Ulrics Hall

Ed ho potom co řekl nehodlal jen tak nechat odejít. Ne protože by mu snad uvěřil ale protože to v něm docela začalo vřít. Co měl sakra za problém takhle mu lhát do očí? Rozhodl se to tak jen nenechat a proto ho chytl za rameno a otočil ho k sobě čelem. Vypadal jakoby se držel aby ho nepraštil do nosu.
"Proč ti to jen nevěřím hm?" zeptal se otázkou která už od první chvíle byla řečnická. Nemusel předstírat ani ten pohled zamyšlení a následovný "heureka" moment.
"Oh... protože jsem viděl jeho tělo rozdrcený hromadou šutrů, popálené a zuhelnatělé..." řekl trochu ostře Ed. Vypadalo to jakobyho chtěl praštit mezi oči jen kvůli tomu že něco takového zmínil ale držel se a skrze zatnuté zuby pokračoval.
"Podívej nevím co odemně Jason chce...." řekl dost ostře Edwyn a pravděpodobně si myslel že tohle má něco společného s Jasonem. Přeci jen se znali už nějakou tu dobu ale tohle bylo docela nízké na někoho jako je on a proto mu to nesedělo ani trochu na něj že by se ho chtěl nalákat pod podmínkou nějaké takovéhle věci a proto se zarazil.
"Víš co? To máš fuk. Nemám to za potřebí." řekl a mávl rukou do vzduchu jakoby už tohohle všeho měl až po hlavu a Kazehaya mu nestál za to tady tropit scénu. Lidé už se na ně začali nějakou chvíli dívat a Ed nikdy nebyl rád středem pozornosti.
Proto se otočil na patě a odešel.
Když tak chtěl odejít aji Kazehaya všiml si že za jeho zády stojí další známá tvář
"Zduř." ozvalo se zpoza jeho zad kde stál jiný "Ed". Tentokrát Edwin. Kdoví jak dlouho tam stál ale nějak neragoval na celé tohle divadlo ani na něj nijak neupozorňoval. Prostě tam stál a koukal na něj.
Vypadal lépe než včera. Upřímně nebýt toho hlasu Kazehaya by měl problém poznat o koho se jedná. Vypadal jako úplně jiný člověk.
Měl na sobě cestovní plášť, obličej měl umytý a hadry na sobě vyměnil za černě obarvené kožené brnění s ocelovými pláty.
"Cestovat ve dvou je lepší než sám. Nevadí když se připojím?" řekl prostě ale v jeho podání to znělo spíše jako oznámení než otázka.

Chcel som odísť. Ed to ale nenechal tak, aspoň nie pre teraz. Chytil ma za rameno a otočil si ma k sebe, čomu som sa príliš nebránil. Len som sa mu zapozeral do očí .. a on mi nedal príliš priestor ani k tomu, aby som sa nejakým spôsobom bránil, aspoň slovami. Nakoniec som sa len trocha slabo pousmial.
"Pre čo by som po tom tak očividne klamal..." Zamrmlal som si popod nos a len som si oprášil, resp upravil miesto, za ktoré ma Ed chytil. Mne dav príliš nevadil, no Ed bol ten, kto mal pred menom nejaký ten titul. 
Po tom ako sa otočil späť, som sa svojim smerom vybral aj ja. No zas ma raz preruśil, tento krát už priamo, úplne iný Ed.
"Oh.. takmer by som ťa nespoznal." Prehovoril som k nemu a len som pokrčil ramenom.
"Ak majú obaja kone.. " Odvetil som na jeho úvahu. No taktiež to bola skôr otázka. Mal koňa? Kto ve.

Moc nereagoval na to že by ho nepoznal. Přeci jen to byl docela účel tohohle všeho. Jinak by se tak neparádil. Na co však reagoval byla věc druhá.
"Hm..." řekl na jeho odpověď ohledně koňa Edwin. Očividně nečekal že bude mít koně ale nic moc to na tom neměnilo. Chvíli tam stál a drbal se na bradě, uvažoval co dál, poté se otočil a šel kamsi do města. Bez toho aniž by něco řekl a bez toho aniž by dál reagoval. Očividně koně neměl a tak nebylo třeba se tam dál zdržovat. Byl to docela zvláštní chlapík podle toho všeho.
A tak tam Kaze zase zůstal sám a mohl si jít po svých.

