Yorrensk

Chápal jsem ten jeho výraz. I já jsem přišel o mnoho vojáků kteří semnou sloužili a o prakticky celou moji rodinu. A tak si promnul mé vousy a nakonec tedy, možná i lehce ovlivněn jeho příběhem, jsem vyřkl tuhle nabídku.

"No... tak to uděláme takhle. Nabídnu vám práci a žold na rok. S tím že váš úkol bude vycvičit hradní posádku tak abych byl spokojenej. Pokud se vám to povede zůstanete u mě a dokonce vám vašich 5 zlatek zvýším na 7. Pokud ne tak si potřeseme rukama a každý si půjde svou cestou." řekl jsem můj návrh.
Samozřejmě jasné věci, jakože když uvidím jak téhle nabídky zneužívá a "prokrastinuje"  s děvkama pivo v ruce tak poletí dřív než uvidí další žold.
Mohlo na mě být vidět že jsem trochu netradiční. Nebyl jsem typickej urozenej kterej dělal co se mu zachce a kdy a jak uznal za vhodné. Ovšem také jsem poznal když mně lidé zneužívají a mají moji dobrotu za slabost.
Nakonec jsem natáhl ruku a řekl.
"Ber nebo nech ležet."

Brook si jeho ponuku vypočul. Nebola v ničom iná, než sám chcel. Ani príliš nebral vážne tú informáciu o roku. Vedel, že jemu zamestnávateľovi mohli byť podobné dohody ukradnuté, ak by proste povedal že končí, tak by mu neostalo nič iné, než skončiť. 
Nakoniec sa postarší drillmajster postavil, keďže podobné dohody sa nespečaťovali za sedu. Napľul si do rukavice a danú ruku Jasonovi podal.
"Máme dohodu lord Mallister, urobím z tých vašich pacholkov mužov, ktorých vám kdejaký kráľ bude závidieť." Pousmial sa. Bol to celkom drsný úsmev. Taktiež živý, ako keby práve prijal výzvu, čo možno istým spôsobom aj prijal. Predsa len nemohol vedieť, ako na tom momentálne vojaci sú. Typoval však, že nie moc dobre.

Zvedl jsem se stejně jako on ze židle a potřásl si s ním rukou. Jelikož jsem nejednal s někým neurozeným poprvé tak mě ono uflusnutí do ruky nezarazilo, ovšem nebyl jsem ten typ který by dělal to samé. Přeci jen jsem si jistou nobilitu musel zachovat. Místo toho jsem si jen potřásl rukou s ním, usmál se a kývnul. Hlavou na souhlas. Jako bych říkal "to bude to nejlepší."
No a teď to poslední. pomyslel jsem si a otočil jsem se k těm zelenáčům a přejel si je pohledem.
"Nemůžu vám zaručit stejný žold jako tady Brookovi a stejně tak vám nemůžu zaručit pohodlný život a tři jídla denně. Pokud by však z vás chtěl poctivou práci, střechu nad hlavou a poctivý žold pak vás na Lewsbry uvítám s otevřenou náručí." řekl jsem k nim. Práce v dole, na farmě či pomoci s opravami hradu se vždycky našla a jelikož to všichni byli, jak Brook řekl, zelenáči. Pochyboval jsem že by je meč živil.
Poté sem se k Brookovi otočil a řekl.
"Tak pokud mně omluvíte... mám za sebou dlouhý den a před sebou ještě délší. Vyrážím ráno za úsvitu, pokud se ke mně chcete čekat počkám na vás u brány. Pokud však máte ještě nějaké další věci co si potřebujete před odjezdem zařídit, budiž." řekl jsem a ke stolu už nesedal. Byl jsem unavený a zmožený ze sedla a z vidinou že mě stejné čeká i zítra mě postel přišla jako nejlepší volba.
Došel jsem tedy k baru kde jsem položil dvě zlatky na půlt, jak za jídlo tak za noclech a předpokládal jsem že to bude až až. Neptal jsem se po nejlepším pokoji jen jsem prostě řekl.
"...co máte volné."

