Emeraldové hory (Morino)

Hory které se táhnou napříč celým ostrovem. Poskytují cené suroviny, jako stříbro, meď a železo, ale také v sobě ukrývají několik stovek dolů se smaragdy a topazy. Hory jsou lemované řekami a většinou skalnaté. Uvnitř najdete mnoho malých vesniček, jejiž obyvatelé se zabývají těžbou nebo obděláváním rýžových pol.

Klan Morino vlastní malou část hor, kterou získal v předchozích válkách od klanu Mikazuki. Tahle část má bohaté železné doly. V současné době je o tuhle část veden spor s klanem Hato.

Ku vojskám klanu Morino som sa pridala len pred pár dňami. Pár dňami, ktoré pre mňa boli veľmi, veľmi náročné. Každý jeden som buď pracovala, alebo trénovala, keďže si samotný klan potrpel na úrovni svojich vojakov a hlavne na .. povedala by som to rôznych taktikách a formáciach. Moja práca pri tom spočívala v rôznych veciach. Či už od kopania latrín, alebo od stráženia nejakého pahorku. Nachádzali sme sa v horách. Pomerne dobre ukrytý tábor s niekoľkými vstupnými bodmi. Sama som teraz sedela na jednej zo skál, jedného z pahorkov a sledovala som okolie, pred prípadnými nepriateľmi. Podľa toho čo hovoril veliteľ, sme sa čoskoro mali vydať na územie jedného z klanov, ktorého.. som už zabudla. Mala som byť súčasťou tohto ťaženia. Popri hliadkovaní som myslela na rôzne veci. Hlavne asi na domov, ktorý som opustila.. no právom. Nič tam neostalo. Vypálená dedina a len niekoľko prežitých, ktorí nemali inú voľbu obživy, než sa pridať k najbližšiemu lordovi. Než pre neho umrieť. Sama som však chcela niečo viac. Meno.. a slávu. Snívala som o dňoch, kedy sa zo mňa stane bojovník, ktorého sa generáli boja. Zoťať hlavu jednému či dvom by mi v tom náležite pomohlo.

Chinatsu byla jedna z mnoha žen v táboře. Díky tomu že klan Morino akceptoval ženy, se dokázala dostat mezi jednotku tzv. Yari Ashigaru, neboli Peší kopí. Tyto jednotky, tvořili jádro všech armád. Byli lehce oděné pro rychlí přesuv a vybaveny kopím, nejlehčí zbraní na používání.
Navzdoru tomu, že ženy byli do armády pouštěni, muži uvnitř to stále brali jako ostudu. Neznamená to že když jim někdo řekne že práva žen jsou teď jiná, oni jen ze dne na den svěsí hlavu, řeknou fajn a zapomenou na stovky let kdy tomu tak nebylo. Proto se na Chinatsu, a její kolegyně, přihlíželo jinak. Veliteli měli sice nažízeno jednat s nimi jako s každým jiným, ovšem jen polovina to akceptovala a ještě méně dodržovalo.
Většina vojaček to proto nevydržela a dříve odcházela. A tak klan Morino přišel z řešením. Uděli dvě typi jednotek. Čistě mužské jednotky a jednotky s převahou žen. Proto se teď v táboře, ve kterém Chinatsu právě byla, nacházelo 23 žen a pouze 12 mužů. Do vedení takových jednotek, připadl muž který byl proti jejich diskriminaci a nebo žena.
Velitel téhle jednotky se jmenoval Lao. Lao byl muž ve středním věku 60ti let. Od mala veden k vedení. O jeho minulosti nikdo moc nevěděl, ovšem říkalo se že pochází z jedné z 5ti velkých rodin.
Na sobě měl lamelové brnění, u pasu Dao, železný meč. Na hlavě přilbici. Oproti običejné látkové zbroji kolem a běžnému kopí vypadal jakoby nepatřil. Podobnou zbroj měli ještě další dva muži a jedna žena. Laova zbroj měla však na rameni jasné červené X, značící velitele.
Právě teď Lao stál v čele velké jednotky a jeho pobočník svolával jednotku na nástup, což znamenalo že rozkazi konečně přišli.
"Seřadit!" zakřičel jeden z pobočníků a během chvíle jste mohli vidět jak z různých stran tábora dobíhají muži i ženy na jejich pozice.
První řada byla tvořená tzv. Naginatami. Byli to zkušení vojáci, v lepší výbavě. Řady za nimi tvořili již zmínění Yaro Ashigaru, již byla větši a mezi nimi i Chinatsu.
Lao se porozhlédl po své družině a poté začal s rozkazy. Přejel je všechny pohledem.
"Pohov. Družino, písmo z centrály nás zaúkolovalo. Do půl hodiny vyrážíme na pochod, proti malé osadě farmářů na jih odsud. Rozchod." řekl Lao stručně. Nebyl to muž mnoha slov. Hovořil k věci a přímo.

