Glawenn

Glawen, o čtyři dny později

Drozd

Cesta zabrala dýl než se dalo čekat. Drozd byl obeznámen s fakzem že kůň se musí vrátit do Lybsteru. Byla to menší zajížďka a zdržení pro jejich to navíc koně potřebovali. Drozd tedy vyjednal že na cestě zpátky toho koně zaručeně vrátí, zda tomu tak učiní nikdo nevěděl ovšem kůň jim zůstal.
V Albienu ovšem přišli na to že Inkvizice již vyrazila. Tehdy Drozd děkoval že si koně nechali protože dohnat je po svých by bylo přeci jen obtížné. Hnali tedy koně co to jen šlo a konečně se ocitly v Glawennu kde bylo vidět na cestě několik lidských a koňských stop. Byli blízko. Když konečně dostihly skupinku Drozd se otočil k Lady a řekl.
"Vím co jsem řekl v oné hospodě. Po dnech co jsem s tebou však ztrávil... sem nabil přesvědčení že se o podvodníka nejedná. Nepokusila si mě opustit i když si viděla kam míříme. Znamená to že si si buď jeho sestra, nebo si věříš do souboje se mnou." řekl Drozd a mírně se usmál. Věřil že i sám Chodec by ho nedokázal porazit v souboji muže proti muže, však i Chodec to při několika setkání naznačil. Jistě je zde mnoho neznámých ovšem výhoda byla značně na Drozdově straně. Z toho co od Lady zpozoroval nebyla zdaleka na úrovni jejího bratra a z toho co ona zpozorovala na Drozdovi mohla vidět jak moc ji on přesahuje. Nevěřil tedy že je pošetilá natolik aby si sním přišla do styku.
"Navíc mám své důvody proč toho muže nejradši ignorovat, a proto se tady rozloučíme."
Drozd řekl a podával ruku směrem k otěžím jejího koně. Dalo se z jeho věty usoudit že on a Inkvizitor v čele výpravy nejsou na zrovna přátelské úrovni. Spíše si jeden s druhým lezly po krk už několik let. Lady by se možná nechtěla koně vzdát ovšem někdo ho musel vrátit zpátky, tedy furt zde byla možnost že si ho Drozd "zabaví" a navíc... Většina inkvizitorů šla po svých čili koně již nepotřebovala.
Poté co se Drozd na koni zamával zády k Lady a pronesl.
"Doufám že si budeš pamatovat kdo ti pomohl mademoiselle. Jednou ti to možná připomenu."

To že mě nevzal přímo k němu vypovídalo o jistém respektu vůči tomu člověku. 
"Snad si nemyslíš, že se tě nějak bojím." namítla jsem pobaveně a sledovala jeho obavy mezi ním a tím mužem.
"Ale, ale , ale zdá se, že tu má též někdo zaděláno na problém." pousmála jsem se a sesedla z koně. Vzala si své věci a pohladila ho po šíji. 
"Měj se a díky." mávnu na něj a vyrazím do čela té skupiny. Doufám, že už mi konečně někdo řekne, kde ten rošťák je.

Koniec lesa Glawenn.
Malá skupina Inkvizítorov.

Ak títo lovci chceli, dokázali sa i perfektne skryť a vystopovať by ich bolo takmer nemožné. Avšak keďže sa nachádzali v samotnom srdci tohto lesa, ktorý patril práve hraničiarom s ktorými mali veľmi dobré vzťahy, šli otvorene, nič im nehrozilo. Preto si mohla vidieť stopy už od začiatku lesa, lesa v ktorom si strávila svoj život a poznala ho až príliš dobre. Avšak Drozd sa rozhodol výborne keď sa ani nepokúsil priblížiť sa úplne popod nos k veliteľovi skupiny. Viedol ich Michael a s Drozdom nemali práve najlepšie vzťahy. „Drozd? No to ma podrž, ty ešte žiješ? Dúfal som že ti niekto tie krídla už odcvakol..“ Nahlas zašomral načo sa otočil k tebe, Lady, pričom si ťa premeral pohľadom. Moc ti nikoho nepripomínal, dokonca si ho možno videla viac krát. „Čo robí Hraničiar v spoločnosti s niečím.. ako je toto.. A prečo nás prenasledujete? “ Prstom ukázal na Drozda, pričom sa však uškrnul. Jeho strnisko vyzeralo ale perfektne upravené, v krúžkovej zbroji ktorá sa až neprirodzene podobala na tú Chodcovu. Aby nie, bol to práve Michael ktorý daroval jednu zo svojich zbrojí práve Chodcovi. Rukou zastavil skupinku a pomaly sa vybral k dvojici, však už bez úsmevu. Bola ešte horšia správa pre teba, že ťa okamžite nespoznal.

