Alberon

Vošiel som do prázdnej uličky tak, jak naznačil a tam som sa oprel o chladný múr jedného z postranných domov. Sám som sa obzrel zo strany na stranu ale, vyzeralo to tak že okrem nás, tu nikto nie je. Všetci normálny ľudia už pravdepodobne spali.
"Môžem to skúsiť, niečo málo viem." Priznal som. Nebol som žiaden expert, no stále som vedel otvoriť skôr menšie a nie príliš zložité zámky. Dvere by som pravdepodobne zvládol. Vypleštil som na neho oči keď spomenul, že tam je pes.
"Oh bože.. pes?" Chytil som sa za vlasy, v podstate až zo zúfalstva. Už ma pár krát pes pohrýzol a nebolo to bohvie čo. Nemal som ich rád.
"Sakra... myslíš že má cenu pokračovať?" To bola ťažká otázka. Problém nebol zohnať rizikovú prácu, ale skôr fakt, že sa to neoplatilo. S väčším zranením na ulici človek neobstojí. Už som videl zopár magorov, ktorí zobrali rizikovku ktorá sa zvrtla a aj keď ušli s lupom, zranili sa natoľko, že neprežili najbližšie dva dni.
"Čo okná? nenechal nejaké otvorené? Môžme skúsiť aspoň nejakú miestnosť. Zamknúť sa v nej a po tom cez okno znova vyliezť von. Niekto by strážil vonku.. hm?" Napadlo ma. Niekedy sa stačilo uspokojiť aj s malým lupom a pre nás ? aj zdrapy oblečenia bolo niečo. Látka sa dala dobre predať, alebo použiť. Sám som bol z toho môjho už celkom vyrastený.

"Hej! Má to cenu! Věř mi že to za to riziko stojí. No ták víš co se o něm říká ne? Že si účtuje za špatnou práci nekřesťanskej groš. Ten mizera si musí sedět na slušné hromádce... "  řekl Tarien jakoby věděl snad o trochu víc než Tal. Přeci jen si něco možná nechával pro sebe. Vypadalo to že dostat se dovnitř pro něj z nějakého důvodu bylo velmi důležité. Navíc, dalo se to chápat. Pokud to co říkal byla pravda. Mohlo mu to zajistit cestu odsud. To, po čem tolik snil.
"Podívej. Nechám tě to obkouknout. Třeba přijdeš na něco jinýho než já." řekl prostě Tarien.



Budova sama o sobě byla jedno patro vysoká s prostou střechou ze slámy. Okna byli zavřená, ovšem ani jedno nebylo prosklené. Okno bylo rozdělené na 4 kvadranty a v každém bylo jedno velké kovové X, které bránilo lidem dostat se dovnitř. Pes, jak Tarmien říkal, seděl u dveřích. Byl to jeden z těch psů, se kterým jste se nechtěli dostat do křížku. Na dvorku byla vidět jedna velká výheň. Vchody byli celkem dva. Jeden odedvora, který hlídal pes a jeden na hlavní ulici.Ulice byla povětšinou opuštěná, ovšem sem tam prošel nějaký povaleč a riziko že vás přistiíhne stráž byla také na místě.
Tal si však všiml ještě něčeho. Přes celý dvorek, zhruba 5 metrů od psa, ležel na zemi půlený poklop se zámkem na petlici. Pravděpodobně se jednalo o vchod do sklepa. Těžko říci zda se skrze sklep dalo dostat dál do domu, ovšem i ve sklepě by mohla být nějaká ta věc, za kterou by risk stál.




Když se Tal vrátil, Tarien se na něj jen obrátil s výrazem který jasně značil "Tak co?"

