Stormfury Harbor

First topic message reminder :


Na Bouřlivé zátoce se nachází přístav se stejným jménem. Tohle město patří k jednomu z těch větších a je proslaveno pro výrobu královských lodí. V dávných dobách se od Angelwoodu až sem táhli dlouhé lesy. V dnešní době je jich polovina vymýcená a nové rostou na jejich místech. Lesnictví a dřevo je to co živý tohle město.  V téhle době zažívá rozkvět jelikož lodě jsou to, po čem království teď nejvíce touží a s ním se obohatil i rod který je v tomhle městě hlavní.
Sídlo explorerů je také tady. Bylo zde přiveleno z toho důvodu, narozdíl od Claremontu, aby nebyli v rukou jeho příbuzných.
Město je klasické jako každé jiné a služby jako kováři, alchymisté a podobně jsou samozřejmostí.

Odmietol ma. Spravil to síce milo a spôsobom, ktorý ma prinútil zamyslieť sa nad tým, že som v podstate úplne zbytočná, ale stále to bolo odmietnutie, ktoré ma trocha mrzelo. No aspoň mi vyvrátil nejakú fantazírnu predstavu o tom, ako explorers fungujú. Neostávalo mi nič iné, len prikývnuť. 
"Dobre teda, ostanem na Citadele aj naďalej.. Tak či tak tam pošlú Antoineho.. a on bude potrebovať niekoho.. No.. nič v zlom hah ten chalan je génius, ale tiež je to stratený prípad." Predsa len, hlava stále v oblakoch. To mohlo byť veľmi nebezpečné aj pre neho.

S tou Citadelou to byl jen návrh. zasmál se Luis. Nejsem otec abych ti rozkazoval. řekl chápavě jelikož sám měl jisté problémy s otcem a i s jeho povahou.
"Ostatně co budeš dělat je jen na tobě." řekl nakonec a přehodil luk přes záda. Všiml sí totiž toho že za rohem na chodbě se mihnuli světlo, značící  pochodně. Někdo by ho mohl vidět a to značilo problémy.
Luis se totiž ještě neohlásil u brány a ani tu vlastně nebyl pozván. Proto by bylo ošemetné kdyby ho tu někdo viděl dříve než se měl v plánu ohlásit.
"Vyřiď pozdravy sestřičce. Lucille." upřesnil poté Luis a poté se ztratil dál v chodbě pryč před příchozím.
Proč měl tolik naspěch nebo co ho vedlo k těmhle tajnostem Quinn nevěděla. Měla pocit že jí toho Luis hodně neříkal, a také si už na to začala zvykat.
Ona neznámá osoba se ukázala být jen obyčejný strážný. Jak se sluší a patří mladou dámu pozdravil a dál se věnoval své obchůzce. Zřejmě však nedělal dobrou práci spolu s jeho kolegy, když si nechali proklouznout Luise mezi prsty, jako páru.
Quinn měla teď zbytek večera pro sebe.

A tak som sa s mojim bratom rozlúčila. Len som mu mávla a on sa čo chvíľa stratil. Pravdepodobne tu nebol moc vítaný, zatiaľ. Nikto nechcel mať na dvore niekoho, kto bol neohlásený.

Ignorovala som pozdrav strážnika a len som sa vybrala smerom do hradu. Nie že by som chcela byť nepríjemná, ale keby že mám prikyvovať a odkyvovať každému strážnikovi a sluhovi, ukrútila by som si hlavu. Jednoducho na to nebol čas. Keďže som nevedela čo robiť, len som začal do knižnice, kde som začala doslova zabíjať čas. Ostatne som to mala v pláne robiť až do svadby. Nemohla som povedať, že by ma tešila predstava pobytu v tomto hrade. Začínala tu byť na môj vkus nuda, čo ma samú prekvapilo. Asi ma môj pobyt v citadele trocha zmenil.

Poté co se Quinn rozloučila s Luisem, už zbývalo jen jediné. Svatba. Nebo to co jí předcházelo.

Dny následující probíhali jednotvárným způsobem, ráno snídaně, při kterých ji dělali společnost jak už členové rodiny jí vlastní tak i té budoucí.  Z prvu byla potíž zapamatovat si jejich jména, ovšem u druhé večeře se dalo říct že již většinu ovládá.
Byl tu samozřejmě lord Calcas, současný vládce Bouřlivého přístavu a okolních zemí. Byl to muž ve středním věku a ke komu ho Quinn mohla přirovnat nejlépe by byl asi její strýc. Oba sdíleli plno vlastností. Čest a povinost u nich šla ruku v ruce.