Chvíľku som čakal.. bola to tichá reakcia, až za chvíľku v podstate žiadna. Len sa otočila išiel si svojim smerom. Chvíľku som tam stál, sledujúc jeho chrbát, až pokiaľ mi nezmizol z dohľadu. No a po tom som sa otočil tiež, smer stajne.. pre Shade, ktorú som musel zas osedlať, a vydať sa cestou späť do Eagles nestu.

A tak se vypravil směrem k Eagles nest. Neuháněl koně, ani to neměl zapotřebí. Jel uvolněným tempem, tak aby to stihl do večera.
Po chvíli se však za jeho zády začal ozývat dusot kopyt. Kazehaya měl stejný pocit, který měl včera, jakobyho někdo sledoval ale tentokrát se mu to potvrdilo.
Jezdec v sedle nebyl nikdo jiný než Edwin. Což bylo docela překvapivé. Přeci jen všechno z jeho řeči těla ještě před půl hodinou nasvědčovalo že neměl koně a teď? Tu seděl na hnědákovi který byl čestvě vyhřebelcovaný a s úplně novým sedlem.
Všechno co o něm věděl a vše málo ze včerejšího setkání Kazehayovi jasně křičelo že toho koně musel prostě šlohnout.
Edwin ho tedy dojel a zařadil se k jeho boku a jen řekl.
"Co kdyby jsme si na chvíli promluvili hm?" zeptal se ho z lehka.

Koňa som naozaj neponáhľal. Mal som čas. Navyše vďaka Shade som bol schopný normálne troj až štvordňovú cestu spraviť za deň. 
Neprekvapilo ma, že som za sebou započul iného koňa, ktorý sa ma snažil dohnať. Aj tak som sa ale obzrel. Predsa len opatrnosti sa medze nekladú. Bol to Edwin. Teda.. možno sa ani neponáhľal kvôli tomu, že ma chcel dohnať.. ale kvôli tomu, že chcel utiecť pred prípadnými strážnikmi, ktorým by mohlo vadiť, že nasadol na koňa ktorého pravdpeodobne nevlastnil.
"Mám na výber?" Spýtal som sa s povzdychom. Bolo vidieť že moja nálada nie je úplne.. top. Bolo to kvôli môjmu starému priateľovi ktorý no, zareagoval presne tak, ako by pravdepodobne každý normálne zmýšľajúci človek reagoval. Ale neznamenalo to, že mi jeho logicke´uvažovanie spravilo radosť.

Edwin ho pozoraval nějakou chvíli aby si ujasnil jeho postoj. Ani neznal jeho jméno ale ani ho nepotřeboval vědět. Tedy zatím. Jména pro něj nebyla moc důležité protože aji on věděl jak si každý dokáže jméno na místě rychle vymyslet. A tak se na něj ani neptal.
"Člověk má vždycky na výběr." řekl prostě Edwin. Zněl docela rozvážně a klidně. Vůbec ne jako nějaký mistr zloděj a nebo někdo takový. Tak či tak před sebou měli docela cestu a Edwin ji nehodlal jen tak prolelkovat. A tak začal celkem normálně tím že řekl.
"Odkud znáš Edmunda?" zeptal se ho docela narovinu. Přeci jen mu neuniklo to jejich malé divadélko a tak se chystal dozvědět o tom málu co nevěděl.

Pohodlnejšie som sa vystrel v sedle. Teda tak ako to len šlo. Na koni som s výnimkou včerajška nesedel už viac než rok a tak som stratil.. cvik. A človek by sa až divil, ako jedného môže z takejto cesty bolieť zadok a stehná. 
Jeho otázka bola na mieste, no a ja som na ňu príliš nechcel odpovedať.
"Spoznal som ho.. ale nemyslím si, že ho priamo.. poznám." Obrátil som pohľad k Edwinovi.
"Poznal som jeho priateľov.. už to bude pár rokov." Pokrčil som následne rameno a len som sa sústredil zas raz na cestu.
"Prečo sa pýtaš?" Moja otázka bola tiež položená normálne. Nesnažil som sa ho z ničoho obviniť. Len ma zaujímalo, či mal nejaký konkrétny dôvod.

