Cesty a planiny

Seskočil jsem z vozu a doběhl za Jane.
"Hele vypadá to, že budeme spolu nějákou dobu cestovat a já nerad cestuju s někym o kom nic nevím... Jak jsi se vlastně dostala k týhle práci?" snažil jsem se o začátek konverzace.

Nechtěl jsem se zbytečně vyptávat na něco o čem mluvit nechce, záblesk v očích kterého jsem si všiml řekl celkem dost.
"Vyrůstal jsem v podstatě na ulici a musel jsem se o sebe starat sám, asi jsem chtěl prostě patřit někam kde se budu moct spolehnout na ostatní." odpověděl jsem jí.
"Je to asi hodně těžký když tě většina ostatních odsuzuje pro tvůj původ dřív než tě pozná..." narazil jsem na její původ a trochu jsem se usmál "To je další důvod proč jsem chtěl sem, nemám rád tyhle předsudky a z toho co jsem slyšel tak pokud je někdo užitečnej, je tu jedno jak vypadá a odkud pochází. Jinak co to vlastně čteš?" zkusil jsem přejít na téma které by jí bylo příjemnější.

"Nemám. Matka je po smrti, vzhledem k tomu že byla prostitutka tak otce neznám a vlastní zatím založit nehodlám. Nejdřív se chci dostat za vodu než nad tím vůbec budu uvažovat. Co ty máš nějákou?" ve chvíli kdy jsem otázku položil, jsem toho zalitoval. Ten záblesk smutku mohl být kvůli ztrátě rodiny a já mohl i tou jednou otázkou otevírat staré rány.

"Ne, že bych měl v povolání tak moc na výběr." opáčil jsem na poznámku o jeho výběru. Zahleděl jsem se do krajiny kolem nás a nějakou dobu mlčel.
"Máš nějáký zajímavý historky z práce?" zeptal jsem se po chvíli.

"To nezní špatně, asi to dřív nebo později zkusím" poznamenal jsem k volnosti pohybu.
"Kdo jsou vlastně vrány? Občas o nich něco zaslechnu, ale co vím tak jsem nikoho z nich nepotkal." zeptal jsem se na jednu z věcí o cechu která mě hodně zajímala.

Den 2.
Uvědomil jsem si, že jsem zanedbával trénink s mečem a volné chvíle tak vyplnil nápravou tohoto opomenutí.

Den 3.
Posadil jsem se dozadu na zadní vůz a pozoroval okolí, zda neuvidím něco podezřelého. Občas jsem seskočil a chvíli šel pěšky abych protáhl nohy.

Když mi v hlavě dozněly emoce, podíval jsem se znovu na dívku a vzpomněl si na příběhy co jsem párkrát zaslechl. "Dryáda?" Problesklo mi v hlavě. Levou ruku jsem zastavil Malika, šlo spíš o gesto než o to že bych ho mohl zastavit a pravou jsem vytáhl kukri. Pohled jsem měl celou dobu upřený do lesa směrem odkud se ozývaly ty divné zvuky.
"Nech jí... aspoň zatím." sykl jsem na Malika, zatímco jsem upřeně zíral do lesa a snažil se něco spatřit.

