Le Chevalet/ Watters Fall

Janekka se na něj s pozdviženým obočím podívala a podobně překvapeně se na něj koukal Adrian. Stála tu otázka, jak na to přišel? Přeci jen takováhle informace jen tak někomu před nos nespadne a pokud měl Erlan něco na sobě, jeho pohled byl takový nic neříkající že se dalo těžko poznat co si chlapec myslí.
Adrian promluvil jako první.
"Jestli je pravda to co říkáš, tak nám spadlo do klína něco velmi ceného." poté přišla na řadu Janekka
"Aye... je pravda že by se přístup do města, třebas zasypanej, dost hodil...." v hlavě už přemýšlela o možnostech ho proházet pryč. Adrian se zvedl ze židle jako první což mohlo Luzze překvapit. On však musel vysvětlit že by bylo pošetilé hledat jeskyni jen tak na slepo a tak objasnil své cíle.
"Poptám se ve městě... Jestli někdo o nějaké takové jeskyni neslyšel... samozřejmě diskrétně." řekl Adrian.
"Uvidíme se za dvě hodiny před jižní bránou." řekl Adrian.
Janekka kývla a jen nastavila ruku směrem k Luzzovi.
"4 stříbra prosím. Most je daň, a pokud nechceš abych přeplavala ... budu potřebovat kapitál..."

"Nie som si na mramor istý, ale môj zdroj mi podal viac informácií a zatiaľ sa mi každá potvrdila." Oprel som sa pohodlnejšie o stoličku, na ktorej som pre zmenu sedel normálne, takže sa aj oprieť dalo. 
"Dobre, tak za dve hodiny." Kývol som na Adriana a no.. na Janekkinu ruku som sa pozeral trocha, podivne. Chcela po mne peniaze? A tak veľa? Za prechod jednej osoby tam a späť? Zbláznila sa?
"Až tak moc?" Spýtal som sa s takým zamračeným pohľadom a len som znova zalovil vo vrecku. Dal som jej potrebné peniaze.. naozaj, už aby začali zarábať, inak budem ja ten, kto bude na mizine.. ešte skôr, než prídu peniaze od Vrabčiakov.

Adrian kývl a Erlan se zamračil. On viděl tu divnou situaci včera v baru kdy se Luzz bavil skoro sám ze sebou, poté odešel pryč a ráno měl informace. Erlan nebyl úplně tupej aby si dal dvě a dvě dohromady... zatím ale neviděl co stálo za tím.
Zvedl se ze židle aby mohl jít čekat ven a ještě něco mezi řeč prohodil s Adrianem, který se zasmál a něco hodil zpátky. Vypadalo to že ti dva vyšli dobrou nohou.
Janekka se zamračila když ze sebe nechtěl něco málo hodit a tak si povzdechl.
"Aye ... 4. Dvě brány po 5ti bronzech na cestě tam a zpět stojí čili 2 za cestu. Plus je třeba zaplatit něco cechu za odeslání správy přes holuba a plus nedělám zadarmo." mrkla na něj Janekka. Nebyla jedna z těch co by mu lhala že něco málo si dá k sobě do kapse. Navíc to byla celkem rozumná cena za vše co je třeba a Luzz nemohl přeci čekat že budou vše dělat zadarmo...
"Předpokládám že ty peníze chceš ASAP?" řekla Janekka. V takopvém případě je třeba poslat zprávu po holubovi...

Povzdychol som si. 
"Vy by ste mali dávať paniaze mne.. sakra práca." Bol som tak trocha ako dieťa, aspoň teraz. Podoprel som si bradu rukou a pohľad som od Janekky odvrátil niekam k prázdnej miske od polievky.. Tak nejak som typoval, že aj toto platím ja. 
"Záleží od toho, ako rýchli chcete začať zarábať.." Mikol som ramenom no viac som jej už naozaj neplánoval dať.