Slová ktoré boli mierené k ostatným dvom zbrojnošom, no.. nie že by ich nepotešili, ale nemali moc na výber. Boli upísaný svojmu lordovi a pánovi. Odísť nebolo také jednoduché. Za prvé by sa z nich stali dezertéri a za druhé by ich musel Malister skôr vydať, než ubytovať. 
"Ďakujeme za ponuku lord Malister ale... musíme odmietnuť." Odvetil starší, ktorý sa konečne vrátil aj s pivom pre Brooka. Keďže sa Jason rozhodol odísť, znova si prisadol k Brookovi on a znova sa s ním pustil do reči.

Ako Jason podal peniaze na pult, barmanka sa na ne podivne pozrela. Následne sa zľahka usmiala, len sa trocha naklonila nad barovým pultom a zahľadela sa Jasonovi do očí.
"Za toľko peňazí? Pokojne vám vypracem vlastnú izbu." Ako sa už na začiatku spomínalo, toto nebol úplne luxusný podnik, skôr taký typický, mestský, štandard.

Její napůl nabídku napůl žert jsem přešel jen mávnutím ruky a úsměvem. Nakonec jsem tedy vzal to co mi bylo přiděleno a šel si lehnout. Neměl jsem energii ani chuť nějak dál flirtovat či koketovat. Možná když jsem byl jen "Ser Jason" tak se to dalo pochopit. Poslední dobou jsem ale viděl že se na mě onen nový titul začíná podepisovat. Opravdu jsem to já? Někdy jsem se ani nepoznával.
Dolezl jsem tedy do mého pokoje a padl na postel prakticky po chvíli jsem spal. Jediné co jsem ze sebe zdělal byl batoh, opasek a meč si dal na židly.
Jako vždycky jsem usínal s dýkou pod polštářem a hlavou dál od dveří. Jen pro jistotu.

Ráno jsem se vzbudil a bez snídaně vyrazil pryč. Měl jsem v batohu ještě nějaké jablka které by mě i koni měli na chvíli stačit a večeře byla dostatečná.
Jak jsem řekl na Brooka jsem čekal chvíli u brány. Asi tak 30 minut. To bylo jeho okno. Pokud by tam nebyl bral bych to že měl ještě něco napráci a vyrazil bych bez něj. Možná bych jednal trochu jinak kdybych mu zaplatil předem ale takhle bych prakticky o nic nepřišel kdyby cestu nezvládl.

Yorrensk bolo.. veľké mesto. Našťastie som nemusel venovať pozornosť a ani úsilie hľadaniu si ubytovania či jedla, keďže sme všetko mali "zaplatené". Čo ma tiež potešilo bol fakt, že si Jason nezmyslel volať ma zo sebou a nechal mi v podstate voľnú ruku. Predsa len, nebol som tak úplne jeden z "jeho" ľudí. Len som im tam vypomáhal right?

A tak som si mal v pláne štvordňový výlet značne užiť. Najprv som mal ale v pláne zariadiť si niekoľko základných vecí. Teda.. základných ako pre koho. Snažil som sa nájsť poniektorého z miestnych alchymistov čisto z toho dôvodu, že som chcel predať ten svoj slabý extrakt od netopierov. Dalo sa to použiť ako základ k ďalším elixírom a ja som príliš nevidel pôžitok toho, nechať si to v izbe. Nakoniec by som sa ale uspokojil aj s nájdením niektorého z obchodov, ktoré by sa mohli zameriavať na mágiu. Bolo tu niečo také? Kto vie. Mágovia boli nevyspytateľný. Takto ďaleko od univerzity som ale tak trocha dúfal, že by mal reasonable ceny za prípadné drobnosti, ktoré by mi padli do oka.

