Jeskyne poblíž Le Chevalet

First topic message reminder :




Erlan jen souhlasně kývl na Luzze a posbíral nože.
Když se zeptal na odměnu Adrian se zamyslel. Pravda je že to v okolí byl lehký problém ale právě protože to bylo jen opravdu něco s čím si poradí každý sedlák s kyjem...
"Nemyslím si. Přeci jen jsou to jen kryse... mážná kdyby jsme je stáhli něco by nám dal koželuh za srst... ale furt to je jen krysa.... nic zázračnýho..."
Adrian poté šel kupředu aby lesem nasměroval směrem k tomu útesu kde byli údajně ty krysáci. Přičemž ještě začal trochu obezřetně říkat.
"No uvidíme co jak bude s nima. Jen bacha na ty potvory sice by vás museli doslova obklopit v roji aby tě dokázali zabít, ale nikdo nechce dostat nějakou infekci..." řekl Adrian. Byli to mrchy pěkný v tomhle smyslu. Přeci jen se jednalo o mrchožrouty a tak měli v ústech horší situaci než v Callenhadských stokách.
Poté co prolezli hustým lesem začalo prosvítat skrze husté jehličí více a více světla, dokud se nenalezli přímo na kraji toho lesa a pod nimi už jen spád a útes k vodopádu. Most byl asi půl kilometru od nich a zhruba stejně bylo po jejich pravici město.
"Tak a jsme tu...Teď už jen najít tu díru..".řekl Adrian potichu aby snad ty krysy nevyděsil. Vydali se lesem a rozdělili se pro efekt.
Netrvalo dlouho a byl to právě Luzz který asi po 200 krocích našel onu jeskyni. Bylo trochu těžké ji najít, pravda. Nebyla totiž v lese a taky se skrývala dole pod útesem, kde byl malý plácek.
Luzz ji objevil náhodou když uslyšel zapištění od útesu a uviděl jak jedna s krys uslyšela jeho dusot a zalezla zpátkdy do jeskyně.
Stačilo jen slést po kameních dolů asi 5 metrů a byli jste u jeskyně.


-5 Knives

Z celej situácie som bol v rozpakoch asi najmenej. Naozaj som vyzeral, že s obrými červami zápasím snáď každý deň. Chvíľku som sa pozeral na Adriana.. chvíľku na tú prírodne vytvorenú kopiju a po tom moju pozornosť zaujala aj stonožka, ktorá metla chvostom, až ku mne zopár tých šutrov priletelo a ja som pre istotu zakryl svoju tvár rukou.
"No.. To nezistíme kým to neskúsiš že nie?" Poukázal som prstami na vápenec. "Kedy len chceš, nečakaj na môj povel." Nie že by sa mi tu nepáčilo, ale celkom som sa chcel dostať na čerstvý vzduch.

Adrian si oddechl, vzal šíp, dal ho do tětivy, hlubokýá výdech, natažení, zadržení dechu a následné vypuštění šípu a míření v jednom dechu.
Šíp se rozlětel proti onému vápenci trefil ho přímo do středu a... šíp se po něm svezl uštípl kjeho kus a poté něškodně dopadl na druhou stranu jeskyně.
Netřeba dodat že stalaktit stále stál na místě.
Kus vápence dopadl stonožce na hlavu ovšem bylo to jak když by jste po ní hodili šutrem.
Bestie zařvala a mělo to asi podobný efekt jako když strčíte klacek do vosího hnízda. Rozeběhla se po nich a začala syčet a prskat sliz všude kolem, nevypadalo to však že by byl nějaký jedovatý či toxický... ovšem ten smrad!
Adrian zkusil vystřelit po ní šíp ovšem bylo to jako kdyby jste stříleli do pancíře. Tohle byl ten pravý chitin.
Erlan zakřičel....
"Když ji udržíme pod tím krápníkem, dokážeš ho eventuelně zhodit dolů?!" Adrian se podíval. Přeci se mu podařilo kus uštípnout. Podíval se na krápník, a poté na počet šípů...
"Aye!"
Erlan poté pozvedl obočí na Luzze s tím zda se mu to jeví jako dobrý nápad.