Janekka jen mávla rukou a dál už se nestarala. Poté odešla prvně měla v plánu jít do místnosti nahoře a poté se vrátit k úkolům.
Venku už stál jen Erlan který jen řekl že Adrian šel do města tak jak řekl. Oba dva, Luzz a Erlan, poté šli k bráně města a došli tam během 10ti minut.
Měli tedy les před sebou, spolu s cestou která pro ně vedla neznámo kam. Na cestě bylo několik lidí kteří šli do města něbo naopak. Nebyla to ta nejrušnější cesta. Vedla na Beaumont a poté dál přes hory až k Hranici.
Před nimi tedy byly dvě hodiny na to aby se zabavily.

Po tom ako odišla Janekka, som nakoniec odišiel aj ja. Vonku som stretol Erlana a na jeho info o Adrianovi som len prikývol.
"No, máme dve hodiny... Napadá ťa niečo?" Spýtal som sa Erlana, zatiaľ čo som sám mal v pláne vojsť do lesa. Aj keď len na začiatok. Erlan si mohol všimnúť, že som vytiahol ďalšiu dýku. Táto však bola trocha iná.. menšia, bez rukoväte. Slúžila na hádzanie.

Erlan byl trochu zaskočenej když k němu byla mířená otázka. Moc to s lidma neuměl to bylo už od pohledu vidět. Byl to spíše mlčenlivej typ. Ale učil se rychle a jeho talent tkvěl také jinde.
Když na něj byla mířená otázka zastavil se, zamyslel se a po chvíli odpověděl.
"Tak... můžeme projít les sami chvílu? Kdyby Adrian nic nezjistil stejně by jsme tak museli dělat..." řekl a poté dodal to druhé co ho napadlo.
"Nebo můžeme jít do lesa a zatrénovat?" řekl a opět se odmlčel.

Prikývol som. 
"Ale len niečo.. nie moc.. aktívne. Kto vie, koľko nám bude trvať, tú jaskyňu nájsť." Povzdychol som si a len som sa zastavil na takej menšej mítinke. Okolo nás boli stromy.
"Povedz Erlan, vyznáš sa do.. tohto?" Spýtal som sa ho a znova som si v ruke pohodil hádzaciu dýku. Sám som v tom bol ľavý, no vždy som to chcel vyskúšať.
"Poniektorý majstri s tým vedia spraviť naozaj .. priam kúzla. Trafiť aj ten najmenší terč.. napríklad prierez na oči v prilbici." Pozornejšie som si prezrel dýku a len som sa pozrel na neďaleký strom. Napriahol som sa a snažil som nôž do stromu hodiť tak, aby sa to aspoň zabodlo do kmeňa.
"Aj keď.. ja nie som žiaden majster.. dokonca ani začiatočník.." 

Erlan se podíval na dýku a pokrčil rameny a poté začal.
"Nikdy jsem s tím nědělal. Jediný s čím umím hodit je tak maximálně cihla nebo šutr...." řekl a sledoval jak hodí dýkou po stromu.
Dýka se rotovala a měla aji dobrou dráhu ovšem trik ve vrhání dýkou nebyl zasáhnout cíl, což se Luzzovi povedlo, ale odhadnout sílu kterou do vrhu člověk dá, aby mu přesně vyšli rotace na to, aby dýka trefila cíl špičkou a ne rukojetí.
Proto byli velmi rozšířené tzv. vrhací šipky které byli podstatně těžší na špičce takže když je člověk hodil, zapíchli se s větší pravděpodobností a nebo hvězdice, které zase měli podstatně více hrotů takže se zapíchli téměř jistě.
Proto když Luzz tedy hodil dýku místo toho aby se zabodla ozvalo se "thump" a byla to rukojeť která narazila do stromu.
Erlan přišel k ležící dýce, šel na stejné stanoviště jako předtím Luzz a mrštil jí proti stromu.
Stejně jako jeho sok ale dýka strom pouze trefila, tentokráte však cíl trefil místo rukojetí tak naplocho, takže se ozvalo "thud" a dýka jen odřela strom a spadla na zem.
"Očividně jsme oba stejně beznadějní...." řekl Erlan byť to pro oba nebyl špatný výsledek... na první hod.