Po Calcasovi tu byli tři jeho synové.  Derwyn, Anyon a Kerwyn.
Anyon byl druhorozený syn Calcase a ze tří bratrů na ni udělal největší dojem.  Jednalo se o atraktivního mladíka kolem 20ti let. Vysoký, svalnatý a neustále dobře naladěn. Když přišlo na turnaj v den před svatbou, kde soutěžilo mnoho mladých a zkušených bojovníků právě tenhle mladík udolal všechnu svoji opozici a vysloužil si tak místo na stupni vítězů. Jeho čin byl o tolik více impozantní že mezi soutěžícími byli i tací jako Constantin, Ser Hugh a Malard Swan.  Anyon často trávil čas ve společnosti mnoha žen a čas od času svojí přítomností potěšil i ji.

Derwyn byl budoucí manžel její sestry, dědic titulu, a nemohlo se jednat o větší opak jeho urostlého, pohledného a udatného bratra.  Byl to obtloustlý mužík, na pohled bledé pokožky který byl tak rozmazlený jak jen to šlo. Říkalo se že mu v životě o nic nešlo a byl tak lehkomyslný jak jen to šlo a neměl daleko k výbuchům hněvu, ovšem Quinn na něm dokázala poznat že to byl jeden z těch typů, které své slova nikdy nepodložil činy.

Kerwyn byl nejstarší z bratrů ovšem jednalo se o bastarda. Quinn o něm mnohé slyšela od služebnictva. Říkalo se že má Derwyna, budoucího dědice těžce pod palcem.  Byl to lstivý člověk. Velmi vážil každého slova. Už v tuhle chvíli zastával většinu poviností ohledně města. Staral se o daně, zprávu, diplomacii a vše co by měl řádný lord dělat. Byl to pravá ruka lorda a nejlepší přítel Derwyna. Aspoň z pohledu Derwyna.
Nakonec tu byli ještě další sourozenci Siani, mladá dívka od které Quinn moc neslyšela jelikož byla vždy stranou o samotě a Mabon chlapec ve věku 11ti let.

Ze strany Clarifelů Quinn poznala polovinu její rodiny.
Pierre, nejstarší z bratrů, jakoby vypadl otci z oka jak vzhledem tak chováním. Quinn však poznala že jeho jazyk nebyl tak ostrý jako otcův a čas od času ho viděla se i usmát. Kolovali o něm zvěsti že nadání v magii nikdy moc nepobral, ovšem vynahradil si to diplomací a intelektem.

Luc a jeho mladá 18ti letá žena Adélia byli pro Quinn největším překvapením. Luc byl velmi tichý, stydlivý a téměř se vyhýbal jakého koliv kontaktu či bálů. Po celou dobu strávil buď v pokoji hrajíc šachy s mladým Florianem, Synem Constantina, a nebo ve stáji s koňmi kteří očividně byli jeho doslovným „koníčkem“.

K jejímu překvapení Luis poté už nedorazil. Dokonce ani na samotnou svatbu. Když se Quinn zeptala otce na svého bratra, bylo jí odpovězeno jen mlčeným a uhýbáním. Až od Constantina se Quinn dozvěděla že byl její bratr v mládí vyhoštěn za zločiny proti rodu, ovšem detaily dál nerozebíral.

Lucille, dívka které měla vyřídit Quinn pozdravy od jejího bratra byla slabá žena blízko k třícitce. Celou dobu její pohled byl směřován k zemi, nemluvíce a očividně jí nebyla přítomnost lidí ani trochu příjemná.  A přesto, když jí vyřídila pozdravy od jejího bratra/dvojčete na tváři se jí rozlil úsměv a její tvář odhalila krásu, která kdysi byla u Lucille na denním pořádku . Když se na jejího bratra vyptala dále, konkrétně proč byl vyhoštěn,  bylo vidět že jí to téma neslo jistou bolest a proto o něm Lucille nemluvila.

Nakonec samotná Bea. Ze sňatku nebyla nadšená. Sama doufala v zásnuby s druhorozeným Anyonem ovšem... jeden nikdy nemá to co chce. Jakožto hrdá a oddaná žena z rodu Clarifelů však vdavky za ne-ideálního manžela Derwyna vzala s hlavou vztyčenou a pokud měla nějaké výhrady, pohřbila je hluboko uvnitř. S Quinn trávila nejvíce času a nakonec jí požádala aby šla i za družičku, což samozřejmě přijala.
Svatba proběhla jako vše kolem ní velkolepě. Mnoho hostů přišlo a polovinu z nich znala jen jmény kte kterým zítra nedokázala Quinn přiřadit tvář. Tanec byl jako tradice na každých svatbách.  Měla několik tanečních partnerů a většina jejich bratrů ji požádala o tanec stejně tak jako všichni mužští členové z druhého rodu.

