Deepwood

Hustý les jako byl tenhle, byl pro mnohé velmi nedostupný, ovšem pro Elfy to bylo jako chodit po vydlážděné stezce. A tak se Linn hravě prosmíkla mezi několika na sobě nalepenými stromi, mrštně překročila nekolik kořenů pokrytých mechem a poté zkončila na paloučku plných různých hub a bylin. Její cíl.
Bylo to již pěkných pár týdnů co se vydala pryč z Drelmu, což byl doposud její domov, od té doby pobíhala od města k městu a od vesnice k vesnici. Hledajíc práci byť už jako léčitelka nebo jako dobrodruh. Dnes však na žádné výpravě nebyla a stejně tak neplnila ani žádnou zakázku pro bylinkáře. Byla zde z vlastní vůle aby doplnila zásoby.
Les byl v tuhle chvíli poněkud klidný navíc takhle daleko od Hor tu nanejvíš hrozilo nebezpečí nějakého toho vlka, či zbloudilé Akromantule.
Když už měla brašnu plnou a byla na odchodu, prodírala se tiše houštím k jejímu štěstí, a smůle, narazila na spící vlky. Celkem tam byli 3 a Linn viděla že spí po hostině. Byli tam roztrhané hadry, opodál sekera vražená v něčem, co si ještě včera mohlo říkat vlk a kousek dál ležel ještě další s břichem rozťatým dokořán.
Další tři své druhy pomstili a nejen to, z jeho vraha si udělali večeři.
Když tam stála před ní vlci, do zadu palouk a do obu boků houští, nejlehčí cesta byla vzad. Pomalými krůčky se tedy dala nazpátek jenže dnes nebyl její šťastný den. Hlasité *křup* a větev pod nohama byla vejpůl. Pohyb před ní signalizoval že se vlci probouzí ovšem pokud bude reagovat rychle tak výhoda je stále na její straně.

Les bol dnes pokojný, žiadne znaky nebezpečenstva či ohrozenia. Nikde ani živej duše, ale predsa, pohybovala som sa nenápadne a nečujne, kým som zbierala byliny, ktoré by sa mi mohli v budúcnosti zísť. Prebiehalo to ľahko, keďže tu nebol nik, kto by ma vyrušoval alebo prerušoval moje sústredenie. Získané byliny som uskladnila v malej taštičke, ktorú som nosila pod dlhým plášťom. Bola plná, takže nastal čas vrátiť sa späť a venovať sa svojim ďalším plánom. Keď som sa však predierala cez húštinu, pohľad mi padol na trojicu vlkov, roztrhanú mŕtvolu človeka i vlka so sekerou v bruchu. Pousmiala som sa. Človek tu nemal čo robiť a za svoju trúfalosť tvrdo zaplatil. Navyše, kto vie čo tu pohľadával. Otočila som sa na päte s tým, že si nájdem inú cestu. Zvieratám som rozhodne ublížiť nechcela, nie, kým to nebolo nutné. Zrazu som však začula prasknutie, na čo som sa len zamračila, pretože vlci sa začali prebúdzať. Nie sú hladní, nemajú dôvod útočiť, pokiaľ nezotrvám v ich blízkosti, preto tak rýchlo, ako sa len dalo, a nečujne, som sa vzdialila do dostatočnej diaľky, kde som sa vyšvihla na hrubšiu vetvu stromu a odtiaľ sledovala dianie.

Úspěšný úskok na větve se jí povedl, problém byl že se neobešel bez oných zvůků kolem. Vlci teď byli na pozoru. Bylo vidět jak se probouzí, začínají větřit, tiky v uších napovídali tomu že ono šustění listí a podobné zvuky zaujaly jejich pozornost.
Po chvíli již byla elfka v jejich obzoru, vrčením a hlasitým vytím ji odháněli pryč z tohohle místa. Nevypadalo to že by chtěli nějak zaútočit na ni, ovšem pokud by přistoupila ještě blíže, nehodlali by jí prominout tuhle chybu.
Z lesa se po chvíli začali objevovat další zvuky. Tyhle už však byli lidské.
Jazyk nebyl zřetelný jelikož se táhl z dálky ovšem bylo jasné že jdou právě za vytím oněch vlků.
Tři psovité šelmi je zbystřili taktéž. Prokrčili se v zádech a otočili se k tomu, co vydávalo takový rámus jak se prodírali lesem.
Po chvíli se objevili. Tři muži oděni ve prosté, světle hnědé kazajce s koženými katěmi. Urostlí dost, v rukou louče, značíc že zde ztrávili již nějakou chvíli.
Linn si mohla všimnout že byli ozbrojeni sekerami podobné té, která byla zabodlá ve vlkovi opodál.
Muži se postavili připravení na útok a jeden poté ukázal směrem k mrtvole toho nebožáka, nebo spíše to co z ní zbylo. Na jejich tvářích se objevila směsice pocitů z nihž se dal rozeznat smutek, zlost a dokonce i nevole, při pohledu na stav toho těla.
Ani jeden z nich si Linn zatím nevšiml a bylo jen na ní co udělá.