"Hm.." řekl takovým způsobem že to vyznělo stejně jakoby řekl "Zajímavé". Chvilku si ho prohlížel jakoby chtěl zjistit nějakou mezeru nebo něco podobného. Začalo mu to připadat víc a víc jako výslech.
Nakonec ale uhnul pohledem. Nebyl ten typ kdo by někoho držel ve tmě, pokud to nebylo úplně nezbytně nutné a tak odůvodnil svou zvědavost.
"Čirá zvědavost." což byla trochu pravda. Přišlo mu hlavně divné že někdo kdo znal Jasona, a dělal pro něj, znal i Edmunda. Chvilku si myslel že je tu nějaká spojitost mezi Jasonem, tímhle a Edmundem. Ale Jason by se sám od sebe neodhodlal k tomu vyhledat Edmundovu pomoc. I když byl v takovýchle sračkách. Už dost že přišel za ním.
"Kdo je Thomas?" zeptal se prostě a ukázal tak že slyšel trochu víc z celé téhle konverzace než by možná dával zpočátku najevo.

"Hmm.." odvetil som mu na ot jeho Hmm. Bol to tak trocha detský zlozvyk, ale jeden, na ktorý si musel Ed zvyknúť, ak chcel so mnou pracovať. Resp pre Jasona, so mnou.. a tak.
"Hai, tiež patrím k zvedavým ľuďom." Prikývol som na seba a na tvári sa mi objavil niečo, ako úsmev. Vytiahol som z brašny na boku čutru, z ktorej som sa napil a na chvíľku som vodu prevaľoval v ústach. Teda dosť dlho na to, aby sa mi v hlave vyformulovala odpoveď.
"Mŕtvy mág." Dodal som pomerne jednoducho. 
"Chodili s Edmundom na univerzitu." A následne som sa na Edwarda zas pozrel. Ako keby som od neho niečo očakával. Ďalšiu otázku typu " ale veď si hovoril že žije". Možno som ho týmto pohľadom chcel od tejto otázky odstrašiť. Teda nie priamo odstrašiť... ale poukázať mu na to, že to je jedno z tajomstiev o ktoré som sa s ním nechcel podeliť.
"Čo si zač ty... dobrý zlodej, dobrý špión? Neviem čo ruina ako Eagles Nest bude od niekoho ako ty potrebovať.. teda, pravdepodobne za zas ukvapujem ale, vysvetlíš mi to?" Spýtal som sa ho. Moja otázka bola viac rozvinutá než tie jeho, no.. možno aj pre to, lebo som sa pýtal na komplexnejšie veci.

To že ho chytl ve lži ho nepřekvapovalo. Přeci jen už nějakou dobu tušil že lže o tomhle. Přeci jen ho sledoval každou chvíli od té chvíle co se včera rozloučili. Kazehaya ani nevěděl o tom že v noci projel jeho osobní věci, sedlo a prakticky všecno co neměl na sobě.
"Z toho co si říkal Edmundovi to znělo že o tom jestli žije a nebo ne máte dosti odlišné názory." řekl Edwin který očividně vrtal do nečeho co si myslel že je důležité ať už z jednoho, nebo z druhého důvodu. Když přešlo na něj téměř nic neříkal ale jen se poukázal na to že.
"Stejně tak se musím ptát co ta ruina potřebovala od tebe." řekl prostě defenzivně. Byl to prostý poznatek ale nic co by bylo myšlené ve zlém. Zhruba ve stejném směru jako ta Kazehayova otázka.
"Nejprve nech mě a určitě se pak dostane na mě." řekl prostě ale zda se jeho slovu dalo věřit, to už byla druhá otázka.
"Proč si přišel za Jasonem? Bylo to z vlastní vůle a nebo tě někdo k tomu pověřil?" zeptal se jednoduše dál

Povzdychol som si. Predsa len si do toho musel zabrdnúť. No na chvíľku som bol ticho, a nechal som ho dohovoriť úplne všetko bez toho, aby som ho prerušoval. Až keď nastalo ticho, ktoré naznačovalo, že som na rade ja.
"Čo sa týka veci s Thomasom... a Edmundom, máme na to rozdielny názor to máš pravdu. Ale je to jedno z tých tajomstiev, ktoré si nechám pre seba.." Na chvíľku som sa naňho zas pozrel. Musel pochopiť že mu nepoviem.. veľa vecí. Nepoznal som ho. A toto boli pomerne citlivé infomrácie, na čo mohol prísť už aj sám. Jeho odpoveď o tom čo by ruina potrebovala odo mňa, to som nejak neriešil.
"Bola to náhoda. Neprišiel som za Jasonom.. Eagles Nest som mal po ceste... niekam, nemal som cieľ." Pokrčil som ramenom.