Mlčky som sa pozeral na Tara. Pre čo mu preboha na tom tak záležalo?  Nie že by to nebolo lákavé, ale až tak? "Tsch, alebo naopak.." Poznamenal som. Predsa len keď mal niekto takúto povesť, býval by v takejto diere? Aj keď pre nás slušná hromada peňazí znamenala niečo iné, než trebárs pre neho. O tom som bol presvedčený.
"Dobre dobre.. pôjdem sa pozrieť." nechal som sa nakoniec ukecať a sám som sa vydal smerom k domu. Potichu a trocha prikrčene, aby ma  cez okná nebolo vidieť.
Bol to klasický dom. Nič extra, no ani nič hrozného. Určite lepšie než brlohy, ktoré si robili ľudia ako ja. Rozmýšľal som, ktorý vchod by sa zišiel. Z jednej strany pes a z druhej rôzny.. maniaci. Taktiež tak 5 metrov od psa bol sklep. Nebyť toho psa, všetko by bolo jednoduchšie. 
Keď som sa vrátil k Tarovi, len som sa neisto zaksichtil.
"Ťažko povedať. Môžem skúsiť otvoriť zámok z hlavnej ulice ale, pravdepodobne sa mi to nepodarí." Priznal som.
"Môžem ho tiež zničiť, no spraví to hluk.. a nie je istota, že sa to podarí.. ten pes je otrava.. možno keby že ho vypustíme na ulicu a sami sa zavrieme do dvora? Nemohol by ísť späť." Podal som zopár návrhov.

"Hm... nevím chlape nevím... Dělej jak uznáš. Pokud nás dostaneš dovnitř máš právo prvního výběru." řekl Tarien. Ve zlodějské terminologii to bylo takové, že ten kdo měl právo prvního výběru, mohl vybrat první hmatelnou věc z lupu. Mince se dělili 50/50 ovšem předměty se střídali. Vždy se zloději vybrali toho, kdo má nárok na to si vybrat první. Když byli dva při vybírání se střídali. Ten kdo tedy vybíral první, měl vždycky větší lup.
Předtím, bylo jasné že první výběr byl Tarien. Přeci jen, plán byl jeho, jeho nápad...
Tarien teď čekal jen ja svého kumpána, až si vybere styl vstupu.

Po chvíľke rozmýšľania som si predsa len spôsob vybral.
"Cha.. pokiaľ?" Ruky som založil na hruď. Vždy sa dalo dostať dovnútra. Skôr bol problém.. dostať sa von.
"Mám plán, počúvaj." Povedal som po chvíľke a len som ho chytil za rameno, priťahujúc si ho bližšie ku mne.
"Vypustíme toho psa na ulicu, dostať sa cez dvor nebude problém. Otvorím mu dvere a nalákam ho von. Ty počas toho skočíš dovnútra a bránu zavrieš. Taktiež počkáš pri zadných dverách. Ak bude štekať, je dosť možné, že sa kováč zobudí a pôjde pozrieť von. Mohol by nám sám otvoriť.. eh nehovorím že ho máš zabiť, ale už na neho spadlo jedno ťažné zviera, ďalšia rana .. niečím, mu až tak neublíži." Ako som to vyslovil, takmer som si kusol do jazyka. Bol to celkom mizerný plán.. ale s našimi momentálnymi vecami? Lepšie ako sa snažiť vojsť cez predné dvere, ktoré viedli priamo na ulicu.

Tarien poslouchal plán, no v jeho průběhu, když mu došlo že by měl případně toho kováře omráčit polkl. Byl to člověk kterej se rád držel konfliktu stranou. Proto, když na to po váhání kývl, mohlo být Talovi jasné, že je přesvědčen o tom že má tahle akce význam.
Tarien se rozhlédl kolem, přemýšlel, že kdy bude muset toho půlpaslíka nějak omráčit, bylo by lepší to udělat něčím jiným než holýma rukama. Přeci jen, byl docela špejla a proto potřeboval jakoukoliv pomoc při fyzickém konfliktu.
Nakonec se spokojil se starou lahví od rumu, která se v postraní uličce válela. Poté jen kývl že je připraven.
"Fajn. Jdeme na to." řekl a tak nějak to znělo, že se ujištoval o tom, že celá tahle situace se opravdu děje.
Tarien přešel ke zdi dvora a čekal, až toho psa vyláká pryč. On poté zeď přeběhne a zabouchne psa na ulici.
Brána byla odemčená, proto jen stačilo vylákat toho psa. Tarien se napjatě koukal na kolegu, jak že má v plánu, toho psa nalákat a čekal na svoji část plánu.