Trafil sa. No bol by.. fakt slepý, keby že sa netrafí. No vápenec to nezničilo.. úplne. Na druhú stranu sme aspoň videli, že táto samica mala naozaj chitín. Malo to svoju nevýhodu, aj výhodu. Taký chitín musel niečo stáť.. no ale stále sme najprv museli zabiť túto húsenicu. 
"Ideme na to." Prikývol som na Erlana a len som zasunul meč späť do pošvy, držiac v ruke iba faklu. Predsa len teraz by mi bol meč pravdepodobne na meč.
"Hej! Heeej ty posraný kus červa!" Zareval som na húsenicu po tom, čo som sa trocha priblížil k nej, pripravený uskočiť. Myslel som si, že aj keď po nás bude útočiť, stále bude hlavne ochraňovať vajcia, takže.. by mohla byť stále na mieste nie?

Luzz se dvakrát tak nemýlil. Opravdu mezi její priority patřilo ochrana vajec.
Ovšem Tahle stonožka byla opravdu dlouhá. Tak dlouhá že její tělo dokázalo být částačně omotané kolem vajec, a přesto její přední část těla mohla bejt vystrčená přední.
Když tahle hlava vyběhla proti Luzzovi jako když útočí kobra praskla sebou do stalgnitů že jich rozbila několik.
Luzz měl co dělat aby uskočil.
Adrian který střílel už druhý šíp na stalaktit zakřičel na Luzze. Krápník byl asi z 1/4 osekaný.
"DRŽ JÍ POD TÍM! NEBO TO SPADNE LEDA TAK DOPRDELE!" nebylo to moc  agresivní jen přes ten kravál se těžko slyšelo.
Erlan zatím uchopil do rukou stalaktit který předtím rozbila  ta stonožka a jako cihlu s ní mrštil po vejcích.
Vejce byli přímo pod stalaktitem takže kdyby se jim povedlo hlavu té potvory nasměrovat k nim ve chvíli kdy by spadl ten stalaktit...

Sotva som stihol uskočiť, keď tá vec sebou praskla a ja som takmer prišla o hlavu.
"Hej hej.. toto je trocha moc.." Zamrmlal som si skôr pre seba. Ako keby to bola úplne iná príšera. Ani som sa nepozeral na Adriana, na ktorého som tak nejak nemal čas reagovať. Ako sa húsenica naťahovala späť, mal som v pláne sa rozbehnúť popri nej a priblížiť sa tak, stále mávajúc faklou.
"Hej tu sa pozeral krava stará.." Zamával som faklou, znova pripravený na úskok. Bolo to sprosté zviera. Nečakal som nejakú .. logiku, pravdepodobne sebou znova mrskne. Nechal som Erlana, nech robí svoje. Možno sa mu podarí poniektoré aj rozbiť, čo by ju prinútilo sa stiahnuť bližšie k nim a kto vie..

Stonožka zakřičela když se jí nepovedlo toho zeleňáka zabít. A moc jí dvakrát nepomohlo když ji ještě dvakrát rozptyloval jak o život.
A tak si Erlana do poslední chvíle nevšímala a když Erlan hodil pochodeň na vejce které s hlasitým "křach" praskli, Stonožka si teprve tehdy našla jinej cíl, kterým však nebyl Erlan nýbrž požár.
Všechno to co bylo kolem vajec a co je udržovalo v teple bylo totiž docela hořlavé a tak stonožka, jíž oheň zatím nedělal problém se obalila kolem vajec aby uhasila požár.
Erlan dvakrát uskočil dozadu aby byl mimo dosah jejího ocasu který stále šeromoval a rozbíjel okolní vápenec.
Jeden s takových "šrapnelů" ho však trefil do ramena a tak Erlan zakřičel a držel se za něj.
Adrian mezitím měl dost času vysypat dalších 5 šípů do toho stalaktitu a tak se s finálním šípem ulomil a spadl přímo na stonožku, která se ovíjela kolem vajec.
S jeskyní to zatřáslo jak se asi metráková váhla snesla z pětí metrů jako kopí do těla stonožky která zapištěla, svinula se a byla po smrti...
"YA! Žer hovna ty mrcho!" zakřičel Adrian vyloženě spokojen se svým výsledkem.

