Území Ashikaga

Území klanu Ashikaga se nachází mezi klanem Hato a Mikazuki. Na tomhle území jsou poměrně rozsáhlá rýžová pole schopná nasytit několik desetitisíců obyvatel spadající pod tenhle klan. Klan není velkého vzrůstu s historí sahající k démonické invazi. Patří mezi tradiční klany a je tedy nějakým způsobem uznávaný a respektovaný.
Hrad rodu je jednoduchého designu ovšem na dobré pozici chráněn několika příkopy a kopci.
Rod Ashikage si donedávna pyšnil neutralitou ale vývoj situace na největším z ostrovů ho přiměl k tomu si zvolit stranu.

Při pohybu přes jejich území se po dni cesty a jediné noci zastávky, dostali na území klanu Ashikaga. Nikdo by ani nepoznal že jste přelezli hranice, ne že by to tam někdo nějak značil názorně.
Ovšem při projítí první vesnicí si mohl Kazehaya všimnout že vlajka která teď vysela nad některými z budov už nebyla zelená nýbrž fialovo černá.
Jejich přivítání ve vesnicích nebylo zrovna s otevřenou náručí. Lidé pochopitelně nevěděli co si mají myslet.
Je tohle invaze? Ptali se mnozí.
Kazehaya mohl vidět nejistotu, pochyby či dokonce strach v pohledech vesničanů.
Docela rozdíl oproti tomu co zažívali doposud.
Netrvalo dlouho a došli do srdce tohohle regionu. Do města s hradem u úpatí hor.
Město s odhadem mohlo pojmout asi kolem desetitisíce hlav. Nebylo tedy zrovna nejmenší.
Zdálo se také dobře udržované a ne vůbec zašlé. Když se Kazehaya zamyslel vypadalo udržovaněji než Kansai.
To se ale ovšem dá čekat. Když máte méně území soustředíte se na něj více.
Po příchodu do města je úvítalo o trochu lepší přivítání. Pár slov bylo prohozeno mezi Takeshim a místním mocnářem který jen lehce prohodil že "nečekali tak velkou eskortu".
Kazehaya byl zatím v ústraní. Takeshi mu nakázal že "Ani slovo dokud nedojdou do hradu." Pokud by jej porušil pravděpodobně by s tím nic moc Takeshi před zraky všech neudělal.
Nemusel však na svoji příležitost čekat dlouho jelikož od bran města zamířila jejich eskorta přímo do hradní brány.

"Kazehaya-dono." uvítal ho mužík oděný v fialové barvě. Vzhledem k tomu co se Thomas dozvěděl o koncovkách v tomhle jazyce se pravděpodobně jednalo o místního Daimyo.
Lord Ashikaga. Byl manší postavy, staršího věku než Hideo, a šediny už měl ve vlasech nějakou tu chvíli. Co na něm bylo zvláštní byl fakt, že jeho pravý rukáv prostě vysel. Značíc že pod ním cosi chybělo.
Tváře měl hladce oholené a působil velmi vznešeně.

Kazehaya

A nastalo trápenie. Teda trápenie ani nie. Chýbalo mi cestovanie. Samozrejme som celý čas netrčal len v hrade, predsa len som mal aj hodiny jazdy na koni. Taktiež som sa miestami zúčastňoval na rôznych lovoch a v meste pod hradom ma mali celkom radi. No .. tuto to tak vôbec nemuselo fungovať. Atmosféra sa zmenila keď sme prešli hranice a ocitli sme sa na hraniciach s rodom Ashikaga, kde som si nemohol odpustiť poznámku smerujúcu k Takeshimu, zas niečo o úteku no len bohovia vedeli či bola opodstatnená, alebo som sa len nudil.

