Saxondale

Dnes ráno po brzkém úsvitu jsem zase ležel v hroudě sena a jentak hleděl do stropu. Musel jsem se každou chvíli vypařit, než by mě místní statkář načapal. Začal jsem se proto chystat na útěk ven ze stodoly zadním vchodem. Jakmile jsem pootevřel vrata, z druhé strany šel slyšet rozzuřený hlas, který pořvával po celém místě.. Necelé dvě hodiny jsem bloudil tímto maličkým městem až jsem nakonec našel stánky s jídlem, u sebe jsem měl, ale pouze pět stříbrných. Jeden obchodník při pohledu na mě byl ochotný darovat jablko, které jsem si ihned vzal a s velkou radostí snědl. Jak jsem tak posedával u kašny nedaleko trhů okolo projel kočár ve, kterém jsem něco, nebo někoho zahlédl... Mířil do místního paláce, ale ten byl bohužel oplocený ze všech stran. Přemýšlel jsem nad vhodným místem pro vykradení.

Kyle měl již prolezlé město křížem krážem. Znal polovinu lidí vě městě podle jména, vzhledu či podle doslechu a tak už zhruba měl přehled o tom kdo mohl být jeho cílem. Věděl taky že nebylo zhruba dvakrát chytré se po oném skutku déle zdržovat vě městě a tak bylo úplně jasné že po oném vykradení by měl být napozoru před lidmi a nebo dokonce by stálo za zvážení opustit město úplně. Nebylo to nic neobvyklého pro zloděje chodit z jednoho města do druhého a když se začli "stahovat mračna" jít tzv. "o dům dál."
Po zvážení se Kylovi volby zůžili na dva cíle.
Jeden z nich byl bohatý měsťák kterýmu každý z místních říkal Skřípak, díky častému skřípání zubů. Když se Kyle zamyslel ani si nepamatoval na jeho jméno. Co však věděl bylo toto.
Skřípak bydlel v domě , nedaleko kašny na hlavním náměstí. Byl poměřně bohatý jelikož se živil prodejem šperků který levně kupoval od různých zdrojů. Lidé se domnívali že většina z nich byla kradená avšak nikdo neměl solidní důkaz.
Bylo mu skoro 50 let a za tu dobu toho o světě už ledacos věděl a tak byl lehce paranoidní že ho chce "každý okrást" a tak bylo pravděpodobné že dostat se do jeho domu by byl docela oříšek. Někdy je však "risk zisk".
Druhá, dá se říci lehčí volba, byla městská hospoda. Kyle věděl kam si hospodský Ralf ukrývá své zisky, pod uvolněné prkno v kanceláři, a tak záleželo jen kolik se tam bude zrovna nacházet zlatek. Problém taky byl že hospoda je někdy živá i v noci a jelikož se tam nachází docela dost pokojů, nikdo nikdy neví kdo se v noci při nějakém tom zvuku probudí.

Po nějaké té době přemýšlení, jsem se nakonec rozhodl jít vyčistit hospodskému skrýš. Jak jsem se tak potuloval po městě napadlo mě najít si nějaký cíl pro okradení, avšak kdyby se akce povedla co nejrychleji bych chtěl utéct do nějaké uličky a tam se podívat na obsah měšce.
Byl jsem si koupit 3 jablka, hned na to jsem si připravoval plán jak podniknout celou akci, obcházel jsem si celou hospodu, abych zjistil každou podrobnost o pudově a, také zkontroloval všechny možné vchody dovnitř, pokud by bylo možné jít zadní cestou zvolil bych stoprocentně ji. Plán jsem si maloval do písku, když sem seděl opět na té stejné lavičce u kašny. Teď už jen čekat až nastane noc a hurá do akce.

Město bylo sice plné lidí ovšem Kyle nezahlédl měšec, který by vysel dost nízko, či nepozorného občana s překýpujícími kapsami. Snad bude mít více štěstí někdy příště.
Po obchůzce hospody se věc zdála jednoduchá. Vlézt dovnitř, najít onu místnost a poté vylézt ven. Bylo zde však pár věcí které bylo nutné vzít v potaz.
Místnost, ve které se ty věci nacházeli byla ve druhém patře, které bylo zároveň patro poslední.
Do hospody bylo několik vstupů, z nihž ten nejvíce očividný byl na hlavní ulici a další na dvůr, který v letních dnech sloužil jako jídelna pod otevřenou střechou.
Každé mělo svou nevýhodu i výhodu.
Kyle nepochyboval že oboje dvěře budou zamčené a takže to nebral jako rozhodují faktor.
Dvůr byl obehnán zhruba dva metry vysokým plotem, který končil i začínal u zdi hospody. Prostranství dvoru by z ptačí perspektivy vypadal jako velký obdélník.
Na dvoře byla hromada dříví, nekolik stolů a laviček, a psí bouda s obrovským trhačem který se rozeštěkal jen co uviděl Kyla skrze otevřenou bránu a nebýt dlouhého řetězu vyběhl by po něm.
Předek hospody vypadal skoro totožně jako zadek. Fasáda na žluto tři okna na levo i na pravo a uprostřed dveře. Jít tudy by tedy bylo lehčí ovšem problém byl že na ulici jsou často hlídky kdežto na dvoře by ho plot skryl před zraky všech okolo.