No nemůžu říct, že jsem se nebavila. Naopak. Mírne jsem se usmívala v tuhle chvíli tu byl někdo koho se ten elf bál víc. Zhoupla jsem se na jeden bok. Založila si ruce na prsou a dál mlčela a nepouštěla se mezi ně. Ten Michael až na hlavu vypadal stejně jako můj bratr.

Koniec lesa Glawenn.
Malá skupina Inkvizítorov.

Bolo nadmieru jasné že sa títo dvaja už niekedy stretli. Podľa toho ako si Drozd šúchal svoje zápästie a Michael si poškrabal hrudník kde sa pod brnením skrývala jazva. Ani on nebol nadšený z jeho prítomnosti, predovšetkým ani nevedel prečo a čo tu robí. „To je zaujímavé, včera sa tvoja matka pýtala na to isté..“ Odvetil jednoducho akoby ho ani netankovalo ako spomínal jeho sestru. Pravdou ale bolo že ho to rozpaľovalo, bol to však človek ktorého bolo takmer nemožné na pohľad rozhodiť. Stalo sa to iba raz.. a práveže sa to podarilo mladej Vrane. „Musí byť však dôvod prečo si ju tu priviedol. Takže, čo vás privádza ku nám?“ Jemne sa pousmial Michael keď sa pozrel na teba. Zmena tónu a správania bola naozaj neuveriteľná. Teraz vyzeral vskutku ako nejaký Gentleman, predovšetkým to bol ale stroj na zabíjanie.

Oba by mou hrát divadlo jaké herečky to byli. Když už se otázka vztahovala i na mě hodlala jsem zasáhnout. Postavila jsem se mezi ně
"Jeden důvod by tady byl. Jmenuje se Chodec a vy mi jistě můžete pomoci v tom ho najít.?" Nehodlala jsem chodit kolem horký kaše

Koniec lesa Glawenn.
Malá skupina Inkvizítorov.

„To si určite rád prečítam, hlavne ak ty už nebudeš medzi živými.“ Odsekol a na jeho ďalšiu poznámku nereagoval. Samozrejme, nemal ani dôvod ho nenechať ísť. Jedno bolo jasné, inkvizítori boli dosť neutrálny a záležitosť s vražednou skupinou, to nebol ich cieľ. A nikdy ani nebude, pretože to že tí dvaja majú zlí vzťah ešte neznamená že sa z toho stane vojna medzi cechmi. Neobťažoval sa však ani ho pozdraviť pri odchode, celú svoju pozornosť práve venoval tebe a poriadne spozornel keď si spomenula Chodca. „A môžem sa spýtať kvôli čomu? Čo viem je ďaleko na severe a vlastne je to na našej ceste. Mierime do Bleakwoodu, pretože nejaká neznáma hlúposť ho donútila sa k tomu prekliatemu lesu priblížiť. Žiadal o posily ale kráľ nevyhovel. Má dosť problémov takže sme sa toho ujali mi, predsa len na lovenie príšer z lesa sme boli vycvičený.“ Poznamenal a kývol ti rukou aby si sa vydala za ním. Pomaly vychádzali z Glawennu, no ešte vás nejaký ten kilometer pred severným východom čakal. Spolu so skupinkou si sa teda vydala preč. Muž vedľa teba, Michael sa zdal dosť vynerovaný. Chodca poznal a mal trochu strach, o mieste ako je Bleakwood sa chýrili len strašné zvesti. Ak vstúpil do lesa sám, možno z neho už nevylezie. Ani tí najlepší hraničiari neboli poriadne vyškolený na tie útrapy. „Inak prepáčte že som sa ešte nepozdravil. Volajú ma Michael a ako vidíte, som inkvizítor. Aké je vaše meno? Mám pocit že sme sa už niekde videli.“ Spýtal sa s milým úsmevom pričom ti pozeral priamo do očí. Naozaj sa snažil spomenúť kde, predsa by na tak mladú a krásnu slečnu určite nezabudol. Stretli ste sa totiž keď bol práve Michael ešte mladý kluk pod zákonom.