Úprimne som sa správal ako malé decko, teda nie úplne najmenšie, no minimálne 15ročné decko ktorému hýbali hormóny. Sám som to moc nevedel zastaviť, keďže to pravdepodobne aj tými hormónmi bolo. Celkom som Takeshiho skúšal. Bol stále seriózny, pripravený a pravdepodobne aj čakal že naozaj začnem utekať, no ja som nebol debil. Možno keby že tu nie je .. alebo keby že je mojim osobným strážcom ktokoľvek iný...
Pri meste som si neodpustil ďalšiu poznámku o tom, či mi bude liezť za zadkom najbližších desať rokov alebo jeho úloha za chvíľu končí. Rozhodne som bol ten otravný brat.

Nakoniec sme sa ale dostali do hradu, kde som konečne zosadol z koňa a aspoň som dúfal, že to bude na dlhšie než pár hodín.
Oslovil a privítal ma muž, ktorý bol odetý vo fialových farbách. Pôsobil vznešene, bez ruky, ale stále charizmaticky. Aj keď trocha iným spôsobom, než môj otec. Ja som obe ruky spojil pred seba a mužovi som sa uklonil, ako sa medzi sebou ukláňali lordi.
"Ashikaga-dono, ak sa teda nemýlim." Podvihol som oči a spýtavo som sa na muža pozrel. Nechcelo sa mi moc klaňať nejakému sluhovi, ktorý by ma za naozajstným Ashikaga .. zabudol som krsné meno... doviedol.

"Hai." řekl prostě Lord Ashikaga. Thomas si toho možná nevšiml ovšem Takeshi ano. Oslovením "dono" bylo velmi velkorysé z pohledu Ashikagy. Přeci jen tím dával najevo že Kazehaya je na stejném levelu jako je on sám. Což nebyla pravda. Buď to bylo srdečné gesto jako "otevřená náruč" nebo velmi zoufalé.
I pro rodilého patnáctiročného dědice to bylo velmi lehce opomenutelné. Natož pro někoho kdo tu sotva byl 3 roky.
Poté mu jen, jak už jen etiketa hovoří mu ukázal rukou směrem do hradu aby se oddělili od různých uší a očí. Nikdo neví kdo může sledovat.

Hrad sám o sobě působil ... malý ale domácký. Vypadalo to že zdi zevnitř by dokázalo bránit ne více jak několik stovek mužů ovšem všechno to působilo tak nějak... útulně? Nebylo zde prázdného místa ovšem člověk se nikdy necítil stísněně ani utlačovaně.
Vše prostě bylo tam kde má být.
Po procháce hradem ho Ashikaga zavedl do zahrad kde konečně v jednom z altánů usedli.
Bylo tam pět mužů. On, Lord, dva jeho strážní a stále přítomný Takeshi.
"Vidím že Váš otec rozhodně nešetřil." taktně naznačil Lord Ashikaga že byl průvod mužů tak trochu moc.

Kazehaya

Prikývol som na jeho uistenie a len som sa vydal smerom, ktorým sám naznačil. Takeshi bol samozrejme so mnou. Naozaj to vyzeralo tak, že mi bude stáť za prdelou do neurčita. Len som rozmýšľal či bol môj život naozaj tak v ohrození, alebo sa len otec chcel uistiť že nespravím nejakú blbosť. Kto vie aké boli jeho skutočné rozkazy.

Ako sme si sadli k altánku, tak trocha som očakával nejaké pohostinie, ryžové víno alebo tak. Dúfal som že v jeho očiach nie som eŠte dieťa, lebo ak mi niečo chýbalo, tak to bol alkohol. A že ho budem potrebovať veľa na to, aby som celú túto.. z môjho pohľadu maškarádu strávil... nemal som rád politiku, ani ako Thomas a už vôbec nie ako Kazehaya

"Môj otec prednedávnom stratil syna." Odvetil som mu pomerne rovnako stroho odpoveďou. Tým som mu mal v pláne naznačiť, že eskorta bola predsa len potrebná čisto z mojej vlastnej bezpečnosti. Aj keď nám obom bolo jasné, že jedným z dôvodov bola práve hrdosť alebo nejaká ukážka sily.

