Ryu no Yama

A tak se jejich plán posunul vpřed. Zatímco Lawrence už byl na římse, číhajíc s lukem a s připravenou střelou. Yoshi a Kazehaya šli pomalu směrem k jeskyni. Když už se zastavili asi na dobrou vzdálenost, aby se obři na ně nepřihnali jako vlna stačilo se jen podívat na Lawrence.
Ten kývl a začal zvedat ze země onoho golema.
To se samozřejmě neobešlo bez hluku, s čímž se dalo počítat a tak jeden z obrů po chvíli vypravil podívat ven, co že se to děje.
Na což už byl Lawrence připraven. Zhluboka se nadechl a hned jak vykoukla jeho tupá hlava... BAM. přímo mezi oči se mu zaryl šíp který počas letu hlasitě vibroval. Zvuk naplnil vysokofrekvenční pískot jak šíp proletěl kolem nich.
Zevnitř jeskyně se v tu ránu ozval hlasitý řev mnoha hlasů. Jeskyně v tu chvíli sloužila jako obrovská trubka, která jen posilňovala onen řev.
Netrvalo tedy dlouho než se další obr dostal k jeskyni. Jen tak lehce se z ní nedostal jelikož tělo padlého soka mu překáželo. Musel ho tedy vzít, odhodit a když už měl cestu volnou PRÁSK. Zkončil s dírou v hlavě jako jeho předchozí kolega.
Když se podobná taktika povedla dvakrát... třikrát a dokonce šestkrát.... vypadalo to že plán proběhne dokonale.
Šest obřích těl leželo na zemi s dírou v hlavě a sedmí, očividně poslední obr, vyrážel ven z jeskyně.
Pocit úspěchu a splněné mise se vlil jak Yoshimu tak Kazehayovi do těla a výhra už byla na jejich straně... Když v tom se ozvalo hlasité "PRÁSK".
Ne však v jeskyni ale u římse. Lawrencova tětiva už nápor nevydržela a s hlasitým prásk se rozpůlila vejpůl.
Šíp který vylětěl byl o mnoho slabší a místo toho aby obra zabil ho trefil do ramene a z hlasitým rámusem se zabodl do boční skály. Řev se lozlehl údolím a obr vyskočil z jeskyně a začal se přetlačovat z golemem.
Bylo však vidět že je o mnoho silnější než Golem. Zatím však hliněné monstrum drželo.

Spolu s Yoshim sme nechali priestor pre golema, ktorý sa pustil smerom k východu z jaskyne ako taký.. "štít", alebo tiež chodiaca návnada. V najlepšom prípade nebudeme musieť robiť vôbec nič. V tom horšom som si vedel celkom poľahky predstaviť, ako ma obor rozflákne o najbližšiu stenu. Ale hej, čo bol život bez nejakého nebezpečia nie? S rukou na katane som čakal... a čakal. Prvý šíp zasiahol obra presne do hlavy. Keď vyšiel druhý, celý.. ten proces sa zopakoval. A takto to pokračovalo ďalej, až kým sa celým pristorom neozval hlasný rezonujúci zvuk prasknutia, čo naznačovali, že Lawrencovi došla ďalšia z jeho strún. Pozrel som sa trocha nervózne na Yoshiho, po tom späť na východ z jaskyne. Stál tam pravdepodobne posledný z obrov, ktorému krvácalo rameno a práve si to rozdával s golemom... golem na tom nevyzeral najlepšie. 
"Šľachy?" Navrhol som smerom k yoshimu a tak nejak som si predstavoval, že sa ako tag-tím pustíme rozsekať posledného obra. Aspoň ja som sa teda pustil. Bežal som z mojej pravej strany. Chcel som obehnúť golema, dostať sa obrovi do boku alebo chrbta a rozseknúť mu šľachy na nohách. Následne.. no uskoćiť. v podstate ako osa.. zaútočiť, uletieť.. zaútočiť znova. Len som dúfal, že ako včela po takomto útoku aj neskončím.

Přetlačovačka s golemem vydržela asi dvě sekundy navíc od toho co Kazehaya pronesl jeho větu. Obr se rozpřáhl zdravou rukou a golem se rozletěl na několik desítek šutrů.
Úder byl levačkou, jelikož pravá ruka krvácela, a jelikož byl neštastný Yoshi na pravé straně od obra, měl co dělat aby se padající lavině kamenů vyhnul. Spíše utekl směrem od obra pryč.
Obr tedy se zaměřil na jediný další cíl, který už byl tedy Kazehaya.
Přešel k němu a zvedl nohu do výšky, připraven na něj dupnout.
Lawrence mezi tím, místo toho aby natahoval další šíp, udělal pohyb rukou směrem k obloze a ze země vystoupila malá skalka, která mu vyrostla pod druhou nohou. Obr tedy začal ztrácet rovnováhu a z hlasitým "prásk" se rozplácl jak vysoký tak široký směrem k jeskyni.

