Kansai

Předmět: Kansai Sun Mar 15, 2020 6:49 pm

Kansai je hrad rodu Mikazuki postavený na řece. Díky téhle věci je hrad vybaven docela moderními prvky na okolí nevídané. Obrovské kola jsou umístěné na řece a díky tomu je hrad vybaven mlýnem, tak neustálým přísunem ryb. Proto se o něm říká že ho může obléhat několik armád ale hrad nikdy nevyhladový.
Samotný hrad je poté poměrně velký ale ne však největší ze všech klanů. Přilehlé vesnice jsou známe pro uhelné doly a rýžová pole.

Předmět: Re: Kansai Sun Mar 15, 2020 7:05 pm

Oheň, bolest a rachot... to všechno jakoby bylo z čista jasna pryč. Byl to pocit jakoby se Thomas probudil ze špatného snu a najednou otevřel oči, spocený a udýchaný.
Thomas ale nebyl v posteli... ani v jeskyni pod nemocnicí. Byl na světle. Kdesi kde to ani neviděl ani neznal. Víděl kvetoucí třešeň, nádvoří jakéhosi hradu s architekturou kterou neznal, ani nemohl! Motala se mu hlava ani si nevšiml že tu není sám a že má na sobě podívnou zbroj a v ruce dřevěný "boken".
"Mou ichi-do kure! Kazehaya!" zakřičel na něho někdo koho ani neznal.
Kazehaya? pomyslel si Thomas a podíval se na svoje ruce. Byli malé.. Skoro děcké. Popadla ho panika. Všechno se to zdálo tak pravé... ale nemohlo být? Sáhnul si na obličej ale nenahmatal svůj nos, pusu ani tváře. Jakoby se ocitl v úplně jiném těle! Začal panikařit srdce mu bušilo... Nebyl to sen? Je vážně mrtvý a tohle je ... co je tohle? Hlava mu to nebrala dýchání se nezpomalovalo a celý svět se mu zatočil pod nohama dokud Thomas nepadl na všechny čtyři.
"Dō shimashita ka, Kazeyama?" ozvalo se ale Thomas to ani neslyšel.
Poe je mrtvá? Co se stalo v té jeskyni? Jsem já mrtvý? Kde to jsem. To není možný ... to není možné.
Najednou... opět tma.

Když se Thomas probudil podruhé byl už někde jinde. Ležel na tatami v podivné místnosti která byla skromě vybavená. Na hlavě měl přiložený obklad a na sobě pyžamo. Nemohl odhadnout jak dlouho ležel, den? týden? Měsíc? Kdo ví. Čas byl pro něj trochu záhadou. Když otevřel oči všiml si že není sám ale u postele sedí dívka v podivném oblečení.
Thomas si sedl a když dívka uviděla že se konečně pohnul skočila mu kolem krku a se slzama v očích ho objala.
"Yokatta..." povzdechla si dívka pro sebe.

Předmět: Re: Kansai Sun Mar 15, 2020 7:29 pm

Kazehaya

Sen.. bol to len sen. Oheň ktorý sa rozlial po celom mojom tele.. praskajúci štít a prudký výkrik Poe, ktorú pohltili plamene len o niečo neskôr než mňa. Vedel som že to je len sen, bol som o tom presvedčený.. nočná mora, po ktorej sa prebudím v Citadely.. a následný deň o tom Poe aj porozprávam.. bude sa na tom smiať, snáď.

Otvoril som oči. Bol som spotený.. udýchaný a ruky sa mi triasli. Ostatne ako po každej nočnej more no.. nezobudil som sa v posteli? Motala sa mi hlava a všetka.. realita.. a logika sa v mojej hlave roztrúsila ako domček z kariet. Mal som v rukách kus drevenej palice.. prečo som mal ale také malé ruky? Inštinktívne som zareagoval na výkrik od.. niekoho.
"N.. n.." Roztriasol sa mi hlas, no začal som tak prudko dýchať, že som zo seba nevedel vypustiť ani jednu hlásku.. a čo by som povedal? Bol som na kolabsu toho, aby som sa rozkričal na plné hrdlo... a v tom.. tma.

Prebudil som sa po druhý krát.. no tento krát som neotváral oči hneď. Bál som sa ich otvoriť. Skôr .. som sa snažil sústrediť. Počúval som svoje dýchanie, pohol som prstami na rukách.. nohách. Bol to zvláštny pocit.. zvláštny zvuk. Takto som *ja* nedýchal. Stisol som zuby a pomaly som oči otvoril. Prešiel som do sedu a bez slova som sa obzrel.. nespoznával som to tu. Vlastne som si do teraz ani len nevedel predstaviť miesto, ako toto. Nevyzeralo to ani ako kráľovstvo. Okolo krku sa mi zavesilo veľmi malé dievča, čo mohlo za to, že som úplne stuhol. Mohla pocítiť, ako som sa znova trocha roztriasol. Možno som sa jej aj trocha zľakol, kto vie, no pre čo by som sa mal zľahnúť takého dieťaťa? Vyzerala rada, že ma vidí ale.. ja som tento pocit nevedel zdieľať. Roztrasenými rukami som ju chytil za ramená a snažil som sa ju od seba odtiahnuť, zároveň sa posunúť do zadu a postaviť sa.

Pozeral som sa na ňu ako na úplného cudzinca. Predsa len.. z môjho pohľadu, som ju videl prvý krát v živote. Chcel som prehovoriť, no kým som ešte znova nespanikáril, moje racionálne ja ma prinútilo zakusnúť sa do jazyka.