"Áh. To bude ono." řekl kývaje. Samozřejmě věděl odkud vítr fouká a že fakt ztráty syna nebyl jediný důvod.
"Nu každopádně je vaše ... garda vítána." řekl a dodal.
"Na jak dlouho mám počítat s jejím pobytem?" Zeptal se Ashikaga. Kdo ví jestli se ptal z toho důvodu že ji chtěl co nejdříve odsud pryč, nebo ji tu chtěl míti co nejdéle.
Tak či tak Kazehaya mu odpovědět nemohl. Přeci jen plány jeho otce mu byli stále v mlze. Co se s ním stane po svatbě? Zůstane tady? Odejdou zpátky spolu s nevěstou?
Každopádně nevěděl.
Takeshi ale věděl a tak řekl.
"Shogun-sama má vyhrazené území pro novomanžele na které se po svatbě odeberou." skočil jim do řeči což mohlo Kazehayu překvapit.
Ashikaga kývnul.
"Vypadáto že Mikazuki jsou na pohybu." pronesl pro sebe Ashikaga a zahleděl se kamsi do dálky. Přeci jen s tímhle návrhem přišel sám on a tak musel mít nějaký důvod jeho jednání. Nikdo by se nevzdal své neutrality jen tak pro nic za nic. Kdo ví co za tím všim stálo a kdo ví jestli to Kazehaya vůbec musel řešit.

Kazehaya

Nad jeho otázkou som sa mohol maximálne tak zamyslieť, keďže som túto informáciu jednoducho nemal.
Našťastie ma pred mlčaním zachránil Takeshi, ktorý zas podal informáciu o ktorej som nevede. Mohol ma prezradiť len môj prekvapený výraz, ktorý ale nevydržal dlho. Takmer som tiež vyprskol niečo na štýl "má?" ale našťastie bolo moje sebaovládanie vyššie.

Keďže sa naša konverzácia dostala do istej odmlky, sčasti pre to lebo som nemal informácie ktoré by som chcel mať a sčasti pre to lebo ma ani konverzácia s Ashikagom príliš nezaujímala, som si odkašľal a rozhodol som sa ju trocha predsa len prebudiť.. v môj prospeh.
"Ehm Ashikaga-dono, Máme za sebou dlhú cestu a osobne by som sa nenahneval, ak by sme náš rozhovor presunuli na neskôr." Dodal som a v podsate som sa snažil iba slušne povedať, že som hladný, smädný a celkom rád by som bol odvedený služobníctvom do mojich "komnát" alebo takého niečoho.

"Ah jistě." řekl lehce zasněný Ashikaga a poté se zvedl ze židle a dvakrát tleskl. Přiběhl k němu jeden ze služebných, chlapík ve fialovém hábu a malé černé čepici s tkaničkou.
Vypadal jako typický učenec. Trochu mu připomínal jeho učitele na historii.
"Samozřejmě naše město je vám k dispozici." pokračoval Ashikaga. "Pokud budete cokoliv potřebovat obraťte se na Hayateho. Berte jej jako prodbloužení mé ruky." řekl Ashikaga mírně se uklonil a odešel si po svých stále obklopený strážnými.

Kazehaya

Pozrel som sa na učenca, ktorý k nám pribehol. Podľa všetkého sa volal Hayate a momentálne mal byť nejaký môj sprievod a .. pravdepodobne služobník? Rozhodne som to plánoval vyskúšať. Len som k Ashikagemu prikývol no sám som sa nepostavil, keďže som tu plánoval ešte chvíľu posedieť.
Najprv som ale počkal, kým tu budeme len traja. Hayate, ja a Takeshi.
"Priniesli by ste mne a môjmu spoločníkovi občerstvenie Hayate-san? Rád by som s ním zatiaľ prehodil zopár slov." Vyzval som ho, no skôr než stihol odmietnuť alebo moju požiadavku prijať, tak som ešte dodal. ".. nemusíte sa ponáhľať, budeme tu." V podstate to bolo takým neutrálnym spôsobom povedané, aby si dal na čas. či to ale pochopí no.. kto vie.

