Drelm

Zastavili sme. Posledné tri stanoviská, veže, boli v podstate prázdne. Žiadne hliadky, žiadne vojaci. To mohlo znamenať mnoho. Napríklad vpád nejakých vojsk ale.. na to by stanoviská ako také boli poničené, tieto boli opustené. Nebola som stratég a ani vojnový veterán, takže som moje informácie a domienky mohla čerpať len z kníh. Keď som zastavila koňa, spýtavo som sa pozrela na Narreina. 
"Čo si o tom myslíš?" Hlavou som naznačila smer k opustenej strážnici, ktorá mala chrániť a strážiť túto časť hraníc a cesty. Nemohla to byť len "Náhoda".

"Žádný boj... ať odešli jakkoliv odešli bez boje. Kdo ví... ale nemám z toho dobrý pocit. Ten les značí smrt."
Elfka, která se jen lehce ve chvíli proměnila zpátky na člověka se usmála.
Žít uvnitř lesa, okolní svět by značil smrt. Vše záleží na úhlu pohledu.
Narrein nebyl místní takže nepopíral ale viděl jistou věc z toho co "elfka" říkala takže jen kývl.
Pro lidi z jeho kmene taktéž nejednou napadli žoldáci z království a orkové kteří pevninu považovali za "jejich".
Davra. řekl nakonec a pustil ke slovu dívku.
"Kdyby je přepadli elfové." řekla jakoby už takovou situaci snad někdy viděla.
"Pověsili by stráže na věže za krk a jejich těla nechali vránám aby poslali vzkaz všem kdo by tu šel."
Narrein jí vlastně slovy řekl "zastav se a nepokračuj zatímco Elfka jí v podstatě říkala že se nemá čeho obávat.

"O tom som čítala." Priznala som na poznámku Elfky. Naozaj to nevyzeralo ako práca elfov, aj keď ja som v tom expert nebola. Taktiež som nevedela, pre čo by sa o niečo také pokúsili. Kráľovstvu nestačilo veľa dôvodov na to, aby celý les trebárs aj vypálili do tla a každého divokého napichli na kôl. Jedna výprava a nastala by genocída, z ktorej by sa už elfovia nespamätali. Aspoň taký som k tomu mala názor. Nás ľudí, proste bolo príliš veľa.

"Budeme pokračovať." Kývla som nakoniec. "Niečo pred zotmením sa utáboríme kde sa bude dať. Ak nájdeme ďalšie opustené stanovisko, tak tam." Potľapkala som koňa po šiji a mala som v pláne ísť ďalej po ceste. Nebolo mi moc do reči a Narreinovi asi tiež nie. Skôr som dávala pozor, aj keď som nevedela pre čo.

Narrein lehce skřivil úsměv.
"Davra." kývl nakonec i když se mu to slovo drhlo skrze zuby jen velmi těžko. Na celé té situaci se mu něco nelíbilo a hold byl člověk který se řídil instinkty. Jediné co tedy bylo že se zamračil, zamručel a nakonec následoval.
Armillian naproti tomu se u lesu cítila jako doma a tak trochu to nebylo daleko od pravdy a tak volba vracet se na základě předtuchy jí přišla směšná. Proto pokračovat bylo velmi směšné.
A tak šli. Kilometr za kilometrem ucházeli dál a dál. Ovšem situace se nezměnila. I další dvě stanoviště opuštěné. Další co začlo být podezdřelé že jim nikdo nešel naproti. A to bylo myšleno doslova. Za celých pět kilometrů nikoho nepotkali kdo by jim šel ze směru kam měli namířeno.
Narrein si toho všiml.
"Když Narrein šel touhle cestou naposledy... Aby potkal se s Chiori... mnoho lidí proudilo oběma směry. Co věž to jiná karavana... to jiný obchodník... cesta duchů teď to být."