To bola celkom smola. No svojim spôsobom som bol celkom šťastlivec, že som išiel práve z mojej pravej strany a tak sa o sutiny z golema musel starať Yoshi. na druhú stranu som sa stal jediným cieľom. Keď ma na chvíľku zavalil tieň od toho, ako sa na mňa snažil dupnúť, bol som pripravený šikovne uskočiť dozadu. Nepotreboval som si predsa len nič dokazovať. No Spopod nohy na ktorej obor stál, sa mu vysunula kamenná kryhľa a on stratil rovnováhu. Ja som nezaháľal. V podstate som v tom videl dobrú príležitosť. Či som vśak nenachytal sám seba.. to sa ešte len uvidí.
Vyskočil som na obra, ktorý sa práve zrútil na zem. Tak nejak som dúfal, že bude dezorientovaný a že sa ja nepotknem o vlastné nohy. Ono to bolo dosť dúfania.
"Haaaa!" Podvihol som nad hlavu meč a z celou silou som sa ho pokúsil zaseknúť obrovi priamo do krku. Ono vybral by som oko, ale lebky zväčša bývali sakra tvrdé.. a u obrov to muselo fungovať dvojnásobne. Samozrejme som v prípade potreby mal v pláne uskočiť a utiecť kade ľahšie.

Katana se mu zasekla do krku. Člověku by projela srkze a ještě by přečuhovala. Tady to bylo tak že mu v krku zůstala a ani nevyjela druhou stranou.
Kazehaya byl mu teď v tváří v tvář a jeho tělo bylo skoro velké jako dvě obrovy hlavy. Bylo to tedy trochu bizarní vidět jak ten obr ječí přímo na něj.
A ten puch? Kazehayovi se zvedl žaludek a zdali se zeblil na obra už bylo jen otázkou toho jestli polknul, a nebo ne.
Každoápádně obr byl na zádech. Kazehaya přetnul tepnu a pokud by vytáhl Katanu, byl by od hlavy až ke kotníkům nahozený obří krví.
Problém byl však v tom jak na něj mířila obrova pravačka, která už už ho měla tendenci rozplácnout na krku.
Unikl vlásek smrti, jen díky Arthurovi.
Ten totiž v tu chvíli se vyřítil z jeskyně, nahý s dvěma ocasy všem na očích, udeřil pravačkou obrovi do dlaně.která už by zasáhla toho obra do dlaně.
Ozvalo se hlasité sičení a poté co ho Arthur udeřil do paže bylo vidět hustý proud páry mířící vzhůru od jeho pěsti.
"BOOOYAH svině." řekl hrdě a zatnul ruku v pěst a v očividné radosti že už nemusí předstírat.... Poté jen seskočil z obra pryč a tlumil pád další podobnou párou jako polštářek pod ním.
"Ahh Lawrenc... Jak rád tě vidím." řekl a mávl na něj. Nevšímajíc si moc Yoshiho a Kazehayi, který měl stále co dělat s tím stále umírajícím obrem.

Meč sa zabodol hlboko do obrovho krku. A ten na mňa zreval. Bolo to skôr chrapčanie, no ten smrad bol dostatočne veľký na to, aby ma na pár sekúnd úplne omráčil. Dokonca ma aj naplo, a ja som si až neskoro všimol dlaň, ktorou ma chcel zo seba zostreliť. No z jaskyne už iśiel môj záchranca. Aspoň na teraz. Priskočil ku mne a s .. bola to mágia? Udrel obra do dlane, čím jeho ruku odo mňa odstrelil. Sám som pri tom vytiahol katanu a skotúľal sa niekam na zem, odkiaľ som veľmi, veľmi rýchlo trielil preč. Snažil som sa nepozvracať.. no spravil som len pár krokov, oprel som sa rukou o telo jedného z mŕtvych obrov a vyvrátil som zo seba snáď celé moje raňajky. No a aj by som v tom pokračoval, mať toho v žalúdku viac.
"Fuj do.. riti .." Zamrmlal som, zatiaľ čo mi z úst stále opadávali.. no zbitky. Môj žalúdok bol stále.. "vtipný".. a ja som sa len trocha s obavami pozrel na obra, ktorý.. no dúfal som že sa už nepostavý.

Zatímco ze sebe Kazehaya zvracel snídani, Arthur zažíval shledání se svým přítelem Lawrencem, který si zakrýval výhled na Argoriánovo nádobíčko.
Yoshi se mezitím zaměřil na Obra, který sebou svíjel, mlátil a křičel. Ostrov byl stále jejich největším nebezpečím a dva obři kteří odešli měli stále dobrý sluch. Proto se tohle chystal ukončit co nejrychleji.
Yoshi tedy udělal jediný sek z Iaida z levé strany obrova krku a oddělil mu hlavu od těla tak lehce jako někdo kdo krájí šunku. Byl to přeci jen nehybný cíl ale tloušťka obrova krku naznačovala že to nebylo něco co by dovedl každý. Dokonce si to vysloužilo pochvalné kývnutí od Lawrence.
"Proč seš nahej proboha?" zeptal se ho Lawrence prvně na čež mu odpověděl.
"Zkus si tady být dva dny v tomhle horku a potom budeš taky nahej." obořil se na něj Arthur.
"Mohli by jsme to řešit na lodi? V chládku?" řekl mu nakonec a odbil tak veškeré další otázky a až poté přišel k němu ten "společnou řečí mluvící šikmook". Což trochu nadzvedlo jeho obočí. Nedivil by se kdyby tu byl někdo z ostrovů koho vzal na palubu. To bylo běžné. Někdo kdo už ovládal jejich řeč? To bylo trochu divné.
Ovšem stál si za svým a tak věděl že na tohle zrovna není ta správná chvíle. Proto jen řekl.
"Arthur." a podal mu ruku na pozdrav

