Alberon

- o 2 dny později -

Alberon. Byla jsem tu všehovšudy dvakrát? Už jsm necítila nohy. Jela jsem bez přestávky. Kůň byl chudák unavený. Projížděla jsem ulicemi pomalu. Čekala jsem, že narazím na nějakou hlídku. Byla jsem rozhodnuta tu dnes přespat. Ze všeho nejdřívebale chci najít ten hostinec. Když se kůň nevrátí v určitém termínu tak se taky nic nestane. Museli by na mě někoho poslat a myslím že zrovna proti hraničářům není dobré tasit meč.

Ulice


Bylo mi těch lidí líto. Tohle město bylo zatuchlé, nikdo se o něj nestaral. Lidi tu žili v bídě. Vážně sis nemohl vybrat lepší místo bratříčku. Pomyslela jsem si a jela dál. Skupinky, která se domlouvala pěstmi jsem si nevšímala. Nebyla to moje priorita. 

Před Hostincem

Později jsem se zastavil před hostincem, zatím jsem na žádný další nenarazila, ale moje ženská intuice a bratrův vkus říkal, že to je možná to, co hledám. Bratr po něčem jde, a kde jinde by se daly sehnat informace, než na veřejném místě, kde všichni všechno vědí. Sesedla jsem z koně. Váhala jsem, jestli ho tu mám nechat přivázaného. Rozhlédla jsem se kolem, a odvedla jsem koně raději za hospodu, kde nebyl tolik na očích, tam jsem ho přivázala a veškeré moje zásoby naházela do jednoho vaku a vzala sebou. 
"Vydrž chlapče, hlavně potichu." šeptla jsem a pohladila ho. Pak jsem se vydala zpátky, k hostinci. S hlasitým skřípotem jsem otevřela dveře.

Hostinec 

Boží dopuštění. Souboje pro zábavu. No nikdy jsem tohle nepochopila, jak se tím může někdo bavit. Nemohlo mi, ale ujít, kdo se s kým pral. Velikost v nich byla celkem rozdílná, přesto mě ten elf zaujal. Foukla jsem do jednoho neposedného pramene v čele a jala se rozejít k barmanovi, ten by určitě mohl něco vědět, ale oslovil mě ten elf, který před malou chvilkou vyhrál. Prohlédla jsem 
"Nestihla jsem Vaše představení ani zaregistrovat, musel by jste to zopakovat, ale hádám, že Váš protivník už nemůže." ušklíbla jsem se.

Hostinec - u baru 

Ouško.... pozvedla jsem jedno obočí. Kdyby tu byl brácha, už by seděl mezi námi, nebo ho vyváděl ven, že si dovolil mě vůbec oslovit. Myslím, že bych si tuhle cestu mohla užívat. Ale usměji se na barmana.
"Vodu." řeknu s úsměvem, ale zcela vážně. Neměla jsem náladu pít, byla jsem unavená a vodu mě alespoň trochu nakopne. 
"Na kolik mademoiselle tohle už použil?" optám se barmana, bylo mi jasné, že nejsem první. Muži se rádi předvádějí. 
"Máte zajímavé tetování." promluvila jsem jen tak jakoby se nechumelilo o poznání tišeji směrem k elfovi, aniž bych se na něj podívala.

Hostinec - bar

Ihned, co jsem dostala sklenici vody, jsem se napila a na ex ji vypila. Asi jsem byla hodně žíznivá. Usmála jsem se, když se přiznal, jak roztomilé. 
"Jste roztomilý." prohodila jsem mimo řečí a stáhla si své vlasy na jedno rameno a podívala se na tetování, které mi ukázal. Myslím, že jsem tu správně a když začal mluvit o tom muži... Skoro automaticky v reflexu jsem ho chytila za pravou ruku na které měl obvaz. 
"Hezké, ale já jsem myslela jiné." zadívala jsem se mu zcela vážně, skoro až vražedně do očí. Jakoby si vlk vyčíhl svou kořist. 
"Kdo je ten hraničář, kterého znáte?" nespouštěla jsem z něj zrak. Momentálně naprosto zcela upoutal mou pozornost.