Išli sme ďalej. Jediný kto si to užíval a kto sa cítil pohodlne, bola asi len Armillian. Ja som bola napätá ako struna, o to viac Narrein, ktorý nemal dobré skúsenosti s podobnými situáciami. 
"Armillian, mohla by si prosím ísť popredu? Ako zved.." Poprosila som ju pred tým, než som reagovala na Narreina. Ak tak spravila, len som sa k nemu otočila a sťažka som prikývla. "Podobne ako pri mojej ceste do Angelwoodu a Soutshore. Cesty boli plné ľudí, obchodníkov.. ale zatiaľ sme nevideli žiadnu mŕtvolu a ani žiadne známky boja. Možno ich len niekam.. prevelili? Aj keď prestať strážiť hranice do ríše elfov.." Pokývla som znova hlavou. "Ak by som povedala, že to je nezodpovedné.. klamala by som." Aj teraz mohol hocikedy z lesa vyletieť šíp. Pravdepodobne by nedoletel, keďže bola cesta od neho postavená pravdepodobne dostatočne Ďaleko ale.. aj tak. V tom ma ale napadla jedna vec. "Počuj, pri ceste za mnou. Nepočul si nejaké.. novinky o starom Lordovi Casey ? Lucerius Casey." Dodala som aj celé meno. Neprišiel mi síce ako niekto, kto by sa o také reči zaujímal. Ale mohol po ceste natrafiť na hocičo nie?

Armillian nevěděla zda má smysl jít kupředu a dělat zvěda no ... přeci jen tak udělala a tak šla pryč od skupiny dál a dál jako předvoj.
Tušil odkud Quinn míří. Pokud byli problémy u rodu Casey bylo by jasné že z druhé strany by moc obchodníků nemířilo a skrze bojiště by nikdo nechodil. OVšem když před několika týdny Narrein procházel jak řekl... území bylo klidné.
"Hm... nic zvláštního... furt stejné. Z toho co sem slyšel bylo to tak že už roky leží v posteli a den odedne je slabší a slabší. Smrt si s ním hraje už roky." řekl Narrein. Oboum jeho synům táhlo na 40 let a jejich otci bylo už lehce přes 70 let. Jeho nemoc lékaři nepomohli.
Když mu bylo 50 tak začala a od té doby trvá. Prvně lehké třesy se proměnili v záchvaty. Jeho klouby se natekly a vypadali jakoby měli puknout.
Roky vládl z postele dával rozkazy co a jak.
Poslední dva roky však vládla jeho pravá ruka, Castelán věrný do morku kůže který nepředal vládu ani jednomu ze synů ovšem věděl že to nebude trvat dlouho dokud se ti dva do sebe vrhnou.

Předvoj byl jedna věc... ovšem kdo chránil jejich bok. Laňka byla kdesi vepředu daleko z očí Quinn když se ozvalo hlasité.
"EL EREI MI FEY!" a z lesa se vynořilo alespoň 7 elfů v ruce meče a dva z nich luky které pálili po obou jezdcích ve stejnou chvíli kdy se ozval pokřik.
Narrein měl co dělat ten jeden co mířil na něj zblokoval štítem.
Ten co však mířil na Quinn měl volný průběh a jen širé štěstí ji zachránilo a šíp ji s hlasitým *svist* proletěl kolem ucha.

"No.. vieme čo sa mohlo stať. Ak vypukla vojna medzi bratmi..." Začala som, no ani som to nestihla dopovedať a z lesa po našom boku sa vynorila skupinka elfov. Všimla som si ich vlastne až vtedy, keď sa sami ozvali. Nevedela som elfštinu, no v momente keď som ich započula, všimla som si tiež, že dvaja z nich naťahujú tetivy. Ani som sa nenazdala a jeden zo šípov Narrein vyblokoval štítom, ja som sa inštinktívne zohla, keďže som žiaden štít nemala. Preletel kúsok nad mojou hlavou, takmer mi rozčesal vlasy. V momente som kopla koňa do slabín a stočila som uzdu priamo na nich. 
"Delerieo... archesco!" Vyšlo z mojich úst. Každý skúsený mág mohol poznať, že to bolo slovo "moci", respektívne odriekanie ktoré pomáhalo mágom vytvárať kúzla, koncentrovať ich a vytvárať plnohodnotnú verziu kúziel z niektorej magickej školy. Mágia následne vyšla z môjho tela a ja som ju začala formovať do istého "štítu", ktorý mal zvýšiť odolnosť moju a môjho koňa, keďže sme momentálne boli ako "jeden". Dostatočne silné na to, aby sme odolali šípom. Aspoň som v to dúfala.

