Angelwood (Město)

Okolné mesto 

Dorazila som s dostavníkom po niekoľkých dňoch do okolitého mesta. Samozrejme sme mali niekoľko zastávok. Potrebovali si oddýchnuť kone a aj pasažieri, o kuriérovi ani nehovoriac. Nakoniec som sa s nimi rozlúčila. Zamierila som si to do prvého väčšieho hostinca, ktorý som v meste našla. Znova som bola v podstate celá zabalená do červeného sametu, aj keď keď stál človek predo mnou, vidieť do tváre mi bolo. Inak by som sama napálila do prvého stĺpu, alebo Clerica, ktorými to tu bolo na môj vkus až preplnené. Vyzeralo to tak, že sú z mojej prítomnosti nadšený rovnako, ako ja z ich.
Moje kroky ma zaviedli až k hostinskému, pred ktorým som si samet dala dolu. Úprimne, za ten čas s dostavníkom ma moja nálada princezničky začala prechádzať. Štvalo ma toľko vecí, že ani nemalo cenu sa nad tým pozastavovať a nad všetkým ohŕňať nosom. Už len tento hostinský, hen na tú bradavicu sakra.
"Rada by som si u vás prenajala izbu na.. niekoľko dní." Začala som, na čo som rukou pod plášťom siahla do mešca. Rozmýšľala som, koľko si asi tak vypýta. "Taktiež by som chcela vedieť, kde by som našla miestneho lesníka. Ak vás to neobťažuje." Bolo dobré najprv hostincovi predostrieť biznis. Každý z nich po tom hneď lepšie počúval.

Hostinský

Angelwood byl krásné město. Bílí mramor kam jen oko dohlédne. Lidé povětšinou čistí. Lodě projíždějící z dalekých přístavů. Bohaté město. Jeden by řekl že pokud je tohle ta horší část, jak asi vypadá ta vnitřní?
A přece když Quinn procházela městem, nedalo se říct že by zapadala.
Hostinec jako takový nebyl nějak zvláštní, ovšem na to co najdete na cestách se dal říct že tohle byl pěti hvězdičkový hotel.
Když teda přešla k tomu hostinckému a zažádala si o pokoj tak ten si ji změřil od hlavy až ka patě.
Táhlo mu již k padesátce, měl obtloustlé břicho a oči které dokázali sledovat jak ji, tak pár karbaníků hrající karty na druhé straně lokálu.
Všiml si jejího prstenu, jejího sametu který poznamenala cesta. Rozhodně se nejednalo o nějakou chudinku... takže si zcela jistě mohla dovolit za hostinec připratit. Z trochou štěstí ani nepozná že ji někdo oškubal. Jak často asi takhle krasotinka přespává v hostincích? Moc často ne....
"Ale zcela jistě milá paní. Za noc to je jeden a půl stříbra. Večeře je grátis, na účet podniku." řekl hostinský a široce se usmál. Samozřejmě "grátis" to bylo docela silné slovo, vezme-me li v potaz že i tak platila zrhuba dvakrát tolik co běžný rolník už jen za pokoj.
"Hm.... uvnitř města jich moc není. Přeci jen kolem města je to samá skála, moc zeleně tu není. Kousek na sever, směrem k Southshore, je malá vesnice, ani ne hodinu cesty. Tam najdete co hledáte." řekl poté se poškrábal na hlavě...
"No ale... víte jak to je s vaší... vyzáží budete pro místní lápky jako pěst na oko..." řekl prostě což byla pravda. Přeci jen chodit takhle oblečená sebou nesla nějaká rizika...