Předmět: Re: Kansai Sun Mar 15, 2020 7:38 pm

"Dō shita, Kazehaya..?" zeptala se zmateně dívka. Děsil jí pohled jejího bratra, děsil jí že spal takovou dobu pronásledován nočními můrami a křikem divným jazykem. Lidé si o něm začali šuškat kdoví co a teď tohle. To že se jí snažil od sebe odstrčit bylo ještě větší šok. Měla tváře plné slz a kruhy pod očima. Thomas si dokázal dovtípit že tu seděla dlouho do noci a přicházela sem brzo ráno. Všiml si že na nohách má nějaké plátno do kterého cosi výšivala, co nebo proč to nepoznal bylo to nějaké divné písmo...
Dívka se vzpamatovala vstala z kleku a utekla za dveře kamsi.
Thomas slyšel jen nějaké skřeky a slova jako "Chichiue" a "Okasan" a dívka byla pryč.
Thomas však něco zachytil. Slovo které řekla před chvílí ta dívka. Kazehaya.. něco mu to říkalo slyšel to i tenkrát na tom nádvoří... Zatím však měl v hlavě chaos a potřeboval se uklidnit aby v tom měl jasno.

Předmět: Re: Kansai Sun Mar 15, 2020 7:51 pm

Kazehaya

Prehovorila ku mne druhý krát, na čo som znova len o pár krokov cúvol. Vlastne som sa už nachádzal na kraji miestnosti.. takže medzi nami už bolo niekoľko metrov. V tom sa rozbehla preč. Možno by som aj zaregistroval, že ju niečo hrozne rozhodilo no momentálne som mal plnú hlavu toho, psychicky sa nezrútiť.
Ako utiekla z miestnosti, sám som rýchlo pribehol k dverám. Takmer som pri tom spadol toto.. telo.. bolo naozaj po fyzickej stránke strašné. Zavrel som zásuvné dvere a len som od nich znova rýchlo ukročil von.
Na nohách som sa neudržal dlho. Stačil ďalší záblesk spomienok na oheň.. a Poe.. a nohy sa mi roztriasli.. podlomili a ja som len z vypätím všetkých síl nezačal zúfalo kričať. Aj tak som sa ale neubránil tomu, aby som zaťatou päsťou nezačal ako zmyslov zbavený mlátiť do podlahy, ignorujúc bolesť... až som tam nakoniec len ostal kľačať.. s dokrvavenými hánkami a tichými slzami, ktoré mi stekali po lícach. No neprehovoril som ani jediné slovo, nevydal zo seba ani jedinú hlásku.

Předmět: Re: Kansai Sun Mar 15, 2020 8:03 pm

Povíhajíc chodbou mohl vidět že u jeho dveří stáli dva muži oděni v robách s mečem u pasu kteří sebou ani nehnuli když prošel dveřmi a stále se koukali chodbou kamsi do prázdna.
Chodba byla dlouhá a rozsáhlá. Po stranách byli podobné dveře, kterými zrovna prošel. Také bylo vidět na řeku a zahradu před ním. Výhled z okna byl vskutku nádherný, na to však teď moc neměl čas.
"Yamate Kazehaya!" hlas plný autority a charismatu se rozburácel chodbou a probudil Thomase z transu.
Na chodbě stál muž v černé róbě. Se svalnatou postavou dlouhými černo černými vlasy svázaným do copu. Byl vysoký. Stráže u dveří zabořili své tváře do země a zůstali tam po celou dobu. Muž pomalími kroky šel k Thomasovi dokud už nebyl doslova na dosah ruky.
Thomas si také všiml že za jeho zády stojí ta dívka, která předtím ležela u jeho postele. Když se muž zastavil dívka stiskla jeho róbu a spoza jeho zad sledovala Thomase
"Tsuttatsu." rozkázal prostě muž co však příkaz znamenal si Thomas nedokázal říct. Nebít gesta které jasně znamenalo "zvedni se". Thomas nevěděl kdo muž je. Neměl ani nejmenší tušení. Ovšem tenhle styl, jak se ten člověk nesl a jak autoritativně mluvil. Došlo mu že šlo o někoho důležitého.

Předmět: Re: Kansai Sun Mar 15, 2020 8:14 pm

Kazehaya

Podvihol som hlavu hore... tretí krát. Kazehaya bola buď niečo veľmi univerzálne, alebo niečo spojené so mnou.. meno? Ten hlas ale nepatril len tak niekomu. Už od pohľadu bol tento muž.. niekto výnimočný. V tejto miestnosti sme sa tu teraz nachádzali štyria no sotva sa sem zmestil sám zo svojou charizmou. Nahlas som preglgol. Bolo vidieť že som z neho dostal strach, no kto by nedostal. Aj v mojom originálnom "tele" by som sa cítil v jeho blízkosti ako niekto, kto môže veľmi ľahko prísť o hlavu. Skôr inštinktívne som chcel okolo seba vztýčiť borg, magickú bariéru no.. uvedomil som si, že v tele necítim ten známy pocit, keď ním preteká.. mana.. a ja som sa po dlhom čase cítil úplne bezbranný. To že sa jednalo o rozkaz, som usúdil iba z tónu hlasu. Nevedel som čo po mne chce, no ako sa dostal na dosah ruky, v podstate som vyskočil na nohy, teda smerom dozadu.. prikrčený, pripravený začať niekade utekať. No nechcel som z neho spustiť oči. Čo ak by som sa čo i len pozrel k oknu a on by bol v momente pri mne? Spravil som neopatrný krok dozadu, stále v strehu... a nakoniec som sa rozhliadať začal. Z môjho postoja bolo zjavné po čom.