Fakt že onen štít co Quinn vytvořila nebyl moc efektivní proti šípům si mohla hned po chvíli ověřit.
Jeden z nich vyletěl přímo proti ní a jejímu koni. Quinn mohla vidět jak onen projektil letí vzduchem dokud nenarazil na tu její bariéru.
Quinn nebyla expert v tomhle. To šlo vidět. Místo toho aby se šíp zastavil tak to bylo jakoby prošel skrze kus želé. Spomaliho to to to ano ovšem rána byla dost silná na to aby se jí špička šípu prosvištěla skrze sval na rameni a udělala jí tam jakoby sečnou ránu. Jediné co ji zachránilo bylo to že jela dopředu k nim a lukostřelec špatně odhadl rychlost kterou se blížila.
Narrein, který byl očividně lepší v tomhle než ona, další šíp lukostřelce zablokoval a z hlasitým "AYAYAYA" na rtech se řítil na elfy.
Na nich bylo vidět že s nájezdníky neměli zkušenosti a tohle bylo poprvé co slyšeli pravého jezdce v jeho nájezdu.
Kladivo padlo do obličeje prvnímu elfovi takovou silou že se mu čelis oddělila od zbytku obličeje a odletěla se značnou razancí daleko za jeho bezvládné tělo.
Elfové byli ve formaci že dva lukostřelci stáli v zadu za pěti ... čtyřmi elfy kteří měli dlouhé jednoručné meče kteří se na špici rozšiřovali.
Jeden z těch elfů cosi zakřičel a Quinn elfské slovo pro "mága". Zda si ji zvolili protože byla lehčí cíl či se snažili eliminovat ji protže ji měli za větší hrozbu... kdo ví.
Tak či tak Elfové se rozestoupili tak že měla Quinn volný přístup k lučíšníkům u lesa. Ti by se však nepochybně stáhli dovnitř kdyby se k nim Quinn blízžila s krze keře by její kůň nemohl. Quinn však poznala že oř byl jediná její výhoda.

Moja bariéra nebola dostatočne silná, čo ma sprv prekvapilo, no následne prekvapenie zahmlila ostrá bolesť v rameni. Utlmila som prekvapený a bolestivý výkrik tým, že som stisla zuby k sebe. No v momente som aj bolesť prestala cítiť kvôli adrenalínu v mojich žilách. Rozšírili sa mi zorničky a ako sa elfovia rozostúpili, prudko som trhla opratou a môj kôň začal brzdiť a meniť smer jazdy, čo ma takmer vyhodilo zo sedla. Mohla som ďakovať tomu, že som bola tak ľahká a dokázala som sa vďaka tomu udržať. Ruku som hneď na to zodvihla do vzduchu. "Arates!" Nad dlaňou sa mi v rýchlosti zablyslo modré svetlo, ktoré po odoznení po jednom z lukostrelcov vyšľahol manový šíp, raziaci si cestu priamo na jeho hruď.  Tým že som bola na koni, som viac menej útočila "zhora". Kôň znova prešiel do poklusu, no tento krát mal v pláne spraviť polkruh späť k miestu, kde som sa nachádzala, keď po mne prvý krát vystrelili šíp. Celý môj prvotný útok bol skôr na odlákanie pozornosti.

Šíp dopadl na elfa ovšem ten měl v sobě jistou grácii. Netrefil se hrudi ale trochu ironicky Quinn zasáhla jeho rameno. Sval toho mladíka teď byl roztžený jakoby se mu něco do toho rámě zakouslo. Divoké zvíře. Křičel a lamentoval. Pustil zbraň a běžel pryč.
Zatímco však Quinn zaútočila na jednoho elfa ten druhý přeskočil dvěma rychlími skoky k tomu jejímu konia z druhé strany a silnou ránou mu přetnul šlachy na zadní noze.
Kůň se vzedmul a snesl se k zemi. Naštěstí pro Quinn nepadl na bok ale na hubu. Padl by na bok Quinn by měla rozdrcenou stehení kost a smrt by byla jistá. Narrein zatím šlehl Kladivem po dalším elfovi který byl však rychlejší než jeho padlí sok.
Quinn teď byla na zemi vyhozená ze sedla a s oděrkami které však proti tomu co zažila s Narreinem byli skoro nic.
Ten elf co sekl po koni poté šel ke Quinn aby si to sní vyřídil v tváří tvář stejně tak jeho bratr po z Leva. Byli kousek od ní a oba s mečem v rukou.
Lučíšník se soustředili na Narreina který blokoval a zároveň útočil na toho rychlého elfa.

