Durmstral

Město bylo o dost menší než Megmalir. O dost. Prakticky se jednalo o jedno velké náměstí s domy po stranách a jednou velkou budovou uprostřed města. Domy dokázal Thomas spočítat na prstách jeho dvou ruk a nebyli ani tak velké jako ty v Megmaliru. Nejvyší byla právě ta budova uprostřed města která nebyla ani z poloviny tak velká jako hospoda ve které se ubytovali noc předtím. Nanejvší 4 patra.
Bylo vidět že tohle město je hodně nové. Vozy plné sutě která byli vyvážěny šachtami neznámo kam byli na každém kroku. Kolejnice se dokonce táhla uprostřed města a i teď zde Trpaslici přepravovali suť a bylo zde slyšet rámus opracování kamene.
Poe se rozhídla po stranách jakoby někoho hledala a nakonec se zaostřila na malého pajzla.
"Tož kurva říkám ti porád abys tén šuter házel do vagóna ty kokos tvrdý!" křikl onen trpaslík na jednoho mladíšho trpaslíka který měl lopatu a házel suť do vagónu... bohužel jeho muška nebyla tak přesná a tak s každou druhou lopatou kterou hodil jedna přistála vedle vagónu.
Trpaslík si jich konečně všiml a roztáhl ruce.
"Poemno! No tuž trochu déjl než som čekal ale aspoň přece!" přišel k ní a zvedl ji obětím ze země. Usmál se na ni rozcuchal jí vlasy rukou která byla celá černá od celodení práce a k Thomasovu překvapení si to Poe nechala líbit. Dokonce se i mírně usmála.
Byl poměrně starý. Na hlavě už měl pleš vous měl barvu pepře a vrásky se mu začali střádat. Ovšem byl stále čiperný a svalnatý. Na zádech měl obrovskou palici která by převážila Orka kdyby s ní švihnul ale tenhle prcek s ní chodil jakoby se nechumelilo.
Muž si uvědomil že Poe nedošla sama a přeměřil si Thomase. No nějak extra se mu nezamlouval. Byl na jeho vkus moc... nóbl.
"Kdo je tenhle vošoust?" Poe se uchechtla no nevipadalo to že by ho nějak představila a tak případné poznámky nechala na Thomasovi.

Thomas

"Že ty si tam niekomu urezala zopár prstov..?" Spýtal som sa Poe, keď sme boli už nejaký čas na ceste. Ostatne takýmito otravnými a srandovnými - aspoň pre mňa - otázkami, som ju časoval pomerne často. Bol to môj spôsob, ako si z nej robiť srandu. No na druhú stranu som tiež vedel kedy prestať, čo mi určite dala čoskoro najavo. 

Ďalšiu poznámku som si nemohol odpustiť pri vstupe do zjavne omnoho novšieho mesta.
"Oh nie.. nehovor mi že to je jedno z tých klišé ako z detských rozprávok.. kde tvoji ľudia kopali tak hlboko.. až vykopali temný.. niečo zo sveta démonov a teraz potrebujú pomôcť od dvoch udatný..." No nemalo moc cenu to hovoriť. Bol som buď moc potichu, alebo bola Poe moc mimo. Cítil som sa trocha ignorovane, no čo som mal robiť.

Ak som pred tým vytŕčal z davu, teraz som vytŕčal dva krát tak. Nevidel som tu zatiaľ žiadnych turistov.. samí trpaslíci a navyše väčšina z nich vyzerala ako horníci, takže sa o nejakej vyššej šľachte nedalo hovoriť. Síce som mal sám cestou poznačené oblečenie a plášť. Stále som oproti nim vyzeral, ako keby som to tu celé vlastnil. Nie že by som si na tom dal potrpieť, skôr som sa začal báť, aké to bude mať následky. No a tie na seba nenechali dlho čakať. Na druhú stranu som aspoň mal možnosť po dlhom čase vidieť Poe s aspoň nejakým náznakom úprimného úsmevu, až úľavy? Kto vie. Ja som nebol moc dobrý v čítaní emócií druhých ľudí.

