Yamunagawa

"Ah... Pokud už si byl na ostrovech nějakou dobu tak zcela jistě víš o klanu co používá magii?" řekl Tauren který seděl na zadní straně loďky zatímco všichni ostatní se mačkali na druhé straně.
Skutenčně o takovémhle klanu slyšel. Mochi klan byl poněkud nechvalně známý v království. Před roky to nebyl ani klan nýbrž ... rodina. Mochizuki odjeli spolu s prvními explorery do království a Mochi se tam naučil magii. Nebylo tomu ani půl roku co tenhle "klan" dorazil na ostrovy a dobyl zpátky své rodinné sídlo za pomocí těchle sil.
"Mochi a já jsme na pevnině nějakou dobu strávili spolu. A já se ledas čemu naučil." řekl a kývl Tauren.
Lawrence potom dodal že.
"Tady Anka byl jeden z těch kdo ostrovy objevili.  Navíc má zvláštní schopnost s těmi jazyky. Xenoglossie, tomu říkají na citadele. Dokáže si zapamatovat jazyky poté co je slyší." řekl načež Anka jen kývl a dodal.
"Proto mě vybrali mezi první." řekl AnkaPoté se koukal na přibližující se loď a všiml si že je jiná. Tak trochu mu bylo líto jejich staré loďky. Což na něm bylo vidět hlasitým povzdechnutím.  
"Jsem poslední ze ztracených?" zeptal se nakonec když už šplhali na loď, načež Lawrence jen zakroutil hlavou.
"Tia je poslední. Pojedem si pro ni." řekl a poklepal na kompas, do kterého se zatím ještě nepodíval.
Poté už před nimi byla jen paluba lodi kde Anku zbytek posádky vřele přivýtala, jako předtím Arthura a Elle.
Elle je přivýtala prostým "To šlo rychle." skoro obdivně, načež jen Lawrence řekl že se "Vyplatí mít dva z místních." a plaskl Kazehayu po rameni. Poté se odebral na jeho obvykle místo, zatřepal hlavou, vrátil se do původní podoby a vytáhl kompas aby se podíval kam je další kurz načež... stuhl.
Vypadal jakoby z něj slezla veškerá barva a byl býlí jako stěna. Elle si všimla první tohohle jevu a bohužel to nebylo poprvé co se něco takového stalo.
Lawrence poté kompas zaklapl a bezeslova nastavil kurz, načež šel do jeho kajuty kde se zvařel.
Elle se na zbytek posádky usmála a šla za ním s jednoduchým. "Omluvte mě..." a poté bylo na lodi ledové ticho a každý si šel po svým. Byl to Yoshi který promluvil první.
"Co s ním je?" zeptal se Yoshi Anky, a byl docela rád že už mu tu někdo rozumí. Veděl že se něco stalo ale nevěděl co... Anka si povzdechl a jen řekl.
"Jeho kompas dokáže najít jen lidi co jsou naživu." a plácl Yoshiho po rameni což s ním docela zakymácelo. Celá situace byla na lodi poté trochu težká. Pro dva nováčky nejvíce, jelikož narozdíl od ostatních netruchlili, jelikož neznámou neznali.

Bylo to týden, po který loď plula směr východ.  Lawrence se před nimi ukázal na večer, kdy jim řekl to, co už věděli. Že je Tia po smrti a že ji nedokážou najít. Jejich cíl bylo tedy Yamunagawa, kde nakoupí zásoby a poplují do království. Poté ho zbytek posádky viděl jen výjmečně. Když vylezl upravit kurz byla asi jediná věc kdy byl všem na očí. Dokonce i jídlo mu Elle nosila do kajuty.
Bylo to u jednoho z těch "tréninku" s Arthurem, který tím vším byl zasažen nejméně, kdy mu řekl že to není poprvé a že si "Lawrence bere takhle těžce smrt každého koho pozve do posádky."

