Yorrensk

Na chvíľku som sa zamyslel nad situáciou, vktorej som sa nachádzal. Mohol som sa zbaviť tohto strážnika? Pravdepodobne áno.. bolo to nevyhnutné? Pravdodobne nie. Nie že by na tejto mojej nočnej pochôdzke tak veľmi záležalo.
"Pozri.." Povedal som zrazu a len som sa k nemu zas otočil, s rukami v takom neutrálnom geste.
"Dávam tomu tak dve hodiny, kým z tamtej strany.." Poukázal som na východ: "..vytiahne slnko." Dodal som a zľahka som si povzdyhcol. 
"Nemôžeš po mne chcieť, aby som na tieto dve hodiny odniekadiaľ pričaroval svetlo." Dodal som následne.
"To by bol waste of money." Dodal som. "Naozaj si myslíš že by sa niekto rozkričal, keby že ma teraz no.. vieš, necháš ísť po svojich.. toto.." Neurčito som poukázal na jeho očividnú buzeráciu. Teda nebola to ani tak buzerácia, len v mojich očiach. Snažil sa byť milý a tak ale nedával vôbec žiaden zmysel.
"... toto nikomu nepomôže." Dodal som následne. Nechcelo sa mi ísť ešte späť domov. Ba čo viac, skôr než by sme tam prišli, tak by už tak či tak bolo dosť možno svetlo.

Nepustil ho moc ke slovu byť srážník se k tomu docela chtěl dostat. Občas otevřel muž ústa ale nic z nich nevyšlo. Dokud ho tedy Kaze nepustil ke slovu a muž z toho byl docela překvapen, že ani neřekl nic málo.
"Já..." řekl muž a zvažoval jeho návrhy ale nakonec v něm přeci jen ten morální kompas vyhrál. Když promine tohle, co promine dál? Kdy bude dál na té straně, kam se postavit nechtěl? Tak nějak nechtěl pokoušet štěstí.
"Je mi líto. Musím dále trvat na svém." řekl mu a mírně se uklonil. Prostě to bude třeba dotáhnout do konce.
"Nějaký problém?" zakřičel na slušného obchůzkáře jeho kolega. Který se vynořil z jedné uličky o kousek dál a všiml si že jeho kámoš je v konverzaci s nějakým ... shady chlápkem.

Nevyšlo to. vyzeralo to tak, že to naozaj schvaľuje.. no nakoniec sa mi  zľahka uklonil a ja som sa podod neodrastené fúzy trocha uškrnul. Sucho, kyslo... ako keby som prehltol šupku od citrónu.
"Čo už.." Zamrmlal som si popod nos a len som naznačil, aby ma teda nasledoval. Predsa len som nemal fakľu a pochyboval som, že len tak z hlavy vedel kade idem.
To sa do toho pripojil ďalší z obchôdzkárov.
"Rozkožné.." Neodpustil som si poznámku, premeriavajúc si nového obchôdzkára popod kapucou, no pohľad som otočil späť na slušáka, tka trocha spýtavý. Niečo na štýl - môžme teda ísť? Bolo zjavné že fakľu som si nikde z vrecka nemal v pláne vytiahnuť. Ono obaja si mohli z takejto blízkosti všimnúť že som ozbrojený. Nesnažil som sa to nijakým spôsobom zakryť.
"Dumb fcking rule." Zamrlal som si už vo jazyku ostrovov, aby som ešte viac neprovokoval. Ono keby že sa začneme nebodaj provokovať navzájom, bohvie ako by to dopadlo.

A tak Kaze šel směrem k jeho dočasnému příbytku za doprovodu slušného strážníka, který byl rád že všechno šlo docela hladce.
Jeho kolega je tiše následoval a několikrát si zívl. Přeci jen už zachvílu mu končila šichta. Šel s nimi protože člověk nikdy nevěděl kdo je kdo.
"Ani nevíte kolik lidí by se zachovalo jinak." řekl lehce vděčný že mu moc neodporoval.
"Ale pravidla jsou pravidla. A musím říct že tohle funguje." řekl a kýval si sám pro sebe, ať už ho Kaze poslouchal a nebo ne. Poté prohodil tak trochu žert že.
"Přeci jen těžko se někdo přepadne nebo zavraždí s pochodní v ruce." řekl a zažertoval. Poté už se dál odvíjel jestli s ním Kaze kecal a nebo ne. Pokud ne, mlčel by až k místu kam by ho dovedl.