Vděčná za rychlou reakci jsem šla po boku Michaela. Mířili jsme za mým bratrem, kterého čeka smrt mou rukou. Vyndala jsem Henryho z kapsáře a dala si opět na rameno. Cítila jsem se bezpečněji. Když na mě promluvil usmála jsem se na něj.
"Jistě víte, že hraničáři své jméno nepoužívají, mě říkají Lady a ano jsem si jistá, že už jsme se někde viděli." A podala jsem mu ruku. Byl velice pohledný.

Koniec lesa Glawenn.
Malá skupina Inkvizítorov.

Až teraz si si mohla všimnúť Michaelových očí. Boli úplne iné na aké si bola podľa všetkého zvyknutá ale niečo si o nich mohla počuť. Boli to oči dravca, vlka ktorého poslanie na tomto svete je byť lovcom ktorý svoju obeť uštve a zabije. Michael bol medzi Inkvizítormi vážený, bol to príkladný zabijak so srdcom zo zlata. Mal svoje nedostatky ale tie kompenzoval nie len svojím rytierským správaním ale aj milou povahou. Nie vždy zabil príšeru na ktorú dostal kontrakt, vedelo sa s ním dohodnúť, nie raz sa stalo že neutrálne alebo mierumilovné potvory nechal na pokoji a radšej sa vzdal odmeny. Jeho žlté oči v prítmí lesa doslova svietili. Znamenalo to len jednu vec. Jeho telo bolo napumpované mutagenmi ktoré ho robili oveľa silnejším ako sa na prvý pohľad zdá. Preto dokázal prežiť útok Drozda a ešte mu spôsobiť škody. Človek tak obratný že dokázal zastaviť letiaci šíp. Znamenalo to však ešte jedno. Bol neplodný. „Lady? Tak už chápem prečo idete za Chodcom. Nikdy som nečakal že v pár dňoch po sebe snáď stretnem dvojicu ako ste vy. Rád vás teda spoznávam. Je možné že sme sa už poznali ale bolo to dávno. Ak je tak, čas k vám bol teda rovnako ušľachtilý ako k vášmu bratovi. Viem koľko má Chodec naozaj rokov a teda musím povedať, vyzeráte stále nádherne. Žasnem.“ Poznamenal milo keď ste sa konečne dostali z lesa. Konečne slnko osvietilo vaše postavy a ty si si všimla i jeho jaziev. Jedna bola okolo oka, takmer identická ako má tvoj brat. Až teraz si si všimla jeho odhalenej hrudi keďže jeho zbroj bola narozdiel od Chodca jemne upravená a otvárala mu hruď s jazvou obrovskou a tiahnúcou sa cez celé brucho. Svalnaté ale ohybné telo zažiarilo na slnku. „Tak, odtiaľ je to k lesu na jeden deň cesty, možno i dva. Budeme pochodovať bez prestávky takže ak nebudete vládať, nebude vám snáď prekážať že vás ponesiem. Nechcem vás podceňovať ale musíme sa dostať k lesu čo najskôr. Každá minúta dobrá.“ Znova sa pousmial a vykročil s tebou vpred. Smerom k lesu.

"Používám dobrou pleťovou masku." Poznamenám. Poslouchala jsem ho dál, "chápu nevadí měla bych být trénovaná, ale momentálně mě žene chuť mého bratra zbít. Prosím aby jste mi v tom nebránili." Řeknu s náznakem pobavením. Nemohla jsem z něho spustit zrak, ale když se vydal na cestu zklopila jsem zrak na Henryho na rameni a zhluboka se nadechla. Ten se ani nehnul.
"Smím mít otázku?"

Koniec lesa Glawenn.
Malá skupina Inkvizítorov.