"Tck..." Ozvalo sa spomedzi mojich zubov. Nadšený som nebol, no vedel som, že sa nemám kam ponáhľať. Podobné srandy zaberali čas.. hlavne keď sa to chcel niekto poriadne naučiť. Celkom ma potešilo, že bol Erlan rovnako ľavý ako ja. 
"Oh, ale to vôbec nevadí." Pousmial som sa a len som spod rôznych častí plášťa a oblečenia vydal ďalších 11 týchto dýk. 
"Budeme sa striedať.. Komu sa skôr podarí zabodnúť dýku do stromu.. hm?" Zobral som jednu do rúk a znova som namieril. A.. no, takto som chcel zabiť dve hodiny, ak to Erlanovi nevadilo. Bol som celkom nenáročný, čo sa týkalo voľného času.

...A takhle prakticky strávili oba 2 hodiny.
Po tréninku bylo zřejmé jedno. Luzzovi vlohy byli jinde zatímco chlapec, byť mládím a nebo obratnějšími rukami, byl docela přirozený talent. Zatímco Luzzovi se ke konci tréninku podařilo zapíchnout každou třetí dýku, chlapec měl každou druhou v terči. Nebyl to však žádný zázrak pro oba, házeli na strom, který stál na místě...
Oba dva se tedy jaksi učili od druhého a oba dva si po tréninku trochu líp rozumněli.
"Ehm... EHm...." ozvalo se kdesi za jejich zády když se na místo k lesu dostal i Adrian...
"Vidím že se skvěle bavíte le Luzzerg..." řekl Adrian který strávil posledních 5 minut hledáním dvou mužů. Nebylo však znatelně vidět že by byl nějak naštvaný.
"Mám informace o té vaší jeskyni... Zjistil jsem že zhruba tři desetiletí dozadu mělo město docela problém s přerostlejma krysama... skeever se jim říká... kteří z nějakého důvodu se začali vynořovat u přístavu... Tak si najali inkvizici která prozkoumala odkud se vynořují a oni našli jeskyni která se vynořuje pod pylířem mostu odkud se ty mrchy vynořují. A tak šli dovnitř do té jeskyně a strhli strop...Tím by si jeden myslel že je těm mrchám konec hm? No ... zhruba o týden později ty mrchy napadli jednoho dřevorubce v lese nad propastí... což není tak daleko od toho mostu... Samozřejmě nikdo nevěděl že tam nějaká taková jeskyně je... protože ji nikdo nehledal..." dořekl Adrian to co zjistil a poté se opřel o jeden ze stromů.
Luzz také si všiml že Adrian má u sebe luk a šípy, za opaskem dlouhou kudlu.
"Nevím od koho jste to echo dostal le Luzzerg... ale myslím že na tom něco bude... Potíž bude v těch krysách..."

+150 Throwing

Bol lepší.. zasran mladý. No čo. Bol mladší a učil sa rýchlejšie. Ale kto by si bol pomyslel, že mu to pôjde takto rýchlo? No našu malú súťaž nakoniec prerušil Adrian, po ktorom som len hodil spýtavý pohľad.
"To sme tu tak dlho? Heh." Podišiel som k stromu, odkiaľ som vytiahol niekoľko dýk.. a niekoľko som ich zas zobral zo zeme.
"Zvyšok si môžeš nechať, ale budem chcieť odvetu... a tiež mi to raz zaplatíš.." Samozrejme som myslel nože.. teda aj oblečenie a tréning. Vypočuli sme si teda Adrianove informácie a ja som len spokojne prikývol. 
"Dobrá práca." Pochválil som ho, zatiaľ čo som nože dával späť na svoje miesto. Nie že by bolo vhodné, ich už teraz použiť k boju ale.. hej človek nikdy nevedel.
"No, tie krysy proste budú musieť ísť von. Pôjdeme sa tam pozrieť. Skaveenov som už stretol.. zväčša nič moc, hrozba pre neozbrojených pocestných to áno ale.. pre vojakov moc nie. Problém býva skôr v ich počte." Pošúchal som si bradu.
"Myslíš že nám stráže vyplatia nejaké peniaze za ich hlavy?" Bola skôr taká otázka a zároveň odpoveď k tomu, čo som plánoval spraviť.