Podarilo sa nám ju skoliť. Teda.. tej vápencovej kopiji. Ako sa hrnula späť k vajciam, len som sa sám presunul k okraju jaskyne a sledoval jej marný pokus o záchranu svojich vajec. Teda.. pokus, ktorý ju stál život. Hodil som jeden pohľad na faklu a následne aj na mladého, ktorého niečo trafilo. Asi črepina z toho, ako stonožka stále pred smrťou rozhadzovala chvostom.
"Yep.. dobrá práca... dúfajme že sa požiar postará o telo." Podišiel som k tým dvom.
"Poďme nájsť východ z tejto diery.. Erlan, čo rameno?" Spýtal som sa ho. Nevyzeralo to tak, že by ho to priam odrovnalo, no ak by si chcel nebodaj ten črep vytiahnuť, veľmi rýchlo by som ho zastavil.

Erlan s ramenem lehce pohnul ovšem bylo vidět že ho celý čin stál hodně úsilí. Nejspíš mu ho ten šutr celý vyhodil z jamky a teď mu celá ruka jen visela na svalách a šlachách.
Nejspíš je vyhozený... pronesl skrze zuby Erlan.
Adrian se podíval na Luzze a jen pohled stačil aby zjistil že první pomoc nebude jeho silná stránka. Adrian by se za doktora taktéž neprohrásil ovšem věděl jak se s takovýma věcma vypořádat.
Řekl mu ať zkousně kus látky aby si nepřekousl jazyk, a potého posadil na kamen tak, že mu ruka vysela dolů směrem k němu. Nechal ruku vyset a poté ji pravačkou chytl v podpaží a levou rukou za loket.
Dvěma rychlími pohyby nahoru a směrem k Erlanovu tělu poté rameno vrátil tam kde mělo být, za doprovodu tlumeného křiku mladého elfa.
Luzz měl zatím čas mrknout se na kořist. Věděl že nejcenější jsou vějce, jako u většiny takhle divokých a nebezpečných zvířat. Ovšem většina z nich byla rozdrcena vahou stonožky a nebo rozbita pochodní. Dvě se mu však povedlo zachránit, což by mohlo něco málo hodit mohlo.
Chitin jako takový mu nikdo zatím neukradne a stejně zde byla otázka jak ho dostat pryč v celku. Napadlo ho že by Janekka mohla vědět co s tím.
Teď už jen zůstávala otázka jak ven.
Jeskyně a tunel vedli jen dvěma směry. Odkud přišli a kam museli jít. Pokud si však Luzz pamatoval dobře ten směr měl být zabarikádován, alespoň to říkal ten chlapík.
Mohl také vylést dírou ve stropě, ale neměl lano, žebřík a vápenec byl kluzký.

Nevyzeralo to bohvie ako.
"Najskôr máš pravdu.." Bola pravda, že som toho moc o liečení nevedel. Vedel som obviazať nejakú ranu a vyliať do toho tonu alkoholu, ale to snáď každý. našťastie sa však ozval Adrian a tak som ich nechal pracovať, zatiaľ čo som sa skôr sám rozhliadal po okolí. Podišiel som bližšie k plameňu, ktorý dohorieval a k vajciam, ktoré boli zväčša porozbíjané. Až na dve.. ktoré som tu však zatiaľ nechal. Vytiahol som z jedného vajca pochodeň a znova som sa ju snažil zapáliť o ešte dohorievajúci oheň. 
V pozadí som počul, ako Erlan tak trocha trpí.. teda, len sekundu, kým nemal rameno späť. 
"Môj kontakt mi povedal, že je ten východ zasypaný no.. možno mal zlé staré info." Poukázal som fakľu na otvor, alebo skôr ďalšiu chodbu, ktorou sme neprišli.
"Pozrieme to.. pôjdem pre zmenu prvý. Erlan, skús si to rameno šetriť. Tieto srandy zväčša ľudí stoja viac, než sa na prvý pohľad zdá." Podal som mu znova jeho pochodeň a vydal som sa do stále nepreskúmanej chodby.