Vedela som že sú elfovia rýchli, ale až tak? Bola som v tom, že som dosť ďaleko na to, aby ku mne nemohol jeden z nich len tak priskočiť, no znova som sa mýlila. tento krát ma to stálo koňa, no aspoň nie život. Pri páde som nohy rýchlo vyvliekla z opratov a ako som sa strepala vedľa koňa na zem, len som sa rýchlo pozviechala a vytiahla som spoza sedlového vaka meč. Moja ľavá ruka sa znova rozžiarila kvôli mane, ktorú som do nej začala sústrediť. Vytvorila som familiára vo forme manového wyrma, ktorý mi krúžil okolo nôh. Ani som si ho nemusela všímať, dosť sa mi prispôsoboval, nikdy nezavadzal.. a číhal. Kupovala som čas. Nechcela som zaútočiť prvá, neverila som si dosť na to.

Dva elfové na ni skočili a začali dávat údery ze strany na stranu. Narrein by byl hrdý když Quinn několikrát použila střechu, boční kryt a úhyb ve správnou chvíli na správném místě.
Když u ní byl jeden bylo lehce v její neprospěch a Quinn začala tušit že jakmile dojde druhý je to opona.
Dokud...
"ISLE ÁLE MELLON!" zakřičelo z dálky a o chvíli v běžné řeči.
"STŮJTE PŘÁTELÉ." a Quinn poznala hlas Armillian posílený nějakým kouzlem. Byl dost silný na to aby se obě strany zasekli.
Laň která se prohnala mezi Narreinem a tím elfem poté rychle prokličkovala i mezi Quinn a dvěma útočníky a poté se v zelené záři proměnila zpátky na satyrku.

Armillian tam teď stála ne jako Elf ale jako Satyr. Nezdvyhla ruku ani k meči ovšem jen pohled na ni
"Aen?!"vydechli z úžasem a i s kapkou nechápavosti elfové. téměř jednohlasem. Dva z nich upustili zbraně a klekli si před satyrkou Narrein byl z toho když viděl na co se laň proměnila tak v šoku že tam jen koukal. Uvést ho do rozpaků nebylo jednoduché ovšem tohle bylo poprvé co viděl Satyra a nebo co o něm dokonce slyšel tak se mu v hlavou honilo tolik myšlenek že v nich měl myšmaš. Naštěstí pro něj elfové prozatím ztratili vůli bojovat když zjistili že jeden ze "Starých" se postavil mezi ně a tyhle lidi.

Začali po mne útočiť a ja som celú svoju pozornosť dokázala venovať len obrane. Už s jedným by som mala problémy.. ale dvaja? Nebyť wyrma, ktorý niekoľko úderov odrazil za mňa a pár krát sa takmer jednému z elfov zakusol do nohy či ruky a tak ho donútil sa stiahnuť, pravdepodobne by som už bola mŕtva. Po tom ako som odrazila ďalší z úderov som tak nejak tušila, že to pre mňa nedopadne dobre. Mala som na jazyku niektoré z kúziel, no nedokázala som nájsť nič, čo by dokázalo zlepšiť moju situáciu. V tom sa ale ozvali ďalšie slová, tento krát mne povedomé. Medzi nami sa prehnala Armillian, ktorá sa premenila späť do svojej originálnej podoby. Tak trocha som sa divila, že som bola jediná, kto nie je zaskočený. Elfovia sa jej dokonca poklonili. Trocha som potlačila nutkanie tých, čo boli kúsok odo mňa, proste popraviť. No udržala som sa.