Obor začal robiť bordel. Nevedel sa postaviť, no metal sebou.. a robil príliš veľký hluk. Úprimne mi napadlo.. doraziť ho, ale moje telo bolo stále zamestnané protestovaním a napínaním. Tento krát som sa ale nejak ovládol.. a obra vyriešil Yoshi jedným precíznym sekom. Bolo to Iado, no medzi tým mojim a jeho bol značný rozdiel.
"Ye... to je môj sensei." Zamrmlal som si popod nos a rukávom som si pretrel ústa. Tento krát som ale pohľad otočil smerom na Aragoniána, ktorý ku mne priśiel a podal mi ruku na pozdrav. Len som prikývol, jeho rukou som potriasol pomerne stroho, no.. nedalo sa čomu diviť, nebolo to tak, že by sme boli nejaký blízky priatelia. Bolo to zoznamovacie potrasenie rukou.
"Kazehaya." Odvetil som mu a poukázal som na môjho spoločníka.
"Aaa tamto je Yoshi, ale bude ti hovno rozumieť." Dodal som a tak nejak som sa zas nastavil do prekladateľského módu, ak by medzi sebou chceli komunikovať. No sám by som najradšej z tohto ostrova vypadol.

Po téhle krátké výměně se tedy čtveřice všech ras vydala zpátky přes popelavá pole na onu loďku. Po cestě se toho hodně řeklo.
Arthur nejdříve řekl jak to na ostrově probíhalo, jak živořil tři dny bez vody, jak ho potom našli obři a spletli si ho z drakem, jak se jednomu obrovi zalíbil a proto ho ušetřili. Od té doby moc do detailů nezabíhal, očividně to pro něj nebylo veselé téma. Ovšem někdy se člověk překvapí, a zcela jistě i Argonián, co vše udělá když mu jde o život.
Cestou zpátky už je nic nepotkalo, a došli k lodi také v pravou chvíli jelikož Kazehaya už nechával poslední kapku vody vyklouznout z čutory ven. Arthur se poté usadil v kajutě, uvítal se s Yggem a Arakou a poté už jen si Lawrence. Oslavy byla krátké a shledání malé. Chvilková konverzace proběhla v duchu veselí a všichni už byli rádi že opustí tenhle ostrov. Jen Yoshi byl trochu zklamaný že neuviděl Draka.
Byl to Ygg který se zeptal na něco co probudilo koverzaci opět jiným směrem, účelným směrem.
"Tak kam ukazuje náš kouzelný kompas teď?" zeptal se ho vesele. Což Lawrence probralo. Byl očividně rád že se mu posádka vrací v jednom kuse že skoro zapomněl že mají ještě pár dalších členů, které bylo třeba najít.
Vytáhl proto kompas z kapse a ukázal směrem k ostrovu a zavelel
"Na východ." a tak se na něj tedy dali. Alespoň si to tedy mysleli.
Pluli několik hodin a na jinak veselém kapitánovi se začal oběvovat podivný výraz. Nejprve se z úsměvu stal údiv a klepání kompasem ve vzduchu byl jeden z jeho častých pohybů. Sem tam něco utrousil a sám se přesvědčoval že to je nejspíš chyba.
Čím dál tím více se však šklebil, kroutil hlavou. Bylo vidět jak kormidluje loď kolem ostrova že mu cosi tvoří vrásky na čele. Araoka, Ygg ani Arthur si toho nevšimli ovšem Kazehaya, který ze schledání nic extra neměl si toho všiml. Pluli ještě další chvíli kdy se loď zastavila.
Ostrov po pravoboku. Lawrence utrousil pod nos.
"Není pochyb..." a všiml si Kazehayova pohledu a místo toho aby mu odpověděl po něm hodil kompas, aby se podíval sám.
Ukazoval sever. Kazehayovi došlo že jejich další cíl byl přesně ten ostrov ze kterého se před pár hodinama vrátili.

+90 Sword
+1 Endurance

Vydali sme sa späť na loď. Sám som viac menej začal chápať. Po ceste som toho príliš nenahovoril, no minimálne som odpovedal, ak sa ma na niečo spýtali. Bolo mi však príliš teplo. A každý druhý krok ma naplo.. aj keď po niekoľkých hodinách to už bolo lepšie.