Nebolo nás veľa. Až teraz som si uvedomila, že oddiel v ktorom som sa nachádzala, mal len niečo pod 40 členov. Na povel som bola zoradená v podstate v prvom rade, hneď za jednotkami Naginata. Vystretý chrbát, zbraň v pravej ruke a oba lakte pri tele. Nerozhliadala som sa, aspoň kým nám nedali pohov. Uvoľnila som sa a len som vyhliadala veliteľa. Vyzeral.. dobre. Už len z jeho zbroji šiel istý druh rešpektu. Lao bol muž, ku ktorému som vzhliadala a ktorý pôsobil ako taký.. môj vzor. Silný a aj v jeho veku veľmi schopný bojovník a veliteľ. Aspoň takým dojmom na mňa pôsobil. Po hlásení ktoré nám od vyšších veliteľov podal, sme sa mali rozísť a do pol hodiny byť pripravený na pochod. To že sme išli voči osade farmárov mi síce nebolo príliš po chuti, ale čo sa dalo robiť. Musela som si tým prejsť, v podstate ako každý. Aj keď práve tam žiadnu slávu či česť človek nezíska. Z veľkého stanu, v ktorom som bola ubytovaná s ďalšími troma Ashigaru, som si zobrala už prichystaný vak v ktorom bolo všetko potrebné pre pochod. Bol to viac menej taký balíček, každý mal svoj. Zavesila som si ho na chrbát, schmatla som moju zbraň a vydala som sa k ostatným k východu, kde sme sa zas začali zoraďovať.

A když už se dali na pochod byla to na minutu přesně půl hodina od rozchodu.
Lao seděl na koni v čele skupiny. Ostatní šli pomalým tempem za ním. Mluvili mezi sebou vojáci velmi zřídka. Všichni jen plnili své rozkazy. Každý měl nějaký důvod tu být.
Klan Morino byl poněkud zvláštním klanem. Věřil v to že vláda jednoho muže s ultimátní mocí je odsouzena k záhubě. Věřil že on je dalším přirozeným vývojem jejich společnosti. Když bude někdo jednat neefektivně, bude nahrazen. Jeden člověk nemůže zastat pozici soudce a generála. Proto tu každý měl svoji pozici.
Lao byl člověk zodpovědný za vedení téhle skupiny v boji. Vedle něj jel Hun, který měl za úkol potraviny, Mae měla žold a Yin se staral o logistiku.
Nakonci skupiny tu jel Xhin. Jediný nevoják. Byl to posel a zároveň informátor. Sepisoval informace o každém z vůdců a podle jeho slova se činili degradace či povýšení. Tihle muži nikdy nezůstali pod jednou skupinou. Rotovali. Pokud se na jednoho muže sešlo hodně špatných zpráv, od různých informátorů, byl nahrazen a stal se z něj prostý voják. Efektivita na prvním místě.
Při pochodu mohla Chinatsu sledovat že před nimi začínají hory mírně klesat. Šli asi hodinu dokud nepřešli kopec a velitel naznačil pěstí naznačil signál Stop. Jakmile se zastavila přední řada, druhá udělala rovněž a tato řetězová reakce učinila že celá skupina se v mžiku zastavila.
Za kopcem se zkrývala vesnice. Jejich cíl. Mimo rolníků bylo uvnitř vesnice i standartní stráž, čítající asi 20 Ashigaru. Mohlo se však počítat s tím že rolníci se taktéž budou bránit.
Lao samozřejmě věděl že je vesnice bráněná. Vybral si proto tenhle kopec. Vesnice byla asi 100 metrů dolů ze svahu. Zatím o nich nevěděli.
Začal dávat rozkazy které zněli jasně. 10 Ashigaru lukostřelců se mělo postavit na kopec a hrnout na ně šípy. Naginaty půjdou s ním po zahájení útoku a zaútočí s křídla, zatímco Yari Ashigaru vezmou hlavní ránu útoku. Yin si vzal na starost lučíšníky a Hun kopí. Mae a Xhin byli v jednotce s Naginatami.
Zatím byla celá armáda ukrytá za horizontem kopce a jen se stavěli do dvou skupin a řad.