Bylo krátce po poledni když se skupinka vrátila zpět, tentokráte však s jinými členy, byť se stejným počtem.
Mathéo a ten druhý, o kterým se Luzz dozvěděl že se jmenuje Rolf, vylezli u hradeb tou šachtou.
"Když je to takhle blízko u hradeb, nikdo se dolů nekouká." oznámil Rolf spíše aby udělal dojem na Luzze. Byl to prostý člověk a na té horší straně co se rozumu týká. Jediné proč tenhle fakt viděl bylo protože se sám právě na tohle ptal už tisíkrát předtím jak Ruperta či Mathéa.
Právě Matheo mu šeptem oznámil aby držel hubu, zda to bylo kvůli Luzzovi nebo protože byť je neviděli tak je mohli slyšet, těžko říct.
Nakonec se dali do města, netrvalo dlouho došli na malé náměstíčko kde byla právě ta studna, do které včera vlezl.
V noci neměl moc čas, ani chuť, se rozhlížet. Teď si ale všiml že se tu nacházelo několik obchodů a do jednoho z nic jej právě teď vedli.
"Řeznictví u Ruperta." byla cedula která stála nad vchodovími dveřmi.
Uvnitř to bylo jak by se dalo předpokládat. Maso, pult a jeden řezník. Krámek sám o sobě byl ani né velký ale dost velký na to, aby se všichni tři vešli dovnitř k pultu vedle sebe a meli dost místa na to aby se nemačkali.
Když zazvonil zvonek ze zadu vyšel muž, na sobě měl bílou zástěru, u opasku nůž. Vlasi měl bíle jako sníh a oči do šeda.
Byl hubený jako vižle ale šlachovitý a jeho obličej byl jako z kamene vytesaný.
Když se podíval na ty dva, Mathea s Rolfem, oba věděli že je špatně.
"Kdo to je?" zeptal se jich hlasem který věděl že to není někdo koho chtěl vidět.
Rolf byl první který něco řekl, byť by udělal líp kdyby neříkal nic.
"No nevím kdo to je... byl v tom tunelu. Votevřel tu bránu ale není vod stráží." a poslední fakt pronesl skoro hrdě.
"A to vás napadlo ho dovést za mnou... proč?" zeptal se Rupert ledově klidně ale bylo vidět že mu pulzuje žíla jak zadržuje vztek.
"Chtěl tě vidět!" řekl Rolf.... Matheo po celou dobu mlčel, byť on ho sem vzal aby si zachránil krk a při nejhorším to svede na ťulpase Rolfa... když v tom.
"A ty..." a Matheo zbledl a ,byť to nebylo skoro možné, přeci jen znova ztratil barvu ještě víc, když Rupert dořekl zbytek.
"Myslel sis že ti to projde protože to budeš moct svíst na toho imbecila hm?" zeptal se Rupert a odmlčel se na řádnou chvíli, dokud se poprvé nepodíval na Luzze a jen lehce zvedl obočí. Myslel si že není třeba otázku kdo že to je pokládat znova