Na lodi panovala pomerne veselá atmosféra. Časť priateľov sa zas stretlo za "jedným stolom" ako sa hovorí a ich úsmevy pohltili aj mňa. Bolo vidieť že spolu už nejaký ten čas cestovali. Ja som skôr ostával pri Yoshim a robil spoločnosť jemu. Pravdepodobne sme boli za tých divných no.. predsa len sme boli najčerstvejšími členmi posádky.

Z rozprávania a dobrej nálady, počas ktorej som sa staral hlavne o voj žalúdok a o svoj meč, nás vybral až Ygg s otázkou, kam ďalej. No a kompas nášho kapitána nám ukázal smer sever. Aspoň podľa zavelenia. Posnažil som sa s Yoshim vymeniť pohľad. čo by sme robili, ak by sme pristáli na jednom z ostrovov, kde sú démoni? Pochyboval som, že niektorý z nás by.. riskoval. Jasné draci boli jedna vec, ale to démoni boli stvorenia, ktorý robili zle čisto z toho dôvodu, že mohli. Zatiaľ som však bol ticho. Stále som sa s Lawrencom mohol porozprávať pred tým, než sa reálne vylodíme.

Po nejakom čase som sa už prechádzal po lodi, po očku sledujúc Lawrenca, ktorého podivné správanie si nevšimol snáď nikto, okrem mňa. 

A on po ďalšej ubehnutej chvíli môj pohľad opätoval. Respektívne si ho všimol. šikovne som zachytil kompas do rúk a pozrel som sa, ktorým smerom ukazoval. Povzdychol som si.. a hodil som mu kompas späť. No príliš som nevedel, čo mu na to povedať. Ako áno.. mal som svoje teórie.
"V okolitých ostrovoch sa nachádzajú Yokai.. eh.. démoni. Nemôže ich mana ovplyvniť tvoj kompas?" Spýtal som sa ho. No.. bola to len dedukcia. Predsa len som "nevedel" ako jeho kompas funguje, mohol som len hádať.

"Nemyslím si." řekl a zakroutil hlavou.  Neviděl v tom nějakou manipulaci která by je táhla do středu ostrova zpátky ani silné magické pole. Spíše se mlátil do hlavy že se na kompas nepodíval dříve, aby měl jistotu. Teď mohl jen hádat.
"Jak to říkal otec... Nejodnuší řešení je většinou to správné." řekl a nechal to zatím vyset ve vzduchu, jelikož. Byl si téměř jistý co se tu děje, možná za to mohlo ego. Nevěřil že by někdo dokázal ošálit jeho kompas bez toho aniž by s ním přišel do kontaktu a také neviděl důvod k tomu aby to někdo dělal.
"Máme náš cíl na obzoru." řekl a ukázal směrem k ostrovu ke zmatení všech, především Yoshiho.  Poté začal vysvětlovat.
"Vypadá to tak že Arthur nebyl jediný ztroskotanec na tohle ostrově." řekl a poškrábal se na hlavě Lawrence.
"Upřímně se mi tam nechce podruhé a také jsem unavený. Ráno je moudřejší večera a tak se na zítřejší cestu připravíme." řekl a koukl se po oku na Yoshiho a Kazehayu. Vypadalo to že to bude opět na stejné skupince.

Pokrčil som ramenom. Asi mal pravdu. Ostatne... kto som bol ja, aby som mu do toho hovoril. Nepovažoval som sa za príliš skúseného mága a už vôbec nie skúseného námorníka. 
Keď dosť jasne naznačil, že budeme musieť späť na ostrov, zhlboka som si povzdychol a len som prikývol. 
"Pre koho ideme tento krát?" Spýtal som sa na prvý pohľad dosť záludnú otázku. No keď sa nad tým človek zamyslel, v Lawrencovom prípade bola pomerne trefná. Predsa len jeho posádka sa zatiaľ skladala z neho - človeka a mága.. mladého orka, ženu z nejakej operenej rasy o ktorej som nikdy nepočul a aragoniána.. no a po tom tu boli dvaja "niečo ako elfovia" z ostrovov. Ak by povedal že ďalším z jeho posádky je nejaký vlkolak či niekto nakazený vampirizmom, vôbec by som sa tomu nedivil. Taktiež bolo zjavné že tam zas pôjdeme v troch. Ono bolo vždy dobré mať na lodi niekoho bojaschopného.. a hej, úprimne? Nemyslel som si, že na ostrov aragoniána dostaneme nech už za hocijakým prísľubom.

Mimo túto otázku som už ďalšie nemal, a len som sa pobral pripraviť sa na zajtrajšok. Pravdepodobne som ešte nešiel spať, ale minimálne som mal v pláne meditovať a pokúsiť sa nejak rozjímať nad tým, čo som sa od Lawrenceho posledne dozvedel o mágii a o tom, že ju bolo možné prebudiť aj takýmto nenásilným spôsobom.