Prikývol na môj plán. To bolo.. nečakané. No usmial som sa. Z nejakého dôvodu som mal pocit, že by to aj mohlo vyjsť bez toho, aby niekto z nás skončil na šibenici, v cele, alebo v miske toho jeho blbého psa.
"Ak sa niečo poserie.. proste utekaj." Dodal som skôr, než sme sa rozlúčili a sám som počkal, kým sa dostane na svoju pozíciu.
Vykročil som k dverám od bráničky a chvíľku som len sledoval okolie, nikto nikde. Bránička dokonca ani len nebola zamknutá a mne sa ju po chvíľke podarilo otvoriť. Do rúk som zobral niekoľko kameňov a môj pohľad som upriamil na spiacu kopu chlpov. Alebo aspoň oddychujúcu.
"Tak poď.. chlpáč." Pohodil som si kameň v ruke, na čo som po ňom kameň hodil. Ak som sa netrafil, pokračoval som s ďalším. Chcel som nalákať pozornosť na mňa, aby ma začal naháňať. Celkom som si veril, bol som rýchli. Samozrejme by som asi nepredbehol psa ale.. túto časť mesta som poznal. Najprv sa však za mnou musel rozbehnúť.

Tak a plán byl v pohybu. Pes, jak už to tak bylo poté co ho jeden z kamenů trefil do čumáku, vypadal jako kdyby najednou dostal ránu paralyzérem. Napružil se v zádech a když viděl, že je brána otevřená a za ním stojí ten elf. Instinkt se v něm probudil a dalo se vidět to "rudo před očima", které z toho zlodějíčka dostal. Se štěkotem se rozeběhl přímo k bráně. Ignorujíc Tariena, který už byl na stěně. připraven se přes ni přehoupnout, ve chvíli kdy ten chlupáč bude za bránou.
A když se tak stalo, Tarien vyběhl k bráně a zavřel ji jak silně jen mohl. Pes měl na sobě sice dlouhý řetěz, Ovšem problém byl ten, že byl délěí přes celý dvorek. Jakmile tedy to psisko přešlo bránu, Tarien řetěz přivřel do brány, což efektivně připoutalo toho psa na jedno místo. Tal tedy nemusel utíkat daleko.
Jediný problém teď byl, že brána se nedala díky řetězu zavřít.
Proto tam Tarien stál a držel ji vší silou přivřenou. Nemohl jít ke dvěřím, jinak by pustil bránu a pes, který na ni vehemtně štěkal by vběhl dovnitř. Trpaslík se u dveří zatím neukázal.

Pred očami sa mi na chvíľku spravilo bielo. Nie že by som potreboval utekať ďaleko, no.. radšej by som psa stratil niekde v uličkách a vrátil sa späť. Bol som však zaseknutý na mieste. Keby že zdrhnem, nikomu by to neprospelo. Ak by Tar náhodou toho psa prežil, nabonzoval by úplne všetko. A ja som ho tam vlastne ani nechcel nechať. No pes sa obrátil k bráne a mňa napadlo, že to je príležitosť k celkom riskantnému kroku. Vytiahol som z nohavíc moju vernú kudlu. Teda.. nič moc ale, ak by sa mi podarilo zakradnúť sa za psa a trebárs mu ju bodnúď do krku a rýchlo ho zarezať, možno by sme obaja mohli byť v pohode. 
A tak som sa to aj pokúsil spraviť. Keď pes brechal na môjho parťáka, začal som sa zakrádať za neho s kudlou v rukách. Snažil som sa nespraviť ani ten najmenší zvuk. V inom prípade by som sa hneď stiahol. Nepotreboval som, aby mi odkusol ruku.