Hayate tedy přikývl. Byl politicky nadaná osoba a tak věděl kdy si ho někdo žádá a kdy chce prostor. Plánoval tedy někoho poslat pro občerstvení, odejít a čekat dokud si ho po služebníkovi nezavolají.
Hayate byl celkem vysoce postavený člověk takže jejich "sluha" nebyl. Byl spíše jejich spojka aby jim zajistil na co si vzpomněli.
Hayate tedy sklonil hlavu hluboko k zemi na to že chápe a bez jakéhokoliv jiného slova odešel.
V zahradním altánku teď seděl už jen Kazehaya a postával za jeho zády Takeshi, který tam tedy nezůstal dlouho.
Poté co se vzduch vyčistil si sedl na židly a čekal.

Kazehaya

Keď sme sa ocitli sami a Takeshi si sám sadol, len som sa trocha ponaťahoval a s povzdychom mi neostávalo nič iné, len sa venovať tuto môjmu staršiemu bratovi.
"Vieš.. bolo by pre mňa omnoho jednoduchšie, keby že viem.. čo tu vlastne robím." Samozrejme som to vedel, ale myslel som skôr .. také tie veci, o ktorých mi otec nhovoril.
"Neber ma zle, sobáš a tak ja to všetko beriem. Ale neverím že som tu len z toho dôvodu" Dodal som, ale možno za mňa teraz rozprávalo len moje ego, kto vie. Možno som ani informaćie či otcove plány nepotreboval vedieť, ale myslel som si, že by som im vedel pomôcť lepšie, keby že viem o čo môjmu otcovi ide.

Takeshi chvíli mlčel a seděl jako socha. Přeci jen nebyl zrovna dvakrát velká mluvka
"Aby ses oženil." řekl prostě Takeshi. Nic víc nic míň neřekl.
"Je to poměrně jednoduché. Aji tomu Ashikagovi to došlo... Mikazuki jsou na pohybu..." řekl Takeshi a uchechtl se při vzpomínce na toho bezrukáče a potom se podíval na nechápavýho bratra a jak se říká ... hodil mu kost. Přeci jen mu to šlo proti srsti ale monotóně a znuděně začal vysvětlovat.
"Jak Hato tak Morino nás nenávidí... všichni to ví. Všem je jasný že jakmile jejich potyčka skončí bude jen otázkou času dokud se vítěz neobrátí na další území na ostrově které ještě nemají pod palcem. Hato navíc podcenilo jak jsou na tom Morino se sílou a tak se konflikt proměnil ve velmi bolestivý pro obě dvě strany." řekl prostě
"Proto se teď snažíme co nejvíc Neutrálních klanů dostat na naši stranu... a proto jednoho z dědiců šoupne stranou. Jak už je tomu ostatně zvykem." řekl Takeshi. Bylo idiotské držet si všechny vejce v jednom koši. Pokud by poslali nějakého vraha do hradu a snažili by se eliminaci rodiny. Nebylo dobré si všechny cíle držet na jednom místě.
Jednalo se o jednoduchou politiku a tohle byl prostě krok jedna.
Jakmile svému bratrovi vysvětlil pro něj očividnou věc začal mlčet a seděl jako socha.

Kazehaya

Prikývol som. Bola pravda že hodiny "taktiky" a podobných vecí som zanedbával, ale jeho slová dávali zmysel, aspoň na teraz. Len sa mi moc nepáčilo, že by som mal byť zavretý niekde s nejakou pošahanou princeznou, ktorá by ešte mohla byť aj škaredá.. celkom ma to desilo. Nebola to ale jediná otázka.
"Ako dlho mi budeš robiť ochranku Takeshi, kým sa s tunajšou "Hime" nepresunieme na bezpečnejšie miesto? Alebo do svadby?" Nebola to moja posledná otázka, ale dával som si načas. Ostatne som sa s ním po ceste sem moc nerozprával a rád som na podobné veci išiel pomaly. Pochopiteľne som po ňom niečo chcel. Nesnažil som sa to nijak zakryť, ale prečo nepokecať s bratom ktorého som si nepamätal, že som niekedy videl.