Hospoda

Pozorne som si premerala hostinského. Až som sa musela zľahka pousmiať. "Snažíte sa ma okradnúť?" Spýtala som sa ho potichu. Nesnažila som sa mu nahnať strach, no nebola som sprostá. nemohol stáť hostinec viac na pár dní, než celá moja cesta dostavníkom sem. To mi jednoducho nedávalo zmysel. "Dobre, teda.. Ale pridáte k tomu aj raňajky." Nepýtala som sa ho. Brala som to ako fakt. Bol to ten dar nobility. Boli sme schopný ľuďom rozkazovať aj bez toho, aby sme si to uvedomovali. Vytiahla som jednu striebornú a položila som mu ju na stôl. Mohlo mu prísť zvláštne, že platím takto celými.. a nie vo viacero menších minciach. Prikývla som. Dostavníkom bola cesta bezpečná, pretože sme boli viacery. Keby že sa mám niekam dostať sama. Pravdepodobne by som sa nevyhla problémom. Na druhú stranu, hodina cesty nebolo vela. Neplánovala som si najať viac, ako dvoch žoldnierov. 
"Dobre, ďakujem. Poberiem sa zatiaľ do izby a pripravím na cestu. Máte tu nejakých ... čo hľadajú prácu?" Otočila som sa hostinskému chrbtom a prezrela som si ľudí. Kto vie. Možno sa tu nejaký žoldnieri zdržovali. Kde inde by aj míňali voje peniaze?

Hostinský se pousmál.

"Ale vůbec ne mladá paní." už už jí chtěl říci že pokud se jí cena nelíbí může trochu slevit, jak měl v úmyslu, ovšem když na cenu kývla s podmínkou snídaně nebylo co řešit.
Zatvářil se jakobyho podmínka snídaně ranila. Jakoby byl zrovna touhle ženou okrádán. Dokonce řekl.
"Nu dobrá." takovým tónem že by jste potřebovali mentalistu, aby jeden poznal že bolest v hlase byla hraná. Po chvíli když se Quinn zeptala na to, zda zde někdo nezhání práci odpověď přišla ovšem ne od hostinského.
"Přijde na to..." řekl muž sedící na levo od Quinn. Před ním byl z poloviny rozpitý půl litr s tekutinou, která se nedala zaměnit za nic jiného než pivo.
Na tváři se mu lesklo týdení strniště blondbarvy. Vlasy měl po ramena stejného odstínu. Quinn si mohla všimnout jizvy, která se mu táhla přes můstek na nose, až po koutek jeho úst. Na sobě měl modro-šedý plášť s kapucí, která mu však teď odpočívala na ramenou. Na rukou kožené rukavice a u pasu meč.
Chvilku se na ní díval, poté dopil pivo, otočil se na židli tak že teď seděl naproti ní, hlavu opřenou o ruce jejihž lokty se opírali o jeho roztáhlé kolena a dořekl větu.
"...o jakou práci se jedná a jaký je plat."

Bola som rada, že to už hostinský ďalej nerieši. Stále na tom bol pravdepodobne dobre, ale dve jedlá denne niekomu ako mne úplne bohato stačili. Teraz som sa zamerala na muža, ktorý sedel po mojej lavici. Pozornejšie som si ho prezrela. Nevyzeral práve prívetivo, ale to mi vôbec nevadilo. Ba naopak, bola som rada. Aspoň sa mi potvrdila domienka, že práve v takýchto miestach sa zhromažďujú podobné typy ľudí. 
"Potrebujem svaly, ktoré mi pomôžu uloviť Trola. Taktiež ochrana pred rôznymi .. ľudskými elementami. Rada by som mala aspoň dvoch mužov. Ak všetko pôjde tak ako má, každému vyplatím 4 strieborné. Odmena tiež môže byť vyššia, no to už nezáleží odo mňa, ale od okolností." Predsa len, ak by sa mi podarilo z trola vyťažiť dosť peňazí, rozdelila by som sa. Nerobilo mi to problém.

Prohlídl si jí od hlavy až k patě. Pozorně sledoval to co říká, na tváři nic neříkající, skoro až flegmatický výraz. Když dopověděla o co se jedná jednou rukou se pokrábal na hlavě a řekl.
"Fajn,beru. Říkáš 4 za dva... ale co takhle 1 zlatý za jednoho zkušeného hm?" řekl muž sebevědomě a narážku na "druhého muže" kterého Quinn potřebovala nebral v potaz. Něco na tom nejspíše bylo. Když řekla narážku na Trolla ani sebou neškubl. Normální cháska by se už jen při zmínce o Trollovi rozutekla do všech světových stran. Jen byla otázka zda mu může věřit. Třeba to byl jeden z těch typů co takhle dívku odvede stranou do hor a okrade ji o mnohem víc než 1 zlatý. Pak tu ale byla otázka... proč zvyšovat cenu.