Poté co se elfka zjevila v jejich obzoru bylo vidět na jejich tváři že se jim nechce věřit tomu co před sebou teď vidí. Poté co noc i den pátrali po svém druhovi ztraceném v tomhle lese ho konečně najdou, mrtvého, obklopeného vlky. Když se rozhodnou konat, pomstít druha a pohřbít ho jak se sluší a patří jejich konání tak znepříjemní Elf.
Nevypadali jako rubiáti. Byli to prostě normálni lidé. Poctiví a pracující, hledající svého druha. Vypadali že mají strach a smutek v jejich očích dával na jevo že všichni utrpěli ztrátu a sami neví jak se s ní mají vypořádat.
Bezbožná elfka. Postavit se na pomoc vlků před tím, aby pomohla poctivému člověku. Takovéhle podobné názory měli tihle muži. Navíc všichni cítili nenávist, jak už bylo jistě pochopitelné, vůči těm vlkům.
Poté co se nevrátil po nočním houbaření, začli mít starost, hledali ho nocí i dnem. Nevěděli co ho dovedlo takhle daleko od tábora, no byl to poctivý muž skrze na skrz. Doma rodinu, dvě děti a ženu. A když ho jeho druzi, bratři jak by se oni nazvali,chtěli pomstít tahle elfka stála mezi nimi a jejich cílem? No bylo to lehké rozhodování.
Vyměnili si pohledy a následně jeden z nich promluv zpět k Elfce.
"Nemáme v plánu nechat i to co z něj zbylo na pospas těmhle bestiím. Jeho rodina si zaslouží pohřbít jeho... či alespoň zbytek." řekl muž, v rukou pevně svíral sekeru a sledoval jak vivíjí ovšem... jak už to u zvířat bývá. Ti nečekají.
Vlci kteří se báli o svoji komfortní zónu a očividně nerozuměli celé situaci se pomalu v půlkruhu plížili na tři muže. Vrčíc a sledujíc je jako svou další kořist.

Nezaujímal ma fakt, že mal rodinu. Na to mal myslieť, keď sa vydal tak hlboko, pretože tým vedome riskoval svoj život. Navyše, mojej matky sa takisto nikto nepýtal, či má rodinu, a predsa.
"Prečo však plodiť ďalšiu nenávisť?" opýtala som sa ich narovinu, keď som si stiahla tmavú kapucňu z tváre a uprela na nich svoje oči.
"Prečo by mali platiť druhí za chyby niekoho iného?" druhá otázka. Vlci bežne ľudí nezabíjali. Nie, keď nemuseli alebo neboli vyhladovení na smrť.
"Ponúkam jediné možné riešenie. Žiadne iné nebude akceptované. Poskytnem vám ochranu a bezpečný priechod k telu vášho kamaráta...a následne okamžite odídete - žiadne prelievanie krvi, spokojnosť na oboch stranách," založila som si ruky na hrudi a prebodávala ich neutrálnym pohľadom. Sami museli vedieť, že akákoľvek priama konfrontácia s vlkmi nemusí dopadnúť pre všetkých troch dobre. A kto vie, možno aj oni majú rodiny, ktoré na nich v teple krbu doma čakajú. Vlci sa začali približovať, pripravení každú chvíľu na útok.
"Prosím, nepanikáriť a nedotýkať sa," upozornila som ich. Ľudia boli nevyspytateľní a častokrát hlúpi. Títo traja pomstitelia predo mnou nemali moc času rozmýšľať nad odpoveďou. Okolo nich sa zrazu začala vytvárať z oboch strán dva metre vysoká "stena" tvorená tmavofialovými, až modrými plameňmi, z ktorých ale nesálalo teplo, čo bolo zvláštne. A pre pánov predo mnou iste strašidelné. Steny z oboch strán vytvorili cestu až k zohavenému telu. Reakcia vlkov mohla byť rôzna, mohli cez to preletieť, ale to by znamenalo istú smrť. Bolo mi jedno, ako budú títo červíkovia reagovať. Dôležité pre mňa bolo, aby si vzali to hlúpe telo a navždy opustili toto nehostinné miesto, kde len robili neporiadok.

