Zelená cesta

Ako ma chytila za ruku, len som sa k nej otočila s dosť.. až takým prapodivným pohľadom. Nevysmievala som sa jej nad pomenovaním hlúpa, ani som sa ju nijakým spôsobom nesnažila presvedčiť, len som vytrhla svoju ruku a pokračovala som ďalej v ceste.
"Vy ľudia.. možno viete odvrátiť zrak od podobných vecí.. ale mi.. ako nám hovoríte, prastarí.. nie." A to bol hlavný rozdiel medzi nami dvoma. Mali sme morálne hodnoty niekde úplne inde. Ona bola nobilita, svet a hlavne podobný ľudia žili pre to, aby sa ona mohla mať dobre. Neoplatilo sa jej pre nich zomierať. Ale ja som nič také nepoznala. Od kedy som sa narodila, bola som vychovávaná vo svetle obety. Síce v tých časoch to bolo voči invázií démonov, po psychickej stránke títo ľudia neboli o nič lepší.

Elen se uchechtla. Bylo to jako hodit dítě to vody a sledovat jak se pokouší plavat. Její svět byl úplně jiný. Ovšem tohle nebyl její svět. Tenhle svět je temný, plný bolesti, utrpení a smrti. Přispůsobit se znamená přežít a přežít znamená zbytečně neriskovat.
Co mohla ona získat tím že půjde zachraňovat prosté lidi. Už jen při pohledu na vesnici Elen bylo jasné že to je ztracený případ.
Chvíli tam Elen stála a koukala se na Shae jak odchází směrem k vesnici a Elen... ji nenásledovala.

Když se Shae blížila k vesnici mohla u ní vidět těla několika mužů. Muži měli na hrudi symbol bílého ptáka ovšem jakému rodu nebo jakého města byli Shae nevěděla.
Shae mohla při bližším pohledu u vesnice vidět co se tam děje.
Uvnitř vesnice bylo asi 30 mužů oděni do tmavě zelena. Neměli však na sobě žádný symbol jako ti kolem nich. Několik z nich mělo v rukou kopí, jiní z nich meče a štíty, další tu byli s luky a dokonce další muž byl na koni. Očividně ten co tomu velel.
Všichni z nich stáli na tom co předtím bylo náměstí.
Muž na koni k nim měl řeč.
"Doprá práce chlapy. Zapalte zbytek, poté přejdeme na pole a jdeme pryč." zavelel muž sesedl potom z koně a stoupl si k muži který již z dálky vypadal jinak. V ruce držel něco co vypadalo jako hůlka s krystalem nahoře který zeleně pulzoval a nebyl ve zbroji, jako zbytek, nýbrž v róbě.
Jak muž řekl tak ti muž udělali. S pochodněmi v ruce šli dál a začali podpalovat dřevěné domy, stáje a podobné věci.

Išla som teda sama. Nemala som jej to za zlé, boli sme proste.. iné. Ako som sa približovala k dedine, narazila som na prvé telá niečoho, čo mohla byť miestna garda. Sklonila som sa k nim.. boli mŕtvy, klasické zranenia z boja. Niektorý poprebodávaný šípmi, iným mali pod sebou kaluž už zaschnutej krvi. Rozhodla som sa teda pokračovať ďalej. Nesnažila som sa tam však napochodovať, ale zakrádala som sa. 

Uvidela som skupinu asi tridsiatich ľudí, ktorý boli odetý do tmavo-zelenej farby. Nevšimla som si žiaden erb, no táto rovnošata mi neprišla ako niečo, čo by na sebe nosili banditi či lapkovia. Skrývala som sa za rohom jednej z budovy a moje tmavé oblečenie, ako aj tmavá pleť, mi v tomto počine pravdepodobne trocha pomáhali... len tie vlasy.
Bol tam aj muž na koni, ktorý vydal rozkaz dedinu v podstate vypáliť do tla. Vedela som, že som Elen hovorila ako sa to tu pokúsim vyriešiť ale.. netušila som ako. Moja mágia nebola príliš.. ničivá. Áno, boli mágovia nachádzajúci sa na nižších poschodiach, ktorý by boli na túto prácu zameraný lepšie.. ale ja? Mala som len takú malú istotu, že by som dokázala odrovnať jedného v momente.. no kto by bol ten správny? Ten čo vydáva rozkazy.. alebo ten v hábe. Pripomínal mi, no .. nevedela som čo. Ale kryštáľ nebola vec, ktorú nosieval človek tak na oko. Muselo to mať nejaký zmysel. Možno to bol mág? Mala som dva ciele, no nemohla som ich zabiť naraz. 