-4 Bronzových

Vydal jsem se do řeznictví pro kus masa abych se nějak dokázal zbavit toho psa na zahradě, k tomu jsem, ale ještě potřeboval nějaký způsob jak ho uspat, takže jsem se ještě cestou stavil do bylinkářství a ptal se
,,Víte potřeboval bych nějaké silné uspávadlo, chodím právě teď lovit ty monstra tak, abych měl taky nějakou návnadu''

Bylinkářství jako takové bylo jen malý obchůdek který vypadal ošuntěle, staře či zašle. Ovšem ve městě byl jediný. Výloha byla velmi základní se znakem bylinkářství známým po celém království nadedveřmi.
Interiér byl obyčejný jak jen to šlo, jeden pult s policemi za ním a dalšími po stranách místnosti, na kterých bylo několik desítek bylin v pytlových vacích či ve sklenicích pod vodou.
Bylinkářka byla mladá žena, sedící za pultem byla poměrně v pokročilém věku. Na hlavě měla cosi co připomínalo šátek, vlasy prolité šedinami jí splývali po ramena a oči které byli sotva bílé se těžko dali popsat jinak než mléčné.
Přesto pří příchodu zákazníka jakoby v sobě ty mrtvolné oči dostali známku života a na vrásčitém obličeji se objevil lehký úsměv.
"Áh..." řekla když vyslišela jeho prosbu. "Záleží jak je ta bestie velká. Přeci jen to co uspí i tu největší obludu něco menší dostane do stádia ze kterého už se těžko probere." řekla babka a vypustila kdákavý smích který zněl skoro jako pískot. Možná za to mohl nedostatek zubů v jejích ústech.

Rozhlédl jsem se po obchodě a ptal se ,,Potřeboval bych něco paninko, co by dokázalo uspat takhle velký stvoření" Ukázal jsem přibližnou velikost jakou měl pes, který na mě neustále štěkal když jsem procházel okolo, už pro jednou se ho budu moct snad zbavit. Opřel jsem se o stůl a vytáhl jablko, které jsem i potom následně sedl. ,,Doufám, že to bude aspoň trochu kvalitní, víte nechtěl bych totiž zemřít, už tak dost jsem zažil dost bolesti a opravdu nemám zapotřebí aby mě zakousla nějaká potvora" Po této větě jsem jen mlčel a čekal na odpověď babky.

"Nu dobrá." řekla nakonec babka po jeho vysvětlení a začala krámovat pod stolem. Těžko se dalo říct jestli mu to spolka, či mu nedůvěřovala a nebo jí to bylo úplně jedno.
Tak či tak nakonec vytáhla podivně se žlutivou tekutinu v malé ampulce, zachraptěla aby její hlas byl slyšet a řekla.
"Mělo by to zabrat na něco takového." řekla a napodobyla ty jeho gesta. Přeci jen jí moc neřekl o co tu jde tak musela docela hádat.
"A bude to 1 a půl zlatky."

Zamračil jsem se na babku, která mi pobídla vysokou cenu na můj rozpočet. "Tak tedy dobrá babko, ale u sebe mám teď jen 4 stříbrné, zbytek bych ti doplatil později. Buď ber nebo nech bejt" Doufal jsem, že to výjde. Jinak bych si ještě musel najít nějaké jinačí zaměstnání, nebo vymyslet jinačí plán jak se dostat dovnitř. Bude to ještě trnitá cesta.

Babka si povzdechla. Možná vypadala jako stará a příjmná babička ale přeci jen, nikdo nemohl řídit jakýkoliv byznys aby jim dával na dobré slovo. Navíc ho neznala, nechodil sem často a neměl s ní nějaký blízký vztah tak proč by mu měla nabízet něco na "dobré slovo" nebo něco na "sekeru".
Jak už ale bylo řečeno, byla to obchodnice.
"Nom... můžu vzít třetinku tohohle a naředit to s vodou... Nebude to tak silný ale... kdo ví... třeba to něco takovýho složí." řekla a čekala jeho reakci. Nehodlala to ředit jen tak pro nic za nic a tak čekala zda na to kývne.

"Dobrý tedy" Odpověděl jsem, zatímco jsem přemýšlel o dalších místech, které bych mohl navštívit. Když tohle výjde určitě se zajdu učit aby mi to kradení šlo i víc. Teď už jen doufat, že vše proběhne bez problémů a já si v klidu budu moct odnést nějaký ten drobák.