"Do té doby dokud mě nebude řečený jinak." řekl to tím stylem že ani on sám nevěděl. Mohl tam s ním být třeba i nějakou chvíli poté, mohl je tam přesunout a odejít si po svém. Kdo ví. Hideo byl chytrý a tak o svých plánech informoval jen na "need to know basics". Fungoval tak že "Udělej tohle, potom se ozvi". Takeshiho rozkazy zněly následovně.
"Řekl mi prostě "Potřebuju aby sis vzal na starost Kazehayu" a tak..." řekl a ukázal na svoji osobu od zhora a dolů. Hideo si zatím vzal na starost svého dědice, pro kterého zatím nechával volný prostor. I on nebyl zatím za nikoho provdaný a mělo to důvod. Hideo hledal silnou alianci s nějakým dalším z větších klanů. A přeci jen nabídnout dědice bylo lukrativnější než nabídnout "kdovíjestli druhého v řadě". Nikdo přesně nevěděl kdo by se ujal titulu následovníka trůnu kdyby Rei umřel.
Někdo tvrdil že by to byl Takeshi, někdo tvrdil Kazehayu, jiný zase házel do koše několik bratranců či strýce...
Takeshi ho zadržel v další jeho otázce jelikož slyšel, viděl či cítil něčí přítomnost. Jeho ruka vystřelila aby ho zarazil.
Kazehaya se mohl divit jak cítil něčí přítomnost. Přeci jen Sluha který jim nesl jídlo v tu chvílu byl ještě od nich daleko a v Takeshiho slepém místě.
Když jim položil tác s různými delikatesami na stůl, uklonil se a byl by odešel pryč nebít toho že ho Takeshi zastavil.
"Jdi k bráně a řekni mezi naše vojáky že Takeshi-sama si žádá přítomnost Ina." řekl a nechal sluhu odejít. Stále držel ruku v zákaz pohybu a říkal mu ať zatím nic nedělá.
Když byl sluha dál odnich na doslech řekl Takeshi Kazehayovi.
"S jídlem vydrž." a tak mu mohlo dojít kdo nebo co byl Iruka zač.

Kazehaya

"Vzal na starosť.. to sa dá interpretovať mnohými spôsobmi." Položil som si bradu do dlani. Bolo zuajímavé nášho otca vidieť, ako s nami hrá v podstate šachi. Takmer to vyzeralo tak, že tu je Takeshi od toho, aby si zobral na starosť niekoho kto by sa mňa pokúsil zavraždiť. Aspoň by otec vedel, z ktorej strany má čakať odpor či agresiu ako z prvej.. eh ale to bolo zas iba prekomplikované a v mojej vlastnej hlave. Len som prikývol keď mi naznačil, aby som sa ďalej nepýtal a bol ticho. Len som prstami začal klopať po mojom vlastnom stehne, až kým nám sluha nepriniesol jedlo, pitie a následne ma Takeshi zas zastavil s tým, že počkáme na Ina. Mal som aj vlastného dvorného ochutnávača.
"Povedz, vyzeráš ako naozaj schopný človek. Čo by si povedal na to, uľahčiť si svoju prácu, a niečomu ma priučiť hm? Čím viac budem vedieť postarať sa o seba, tým menej práce so mnou budeš mať nie?" Navrhol som mu, zatiaľ čo som sa pomerne nedočkavo pozeral na jedlo. Vyzeralo dobre.. voňalo vynikajúco. Naozaj by bola škoda, keby že je otrávené.