Jediným cílem téhle výpravy bylo zachránit toho nebožtíka. Byť elfka si myslela že je to daleko v lese, pravda byla taková že to nebylo ani půl míle k dřevorubecké osadě a od ní to bylo co by kamenem uhodil do Lybsteru.
Tihle dřevorubci se na sebe podívali a nakonec souhlasně kývnuli, byť trošku podezdřívali ji jak toho chce dosáhnout.
Když se černý oheň vzplanul ze země nejeden z nich povyskočil. Elfku to muselo stát usilí něco takového udržet ovšem nestálo ji to tolik, aby omdlela či podobně.
Nevěřícně se koukali kolem jakoby to byla nějaká past no všichni následovali onu cestu, která je dovedla až do "země zaslíbené.".
Když teď měli výhled na to, v jakém stavu bylo tělo jejich druha, byla na nich vidět směsice upřímných emocí. Jeden z nich dokonce uronil nejednu slzu zatímco druhý měl co dělat, aby ze sebe nevyhodil včerejší večeři. Nejstarší z nich, ten co hovořil s Linn, chytl to co zbylo z těla a naložil si to na hruď.
Vlci byli z toho ještě víc pryč než ta skupina dřevorubců. Nelíbilo se jim že mu kradou večeři a tak vrčeli, štěkali a vyli na onu podivnou stěnu. Když magie v jednom místě zavrávolala a bylo vidět na druhou stranu jak ti tři unášejí jejich jídlo. Vlk udělal výpad vpřed jenže čumák mu skončil právě v oném ohni a tak začala mu srst divně sičet a plápolat. Když se válel na zemi aby oheň uhasil, což se mu nakonec povedlo tak poté vzal všechny čtyři nohy na ramena a zdrhnul odsud spolu s jeho kumpány.
Uvnitř stěny byla však situace jiná. Když na vás bafne takový čumák skrze tmu, lekl by se i nebojsa. Ten co měl slzy v očích udělal krok dozadu a ruka mu nevěděomky zůstala v oném černém ohni.
Rozhlehl se křik a pláč jak mlátil, snažíc se ho dostat ze sebe pryč ovšem spálenina už byla na místě. Od konečků prstů až po předloktí byla mokvající rána.

Nebolo jednoduché udržať to pre mňa. V podstate šlo o jedno z najmocnejších kúziel, ktoré som ovládala, avšak v takom malom merítku bolo jednoduchšie na ovládanie a pochopiteľne menej náročné. Jeden z vlkov sa síce pokúsil vtrhnúť dnu, avšak sám utržil pritom menšie zranenie, na čo vlci zdrhli. Výborne. Čo som však nečakala, bolo to, že jeden z tých troch sa naozaj toho výpadu zľakol a prestrčil ruku cez ohnivú stenu.
"Hlupák," zamrmlala som si popod nos potichu. Takmer okamžite som nechala tento temný oheň zmiznúť, čo bolo jednoduchšie než ho vytvoriť, keďže bez môjho podnetu sa nešíril. Pribehla som k zranenému. Zanevrela som síce na ľudí, ale sľúbila som im ochranu a bezpečie. Rukou som mu naznačila, aby si ľahol na zem. Popálenina spôsobená mojim kúzlom nebola ani tak popálenina, ako skôr...prežraná koža a tkanivá pod ním. Tento oheň nebol ako typický oheň, aj keď sa naň podobal. Jeho ruku som položila pozdĺž tela tak, aby bola natočená ranou smerom hore. Nevyzeralo to pekne.
"Bude to chvíľu trvať...," držiac obe dlane pár centimetrov nad ranou som začala mrmlať popod nos verše, ktorým oni rozumieť nemohli, pretože boli v elfštine. Bola to dôležitá súčasť môjho zatiaľ jediného liečiaceho kúzla Prayer of Healing. Tí traja mohli zaregistrovať, že z rúk sa mi začala uvoľňovať akási zlatavá energia i to, že pomaličky, ale isto, sa obnovovali vrstvy tkanív. Zraneného to iste bolelo, toto kúzlo samo o sebe bolesť nepotlačovalo, avšak ako sa rana pomaly obnovovala, intenzita bolesti sa znižovala.