Pochod trval približne hodinu, aj keď sama som čas nevedela presne určiť. V tábore to bolo jednoduchšie, keďže si stačilo odsledovať ostatných a človek, v podstate aj nováčik ako ja vedel, čo má kedy kde spraviť. Sama som patrila pod Yari Ashigaru a pri signále stop som sa zastavila, v podstate tak ako aj ľudia predo mnou a za mnou. Po rozkazoch sme sa znova začali presúvať a ja som sa ocitla v podstate v prvej línií Yari Ashigaru. Tvorili sme prvú líniu. Zovrela som do rúk kopiju a pocítila som, že vo mne narastá istý druh nervozity. Nikdy som nikoho nezabila. V podstate som vždy len utekala. Toto bola niečo ako moja panenská bitka. Nervozita možno bola na mieste, no nechcela som, aby nejak ovplivnila moje.. konanie. Vedela som trocha narábať s kopijou. Teda.. vedela som bodať. Naučila som sa niekoľko sekvencií a základné postoje, pohyby a presúvanie sa. Všetko to, čo sa za tých pár dní v tábore len dalo naučiť. Zrazu som bola rada, že moja prvá bitka nie je na nejakom veľkom bojisku plnom chaosu. Síce som sa tam raz chcela dostať ale dnes ? Dnes nie.

Chinatsu stála na straně. Vedle ní stálo asi 15mužů a žen s kopím v ruce. 10 naginat a Lao odešli do strany a lučšníci stáli za kopím. Připraveni na boj.
Hun přecházel před nimi. Byl to bojovník s mečem, Nodaichi, velký meč se mu teď nacházel v ruce a on s ním pochodoval před nimi. Čekal přesně 5 minut a poté dlouhým mečem máchnul a namířil s ním směrem v před. Teprve když překročili kopec viděli vesnici poprvé. Nebyla tak malá jak mohli počítat. Uvnitř bylo několik rolníků a sami převyšovali jejich počet. Chinatsu napočítala přes 10 domků a několik stanů poblíž pro jednotky. Bylo vidět že je celkově převyšují počtem. Ovšem oni měli několik výhod.
Yari překročili kopec a lučíšníci stáli na něm. Jejich rozkazy byli držet se na kopci, nebo 20 metrů za Yari. zatím stály uvolněně. s lukem svěšeným. Ve vesnici se to začalo hýbat. Byla až sem slyšet panika a křik. Také bylo slyšet bušení do gongu na poplach.
V jednotkách mezi nimi byli sice ženy, ovšem jen na několika z nich mohla Chinatsu viděl strach, či pochyby. Všichni pochodovali jako vytesaní z kamene. Bez známky emoce či strachu. Lao zatím nebyl nikde vidět a jeho jednotky taktéž.
Když přešli asi dvacet kroků mohla Chinatsu slyšet že lučíšníci za nimi se dali taktéž k pochodu. Pochodovali stejným tempem jako oni.
Už už to vypadalo že přejdou celý kopec do polí před nimi, když v tom se však Hun zatstavil a s ním i celá skupina. Bylo možná divné že nechává připravit nepřítele který v to chvíli šikoval rolníky a vojáky do pozic.
Hun pochodoval a byl to on který začal křičet onu řeč na zvednutí morálky. Hovořil sebejistěji a velmi autoritativně, dokonce se dalo říc že lépe než Lao.
"Muži a ženy našeho vznešeného klanu. Všichni máte důvod zde být. Byla vaše volba bojovat za náš klan protože veříte v jeho poslání. Vaše zkouška ohněm je zde!" řekl, odmlčel se a přešel je pohledem.
"Dnes, je to jen malá vesnice. Zítra Shiro Minato. Nebude to dlouho a hrdý prapor našeho klanu bude vlát napříč celým ostrovem!" řekl což bylo doprovozeno válečným pokřikem z ůst všech jeho vojáků. Zatímco hovořil před nimi se ve vesnici zešikovala první linie obrany která pochodovala k nim. Vypadalo to že Hunovi jsou úplně lhostejní.
Lučíšnici za nimi, mezi tím uchopili šípy a čekali na rozkaz k nátahu.
Když skupinka vojáků před nimi přešla první pole, na Hunově tváři se objevil úsměv. Bylo vidět že je sebevědomí a dokonce na něm bylo vidět že si celou situaci uživá.
Meč vstyčil směrem k obloze a podíval se na lidi kolem sebe a zakřičel jasně.
"Za slávu klanu! Žádní zajatci!" vykřikl naposledy a dal rozkaz k útoku. Ze zadní linie se v tu chvíli ozval zvuk tětivy a let šípů. Deset šípů vyletělo a o chvíli pět vojáků před nimi padlo k zemi. Šípy je prokláli na různých místech. Hun pochodoval pomalu. Jakoby tušil co jejich protější vůdce udělá, dřív než to skutečně udělal. Zjistil že stát na prostranství a nechat své řady řídnout od luku je hloupost. Proto zakřičel útok a načež se rozeběhli proti nim. Hun poté zakřičel rozkazy.
"Kopí vpřed!" a to byla chvíle pro Chinatsu. Lidé kolem ní se rozeběhli dolů a díky svahu měli značnou výhodu a netrvalo to dlouho a byli asi na pět metrů od jejich skupiny. Kolem sebe slyšela řev a různé válečné pokřiky mužů a žen. Bitva začala.