Předmět: Re: Kansai Sun Mar 15, 2020 8:26 pm

Muž se zastavil když ten prcek vyskočil na nohy a celý se třásl a ustupoval dozadu. Thomas jen uviděl jak se tomu muži na tváři vytvořil jistý výraz. Odpor či ... zlost?
Chytl Thomase za límec a doslova ho začal táhnout do pokoje a ať by Thomas chtěl udělat cokoliv... nemohl. Byl doslova bezbraný jako dítě... kterým byl.
Viděl jak dívka jde za ním, brečící očividně apelovala na otce aby se uklidnil aby ho pustil.
"Chichiue, yamete kudasai..." byla fráze kterou slyšel skoro pořát opakovat tu malou dívku se slzami na tváři. Když už to řekla asi po čtvrté muž se na ni otočil a jen ji probodl pohledem, což dívku přimělo udělat dva rychlé krokydozadu.
Poté už její nářky přestali a ozývalo se jen tiché vzlykání.
Došli zpátky do té místnosti odkud Thomas předchvílí utekl a ten muž ho doslova hodil přes práh do místnosti. Thomas se klouzal po zemi dokud nenarazil zády do zdi, která byla dobré 3 metry od dveří. Muž poté řekl něco směrem k němu, čemuž Thomas nerozumněl, a hlasitě zabouchl za sebou dveře.
O moment později se dveře začali pomalu otevírat a Thomas mohl vidět malé prstíky dívčí ruky které dveře otevírali.
"Mifune!" křikk ten muž prostě. Jediné slovo stačilo k tomu aby dívka dveře zavřela ještě než vešla do místnosti.
A tak ... byl Thomas sám, zmatený a rozklepaný.

Předmět: Re: Kansai Sun Mar 15, 2020 8:41 pm

Kazehaya

Dostal som sa do obrovského problému.. a hovno som s tým mohol spraviť. Ako ma muž chytil za límec môjho podivného oblečenia a ja som sa v podstate.. veľmi rýchlo prestal vzpierať. Pochopil som že to nemá vôbec žiadny zmysel.
Mať tak.. možnosť.. Rýchlo som túto myšlienku ale zatrhol. Čo by som s Ranzom spravil? Vypálil tomuto mužovi do hrude dieru a po tom sa nechal zabiť od tých strážnikov?

Dopadol som na dlážku a dobre že som sa nerozkotúľal cez celú miestnosť. Takto to ďalej nepôjde.. no ako im dať vedieť že im nerozumiem ani jedno slovo? V tom ma napadlo.. že to možno tak predsa len pôjde. Samozrejme ma to napadlo až po tom, čo som pár sekúnd ležal na chrbte, hladiac na strop. Keďže som mal aj nad čím rozmýšľať, dokonca zo mňa opadlo trochu strachu.. ale len trocha. Znova som sa postavil na nohy a len som rýchlo natrčil ruku pred seba, na znak "stop". Teda.. ak to tak pochopil.
"Ha!" Takmer som na neho zakričal "halt", no to by sa už dalo považovať za slovo, čo som nechcel. Následne som len.. poukázal na seba.
"K..ka..akze.. eh.." Pošúchal som sa vo vlasoch. Toto bolo ťažšie než to znelo. Môj hlas znel úplne inak a .. všetko bolo.. iné. ťažké.. "Kazeha .. ja?" Dosť viditeľne to bola otázka. "Hmm?" Vyplívalo to z reči môjho tela, neistého a spýtavého pohľadu, to že som na seba ukazoval... a to že som to poriadne ani vysloviť nevedel.

Rýchlo som, v podstate po štyroch prišiel k dverám. Sadol som si pred ne a.. veľmi potichu som na ne zaklopal..
"Kazeha..ja.. kazehaya? Kazehaya?" Začal som opakovať. Potreboval.. som im nejako dať vedieť, že im nerozumiem, nie? Napadlo ma, že cez to dievča by to mohlo ísť ľahšie. Deti boli v týchto veciach viac chápavejšie než dospelí.

Předmět: Re: Kansai Sun Mar 15, 2020 9:01 pm

Žádná odpověď. Byť ony stráže byli přededveřmi, však je Thomas slyšel dýchat. Neřekli ani slovo. Doslova ho ignorovali.
Thomas se pokusil otevřít dveře a jít pryč ovšem stráže jen dali své kopí do tvaru X mezi futra a tak bylo jasné že se odsud nehne.
Dívka už přededveřmi nebyla... byla pryč a tak Thomasovi nezbývalo nic jiného než zůstat v místnosti.
Teprve teď se rozkoukal a všiml si že místnost není tak prázdná jak by se zdálo. Tedy... byla ale zároveň..
To co vypadalo jako stěny bylo ve skutečnosti... Thomas si to nedokázal jinak vysvětlilt ale jednalo se o jakési vestavěné skříně.
Když jednu z nich otevřel uviděl malý stolek který připomínal šachovnici. S tím rozdílem že pole tady bylo 9x9 políček. Byli tam aji nějaké obrázky a různé dřevěné hračky. Thomas se rozhodl podívat se do dalších dveří, celkem 3 na každou stranu méstnosti.
Další dveře byl šatník s brněním které stálo na stojanu. Nic zvlástní. Poslední dveře však schovávali něco velmi zajímavého.
Knihy. Bylo jich tam snad 30. Thomas je mi rychle proletěl a jedna z nich ho konečně zarazila. Pravděpodobně se jednalo o abecedu. Bylo tam 46 znaků které měli u sebe různé obrázky které pravděpodobně dětem pomáhali ve čtení. Thomas pochyboval že ty obrázky znamenají víznam. Pravděpodobně to byla jen pomůcka. Něco jako "A jako Anděl, B jako Brokolice..." a tak podobně. Sice ty podivné znaky nedokázal přečíst a nevěděl jak zní ... ovšem kdyby si dal na čas mohl by to nějakým způsobem rozluštit. Nebyl idiot.