"Ne." řekl prostě Takeshi. Těžko říct proč ho takhle automaticky odmítl ale podle toho jak to řekl měl asi své důvody ať už byli sebejak opodstatněné či vážně. Poté už nic neřekl a jen mlčky čekal na Iruku.
Ten přišel po chvíli, nabral si jídlo od každého trochu a přežvýkal co mohl. Když se mu nic nestalo tak naznaly že jídlo mohlo být bezpečné, nebo jed účinkoval později, a tak mu Takeshi řekl jen.
"Posluž si." a poté se zvedl ze židle a odešel kamsi k bráně hradu. Pravděpodobně musel rozdělit nějaké ty rozkazy kdoví komu a kdoví o čem. Tak či tak mohl mít Kazehaya tušení že to nebude na dlouho co se jeho osobní strážce vrátí zpátky k němu.

Kazehaya

"To bolo rýchle.." Povzdychol som si a len som si hlavu presunul na druhú stranu. Resp.. oprel som si ju o druhú ruku a stále sa na svojho brata pozeral. Kto vie, pre čo bol tak zaseknutý vo svojej hlave. V kráľovstve by to ďaleko nedotiahol... Aspoň som sa tým snažil utešiť.
Čo však nebolo rýchle bola ochutnávka môjho vlastného jedla. Toto mi celkom začalo liezť na nervy. Čisto z toho dôvodu, že ma to pravdepodobne čaká každý jeden krát. Aký malo sakra zmysel oženiť ma s nejakou mladou kravou keď jej rodine ani len neverili. Ako odišiel Takashi, sám som dojedol jedlo. Nezjedol som to celé.. čisto z toho dôvodu, že sa mi trocha hnusilo, keď mi do jedla niekto predo mnou babral. 
"Môžeš sa vrátiť späť ku svojim Inu." Odvetil som ochutnávačovi, ak tu náhodou stále postával a sám som sa vidal na prechádzku po hrade. Nebezpečné? Bozal to pes. Potreboval som sa prejsť, spoznať miestne.. zákutia, prípadne ľudí? Kto vie, možno narazím na moju snúbenicu.

Iruka samozřejmě odešel. Podle jeho profese by měl zůstat s vůdcem po nějakou dobu a čekat jestli se na něm jako prvním neobjeví příznaky, ale přeci jen mohl přijít o hlavu za neuposlechnutí. Damned if you do, damned if you dont.
Procházka po hradě se neobešla bez určitého zvláštního pocitu. Oči na zádech a podobné věci. Všichni se k němu samozřejmě chovali s úctou a klaněli se mu a tak podobně. Uhýbali mu z cesty a ustupovali mu.
Co se týkalo jeho stráže, Takeshi nebyl nikde na dohled.
A co se týkalo jeho něvěsty tak ta rovněž.
Otázka byla ... co teď?

Kazehaya

Rozmýšľal som nad tým, či som tak veľmi vytŕčal vzhľadom alebo si už každý nejakým zázrakom stihol zapamätať ako vyzerám. No naozaj to mohlo byť tým oblečením... a možno celkovým vzhľadom. Nebolo bežné že mali muži rozpustené vlasy. Stávalo sa to zväčša v dvoch prípadoch. Buď to boli vagabundi, alebo boli postavený príliš vysoko na to, aby to na nich pôsobilo nedôstojne a aby nebodaj za to ešte niekto nevykarhal. Tie moje mi momentálne siahalo až po lopatky a rozhodne nepatrili k tým rovným.

Mal som celkom serióznu chuť si moje oblečenie s niekým vymeniť, aspoň na chvíľu.. presne pre toto som chcel prísť sám a bez armády a nečakane. Ako by sa ku mne správali vtedy? Nastal ďalší povzdych, až som sa začal cítiť ako storočný utrápený dedo.
"Asi je na čase ustlať sa.." Napadlo ma. Človeku by mohlo napadnúť že by som si zatrénoval ale.. z niekoľkodňového výletu v sedle ma maximálne tak bolel zadok a trénovať bolo to posledné, na čo som mal dnes chuť. Nechal som si teda zavolať Hayateho, keďže som nemal tušenie či nejaký sluha bude vedieť kde som mal byť vôbec ubytovaný.