Zadní lokál hostince

Mlčky za ním jdu. Je dobrý herec. A já jsem moc ukvapeně jednala, ale šlo mi o bratra. O mé druhé já. Je mi jedno jak budu jednat. Šla jsem tedy za ním. Posadila se na proti němu. Rozhodla jsem se prozatím nevytahovat jeho opatrnost, chci informace o svém bratrovi nic víc. 
"Žádný z hraničářů nepoužívá své jméno." procedila jsem a nespustila ho z očí. 
"Ale jemu říkají Chodec. Také známý jako jeden z dvojčat de Winterových." podala jsem mu trochu nápovědy.

Hostinec

"Drozd"

Když zmínila dvojčata de Winterovi samozřejmě věděl o koho jde. Každý kdo měl prsty ve vysokých postech věděl o koho jde. To však neznamenalo že žena naproti němu byla Chodcova polovička.
"Náhodou vím, kde se tenhle Chodec nachází, tedy... pokud ještě žije. Dokonce jsem mu pomohl na jeho cestě. Panuje však mezi námi jistá ... dohoda... nebo výměnný obchod chcete-li. Držíme se určitých zásad. Jedna z nich je že jen tak někomu nevytroubím jeho pozici hala-bala." řekl Drozd. Viděl sice že je žena napnutá a chytá se po každé informaci kterou si najde. Stejně tak ale mohl být zoufalý zabiják či jiný člověk který by Chodce hledal. On sám nejlépe věděl že emoce se dají lehko nafingovat.
"Omluvte mi za moji netaktnost slečno ale v mé branži se potkávám se všelijakými lháři a podvodníky, samozřejmě nechci naznačit že by jste jedním takovým byla, ovšem...to že jsem nečí sestra můžu tvrdit i já." řekl s mírným úsměvem "Drozd".  Pokud byla opravdu tím za koho se vydávala bezevšeho jí byl ochoten pomoci. Kdyby se však jednalo o opak měla by mu hodně co vysvětlovat a "Drozd" byl jedním z těch lidí které jste nechtěli poštvat proti sobě.

hostinec - zadní lokace

Pousmála jsem se a zavřela na chvíli oči. Přeci jen mě moje intuice zavedla tím správným směrem a nezklamala mě. 
"Kdo říká, že jsem jeho sestra?" poznamenala jsem pobaveně, ale pokud chodce znal, byla to téměř zbytečná otázka, stačilo si mě víc prohlédnout a přidat mi na mužnosti a aspoń tak 60 kilech. 
"Ale dobře, co si představujete za důkaz, že jsem to já?" opřu se o lokty, čímž se nakloním blíže k němu a poodhalím své ... přednosti. 
"I my spolu přece můžeme uzavřít obchod, jen se mu o tom nesmíte zmínit, zabil jak Vás tak mě. Ale smíte mě pozvat na něco ostřejšího, Ouško." zkusím to a velmi se těším na jeho reakci.

(Prosím o přidání 2 bodů za charisma za to že se mi podařilo jednou větou a dvoumístným číslem překvapit, rozhodit a nakrknout druhého admina  ) 

Hostinec - zadní lokace

Stále jsem setrvala v tom postoji, to jsou fakt typičtí muži. Myslí jen na to jedno a já přitom měla chuť na whiskey nebo cokoli tomu podobnýho. Nepřekvapilo mě, že někdo jako on ví, kdo jsem. Nechalo mě to klidnou. Proč taky ne. Bratr má zřejmě hodně přátel, o kterých já nevěděla. A to jsem si myslela, že mi říká všechno. Na okamžik jsem začala pochybovat o jeho loajalitě. Přece by mi řekl, že kdyby po něčem šel. Ale neřekl mi nic. A jestli si myslí, že je to jen z důvodu, že mě chránit, tak mu tu jeho ochranu strčím i s tímhle elfem někam. Jak může nějaký jeho přítel znát mě, když já neznám jeho? No bude to sranda, když se nezadaří, elfík to odskáče dřív, než si to uvědomí. Jak on mě, tak já jemu. 
"Fajn." pronesu jen a zase se opřu o opěradlo židle. V té chvíli se mi hnula brašnička na boku. Zapomněla jsem na Henryho. Otevřela jsem brašničku a gekon mi vylezl na stehno a tam se uvelebil.