A tak první na řadě bylo onen prodej, za který si vysloužil sedm stříbrných. Nebylo to moc ale nemohl čekat víc. Přeci jen i shopmistr si potřeboval něco vydělat na takové věci a tak mohl být rád za to, že uhádal sedm a ne šest.
Poté přišla ta věc s tím, najít nějaký ten obchod s magií jak říkal. Město bylo velké a očividně nebylo magii moc nakloněné. Chodil několik minut sám, prázdnými ulicemi hledajíc něco co by připomínalo onen obchod ale stále nic. Náhoda však byla blbec a rozhodl se zeptat kolejdoucích. Nejdříve jednoho poté druhého, strážníka a nakonec heuréka.
"Jo..." postarší děda s fajfkou v hubě a plešinou na hlavě. "Na druhé straně města, poblíž řeky vedle hokinářství." řekl mu a poté si odfoukl a pokračoval v cestě.
A tak šel na druhou stranu města k hokinářství a skutečně. Byl tu barák se dvěmi patry ale ne moc široký. Cedule nesla nápis otevřeno a poté, co obchod kaze hledal tak dlouho to bylo asi první co byla dobrá zpráva.
A tak dveře otevřel. Hlasitě to zavrzalo a jakoby samotné dveře říkali příběh o tom jak často je někdo používá.
"Vítejte..." ozvalo se téměř lhostejně a mág, sedící na barelu v místnosti bez stolu.
Uprostřed místnosti bylo točité schodiště vedoucí do druhého patra. Po stranách byly hrubě splácané sekretáře plné šuplíků a naproti byla poloprázdná velká knihovna se starými svazky.
Všudě kolem byli také různé sudy plné ... čehosi? Na jednom z nihž ten mág seděl.
Mág, tedy nejspíš to byl mág rozhodně jako jeden vypadal, se na něj ani nepodíval. Spíše listoval v knize a četl si svoje.

+7 stříbrných
- extrakt z Plumardů

Za sedem strieborných som bol pokojný, To bola takmer jedna zlatka, a to nebolo málo peňazí keď som si predstavil, že ma to stálo iba .. nejaké to úsilie, ktoré som aj tak musel vynaložiť kvôli Jasonovej požiadavke na to, aby som ten dol vyčistil. Bol som zo sebou celkom spokojný pravdu povediac.
Trvalo mi, kým sa mi podarilo nájsť niekoho, kto ma nasmeroval k miestu predávajúcemu "mágiu". Bolo vtipné o tom uvažovať takto ale, v podstate to bolo pravda? Len som dúfal že to nebude jeden zo šarlatánov.. nemyslel som si však, že by tu miestny lord chcel mať niektorého zo šarlatánov.

Vstúpil som do domčeka na okraji mesta. Dvere vŕzgaly tak, že to fungovalo ako potencionálny alarm a odstrašovač zlodejov.
"Pekný deň prajem.." Odvetil som s rovnakým entuziazmom, ako keby som práve prišiel do nejakej triedy na akadémii. No a .. následne som sa začal pozerať po výkladoch. Chcel som si ho niekam zaradiť. Na prvý pohľad vyzeral ako mág ale.. mágovia bývali zväčśa omnoho bohatší. Resp pôsobili omnoho bohatšie. On skôr vyzeral ako nejaký mág ako si ho predstavovali vydiečania.
"Môžem sa len spýtať, ak to nie je drzé o.." Otočil som sa k nemu a poukázal som na moju ruku, kde by som mal označenie citadely, ak by som sa neprevtelil do Kazehaya.

"Hm?" řekl muž přitom co odtrhl oči od knihy a podíval se na něj napůl oka. Viděl jak si klepe a muž pochopil co po něm chce. Přeci jen věděl kde mají ty tetovačky.
Nedělalo mu problém ukázat tu jeho.
Vyhrnul teda rukáv skoro lhostejně a ukázal mu prázdné místo.
"Spokojenej?" řekl mu opět a vrátil se ke knížce na jejímž hřbetu bylo napsané "Miguel a Nova." pravděpodobně se jednalo o nějaké levné melodrama napsané zoufalým umělcem. Už jen ta nachová barva hřbetu a podivné zlatavé písmo s kudrlinkami a se srdíčkem nad "i" jasně značelo o co se jedná.
Mág se na něj moc nekoukal spíše čekal na co se ho bude ptát. Očividně tu něco chtěl ale nepotřeboval se roztrhat o to aby mu vyhověl.

Povzdychol som si.. prázdne miesto. čo to mohlo znamenať? Že mi ho nechcel ukázať alebo že žiadne nemal? Poškrabal som sa na hlave len som lenivo otočil pohľad niekam do krámu. 
"Ani nie.." Priznal som nakoniec a začal som sa prechádzať po obchode.
"Máte nejaké .. knihy? magické.. na učenie. Prvého stupňa?" Spýtal som sa ho a snažil som sa nájsť niečo, čo by mi mohlo povedať či je real deal, alebo naozaj len šomrák vydávajúci sa za mága. Ono na druhú stranu ja som tiež teraz nemal tetovanie a mágiu som svojim spôsobom ovládal. Aspoň čo sa týkalo mojich schopností.

