Ocean

Lawrence byl očividně dobrý na to aby udržel své emoce na uzdě jelikož slyšet své jméno od cizince bylo lehce zvláštní a také věděl co ten meč je zač.
"Vím jak na to. Nejednoduší způsob je vzít si nějaké médium které prostě prorazí ty tu "bránu". Nerad bych to ale dělal na lodi. Ne pokaždý to jde hladce. Sám od sebe to jde ale chce to roky meditace. Co jsem ale slyšel? Žádné nebezpečí pro ty co to podstoupí. Nikdo z těch kdo tak tuhle manu probudili neumřeli." řekl Lawrence. Vypadalo to z jeho hlasu že to nebylo poprvé co by u někoho něco takového probudil. Také zapomněl dodat že u nic v rodinně to všichni probouzeli meditací a jen málo kdy to probouzeli ... nuceně.
"Navíc bych tě radši nechával bezbranného. Budeš si teda muset počkat."řekl mu. Znal ho asi dvacet minut a tak nebylo divu že nebyl hned... "Ale jistě... sedni si na turka, zavři oči..." nakonec na ně zavolal z koše hlas Ygga křičíc.
"Yo! Vidím Araoku!" který nakonec přerušil jejich hovor. Kazehaya neviděl kdo nebo co že to je. Přeci jen to bylo podivný název pro ostrov. Mohla to být nějaká ... vlna? Bouřkový mrak? Či nějaká jiná námořní terminologie? Těžko říct.
Když se podíval kamkoliv viděl jen modré nebe, poletující ptactvo a moře kam jen oko dohlédne. Poté však uviděl cosi v dálce. Letícího směrem k nim. Něco jako obrovský pták. Nemohl odhadnout jak daleko od nich že tahle šmouha byla ale zvětšovala se a rychle se přibližovala ... a přibližovala dokud už nenabrala modro zelené barvy a mávání křídel byla slyšet všude kolem a pak ten obrovský... pták? přistál na jejich lodi.
"Mahalo." řekla, protože to nepochybně byla "ona" a mávla rukou směrem k Kazehayovi a Lawrencovi.
"Nová to loď vidím li já dobře." řekla polámaným jazykem kterým očividně nemluvila dlouho.
"Nová lid tohle?" řekla a kývla na Yoshitsuneho a Kazehayu.
"Ano. Mohla si počkat než protebe dojedem a šetřit si síly. Víš co se stalo minule kdyžs spadla do vody." řekl Lawrence.
"Dnes neútočit a já být lepší plavec než včera." řekla prostě a mávla i na Yoshitsuneho který nevěděl jestli tasit meč a nebo něco jiného.
"Jít dolů. Nějaký červ?" zeptala se Lawrence. Kazehaya si po krátkém zmatení mohl zdůvodnit co že to tedy mohlo znamenat když Lawrence řekl.
"Jo máme zásoby." řekl jí a poslal jí dál mávnutím. Poté se zhluboka nadechl, zaštěrkal kompasem a seskočil se svého "křesla". A točil se na míste dokud mu nová tečka nukázala na obzoru.
"No dva dole a čtyři zbývají." řekl a přešel zase ke kormydlu aby nastavil kurz dál.

Nenútene som sa zasmial. Aj keď to chvíľku vyzeralo tak, že ho len nenávistne prebodávam očami. No moja mimika bola za posledné roky.. zľahka zmenená.. a moje "priame" prezeranie si niekoho sa často javilo ako niečo negatívne a zbytočne intenzívne. No smiech atmosféru ak neuvoľnil, tak aspoň naznačil, že som mu to vôbec nemal za zlé.
"Ay ay.. kapitán." Prikývol som a poukázal som smerom na Yoshitsuneho. "Asi by som ho mal naučiť obecnú reč.." Dodal som pomimo témy, no skôr než som stihol dokončiť vetu, tak sa ozval Ygg a ja som sa otočil smerom na hniezdo, kde sa Ygg nachádzal. Nemal som ani tušenie o čom hovoril. Rozhliadol som sa, fakt že hej. A trvalo mi, kým som si všimol čmuhu ktorá sa k nám približovala.. bol to vták? Bol to.. veľký vták.. obočie mi vystrelili niekam hore a ústa trocha poklesli. No tak.. toto som ešte nevidel. Nenápadne som sa pozrel na Yoshitsuneho, ktorý bol minimálne v rovnakom pomykove ako ja. Takže.. nebola miestna. Ani on nič také nikdy nevydel. 
"Eh.." Snažil som sa vystrúhať nejaké to slovo. Jej obecná reč bola kostrbatá, no bolo to kvôli jej .. biológii? Kto vie.
"Kazehaya." Predstavil som sa vtáčej.. očividne žene a kývol som veľavravne na Yoshitsuneho. Ostatne sa mohol pozdraviť tiež. Nebol som jeho.. chúva. Jemne som pri pozdrave kývol hlavou, na pozdrav.