"Nejsi místní. Odkud pocházíš? Říká ti něco jméno Inare?" zeptal se ho na další sérii otázek a nezpouštěl z něj oči. Teď už se to tedy úplně přeměnilo na výslech a nedalo se to za nic jiného zplést. Možná byl Jason až příliš paranoidní ale z toho co viděl o svém otci, to byla většina lidí co se pohybovala v politice. Vyděli dýky ve stínu a nikdy nic nenazvali náhodou.
Tak či tak Edwin ho prohlížel a snažil se hledat náznak toho že zase lže. Přeci jen v tomhle byl až moc dobrý a tak by si všiml toho kdyby lhal. Na to byl už prostě a jednoduše Kazehaya špatně vycvičený.
Samozřejmě že neměl tušení kdo nebo co bylo Inare a proč by vůbec měl něco společnýho s Jasonem. Ale jelikož nic takového neviděl tak mohl odpovědět upřímně.

Musel som sa uchechtnúť. Poznamenať že nie som miestny.. to bola celkom trefa do čierneho. 
"Nie som si istý ako sa tomu miestu hovorí tu.. ostrovy? Pravdepodobne. Ľudia si to často mýlia ale ja nie som elf, ale Saphir." Poukázal som na moje šikmejšie oči, než by elfovia mali
"A nemám tušenie, kto je Inare." Dodal som. Bolo vidieť, že to je výsluh.. no buď. Až na Thomasa som nemal čo skrívať. Viac menej..

To ho trochu zaskočilo. Ne protože by mu řekl že není elf ale protože u toho ani nelhal. O saphyrech neslyšel. Neměl to moc zapotřebí znát takové věci. Ale věřil mu. Spíš teda věřil sobě že pozná lež když ji slyší.
Nepotřeboval se tedy ptát na tuhle část kromě tedy. Napadlo ho že by se mohl zeptat zda neslouží někomu na ostrovech, ale přeci jen to bylo docela pošetilé. Jason nebyl tak důležitý.
A i kdyby se tu šel učit "kulturu" aby potom mohl někoho informovat, ne že by to bylo na škodu.
Přeci jen si potřeboval něco dalšího ujasnit a tak pokračoval.
"Jak dlouho si tady v království?" řekl mu další otázku.

Nad jeho ďalśou otázkou som sa musel zamyslieť, ale len na chvíľku.
"Eh.. cca.. rok aj jeden mesiac? dva? nie som si presne istý. Rok som chodil na akadémiu." Poukázal som na odznak, ktorý som mal pripnutý na odznak pri meči.
"Plus cestovanie. Priplul som s Explorermi, Lawrencovou partou." Vysvetlil som mu ešte aj spôsob, akým som sa do kráľovstva dostavil. Bolo mi jasné že na jeden rok mám až príliš dobrú "obecnú" reč, a viac by som sa zamotal pri mojom klamstve s Thomasom, no veril som že Thomasa už riešiť nebude. Ak aj áno, tak by som ho pravdepodobne poslal do riti. Respektívne mu odmietol odpovedať.