Hayate dorazil o pár minut později. Po prohození pár vět které byli přesně naformulovány, nacvičeni a zapamatovány že zněli skoro automaticky... roboticky.
Hayate ho nezavedl do hlavního domu, nýbrž do domu pro hosty. Byla to prakticky identická budova té velké jen asi polovičního vzrůstu a propojená zastřešenou chodbou bez stěn.
Uvnitř téhle budovy byli pro něj, Takeshiho a další výše postavené muže které je doprovázeli připravené pokoje, z nihž samozřejmě největší patřil Kazehayovi.
Pokoj byl pod samotnou střechou, s balkónem a výhledem na město.
Velká postel několikrát vystlaná, luxusní nábytek a místo tatami koberec. Očividně nešetřili.
Hayate se uklonil a poté odešel, nechávajíc ho v pokoji samotného.

Kazehaya

Dostavil som sa do budovy, ktorá sídlila ako ubytovanie pre mňa a mojich spoločníkov. Úprimne som si nevedel príliš vybaviť, kto bol v skupine ktorá ma doprevádzala kapitánom, alebo takým niečím, no pradepodobne tie izby patrili ľuďom ako je on.
Mne neostávalo nič iné, len sa ešte pred spaním ísť okúpať. Teda dúfal som že sa tu v blízkosti nachádza aj onsen. Chcel som zo seba zmyť prach, smrad a špinu z ciest a z koní. Nie že by som kone nemal rád, ale čerstvý vzduch som mal radšej.
"Ak bude smrdieť po koňoch.. tak utekám.." Zamrmlal som si popod nos, myšlienkami stále utekajúc k mojej nastávajúcej. Uvidím ju zajtra? pozajtra? ako je vlastne stará? Začal som byť nervózny a s nervozitou sa spalo ťažko. Pravdepodobne som celú noc ostal "meditovať" na posteli, snažiac sa myslieť na niečo iné.. napríklad na to, prečo sa mi zap osledné tri roky stále nepodarilo ani len o kúsok postúpiť s tým, odomknúť v tomto tele mágiu. Bolo to tým, že .. som nebol z kráľovstva? Chcelo sa mi z toho plakať.

A tak se druhý den ráno probudil Kazehaya za nepěkného pohledu. Mohl sebou trhnout když uviděl siluetu Samuraie s bílou maskou na hlavě, červenou tečkou uprostřed čela a katanou připravenou k úderu v ruce.
Samozřejmě kdyby se podíval lépe všiml si že to byl jeho bratr, Takeshi. Opřený o stěnu přímo naproti postely a jen tak nehybně stál, sledujíc Kazehayu. Bylo to upřímně trochu divné ale to byla celá osoba jeho bratra.
Když si všiml že je vzhůru jen mu řekl.
"Jdu do města. Nevycházej z hradu." a odešel z jeho místnosti.

Kazehaya

Ak ma chcel Takehashi chrániť a kto vie čo všetko, naozaj by sa nemusel pokúšať mi vyvolať infarkt. Bol som dosť na hrane aj bez toho naozaj. Navyše ďalšie rozkazy.. a to som si myslel Že ja som tu ten, ktorý má reálne ešte nejakú šancu po otcovi niečo zdediť. Poškrabal som sa vo vlasoch a s povzdychnutím som sa teda pripravil na "dnešný" deň, nech už ma tu čakalo čokoľvek. Obliekol som sa do svojho kimona a pre zmenu som si vlasy aspoň s pradu zviazal do jednoduchého copu, aby mi nepadali do očí pri každom pohybe. Netrvalo dlho a vytratil som sa z domu hostí niekam von. Respektívne stále v rámci hradu. Rozmýšľal som nad tým, či sa v hrade naozaj nachádzajú cvičiská, alebo či budem musieť skomandovať niektorého z mojich vojakov k tomu, aby sme sa začali nebodaj rezať. Problém bol v tom, Že som ani nevedel či sú "moji" muži umiestnený niekde v hrade, alebo si nakoniec spravili tábor mimo mesta. Rozhodol som sa skúsiť vyjsť na hradby, prípadne do niektorej z veží a vychutnať si výhľad.. no a vyhľadať hrdo týčiacu sa vlajku môjho klanu.