Armillian začla v elfštině cosi říkat těm dvoum co stáli poblíž Quinn a ti se poté znovu uklonili a poté už jejich tvář zalil něco co by od nich Quinn nečekala. Rozhodně ne od těch zrůdách a krvelačných bestií za které je půlka království považovala.
Omluvu. Oba dva se omluvně uklonili směrem ke Quinn a jeden z nich vběhl do lesa hledat raněného soka a druhý přešel ke Quinn.
Armillian se slovy.
Žádné obavy. Od nich už žádné nebezpečí nehrozí. přešla ke tomu mrtvému aby se přesvědčila že se už opravdu nic nedá dělat.
Ten rychlý elf tam byl po jejím boku a bylo vidět že ho Armillian utěšuje jelikož smutek za padlého ho přemohl. Ovšem hněv, který by norlmání člověk měl vůči Narreinovi toho kdo byl zodpovědný za jeho smrt, tam nebyl vidět...
Mladík který ji ještě před chvílí chtěl připravit o život se teď na omluvu sklonil a řekl.
"Je nám líto že setkání s přítelem jedné ze starých započal na špatnou notu. Neberte si náš útok osobně. Mysleli jsme že jste jedna z patrol." dodal ještě předtím než Quinn takový dotaz mohla položit.

Meč som si zasunula za opasok, keďže som púzdro stále mala na zvíjajúcom sa koni. Manový Wyrm sa po chvíľke rozplynul a ja som sa ocitla pred elfom, ktorý sa predo mnou poklonil na ospravedlnenie. Mala som chuť ho kopnúť do hlavy.
"Tak to musíte byť kurva slepý!" Precedila som pomedzi zuby a radšej som sa od neho odvrátila, kým ma chuť ho kopnúť do hlavy jak tam bol taký sklonený, nepremohla a neprevzala kontrolu nad mojim telom. Bez ďalŠieho slova som len prešla k svojmu koňovi, ktorý sa nedokázal postaviť. 
"Pšššt.." Položila som ruku na jeho krk a snažila som sa ho nejakým spôsobom utíšiť. Znova som tasila meč, tento krát však pre iný dôvod. 
"Narrein, pomôž mi.. nie som dosť silná.." Vedel čo mám na mysli. Mala som v pláne koňa zbaviť trápenia.

Elf jakoby nic neříkaje sklopil hlavu snad na znamení omluvy a poté se vrátil do lesa.
Narrein už začínal přicházet k sobě. Quinn ho koutkem oka přistihla jak se propeskl k tomu aby celou situaci pobral.
Když na něj Quinn zavolala chvilku uvažoval co se po něm chce a poté si všiml koně. Byl na něm vidět smutek jelikož si dokázal představit čím si Quinn prochází. Pro něj ztrati koně bylo to nějtěžší čím si za život musel projít.
Kůň tam hlasitě sténal a bylo vidět že se elfům podařilo jeho nohu zhizdit na tolik že už tenhle kůň nikdy nepoběží.
Vytáhl tedy dýku a kývl dokud ho tedy nezastavila Armillian.
Zadrž chvíli. řekla skoro vyplašeně když viděla že by takhle utratil někdo věrné zvíře bez mrknutí oka.
Narrein byl ještě z celé té přítomnosti Armillian nesvůj. V jejich očích vypadal přesně jako nějaký démon z povídaček které slýchal jako malý u ohně.
Nech mě se o něj postarat. řekla a poté přešla s flétnou v ruce k tomu koni.
Sedla si na zem a začala hrát píseň tak silnou a krásnou. Zněla trochu jak okolébavka a elfové kolem se zastavili a poslouchali a melancholicky sledovali satyrku.
Pro elfy byli staré rasy něco jako bohové. V dobách dávných to byli právě satyři a enti kteří jim dali dar magie a elfové nezapomněli.
Píseň zněla několik minut během níž se rána začala hojit přímo před jejich očima.
Armillian poté skončila s hudbou a přešla k dalšímu elfovi, k tomu co ho Quinn téměř připravila o rameno. Ten byl vyloženě v rozpacích když viděl že ho jedna ze starých bude léčit osobně a během té chvíle kdy ho Armillian léčila se tvářil jakoby měl zrovna nejlepší den života.
Narrein přešel k Quinn a vysoukal ze sebe.
"Co je zač?"