Ceremonie byla zakončená doprovození novomanželů do lože a na druhý den ráno bylo po svatbě stejně tak rychle jako k ní přišlo.

Celá udalosť nakoniec ubehla viac menej bez problémov. Väčšinu času som trávila so sestrou, ktorá mala tú smolu, že bol jej mužom tlstý a neschopný idiot. Vlastne sme si na jeho úkor v jej komnatách robili srandu. Kto by si nekopol? No čím sa svadba viac blížila, tým toho bolo menej a mi sme sa obe sústredili skôr na iné udalosti, ako napríklad turnaj a podobne. Naozaj ma prekvapilo, že len tak mladý rytier ho nakoniec vyhral. Oproti Constantínovi? Asi už na môjho strýka doliehali jeho roky. 

Najviac zo všetkého som si užila bál a ak som aj s niekým hovorila, bola to prevažne moja rodina. Bolo zjavné, že chlapcov a mužov z rodu Southshore som.. no ignorovala. Rovnako ako aj všetky ich pokusy o nebodaj druženie či spoločnú reč. Vlastne som im mohla pripomínať nejakú kurelu. Zlatá a veľmi milá voči vlastnej rodine ale, v momente keď ma napríklad taký Anyon požiadal o tanec, zo slovami "radšej by som tancovala s chlapcom od stajne.", som vedela konkurovať aj otcovmu ostrému jazyku. Bola som na seba celkom hrdá. Nakoniec hostina skončila.. a čoskoro nastalo ráno.

A s ránom som odišla ja. Bez nejakého väčšieho rozlúčenia. Vlastne som sa rozlúčila tak ako sa patrilo, len so sestrou, ešte večer pred tým. Bolo mi jasné že ráno sa k nej pravdepodobne nedostanem a ja som chcela odísť zavčasu. Poponáhľala som sa smerom do Citadely. Samozrejme som sa pripojila k nejakej väčšej skupine, ak sa dalo. Bolo nedobre cestovať bez doprovodu.
//presun

Uběhli necelé dva měsíce od chvíle kdy tahle loď opustila přístav na ostrovech a vydala se na cestu. Cestu kde nepotkali nic než moře a mořský vzduch. Lawrence se dokonce vyhýbal opuštěným ostrovům jelikož přišli o kartografa. A tak jejich plavba neměla jinou cenu než se dostat zpátky na pevninu.
Po dobu plavby se věnoval soubojům s Arthurem a tréninku s Ankou, který se prokázal jako dobrý učitel jelikož před necelými dvěma dny se Kazehayovi povedlo probudit magii za jeho pokynů. Byl trochu více rezavý v jejím používání než by si byl zvykl ale Anka řekl že to je normální a byť "Jeho mysl ví jak tak si tělo musí zvyknout." Byl tedy více vyčerpaný u magie než předtím a všiml si že nedokáže metat tolik kouzel jako předtím.
Yoshi také už dokázal srozumitelně mluvit. Měl zvláštní přízvuk ale už dokázal udržet konverzaci bez větších problémů.
Když už byli od přístavu Yoshi mu také řekl že "Až dojedou do království půjde si svojí cestou".
Za dobu na moři se přeci jen lépe seznámil z posádkou a Lawrencem. Tak nějak byla mezi nimi nepsaná dohoda že "Hej kdybys někdy něco potřeboval..." a tak podobně. Posádka byla dokonce jedna z mála lidí kdo věděl o Kazehayově ... kondici.
Ygg jednoho dne zavolal že vidí "Poslední Světlo" což bylo pro posádku důvod k jásotu, tedy alespoň pro Elle, Arthura a Lawrence" Ti věděli o co se jedná. Anka nebyl moc emoční člověk a tak jen na tohle kývl.
Později bylo jasné že poslední světlo byl pseudonym pro obrovský stožár znám jako "Poslední Světlo Království." Bylo to něco čemu tak přezdívali exploreři.
O půl hodiny poté loď vyhodila kotvy, posádka se se dvěma pasažéry rozloučila.
Kazehaya poté odvedl Yoshiho do nejbližší banky kde zjistili poměr mezi Amethysty a zlaťáky. I Kazehaya byl překvapený tím kolik vlastně u sebe nesli a tak zjistil že jeho majetek je teď větší, než byl za celý život a Yoshi? Ten u sebe táhne jmění za které by si koupil hrad.
Yoshi, který se rozhodl proměnit jen část svého jmění. Se poté u banky zastavil a rozhlédl se kolem.