Lawrence jen pokrčil rameny.
"Vím jen kterým směrem jdeme, ne pro koho. Pošlu jim ale zprávu že se pro ně jde. Kdo ví? Třeba budem mít štěstí a dojdou oni k nám." řekl a tím se odmlčel. Poté si sedl na palubu do tureckého sedu, položil si kompas na místo kde měl překřížené nohy a začal meditovat.
V tu chvíli kompas se modře rozzářil, vyletěl do výšky jeho očí kde zůstával zamrzlí v místě a jen se lehce otáčel tím směrem, kterým zrovna foukl vítr.
Lawrence tak zůstal a nevypadalo to, že by ještě nějakou chvíli dělal něco jiného, než tohle.
I přes zavřená víčka bylo poté vidět slabé modré světlo, které Lawrencovi oči vzbuzovali.
Arthur jen mávnul rukou nad ním a nechal ho v tomhle stavu. Většina posádky poté šla si po svých. Najednu stranu byli rádi že nemusí hledat další lidi nějakou délší štrekou, na druhou budou muset zpátky na ostrov.
Yoshi zatím nic z tohohle nechápal ale poté mu to bylo vysvětleno že bude muset jít zpět na ostrov. Nebyl nějak neštastný z toho jako zbytek posádky.

Na druhý den ráno jejich loď zakotvila na stejném místě, odkud den předtím vyrazila. Lawrence byl toho názoru že jejich první přistání a ona pole, byť nebezpečné, byli aspoň známé nebezpečí. A tak skupina tří lidí, Arthur zůstal z posádkou na lodi, byla opět vržena do tohohle horkého pekla. Tentokráte však Lawrence přišel s nečím co jim lehce pomohlo.
"Dejte si to kolem krku." řekl a hodil po nich něco co vypadalo jako kus hadru. Když si to však omotali jako šátek kolem krku, působil na ně dojmem, jako by jim někdo omotal ledovou šálu kolem krku.
"Měl už jsem trochu času na přípravu. Není to úplná ochrana před tímhle vedrem ale je to ... něco." řekl a poklepal na očarovanou šálu.
Poté už jen šli směrem do středu ostrovu a směle za kompasem. Ten je teď vedl trochu jinou cestou, a tak netrvalo dlouho, než narazili na něco, na co předtím nenarazili.

Byla to skála, obrovská a černá jako noc. U ní byla jeskyně a byť kompas ukazoval jiným směrem... nějaké neviditelná síla táhla Kazehayu směrem k jeskyni. Nebyl to přímo ... totální pull... bylo to takové zatáhání za ucho a takové... pozvání dovnitř.

Zas raz moje nohy dopadli na tento ostrov... do horúceho.. prachu? piesku? Ako by sa to vlastne dalo nazvať. Tento krát som už bol viac menej pripravený. V podstate som mal na sebe len nohavice a také tie samuraiské sandále bez ponožiek., uviazané až nad kotníky. Katana bola zas zastrčená za opaskom a akurát som rukou zachytil handru, ktorú po nás hodil Lawrence.
"Ty si ten kompas vytvoril sám? To je celkom komplexná vec.. artificer hm.." Zamrmlal som. Ono Artificer bol možno trocha stretch, no nevedel som ho k ničomu prirovnať.  Skôr to bola taká pochvala na jeho osobu, prípadne poukázanie na istý obdiv? Nepotrebovalo to odpoveď. Uviazal som si šálu okolo krku a dokonca som si do nej schoval aj tvár. Aby som nemusel dýchať tak hrozne horúci vzduch. Ak som dnes nevyzeral ako pirát, tak nikdy.

Netrvalo dlho, kým sme vybočili z nášho včerajšieho kurzu.. no a netrvalo tiež dlho, kým sme sa neocitli v blízkosti istej čiernej jaskyne. Kompas síce neukazoval tam, no aj tak som sa zastavil a zapozeral som sa jej otvora.
"Počuj Yoshi.. vieš čo to je?" Spýtal som sa ho trocha hypnotizovaným hlasom. Nie nebol som omámený, len.. zvedavý. A ja som vždy ťažko bojoval zo svojou zvedavosťou.

Lawrence kývl. Nebyl moc na to aby se chlubil a proto jen, s trochou skromností ve hlase, dodal.
"Je to možná víc komplexnější než to vypadá. Jsou tací kdo by dokázali vytvořit něco co by dokázalo člověka najít podle vzpomínky a odeslat zprávu mluvenou jen za přítomnosti chlupu nebo vlasu toho koho kontaktuješ." poté zaklepal na kompas a dodal.
"Tohle je dětská hračka."

Když procházeli kolem té skály, na kterou Kazehaya poukázal, Yoshi na ni upřel zrak. Chvíli se zamyslel a zkoumal, poté jen pokrčil rameny a řekl.
"Jeskyně?" očividně neviděl něco konkrétnějšího. Každopádně to bylo něco co někdo jiný věděl co to je.
"Já vím co to je." ozvalo se mu v hlavě hlásek z toho meče u jeho opasku. Byl to veselý hlásek jeho meče který už dlouho neslyšel. Tahle magie, kterou démon používal ke komunikaci, byla dost na to aby se Lawrence zastavil a podíval se na něj.
Nevěděl co přesně se teď stalo ale cítil.. cosi. Na chvíli. Přicházející za jeho zády.
Chvíli se rozhlížel, prohlížel terén a poté... Pokračoval.