+20 Meč +10 alteration +10 conjuration

Bola som pripravená o koňa prísť. Bolo by to dosť.. nepríjemné a nepraktické. Navyše som k nemu mala istý vzťah. Predsa len som ho zažila v podstate ešte ako žriebä. Odstúpila som od koňa, aby som nechala Narreinovi priestor, no v tom nás zastavila Satyrka. 
Nikdy som nevidela mágiu, ktorú ovládala ona. Celkom ma zaujímalo, aké bola vlastne poschodie, keďže som sa jej nikdy nepýtala. No vyliečiť také zranenie hudbou.. to musela byť prastará mágia. Všimla som si, ako sa na ňu elfovia až zbožne pozerajú... naozaj pre nich bola v podstate bohom.
Pohľad som otočila k Narreinovi.
"Satyr.. a veľmi starý Satyr. Ani ja som ešte nikdy nikoho ako ona nevidela."

Narrein vypadal zmateně. Samotný koncept Satyra byl pro něj jen mýt. Pohádka. Vidět jednoho před očima mu změnilo názor na to, co a jak se v životě je. Existují snad i draci? Nymphy?
"Tak... to bychom měli." řekla Armillian a hlasitě se si oddechla poté co vyléčila jak koně tak i elfy a nakonec i Quinn.
Quinn při léčení necítila bolest ale nebyl to rozhodně příjemný pocit. Bylo to jakoby jí rámě bylo vytvořeno z pohyblivých červů, které se chtěli dostat ven. Celé svalstvo se hýbalo z místa na místo a tkáně, které byli předchvílí přetlé se draly k sobě, snažíc se znovu zpojit.
"Allein na ville se ther." řekla Armi směrem k elfům. Který kývl a podíval se na Quinn a její skupinu. Quinn nevěděla na co se zeptala Armillian. Dokud elf neodpověděl.
"Zmizelé hlídky s námi nemají nic společného." Odešli před dvěma rány. řekl a po dramatické odmlce podvrtil Qunniny domněnky.
"Zemi dál zužuje válka mezi dvěma bratry. Toť jsou zprávy od našich zvědů." řekl prostě.
Narrein se podíval na Quinn ovšem ještě předtím stihl hlasitě zaklít a odflusnout na zem.
"Válka není dobrá chvíle na cesty..."
I Armillian vypadala zamyšleně... cestovat skrze válku pro někoho jako byl on je velmi problémové a tak by se jí nejraději chtěla vyhnout.
"Můžeme jít srkze les..." navrhla nakonec což se Narreinovi, který o něm slyšel jen to nejhorší zrovna dvakrát nelíbilo.

Nakoniec vyliečila aj moje zranenie. Ja som na neho úprimne zabudla. Teda až do chvíľe, než zo mňa opadol adrenalín a zranenie sa znova pripomenulo. V podstate som nemohla dobre pohnúť rukou. Ako mi ho liečila, mala som chuť sa povracať. Bol to naozaj nechutný proces, ale lepšie, ako to nechať na prírode.
Po správach o vojne medzi dvoma bratmi som sama zakliala. Aj keď v mojom jazyku. 
"Nie je.." Priznala som. Mohlo sa nám stáť hocičo. Stačilo by naraziť na skupinu dezertérov jednej alebo druhej strany, a nezachránilo by nás nič. Armillian navrhla cestu cez len, čo som v momente zavrhla. Aspoň spočiatku. Nakoniec som sa však k tejto myšlienke vrátila. Predsa len som videla, ako sa k nej elfovia správali.. možno cesta lesom s ňou, bola bezpečnejšia než cesta kdekoľvek inde. 
"Vlastne.. môžeme. Ak by si to vedela.. vybaviť. Počula som, že v lese príliš cudzinci vítaný nie sú." Hlavu som potočila smerom k elfom.