Mávla jsem mu jen na pozdrav. Oheň v očích hm. To jistě. Spíš led. Ještě chvíli jsem posedávala na místě a přemýšlela nad absurditou celé situace a jestli si našel ženskou mohl mi to říct. Musel očekávat, že za ním půjdu. Asi po hodině jsem se zvedla. Pobrala vše co jsem měla a vrátila se ke koni. Kupodivu tam ještě stál. Vyšvihla jsem se na něj a vydala se za měsrečko mezi stromy. Tam to.bzde bezpečnější než ve městě. U jednoho stromu jsem se uvelebila. Koně zajistila zbraně v pohotovosti. Lehký spánek byl mou součástí. Henry se mi uvelebil v krční jamce a usnuli jsme.

Druhý den před bránou
kůň mě rábo probudil. Bylo před svítáním zjistila jsem jestli něco nechybí. Henry mi ležel na čele. Usmala jsem se. Milaček. Pripravila jsem se na cestu. Vyšvihla se na koně a vyjela k bráně. Ještě tam nebyl. Volnou chvíli čekání jsem pozorovala Henryho na mém rameni, jak je naprosto mimo z mých vlasů.

Kdybych nebyla vycvičená čekat neočekávané asi bych se lekla stejně jako Henry, který nečekaně ztuhl a moje vlasy byly až druhotné. 
"Dobré ráno." pozdravím ho s úsměvem, "necestujete na lehko." dodám s náznakem pobavení, když jsem si ho prohlédla. Tak ozbrojená nejsem ani já. 
"Já jsem připravená, můžeme vyrazit." uchopím Henryho a vložím ho zpět do  brašničky, kdyby jsme jeli rychleji. Pak jsem uchopila otěže. Jeho kůň mě též zaujal, ale ne natolik jako samotný elf a jeho náhlá změna v oblečení.

Kývla jsem na jeho pokyn a vydala se do klusu také. Tušila jsem, že to nebude blízko. Během cesty jsem mu ochotně odpovídala. Chybělo mi to. Henry mi neodpovídal


Presun

Uvnitř základny Vrabčáků

Mont

Mont seděl v křesle a sledoval nově příchozí dívku. Vypadala jakoby si spletla budovu, ovšem po krátké konverzaci a po několika prohozených větách si řekl že to s ňou přeci jen zkusit.
"Ok děvče.. tak pokud jseš si jistá svejma schopnostma tak je prověříme co ty na to? Jak už je tomu zvykem projdu s tebou kodex vrabčáků. Ve zkratce se jedná jen o to aby si se neptala na zbytečný otázky a dělala ti co ti je řečený. Každej Vrabčák to dodržuje inviduelně. Můžeš pracovat pod někým kdo tě nebude srát s předpisy a jindy se zase sezkáš s jiným šaškem, kterej tě na místě setne za to že se zeptáš na špatnou věc. Většinou ale budeš v pohodě, pokud nebudeš šťourat do něčeho po čem ti nic není. Pokud tomuhle rozumíš a chápeš to tak můžeme přejít k věci." řekl Mont a ukázal na mapu města.
"Jak možná víš, či nikoliv, ve městě je trochu populární sázení na zápasy. Většinou se zhromaždují tady v téhle hospůdce. Jeden ze zápasníků dostal poměrně do huby, což by nebyl takovej problém, kdyby to však nebylo mimo zápas. Několik chlápků si na něj počkalo po jeho vítězství a přetáhli ho po palici dřív než mohl reagovat. Což samozřejmě vytočilo ty co přišli o svého ranaře, včetně mě. Stačí najít ty co to udělali, říct mi jejich jména a my se postaráme o zbytek. Pokud si ale troufneš tak za menší příplatek se o ně můžeš postarat sama."

Bla bla bla. Sem king sem hustej bla bla. Úkol todle mi znělo v hlavě když na mě mont mluvil. Jo seš hustej kámo. Pokračovala jsem ve své vlastní konverzaci ve své hlavě.
Kývla jsem mu na úkol a šla do města.
Dorazila jsem až k hospodě která byla místem uncidentu. Zašla jsem dovnitř a došla až k baru. Dobrej. Můžu se vás zeptat na pár otázek