Na chvíľku som sa odmlčal. Nebol som ani tak prekvapený odpoveďou Yoshiho, ako skôr hlasom, ktorý som už nejaký ten deň nepočul. Ruku som pomaly položil na meč a s povzdychom som sa otočil na mojich psoločníkov. Zachytil som pohľad od Lawrenca.. zacítil niečo? Manu ktorú musel využiť démon na túto komunikáciu? Kto vie. Nebol som si ani tak úplne istý, či som mu o svojom "špeci" meči povedal.
"Brloh niektorého z tvojich?" Spýtal som sa v "duchu" môjho nedobrovoľného spoločníka. Takmer som zabudol, že sme vlastne na ostrove boli aj prvý deň štyria.. nie traja. Bola to trocha sarkastická otázka. Úprimne mohol zacítiť, že ma jeho "znalosť" teraz.. zaujímala. Chcel som vedieť čo sa tam nachádza a tak som si dovolil chvíľku postáť, zatiaľ čo sa Lawrence vydal ďalej na cestu.

"Né tak úplně. Ovšem někdo tam pobývá." řekl démon opět a zasmál se lehce. Opravdu to vypadalo jako nějaký brloh jednoho z těchle démonů ale proč by ho to volalo? A bylo to skutečně ono? Kdo ví. Tedy jeho "meč" to věděl.
"Kdo ví? Třeba to je jedna z těch příležitostí která se naskytne jednou za život... a také to může být přesný opak." řekl a jen popohnal Kazehayovu nejistotu.

Lawrence už tentokrát se zastavil a probodl pohledem Kazehayu.
"Je tu něco co by jsi mi chtěl říct?" zeptal se ho. Byl to čistě ... šestý smysl chcete-li. Nebo možná předtucha? Nebyl si jistý co se to děje ale byl si jistý že se něco děje.

Uškrnul som sa, až som v duchu zaškrípal zubami.. vlastne som zaškrípal zubami aj na živo. Bolo ťažké odtrhnúť emócie od mojej tváre. Predsa len som nebol žiadny cvičený.. no niekto kto sa vedel tváriť ako kameň. Možno to bola moja expresívnosť, ktorá zaujala Lawrenca, alebo ktorá mu niečo.. povedala. Ja som sa k nemu len otočil a pozrel som sa mu priamo do očí. Doslova ma prebodával pohľadom.


"Ani nie.. len sa zhováram s mojim.. priateľom." Potľapkal som na meč a zľahka som sa pousmial. 
"Hovoril som ti nie? Ja mám spôsob ako prebudiť manu len.. by som sa k nemu nerád uchýlil." Povysunul som meč, no nie z pošvy, skôr celý aj s púzdrom. 
"Toto je jeden z mečov klanu Akai, poviem ti o tom neskôr no teraz..." Zas som raz meč zasunul späť za opasok a pohľad som obrátil späť k tomu "brlohu".
"Priznám sa.. že si ma celkom pobavil. Posledný krát ma takáto príležitosť život stála." No Yokai vedel, že mal teraz celkom vyhrané. Bol som jednoducho zvedavý a život bez nejakého risku podľa môjho nestál za moc. Ostatne.. možno práve dlhé "väzenie" a spútanie ku Kazehayovmu klanu a jeho povinnostiam zo mňa vytĺkli nejakú tú .. väčšiu opatrnosť.

Následne som sa len obrátil na Yoshiho, a po tom zas na Lawrenca. "Dajte mi chvíľku." Povedal som v oboch jazykoch a následne som sa vydal v ústrety pravdepodobne hrozne blbej a stupidnej myšlienke, ktorá ma zas raz bude stáť život.

"Ahh.. Zvědavost přeci ještě nikoho nezabila." řekl pobaveně meč, který už tak nějak sám chtěl vědět kam tohle půjde. A tak se tedy nakonec dal Kazehaya do pohybu a šel sám směrem k "brlohu". Lawrencovi se celá tahle situace nezdávala ale nechal ho zatím jít. Yoshi byl také od toho že by se mu hodilo pár chvilek na odpočinek a tak se opřel, napil se a poškrábal se na hlavě.
Kdyby věděl o čem se to bavili možná by šel s ním? Ale zatím neměl důvod.
Lawrence jen dodal.
"Deset minut a jdu bez tebe." řekl Lawrence, který očividně nechtěl nechávat svoji posádku tak dlouho napospas tomuhle ostrovu. Bylo na něm vidět že je chtěl mít co nejdříve pohoromadě. Očividně mu na nich velmi záleželo a na dvou nových přivadrovalcích... zas ne tolik. Nebylo to však zlé gesto. Chápal to tak že ho sebou nechce a tak mu dal prostor. Kdyby se ho zeptal aby šel s ním? Nejspíš by šel.