Prišlo mi to tak, že je chalan u strážach pomerne nováčikom. Za prvé bol prílIś naivný a za druhé práve povedal blbosť ktorá by niekoho ostrielaného nenapadla. "S pochodňou v ruke človek ťažko niekoho prepadne alebo zavraždí." Prevrátil som nad tým očami, no bol som otočený smerom kupredu a tak na ne nemal výhľad.
"Bol by si prekvapený." Odvetil som mu so slabým úsmevom. Čo by pravdepodobne naozaj aj bol. No nie odo mňa. Nebolo by to dosť.. opodstatnené. Ja som sa naozaj neponáhľal a nepotreboval som Jasonovi robiť problémy. 
Ak som s ním aj prehodil zopár slov, tak to bolo skôr také pasívne odpovedanie. Sem tam som možno nadhodil vlastnú otázku, aby som nebol za úplne´ho debila.. no overall som sa o nič nepokúsil. Napadlo ma, že sa trocha vyspím.. pre zmenu. Ak teda Jason niečo nepotreboval alebo ak by už nezačal ten turnaj. Ale aj tak som si chcel aspoň na pár hodín pospať, a po tom sa tam ísť keď tak pozrieť.

Strážník nebyl tak naivní že by dál něco prokřikoval do větru. Prostě jen kývl, pochopil že jeho slova nejsou žádána a v tichosti pokračoval městem které za pár hodin bude vstávat.
Kaze ho tedy jen zavedl k jeho domu, načež stráž jen počkala až ho pustí dovnitř.
Ve dveřích potkal Eda, který na něj očividně čekal. Podíval se mu přes rameno a když uviděl strážníka jen mu kývl na pozdrav a zavřel před ním dveře, dřív než mu stačil cokoliv říct.
Ed mu mlčky řekl, aby šel do pokoje, který mu počas pobytu patřil.
Byla to prostá místnost. Šatník, postel, stůl a dvě židle. Na jednu z nich se Ed postavil, opět tu s výhledem na dveře. Síla zvyku.
Ed nijak zvlášť nečekal na to, aby chodil kolem horké kaše a jen se zeptal.
"Kde jsi byl?"

Cítil som sa trocha zvláštne. Za prvé na mňa už čakal Ed. Už pri pohľade na neho a tom jeho prvotnom nevyslovenom pokyne som tak trocha vedel, kam bude naša ďalšia konverzácia smerovať. No a vôbec sa mi to nepáčilo. Keď sme sa ocitli v mojej izbe, v podstate som taktiež skrátil celú konverzáciu na jednoduché.
"Toto.." Poukázal som na neho a na mňa.. a na niečo neurčité medzi nami.
".. nebude fungovať. Proste nebude." Neznášal som, keď som bol kontrlovaný takýmto spôsobom. Bolo to vlastne pomerne jednoduché. 
"Ak ma plánuješ kontrolovať pri každej blbosti počas môjho voľna, tak ešte dnes nasadnem na Shade, zbalím si svojich pár vecí z Lewsbri a odchádzam." Dodal som. Tu ani nešlo o to či som spravil niečo dobré aj zlé. Nezáležalo na tom. Nie mne.
"Len mi povedz, či sa plánuješ správať ako moja mater, alebo si tieto veci odpustíš a budeme nejako vychádzať aj naďalej." 