Erlan kývl ze zatnutým chrupem.
Adrian si jen otřel pot a zkontroloval si stav šípů uvnitř.
A tak se vydali chodbou dolů dál a dál. Těžko odhadovat jek dlouho jim trvala cesta, půl hodiny? možná víc.. A přeci jen narazili na zával. Cesta byla zatarasená, tak jak Ciam řekl.
Nezbývalo jim tedy nic jiné než se otočit a jít zpátky, pokusit se odklidit tělo té stonožky... dokud si Erlan něčeho nevšiml. Byť ho stále trápilo lameno poukázal že po cestě zpátky, kus stěny bylo z cihel.
Když Luzz přišel o kousek blíže a ukázal pochodní na onu zeď všiml si že na jedné z cihlí byl podivně vyražený symbol cilindru. Cilindru který patřil onomu neznámému.
Stačilo se dvakrát opřít o zídku a Luzz propadl na druhou stranu a předním se ocitla místnost ze včerejšího večera... Bylo jasné že se jedná o onu tajnou chodbu se studní.
"No... tohle nevypadá jako jeskyně..." řekl Adrian a připustil že ať sou kdekoliv, nejspíš budou u města... kde jinde?

+130 SBW
+25 First Aid
+2 Pale Centipide Eggs

Išiel som prvý, až kým sme nenarazili na zavaleninu. Trvalo to koľko.. pol hodinu? Možno o niečo dlhšie. Aj keď som zatiaľ nepociťoval únavu, taktiež som nebol nadšený z predstavy, že by sme mali kráčať celú cestu späť a po tom sa ešte presekávať cez mŕtvolu červa. V tom si ale Erlan niečo všimol.
Podišiel som k miestu, kde bola kus steny zostavená z tehál. Ako keby sme sa nachádzali vedľa inej chodby.. a k tomu ten znak.
"Ten.." Zaškrípal som zubami, no to som sa už pustil do rozoberania. Teda skôr do kopania. Ak bola tá stena dostatočne tenká a stará, mohla by sa rozpadnúť. Aj sa mi to podarilo. Prepadli sme sa do miestnosti, ktorá mi už niečo hovorila.
"Nope, toto je jeden z tajných východov.." Odvetil som mu a len som sa rozhliadol okolo seba.
"Ústí do studne, no mi pôjdeme na druhú stranu." Fakľou som ukázal smer.
"Cez deň by bola studňa príliš riskantná.. poďme." A tak som znova raz viedol cestu. Aspoň som dúfal, že som sa nepomýlil.

Adrian se podíval na Luzze.
"Le Luzzerg... jste ve městě teprve pár dní a přesto takové znalosti..." řekl Adrian znělo to z půlky jako lichotka z druhé trochu podezdřívavě. Kde se to dozvěděl, to bylo něco co ho zajímalo.
Na druhou stranu Erlan tušil... ale nedokázal si představit jak. Přeci jen viděl tu situaci v hospodě...
A tak šli k výáchodu.. netrvalo dlouho a bylo slyšet že v chodbě nejsou sami. Kdesi před nimi se ozývali zvuky... Jednalo se o lidi.
No po chvíli kdy dolezli dovnitř uslyšeli v chodbě nějaké zvuky. Tady se jednalo o lidi a vycházeli směrem od kud měli jít, pravděpodobně stáli u poklopu. Podle hlasu však nebyli víc než dva.