Michael sa len pousmial nad tvojou poznámkou. Viditeľne ho to dosť pobavilo, väčšinu času trávia inkvizítori v tichu a vážnosti preto niečo také svetlé v ich životoch si vážia oveľa viac. Keď ale započul že chceš zmlátiť svojho brata, zhlboka a úprimne sa zasmial na plné hrdlo. Očividne s tebou súhlasil. „Brániť vám určite nebudem, myLady. Určite si to zaslúži aj odo mňa dostane kopanec. Na vlastnú päsť ísť do toho prekliateho lesa, dúfam že bude v poriadku inak sa vážne naučím oživiť mŕtvoly len aby som ho späť poslal medzi mŕtvych.“ Pohli ste sa vpred. Slnko príjemne pálilo na telo, predovšetkým si to Michael dosť užíval. Vydali ste sa dopredu. Chôdza sa zmenila na ľahký šprint a teba mohlo udiviť ako ľahko s Hraničiarom ako ty držali krok. Boli ste na takýto pohyb a šprint zvyknutý, oni nie. A predsa to šlo ľahko. Predovšetkým ladný beh Michaeal i napriek jeho tvrdému výrazu. Vtedy ako si položila otázku tak sa s úsmevom na teba otočil. „Aj tri. Len sa pýtajte, myLady, len sa pýtajte.“ Veselo poznamenal.

"Máte stejnou jizvu jako bratr. Odkud tu jizvu máte?" Ta otázka mě napadla hned co jsem ho poznala. Prudší tempo mi nevadilo ba naopak.
"Bratr se mnou poslední dobou nemluvil ani já sama nevím proč to udělal. Zprvu jsem si říkala určitě si konečně našel ženskou ale když už i ostatní hraničaři upadali do stresu co se s ním děje bylo zle. Dali mi Henryho se souhlasem jít ho hledat."

Koniec lesa Glawenn.
Malá skupina Inkvizítorov.

Znova ten úsmev. Teraz ale jemne zasnený. Po otázke odkiaľ má jazvu si rozpomenul na boj s orkmi. „Viem o tom že máme podobné jazvy, ale nestali sa súčasne. Neviem kde presne prišiel váš brat ale ja som schytal sekerou v boji v Skalnatých horách. Jeden z tamojších orkov si povedalo že mi nechá večnú pamiatku na tie hory..“ Odpovedal ti na otázku ktorá ho ani nevykoľajila. Nestávalo sa že by sa nato niekto pýtal, i tak bol vždy pripravený odpovedať. Jazva tiahnuca sa cez polku tváre, toho si človek musí všimnúť. „Neviem o ňom nič, takmer nikto nevie o čo mu poslednú dobu ide. Ale vždy je tam kde sú nejaké problémy, akoby ich on sám priťahoval.“ Snažil sa ťa upokojiť, tým že poznamenal že v problémoch je stále a je stále živý ťa malo upokojiť aby si sa o neho nebála. Avšak teraz to bol iný level a vedel to i Michael. Šlo o ten prekliaty les a ak vstúpil dovnútra bola takmer istá šanca že vonku nevýjde živý. „No ale mám pocit že ženy nie sú to o čo mu ide..“ Zasmial sa. I sám sa divil, prečo sa smeje. Ani on nešiel nejako po ženách. Nie že by nechcel, chcel, ale bol mutant, ženy to moc rady nemajú.

"Ach tak. Je na živu, kdyby nebyl poznala bych to." Ano poukazovala jsem na naši sourozeneckou intuici. A klidně mu tu ostudu udělám.
"No právě že mu nejde tak se o to starám já." Usmála jsem se. "Máte zajímavé oči" prohodila jsem. Ty oči šelmy mi neušly.

Koniec lesa Glawenn.
Malá skupina Inkvizítorov.