Ed se zasmál. Opravdu mu přišlo vtipné v jaké pozici se Kaze vlastně naskytl když mu tohle přišlo jako nějaká buzerace.
"Ok. Řeknu Jasonovi že nejsi vhodný na tenhle typ života. Ráno se budete moct rozloučit." řekl mu prostě. Bez nějakého chození kolem horké kaše či ponořování kotníků dovody. Věděl to tak jak to je a poté mu vysvětlil jeho stanovisko.
"Měl jsem pochyby od první chvíle. Nepřišels mi jako někdo kdo by sršel loajalitou... Někdo kdo by rád sloužil." řekl a uchechtl se.
"Neříkal si náhodou že si od podobné věci utíkal?" zeptal se s humorem a přišlo mu ironické že do podobné zase naběhl.
"Tohle..." řekl a ukázal rukou kolem něj. Nemyslel tím pokoj ale myslel tuhle situaci.
"Není pro tebe." řekl mu jak to bylo. Neměl mu to za zlé. Nějak ho i chápal. Ale on potřeboval vědět každý krok lidí na dvoře a nedovolil by aby jeho soucit či cokoliv sentimentálního dovolilo Jasonovi neuspět.
Neměl mu co víc říct. Jenom ho nechal v jeho ložích a řekl mu.
"Nad ránem to řeknu Jasonovi. Nech si to všechno projít hlavou. Navíc... odcházet bez rozloučení je neslušné." řekl mu prostě

"Oh stavím sa že presne to spravíš.." zamrmlal som si popod nos, no v podstate som ho nenechal dohovoriť. Bolo mi to jedno. Dal mi pomerne dosť jasne najavo že pokiaľ budem "tu", tak sa nezbavím podobných.. sračiek.
"Shinjimae baka!" A keďže sede na riti a neblokoval dvere, tak som ešte počas jeho rozprávania len rozladene mávol rukou, odišiel z miestnosti a dvere som za sebou pomerne dosť rozčúlene zabuchol. Môj hlas nebol ani tak.. "nasratý", hlučným spôsobom. Skôr iritovaný. Hej.. počuť ho, tak by som sa s ním pravdepodobne hádal. Ja som predsa len Jasonovi nikdy žiadnu lojalitu nesľúbil. Ani som mu nehovoril, že mu budem slúžiť ako nejaký poskok. Čo by som z toho mal? úplné hovno. A stálo mi to hovno za Edov "kde si bol" vždy keď sa niekam vytratím? hell no. Tým že som odišiel v podstate hneď, asi v momente keď sa Ed prvý alebo druhý krát zasmial, tak nenastalo žiadne vysvetlovanie a ani nejaká jeho argumentácia. No po tom som sa do miestnosti ešte raz vrátil.
"Ani to neskúšaj, I dont give a shit." Povedal som narovinu, ak by chcel zas začať rozprávať. Ono len som si tu zabudol oblečenie ktoré som si včera kúpil... a vak. No a po tom ako som si to vyhrabal z truhly ktorá bola pri posteli, tak som už naozaj išiel svojou zas raz vlastnou cestou.

Mal som v pláne zájsť k stajni, nasadnúť na Shade a obrátiť to rovno do Lewsbry, kde som chcel zobrať svojim posledných pár vecí a pravdepodobne  .. no kto vie. Mal som tak dva dni cesty na premýšľanie.

A tak tedy tahle seance skončila. Edwin ho s úšklebkem nechal odejít pryč a jen pokrčil rameny stylem. Nějaký získáš a nějaký ztratíš. Neřekl by že ho mrzelo, že to skončilo takhle ale věřil že Jasona možná bude. Tedy na nějaké formě. Nepochyboval o tom že by souhlasil s tím že takovému člověku se dolů na cestě nedá věřit. Oba dva s Edem si říkali že počase... kdo ví? Potřebovali někoho do jejich kruhu kterému mohli věřit. Jen bude škoda, že si teď budou muset najít někoho, kdo si za podobné prasečiny bude muset nechat platit.
Přinejhorším se zbaví Svena aby jim poslali nějakého schopnějšího hraničáře. Ostatně co by pro Jasona neudělal.

Tak či tak se Kaze odebral na cestu zpátky do Lewsbry spolu se svým věrným ořem. Cesta byla poměrně deštivá a pochmurná a tak atmosféra nebyla dvakrát tak dobrá. Pršelo až do Lewsbry.