Předmět: Re: Kansai Sun Mar 15, 2020 9:12 pm

Kazehaya

Cítil som sa ako idiot.. a tak som s tým veľmi rýchlo prestal. Len som znova rukami tresol od zlosti do dverí, zavrel som ich za sebou a dal som sa do prehľadávania miestnosti. Bolo to čisto zo zvedavosti.. a aj z toho, že som nechcel ísť spať. Bál som sa snov.. niečo mi hovorilo, že to najbližšie bude samá nočná mora.

Veci ako hračky ma vôbec nezaujali, vlastne som vedel presne čo hľadám. Môj otec bol pôvodne pisár.. a z toho čo som zbadal toto miesto.. nevyzeralo ako miesto niekoho chudobného. No nebol som si istý, či som to vedel posúdiť.
Nakoniec sa mi predsa len podarilo nájsť knihy.
"Toto som potreboval.." Povzdychol som si potichu, keď sa moje ruky dotkli niečoho, čo som tak dôverne poznal. Síce som nemusel vedieť čítať ich písmo ale.. kniha bola stále kniha. Podarilo sa mi nájsť aj nejakú s obrázkami. Problém bol len v tom že aj ich písmo bolo niečo úplne iné než to, na čo som bol zvyknutý ja. S týmto tu.. budem potrebovať pomôcť.

Rozhodol som sa tým zabiť celú noc, no vydržalo mi to len pár hodín. Keď som viac "precitol" znova k sebe a prestal si zúfať, zameral som sa na niečo úplne iné. Ako som tak sedel na tatami obklopený rôznymi knihami a niekoľkými predmetmi, ktoré vyzerali ako obrázky z poniektorých kníh, prekrížil som nohy do tureckého sedu. Dal som si ruky na kolená a s hlbokým nádychom som sa ponoril "do seba". Bola to len obyčajná meditácia. Nič zvláštne... snažil som sa rozpamätať na časy, kedy som bol.. na tom ako teraz. Bez mágie.. a ako som túto hranicu vtedy prekonal. Mal som síce učiteľa, no koniec koncov to stále bola len moja vlastná snaha. Aspoň som bol o tom presvedčený. Pre čo by sa mi to nemalo podariť aj v tomto tele?

Předmět: Re: Kansai Sun Mar 15, 2020 9:25 pm

Hned druhý den poté co Thomas probudil měl pouze jednu návštěvu... která se poté dem co den opakovala.
Jednalo se o muže s drdolem na hlavě a v bílém plášti. Že to byl doktor mu došlo když chtěl po něm aby vyplázl jazyk a prohmatával mu uzliny, klepal na čelo. Buď se jednalo o pedofila a nebo o doktora a jelikož ho ty stráže pustili, sázel na to druhé. Thomas nevěděl jaká je diagnóza a když na něj doktor mluvil jediné co dokázal vyplyvnout bylo "Kazehaya." Což moc nepřispělo.
A tak diagnozá byla i pro doktora těžká. Jelikož nechtěl přijít o hlavu a říct mu co si myslel, že jeho syn je pravděpodobně traumatizován z tohohle všeho, vymyslel si diagnózu která mu svědčila. Ztráta paměti vyvolaná šokem. Doktorovi hrálo do karet že jeho matka pár dní před oním incidentem zemřela. Svedl to na tohle všechno a řekl že "Někdy dětem co přijdou o blízké rodiče vzejdou do šoku, ztratí řeč a dokonce i paměť aby zapomněli." Nedělal to pro Kazehayu ale pro sebe. Měl rád hlavu na krku a nechtěl ji mít na hradbách.
Otec mu dal proto ultimátum. Měsíc aby vrátil syna do pořádku. Netřeba dodat že s jistou dávkou výhružek.
Nikdo jiný k němu poté nešel. Ani dívka. Jen služebné kterému nosili jídlo a doktor.
Ten zpočátku nevěděl co má dělat, přeci jen si celou diagnozu vymyslel ale naštěstí pro něj byl aspoň ve správném revíru. Thomas si totiž skutečně nic nepamatoval, ani nemohl a řeč ztratil protože ji nikdy neměl. A tak ... ho učil mluvit v šanci že zachová svoji hlavu.
Přes den se učil s tím mužem, přes noc se snažil pracovat na magii. Byl však malý když ten dar poprvé, menží než tohle tělo, a tak si celý ten proces nepamatoval. Věděl že to zahrnuje něco s manou a "otevření dveří" ale zatím to bylo jako kdyby ho hodil někdo do lesa a řekl mu ať z něj najde cestu ven. Thomas věděl že tam je cesta a dokonce už po ní jednou šel. Jen si nepamatoval kde je její začátek a tak zatím.. bez úspěšně.
Naučil se hodně o tom co a kde je. Nevěděl jak se to povedlo ale nějakým způsobem potom co umřel, s čím se hodně těžko smiřoval, se objevil tady. Na Emeraldových ostrovech. Něco málo o nich slyšel ale bylo to jen z klepů v citadele. Dozvěděl se také o své rodině, Mikazuki, o situaci a tak podobně. Neměli moc čas probrat všechno a doktor taky ledacos o vnitřním fungování rodu nevěděl. Ale obecné věci znal. Jeho "Otec" byl Daimyo téhle části. Měl tři bratry, dva starší (Rei a Kotaro), jednoho mladšího Hirako a sestru Mifune. Doktor nechtěl zacházet moc do detailů, nechtěl totiž říct křívé slovo proti někomu omylem a tak o všech hovořil jako o urozených pánech, a jen v tom nejlepším světle. Thomas věděl že jsou to většinou žvásty. Přeci jen když se ho zeptal na to z jakého důvodu "sotva leze". Doktor mu odpověděl že je to rozený bojovník a že byl vždycky chloubou rodu. Bylo jasné že všechny informace od doktora byli tedy docela k ničemu, až teda na ty obecné.
Nejcenější informace... nalezl v deníku. Chlapec který vlastnil tohle tělo si jej psal a uchovával. Z počátku neuměl číst ale když se to naučil a přečetl si co bylo v tom deníku... rozumněl celé situaci.
"Kazuhaya" byl od mala slabí jedinec. Vyrůstal ve stínu dvou bratrů kteří se prali o místo dědice. Z toho mála co mu doktor řekl se zde nejspíš jednalo o "Elektivní monarchii". Což znamenalo že každý kdo přímo sdílí krev se současným panovníkem může být zvolen.
Z toho co zde četl se všichni sourozenci viděli v jako konkurenti a slabý "Kazuhaya" byl vyčleněn z rodiny. Týrán bratry. Časté násilí vůči němu, odebírání mu jídel kopání do hrudi a podobné věci. Jediný kdo ho chránil byla matka a sestra což moc celé situaci nepomáhalo.
Několik stránek tu bylo také o "tréninku" s otcem který byl podle všeho neuprosný. Kazuhaya se poté často stranil těchto věcí a radši četl a hrál "Shogi" což mezi ním a otcem jen vytvořilo nekončný kruh. Čím víc četl tím víc chtěl jeho otec aby trénoval a tím víc Kazuhaya četl...
Thomas si z četných řádků o přání své vlastní smrti a tom aby se nikdy nenarodil dokázal pochopit proč bylo jeho tělo v takovém stavu jakém bylo.