Psa som rýchlo pustil a nôž z neho vytiahol. Odstúpil som splašene niekoľko krokov a len som sledoval, ako ho opúšťajú sily. Pravú ruku som mal od krvi. Bolo to snáď prvý krát, čo som kuchol niečo tak veľké. Potkanov som nerátal.
Ľútosť som však necítil, na ľútosť som zvyknutý proste nebol. Po chvíľke som sa spamätal a len som sa sám prešvihol cez bránu. Nebola tak vysoká, aby som cez ňu nevedel preliezť.
"Ešte žije.. zatiahnem ho dovnútra, aby ho vonku nik nenašiel.. choď k dverám rýchlo!" Popohnal som Tara, zatiaľ čo som sa snažil bránu pootvoriť a zatiahnuť psa dovnútra. Samozrejme som si stále držal svoju vzdialenosť. Čo ak po mne ešte raz brechne? Aj keď to tak naozaj nevyzeralo.

Pes začal krvácet víc a víc. Na ulici byla docela pěkná kaluž krve. Těžko říct zda připoutá pozornost stráží. Nebylo to nic zvláštního vidět krev na ulici. Když už tam bylo bez těla, nikdo to neřešil. Pokud by ji však zahlídl strážný toho "vlezlého typu" nebo typ "hrdina" mohli mít problém.
Pes byl odtáhnut dovnitř. Doslova. Už ho nohy nedrželi a každá chvíle, byla jeho poslední. Nevydrží ani dvě minuty.
Tarien kývl hlavou a šel ke dveřím. U nich však nikdo nebyl ani za nimi. S Torrim to muselo být horší, než si mysleli, jelikož kravál a kňučení toho psa by probudil aji mrtvého.
Tarien proto jen čekal, s flaškou v ruce, na toho kováře který mohl, či nemusel přijít.

Rozmýšľal som.. čo spraviť. To že trpaslík nevychádzal bolo niečo, čo sa mi vôbec nepáčilo. Niečo ma však napadlo. Pribehol som k Tarovi a schmatol som ho  za rameno. Priblížil som si ho k sebe, nechcel som, aby nás niekto počul.
"Dávaj pozor, skúsim otvoriť ten poklop do pivnice, alebo čo to je zač." Poukázal som na padacie dvere na záhrade. Aj tam mohlo byť kopec užitočných vecí. Možno sa tade dostaneme dovnútra.
Mal som v pláne to rovno aj spraviť a tak som pribehol tam a vytiahol som svoj paklúč, s ktorým som sa začal hrabať v zámku. Dával som si načas. Vedel som, že to neotvorím nijak rýchlo, nebol som v tom tak dobrý. Možno sa mi to nepodarí vôbec, kto vie. Dúfal som však, že čoskoro započujem to príjemné "klap" a zámok sa otvorí.

Tarien kývl na souhlas. Přišlo mu, že stát tady a nic nedělat je bezpečnější, než otvírat dveře za kterými může být cokoliv.
Uvnitř kovárny totiž zatím nebyl slyšet pohyb ani vidět světlo. Zatím tedy neupotali pozornost, jakoliv nepravděpodobné se to mohlo zdát.
Když Tal přišel k tomu poklopu, našel zámek. Nebyl jeden z těch jednoduších zámků, ovšem nebyl žádný nedobitný též. Trvalo mu pěkných pár minut než uslyšel ono vysněné cvaknutí.
Poté co otevřel poklop neviděl... nic. Byla noc ve sklepe něbylo světla ani na krok. Jediné, co bylo vidět byli schody dolů, od poklopu osvětlené slabým světlem hvězd a měsíce.
Nebylo však slyšet ani slova zevnitř. Nic, co by značilo že by na ně někdo číhal.