Často si ma ľudia prehliadali. Predsa len som nebola normálnym človekom. AJ keď z mojej šľachtickej stránky toho teraz bolo pomenej, kvôli dlhému cestovaniu, stále som musela vyzerať inak, než bežný ľudia. 
"Osem strieborných, ak spravíš prácu za dvoch. Štyri ti dám teraz, štyri po. Ak sa mi podarí z trolla vyťažiť dostatok peňazí, pokojne ti dám zlatku." Predsa len, stále by sa mi viac oplatilo zobrať si dvoch menej schopných. Jeden z nich by pravdepodobne pri boji s trollom skapal a tak by som musela vyplatiť len jedného.. takže ma stále stál viac. Na druhú stranu sa mi páčilo, že to šlo tak rýchlo. V podstate by sme mohli hneď teraz vyraziť k najbližšiemu horárovi alebo lesníkovi, ktorý by mal o prípadných skrýšach určite nejaké informácie. Predsa len prítomnosť trollov bola dosť.. viditeľná.

Téměř okamžitě co Quinn kývla na to že mu dá platbu za to dvakrát tolik, řekl muž...
"Fajn." kývl muž a samolibě se usmál. Poté si hodil vlasy za ucho, položil několik broznových mincí na stůl za pivo a vypadalo to že má namířeno kamsi pryč.Postavil se a poprvé bylo vidět že jeho tělo je docela dobře stavěné. Široká ramena na Quinn se koukal z úcty hodné výšky... Poté jí věnoval pohled a začal autoritativním tónem
"Vyrazíme za hodinu. Čekej na mě u severní brány." Nebyl to rozkaz ovšem z jeho tónu bylo slyšet, že to nebyla ani prosba. Upravil si opasek s mečem a vyrazil ke vchodovým dvěřím. I kdyby k němu měla nějaké další narážky rozhodně by se nezastavil a ani neměl v úmyslu jí nějak odpovědět.
"Naviděnou." řekl když je otevřel a mávl na ni ovšem další pohled jí už nevěnoval. Bylo vidět že se svým způsobem baví.

Trocha som sa zamračila. Bol toto spôsob, akým v Angelwoode vojaci rozprávajú na svojich nadriadených? Alebo ľudí, čo ich platili? Na druhú stranu som ale musela rozmýšľať nad tým, pre čo z neho sršala taká istota. Možno sám vedel kde sa nejaký troll nachádza? Nestihla som sa ho ani spýtať a už vyrazil von. Len som mu kývla na pozdrav. Ak nič iné, určite ma aspoň zaskočil.
Otočila som sa teda ku schodom. Zobrala som si od hostinského kľúč a zamierila som si to do izby. Tam som si niekoľko vecí odložila, hlavne tých cestovných. Respektívne som z cestovného vaku vyhodila všetko nepotrebné, aby som ho mala čo najmenej prázdny. Skontrolovala som si ešte meč, ktorý som úprimne ani nevedela, na čo mám. Maximálne si s tým ublížim ale tak.. nechala som na radu jedného môjho známeho z hradu. Každý mág by mal byť ozbrojený, čo ak mu dôjde šťava?

Netrvalo to dlho a keď som  vyrazila smerom k bráne, vedela som, že to budem s prehľadom stíhať. Kroky ma zaviedli až tam. Na hlave som znova mala káp, aj keď tá sýta červená farba by do oćí bila snáď každému, nemohol si ma nepomýliť, ak ma zbadal ako prvú. Neostávalo mi nič iné, len postávať bokom, ak tu už náhodou nebol.