Tři muži se necházeli v následující situaci.
Jeden se držel za ruku, křičel že by probudil mrtvého. Druhý držel v ruce sekeru a miřil s ní směrem k elfce, přesvědčený že to byla její vina. Třetí, očividně nechytřejší z nich ho chytl za rameno bědoval něco ve smyslu že kdyby je chtěla zabít nerušila by oheň a ať ji nechá, šance byli tak proti nim a máchat sekerou by jim teď nijak nepomohlo. Hádka takhle pokračovala tam a zpátky a nakonec se toho sekerníka podařilo uklidnit a Elfka získala přístup k raněnému.
Když ji nechali dělat svou práci a po chvíli co se uklidnila situace. Jakmile viděli že se rána hojí a s otevřenými ústy sledovali celou situaci dokud nezůstala jen nepěkená jizva od zranění, která se následně změnila na růžovou pokožku a poté už i ta byla fuč. Nikdo by nepoznal že tam byla nějaká rána v první řadě.
Ten chytřejší z nich se zmohl na první slovo.
"Hm... díky jest na místě dobrá ženo." řekl nakonec. Stál tam teď v situaci a sledoval dva jeho společníky. Načež díky poté vyjádřil i ten vyléčený ovšem od sekerníka se dočkala Linn jenom něčeho co znělo jako "Hmpf"
"Ehm... Kam máš namířeno pokud se můžu zeptat?" ptal se z toho důvodu, že zdejší lesy znali velmi dobře a kdyby elfka chtěla mohli by ji nasměrovat.

Nad reakciou jedného z nich som sa nepozastavovala. Zažila som už aj horšie nadávky a prístup, toto bolo niečo, čo som ľahko odignorovala. Rana sa po nejakom čase zacelila, a tak som si mohla vydýchnuť a na chvíľku si sadnúť. Na obe poďakovanie toho zjavne chytrejšieho a zraneného som len letmo kývla hlavou. Nebyť svojho sľubu by som sa neunúvala akokoľvek pomôcť im, z toho som vyrástla už dávno. Na jeho otázku som najskôr neodpovedala.
"Kam ma nohy zanesú," odvetila som neurčito. Aktuálne som nemala presne vytýčené miesto, kam by som chcela ísť. Postavila som sa, oprášila si svoj plášť a kapucňu natiahla späť na hlavu, aby mi zakrývala tvár a hlavne špicaté uši a smaragdové vlasy.
"Mali by ste už ísť. Zdržiavať sa tu nie je bezpečné," pripomenula som im. Nie že by som sa o nich starala, skôr som nechcela, aby sa zase zaplietli do nejakých problémov a mne prihodili ďalšie starosti.

On, i jeho kolegové nepotřebovali pobízet. Už tak je les připravil o více než potřebovali a pohřbívat dvě těla neměli v úmyslu.
Předtím než odešeli však ještě řekl poslední věc směrem k Linn.
"Pokud se vydáš na tímhle směrem, narazíš na malou vesničku. Máme tam zrovna slavnosti zklizně. Pokud tě tam potkáme odvděčíme se ti." řekl nakonec muž a sesbíral zesnulého ze země a vydal se právě tam kam předtím ukázal, stejně jako zbytek jeho družiny.

+10 Shadow Magic
+ 5 Healing Magic

Slávnosť, ktorú mi daný spomenul, neznela zle. Ani ja nie som robot a sem tam potrebujem vypnúť niekde, kde sa aspoň raz za čas má každý s každým rád, kde sa spieva, tancuje, zabáva. Dohliadla som na ich bezpečnosť, kým sa mi nestratili z dohľadu, na čo som pomaličky vykročila smerom, ktorým mi ukázali. S tým rozdielom, že som si predsa len zvolila inú cestičku, možno dlhšiu, ale viedla na rovnaké miesto. Bola som zvedavá, čo zo bude zač.