Michael sa na teba zvláštne pozrel. „Budeme teda dúfať že sa nemýlite.“ Nie že by tomu aj nejako veril, úprimne neveril. Predovšetkým ale nemal nikdy súrodencov, Michael sa narodil nechcený, vyhodený na ulicu a prijatý Inkvizítormi nikdy nepoznal čo je to mať rodinu a nikdy nezdieľal takúto lásku. Vlastne jediná jeho láska je teraz kvôli nemu mŕtva, utiahol sa do seba spoločne so svojim mečom, aby existoval len na plnenie úloh. „Nie že by sa mu nedarilo, ten chlap bol schopný dostať sa až ku kráľovi len preto že jeho veliaci stráže bola žena, skôr o to nemá záujem..“ Podotkol, spomínal si ako ich raz vysekal z obrovského problému len za použitia svojho šarmu. Kto vie, ale ten chlap mal dosť veľkú charizmu. Vtedy si ale spomenula oči a to sa zarazil. Väčšinou sa na neho kvôli jeho očiam pozerali dosť nechutne, nadávali mu, volali ho mutantom. V tvojom hlase skôr cítil obdiv. „Pre väčšinu ľudí sú odporné, takže i nie kompliment je pre mňa kompliment. Ďakujem. No nech sú zaujímavé ako chcú, na vaše nemajú myLady..“ Pousmial sa a znova sa pozrel na cestu pred seba.

"Už jsem se setkala s ledačím. Nedivím se ničemu a ani je to kompliment." Nad tím jeho jsem se jen pousmála a pohladila Henryho. Mohla jsem mít horšiho spojence na cestě za bratrem. Byla jsem ráda, že to není ten elf.
"Jaký problém je mezi Vámi a tím elfem pokud to není tajné."

Koniec lesa Glawenn.
Malá skupina Inkvizítorov.

Veril ti. Veril ti že si sa stretla s mnohými vecmi na tomto svete, predsa už nejaký rok si na ňom pobudla a bola si Hraničiarka. Niečo si si ale musela uvedomiť, že si nevidela to čo videl očami on. „I tak sa ale pripravte na ten les, je jedinečný. Verte mi, čo je tam, ste nikde ešte nevidela..“ Podotkol, avšak hrdo vypol hruď na znamenie že sa nemusíš báť. Už v lese dva krát či tri krát bol a vždy sa vrátil, raz sa dokonca dostal úplne k stredu kde sa hovorí, že mágia je tam najsilnejšia. A čo sa týkalo tvojho brata, ten magor mal veľa krát viac šťastia ako rozumu. „Ehm, no, to by bolo asi na dlho. Jednoducho povedané, po našom prvom stretnutí sme neboli práve najlepší kamaráti. Ja som bol Inkvizítor a on bol najatý na moju vraždu.. A ja som bol dosť zlý na neho pretože som prežil.“ Pousmial sa a vrhol chvíľku pohľad na teba. Očividne bol dosť tebou zaujatý, predovšetkým nechápal ten vek a tvoju postavu ktorá vyzerala dosť pod 30tkou.

"Ten elf mi byl a je velmi nesympatický a egoistický." Poznamenala jsem. O lese jsem jen slyšela nimdy jsem v něm však nebyla přesně z těch důvodů které říkal. Měla jsem ráda svůj klidný spánek.
"Spíš už vidim hak se všem bude omlouvat za bratra. Jeho pošetilost nás všechny vede do maléru." A přitom on je ten moudřejší.
"Jak dlouho se s bratrem znáte?" Jen do toho. Začínám zjišťovat že já o bratrovi nevím zhola nic.

Koniec lesa Glawenn.
Malá skupina Inkvizítorov.

„Je to Drozd, je to idiot ale na druhú stranu sa pri jeho profesii tomu nedivím.“ Podotkol Michael, nezastával sa ho, ale ani na neho nepindal. Síce ho nemal vôbec rád a najradšej by ho videl mŕtveho, nemal vôbec v pláne sa k nemu vyjadrovať, zato mu nestál. Teraz si užíval cestu. Hlavne cestu s tak krásnou ženou. „Nemusíte sa za neho ospravedlňovať. On má vlastnú hlavu a nikdy nechce dostať do problémov iných, preto chodí stále a všade sám. I napriek tomu že sa narodil k veleniu. Ale zaujímalo by ma, pri kráľovej brade, prečo šiel k tomu lesu. To mi bude musieť vysvetliť.“ Odvetil narýchlo a pousmial sa na teba. Chcel ťa aspoň trochu povzbudiť i keď mu to očividne nešlo. Keďže to bol dosť skeptik ktorý vyrastal len s mečom v ruke a jeho sociálny život za veľa nestál, nedokázal poriadne hovoriť s ľudmi, nie to ešte s ženami. „Úprimne ani neviem ako dlho je to. Stretol som ho prvý krát ešte v hlavnom meste keď som bol malý. Mohol som mať tak 16 rokov? Bol s veliteľom, niečo preberali. Už si ani nepamätám čo. A odvtedy dosť často k nám alebo s nami chodil na výpravy. Pomáhal kde sa dalo a často sme tasili spoločne meče. Môžem povedať že je to asi tak 20 rokov?“ Objasnil ti. „To ale neznamená že ho poznám ak vás to trápi. Úprimne, nemyslím že na tomto svete je niekto kto by sa v ňom vyznal. Možno ani on sám.“