No a pozornosť sa otočila na mňa. Vošoust.. prebehlo mi hlavou.. a na jazyku ma pošteklilo niekoľko vybraných trpasličích nadávok, ktoré som sa naučil čisto z toho dôvodu, aby som si v mojom detstve mohol z poniektorých mojich panošských kamarátov spraviť srandu. No ani jednu z nich som nepoužil. Predsa len som potreboval jeho peniaze.
"Jej pomocná ruka..." Kývol som hlavou smerom k Poe a týmto spôsobom som sa, aj keď trocha netradične, predstavil. Takmer ako nejaký žoldnier. Vlastne by mi vyhovovalo, keby že ma tak berú. " nič viac.. nič menej." Pousmial som sa. Načo mu hovoriť moje meno, keď ho to, podľa môjho názoru, ani nezaujímalo.

Yrpena očividně pobavil Thomasův titul. Jeho mozek trochu sklouzl jinam a tak se začal smát a
"Tož každý někdy potřebuje pomocnó ruku. Předsi jen dělat si to sám to je furt.."
"Každopádně...." Skočila mu do řeči Poe když zjistila kam se řeč odvádí ovšem Yrpen se nenechal odradit a tak jen řekl
"Ženská tupá. Skákat do řeči se na povrchu dělá normálně? Tož jak som řékal. Pomocná ruka sa vždycky hodí!" zařechtal se Yrpen. Co tím chtěl říct už si mohl domyslet jen Thomas. Poe se smála taky, navzdory tomu všemu představa že Yrpen nepřímo naznačoval že je Thomas její děvka bylo docela komické. Navíc jí bylo jasný jak příjemný to musí být Thomasovi ... ale bylo jí jasný že dokud Yrpena nepřeřve tak ten tu hubu nezavře.
"BORIN! Kde je Borin ty hubo nevymáchaná!" řekla směrem k tomu pajzlovi který přeci jenom si uvědomil že tu nejsou na výletě. Problém byl že...
"Pts... kam se ten šašek zase zakopal to už ví jen von. Každopádně na večer doleze jako vždycky a navíc... Copak ti já nestačím špičatý ouško?" řekl Yrpen přešel k ní a pokusil se jí dát ruku přes ramena... Z Poe však začala doslova sálat ledová Aura a tak si to rychle rozmyslel... a poté se podíval na toho "vošousta".
"Máš aji jméno předpokládám? Předsejc "Pomocná ruko" na tebe hulákat nebudu!" zasmál se vlastnímu velmi vtipnému vtipu.
"YRPEN!" zahulákal a flusnul si do pravačky kterou poté nátahl k Thomasovi. Upřímně tenhle trpaslík dokázal naplnit celou místnost. Byl to vyloženě charakter ale i přes to všechno nevypadal že to myslí nějak zle.

Thomas

Nespokojne som si založil ruky na hrudi a s tichým mľasknutím som prešiel pohľadom z trpaslíka na moju polovičnú spoločníčku. V mojich očiach sa nachádzala neurčitá otázka. No keďže sa na tom obaja zabávali, len som si povzdychol, pokrčil som ramenami a nechal som to plávať.

Cítil som sa tak trocha ako prívesný vozík.. možno kvôli tomu, že som naozaj nevedel o čo tu ide... po informačnej stránke si to musela vyriešiť sama. 
"Ou..." Neodpustil som si, keď sa Yrpen začal správať trocha viac priateľsky, než by si to Poe želala.
"Thomas." Predstavil som sa tiež a jeho gesto som zopakoval. Teda až na ten flúsanec. Človek až bol rád, že nosieval rukavice všade tam, kde ani neboli treba. Keby že ich na rukách nemám.. no.. povedzme že som bol čistotnejší než Yrpen.. a pravdepodobne aj ako ostatný trpaslíci.

"Čo teraz.. počkáme na toho "Borina".. alebo ho ideme hľadať?" Spýtal som sa Poe. V tom druhom prípade by som jej bol pravdepodobne na nič. Ani som nevedel ako vyzerá. Ostatne.. všetci trpaslíci vyzerali rovnako.