Malik sebou trhnul když uviděl že se ho Jackob pokouší zastavit. Vypadalo to jakoby měl uvnitř sebe souboj s vlastním přesvědčením. Nedůvěřivě se podíval na Jackoba jakoby té věci chtěl nejradši useknout hlavu, ovšem prozatím nic nedělal. Ona "dryáda" to jakoby  vycítila a nedůvěřivě se na něj podívala. Od Jackoba zatím nic takového necítila takže přiběhla k vozu, vyšpahala na něj, což jí chvillku trvalo jelikož byla opravdu malé postavy něco málo přes metr, a poté se jakoby schovala za Jackoba. Nedůvěřivě poté sledovala Malika a stejně tak s obavami se koukala do lesa.
Jane dorazila po chvíli dorazila, prohlédnout si co se děje. Když uviděla "dryádu" se zájmem si ji prohlédla a dívala se na Jackoba co má sní v úmyslu. Tohren zůstával ve předu vozu s Argoniány aby případně byl předek pokrytý.
Andrees poté dorazil aby se přesvědčil že je vše v pořádku. Když uviděl "dryádu" jeho zorničky se zůžily ovšem nezasahoval. Podobně jako Malik se nedůvěřivě otočil na Jackoba a doufal že ví co dělá.
Po chvíli se zvuky z lesa začaly blížit k nim a Jackob mohl zpozorovat několik postav jak se pomalu vynořují z lesa.
Jednalo se o dva muže, kteří měli v ruce meče, které se podivně leskli a vypadali daleko od ocele. Jakmile "dryáda" uviděla ty dva muže pevně stiskla Jackobovo rameno a zalezla hlouvěji za jeho záda. Jane se na ty dva podívala, všimla si symbolu, který měl vyšitý jeden z těch mužů na prsou.
"Inkvizice..." pronesla potichu směrem k Jackobovi aby mu naznačila o co se tu jedná.
Oba muži si "Ochránce karavany" přejeli pohledem a pečlivě si je změřili. Vypadali mladě, jeden mohl být zhruba tak starý jako Jackob druhý o něco starší. Oba dva měli lehkou zbroj, gambeson a kroužkový límec. Jeden z můžu, ten starší, přešel kupředu a mečem ukázal směrem k Jackobovi na "dryádu" za jeho zády.
"Ta věc za tvými zády je nebezpečnější než se může zdát cizinče. Ustup a nech nás vykonat naši práci." řekl a pohlédl na "dryádu" za jejich zády. "Dryáda" ještě pevněji sevřela jeho šat, jakoby se prosebně snažila, byť bez známky slova či jediné hlášky, promluvit k Jackobovi. Hlavou mu opět zněli emoce jako strach a poté pocit nebezpečí. "Dryáda" se poté dokla Jackoba na jeho krku a ten pak viděl několik obrázků během několika vteřin.
Mladá laň přichází k velkému stromu na pastvu. Poté co ji dívka podává byliny. Ruka natažená směrem k lani pocit radosti a spokojenosti. Druhý obrázek, laň přehozená přes lovcovo rameno, vyděšený výraz na lovcově tváři, kořeny omotané kolem jeho kotníků, zloba a hněv. Poslední obrázek. Vysoký strom kolem lesa, dva muži procházejí vpřed, stříbrný meč v rukou, strach a zoufalství.
"Nenech si od ní omámit hlavu, napadla několik lidí v téhle oblasti a jedno z nich dokonce připravila o život!" slyšel Jackob v zápětí. Uvědomil si že od chvíle kdy se ho ona "dryáda" dotkla na krku uběhla ani ne sekunda.

Emoce které mi probíhaly hlavou byly příliš silné, na to abych dívku jen tak vydal. "Než se rozhodnu byl bych rád pokud by jste mi odpověděli na pár otázek. Ten co ho zabila byl lovec, že ano?" zkusil jsem si potvrdit co mi ukázala.
"Co byli zač ti ostatní a co je vlastně ona za stvoření?" ptal jsem se dál.

"Lovec," kývnul ten vepředu a pokačoval "alchymista a jeden dřevorubec." řekl a odmlčel se. "Dryáda" jakoby mu rozuměla a rychle se opět dotkla Jackobova krku a ukázala mu dva obrázky. Stejný strom jako předtím a muž se sekerou zaseklou vněm, utíkajíc pryč ve strachu. Druhý byl obrázek palouku uprostřed lesa a květiny kolem rostly zatímco dívka uprostřed zpívala. Třetí obrázek byl muže na palouku otrhávajíc ty samé květiny. Jackob od ní cítil že se jí nemusí bát ovšem možná to byla taktika jak tahle stvůra loví.
"Ehm... no..."řekl jeden ve předu a podrbal se na hlavě a tázavě se podíval na jeho společníka. Ten druhý ihned přišspěchal s odpovědí a byl si sebou tak jistý.
"Je to malá Spriganka! Vyhledává si slabou oběť a útočí na ty kdo naruší její..." jeho slova zastavila Jane která si hlasitě odchechtla což se tomu mladíkovi moc nelíbilo.
"Je to mladá dryáda." řekla prostě a podívala se na tu "dryádu" za zády jackoba.
"Promiň mi ale co ty máš do toho co mluvit? Já abys věděl sem studoval 10 let mezi Inkvizicí a ještě poznám dryádu od sprigana." řekl skoro až hrdě ten druhý muž.
Jane svraštila obočí a ukázala na dívku.
"Očividně nepoznal.." řekla prostě a víc se sním nechtěla bavit. Bylo jí  jedno zda je to cokoliv.
Druhého z mužů očividně nezajímalo co je to zač a jen ho zajímalo jak tomu setnout hlavu. Očividně mu došla trpělivost při tomhle překřikováním tak se vložil do toho se svým podnětem.
"Ať je to klidně víla Amálka, jednou mám doručit její hlavu tak ji taky doručím a je to." řekl a udělal krok dopředu. Malik však zavrčel a pevně stiskl sekeru což toho inkvizitora donutilo se zastavit.
"Cizinče nemáme s tebou žádný svár ani příč. Vydej nám tuhle stvůru a pokračuj ve své cestě."

Zamyslel jsem se, když jí teď předám zemře to je jisté. Na druhou stranu nepočítám s tím, že by jí jen tak nechali jít ,ale šance na přežití je pořád lepší než jistá smrt.
"To je pravda žádný svár mezi sebou nemáme, takže se v klidu otočte a běžte si svojí cestou, pro teď je pod naší ochranou." obdařil jsem oba dva muže ledovým úsměvem.