Pomaly som tasila meč a jednou nohou som vstúpila do tieňa. Prikrčila som sa, zapozerala som sa na niekoho, kto mi pripomínal mága. Ak bol naozaj mágov, alebo aj aristokratom, tak musel byť chytrejší než ostatný. Ak by som najprv odstavila kapitána, tento tu by ich mohol v rýchlosti varovať, ako moja mágia funguje. No možno som ho len preceňovala, kto vie? Nakoniec som sa rozhodla. Keď sa muži trocha roztrúsili, pomocou tieňovej mágie som sa moje telo viditeľne "rozpadlo" na trocha podivný sivý dym, ktorý sa hneď vytratil do vzduchu. ja som sa pri tom vynorila z tieňa mága. Najprv sa vynorila čepeľ môjho meča, následne ruka, hlava, a kým boli vonku aj nohy, už som započala výpad, ktorý "mágovi" mieril priamo na hruď.

Magie byla nepochopitelně nevyzpitatelná věc. Velký sluha a zlý pán.
Shae uvažovala správně že muž v hábu byl skutečně mág. Byl i docela dobrý v pohledu magie ovšem nečekal útok ze zálohy. Jeho rána byla zasažena do plic, mág však udělal něco, co Shae zaskočilo.
Otočil se k ní a Shae uviděla že to nebyl člověk.
Ve žlábkách měl oči dávno mrtvé. Jeho tělo ukryté pod róbou žilo už jen díky magii staré a tak se hýbalo ne díky orgánům ale právě díky magii.
Ohnal se po ní rukou a chtěl ji chytit za zápestí ovšem stále byla za ním a tak to bylo pro něj těžké.
"Alistaire!" Zachraptěl mrtvolným hlasem nemrtvý. Ovšem jeho společníka nemusel dlouho vybízet.
Muž tasil meč a hnal se za záda toho mága který mezitím něco mumlal.
Zatím však netropili poplach. Možná zatím čekali že se s ní vypořádají sami dva.

Ako sa môj meč zapichol do tela, prekvapilo ma, keď sa snažil otočiť čo som mu zatiaľ nedovolila. No keď pootočil hlavou, videla som to, čo som videla. Do očí mi nahodilo niekoľko vrások. Najprv som si myslela, že to je démon, respektívne nemŕtvy.. no tí predsa nerozprávali.

Uvedomila som si, že sa na nás hrnie aj jazdec.. no čo chcel spraviť, Zvalcovať aj svojho spoločníka? Mág pri mrmlaní mohol pocítiť podivný pocit v hrudi, keď sa farba čepeľe môjho meča zmenila na úplnú čiernu, ktorá priam pohlcovala svetlo. 
"Toto kúzlo je vytvorené na zabitie takých, ako ty.. zastav svojho spoločníka a prestaň si mrmlať..." Sykla som mu v rýchlosti zozadu do ucha. Vysvetlila by som mu toho aj viac, ale nemala som čas. Rútil sa na mňa kôň. Naozaj mi stačil len jeden pohyb, ktorým by som nemŕtveho "presekla" na pol, ale len obrazne, keďže žiadne fyzické zranenie by to nespravilo. Samozrejme ak ma neposlúchol, musela som to spraviť a v rýchlosti sa premiestniť k ďalšiemu miestu, kde sa v blízkosti nachádzal nejaký "tieň". Nechcela som ostať zvalcovaná.