"To máte pravdu, věděl jste vůbec že má sestru? Bylo mi hned jasné, když ten elf mě za vámi vzal že to moc dobře věděl, i když tvrdil opak." Pak jsem se zaposlouchala do jeho slov i já a musela jsem s ním souhladit bude nám leccos vysvětlovat.
"Necím jestli bylo moudré se za ním vydat. Poslední dobou jsem nějaká roztržitá a občas ztrácím sebekontrolu tak se prosím nedivte." Varovala jsem ho předem

Koniec lesa Glawenn.
Malá skupina Inkvizítorov.

Michael sa na teba len pousmial. Kto vie, možno aj čakal túto otázku, buď to dokázal čítať v ľuďoch naozaj tak perfektne alebo skôr povedané ťa už poznal. Síce z rozprávania ale poznal. „Samozrejme že som o vás vedel myLady. Chodec o vás často rozprával. Má vás rád, až príliš by som povedal, nechce určite riskovať vašu bezpečnosť kvôli jeho výsadám, preto sa možno stráni ale kto som aby som to povedal, ani ja sa jeho hlave nevyznám.“ Odvetil jednoducho načo sa pozrel do diaľky. Boli už blízko lesa, bolo to jasne poznať. Zrazu zafúkal strašne studený vietor a padla na vás všetkých ťažoba. Akoby nejaká neviditeľná sila tlačila na vaše končatiny a ťažšie sa vám chodilo, oveľa horšie sa vám dýchalo a po mysli vám behali len naozaj zlé myšlienky. Nikto tomu nedokázal odporovať, až na Michaela. Inkvizítori s ním mali problémy, vyzerali podráždene a vystrašene. I ty si cítila prudký spá tvojej nálady a v mysli sa ti vynárali hrozné predstavy ako je Chodec mŕtvy, ako umreli vaši rodičia. Až kým ste neuvideli ten starý a hrozný les, les tak nevraživý a odporný až sa vám nechcelo k nemu ísť. Vrcholky jeho stromov boli sivasté a každý bližší krok k lesu bol odpornejší a odpornejší. „Určite to bolo najlepšie čo môžete urobiť. Tomu lesu sa nedá odporovať, kým neprekonáte svoju vlastnú vôľu. Keď máte niečo alebo niekoho na kom vám tak silno záleží, les vás nezlomí.. V určitom zmysle Chodcovi závidím.“ Vtedy si si mohla všimnúť ako hrdo tam stál, ako neoblomne ako skala tam stál Michael. Vlieval tebe i svojim mužom silu do údov, na tvári sa nezračila mrzutosť ani zloba, tvár bola jasná a čistá. Kto vie čo chránil on, ale práve ti musel pripomínať brata, hrdých starých kráľov ktorý sa nedali očarovať. „Tak a ideme tam..“ Pousmial sa. Na teba a dotkol sa rukou tvojho pleca. Či to bola mágia alebo nie, jeho oči prudko zasvietili a tvoje chmúrne myšlienky zmizli. Ako mávnutím čarovného prútika.

Vím, že mě má rád. I há jeho miluji nadevše jinak bych tohle všechbo neriskovala. Michael mi dodal odvahy. Ani možna sám nevěděl jak. Téžkost a strach z lesa na mě dopadl jako balvan. Až náhle po Michaelovi větě jsem si znovu uvědomila proč tu jsem. Kvůli svému bratrovi, který mě miluje a ja jeho. Po tajemném kouzle ať už ho Michael provedl či ne jsem byla odhodlaná do toho lesa vstoupit, vyvést bratra a vrátit se zpět. Děkovně jsem se na Michaela usmála a vydala se odhodlaně za ním.

Přesun