Yrpen mávl potom rukou a řekl.
"Tož já si pojdu po svéch mám tu ještě dost co dělat s těma méma blbcama. Rád sem tě viděl Poe." mávl jim na rozloučenou a šel si po svejch.
Poe potom kývla stranou a šla kamsi dál do města. Po cestě začala trochu vysvětlovat více. Bylo na ní vidět že se tu cejtí docela dobře a uvolněně. Změna oproti minulému městu.
"No uvidímě. Borin je něco jako vrchní ... nemáte pro to slovo. Je to jeden z těch kdo zodpovídá za to kudy a kam se povedou chodby. Není v tom žádná magie ani nic takovýho. Je to tradice v "poslouchání" země. U pajzlů je to vážená pozice a každý město má jednoho. Borin je mladej ale jeho otec byl jeden z těch lepších. Velký boty na malý nohy."
Potom pokračovala dokud nedošla k budově, kde zatlačila na jednu z cihlí a dvěře se jí otevřeli.
Ocitli se v sídle které bylo docela hezky tvarované. Vítala je dlouhá místnost se stolem uprostřed s krbem na konci místnosti a po stranách toho krbu dvě točité schodiště vedoucí do patra budovy. Po stranách téhle mistnosti bylo několik soch vytasných do stěny. Byli celkem tři a všechny znázorňovali trpaslíky s dlouhým plnovousem. Pravděpodbně předchozí generace tohohle... rodu?
Poe si sem nakráčela jako by jí to tu patřilo a taky tak trochu jo.
"Jo ... a je to trochu vzdálená moje rodina. Můj otec byl jeho děda." upřesnila aby věděl.
Sedla si do jedné kamené židle a čekala. Nic moc jim nezbývalo.

Thomas

Kývol som hlavou Yrpenovi na rozlúčku a vykročil som za mojou zamestnávateľkou.. teda viac menej zamestnávateľkou. Nezabudol som si pri tom rukavicu utierať z vonkajšej strany do môjho cestovného plášťa.
"Blbé.. mazľavé.. eh." Na toto som naozaj nebol zvyknutý. U trpaslíkov pravdepodobne zvyk, dokonca som to videl aj u poniektorých dedinčanov.. ale k čomu to bolo? Z môjho pohľadu to vyzeralo tak, ako keby som sa vysmrkal do niekoho oblečenia.. aspoň to teda malo rovnaký efekt.

V celej tejto situácii som sa na rozdiel od Poe cítil trocha podivne, nesvoje. Ako keby zo mňa včerajší enthusiasms trocha opadol.
"Takže ak to tu celé spadne.. tak to bude mať na svedomí on?" Celkom som sa divil. Bola to celkom zodpovednosť na jedného trpaslíka. Aj keď oni o tom takto pravdepodobne neuvažovali.

Následne som bol znova svedkom toho ich mechanizmu. No a začal som sa diviť, či vôbec trpaslíci niekedy používajú klúče. Ostal som stáť vo vstupnej "hale" tohto sídla, čo bola pomerne dlhá miestnosť. Na prvý pohľad by som si zvonku netypol, že to tu vnútri vyzerá tak.
"Takže.. tvoj synovec? Ako si vlastne st.." Radšej som si kusol do jazyka. Zdalo sa mi, že mi to už pár krát spomínala, alebo možno nie.. kto vie. Ja som ju vždy videl skôr v mojom vekovom rozhraní no to bolo kvôli jej vzhľadu. Pokýval som radšej hlavou a ak bolo kde si sadnúť.. tak som si sadol. No bola tu tiež možnosť, že mi ich stoličky boli malé.. kto vie.
"Vychádzaš dobre s týmto.. Borinom?" Vypadlo zo mňa po chvíľke.