Na chvíľku som sa odmlčal a pozrel na Adriana.
"A to ani nie som nejaké dieťa šťasteny.. svet je divný že?" Toľko k tomu, staviť na informácie nejakého podivína. A tak sme pokračovali ďalej. Až kým sme nezapoćuli ľudí. Rukou som naznačil, aby sa obaja zastavili a len som priložil prst k ústam.
"Pôjdem prvý.. ak zapískam, vzduch je čistý." Podal som moju pochodeň Adrianovi a sám som sa prikrčil, pri čom som začal len ľahko našlapovať, aby som nevydával žiadny buchot či dupot zo svojimi čižmami.  Mal som v pláne ísť pomaly dopredu. Ani som netušil, čo by tu nejaký ľudia robili.. možno to nebola cesta ku studni, ale k tomu kostolu?

Luzz se pomalu plížil a jeho oči si začali zvykat na šero. Byl vzdálený jak od pochodní Erlana a Adriana, které taky napadlo na chvíli si ty svoje světla zhastnout aby na sebe nepoutali v temnotě pozornostm a stejně tak dál od pochodní které u sebe měli ti dva.
Dva chlapíci seděli ve squatu a na zem házeli karty. Bylo jasné že se nejedná o stráže ovšem ... kdo jiný by tuhle díru využíval.
"PCHA!" zakřičel jeden z nich který vyhrál ruku načež jen druhý po něm hodil měšcem a povzdechl si.
Při bližším pohledu na ně bylo vidět že se jasně jedná o bandity a Luzz viděl že stojí u brány. Poté zaslechl aji důvod proč.
"Říkám ti celá tahle věc je padlá na hlavu. Rupert jen ucejtí že by mu někdo mohl přijít na jeho pašování a bum... Pošle nás dva a hlídejte..." řekl jeden co dával další ruku.
"Jo blbečku ale ta brána se asi sama neotevřela... pokud by někdo z městskejch viděl co všechno putuje touhle dírou ven a dovnitř..." řekl a nechával otázku nevyřčenou.
"Beztak si ji jen zapomněl zavřít..." zamumlal odpověď.
"Říkám ti už po stodvacáty.... Já ji zamikal!" ohradil se jeho druh.
Luzz si teď uvědomil že ti chlapíci stojí u brány, kterou on včera vyháčkoval. Pravděpodobně nebyl jediný kdo věděl o téhle stezce.

To bolo zaujímavé. Priblížil som sa tak, aby som bol stále skrytý v tieni no lepšie ich počul. Mal som asi šťastie, že som ich zastihol práve v hovorčivej chvíli. V hlave mi to začalo pracovať. Takže predsa len v meste existovala nejaká skupina. Toľko k "čistému" Chevaletu. Každé mesto malo svoj bordel. Zapamätal som si meno Rupert, no len to mi nestačilo.
"Možno vám budem vedieť pomôcť?" Spýtal som sa z tieňov, z ktorých som vykročil kupredu. Na hlavu som si pred tým dal káp, teda.. nie že by mi to v tomto prostredí nejak pomohlo. Ruku som držal pod plášťom na dýke, zatiaľ čo rukoväť Cutlassu bola na očiach. Aby si nemysleli, že ich chcem hneď kuchnúť.

"Co to k čertu...?" řekl jeden z nich když se k nim Luzz připlížil ve stínech.
Druhý hned začal s nacvičenou historkou kterou si připravil pro tenhle případ, byť trochu koktal ...
"Jen tu hrajeme karty... nic se..." ovšem když uviděl že se jedná o orka přestal... Žádný ork v gardě nebyl. Oba dva se nejprvě podívali na zelenáče, potom sami na sebe a potom znovu na něj.
Oni samotní vypadali jako nějací lapci, po bližším podívání však byli jen hrubě oblečení a rozhodně ne z toho bohatého měřítka spektra, ostatně to ani Erlan.
"Co tu hledáš?" zeptali se ho skoro současně oba naráz. Tak nějak podvědomně tušili že je zaslechl.