Kaze si prohlídl více z blízka obchod. Mohl vidět že knihy skutečně byli magického původu. Sem tam byla aji najěká ta novela a podobná slátanina ale byli mezi němi i takové s runovým písmem.
Mág si všiml že i přes tohle všechno tu stále byl a tak si oddechl a zabřel knížku.
"Víc ze široka by to nešlo?" zeptal se ho otráveně shopkeep. Očividně mu to moc nenapovědělo jelikož to bylo opravdu široký pojem. Poté konečně stoupl z barelu a hlasitě se protáhl. Načež vylezl po točitých schodišti do horního patra a nechal ho dole. Když ho Kaze chtěl následovat jen mu řekl.
"E-e-e-e..." a gestikuloval aby ho nenásledoval. Očividně vrchní patro nebylo částí toho shopu a bylo to jeho soukromé ležení.
Nechal spodek opuštěný i se zákazníkem a očividně se nestrachoval že by mu něco vzal.
Byl nahoře několik chvil během kterých se ozývali zvuky jako hledání a rachotění skel, beden a bůhví čeho. Asi tam něco hledal a Kaze si mohl myslet že hledá nějaké ty knihy nebo něco na ten způsob ale když přišel se sklinkou vína v ruce bylo jasné že níc takového.
"Takže?" řekl znova a zamrkal.

Oprel som sa nejaký trám a čakal som, kým sa teda nevrátil späť s pohárikom vína. No a ja som len zľahka prevrátil očami. Yep.. rozhodne to bol mág. Takéto ego a nezáujem o zákazníka nemal len tak niekto.
"Naozaj neviem." No nebolo to větko, čo som povedal. Skôr taký začiatok rozmýšľania.
"Ovládam Arcane,.." pri gestikulácií mi v rukách zapraskala arcanická mágia, no bolo to len na ukážku a ja som v podstate s jedným dychom pokračoval ďalej. ".. a nepreferujem nič na štýl elementov, ako oheň alebo podobne. Úprimne som tak trocha dúfal, že by som tu možno našiel nejaký ukrytý gem? Viete ako to chodí. Máte nejakú.. ehm, špeciálnu kolekciu?" SPýtal som sa zas, s veľavravným pohľadom. Aj keď som si veľmi dobre uvdomoval že na niečo také nemám peniaze no, kto vie.. výmenný obchod fungoval stále. Aspoň u mágov. Im často nešlo o peniaze, keďže ich teoreticky mohli mať toľko, koľko sa im zachcelo.

"Speciální kolekci." zachechtal se mág sám pro sebe při tom jaké to měl po něm požadavky.
"Co bys chtěl? Černý Grimoár? Plášť Nekonečna? Dva prsteny Maal?" řekl mu sarkasticky a vyjmenoval mu polovinu věcí o kterých ani neslyšel Kaze ovšem dokázal si dovtípit že šlo o nějaké bájné předměty.
Mág si uskrl z vínka a jen se na něj tupě koukal. Elfík asi nebyl z chytrého kraje. Nejraději by se vrátil ke knížce a nechal mu tu vysvětlovat co že to "chce" byť to podle všeho nevěděl ani on sám.
"Nejsem telepat. Pokud mě neřekneš co chceš tak se nehnem. Nemám tu toho nejvíc... Ale když mi řekneš co chceš... možná se někam pohnem." řekl prostě a všiml si že Kaze šel do trochu defenzivního postavení a tak opět začal vysvětlovat.

Povzdychol som si.
"Ja ani neviem čo to je Maal." Povedal som úprimne. Možno niektorý z bohov? Kto vie.. bolo ich toľko a ja som nikdy nebol nábožensky zaloźený človek. Kto vie. Možno pre to som sa nikdy nestal exemplárom ani jedného z nich. No a po tom som úplne stíchol. Naozaj som začal rozmýšĽať. Úprimne mágia o ktorú som sa zaujímal bola na hodne veľkom morálnom .. zlome. Aj tý najväčší optimisti by ju nazvali nanajvýš pochybnou. Sám som nepoznal naživo ani jedn´ho participanta, ktorý by bol považovaný za niekoho "dobrého" a ja som sa sám necítil ako zloduch. No hej.. k čomu by som mal najbližšie?
"Nekromancia.." Priznal som nakoniec. "Zameriavajúca sa skôr na duše, než na .. flesh." Dodal som. Predsa len nejaké infomácie som o nej mal.