Thomas si tedy sedl na židli, která byla relativně malá ale dost velká na to aby se vešel.
Tady přímo ne. Říkala jsem že tohle je mladé město... ale to znamená že tu stojí asi padesát let. Borin je zodpovědný za nový chodby. vysvětlila mu polopaticky Poe.
"Asi. Problém je že s jeho otcem, jak ti asi došlo, nemáme stejnou matku... takže jestli to je furt synovec nebo nevlastní synovec... kdo ví. Vždycky mě dělali problémy tyhle rodiný pouta." a tak nějak říkala dál. Málo toho o sobě doteď řekla. Byla to opravdu trochu tajnůstkářka. Proč mu to teď říkala bylo hlavně  z toho důvodu že je pragmatická. Přeci jen se mu to mohlo hodit.
"Jeho otec mě tady nikdy nechtěl ale s ním jsem nikdy problémy neměla... ale že by jsme byli nějací kamarádíčci se říct taky nedá. Takže... Neutrální.

Uplynula asi hodina a dveře se konečně otevřeli. Trpaslík poměrně malého vzrůstu, i na jeho rasu, se objevil ve dveří. Nebylo pochyb o koho se jedná jelikož poslední socha nesla jeho podobu.
"Eh... Tož vidím že už seš tady eh?" řekl a povzdychl si. Vypadal unaveně jakoby ho celé tohle zmáhalo. Pod očima měl několik kruhů byl vyzáblí a bledý. Poe pozvedla obočí jelikož tohle asi nečekala.
"Nic vážnýho mávl rukou. Jen moc práce s tímhle vším..." řekl a teprve teď si všiml Thomase...
"Oh...Zdrávas." řekl a přešel ho pohledem. Byť ho jeho pozornost zarazila nezaujala ho natolik aby se ptal kdo to je nebo co tu dělá. Navíc nebyl idiot.
Odešel do kuchyně kde donesl na stůl soudek, skoro tak velký jako on a tři džbány. Bylo to "pivo" které pili trpaslíci. Z čeho se dělalo nevěděl ale věděl že to nebyl chmel.
Potom si sedl na jednu židly a řekl.
"Děk žes přišla..." a pak byla taková ta obecná konverzace o ničem... Prostě se bavili jaká byla cesta, Poe mu řekla o těch pavoucích, Borin řekl že dá vědět jedné jeho četě,Přišla řeč na Thomase kdo že to je na což jen Poe s úšklebkem řekla
"Pomocná ruka" a pak se konečně Poe zeptala.
"Tak... o co tu jde."   na čež si Borin povzdechl. Vypadal teď ještě staře než předtím. Vypadalo to jakoby toho na něj bylo moc už předtímhle úkolem a rozhodně nevypadal zdravě.
Vstal ze židle a mávl na ně ať počkají. Odešel po schodech dolů a asi po třech minutách se vrátil s železnou truhlou kterou položil před Poe.
Ta se na něj zvědavě podívala a Borin jen mávl rukou ať si truhlu otevře.
Uvnitř truhli byl podivný šutr. Černo-zelený který Poe ani Thomas nikdy předtím neviděli. Poe se váhavě koukla na Borina a natáhla ruku ke kameni. Chtěla se ujistit že to je bezpečné na čež ji Borin jen kývl.
Poe vytřeštila oči když na šutr sáhla.
"To je vejce?" řekla Poe váhavě načež Borin kývl.
"Nejspíš." dodal krátce
"Čeho?" vrchlila ze sebe Poe jelikož žádný takový nikdy neviděla.
Borin si povzdechl.
"Tak trochu jsem doufal že mi to řekneš ty..."

Thomas

Nedalo sa hovoriť o pohodlí. No bolo to lepšie ako sedieť na zemi a opierať sa o stenu.
"Chmm.. u ľudí funguje hlavne patriarchárna spoločnosť, teda väčšinou.. "meno" a tituly sa delia po otcovi takže.. eh no ako to funguje tu nemám tušenie."  Priznal som, že som v podstate rovnako bez informácií ako ona. 

Keď sa k nám dostavil trpaslík, sa ktorým sme vlastne aj prišli, tak sa mi podarilo zaspať. Možno to bolo z toho cestovania no z nejakého dôvodu som bol neustále unavený. Prebúdzal som sa pomaly. Úplne sa mi podarilo prebrať až keď bola reč o pomocnej ruke, takže.. pravdepodobne o mne. Pošúchal som si oči a pomaly som sa postavil, so zamumlaním niečoho, čo mohlo pokojne znamenať dobrý deň, ale rovnako dobre to mohlo byť aj niečo nešpcifikované.. napríklad zívnutie.