Vyliezli sme na mieste, kde som sa vtedy ocitol v noci, no nemal som príliš čas sa porozhliadať. Teraz som videl, Že sme boli naozaj blízko u hradieb, no stále dosť v kryte na to, aby si tento východ nikto nevšimol. 
Pozrel som sa na Rolfa, ktorý ma práve oboznámil s celkom očividnou vecou. No môj pohľad nič nehovoril rovnako, ako som nič nehovoril ani ja. A tak sme prišli prvou bránou späť do mesta, pri čom sme si to mierili až k námestiu, kde sa studňa nachádzala. Rozhliadol som sa po okolí a videl som mnoho obchodov a stánkov. Mi sme zamierili do mäsiarstva u Ruperta.. Tak to bol Rupert, mäsiar.
Vošli sme dovnútra a po chvíli mi oči spočinuli na mužovi, ktorý bol ich.. nadriadeným? Zamestnávateľom? Hlavne som v ňom videl potencionálneho spojenca. Nechal som, nech si povedia to, čo si museli povedať, no po tom všetci stíchli a mäsiar Rupert sa na mňa pozrel s podvihnutým obočím. Ja som znova vyfúkol z fajky dym a len som si ju na chvíľku vytiahol z úst.
"Zaviesť ma za vami pán Rupert.. bolo rozumné rozhodnutie." Predsa len musel poznať svojich poskokov. Vyzerali schopne do.. istej miery, ale proti orkovi ktorý dosť zjavne nepatril medzi nejakých miništrantov, nemohli mať v prípadnom boji šancu.
"Zatvorili by ste na chvíľu obchod pan Rupert? Rád by som s vami hovoril.. bez.." Na chvíľu som sa pozrel na dvere.
".. zbytočných nezvaných zákazníkov." 

"Vocenil bych kdybys tady nekouřil... Maso načuchne." řekl prostě Rupert na úvod poté jen kývl od Mathea na dveře a ten byl natolik chytrý aby přetočil cedulu a zamčel.
Řezník následně jen zvedl ruku a mávl aby ho následovali do, zadní části mísntosti která fungovala jako místnost na porcování masa a stahování kůží. V rohu byl malý stůl se dvěma židlemi ke kterýmu si Rupert sed
"Rolfe... Matheo... táhněte nahoru... Pormluvíme si večer." řekl Rupert nakonec a když se dusod odehnal do vrchního patra byli tu osamocení.
Rupert působil sebevědomně. Na to že byl řezník mu vůbec nevadilo sedět u stolu s orkem osamoceně. Buď věřil že se ho nemůže dotknout a nebo věřil že je dostatečně schopný aby se ho nedokázal dotknout.
"Takže?" řekl prostě a čekal s čím přijde.

Prikývol som.
"Je to váš obchod." Fajku som zakryl dlaňou a bez prístupu vzduchu tabak vyhasol. Následne som si ju len vložil do vrecka. Obchod bol po chvíľke zatvorený a ja som len kráčal za Rupertom, v spoločnosti tých dvoch. Nakoniec sme vošli do zadnej časti obchodu, kde som si len sadol na ponúkané miesto a počkal som, kým sa tí dvaja popracú hore.
"Bolo mi povedané.." Začal som a len som sa pohodlnejšie oprel do stoličky. Prijal by som nejaký pohár ale.. bol som u mäsiara, nie v bare.
".. že je Chevalet pomerne čisté mesto. No vidím že sa moje informácie mýlia." Poukázal som na mäsiara. "Keďže by som sám rád v meste začal istý biznis, potrebujem zopár vecí, no prevažne kvalitné informácie a spojencov. Verím že mi môžete pomôcť." No a po tom som sa odmlčal. Čakal som nejakú otázku.

"Áh... " řekl Rupert a konečně pochopil... Luzz byl asi v domněnce že hovoří s nějakým mafiánským bossem a nebo s velkou rybou. Dalo se to říct tak že navzdory Rupertovi bylo město čisté a jeho pašování bylo skoro neškodné, byť nezákoné.
"Hm... Jen aby jsme byli na stejné notě... kdo přesně si myslíš že jsem? Nebo líp, v čem dělám?" řekl Rupert. Pokud by však Luzz mlčel vzal by tuhle otázku čistě jako řečnickou a pokračoval by dál.

Po jeho otázke som sa musel na chvíľku zamyslieť.
"Pravdepodobne mäsiar, ktorý si zvyšuje zárobok krátením daní pytliactvom, z ktorého mäso nelegálne a bez ciel preváža priamo do svojho obchodu. Nemyslím si, že ste nejaká.. veľká ryba." Povedal som úprimne.
"Ale nejaká ryba ste.. a tým pádom budete mať informácie, aj o iných, ktorí by mi v meste mohli robiť konkurenciu či problémy." Odvetil som jednoducho. Mohol by som mu povedať, že má v podstate šťastie, že je prvým na ktorého som natrafil ale.. kto vie. Možno to bolo skôr moje šťastie, alebo smola.