Město nebylo tak a jelikož se severní brána nacházela nedaleko hostince, konec konců to byla stejná brána kterou sem Quinn dorazila, přijít k ní netrvalo dlouho. Muž už byl u brány plně vybavený.  Seděl na nízké zídce která dělila hlavní cestu od útesu. Jeden špatný pohyb směrem dozadu a čekal by ho několika metrový pád, který by přežil málo kdo. To mu ovšem nějaké vrásky na čele nedělalo.
Na sobě měl stejnou plášťěnku jako předtím ovšem pod ní měl teď gambeson a kolem krku měl kovový límec který mu chránil jak ramena tak i krk. u pasu měl meč který byl určené do jedné ruky ovšem když byla nouze mohl být uchycen i dvěma. Jeden a půl ručný meč. U nohou zídky byl luk ovšem muž u sebe neměl nic co by vypadalo jako toulec.
"Áh... je hezké že víme kde je sever." řekl muž lehce uštěpačně, když si ho Quinn konečně všimla, a samolibě se usmál když seskočil s nízké zídky Nic neříkajíc si ji prohlížel jakoby na něco čekal a nebo jakoby chtěl vidět s kým má tu čest.
"Můžem jít?" zeptal se nakonec po chvíli a čekal zda má něco v plánu jiného.

Môj pohľad upútal muž, ktorého men som zatiaľ nepoznala. Stále som nevedela, kam si ho zaradiť a tak som sa naňho chvíľku len skúmavo pozerala.  Mať tu tak nejakých strážnych.. tak by asi dostal výprask. Ale to by som ho nemohla na túto moju malú výpravu potrebovať. 
"Necestujem s ľuďmi, o ktorých nič neviem. Takže sa najprv predstavíme. Moje meno je Quinneth z rodu Clarifel." Natrčila som k nemu ruku, ako to vedia šlachtičné k mužom robiť. Ako keby som naozaj očakávala, že ju zoberie a pobozká. Prekvapilo by ma, keby že má tento druh vychovania.

Pozoroval ji jak se slečna předním chová a bylo vidět že mu lehce zacukali koukty úst. Očividně ho bavilo takhle vytáčet nobilitu, nebo ho alespoň bavilo vytáčet ji. Kdo ví?
"Lawrence. Těší mě Quinn z rodu Clarifel." řekl muž a koukal se skrze nataženou ruku na dívčinu předním.
"Co bys chtěla vědět, Quinn z rodu Clarifel?" řekl muž a vyskočil zpátky na zídku a posadil se, neboť čekal že tohle bude na délší dobu. Jeho tón hlasu se vůbec nezměnil od té chvíle co se mu představila žena jako šlechtična. Rozhodně nevypadal na to, že by ho rozhodil fakt, že hovoří s urozenou ženou.
Místo toho vytáhl stříbrňák z kapse a začal ho přehazovat mezi kloubky jeho levé ruky.

Ruku som stiahla späť. Mala som pravdu, bol vychovaný asi tak, ako státo špinavých ošípaných. 
"Nič viac, môžeme vyraziť." Samozrejme som mu to povedala až po tom, ako si sadol, aby sa musel znova postaviť. Vyrazila som smerom von z hradieb, no po pár metroch som sa zastavila a ako sme boli vonku, otočila som sa na môjho spoločníka. 
"Dohoda znela tak, že ti dám štyri predom... len mi ešte povedz.. mám tušenie ale.. ty vieš kde má nejaký troll jaskyňu? Alebo najprv navštívime miestnych?" Spýtala som sa ho. Predsa len by bolo zbytočné chodiť za miestnymi, ak by on vedel, kde sa nejaký z tých odporných tvorov nachádza. Musela som uznať, že ma to zatiaľ celkom bavilo. Nikdy som nejakého nevidela na živo, aspoň nie zblízka. Zvesila som si z krku vrecúško s peniazmi a po chvíľky hrabania som odtiaľ vydolovala 4 strieborné, ktoré som mužovi podala.

