Ryu no Yama

Yoshi se podrbal na hlavě. Očividně to bylo něco čeho se štítil. S grymasou na tváři a s hlasitým povzdechem se tedy přestal nachvílu prohrabovat svými věcmi a začal.
"Každý děcko na ostrovech jednou za život snilo o tom ochočit si draka a stát se jedním z prvních dračích jezdců za kolik... dvě stě let?"¨ Kazehaya slyšel o dračích jezdcích v pohádkách jak v království tak, převážně, tady na ostrovech.
"Já byl o krok dál než ve snech a rozhodl jsem se, pošetile, udělat ten krok nevíc a skutečně se sem vypravit... Najít vejce a... no.... Ale byl to jen pošetilej sen." řekl Yoshi který zavzpomínal na svoje mládí a poté jen přehodil svůj vak se zásobami přes rameno.
"Bude tomu už dvacet let co sem tady byl naposledy a upřímně jsem nečekal že se sem někdy vrátím..." řekl a ušklíbl se. Mávl rukou a podíval se jak se blížili k ostrovu.

Trvalo několik desítek minut než se dostali k ostrovu. Sopka a se před nimi zvětšovala a zvětšovala.... dokud nezaplnila celý horizont. Vzduchem začal poletovat popel jako sněhové vločky a vzduch byl teplý a těžký.
Když zakotvili u vody, která díky spodním sopkám bublala, teplo bylo již poněkud větší.
"50 stupňů nad když přijdete až k sopce..." řekl Yoshi který si hadrem otřel pot.

O chvíli později už tři muži stáli na pláži připravení do neznáma.

Nie že by som si od Yoshiho jeho príbeh priam vyžadoval, a tak som ho k nemu netlačil. No zaujímal ma a potešilo ma, keď mi o jeho skúsenosti povedal. čisto z akademického hľadiska. O dračích jazdcoch som pochopiteľne počul ale nepredpokladal som, že to boli historky a legendy postavené na pravde. Nevedel som si totižp redstaviť, že by sa draci, nech už boli čímkoľvek, dali ochočiť a ako už Lawrence spomínal... každý o nich hovoril, no reálne ich nikto nevidel, takmer nikto. Dosť málo ľudí na to, aby ich jeden nazval bláznami. No možno sa nám pošťastí, alebo to bude smola? Kto vie.

O nejaký čas sme už stáli na pláži, kde som si trocha ponaťahoval ruky, sledujúc.. no, ak nič. Tento ostrov zanechával dojem, ale reálne bol prázdny. Aspoň na prvý pohľad. Navyše tu bolo dosť teplo.
"Dúfajme že sa priateľ nášho kapitána neschováva pri vrchole.." Zotrel som si pot z čela do rukáva a pohľadom som zamieril k Lawrencovi.
"Je tu dôvod prečo.. nás neočakáva ako Ygg teba?" Spýtal som sa a len som rukami poukázal na prázdny priestor okolo nás. Nevidel som žiadnu osobu.. ak to nebol nejaký.. popolný elementál alebo čo.

"Jeden nebo dva by se našli. Může být zraněný a nebo v situaci kdy nemůže se dostat k pláži." řekl Lawrence a podrbal se na hlavě.
"Tak či tak rovnou za nosem. Zeptej se ho jestli je tu ještě něco krom draků, na co by jsme si měli dát pozor." Yoshimu na to po přetlumočení odpověděl.
"Popeláci... Salamndři... Lávoví pavouci... a Magma Červi. Taky je tu fakt že jediná voda která tu je je ta podzemní. V jeskyních pod povrchem...." řekl mu Yoshi a Kazehaya opět to přetlumočil.
"Nádhera..." řekl Lawrenc a zasmál se zatímco se opíral o luk bez tětivy. Byla to podivná zbraň a nepochybně byla poháněná magii.
Očividně to tu vypadalo jako hotový ráj na zemi. Kompas ukazoval stále do útrob ostrova a tak jim nezbývalo nic jiného než jít rovnou za nosem.

Bolo vtipné ako som "odišiel" z mesta a od mojej rodiny ešte ako Thomas z dôvodu, že ma život "prekladateľa" a prepisovača kníh nebavil. No a teraz? Teraz som sa cítil ako istá spojka. Zatiaľ mi to nevadilo, no naozaj som musel Yoshiho naučiť obecnú reč, aspoň základy. Úprimne sa mi ale prekladali názvy tvorov, ktoré sa tu nachádzali .. pomerne vtipne, keďže som si nebol istý či v nich v obecnej nie je nejaký špecifický názov, no nakoniec som to zvládol.