Nora byla co by kamenem dohodil. Nebyla moc velká, jako ta obří ale nebyla tak malá aby se musel krčit. Byla tak akorát aby se do ní dostal člověk. Chvíli tu byla černota a Kazehaya musel pátrat po bocích jeskyně rukama aby se skrze černotu navigoval dopředu. Dokud ted neuviděl kousek od něj mlhavé zelené světlo a zabydlenou místnost.
Knihovna, několik knih, postel a dokonce i židlu. Někdo to žil a očividně v docela pohodlí na tenhle ostrov.
"To je docela... nečekané." pronesl ledový hlas který se ozval zpoza rohu. Mluvil vysokým tónem a klidně. Mluvil taky jejich řečí. Což bylo ještě více nečekané než jeho samotné prohlášení. Nebylo to ale poprvé co se někdo naučil jeho řeč téměř lusknutím prstu.
Kazehaya neviděl co nebo kdo je v téhle místnosti. Neviděl žádné nebezpečí ovšem celková atmosféra a aura tohohle místa na něj působila zvláštně. Mohl se kdykoliv otočit a odejít. Vypadalo to že ho tu nic nedrželo. Nic až na jeho vlastní zvědavost.

Poznámku Yokaia som prešiel mlčaním.. pretože zabila. Zabila mňa, zabila moju veľmi dobrú kamarátku. Aspoň som to nebral ako čisto moju vlastnú chybu. Predsa len Poe ma mohla hocikedy zastaviť, na tom "pláne" sme sa .. dohodli. Pośkrabal som sa vo vlasoch. Necítil som sa až tak príjemne, keď som si na tú polčíčku spomenul. Zaškrípal som však zubami a na oboch mojich nových spoločníkov som kývol. Tento krát aspoň riskujem len sám seba.

Ocitol som sa v podstate do čiernočiernej tmy. Pohybovať som sa vedel len pomocou dotykov a rúk.. no a aj som si pár krát udrel hlavu, a tak som si dosť nahlas zanadával. Nesnažil som sa však byť potichu. Malo to jednoduchý dôvod. Nech už tu bolo čokoľvek, aspoň to nevystraším a ono ma to od ľaku nezabije. Po chvíľke ale tmu prečesalo veľmi.. matné zelené svetlo.. to viedlo do miestnosti. 

Miestnosť no.. dalo sa v nej žiť. Či by som ju ale nazval útulnou sa povedať nedalo. Keďže ale nebola úplne spráchnivelá a vydržala udržiavanie.. moju domienku mi potvrdil hlas. Hlas ktorý hovoril v obecnej reči. Hlavu som potočil stranou a snažil som sa nájsť pôvodcu. Ak by som mal popísať ľadový zlovestný hlas, presne toto by bol on.
"A.. s kým mám tu česť?" spýtal som sa, stále sa obozretne obzerajúc po okolí.

"Můžeš mě říkat ... Starweaver." řekl muž který vyšel zpoza rohu. Půl věty řekl za rohem a své jméno oznámil až když mu byl plně na očích.
Byl to vysoký muž. Skoro o hlavu vyšší než Kazehaya. Hlas byl úplně ledový a jeho postava byla podobná. Usmál se na něj a dokonce zvedl ruku na pozdrav. Vypadal velmi... nebezpečně a rozhodně někdo s kým si není třeba zahrávat. Navzdory tomu jeho chování bylo přesný opak. Mluvil jako by ho chtěl každou chvílí probodnout a sežrat zaživa. Přesto jeho řeč těla ho výtala v jeho příbytku a dokonce ho posunkem pobídla k místu k sezení.
"Upřímně jsem čekal někoho jiného." řekl mu a ukázal rukou na meč u jeho opasku.
"Už dlouho jsem od něj neslyšel... Koho by napadlo že ho taky dostali." řekl ledově a propíchl ho pohledem. Ovšem nevypadal že by po Kazehayovi chtěl skočit. Seděl a relaxoval. V židli s překříženýma rukama.
Chvíle byla délší než cokoliv co Kazehaya zažil. Vypadalo to že po tomhle opět šlápl nohou vedle. Jakoby opravdu na něj onen muž každou chvíli mohl skočit. Bylo mu téměř jasné že měl nějaké spojení s démonem v jeho meči a bylo to na něj na koho volal. A teď si svého přítele přišel vzít zpět. Ať už to chtěl či nechtěl... Tedy... aspoň tomu zatím vše nasvědčovalo. Přeci jen muž sebou ani nehnul a stále se usmíval.
"No tak. Přeci tě nebudu muset přemlouvat." řekl a ukázal na židli naproti němu ještě jednou.