O týden se nálada už zlepšila. Bylo to právě včas jelikož jejich loď právě dorazila do jejich cíle. Obrovské město Shiro Minato, největší na ostrově a otevřené cizincům. Fungující jako místo kde obchodní lodě z království prodávají různé suroviny. Loďka doplula do přístavu kde bylo už několik lodí. Přistav byl očividně nový, jelikož zde bylo několik mol která byli postavené až několik desítek metrů do moře, schopné obsloužit mnoho obchodních lodí.
Lawrence a Anka odešli do města, postarat se o vše potřebné na cestě a při odchodu dal posádce "rozchod", s tím že zítra odplouvají pryč. Yoshi byl jediný kdo se rozhodl rozchod využít a navštívit místní "Dům radosti". Ostatní zůstavali na lodi a hleděli si svého. Bylo jen na Kazehayovi jak čas využije on.

+150 Martial Arts

"Ahá.." Pokýval som hlavou nad jeho vysvetlením. Spravil som pri tom také to gesto, ako si človek ťukne päsťou do otvorenej dlane, keď niečomu pochopí alebo na niečo príde. O klanu Mochi som pochopiteľne poćul. Aj keď nie v dobrom svetle. No vedel som že to bolo hlavne z toho dôvodu, že si o nich moja rodina myslela svoje...

Nakoniec sme skončili na lodi, kde som bol svädkom ďalšieho uvítania a Lawrence mi dokonca potľapkal po rameni, alebo ma do neho drgol kto vie.. ah keby len vedel čo som vlastne na ostrovoch tým mrchožrútom povedal. Možno by sa tváril inak, kto vie.
No ďalší kurz sa nenastavil podľa môjho očakávania. Ja som nebol príliš blbý a pamätal som si, čo mi Lawrence povedal o tom, ako funguje kompas. A tak nejak som si spojil jeho náladu s tým, že sa naň práve pokúsil "pozrieť", resp ho napojiť na ďalšieho člena posádky.

Ako uź bolo spomenuté, príliš ma strata "elfky" nezasiahla. Áno povedal som si niečo na štýl "škoda", a byť Thomasom, bez skúseností z môjho života ako Kazehaya, pravdepodobne by som sa snažil aj nejak empaticky vcítiť do ostatných. No momentálne teraz som si nemohol pomôcť od pocitu apatie. Bolo mi to.. viac menej jedno. Bola to "škoda", no .. Pochopiteľne som si tieto pocity nechal pre seba.

Počas nasledujúceho týždňa som pochopil, že námorné dobrodružstvá nebudú tak úplne pre mňa. Nie že by mi vadila spoločnosť, ale .. nebavilo ma celé dni chodiť po húpajúcej sa kope triesok a bez .. nejakej väčšej spoločnosti. Predsa len, dva týždne na tak piatich až siedmych ľudí, človek sa už ani len nemal o čom rozprávať. Hlavne teda pre niekoho, ako ja. Úprimne som si mal najviac čo povedať s Yoshim a Yggom, keďže som týchto dvoch poznal najdlhšie. 
Môj čas som venoval hlavne dvom veciam. Prvá bola môj tréning bojového umenia s Arthurom a tá druhá bolo pokus nejakým spôsobom v tej mojej blbej hlave spraviť "break", čo sa týkalo many. No aj keď v tej prvej som si myslel, že postupujem celkom "dobre".. čo sa many týkalo, zas som raz začal byť podráždenejší a podráždenejší. Tento krát som nevyhľadával pomoc od Lawrenca, hlavne kvôli jeho "smútku".

No to sa malo čoskoro zmeniť. Keď sme zastavili v prístavnom meste klanu Mochi, stihol som ešte varovať Yoshiho aby neminul veľa zo svojich ametystov. V podstate som sa mu snažil vysvetliť, že v kráľovstve budú mať omnoho "väčšiu" hodnotu. Ja som sa správal podľa mojich vlastných slov. A teda.. ostal som na lodi a tak nejak som "čakal", kým odtiaľto odídeme. Mohol som ísť síce do mesta a pokúpiť si nejaké veci ale.. v kráľovstve ma to vyjde lacnejšie.. a musel som začať počítať s tým, že na kontinente budem