"Nekromancie eh?" řekl trochu zaskočeně. Přeci jen to znělo trochu jako něco, co by slušný občan nezvolával do světa. Rozhodně se na ni lidé koukali jako na ... špatnou věc. Bylo to v rozhodně šedé oblasti magie.
Mág tedy šel do zadní části obchodu a přinesl si malé štafle na které vylezl aby se natáhl do vrchního patra.
Mohl si všimnout že mág za celou dobu nepoužil ani jedno kouzlo. Přeci jen to bylo lehce neobvyklé. Co si pamatoval na citadele každí mágové na každou blbost používali magii. Možná v ní nebyl tak zběhlej.
Se zívnutím nahmatal šedou knihu s názvem "Obscurum" a lehce jí oprášil hřbet.
"Tohle by mělo stačit do začátku." řekl prostě zatímco slézal ze štaflete a poté jen přešel ke Kazemu a podal mu ji, aby si mohl knihu prolézt.
"Kopie tři zlatky, originál deset." řekl jednoduše. Věděl že někteří mágové platili za orignály no... zlatem.

Prikývol som. Ostatne aspoň pochopil, pre čo som sa celkom zdržiaval pri mojom vyjadrovaní. Na moje prekvapenie mág naozaj začal niečo hľadať. Na ešte väčšie prekvapenie pri tom použil svoje dve ruky. Cítil som sa takmer ako on, resp.. som sa s ním vedel stotožniť. Nie že by som sám vedel používať mágiu na nejaký quality of life. Považoval som to za lenivosť.. možno až zbytočnosť.
A následne mi knihu doniesol. Zobral som ju do ruky.. 
"Hmm.. o tom som už počul." Povedal som úprimne a len som si ju poťažkal, na čo som ju pomerne opatrne otvoril. Niektoré knihy.. no vedeli spraviť svoje vlastné "čaro", povedzme to tak. Keď som sa nepremenil na ovečku a stále som mal všetky končatiny, tak som len knihu zatvoril a súhlasne som mu ju podal späť.
"Zoberiem si kópiu, ďakujem." Dodal som a zatiahol som rukou do tuniky, z ktorej som vytiahol mince v danej hodnote. Samozrejme som nemal presne tri veľké zlaté mince. Dal som mu to v drobnejších, no hodnota bola rovnaká.

Jen se lehce uchechtl když řekl že to už slyšel a že o tom už zná. Nemyslel si že by jeho knihy byla tak známé. Rozhodně ne tahle ta ale.. Kdo ví. Samostatné slovo bylo docela znamé. Tedy pro každého kdo uměl mluvit jazykem starým.
"Ok jak je libo." řekl prostě a pokrčil ramenami. Nepochyboval o tom že ne každý bude chtít hned originál. Vzal si od něj tedy knihu zpák a jen přešel k jednomu šuplíku v sekretáři. Byl plný prázdných svazků. Prakticky se jen jednalo o svázané nepopsané pergameny v pevné vazbě.
Poté přišel k malému stolku na boku místnosti ponořil brk do inkoustu poté položil levačku na prázdnou knihu, pravačku na "Obscurum". Lehká růžová záře naplnila vzduch a vytvořila "most mezi knihami který vyřazoval z plné knihy do prázdné.
Brk se poté začal hýbat a popisovat prázdné stránky.
"Mělo by to být do dvaceti minut." řekl odhadem.
"Všechno?" zeptal se ho.

Prikývol som, no a následne som dvadsať minút len postával a sledoval, ako pero robilo činnosť v podstate za nás. Na jeho otázku som len naklonil hlavu na stranu v zamyslení a následne som predsa len jednu vyslovil.
"Ak by som v budúcnosti potreboval.. viac pokročilé.. chápete. Vedeli by ste mi ju poskytnúť? Ako by som vás keď tak našiel?" Nevedel som či tu teda plánuje ostávať na veky vekov no moje v "budúcnosti" mohol byť dosť.. dosť široký pojem. No keď sme boli hotový a on mi keď tak odpovedal. Tak som si zobral svoju kópiu,  zabalil som ju pod oblečenie a s kývnutím hlavy na pozdrav som zas vyrazil svojou cestou.