Odpil som si z bambusovej čutory, ale len trocha.
"No.. nechceme tu ostávať dlhšie než je nutné že?" Uškrnul som sa smerom na Yoshiho a len som sa spýtavo pozrel na Lawrenceho. Poukázal som smerom, ktorý sám naznačoval a keď prikývol, jednu ruku som položil na rukoväť a vydal som sa kupredu. Nebežal som, no bol to svižnejśí krok. Oči som ale mal na stopkách. Toto bolo nehostinné miesto.

Tahle skupinka těch třech mužů následovala dále do útrob ostrova. Nebylo tu moc na sledování přírody jelikož tu nic nerostlo a snad ani nežilo. Ostrov vypadal jako naprostá pustina ale vzhledem k tomu co Yoshi říkal bylo zde pár zvířat a kreatur které se tu ukrývali. Tedy ne že by z nějakou z nich našli. Tedy zatím ale nebylo tomu dlouho když na něco narazili.

Kompas je vedl stále hlouběji do ostrova. Mohli jít tak dobrou hodinu a něco a hora před nimi se jakoby vůbec nepřibližovala. Yoshi je vedl kolem různých prachových polí. Jednalo se o obrovské duny popela navalené větrem. Vypadalo to tu jako nějaká popelavá poušť. Obcházeli je prý z toho důvodu že je to častým úkrytem pro "popeláky", aspoň tak je Yoshi nazval, bylo těžké se jim vyhnout jelikož popel tu byl všude, ovšem vypadalo to že, štěstí pro ně, Yoshi tohle z mládí stále nezapomněl. Aspoň doteď.

Země pod jejich nohama zaznamenala lehký otřes a Yoshi téměř okamžitě kopl do, na první pohled tvrdé zemini, do které se mu ale špička zaryla lehce jako do písku.
"A sakra..." řekl si pro sebe když si uvědomil že jsou uprostřed jednoho z těch pol. Nebylo mu to možné mít za zlé, jelikož přeci jen to tu vypadalo jako všude jinde kolem a nebylo tu moc světla v té haldě šedi, neboť oblohu zakrýval popel.
Yoshi vytáhl svoji zbraň a naznačil ostatním aby udělali to samé. Lawrence vytáhl z vaku modrou nit a navlíkl ji na luk jako tětivu. Niť poté začala modře zářit manou. Sám nevěděl na co se připravit ale neznámému nečelil poprvé.
Ze země po chvíli vystřelilo několik koster z nihž se kouřilo a dýmilo. Popel z nich padal na všechny strany a koutkem oka Kazehaya zahlídl že jedna z koster dokonce vykašlávala plameny.
Lawrence na jednoho z nich vystřelil bledě modrý šíp many a kostlivec v půli prasknul, jen aby se jeho tělo začalo postupně skládat dohromady.
Kostlivci se začali přibližovat a jeden už skákal Kazehayovi přímo do ksichtu než ho stačil Yoshi setnout ze vzduchu, chytnout jeho lebku a švihnout s ní co nejdál to šlo. Zbytek těla se poté rozutíkal za ní aby ji nějakým způsobem dostal zpátky na krk.
"Funguje tohle, voda a poté když se ti povede lebku zničit úplně tak zbytek těla se rozloží na popel. Za pár dní se potom zase složí dohromady ale to už snad nebude náš problém." řekl Yoshi co nejrychleji dokázal a poté vyrazil vpřed na kostlivce. Bylo jich tu mraky a postupovali ze všech stran. No vypadali jako hodně jednoduchý nepřítel... ovšem počet byl to co jim dávalo navrch.
Lawrence zatím pálil jeden šíp za druhým a po třetím šípu sám přišel na to že hlava je onen cíl. Tuhle konkrétní informaci mu tedy nebylo třeba říkat.