Nevěděl kdo je Lawrence ale kdo jsou Exploreři věděl moc dobře. Nebylo to něco, čemu by se nedalo věřit. Přeci jen to bylo celkem běžné že posádky sem tam přivezou někoho odjinud a tak neměl důvod tohle zpochybňovat.
Nic méně věděl že tady něco nesedí. Chyběli mu puzzle do skládanky. Nejhorší na tom bylo že mu nelhal ale očividně... mu něco neříkal. Protože tu byla jedna věc. Edwin si začal poklepávat rukou na sedle, jakoby se snažil zjistit co mu tady jeho společník neříká.
Mlčel dobré dvě minuty dokud nezačal se svou teorií.
"Edmund je pryč z citadeli už nějakou dobu. Žije s jeho ženou ve městě poté co ho otec vydědil za to že si vzal Elfku. Nebyl tedy na citadele nějakou dobu. Déle než tři roky..." řekl mu a stále si poklepával rukou na sedle. Nějak mu tedy nezapadalo tohle vše....
"To co mi říkáš ... nesedí. Říkáš že znáš toho Thomase ale podle toho jak Edmund reagoval je už nějakou dobu po smrti ale ty mi tvrdíš že jsi tady už jen rok." řekl mu. Nějakým způsobem do toho tahle věc nezapadala. Něco mu neříkal, toho si byl jist.
"Otázka je co mi neříkáš..." zeptal se ho prostě.

Kto by si bol pomyslel, že pri tomto výsluchu dostanem infromácie aj o mojom priateľovi. Možno pre to bol taký naprdnutý? Lebo ho otec videdil? Ono ja som sa jeho otcovi nedivil, ale na druhú stranu som bol rád, že si Edmund stále stál za svojim. 
"Ďakujem za informácie, to som nevedel." Priznal som úprimne no, zas začal pliesť do jeho otázok aj Thomasa, a ja som.. v jednoducho prikývol.
"To je pravda, niečo ti nehovorím.. a ani nebudem. Ako som už povedal, existujú tajomstvá s ktorými sa nepodelím." A tento krát som sa zas odmlčal ja. Teda.. na chvíľku.
"Ďalšie otázky?" Spýtal som sa, snažiac sa uzavrieť tému Thomas.

"Nebylo to něco co bych měl tajit" řekl a pokrčil rameny. Řekl to tak trochu schválně aby zjistil jeho reakci. Jestli to věděl a nebo ne. Jeho reakce se mu zdála věruhodná.
"Ale jistě." odpověděl mu stroze. Přeci jen věděl odkud vítr fouká. Většina lidí když je člověk zatlačí nebo přistihne u něčeho takového znervózní a zpozorní.
"Jak si mohl znát někoho z nich pokud si do království přijel před rokem..." řekl prostě. Buď mu lhal o jeho příjezdu, což by bylo docela špatné protože zrovna o tomhle si nemyslel že by lhal a nebo...
"Není to poprvé co si tady." řekl prostě. Tím tady samozřejmě myslel tady v království. Což bylo docela více problematické. Ostrovy byli objeveny teprve nedávno. Opět by to docela nesedělo...
Edwin se nakonec narovnal v sedle a čekal na něj, jak bude dál reagovat. Byl přesvědčený že se nepletl.

Tento krát som si dosť nahlas povzdychol. Ak mal v pláne dávať otázky, na ktoré aj ne-odpoveď by v podstate bola odpoveď, tak som jednoducho prestal rozprávať. Mal pravdu, a ja som vedel že by sa k tomu vedel dovtípiť, len ma to štvalo. No.. a svojej zásady, teda, ak sa tomu zásada dalo hovoriť, som sa držal. Zavrel som svoje ústa, zapozeral som sa pred seba a prestal som s Edwinom komunikovať. Nemalo to cenu, nie pre mňa.

"Jen si posluž." řekl s klidem Edwin. Očividně nebyl z toho všeho vyvedený z míry. Ale byl si jistý že udeřil hřebík na hlavičku. Jeho mlčení mu to jenom potvrdilo. Lidé většinou když někdo řekne nějakou blbost co by je mohla dostat do problémů se snaží toho někoho opravit. Takže hipoteticky věděl že se tu nějakým způsobem ocitl předtím.
"Pokud si tady byl aji předtím, vysvětlovalo by to aji jak si se znal s těma dvěma." řekl prostě. Uvažoval racionálně a proto by ho vůbec nenapadlo že on a Thomas jsou stejná osoba. Přeci jen by musel být blázen aby si něco takového pomyslel.
"Pravděpodobně si chodil na Citadelu?" zeptal se prostě. Byl to docela stretch. Ale podle toho mála co věděl to bylo logické místo kde by se mohli potkat. Edmundova žena, Edmund a i Thomas byli mágové. Edmund studoval na citadele...