Úprimne.. ja som bol veľmi zvláštny človek. Mal som v pláne zavrieť sa v prenajatom dome, do svojej izby .. a pustiť sa do knihy pri ktorej by som vydržal pokojne aj celý deň. Úprimne som sa chcel popozerať po miestnom trhu no keďže som už aj tak minul väčšinu svojich peňazí, moc ´ďalších možností som nemal.

Aj tak som sa ale rozhodol kúpiť si ešte normálny pár oblečenia. Niečo.. už použité, no slušnejšie. Niečo, čo by som nepovažoval za cestovateľské oblečenie ale za klasické nosenie v spoločnosti. Presa len som mal teraz vystupovať ako Jasonov sluha.. a kto vie či niekedy v budúcnosti tiež nebudem potrebovať sa aspoň nejakým spôsobom normálne obliecť.

"Yeah." řekl prostě chlápek a znovu se pomalu sunul ke svému barelu, kde vzal zpátky knihu a začal v ní listovat a číst. Nevypadal že by dělal nic moc jiného než jen tohle a taky nevypadal na někoho kdo by cestoval často.

A tak tedy udělal. Četl po dobu tří dnů. Obscurum bylo zvláštně napsáno. Kniha nebyla plná magických termínů.  Bylo to polopatické vysvětlení typu, udělej tohle a dělej támhle to. Ovšem byly tam vysvětlivky typu "Pokud nevíš co je to "brána" zavři knihu a utop se." a nebo "Pro toho kdo si vybral nekromancii aby zvedl svoji blízkou zpátky do života... Vzdej to ty zoufalče." kniha ... si rozhodně nebrala žádné servítky. O autorovi nic moc neslyšel ale jméno Ferngard bylo docela vzácné. Rozhodně to byl pseudonym.
Do knihy se ale dokázal ponořit a rozhodl se zaměřit na jedno kouzlo a po denním studiu se nemohl dočkat, až si ho otestuje. Problém byl že k němu potřeboval mrtvolu...

Čítanie knihy bolo.. svojim spôsobom pôžitkom a zároveň aj nostalgiou. Už to bol nejaký čas, čo som naposledy naozaj "študoval" mágiu. Vedel som, že som veľmi, veľmi pozadu. Aspoň čo sa týkalo .. mágie. No neľutoval som. Pri čítaní zo mňa opadol dlho hromadený stress ktorý sa dal odliať len málo spôsobmi, aspoň u mňa.. a to som sa považoval za pomerne flegmatického človeka.
Pri čítaní som sa pár krá aj uškrnul, skôr tak sám pre seba. No a po tom som spravil niečo, čo mi napadlo ako najlepšia voľba "učenia" sa tohto typu mágie. Začal som.. v podstate od začiatku, od odporúčaní, a prvým kúzlom, ktorý mi umožňoval rozprávať sa s mŕtvymi.

Zavrel som knihu.
"Hmm.. ale kde ich nájsť." Ono nájsť mŕtvolu nebolo až také ťažké. Bol som v jednom z najväčších miest v tejto časti kráľovstva. Určite sa ich aj teraz niekoľko povaľovalo v temných uličkách po nejakom prepade alebo tak. No a .. netrvalo mi dlho, kým ma napadlo ako si nejakú mŕtvolu obstarať a tak som si len uložil veci, knihu si zas uložil pod tuniku z akadémie, zložil si klobúk, natiahol na seba plášť z ovčej kože spoza ktorého mi trčala rúčka katany no a.. vydal som sa do už pomaly nočných ulíc Yorrenska. 

Natiahol som si na hlavu kapucu už pri východe z budovi a no, čo najskôr som sa chcel stratiť z dohľadu ďalších ľudí. Jeden by to mohol nazvať pokusom o plíženie. Nesnažil som sa byť v tých osvetlených a bezpečných uličkách, kde si to pochodovali strážnici.. nie, chcel som ísť tými, kde bola spodina spoločnosti.. lapkovia, žobráci, zlodeji, možno vrabčiaci? Nikomu by nevadilo keby že sa "ubránim" voči skupine vrabčiakov nie?