Úprimne som sa cítil hociako, no hlavne na príťaž. Vôbec som nevedel čo robiť, ako na lodi pomôcť, ako sa čokoľvek robilo. No nechcelo sa mi tu len tak postávať a boriť nohu do zeme. No a tak som podišiel za mojim ostrovským kamarátom. 
"Ako.. to znášaš?" Spýtal som sa v našej reči a len som sa zľahka uškrnul. Aj keď ubehlo maximálne niekoľko hodín, ak vôbec.  Mal som v pláne mu navrhnúť, že ho naučím obecnú reč. Ostatne som čakal, že to bude ľahšie ako s orkom. Už len z toho dôvodu, že som poznal jazyk, ktorým rozprával Yoshitsune a tak.. vysvetľovanie pôjde ľahšie.

Yoshitsune po chvíli odešel od stěžně zpátky na své místo k zábradlí kde seděl, zabraný v myšlenkách. Celou dobu měl pochyby o téhle akci. Přeci jen zahazoval vše co znal, vše v co věřil aby se vrhl do neznáma za někým koho znal několik měsíců. Bylo to prapodivné co jeho svobodomyslnost a touha po slávě dokázala někdy vybudit. Slyšel báchorky o zemi za vodou, s jinými zvyky a tradicemi. Yoshi by lhal kdyby řekl že ho nezaujali ovšem měl je přesně jen za to čím byli. Za báchorky. Ale teď? Tu seděl na lodi která se řídila sama, s ptačí ženou a něco mu říkalo že tohle je pouze kapka toho, co ho čeká.
"Říkám si jestli jsem si neukousl příliš velké sousto." řekl nakonec byť už to bylo nějakou chvíli co byla otázka položena.
"Tak či tak... chtěl bych být radši sám. Prozatím." měl toho na talíři docela hodně ale stále měl dobrou morálku. Přeci jen tam neseděl zdrcený a zlomený. Spíše tam seděl a chtěl najít to pomyslné prkno, od kterého se odrazil a odkud bude začít.

Po zbytek dne pluli téměř bez toho aby se stalo něco převratného a než si to Kazehaya uvědomil,začalo se smrákat.
A tak jejich loď stáhla plachty a pětičlená posádka téhle lodi se uchýlila ke spánku. Přeci jen je čekalo ještě několik zastávek a nikdo netvrdil že jim zbytek pasažérů prostě "přiletí" na loď.

"Země na obzoru!" křikl na druhý den Yggnar z lodního koše. Bylo tomu už pár hodin kdy byl Kazehaya na nohou a už v tu dobu loď byla v pohybu. Lawrence byl očividně ranní ptáče.
Z lodního koše bylo vidět o něco dále a tak si několik okamžiků musela posádka lodi počkat na to až onu "zem" uvidí. Co však mohli vidět byl tlustý kouř táhnoucí se do oblohy. Kouř byl hustý a černý.
Jednalo se o ostrov ke kterému jejich loď směřovala čelem a první co bylo vidět odkud že ten kouř vychází. Jednalo se o sopku která vypouštěla hustý dým na obzoru.
Kazehaya nevěděl o jaký ostrov se jedná, byli už den a půl cesty od ostrovů. Ovšem věděl o sopečných ostrovech na jihu od Saphiru. Nemohl to říci s jistotou ale mohl to být jeden z nich?
Z toho mála co o nich slyšel jsou v tropickém pásu a neustále vypouští sopečný popel do ovzduší. Proto tam nikdo z ostrovanů nežije.
"Náhodou nevíš co je to za místo?" zeptal se ho Lawrence.

Chápavo som prikývol a len som Yoshiho potľapkal po svalnatom ramene, na čo som sa od neho postavil a iśiel som si nájsť svoje vlastné miesto niekde na prove, odkiaľ som si chcel vychutnať výhľad na more. Bolo to snáď moje prvé "slobodné" rozhodnutie po niekoľkých rokoch. Snáď prvý slobodný "výdych" a prvý krát, kedy som si dovolil úplne sa uvoľniť. bez strachu o to, že spravím nejakú blbosť, že sa nejakým spôsobom prezradím, prekecnem, že spravím hocičo, čo by viedlo k mojej rýchlej smrti.


Ubehol celý deň. Keďže som nebol "kapitánom", tak som si ani neodvážil obsadiť si jednu z kajút, skôr som sa na noc zložil do húpacej siete ktorých bolo v podpalubí rozvešaných dosť. Ďalšie ráno som sa zobudil pomerne skoro, no nie skôr než náš kapitán. Vyšiel som na palubu v podstate len v samuraiskej suknici. Vyśiel som na palubu bosými nohami a akurát som si zväzoval dlhé vlasy do copu. Kývol som na pozdrav Lawrencovi ktorý uź riadil loď a po tom som začal s mojou rannou "rozcvičkou". Bola to vlastne kata, respektívne formy Iadda a rôznych iných techník a sekov či sekvencií, ktoré mi boli posledné roky vtĺkané do hlavy. Nebolo to niečo, s čím som sa chcel rozlúčiť, alebo na to nebodaj zanevrieť. 