Seskočil ze zídky jakoby se nechumelilo a pobaveně se sáhl pro luk a šel, čekaje na to až se slečna zastaví a zeptá se na onu otázku "kam teď". Než odpověděl na její otázku odvedl rozhovor trochu někam jinak.
"Quinn z rodu Clarifelů."řekl muž poté co mu podala stříbrňáky které si vzal a vložil je do kapse.
"Rada grátis, nevyplácí se cizincům ukazovat kde nosíte peníze. Nikdy nevíš na koho můžeš na cestách narazit." řekl tak trochu tajemně, jakoby on byl jeden z těch na koho snad nechce narazit. Poté mu však zase zacukali koutky a ten chvilkový moment byl ten a tam.
Vidíš támhle ty hory řekl na hory nedaleko od Angelwoodu.
"Místní jim říkají Špičáky. Chvilku se procházej v těch horách a hledal trolla nemusíš protože troll najde tebe." řekl prostě Lawrence. Teď už bylo jasné kam se jeho cesta schylovala.

"Je to Quinneth, nie Quinn. Ďakujem za radu." Možno ho prekvapilo, s akou úprimnosťou moja terajšia vďaka znela. Bola pravda, že som sa moc do týchto vecí nevyznala. Bola som zvyknutá na nejakú ochranu, či už priamo strážcov, alebo mena. No v týchto končinách zrejme moje meno moc neznamenalo. Pozrela som sa na hory, na ktoré ukazoval. Pár rokov dozadu by som sa hnevala, že by som ich musela šliapať. Stále to síce nebolo tip-top, ale už ma tá predstava aspoň nedesila.. aspoň nie tak. Na mojej tvári sa však stále objavila istá nespokojnosť z nepohodlia, ktorému sa za chvíľu vystavím.
"Dobre, tak veď. Keby že idem prvá ja. Stratili by sme sa." Priznala som. Nebola som všemožná. Nervózne som prestúpila na mieste a moje oči hory stále hypnotizovali. Ako asi bude ten troll veľký? A čo ak ich tam bude viac?

Její díky přešel jen mávnutím ruky a poté se opřel o luk až se propnul ještě více než byl, ovšem neprasknul.
Chvilku poslouchal jak ho peskuje ze to že jí neříká celým jménem.
Moc dlouhé a špatně to jde na jazyk. Quinn zní líp. řekl prostě Lawrence a dalo se čekat že jí tak bude říkat i nadále.Protáhl se v zádech a luk přehodil z pravé ruky do levé, kde ho plánoval svírat do konce jejih cesty.
"Nepochybně." řekl prostě Lawrence na narážku že by se ztratili.
"Fajn. Směle v před." řekl a bez otálení vyrazil.

Prevrátila som očami a prehltla zopár vyberavých nadávok, ktoré sa na slečnu môjho pôvodu nehodili. Konečne sme vyrazili. Kráčala som kúsok za ním, schovaná v mojom plášti pred okolitým svetom. Zatiaľ som z toho mala dobrý pocit, až na jeho podrezaný jazyk.
/presun

Vrátili sme sa späť do mesta. Neplánovala som môjho spoločníka naďalej zdržovať a ako sme dorazili, nezastavovala som ho, keď sa vytratil. 

Ako prvé som náš úlovok išla predať, kým bol čo najčerstvejší. Samozrejme som si nechala tie podstatné veci na vyrobenie dvoch alchymistických lektvarov, čo si na zakázku vyžiadal.. kto vie kto. Nakoniec som sa s novým obnosom peňazí vrátila do hostinca, kde som strávila ešte jeden večer. nechcela som sa zdržiavať dlhšie. Nechala som si pripraviť vodu na kúpanie, čo mi v podstate nejakým spôsobom hostinský odpratal priamo do izby. 

Následujúce ráno som vstala a ešte chvíľku som sa potulovala po meste. V podstate som ale len čakala, kým príde dostavník, ktorí by ma odviezol späť do Citadely. Aj som naň naskočila s tým, že ma čakala ďalšia niekoľko dňová cesta. Vôbec som sa na ňu netešila... znova sa nevyspím.

//presun