Keď sme sa dostali ku koreňu problému a Borin nám v podstate šuter, trocha som si povzdychol. V hlave sa mi ozval taký ten hlas, hovoriac že za toto naozaj pravdepodobne žiadnu výplatu nedostaneme. Ale čo.. ja som bol len jej pomocná ruka.
"Na mňa sa nepozeral.." Poznamenal som smerom k Poe. Bol som síce chytrý ale nebol som niekto, kto sa zaoberal živočíchmi, aspoň nie v .. takomto.
"A to ste našli v jednom z tunelov?" Spýtal som sa. "Nebolo to v nejakom.. hniezde? alebo takom niečom?" Spýtal som sa. Pravdepodobne mal starosti ohľadom toho, čo by mohli v tuneloch nájsť no, na to sme potrebovali viac informácií nie?

"Dobrá otázka..." řekl Borin a mávl na ně aby ho následovali. Prošli městem různými uličkami a když byli nějakou dobu od barák Borin začal vysvětlovat.
"Našli jsme to ve skále. Když naši kopáči kopali narazili na to náhodou a mysleli že to bejt nějakej drahej šuter. No tož to vzali nahoru aby to rozdělili mezi ty co to našli, jak je zvykem..." potom otevřel dveře a zavedl je dovnitř budovy. Byla to nemocnice. Jednalo se o recepci.. Borin jen kývl na recepční a šel směrem dál do spodních pater dokud nenarazili na velké dubové dveře.
Uvnitř místnosti bylo chladno, což ostatně aji po cestě dolů kde se Thomas musel celou dobu krčet.
Atmosféra tu byla ponurá. Bylo jasné že se jedná o márnici a před něma bylo několik těl spálené na uhel.
"Potom co do toho vajce udeřili kladivem se z toho vajca vylil oheňk krej se jako keby rozlil po celém tunelu..." vysvětloval Poe se koukala s pokřiveným obličejem na všechny různé těla co tu lečeli před ní a byla trochu zaskočená situací.

Thomas

Informácie ktoré nám po ceste do nemocnice podal, no nebolo ich moc.. pravdepodobne to ale znamenalo, že aj oni z toho boli rovnako zaskočený a jednoducho nám viac povedať nevedel. 
Prekvapilo ma, že to našli v skale no ešte viac ma šokovalo, keď sme prišli do márnice. 
"Prosím?" Spýtal som sa prekvapene. Chvíľu som tomu nemohol uveriť.. možno ani nechcel. Čo to preboha muselo byť za tvora?
"No.. sú dve vysvetlenia. Aspoň také, čo ma napadajú z hlavy." Začal som vysvetľovať môj skromný názor. "Za prvé.." Podvihol som jeden prst.
"Je na tom vajici, ak sme sa teda zhodli že to je asi vajice, nejaké ochranné kúzlo.. no neviem si predstaviť jeho.. eh tvorcu? formu? tvar? Môže byť napojené priamo na plod.." Ale ako muselo byť staré? AK to vajice vykopali zo skaly a pomýlili si ho so šutrom...
"No alebo to vytvoril ten plot.. ako nejaká.. automatická reakcia. Mohol by som si ho na chvíľu požičať?" Spýtal som sa celkom so záujmom a áno.. bolo vidieť, že to myslím naozaj vážne. "V dostatočne bezpečnej miestnosti eh, nechceme aby sa niekomu niečo stalo že?"