Prvý krát som uvidela náš cieľ, keď sme prekročili kopec. Zo desať domov, roľníci.. niekoľko strážnikov a zhon, ktorý nastal, keď začal znieť gong. Pochodovala som s ostatnými, až sme sa znova zastavili a môj trocha ustráchaný pohľad sa zmenil na odhodlaný. Mohlo to byť aj kvôli tomu, že sa mi v krvi začal rozlievať adrenalín. Čoskoro to príde.. Hun na nás začal hovoriť. Stál pred nami a aj keď som jeho slová počula, nebola som schopná im porozumieť. Spôsob akým ich však predniesol, vo mne pravdepodobne tak, ako aj v ostatných zodvihol vlnu bojového pokriku. Bolo z neho počuť istú nedočkavosť. Znova som kopiju chytila do oboch rúk a s ostatnými som čakala na pokyn. Chvíľa, ktorá mi ubehla ako celá večnosť. Nakoniec to prišlo, rozkaz vpred.
Kopiju som nastavila hrotom pred seba a sama som ju držala na druhom konci, aby som mala čo najväčší rozsah. Zaprela som sa do nôh a rozbehla som sa do radu nepriateľov, využívajúc kopec v môj prospech. Lepšie momentum, sila, ktorou som sa snažila kopijou preraziť vojaka črtajúceho predo mnou. Zaprela som sa a tak trocha som si spomenula na svoj tréning. Rýchli úkrok v poslednej chvíli do strany a následné bodnutie do oblasti hrudníka. Prečo hrudníka? Pretože to bol najväčší terč.

A tak se jako dvě vlny srazili. Proti ní stál nějaký rolník, v ruce vidle. Neměl šanci. Kopí mu zabodlo do hrudi a on tak upustil vidle a s kopím v hrudi se začal kácet k zemi. Stejně tak popadalo mnoho dalších na jejich straně a dva nebo tři na straně spojenců.
Chinatsu mohla zahlídnout jak Hun s velkým mečem seká několik protivníků jakoby byli z másla. Za nimi lučíšníci vypouštěli salvu do posil, které se ve vesnici zhromaždovali.
Po chvíli byl viděn nový řev. Z boku se valila vlna Naginat v čele s Laem na koni. Valili se do vesnice z malého lesa a sekali všechny posili, které vycházeli z tábora.
Připravenost a taktika byl důvod proč klan Morino i s menším počtem dokázal nepřáteli projít, jako nůž máslem.
Hun poté co setnul dalšího napřítele zavelel puš kupředu. Plán byl teď zahnat je na útěk. Rozrazit jejich formaci a nahnat ja do naginat.
Chinastu před sebou mohla vidět dva muže. Tentokrát to byli Ashigaru. Jeden z nich bodl po ženě vedle ní. Ta dostala ránu do ramene. Druhý chtěl to samé udělat Chinatsu.