Třicet dnů přesně tedy uteklo od té chvíle a den přesně. Thomas už uměl mluvit a psát. Díky doktorovi, Yokohirovi, měl od koho odrážet slova, což byla podstatná část učení, a také díky tomu že jeho učitel měl docela dobrou motivaci ho to naučit, se mu povedlo rozumět řeči docela rychlo. Nebyl žádný expert ale řekl by že tenhle jazyk ovládal už lépe než okrštinu či severštinu.
Do místnosti vešel doktor, s obavami v očích.
"Tak dobře Kazehaya-dono. Jen odpovídejte normálně na otázky a všechno bude v pořádku." čekali na otce, který po chvíli přišel a posadil se do sedu před něj.
"Takže... Vše při starém." řekl směrem k doktorovi, který měl obavy a jen vyzval "Thomase" aby něco řekl.

Předmět: Re: Kansai Sun Mar 15, 2020 10:09 pm

Kazehaya

Našťastie moje malé fiasko hneď po "precitnutí" malo iba trocha katastrofálne následky. Rozhodne lepšie, než keby som sa objavil v tele nejakej blbej kravy, taurena alebo tak. Ako by učenie jazyka vyzeralo tam?

Učenie jazyka mi išlo celkom rýchlo. Nebolo to vôbec také ťažké, ako som si spočiatku myslel. Dokonca sa mi zdalo, že po fonetickej stránke mi sedel viac, než jazyk používajúci v kráľovstve. Možno to ale bolo tým, že toto bol môj druhý jazyk a tým že som bol pôvodne syn pisára no.. mal som to v krvi? Kto vie. Každopádne jazyk bol kľúčom k mnohým informáciám a vedomostiam. Dozvedel som sa.. základy. Obecné informácie ktoré ma uviedli do obrazu. Tie interné však mimo môjho denníka neboli spoľahlivé, aspoň nie od doktora. Ten si mohol všimnúť, že sa nesprávam príliš ako jedenásťročný chlapec. Bol som neskutočne trpezlivý, možno viac než on. Taktiež ma nerozptyľovali veci ako hračky či myšlienky, ktoré boli nepotrebné. Ostatne.. toto sa so štúdiom v Citadele nedalo porovnávať a navyše to bolo zadarmo. Mal som v pláne pohltiť každú dôležitú infomráciu, o ktorej som potreboval vedieť. Dokonca som pár krát, keď už som bol zbehlejší v jazyku, doktora zastavil a požiadal o o zmenu témy. Hlavne keď rozprával o niečom, čo by som podľa môjho názoru nevedel využiť alebo ma to jednoducho nezaujímalo.

A prišiel deň D. Práve som sa obliekal do klasického kimona. Fascinovalo ma množstvo významov, ktoré jednotlivé slová mohli niesť. Napríklad aj moje vlastné meno. V Kráľovstve som bol proste Thomas.. ak to meno malo význam, bolo už dávno stratené kto vie kde. Ale tu? Kazehaya..
Doktor vošiel do miestnosti v momente, keď som si zaväzoval kimono a na jeho slová som len prikývol.
"Máte o mňa obavy Ishi?" Spýtal som sa ho, keďže som si stále nebol úplne istý akú koncovku mám v mojom postavení použiť voči nemu. Pamätal som si, že otcovi musím hovoriť -sama. -dono by bolo od syna neúctivé a všetko ostatné bolo vyslovene tabu.
Keď som bol hotový, len som sa úplne pokojne a bez nejakej známky stresu, nervozity či malomocnosti ostal čakať na otca.