To.. nebolo normálne meno. No keď som sa lepšie pozrel po celej tejto miestnosti ono.. tu nič nebolo normálne. S povzdychol som sa vzdal racionálne o tejto situácií uvažovať. Ono.. povedať že mi rukou necukalo takmer pri každej jeho slabike k môjmu meču, by bol omyl. Fascinovalo ma, ako jeho hlas vôbec nekorespondoval s rečou jeho tela.
"Ah.. takže tak." Vyšlo mi spoza takmer úplne zavretých pier. Znelo to takmer ako povzdych. Poslednú dobu som povzdychával celkom často. Pohľad mi taktiež zablúdil k meču. No nepýtal som sa, aspoň zatiaľ nie.
Len som sa slabo zasmial a pokýval som hlavou. Pomaly som odsunul ponúkanú stoličku, na ktorú som si následne sadol. Jednu ruku som si vyložil na stôl medzi nami a niekoľko krát som nervózne poklepal prstami po dreve.. teda.. bolo to drevo? Kto vie.
Cítil som sa ako Alenka v ríši divov. Mal som stovku otázok, no žiadna nebola viac podstatná než tá druhá.. a chcel som sa ho vôbec niečo pýtať.
"Vy dvaja ste ehm.. priatelia? Starý známy?" Spýtal som sa nakoniec a rukou som potľapkal na rukoväť meča, aby som znázornil podstatu mojich slov.

"Přátelé? Hm..." řekl a opět překřížil ruky na prsou. Jednou z nich si dokonce hladil bradu aby se ujistil že teď řekne správnou odpověď.
"Řekl bych že to je slabé slovo..." řekl a hledal v tomhle neznámém jazyce něco čím by naznačil to čím vlastně byli a když to konečně našel, znovu se usmál a ledově pronesl.
"Ah... pokrevní bratři." řekl a kývl si znovu spokojeně když už bylo jasné co že to vlastně jsou. Poté se usmál znovu a řekl. Působil opět všelijak. Veškerý chlup na těle Kazehayovi kříčel že po něm každou chvíli skočí, rozsápeho. Byl jako lev který na proti němu seděl a olizoval si drápy a přece... Na něj neskočil a nic nedělal pro to aby ho nějak ohrozil a navíc z něj necítil žádnou velkou sílu a přeci všechno naznačovlo tomu že tam byla...
"Už jsem uvažoval co se mu stalo... nějakou dobu za mnou nebyl. Je jeden z mála z těch kdo mě navštěvují a tak sem začal být..." řekl a opět hledal to slovo. Ledové ticho bylo skoro horší než ten jeho ledový hlas a přeci... když to slovo našel zatvářil se jako šťastné dítě a dokonce udělal i takové to "heureka" gesto.
"Osamělý." řekl a usmál se.

Kurva... Prebehla mi hlavou pomerne jednoduchá a úprimná myšlienka. Stále som sa celú situáciu snažil brať pozitívne. Kto vie, možno to boli tí.. rozhádaný bratia.. moźno práve teraz je Yokai v mojom meči tak potichu? Lebo tu vlastne ani nechce byť? Kto vie.
Pár krát som takmer zas škubol. Všetky inštinkty mi hovorili, aby som proste odišiel. No na druhú stranu tiež na mňa kričali, že keď sa mu otočím chrbtom tak to so mnou veľmi, veľmi rýchlo skončí.
"Nieste všetci.. pokrvný bratia? Yokai.. z jedného cesta a tak." Pokrčil som ramenom a slabo som sa pousmial. No bol to celkom ale že kurva celkom slabý a pochabý úsmev. To že som sa trocha potil od stresu a zas som nervózne vyhrával melódiu prstami na stole, k tomu tiež pripočítalo svoje. Keď som si predstavil, čo vśetko vedel ten Yokai spraviť len v mojej hlave prvý krát. Toto ale nebola moja hlava. Bol to celkom reálny svet.
"Dúfam že voči mne nechováš zášť. Som celkom eh.." rukou som pohladil rukoväť meča. ".. no zvykol som si na môj meč. Nerád by som sa ho zas vzdal."

Opravdu bylo divné že celou tu dobu meč mlčel ale přeci jen možná ho jen chtěl vykoupat v tomhle všem. Kdo ví? Přeci jen bylo mu to docela podobné. Z toho co o něm soudil si rád liboval v takovýhle věcech.
"Yokai? Ah...Haha" řekl pobaveně a dokonce se zasmál. Byl to poněkud tichý hrdelní smích a Kazehaya se cítil jakoby mu někdo ryl nechty do zad. Smích samotný na něj poté působil jako škrábání nechtů po tabuli a celou tu dobu sebou nepříjemně šil.
Starweaver si poté uvědomil co svému společníkovi způsobuje a proto si odkašlal a smích přerušil.
"Nenazval bych se Yokaiem. Tedy ne tak úplně." řekl a bylo težké vysvětlit kdo že vlastně je ale bylo také docela těžké si tohle nechávat pro sebe.
"Jsem Yokai o něco víc než ty ale o dost méně než on." řekl, ukázal na jeho meč a znovu se usmál. Poté se zamyslel a řekl.
"Myslíš že by ti překáželo ho nechat tu semnou?" nevyhrožoval mu nějakým "nechej ho tu... or else." ale vypadalo to na ten způsob. Kazehayu ale zajímalo co by se stalo, kdyby tuhle nabídku odmítl.