"První správné, druhé..." řekl a pokrčil rameny. Byť byl Rupert rád že ho nemá za někoho kým není, na druhou stranu byl taktéž nerad že ho má za někoho kým je. To co však bylo už není a tak se Rupert hold musel spokojit s tímhle tím.
"Nepochybně už něco málo víš. Ovšem to málo co vím nedám zadarmo ale neboj nechci prachy." řekl prostě. Chevalet byl čisté město protože to co se tu dělo nebylo až tak nelegální. To byla pravda pravdoucí. Ovšem pár lidí se najde v každém městě co dokáží překroutit jistá pravidla ve svůj prospěch a nebo porušit zákon tak aby vypadalo že ho dodržují.
"Tak nějak jsem si zvykl na pytlačení... a tak bych se nerad vracel k tomu jak to bylo předtím." řekl Rupert překřížil si ruce na prsou. V podstatě tím říkal že když budeš mlčet ty budu i já. Pokud by ho Luzz naprášil, či by mu zakázal využívat chodbu, bylo jasný že Rupert by neměl důvod proč do světa nevytroubit existenci téhle chodby.

A keď som si zobral, že som si s týmto chcel zarobiť.. a ešte mi povedal že nechce peniaze. Samozrejme že chcel peniaze. Či už vo forme zlatých, alebo vo forme neplatenia cla.
"No, neprišiel som sem rozdávať ultimáta." Pousmial som sa.
"Nebudem nikomu nič zakazovať. Vidíte.. nie je to jediná cesta z mesta a do neho. Sú tu aj ďalšie.. ktoré mám k dispozícií. No bol by som rád, ak by sa správa týchto.. "ciest", prenechala mojim ľuďom." Potiahol som nosom, no samozrejme som si tu neodpľul. 
"Na rozdiel od platení tým dvom za prevoz a stráženie," Trhol som hlavou ku schodom, v ktorých sa tí dvaja stratili. ".. by ste mohol správu vášho tovaru nechať na mne. A ja by som pre nich okrem vášho pytliačenia, mal aj inú prácu.. boli by spokojný, nemusíte sa báť." Predniesol som svoj návrh. Nebol jediný, ale myslel som si, že nemal čo stratiť.

Rupert se dvakrát nadechl. Nebyl úplně tupý, ba naopak. A tak věděl že jeho nabídka není to co se zdá. V praxi to je takové že Rupert mu má dát jak lidi, tak cestu a bezpochyb mu platit část zisku za to, co doteď dělá sám. I vůl by věděl že když mu na to kývne zpočátku bude jeho peníze malé.. ale jakmile by Luzz zapustil kořen a stal se hrozbou... kdo ví kolik by po něm chtěl. To však nebylo jeho nejhorší starostí teď, v tom jak Luzz formuloval dohodu neměl sebemenší důvod na ni kývnout. Rupert byl ten typ chlapa že než aby se dělil s někým kdo mu vyhrožuje či se ho snaží obejít a vyšvidlovat. Tak radši sám nebude mít nic a bude žít z toho že mu mohl šlápnout na krk. Předtím než by se však něco takovýho stalo řekl jednu věc.
"Říkáš hodně co chceš odemně ale zatím nevím co seš vůbec zač. Přeci jen nemůžeš počítat že na něco takovýho kývnu jen na znamení dobré vůle."

"No.. Hovorím. Neprišiel som sem dávať ultimáta. Je to niečo, čo by som rád dosiahol. Ak s niečím nesúhlasíte a chceli by ste to zmeniť pán Rupert, som otvorený vypočuť si vaše návrhy." No tiež som nechcel, aby to vyzeralo tak, že sa vyhýbam jeho otázke. Skôr som chcel podotknúť, ako sa veci majú. Nepotreboval som sa niekomu vyhrážať. Ešte by sa vystrašil a ja by som mal na krku stráže skôr, než sme vôbec stihli niečo začať. A tak som sa na jeho otázku znova len pousmial.
"V prístave včera nadránom zakotvila loď s erbom čierneho vrabca. Verím, že nemusím povedať viac o tom, kto, alebo čo som. Ak sa pýtate na meno, preferujem, ak mi ľudia hovoria Luzzerg." 