Poe zatím mlčela ale koukala se na ty mrtvoly od hlavy dolů. Taky z toho byla ta tam. Přeci jen tohle nebyla jejich expertíza. Něco ji napadlo a tak trochu se poškrábala na hlavě ale furt byla ticho. Zatím nechala Thomase.
Borin potom začal a lehce si povzdechl když zjistil že jim něco vlastně zatím neřekl.
"Ah... Omlouvám se došlo k nedoruzmnění... Tohle..." řekl a pohodil si z vajíčkem v ruce.
"Není to samý co způsobilo tohle... to je támhle... spolu s ostatníma..." řekl a ukázal na kusy vajíček, které leželi na stole. Doposud byli přikrité na stole bílou přikrývkou ale když ji Poe odhodila ukázala co pod tím bylo. Několik vajec zelených, žlutých a dalších barev, byli pod přikrývkou. Všechny byli popraskané a ošlehnuté plamenem. Pokud uvnitř ale něco někdy bylo asi to vyhořelo z plameny protože všechny skořápky byli prázdné . Buď tam nikdy nic nebylo... a nebo v druhém případě se ti tvoři vylíhli a utekli ... a teď už asi tak Thomas mohl začít tušit proč tady byli a stejně tak aji Poe.
Poe však se prvně na něco zeptala...
"Kolik jste jich našli Borine...." zeptala se v klidu Poe.
"6... ale tohle je jediné co z toho výbuchu vzešlo v celku" řekl a mávnul k jednomu stolu kde byl trpaslík v poloze plodu s rukama na hrudi jakoby něco objímal.
Borin mu dal ono vejce do rukou a ukázal na něj.
"Takhle jsme ho našli... po tom všem. Lidi tu nic moc neví aji jejich rodiny ne... nechcel som aaby propadali panice... a nechcu aby to šlo vejš... proto sem chcel abys přišla co nejdřív..."

Thomas

A zas som raz predbehol mojimi myšlienkami niekoľko dôležitých faktov. Bolo vo mne vidieť až sklamanie, keď sa poukázalo na niekoľko rozbitých "vajec". 
"Oh... nebolo by lepšie túto situáciu vyriešiť cez inkvizíciu?" Spýtal som sa na rovinu. Nie že by sa mi nechcelo naháňať sa za nejakými neznámymi tvormi ktorí možno ani neexistovali... no nechcelo.
Chápal som že možno neboli úplne nadšený z myšlienky, že by im tu behal nejaký mutant a niekto z vonku, no koniec koncom som tu bol zas ja. Rozdiel medzi mnou a nejakým inkvizítorom bol len v tom, že on by pravdepodobne vedel ako v takejto situácii reagovať.
"Chce sa ti experimentovať?" Pousmial som sa smerom k Poe. Mohli sme sa pokúsiť to vajice rozbiť, aby sme aspoň tušili.. o čo ide. Na rozdiel od trpaslíkov by sme na to však boli pripravený.

Borin si povzdechl, zívnul a protáhl se.
"Mnu tož... nechám vás dělat si tady ty techtle mecthle..." potom mávnul a nechal je tam stát i s vejcem a všema těma mrtvolama.

Poe se potom podívala na Thomase
"Chceš ho nechat vylíhnout heh?" řekla s úšklebkem a trochu se poškrábala na hlavě...
"Trochu mě děsí to co nám řekl..." řekla a přecházela kolem toho vejce tam a zpátky a potom se koukala na ty všechny spálený mrtvoly kolem a kolem.
"Skoro to zní jako ... drak že?" zeptala se a trochu sama sebe a začala uvažovat nahlas.
"Rozbili vejce a potom je našli takhle s tím že byli ostatní vajíčka prasklí... Hm...Myslíš že se ty ostatní taky vylíhli? Myslíš že se vylíhli vůbec nějaký?" zeptala se Poe.
"Buď plameny byli uvnitř toho vejce? Což... je trochu zvláštní přeci jen to vejce nepřijde teplé ne? A nebo ty plameny byli způsobeny tím tvorem uvnitř? Což je ještě horší protože pokud to tak je... Tak máme docela problém... Další možnost je že ty vejce byli opravdu plné ohně... nějakým způsobem? A ten výbuch jednoho zpustil řetězovou reakci?" spíše odrážela nápady od Thomase.