"To měla bejt výhrůžka?! Hodlám ti připomenout, že z toho co jsem řekl ti mohlo dojít, že je mi váš cech u prdele." opáčil jsem mu.
"Takže, prozatím odejděte a myslím, že pokud nikdo nebude chodit do její části lesa lovit, kácet stromy nebo něják ničit její domov tak bude všechno v klidu i bez zabíjení." zkoušel jsem celou záležitost uzavřít relativně po dobrém. Nikdy mi nevadilo všechno co inkvizice dělá, ale do určité míry jsem zastával názor, že v případě inteligentních bytostí můžou občas postupovat trochu jinak než u tupých příšer.

Dryáda se krčela za Jackobem a emoce jako radost a vděk se objevili u Jackoba v hlavě.
"Cože?!" řekl muž a pevněji sevřel meč jakoby po něm chtěl ihned skočit. Druhý mu však sáhl na rameno aby ho zastavil. Jemu se očividně nechtělo jít proti Orcovi se sekerou.
Jane zatím pozorovala obě dvě strany, čekajíc na to jak to vlastně dopadne.
"Ehm... co kdybychom to vyřešili trošku s klidem pánové hm? Vidím že problém je že vám tahle Dryáda," řekla Jane s jasným důrazem na slovo "dryáda" a propíchla toho "učence-inkvizitora" pohledem "
..řádí v tomhle lese. Čili kdyby někdo tu Dryádu z lesa odstranil a už by tu neřádila bylo by po problému. Vezmeme tuhle Dryádu sebou a zavedeme ji daleko odsud takže tu nebude tropit problémy a vy si můžete do světa zvesela vytrubovat jak jste "zabili mocného sprigana". řekla jednoduše. Muži se na sebe zmateně podívali jakoby pohledem řešili či nabídka stojí za zvážení nebo ne. Při pohledu na vrčícího orka, ozbrojenou elfku a muže s nožem měřili své šance. Nakonec jeden z můžu kapitulovaně odvětil.
"Fajn, navíc kdyby jste kecali my si tu potvoru dříve nebo později najdem." poté dal meč zpět do pochvy a odešel pryč s nadávkami o tupcech.

Pozoroval jsem jak odcházejí a jakmile byli z doslechu otočil se na Jane.
"Děkuju. Občas jsem trochu moc upřímnej a lidi to provokuje, takže díky za to že jsi zasáhla." s provinilým výrazem na tváři jsem si prohrábl vlasy.
"Víš je docela neslušný lézt ostatním do hlavy bez upozornění." prohodil jsem k dryádě a pokračoval v rozhovoru s Jane.
"Jinak co vlastně víš o dryádách? Když se mě dotkla viděl jsem něco jako její vzpomínky a cejtil to co ona. někde hluboko jsem doufal, že tohle funguje jenom jedním směrem, v mojí hlavě byly věci který bych i já nejradši zapomněl a nechtěl jsem aby je viděl nekdo další.

"V pohodě."řekla Jane s náznakem toho, že podobné situace pro ni nebyli novinka. Přeci jen se v životě setkala s několika idioty a tak se musela naučit jak kolem nich chodit. Když přišla otázka na Dryády Jane se zarazila a zamyslela.
"Jsou velmi inteligetní avšak plaché. Umí komunikovat telepaticky. Většina lidí kolem nich cítí jejich emoce a oni je nevědomky přenášejí kolem. Proto se jich většinou lidé straní a funguje to také jako dokonalá obrana. Když mají oni strach z někoho ti lidé stejný strach pociťují. Některé z nich umí mluvit ovšem tuhle to asi nikdo nenaučil... leda že..." Jane se zamyslela a poté přešla blíže k Dryádě.
"Viran se elvhen?" pronesla otázku směrem k Dryádě. Dryáda na Jane upřela svůj zrak a nechápavě zamrkala. Očividně nerozumněla co se jí Jane snaží říct o nic víc než předtím. Jane si povzdechla.
"Za zkoušku to stálo. Jinak... co teď sní?"

"Asi jí vezmeme aspoň kus cesty sebou, přece jenom jsi jim řekla, že jí odvezeme pryč. To s těma emocema a vzpomínkama, myslíš že to může fungovat i obráceně, jako od nás k ní? zeptal jsem se.

Nevěděl jsem jak, ani jestli by to mělo fungovat, ale něják jsem se s ní chtěl zkusit dorozumět. Chvíli jsem přemýšlel, možná když se jí dotknu a budu na něco myslet, ucítí to. Byl to jenom hloupý nápad, ale byl to nejlepší co mě v tu chvíli napadlo. Uchopil jsem jí tedy za ruku a snažil se usilovně myslet na to, že jí chceme odvézt někam jinam kde bude v bezpečí před těmi co jí pronásledovali.