Zatlačila som do muža, ktorého som prebodla kopijou. Spravila som s ním niekoľko krokov dopredu, na čo som sa pokúsila kopiju nasilu vytrhnúť. Pri vysúvaní sa mi kopija zavadila o jeho oblečenie, no po pár trhnutiach sa mi ju uvoľniť podarilo. Nechcela som o túto zbraň prísť. Bol to v podstate jediný spôsob, ako som sa efektívne vedela brániť a útočiť. Rýchlo som sa obzrela okolo seba, no to už sme dostali ďalší povel k útoku vpred. Zaregistrovala som Nagitani, ako aj nášho hlavného veliteľa, no príliš pozornosti som mu nevenovala. Nemala som na to čas. Vyrazila som dopredu s kopijou namierenou predo mňa hľadajúc kdeakého nepriateľa, po boku mojich spojencov. Ako som zbadala dvoch mužov, bol to skôr reflex. Snažila som sa vyraziť bodnutie smerované na mňa mojou vlastnou kopijou, následne hrot obrátiť proti môjmu súperovi a bodnutie mu oplatiť. Započula som bolestivý ston po mojom boku, no nemala som luxus a ani čas venovať sa žene, ktorá vedľa mňa stála.

Vedle ní žena se snažila nějakým způsobbem bránit. Pustila svoji zbraň a rukama sevřela protivníkovo kopí tak, aby ho nemohl použít znovu a bezbranou ji zneškodnit. Tato taktika se vyplatila protože její spolubojovní vedle ní toho chudáka, který tam stál jako nehybný terč bodl kopím do krku tak silně, až z něj doslova začal pršet krev okolo.
Chinatsu se blok vyplatil. Ashigaru do něj vložil moc síly a ztratil rovnováhu a kosílal proti jejímu kopí. Díky téhle váze plus síle úderu se na něj doslova nabodl. Kopí projelo skrze jeho žaludek a vylezlo asi 30 čísel za jeho zády. Muž teď stál. Stále živý před ní, křičel bolestí. Takhle by křičel aji dál, avšak jeden rychlí úder Hunova meče ho připravil o hlavu, která se teď s groteskním výrazem válela na zemi.
"VPŘED! VPŘED!" zakřičel Hun nejen na Chinatsu, ale i na ostatní vojáky.
Postupovali směrem k vesnici a natlačili je přes pole. Bylo to právě na tom místě kdy do nich jako vlna z boku narazili Naginaty následované Laem.
Před skupinou Ashigaru už stála jen asi polovina původní jednotky, zatímco klan Morino měl jen minimální ztráty.

Ashigaru sa v podstate nabodol na moju kopiju veľmi, veľmi prudko. Až som sa zrazu ocitla až nebezpečne blízko pri ňom. Oči sa mi rozšírili a v momente som ich inštinktívne zavrela, keď sa mi do nich rozšplechla krv, ktorá vystrekla mužovi z krku po tom, čo mu Hun odsekol hlavu. Jednou rukou som si ju zotrela. "Whuaaaargh!" Celou silou som sa zaprela nohou do bezvládneho tela, ktoré som z kopije v podstate zosunula. Snažila som zbraň uvoľniť, keďže som zatiaľ žiadnu záložnú nemala. Keď sa mi to podarilo, znova som kopiju napriahla a spolu po boku ostatných som sa rozbehla do ďalších nepriateľov. Začali sme ich zatláčať. ja som bodala.. bodala a bodala do všetkého, čo bolo predo mnou a čo pripomínalo nepriateľa. V tom sa ozval ďalší bojový pokrik a z boku do nepriateľov sústrediacich na nás, vpadli Nagitany.
Zhlboka som oddychovala, no adrenalín z mojej krvi stále nevyprchal. Nepriateľov bolo stále viac než dosť. Z môjho pohľadu ich moc neubúdalo, keďže boli stále pred nami. Bolo to skôr také ... bojovanie o územie. Každý jedne krok ktorý som spravila v pred, mi dodalo na morálke. Neodtrhovala som sa však od ostatných. Pekne bok po boku tak, ako nás učili v tábore.