Rupert si povzdechl... a chytil si hlavu do rukou. Vypadal unaveně. Najednou jakoby se jeho roky na něm skutečně promítnuli.
"Takže se snaží znova..." povzdychl si nahlas Rupert a hlasitě si povzdechl.
"Aye. Už nic nemusíš řikat..." řekl a bylo mu jasný vo co tu kráčí.
Rupert poté vyhrnul rukáv a ukázal na Luzze jeho ruku. Bylo to stejné místo na kterém měl Luzz to jeho tetování ovšem Rupertova ruka byla bledá a popálená. Ovšem gesto bylo jasne.
V době jako byla tahle ti co odešli od vrabčáků si nikdy nemohli nechat tetování. A tak se lidem co z jakéhokoliv důvodu odešli dělali takovéhle spáleniny.
"Než se zeptáš, odešel jsem díky hádce s tehdejším vedením. No nepočítám že někdo z nich tam ještě bude. Nevypádám na to ale šedásátku už mám skoro tak daleko jako sedmdesátku před sebou. A když jsem odešel... bylo mi sotva třicet. Řekl jsem že s touhle prací seknu... ale starýho psa novým kouskům nenaučíš." Rupert se postavil na nohy a přešel k jednomu z kredenců a vytáhl flašku pálenky a rozlil jim oboum. Vypadal v dobré kondici, byť mu jak on sám říkal táhlo na sedmdesát let.
"Z Callenhadu nebo z Alberonu?"

Bol som prekvapený, ani som sa to nesnažil skrývať. Kto by si bol pomyslel, že tu narazím na niekoho, kto patril ku skupine, čo sa o to snažila predo mnou. Ak ma pamäť neklamala, tak Rupert patril ku skupine, ktorej vypálili loď. No keďže ho nechali žiť, tak som pochyboval, že mal prsty v nejakej zrade, alebo v niečom podobnom. Podvihol som pohár, ktorý mi nalial a len som kývol hlavou na "pozdrav". 
"Tak teda na starú školu." Odpil som si a len som chvíľku alkohol prevaloval v ústach.
"Callenhad. Aj keď ja osobne som skôr pracoval na frontoch." 

"Hm... předpokládám že jeden z těch nahoře si řekl že by byl dobrej nápad zase začlenit Chevallet a padlo to na tebe." kývl dvakrát hlavou
"Ukážeš mi kérku?" zeptal se Rupert, ne že by mu nevěřil ale vsadil by poslední minci že poslední pírko které bude mít na ruce bude překvapivě čerstvé. Tak to bylo u všech předtím. Nikdo kdo by trochu věděl o Chevalletu a jeho historii by tuhle práci dobrovolně nevzal.
"Chlápek co mě zaučoval byl jeden z těch kdo tady tenkrát byli. Tak když jsem potřeboval místo kde budu co nejdál vod toho všeho kam jinam než tam kde vrabčáci nejsou." vysvětlil Rupert. Ve skutečnosti byl něco pro vedoucího v Callenhadu to co je Janekka teď pro Luzze. Handler.
"Kdo by si pomyslel že se dožiju čtvrtýho pokusu." zachechtal se Rupert a ukázal pusu ve které mu chyběli dva či tři zuby.
"Každopádně nejseš tu od toho abys vykládal co bylo a co bude. Dejme tomu že uděláme obchod výhodný na obě strany. Dostaneš ty blbečky já můj přísun masa ... a pokud jednou za čas tou studnou projde něco jinýho než maso ..." řekl Rupert a znovu ukázal úsměv plných prázdných míst. Naznačoval tím to že by jeho obchod mohli čas od času použít jako prozatimní skladiště.