Edwin za celou tu dobu se ani nehnul a jen ho napodobil a zastavil koně. Byl na to očividně připravený už nějakou chvíli a tak ho jen sledoval a když se odmlčel.
"Look kid." začal prostě Edwin jakoby tady křičel na špatného kořena. A taky že křičel. Edwinovi nakonec tyhle věci byli úplně putna.
"Já jen dělám svoji práci. Myslím že oba víme že jsou velmi široké mezery v tom co mi tady říkáš a já se jen snažím zjistit jestli v těch mezerách není něco, čeho by jsme se měli bát." řekl prostě a jednoduše. To bylo celé co se tady dělo a tohle bylo teda docela zbytečné.
"Očividně ti nejde o peníze... kdyby ti o ně šlo zdrhneš s dopisem nebo se do něj aspoň podíváš." řekl prostě. To byla dost jednoduchá dedukce přeci jen to byl malý test. Z toho co ale o něm viděl tak mu opravdu o ně nešlo.
"Chápu že tohle je poměrně nepříjemná věc, někdo kdo se ti vrtá v osobním životě.. Ale tak už to v téhle branži bývá. Nikdo by tě takhle křížově nevyslýchal kdybys byl obyčejný sedlák že ano..." řekl prostě Edwin. I on věděl že to nemohl být jen tak někdo, přeci jen.
"Odejdi si nebo zůstaň... tak či tak já mám svou odpověď." řekl a pokrčil rameny. Bylo to takové gesto které jasně značilo že to mění málo a jemu jako osobě to bylo jedno. Upřímně to tak bylo. Jason byl ten kdo mohl udělat chybu.
"Zajímá tě co si myslím?" zeptal se prostě.

"Nepotrebujem vysvetlenie.." Posnažil som sa mu skočiť do reči a tak pozastaviť jeho no, vysvetlenie. Jediné čo ma reálne zaujímalo bolo, či sa mám rovno zdekovať preč, alebo .. no niečo. Aj tak som si však jeho slová  nakoniec vypočul, a pravdepodobne som urobil dobre. Keď povedal, že má všetko to, čo ptorebuje, len som kývol hlavou a následne popohnal koňa k tomu, aby sa zas vydal na cestu. Bol som za Shade rád.
"Nie, nezaujíma." dodal som, čím som sa zas pokúsil nejaký rozhovor medzi nami ukončiť. Ono.. ja som mu naozaj nechcel dať to potešenie s tým, ako to rozlúskne a keby sa náhodou trafil, čo som považoval za nemožné, čo by bola moja reakcia? Kto vie. Uź tak to vyzeralo tak, že vo mne vie čítať ako v knihe.

Ale Edwin se nenechal jen tak snadno odehnat. Přeci jen se chtěl přesvědčit podle jeho reakce zda je aspoň trochu jistý.
A tak popohnal koně a opět se tak zařadil na jeho bok.
"Nemusíš nic říkat." řekl prostě a naznačil že tohle bylo vše co budou prozatím řešit.
"Myslím si ... že si v království strávil délší dobu než říkáš. Určitě se nepletu a chodil si na Citadelu." hlavně tak vycházel z toho že měl docela perfektní jazyk a téměř a ovládal ho jako někdo kdo se narodil tady, ne na ostrovech. Ať to bylo kde to bylo.
"Podle toho jak se Edmund choval tě nezná ale ty, máš o jeho osobu docela velký zájem... Přátelský zájem? Ta počáteční reakce..." řekl a narážel tak na to jak na Edwyna narazil. Celé to vypadalo jako náhoda a on k němu šel s vyloženým překvapením. Skoro jakoby viděl ducha.
"Thomas je stále naživu... A přitom Edmund byl tak jistý že viděl jeho tělo...."řekl a opět si poklepal prsty na sedlo.
"Myslím si že ty a Thomas jste jedna a ta samá osoba." řekl nakonec a když už si myslel že je to nějaký týpek co umí číst myšlenky a pochvíli přijde s tím že se převtělil na ostrovy přišel se zaškobrtnutím. Jediný důvod bylo to, že uvažoval moc racionálně a neměl moc zkušeností s magii.
"Pravděpodobně si předstíral svoji smrt? Změnil vzhled?" uzavřel svou myšlenku Edwin.