Bol som približne v polke cvičení, keď sa ozval Ygghar. Z čela mi stekal pot, no skôr z toho, že som bol zahriaty než z toho, že by som sa priam zničil. Ranné cvičenia nespocívali v tom, sa vyčerpať a nebyť schopný zvyšok dňa nič robiť. Aj cez správu som ale neprestal cvičiť a na Lawrencovu otázku som len kývol hlavou.. neisto.
"Nie som si istý, neviem sa dobre orientovať na .. lodi. Ale ak sme išli na juh, mohol to byť jeden zo sopečných ostrovov... sú neobývateľné kvôli sopečnému prachu." Odvetil som mu bez toho, aby som prerušil tok mojich pohybov s obnaženou katanou. Cvičil som s mojim.. Yokai mečom. Chcel som pre neho získať cit. Predsa len bol o niečo iný než katany, s ktorými som trénoval doteraz. Mal rovnejšiu čepeľ, no stále by sa rozhodne nedal považovať za bastard ako v kráľovstve.

Povyk na lodi, která doposud byla klidná a téměř bezeslov, udělal to že Yoshi i Ara vylezli na palubu, zatímco Kazehaya dával svůj proslov.
Yoshi očividně neviděl co říká ale ukázal prstem na stoupající dým a řekl ve svém rodném jazyce.
"Ryu no Yama. Nejsevernější ostrov "Popelných Ostrovů". Říká se jí "Dračí Hora" protože tam žijí draci, živící se na sopečném prachu. Díky Drakům se Yokai z ostatních ostrovů tomuhle ostrovu moc nepřibližují." řekl Yoshi. Hovořil jako někdo kdo měl s tímhle konkrétním ostrovem zkušeností více než jen z povídek a když uviděl nechápavý pohled Lawrence, který mu nerozumněl ani slovo, kývl jen na Kazehayu aby mu to přetlumočil.

Když se tak stalo Lawrence jen pozvedl obočí.
"Říká to tak jakoby draci byli úplně normální jev... To by ale bylo poprvé co bych nějakého viděl..." řekl Lawrence a podíval se na Araoku, která se v mezičase objevila na palubě.
"Myslíš že bys mohla obhlédnout ostrov?" zeptal se jí ale ona jen ukázala křídlem na prach a řekla.
"Nemohla letět tak vysoko díky ... tomu." řekla, když očividně neznala název pro sopečný prach a Lawrence se jen zamračil, očividně jim to stíží postup na ostrově.
"No není pochyb že jeden z našich přeživších je právě na tomhle ostrově..." řekl a zatřásl s kompasem.
"Ygg a Araoka pohlídají loď zatímco my tři půjdeme na ostrov." řekl Lawrence k Yoshimu a Kazehayovi po chvilkovém mlčení. Očividně chtěl nechat co nejvíce lidí na lodi a kdyby mohl, vzal by sebou jen Yoshiho, protože vypadal že to tu zná. Problém byl v tom že mu nerozumněl ani slovo a tak sebou musel vzít aji Kazehayu.

Prekvapene som sa na Yoshiho pozrel, čím som prerušil svoju katu. "Oh.. to znie.. zaujímavo." Zamrmlal som a pri pohľade ktorým nás poctil Lawrence som sa len uškrnul a preložil to, čo povedal Yoshi. Nebolo to úplne od slova do slova, ale bolo to pomerne presné. 

Keďže to vyzeralo tak, že sa bude vystupovať z lode, tak som len katanu zasunul späť do púzdra a to som si zas založil za viazanie. 
"Hmm.. vybuchujú dračie vajcia?" Spýtal som sa skôr pre seba. Myšlienky mi utiekli na udalosti spred niekoľkých rokov, ktoré vlastne viedli k tomuto môjmu.. pobytu na ostrovoch. A pochopiteľne aj k Poe. Na tvári sa mi objavilo zopár vrásiek z toho, ako som sa zamračil. No naďalej som si tým hlavu nezaťažoval. Svojim spôsobom som sa cez to dostal, dokonca som sa zo smrti mojej kamarátky ani nevinil, aj keby som k tomu vedel nájsť zopár dôvodov.

Zbehol som si pre kimono a sandále, keďže som po ostrove nemienil behať bosý a polonahý.
"Vieš o tom ostrove niečo viac? Mal si tu nejakú.. skúšku?" Spýtal som sa Yoshitsuneho so záujmom. Nemyslel som klasickú skúšku skôr, niečo osobnostné.. Nejaké hľadanie samého seba? Kto vie. ľudia v ostrovoch mali podľa môjho vkusu naozaj exotický spôsob vnímania samého seba, životnej cesty či čohokoľvek duchovného.