Sedel som na kolenách... s takmer zatvorenými očami. Tie som otvoril až v momente, keď som započul, ako do miestnosti prišla ďalšia osoba. Bol rovnako impozantný ako v deň, keď som ho prvý krát videl. To bolo sotva mesiac. A prehovoril. Keďže doktor ostal potichu, slová pravdepodobne boli na mne. Pozrel som sa na môjho .. očividne otca. Z denníka som približne vedel pochopiť pocity Kazuhayi k nemu no, ja som ich nezdieľal.

"Otec.." Prehovoril som k nemu pomerne zdvorilo. Bolo to zvláštne, aj keď v inom jazyku.. že niekedy budem iného muža, než môjho pravého otca.. nazývať týmto spôsobom.
"... pamäť sa mi nevrátila, ale doktor ma naučil znova rozprávať a čítať." Na chvíľku som sa odmlčal. Mohol som mať pár chýb v dialekte no rozhodne som vyzeral ako úplne iná osoba, než tú.. aspoň pre mňa prvú noc.
"takže ak si potrebujete overiť zdravie mojej mysle, pýtajte sa." Vyzval som ho, no.. stále pomerne zdvorilým spôsobom. Toto bola jedna z vecí, ktoré ma celkom pálili na jazyku. Všetci tu boli príliš zdvorilí. Nemali by sme byť dieťa a rodič? Z nejakého dôvodu som sa nemohol dočkať toho, kedy spoznám svoju sestru.

Předmět: Re: Kansai Sun Mar 15, 2020 10:34 pm

Otec si ho poměřil od hlavy až ke kolenům. Vypadalo to že se změnil. Ať už ta situace byla jakákoliv... Seděl v přímeně, koukal se mu do očí a ne do podlahy. Neposmrkoval a nebrečel... Otec se podíval na doktora a zvědavě si ho přeměřil od hlavy k patě. Také řeč těla byla jasná. Když přiblížil jeho obličej blíže... Kazeyama ani necukl. Neměl taky proč?
Všiml si také že už není tak pohublí jako předtím... Po fyzické stránce na tom byl o dost lépe než ... kdy jindy.
"Že by ten šarlatán hovořil pravdu?" poškrábal se ve vousech Hideo. Zpočátku nu nevěřil ani ten jeho tlustý nos mezi očima ale bylo to lepší než to co mu řekli ostatní. Bylo to něco. A tak přistoupil na tu možnost a teď to neslo výsledky. Hlava mu z toho šla kolem ale nepotřeboval nic víc vědět. Stačilo mu tohle málo.
"Dobrá práce, Mifune." řekl a uklonil se doktorovi tenhle muž. Z něj jakoby spadl kámen div se nezesypal k podlaze.
"Můžete odejít odměna Vás nemine." řekl zatím co vstával z tatami otec. Byl to očividně jeden z těch mlčenlivých typů, akce před slovy, činy nadevše a tak podobně. Ne že by téhle jeho proměně věřil plným srdcem ale čas jen prokáže zda-li se nevrátí do své podoby. Doktor však naplnil svůj úkol a tak nebylo třeba trestu.
Otec opustil místnost stejně rychle jako do ní přišel. U dveří křikl jen "rozchod" a tak bylo jasné že jeho domácí vězení skončilo.

Předmět: Re: Kansai Sun Mar 15, 2020 10:47 pm

Kazehaya

Nič sa nepýta. Pravdepodobne mu stačilo to, že som sa tu nezosypal od nervov. Ostatne... tak by sa pravdepodobne správal starý Kazehaya. Ostatne.. toto posadnutie práve starému Kazehayovi pravdepodobne prišlo ako vykúpenie. Ja som na rozdiel od neho nebol až taký tragéd a aj keď som pravdepodobne nespĺňal mnoho vecí a zásad, ktoré si tu ctili, stále som na tom musel byť oveľa lepšie.
Ostal som tam teda sedieť a sám som pri odchode otca a doktora sklonil hlavu... no a chvíľu som čakal. Dvere ostali otvorené.. stráže sa tiež pobrali svojim a ja som si uvedomil že.. som sa z toho dostal, aspoň z toho najhoršieho.

Rozhodol som sa moju izbu opustiť. Ísť sa prejsť, prevetrať nohy a hlavne zmapovať terén. Vôbec som to tu nepoznal, takže som si nebol vôbec istý, či sa nestratím no.. pravdepodobne som mal dosť času? Nepochyboval som o tom, že mi čoskoro začnú povinnosti, len som netušil kedy a ako presne budú vyzerať.

Předmět: Re: Kansai Sun Mar 15, 2020 11:07 pm

Samotný hrad měl několik pater a tak se docela lehko v něm jeden ztratil.
Byl však postavený docela na stejným principu. Chodba s balkónem s výhledem na řeku, schody na konci chody vždycky vedoucí jen jedním směrem.
Thomas si pomyslel že to bylo asi z toho důvodu že kdyby se cizí armáda dostala dovnitř musela doslova projít několik pater a přejít tam a zpátky několikrát. Což by mnoho lidí unavilo.
Thomas sotva dýchal po třetím patře. Bylo to docela náročné a tak když došel na náměstí byl spocený až na prdel.
Nádvoří už si jednou pamatoval.
Bylo to jakoby jeden velký most jelikož on Thomas před sebou mohl vidět řeku která očividně protékala pod nimi. Napadlo ho že to je úchvatná stavba... byť ho děsila představa co by se stalo kdyby někdo nějaký ten sloup mostu vyhodil do vzduchu.
"Zombie vstalo z mrtvých." řekl posměšnej hlas. Byl to kluk o něco starší než on a asi o hlavu vyšší. Svalnatý ve červeno černé zbroji s mečem u pasu a dřeveným mečem v ruce. Na tváři měl samolibí úsměv a jeho podoba byla dosti podobná muži který ještě před chvílí seděl před Kazeyamou.
Podle tónu a postoje se nad ním povyšoval což tady mohlo dělat jen pár lidí.