Vedel som, že sa o nich budem musieť postarať. Teda buď sa postarať o celú tuto Rupertovu bandu, alebo ich nejakým spôsobom naverbovať v vrabčiakom. No najprv som musel vedieť, koľko ich vlastne je.. a kam ich operácie siahajú. Bez slova som počkal, kým sa vymotajú zo svojich vlastných historiek. 
"Ruperta.." Povedal som, v podstate po pravde. Čo iného mi aj ostávalo. Zbytočne si z nich robiť nepriateľov.. zatiaľ.

"Co..? Co chceš s Rupertem?" Podívali se ten tlustší na toho hubenějšího oba na sebe.
Nejspíš tu začínalo docházet k jednomu velkému nedorozumnění ale zatím ani jedna ze stran tento fakt nevěděla, ovšem začínali ho pomalu tušit.
"Si vod stráží?" zeptal se druhej a znejistěl. Najali někoho novýho. Začal sahat po luku pokud by se ukázala pravda že se vážně jedna o stráž.

"To je dobrá otázka.. pre Ruperta." Žmurkol som na mužov a keď jeden z nich začal siahať po luku, len som pokýval hlavou na vyjadrenie nespokojnosti. Asi nemali príliš veľa skúseností.
"Ani to neskúšaj.. Nestihol by si ho natiahnuť.. a vyzerám ako strážnik? Myslíte, že by do stráži zobrali zelenáča? Hah!" Zasmial som sa a len som spravil pomerne prudký krok v pred.
"Takže.. zoberiete ma za Rupertom?" Spýtal som sa znova celkom zaujato. Ako keby ma celá situácia ani trocha neznervózňovala.

Když na něj Luzz promluvil s tím hlasem že by luk "ani nenatáhl" Ten hubenější s lukem stuhnul a ten tlutší zakvičel jako sele.
"Za...za...za Rupertem?" vykoktal ze sebe ten tlustší mladík který opravdu vypadal že se za chvíli rozsype na místě.
"FAJN... Fajn!" řekl lučíšník... Stále z něj měl poměrně nasráno v plínkách ale snažil se dělat že je to pro něj dení chleba. Co však nevěděl bylo odkud se tady ten zeleňák vzal a co byl sakra jeho problém když nebyl vod stráží.
Copak to byla jeho chodba kterou využívali? Ale to už tadyma chodili roky a furt... nic. Nechápal odkud zde vítr fouká a co ten zelnáč chtěl... no ale rozhodně se tady nechtěl nechat rozsekat pro nějaký mizerný pitlačení.
"Tak fajn... Měl by bejt ve vobchodě." řekl prostě ten s lukem a svěsil zbraň...
Dokonce se k němu votočil i zády a vydal se ven k poklopu zatím co tlouštík se vobrátil na něj...
"Zapomněl si zamčít Mathéo!" řekl, hloupější z dvojice co měl zároveň při těle.
Načež jeho kolega jen zaskřípal zubama...
"Myslím že teď už je to docela zbytečný ne?!"

Niekedy som si hovoril, že nebolo až také zlé, byť Orkom. Aspoň nie v tejto spoločnosti. Usmial som sa a len som naznačil, aby mi ukázali cestu.
"Môžete ísť prvý.." Pevne som veril, že bol Adrian dostatočne inteligentný na to, aby vedel, že nemá vyjsť a že proste počká, kým odtiaľto všetci odídeme a až po tom vylezú zo svojho krytu. Stále sme predsa len mali dohodnutý HUB, dnes večer.. v hostinci v ktorom sme všetci minulú noc prespali. 
"Myslím že teraz je to už celkom zbytočné.. tú bránu som nechal otvorenú ja, nie strážnici." Vytiahol som si z vrecka fajku, ktorú som si znova zapálil a začal som si ju spokojne bufkať.

A tak jejich skupinka odešla pryč...
Adrian a Erlan když uviděli že je světlo fuč, vyrazili tatkéž pryč a domysleli si že pokud ho někde poté potkají bude to asi v hospodě.
Skupinka v čele s Matheem vyrazila vzhůru do města...