Armillian se zamračila a kývla. Očividně jí něco trápilo protože ona věděla s čím se uvnitř lesa jejich skupinka nepochybně potká. Vzala si je stranou předtím než měla v úmyslu říct své požadavky elfům a řekla tichým hlasem  jak ke Quinn tak k Narreinovi.
"Elfové nás budou chtít vzít skrze město abych je poctila přítomností a uvnitř města budou tací kteří vás a obvzláště Narreina nebudou mít příliš v lásce. Ať se stane cokoliv nebojujte. Když budete u mě nedovolí si vám ublížit.... doufám."
Poté se otočila zpátky k elfům a s tichým klapáním kopyt k nim přešla. Byla slyšet výměna v elfském jazyce která se mezi nimi odrážela tam a zpět. Mezitím Narrein přišel k ní.
"Tvůj otec být lord Chiori... pokud vztyčit prapor rodu s bílou vlajkou... možná být bezpečnější než se prodírat skrz elfskou zem. Lepší nepřítel známý než neznámý..."
Bylo to něco nad čím se bylo dobré zamyslet. Je fakt že najít nějakého vysoko postaveného vojáka byla možnost že by jim skutečně dopřál bezpečný prostup skrze území.
Quinn však také věděla že někdy když chce jít dopředu je nejkratší jíz zpět...

"Takže nemusím dúfať v tiché a rýchle prejdenie lesom hm?" Odvetila som na jej slová. Úprimne som si nemyslela, že to bol skvelý nápad. Do elfského mesta.. počula som len o pár ľuďoch, ktorý sa odtiaľ vrátili živý. Bol to risk, ktorý som nehodlala podstúpiť. Navyše si Armillian s tou našou bezpečnosťou ani nebola istá.
"Dobre teda.. pôjdeme cez kráľovstvo. Pokúsime sa vyhnúť bojom a nebudeme sa zapájať do konfliktu." Rozhodla som nakoniec a len som zapískala na prstoch, čím som k sebe privolala koňa, ktorý no.. oddychoval.

Narrein souhlasně kývl a přešel k lesu se malou sekyrkou aby našel dlouhý a rovný klacek na který by se pověsil prapor.
Armillian se vrátila s povzdvyženým obočím aby zjistila co a jak a nakonec jí bylo řečeno že cesta přes království, byť nebezpečná, se jeví jako bezpečnější možnost a řekla jí plán s praporem.
Armillian pozvedla obočí jelikož netušila že Quinn je urozeného původu a nakonec se zamyslela.
"Mohlo by vyjít..." řekla. Po chvíli si však povzdechla jelikož jí bylo jasné že skrze zemi postihnutou válkou najdete jen utrpení, choroby a zpálené země. Nedej bože přijít na hranu bitvy. Chápala však obavy a tak nakonec kývla.
Elfům bylo vysvětleno co a jak kteří nakonec, byť mírně zamračení kývli. Vzali jejich padlého soka a odešli k jeho rodině ho pohřbít. Skutečně pokud by se slovo o tom kdo ho zabil dostalo napovrch. Narrein by nebyl v dvakrát bezpečné situaci.
Skupina nakonec naposledy ohlídla za elfy a po chvíli je nechala daleko za nimi.


Přešla na ně noc a skupinka se utábořila. Zatímco hořel oheň uplinulí den se jim promítl hlavou. Poté co se rozdělili s elfy byla cesta již klidná. Nepotkali další přepady a nakonec už měli půl Griffinovi cesty za sebou padla noc. Utábořit se u jedné z věží byla poté jednoznačná volba.

Ako sme sa utáborili v jednej z veží, po ceste som stihla Narreina oboznámiť s tým, že nesúhlasím s jeho nápadom úplne. Nebudeme vystavovať bielu vlajku. Dôvod je jednoduchý. Ako šľachtic som vedela, že bolo niekedy jednoducho lepšie, o sebe nedať vedieť. Ešte by mohlo nejakého chytrolína napadnúť, že by som stála za to, aby ma uväznili pre nejaký politický nátlak, ktorý by tým mohli spôsobiť voči môjmu rodu.

Ako sme sa utáborili vo veži, sedela som pri ohni, ktorý plápolal v kotli. 
"Armillian? Vedela by si ma po ceste učiť elfštinu?" Spýtala som sa jej. Mala som na jazyky celkom talent. Ostatne som už ovládala zo štyri, plus som poznala nejaké frázy aj z ostatných ale, skôr len tie diplomatické, na pozdravenie. No, každopádne som sa na satyrku zvedavo spýtala.