Předmět: Re: Kansai Sun Mar 15, 2020 11:22 pm

Kazehaya

Mal som v sebe zmiešané pocity. Bol som ohúrený vonkajšou, ako aj vnútornou architektúrou celého tohto miesta. Na druhú stranu som išiel po niekoľkých poschodiach vypľuť dušu. tento chlapec bol naozaj slabý a ja som začal uvažovať nad tým, či by som sa najprv nemal skôr zamerať na fyzickú kondíciu. Predsa len.. mágia v tomto stave? pravdepodobne by ma roztrhlo. Jeden Ranz a ja by som skončil s dolámanými prstami. Na druhú stranu ma o hrozne hnevalo. Mágia bola niečo, čím som žil.. a čo ma rozhodne neprestalo baviť. Bol to taký kľúč ku všetkým otázkam, ak mal človek dosť trpezlivosti.
Z mojich myšlienok ma vytrhol hlas, ktorý bol dosť očividne mierený na mňa. S neskrývaným záujmom som sa pozrel na chlapca, ktorý nemohol byť ničím iným, než mojim bratom. Ale ktorým? Jeho poznámka mi prišla vtipná, pretože nevedel o čom rozprával.
"Ktorí že z tých dvoch bratov si ty?" Spýtal som sa so zamysleným pohľadom, na čo som si jednou rukou pošúchal bradu. Starý Thomasov zvyk.

Předmět: Re: Kansai Sun Mar 15, 2020 11:37 pm

"Heh... Hraní na blbýho před tatíkem fungovalo ale na mě něco takovýho nezkoušej." řekl chlapec a načepířil se ještě víc. Poté mu lehce položil dřevěný meč na hrud a zatlačil. Trochu se usmál a začal...
"Kotaro tak trochu doufal že už z toho pokoja nevylezeš... udělal bys nám všem službu... stejně tak i otcovi." řekl chlapec pohrdavě. No tohle málo Stačilo. Jelikož byl očividně starší než on a zmínil druhého bratra "Kotara" který byl rovněž starší než on... Bylo jasné že jde o Reie. Doktor o něm říkal že je to "Jasný následovník... tedy samozřejmě až po Vás". Z deníku Kazehayi o něm také věděl že to byl Rei kdo dostával největší pozornost a kdo byl ten co rád přišlapoval křidélka. Jeho terror byl spíše psychický než fyzický,což dělal hlavně Kotaro. Ovšem byla to jen klučičí hořká slova...
"Upřímně sem myslel že to je všechno po čem toužíš ne? Sám zavřený s nosem v knížkách. Proč se vracet zpátky hm? Pro všechny by bylo jednoduší kdybys jen pošel nebo se zavřel a nevycházel ven..."

Předmět: Re: Kansai Sun Mar 15, 2020 11:44 pm

Kazehaya

"Oh.." Na chvíľku som sa znova zamyslel. "Takže Rei." Spojil som si dve a dve dohromady, na čo som sa len otočil a podvihol som ruku na pozdrav, úplne ignorujúc hociakú snahu môjho nového brata k tomu, ma nejakým spôsobom ignorovať.
"Rád som ťa spoznal.. znova." No a ja som sa zas vydal vlastným smerom. Na takéto provokovanie som moc nemal čas.. teda čas by bol ale, už som nebol dieťa, aspoň hlavou nie. Ak ma neplánoval priamo zmlátiť tak to pre mňa boli len detské kecy .. ostatne aj ako dospelý som si z nich nikdy nič moc nerobil. Skôr som dúfal, že sa tu niekde stretnem zo sestrou. Ona vyzerala tak, že jej na Kazehayovi záležalo.. na mne. Rozmýšľal som, či ju niekedy aj ja budem schopný vidieť ako sestru. No a možno som sa jej chcel aj ospravedlniť.

Předmět: Re: Kansai Sun Mar 15, 2020 11:53 pm

Rei očividně zuřil. Ale přeci jen nakonec se uklidnil a už jen plánoval jak řekne Kotarovi něco na způsob že si z něj Kazehaya dělal prdel... a uvědomil si že jeho vznětlivý bratr nepůjde daleko pro ránu. Takhle Rei pracoval. Čisté ruce, čistá duše.
Navíc na něj už jeho instruktor křičel a tak si Rei nasadil přilbu a šel si po svých zpátky k tréninku.
Kazehaya už probloudil celý hrad a nakonec ho dovedli nohy zpátky do jeho místnosti. Jeho sestru nikde nenašel a tak měl teď trochu času na sebe.

Předmět: Re: Kansai Mon Mar 16, 2020 12:03 am

Kazehaya

Nakoniec som sa ocitol späť v mojej izbe. Bola to.. zaujímavá prechádzka. No tiež som si počas nej uvedomil, že aj cez to, že sa nachádzam "doma", tak som tu mal.. nepriateľov a moc som proti nim nevedel spraviť. Samozrejme proti ukecanému bratovi som mal svoje zbrane. Slová nebolia keď vás nezasiahnu a nakoniec to skončí, čo ale spravím s tým ktorý na to ide skôr z fyzickej stránke? Príliš sa mi nepáčila predstava sa nechať od niekoho pravidelne mlátiť.