"Takže... Tohle asi bude vše co?" řekl mu a poškrábal se na hlavě. Přeci jen oba věděli že tohle dříve či později muselo přijít.
"Nikdy jsem nebyl nějak na loučení ... Určitě to nebude naposled ale... Však až si tu zapustím kořeny nějakým způsobem si tě najdu." řekl a poškrábal se na hlavě. Měl už plány co s tím měním udělá a měl opět po dlouhé době chuť do života. Tak nějak věděl co dělat a nemusel být vázanej na někoho jiného, jen sám na sebe.

Bolo zaujímavé prežiť s posádkou takmer dva necelé mesiace. Respektívne aj dva, ak som započítal udalosti Lawrencovho príchodu na ostrov, kde som ešte prednedávnom bol niečím ako autoritou. Bolo zaujímavé ako rýchlo vie človek klesnúť. Nie že by mi to vadilo. Ono ostatne na ostrovoch bola jednoducho nuda. Tu som bol možno iba nejaký pleb, ale celkom som si to užíval. Dokonca ma po čase práca na lodi, ktorej som nemal veľa hlavne vďaka Lawrencovi, ani nevadila, možno až začala baviť.

Po dvoch mesiacoch som sa naučil mnohému. zväčša to boli veci okolo lode, boli to nejaké tie tréningy s Arthurom no hlavne mi Anka pomohol prejsť si "meditáciou" pár dní pred tým, než sme dorazili do prístavu. Ten deň si budem pamätať pravdepodobne po zvyšok môjho života.. no alebo trinástich. Bol to veľmi zaujímavý pocit, "zas" cítiť tú senzáciu, keď mi prstami pulzovala mana. Byť schopný ju tvarovať do kúziel.. Ankovi som dlhoval veľa.
Čo ma trocha mrzelo, no očakával som to a nakoniec som usúdil že to tak pravdepodobne bude aj najlepšie, bol Yoshi. Ten mi jedného dňa povedal, že sa naše cesty pravdepodobne rozídu.


A ten deň prišiel. Ygg zahlásil koniec našej cesty a nám s Yoshim neostávalo nič iné, len sa s ostatnými rozlúčiť. Sám som si toho neptoreboval ani veľa zbaliť, keďže som nevlastnil okrem môjho oblečenia a dvoch mečov nič. Pochopiteľne s výnimkou vrecka plného ametystov, ktoré som tak trocha dúfal, že sa budú vedieť naozaj dobre speňažiť. Ani nie o pol hodinu na to sme už spolu s Yoshim vycházali z banky, kde ku mne zas raz prehovoril. Cesta z lode smerom tam bola pomerne tichá. Možno sme sa obaja vyhýbali tomuto topicu? Kto vie.
"Ay..." prikývol som na jeho otázku a len som sa zľahka pousmial. Yoshiho som bral ako môjho.. dobrého priateľa. Kto by si bol pomyslel, že ten ožratý vojak ktorý šťal vo vlastnom stane, mi povahovo tak sadne. Ako Yoshi začal hovoriť, len som sa zasmial, slabo, ale veselo. Načiahol som k nemu ruku , zatiaľ čo druhou som ho potľapkal po ramene. 
"Prajem ti len to najlepšie Yoshi, nepochybujem o tom, že si raz sadneme za súdok chlastu a vymeníme si historky." žmurkol som na neho a bez ďalších slov som ho pustil.. ešte raz som mu kývol hlavou, stiahol som si slamák do tváre, a vydal som sa späť na svoju cestu.

Mojim cieľom bol kupodivu zas prístav. Stormfury Harbor mal svoje čaro, ale za posledné dva mesiace som mal dosť času rozmýšľať, čo ďalej. Môj pôvodný plán sa  zmenil z Citadely, na Clarimont, kde sa nachádzala istá.. veľmi, veľmi prestížna škola. Spočiatku som to len zavrhol ale po tom ako ma ťažila váha vyše stopäťdesiatich zlatiek? Vedel som presne, kde a za čo ich utratiť.
(presun)