Poté co družina Chinatsu začala pokračovat v před a poté co lučísníči pročesali zadní řady, začali při postupu Ashigaru doslova zakopávat o těla. Asi přes třicet těl tu leželo na zemi, farmáři a nějací Ashigaru. Chinatsu na své kopí již nikoho nenabodla, její bodání spíše dělalo to, co Hun a Lao očekávili. Tlačili je mezi Naginaty z jedné strany a kopí z druhé. Když viděli, v jaké situaci se ocitly a že smrt číhá na obou stranách mnoho z nich pustili zbraně na zem a začali utíkat o život. Jakmile jeden člověk v bitvě ztratí morálku, začne se to šířit jako mor. Strach budí strach. Po chvíli tu byli tací kteří prosili o život. Jiní kteří utíkali ovšem ti byli nelítostně sraženi na zem Laem, který si vzal za úkol na koni dostihnout bezbrané uprchlíky.
Bitva byla dobojována.
Jeden z těch prosících o milost se teď nacházel přímo před Chinatsu. Muž zhruba v jejím věku.

Vyhrávali sme. Síce som na kopiju nenabodla už nikoho, no naše úsilie tlačilo obrancov do Nagitana bojovníkov a bojovníčok, ktoré s nimi vzadu robili krátky proces. Postupom času začali skôr utekať, potkýňať sa a stali sa veľmi ľahkým terčom. Po boji už bolo len niekoľko tých, ktorí čakali v podstate na smrť. Postavila som sa pred muža, ktorý v podstate nemal vôľu ďalej bojovať. Nezaslúžil si to. Keby že vzdoruje, možno by som mu pohodila nejaký padnutý wakizashi a ponúkla mu smrť jeho vlastnou rukou.. ale takto? Zvraštila som obočie a kopijou som mu podla do hrude, povalila ho na zem a následne som ho ešte raz bodla do hrdla, aby tu neumieral tri dni.

Podobně jako Chinatsu udělali i další jejich kolegové a kolegyně. Bili to jatka. Z jejich jednotky byli pouze pět raněných a 3 mrtvý. Z téhle vesničky po chvili nezbyl nikdo. Lao se vrátil ve chvíli když jednotka oslavovala pokřiky vítězství.
Jakmile však vůdce přijel aby promluvil všichni ztichli.
Dobrá práce vojáci. řekl stroze a poté přešel k dalším rozkazům.
"Pročesejte vesnici, zabezpečte ji, sežeňte vše co má cenu a připravte to na cestu. Rychle. Nechce aby se někdo z nich vrátil s posilou." řekl Lao a odešel. Kývl na Huna a zbytek jeho pomocníků aby ho následovali. Hun ještě cosi křiknul na Lukostřelce aby hlídali případné vojáky.

Vytiahla som z neho kopiju. Bol mŕtvy, netrpel dlho nemyslela som si však, že zomrel.. ako sa tomu hovorí, dobrou smrťou. V momente som sa znova dala do pozoru keď k nám veliteľ prehovoril a ako aj povedal, len som sa vydala do dediny s kopijou v ruke a začala som spolu s ostatnými prečesávať v podstate všetky domy, rabujúc a vynášajúc doprostred na hromadu všetko, čo malo nejakú cenu. Odtiaľ to po tom pravdepodobne zoberieme späť do tábora.

Bolo to pomerne jednoduché.. zlato, striebro... mäď, jedlo, nástroje, zbrane, cennosti, všetko. Všetko, čo sa dalo použiť a dobre predať. Už iba pre chod tábora sme potrebovali nejaké veci, ktoré odtiaľto pravdepodobne odnesieme. Práca to bola, no ťažká. Po boji som bola celá roztrpená a moje svaly by si najradšej oddýchli. Bol to však znak toho, že už po ňom naozaj je. Potrebovali sme sa ale hýbať rýchlo, pre to som čoskoro čakala pri hromade vecí spolu s ostatnými. Aj keď záležalo od toho, čo sme našli. Možno nič moc, no pravdepodobne by sme sa uspokojili aj so zbraňami obrancov, ktoré boli taktiež zozbierané na kopu.