No nemal som moc nad čím premýšľať. Toto telo bolo slabé. Síce som svojim schopnostiam v šerme veril, rozhodne som nepoznal ich .. spôsob boja. Bol som skôr na úrovni normálneho vojaka a aj to z kráľovstva. Netušil som, ako na tom sú ľudia tu. Ostávalo mi buď veľmi rýchlo prebudiť mágiu, alebo zo seba spraviť psychopata ktorému sa jednoducho neoplatí robiť problémy. Rozmýšľal som čo z týchto dvoch možností by ma dostalo do menších problémov.

"Keby že to je také ľahké..." Povzdychol som si a len som sa znova posadil na moje tatami. Vyzliekol som sa z kimona ta, že som mal na sebe teraz iba nohavice.. vytiahol som svoj vlastný drevený meč a s ľahkým úsmevom som sa naň pozrel.
"Zakrivená čepeľ.. vtipné." Bolo to niečo úplne iné než to, na čo som bol zvyknutý. Ale.. kto vie? Videl som rôzne šable, len to boli vždy skôr exotické zbrane. A začal som cvičiť. Dnešná prechádzka ma presvedčila v tom, že aj keby som práve teraz zrazu a zázračne odomkol .. moje "dvere" k mágii, moje telo by to dosť možno nevydržalo. Neostalo mi nič iné, len sa zamerať na to, aby som posilnil najprv moju fyzickú stránku.. a že som očakával, že to bude trvať.

Předmět: Re: Kansai Mon Mar 16, 2020 12:10 am

Asi o hodinu později, se dveře jeho místnosti otevřeli a byla tam jeho sestra. Bylo to skoro měsíc co ji neviděl ale vypadala pořád stejně. Měla jen trochu více rozpustěné vlasy a méně kruhů pod očima.
Lehce si naklonila hlavu na stranu a podívala se na něj.
"Je pravda co říkal otec?" zeptala se otázku na kterou jí bohužel nemohl odpovědět. Ovšem tušil kam to směřuje. Zda ztratil paměť. Pro ni to musel být docela šok. Z toho co o ní klučina psal v deníku, a bylo toho dost, měl docela hezký obrázek o tom kdo že to byl.
O rok starší než on, mezi mnoha bratry jediná sestra. Nedávná smrt matky... a celá ta situace s tím že její bratr byl v podstatě "mrtvý"... pravděpodobně toho měla docela nad hlavu.

Předmět: Re: Kansai Mon Mar 16, 2020 12:18 am

Kazehaya

Ani som si neuvedomil, ako rýchlo čas plynie. Nenacvičoval som toho moc, len základné pohyby.. základné seky, základné kroky. Mohli byť síce iné než to, na čo boli zvyknutý tu no o toľko zas nie. Koniec koncov.. stále sa jednalo o zbraň ktorú potreboval človek zapichnúť do svojho súpera. Mifune ma trocha vyrušila, no nevadilo mi to. Práve som dokončil jednu zo základných sekvencií, ktoré som sa naučil ešte na hrade u Clarifel, keď som si uvedomil, že mi v izbe stojí aj iná osoba.
No.. a tu nastal menší problém. Nie že by som sa hanbil len, som sa cítil trocha nesvoj. Pomaly som podišiel k jednej z výsuvných skríň, o ktorú som oprel boken.
"No.. " Otočil som sa k sestre. ".. záleží od toho, čo ti povedal." Aspoň som sa pokúsil, aby to tak znelo. Možno som skôr povedal niečo na štýl "čo ti povedal" ale, o to som sa mohol starať neskôr.
"Chceš sa rozprávať?"

Předmět: Re: Kansai Mon Mar 16, 2020 11:11 am

Mifune při vstupu do místnosti vypadala nejistě. Rozhlédla se kolem a kolem a netrvalo dlouho než se zarazila.
"Proč máš ten ..?" zeptala se zmateně a ukázala na meč který měl její "bratr" v ruce. Přeci jen tohle chování bylo pro něj velmi nezvyklé a trochu z ruky. Nikdy v životě ho s mečem v ruce neviděla, pokud mu ho tam doslova nevrazil otec a nenutil ho do noci trénovat.
"Nevím..." řekla upřímně jestli si chce povídat. Přeci jen nevěděla o čem a byla celá zmatená z tohohle všeho.
"Nic si nepamatuješ?" zeptala se ho s trochou obav v hlase.

Předmět: Re: Kansai Mon Mar 16, 2020 11:26 am

Kazehaya

Problém bol v tom, že som nebol chladný bastard. Vedel som si predstaviť, aké to pre moju sestru muselo byť. Pred mesiacom aj niečo stratila matku a hneď na to v podstate aj brata, na ktorom jej záležalo. Cítil som sa previnilo, no nebolo to niečo, čo by som vedel ovplyvniť.

Pomaly som si sadol na tatami a len som potľapkal vedľa seba, následne som sa začal hrabať v kimone, ktoré ležalo na zemi, až kým som nevytiahol denník.
"Toto sú moje spomienky." Podal som jej ho. Nevadilo by mi, ak by si v ňom začala listovať. "Sú tam tie, na ktoré som rád, že si nespomínam.. ako aj tie, u ktorých ma to mrzí." Dodal som a tak nejak som čakal, či si ho zoberie, prípadne sa doň pozrie. O nej tam predsa len boli celkom pekné veci. Ako jedny z mála.