A tak se procházel těmito ulicemi kterých tu bylo kupodivu docela málo. Přeci jen se nenacházel někde v Callenhadu nebo v Albienu na to, aby zde potkával lápka na lápkovi.
Prošel jednu takovou ulici, poté druhou a nepotkal ani živáčka. Bylo už docela nad ránem.
Moc lidí tu kolem nebylo ale přeci jen tu potkal jednoho obchůzkáře.
"Good sir." zvolal na něj strážce a běžel k němu celý zadýchaný když si všiml že porušuje zákony. Bylo to na jedné té větší ulici kde hledal nějakou tu postraní uličku. Přeci jen nemohl celou dobu chodit jen "v temných uličkách"
"Počkat počkejte pane!" křičel když k němu udýchaně běžel.

"Fucking piece of horseshit place.." Mrmlal som si popod nos, ako dnes už nejeden krát. Prečo tu bolo tak málo ľudí? A navyše v tých uličkách ktoré mi raz za čas predsa len došli. Toto bolo.. no naozaj na hovno. A tak sa nedalo čomu čudovať tomu, ž som bol zľahka podráždený. Navyše aj celkom unavneý, keďže som toho moc nenaspal Samozrejme keby že sa niečo stane tak by to bolo iné, lebo by som sa aspoň tak nenudil a môj záujem po nových vedomostiach by tiež neopadol ale.. no proste nie.

Nadránom som započul oslovenie, ktoré mohlo patriť mne.. no aj komukoľvek inému. Spočiatku som ho ignoroval, no keďže to naozaj nakoniec vyzeralo tak, že strážnik oslovil mňa, tak som sa len otočil a s trocha drzým: "Hmm? čo?" Spýtal som sa ho, pôsobiac trocha nevrlo.. trocha dosť. Nemohol som sa stále na druhých ľudí iba usmievať nie?

Strážník k němu doběhl. Byl to mladík s blond vlasy a veselým úsměvem na tváři. Očividně to byl někdo kdo si vážil a byl hrdý na svou práci.
"Kde máte světlo, good sir?" řekl mu jak nejslušněji dokázal a začal si ho prohlížet jakoby něco přehlídl. No nepřehlédl protože skutečně nic takového Kaze neměl. Co si pamatoval, nikde jinde takovýhle zákon nebyl. Přeci jen v Albienu bylo každému putna jak moc jde člověk vidět ve tmě.
"Po desáte hodině musí všichni ve městě míti lucernu a nebo pochodeň." vysvětlil mu slušně když si uvědomil že nic takového nemá.

Nemohol som uveriť svojim ušiam. Svetlo? Tu bolo povinné v ruke držať po desiatej svetlo? No našťastie som mal pripravenú pomerne rýchlu odpoveď. Predsa len bolo nadráno a aj keď ešte nebolo vidieť slnko samotné, svetlo sa už zaisto zakrádalo ulicami.
"Tak to vďaka bohom že je ráno." Odvetil som mu pomerne neutrálne a zas som sa raz otočil s tým, že odídem do uličky, ktorá ma pred tým zaujala. No a tiež som do nej vykročil, ak sa ma teda nepokúsil nejak fyzicky zastaviť.

Strážník se podíval na svoji pochodeň, poté na oblohu na které zatím neviděl slunce a nakonec na ulici na ním ve které byla tma. Přeci jen v měsících jako byl tenhle si slunce dávalo na čas. Proto se na něj nechápavě podíval a chvilku zvažoval jak se s tímhle potknout. Nakonec si ale uvědomil že ho nejspíš tahá za šňůrku.
"BUT SIR." křikl na něj znovu když si uvědomil že chce odcházet a trochu naštvaně k němu přišel a poklepal ho na rameno.
"Moje rozkazy zní jasně. Buď si pořídite světlo nebo vás budu nucen escortovat domů." řekl znova a netrpělivě na něj čekal. Očividně ho neděsil jeho pohledy, vzhled ani jeho odpovědi. Druhá možnost byla taková že byl tak ponořený do práce, že se těhle věcí vůbec nevšímal.