To co zbylo z její jednotky se teď prohrabovalo vesnicí. Někdo našel staré harampádí, jako měděné kotle a různé železné hrábky či motyky. Většina jich však nosila pytle s rýží. Tohle haraburdí se poté doneslo na jedno místo. Kde si každý vzal svůj podíl, tedy vyjma vedení, a po chvíli se v zástupu vyrazil na cestu.
Věci naložili na vozy, které si vypůjčili od vesničanů.
Po cestě chodil Xhin a Hun mezi těmi co přežili. Na slovo o bitvě. S každým člověkem prohodili pár slov. O tom jak se cítí, odkud je, či je to jeho první bitva a tak podobně.
Byl to právě Hun, ten muž s velkým Nodachi, který přišel k Chinatsu.
Prohlídl si jí pohledem od hlavy až k patě a mírně se na ni usmál.
"První bitva předpokládám." řekl tónem který značil že spíš oznamuje než se ptá.
"Vše v požádku?"

Bolo po bitke. Úspešne sme si rozdelili náklad toho, čo sa neviezlo na vozoch. Ja sama som na chrbte nosila niekoľko zbraní, kopijí, zviazaných niekoľkými kusmi látky. Mala som ich prehodené cez jedno rameno, pri čom som ich pridržiavala oboma rukami.
Cesta späť bola celkom drsná. Dúfala som, že nás nebude prenasledovať nejaká jazda. To by nedopadlo dobre. No kopce nám celkom hrali do karát. Nie moc dobrý terén pre kone. Z môjho zamyslenia ma vytrhol až Hun. 
"Áno pane." Prikývla som, snažiac sa nedať najavo únavu, ktorú však cítil snáď úplne každý. Nebola som na podobné veci zvyknutá. Práca na farme sa s tým nedala ani porovnať.
"Všetko v poriadku, ďakujem za opýtanie." Dodala som znova stroho. Úprimne.. nemala som moc výčitky svedomia. Na vlastné oči som videla, ako tí bastardi rovnakým spôsobom vydrancovali a vypálili moju dedinu. Boj proti nim som brala dosť.. osobne. K Hunovi som sa správala veľmi formálne. No nevedela, som ako inak by som sa k nemu správať mala. Nikdy som s ním nehovorila.

Hun vypadal narozdíl od všech odstatních plný energie. Byl to jeden z těch typů, co žil pro boj. Miloval ho. Vyžíval se v něm. A co víc. Byl v něm dobrý. Velmi.
Nebyl to žádný typ který to dotáhl na vysoké pozice. Neměl ani takové ambice. Nikdy nebyl ten co mířil vysoko. Byl si moc vědom svých slabin. Nebyl muž, který se dal charakterizovat jako moudrý. Byl zbyrklý a sebevědomí. Dokázal však poslouchat rozkazy, když za nimi viděl smysl, a jeho charisma z něj dělalo dobrého vůdce. Stejně tak byla jeho pověst, která ho předcházela, důvod proč ho muži a ženy respektovali. Také to byl jeho laxní přístup k pravidlům, které z něj v jiných klanech dělal předsudky. Nikdy se neviděl jako nějaký vůdce, nebo někdo koho by si měl oslovat "pane". Stále se viděl, jako obyčejný voják.
Proto se při její poznámce uchechtl. No nijak jí to nebral.
"Na první nikdy nezapomeneš. Vedla sis dobře." řekl prostě a rukou ji přátelsky uhodil po zádech. O tom, že si vedla dobře, svědčil fakt, že tu stále stála na nohách, bez zranění.
"Kdyby něco, víš kde mě najít." řekl a poté odešel k dalšímu muži či ženě. Hun to možná dělal jen protože se cítil jako voják, ovšem jeho chování mělo na morálku družiny velký efekt.

Chvíľku som sa za Hunom pozerala. Možno až tak.. chtivo? Kto vie. Musela som sa usmiať. Páčilo sa mi, ako sa k nám správal. Teda ako sa správal ku mne. Úprimne, práve toto bol moment, kedy sa mi v hlave znova raz sformovalo rozhodnutie. Rozhodnutie v tom, že raz budem stáť na jednom bojisku po jeho boku, ako jemu rovnocenná. Nadhodila som si zbrane na druhé rameno a s novým elánom som pokračovala ďalej k táboru, rovnako tak, ako aj ostatný. Na tvári sa mi však pre zmenu stále udržiaval úsmev. Pozitívna nálada mi odviala myšlienky na únavu.