Thomas

Borin nás nakoniec nechal samých medzi spálenými mŕtvolami s niečím, čo sa dalo prirovnať k nejakému časovanému nestabilnému kúzlu.
"Skôr som to chcel zničiť..." Priznal som k Poe a len som musel súhlasne prikývnuť. 
"Drak.. alebo nejaký salamander.. no o týchto veciach neviem o nič viac, než kdejaké iné dieťa ktoré o nich čítalo rozprávky a počulo príbehy." Povzdychol som s a len som si pošúchal prsty. Sem tam som sa pokukol po nejakej mŕtvole, zatiaľ čo Poe odrážala v podstate už moje myšlienky. 
"Tiež ma to napadlo, ale zistíme to len jedným spôsobom že?" Žmurkol som na ňu. 
"Aj keď rozhodnutie nechám na teba.. ak chceš môj názor? Sral by som na to a naozaj im povedal, aby sa obrátili na inkvizíciu.. no ja s týmito ľuďmi nemám žiadnu minulosť." A taktiež som im nič nedlhoval, ako to mala Poe, to som nevedel.
"Takže rozhodnutie nechám na tebe, ostatne do Citadely sa bez teba tak či tak nevrátim, po ceste by bola nuda."

"To je ale přesně ten problém... Borin sem nikoho z povrchu nepozve a pochybuju že Inkvizice jen tak dojde k pajzlům na dobrý slovo... přeci jen nejsou pod královstvím... Tady doslova jsou ale... víš co myslím" zakroutila teda hlavou. Taky se jí do toho moc nechtělo a aby hledali nějakýho experta bylo docela pozdě.
"Moc na výběr tady asi nemají." řekla teda a povzdechla si, začala zvažovat další možnosti.
"Dobře... dejme tomu že by jsme to vejce rozflákli jak ty říkáš... Na to je vždycky čas... Slepit ho dohromady se bude dělat těžko... Čistě teoreticky... Kdyby jsme ho chtěli vylíhnout...Jak na to..."

Thomas

Prikývol som. Ich dôvody som celkom chápal ale.. stále. Aj inkvizícia potrebovala peniaze a práve trpaslíci mi prišli ako niekto s najväčším nerastným bohatstvom.. ani by ich to pravdepodobne tak veľa nestálo.
"Táto uzavretosť raz bude trpaslíkov stáť veľa." Poznamenal som.
"No.. ja si úprimne myslím že medzi tým rozfláknutím a vyliahnutím nie je až taký rozdiel.. ale možno to reaguje na manu. Moja odvetie je v tomto celkom.. dobré keďže pracujem zo surovou manou.." Naznačil som.. v podstate to, že by som to vajice mohol skúsiť prebrať k životu dávkou mojej mágie, ale rozhodne by sa trebalo najprv zabezpečiť.
"Ale nie skôr než medzi mnou a tou vecou vytvoríš dosť hrubú ľadovú kryhľu."

Poe se poškrábala na hlavě... Přeci jen z toho byla nějaká nesvá ale fajn. Přeci jen tohle bylo trochu nezmapované teritorium.
"No uvidíme..." řekla a poté se začala připravovat na to co se hodladli udělat.
Mumlala nějaký slova pro sebe a potom na Thomase hodila bariéru a začala ustupovat dál.
Potom se ještě podívala na Thomase a zeptala se.
"Připravenej?"

Thomas

Pousmial som sa.. toto ešte dopadne naozaj hrozne zle. Ako ma začala obklopovať bariéra od nej, medzi prstami mi zaiskrilo a ja som k tomu pridal vlastnú vrstvu ochrany. 
"Borg.." šepol som a posilnil som moje šance na prežitie.. teda nebral som to tak melodramaticky. Naozaj som si myslel že trpaslíkov zaskočil moment.. prekvapenia.
Prsty som nakoniec namieril k vajicu od ktorého som bol na niekoĺko metrov, no stále dostatočne blízko na to, aby som sa trafil.
"Ranz!" A vyslal som jeden pomerne slabý výboj smerom k nemu. Nebolo to dosť ani na to, aby to niekoho omráčilo, nebodaj to niekomu ublížilo. Skôr som naozaj chcel vidieť, ako to bude reagovať na "manu" a na priamy kontakt s ňou.