¨
Takeshi se mohl zdát jako zvláštní osoba s jeho jednáním. Skoro to znělo tak že nebyl moc zvyklý na lidi a nebo že mu byli pocity ostatních jedno. Na druhou stranu... aspoň čekal až se probudí sám? Někdo by řekl že to byla ukázka nějaké dobré vůle?
Kazehaya po vyjítí z hradu mohl vidět několik věží na perimetru hradeb. Bylo jich celkem 7.
čtyři v každém z rohů, dvě na stranách hradem a jedna velká uprostřed zdi která byla naproti bráně. Tahle věž měla pravděpodobně za úkol chránit rodinu, kdyby byla brána prolomena.
Ať už by se Kazehaya rozhodl vyjít na jakoukoliv z nich průchod dovnitř nebyl složitý. Stráže by ho pustili téměř kamkoliv v rámci hradu, vyjimkou nějakých komnat.
Výhled z jakékoliv věže dostatečně stačil na to aby si Kazehaya prohlédl město a rozložení hradu.
Uvnitř hradu mohl vidět několik budov různého vzrůstu. Dvě nevjětší byli již zmíněné, dům pro hosty a hlavní dům. Další byla "chajda" u hradeb a vzhledem kolik lidí běhalo ven a zpátky dovnitř jednalo se pro dům služebníků který byl pravděpodobně vedle kuchyně.
Potom tam byla rozsáhla zahrada s altánem, další chajda která pravděpodobně sloužila jako něco pro zahradníka.
V zahradě mohl vidět několik terčů na lukostřelbu.
Mohl si všimnout muže, asi 20-24 let starého jak sype jeden šíp za druhým do různých terčů. Byl oděný ve fialových barvách.
Kousek dál byla budova která připomínala "Dojo".
Tábor jeho vojáků se nacházel ve městě. Jak už bylo zvykem oslavy začali a tak se jeho vojáci drželi u kasáren města a vybudovali si tábor na velkém cvičišti.

Kazehaya

Opieral som sa o jedno zo zábradlí na vrcholku veže a sledoval som mesto pod sebou, pár krát som pohľad, ako aj celé svoje telo obrátil späť na hrad. Vyzeralo to tak že oslavy v meste už začali a ja som stále nemal ani to najmenšie tušenie, koho si to vlastne beriem. Jediné čo ma utešovalo bol fakt, že bude pravdeodobne dosť mladá, niečo okolo môjho veku.. a tak to nebude nejaká babka. Aspoň som v to teda dúfal.. ale otec chcel vnukov nie?
"Oh počúvaj sa.." Zamrmlal som si otrávene popod nos a rozhodol som sa zo svojim životom predsa len niečo robiť. Mojou voľbou bol prekvapivo práve muž, ktorý v záhrade zostreloval terč za terčom. Mohol som ísť do Doja to určite áno ale, toto ma momentálne teraz zaujímalo o niečo viac. To aj cez fakt, že som moc lukostreleckých hodín doma nepobral. A keď už nič iné, aspoň spoznám človeka, ktorý mi na prvý pohľad prišiel celkom smypatický.
"Vidím že v klane Ashikaga žije veľmi talentovaný lukostrelec." Prehovoril som a keďže som bol ten ktorý začal rozhovor.. a v podstate som ho vyrušil, tak som si pred sebou chytil ruky a len som sa mierne uklonil. Nie dosť na to, aby sa jednalo o prehnaný prejav úcty no nie málo na to, aby to vyzeralo drzo a provokačne. Navyše som si nemyslel, že si len tak kdejaký lukostrelec bude strieľať v záhradách do terčov. Podľa môjho odhadu, bude buď nejaký mladý miestny samurai, alebo syn samotného lorda Ashikagy.