Uběhli tři dny od chvíle kdy proběhla bitva. Během těch dnů se nic zvláštního nestalo. Do tábora přišli nováčci, kteří nahradili zesnulé. Tábor se přesunul z jednoho místa na druhé.
Během těch dnů se také vystřídal nový informátor. Také dostali žold, který si voják mohl rozmyslet. Buď si nechal platit formou žoldu na ruku, nebo si nechával peníze uložit. Většina volila onu druhou volbu. Přeci jen na bojišti nebylo moc možností je využít. Někteří se však bavili různými hrami o peníze a tak to byli právě tihle, kdo si nechávali peníze dát na ruku.
Za tyhle dva dny byl jen drill. Různých formací a podobných věcí. Mezi tím měla Chinatsu každý den čas ho nějak ztrávit. I teď byla právě taková "chvíle volna". Ať je zbylé dny trávila jakkoliv, teď měla opět prostor na sebe.

Ďalšie tri dni. Dohromady to už bol v podstate takmer týždeň, ak nie týždeň. Dni som prestala počítať, keďže som si neviedla denník a ani som to nepovažovala za dôležité. Raz sme presťahovali tábor, prišli nováčikovia a spolu s nimi sme cvičili ďalšie zostavy, rovnako ako aj priamy boj. Zlepšila som sa. Trocha, no pokrok tam bol. Už mi neprišlo tak nemožné odrážať údery skúsenejšej Ashigaru, aj keď voči Nagitanám a ich schopnostiam som bola stále dosť na smiech. Prišlo mi to tak, že sa na tom celkom dobre bavili, keď s nami "cvičili". No nálada bola celkom dobrá, morálka vysoko. Predsa len posledný boj bol úspechom a mi sme tiež dostali prvý žold. Ja som si ho nikam neukladala. Dala som si ho vyplatiť v podstate na ruku. Vrecko s ostorvnou menou však už teraz bolo o niečo ľahšie, než pred tým. Úprimne som netušila, na čo také peniaze minúť. Pre to som ich míňala skôr vo voľnom času na zábavu, kocky, karty.. rôzne hry a stávky. Niekedy som vyhrala, niekedy prehrala. Tejto činnosti som sa venovala aj teraz. Bola to dobrá činnosť a o peniaze to bolo jednoducho zaujímavejšie. 

Aj teraz, v rukách som mala pohár položený na malú drevenú tácku. V kruhu "priateľov" a spolubojovníkov som bola na rade práve ja. Kto hodí vyššiu hodnotu. Pohárom som na tácke zahŕkala a následne som ho odokryla, pozerajúc sa na vyśledok.

Chinatsu se tedy pustila do téhle hry. Byla docela zajímavá. Pro vojáky hlavně. Pravidla byly jednoduché. Každé měl svůj kelímek. V něm 3 kostky.
Pravidla se měli tak. Poté co hodili kostky, každý měl chvilku na to se podívat na ty své. Poté první pozice, o kterou se z počátku hází a poté se posouvá po směru hodinových ručiček, řekne sázku. Další ji buď může přijmout, ukázat kostky a říct tak prohru a nebo zvýšit sázku.
Tuhle hru měl první pozici mladík jménem Tenoji, který seděl na pravo od Chinatsu.
Zavolal částku která čítala 25 Topaz (5 bronzových). Další dva v řadě na tohle kývly a jeden odělal kelímek a ukázal 2 jedničky a jednu dvojku. Bylo to znamení že končí, který po prohře, či výhře dělal každý.
"Posraný kostky..." řekl starší muž, který očividně dneska neměl štěstí.
Řada byla na Chinatsu.

Mala som pomerne veľké číslo. Aj keď nebolo až tak veľké, aby som na to vsádzala prehnané množstvá peňazí. Aj keď po posledných troch dňoch som sa naučila, že nejde ani tak o to čo má človek v kockách, ako o to, čo má v hlave.
"Zvyšujem na 30." Odvetila som, sledujúc muža, ktorý práve skončil. Respektívne toto kolo. Pohľad mi následne prešiel na ďalšieho v rade, resp znova na toho prvého. Pravdepodobne som mohla zvýšiť aj viac, no kvôli peniazom som tu nebola. Nešlo mi ani tak vyhrať strašné množstvo peňazí, ako sa skôr zabaviť a "hrať".