"Je tu naozaj vedro.. už som to spomínal?" Zamrmlal som si. Predsa len na ostrove z ktorého sme prišli to bola priam kritická zmena. Tam nebola žiadna sopka a prach, ktorý by neustále zohrievali okolní vzduch. Prvá hodina našej cesty však bola až prekvapivo nudná. Nič sa nestalo, nikoho sme nestretli.. aspoň zatiaľ. Yoshimu sa dokonca podarilo viesť nás cez niečo, čo malo byť "polom" miestnych obyvateľov. No a po tom to začalo. Najprv nám Yoshi naznačil, aby sme sa pripravili a tak som sa postavil do mojej stance. 

Z prachu ich začalo vstávať veľa. Viac, než by som len tak zbežným pohľadom vedel spočítať. Spravil som polkrok dozadu, keď v tom zasiahol Yoshi a kostlivca ktorý po mne skočil vybavil svojským spôsobom. Zas som len prikývol na jeho pokyn a k najbližšiemu kostlivcovi som pristúpil ďalším "pol" krokom, pri ktorom som tasil katanu, snažiac sa oddeliť jeho hlavu od jeho tela. Následne by som sek potiahol dolu, a lebko ešte rozsekol jak by padala na zem. Nebol som si istý či to bude stačiť... a tak som zas ustúpil. Nebol som si.. príliš istý ničím. Proti týmto tu by sa mi viac hodilo kladivo než katana.
"Voda na nich funguje tiež." Prehovoril som k Lawrencovi, držiac si svoj guard, sústrediac sa prevažne na protivníkov, ktorý to ku mne mali najbližšie.

Kostlivec na kterého Kazehaya takto uděřil se ve zlomku sekundy poté co jeho hlava byla oddělena od jeho těla zavrávoral. Začal slepě pátrat po hlavě která však dostala další úder a poté tělo stuhlo, a rozpadlo se na popel.
Lawrence na to že by potřebovali vodu se zamračil a poté se podíval kolem sebe a zkřivil svůj úsměv. Byl dobrý mág, lepší než někteří, ale nebyl tak všestraný jako někdo jiný z jeho rodiny. Nedokázal si vycucat vodu jen tak z prstu. Né tedy tu skutečnou. Ostatně voda a jídlo byly dvě věci které se tvořili velmi těžko. Mágové mohli žít na maně, nějakou dobu, ale pro nemága nemohli vytvořit něco takového.
Proto jen kývl. Měl pár es v rukávu jak by se odsud dostal lusknutím prstu a stejně tak mohl udělat pár věcí na to aby ti kostlivci měli víc problémů než jen tři, ale zatím jen mapoval okolí a ... čekal.
Na Kazehayu zatím přiskočili dva další kostlivci a za ním se plížili další dva. Yoshitsune sekal po kostlivcích a měnil je v popel.
Každý z trojice byl teď k sobě zády a pokrývali oblast kolem sebe, zatímco se horda kostlivců valila k nim. Bylo je lehké zabít, problém byl počet.

Kostlivec sa rozpadol, na čo som ale nečakal. Bolo ich predsa len veľa. V momente som zas raz katanu zasunul do púzdra a posunul sa o niečo do strany, respektívne späť tam, odkiaľ som naň vyrazil. Príliš som sa nestíhal obzerať, no videl som približne kde sa nachádza Yoshitsune a Lawrence.. čo znamenalo že som vedel, kam neísť, aby som sa im neplietol pod nohy. Našťastie naši protivníci neboli.. príliš ťažký. Dokonca boli aj hronze predvídateľný, ale.. bolo ich veľa.
"Prečo s nimi bojujeme?" Spýtal som sa dosť nahlas, zatiaľ čo som zas raz tasil a zároveň "sekol" do hlavy kostlivca, ktorý sa ku mne približoval po mojej pravej ruke. Taktiež som na tú stranu ustúpil, aby som si spravil zdialenosť od toho druhého z ľava. Meč som nezasúval. Len som po seku ruku nadvihol hore a v podstate som sa mu čepeľ snažil do hlavy zaraziť tvrdým zvislým sekom.
"Prebime sa jednou stranou.." Navrhol som a rýchlo som sa obzrel, či mi niekto nejde od chrbta, alebo zo slepej strany. Po tom ma napadlo, že taký Lawrene mi nerozumie.
"Prebime sa jednou stranou!" Zopakoval som zas a naznačil som smerom, ktorým sme mali ísť. Nemuseli sme odstrániť všetkých.. zas tak rýchli neboli.. či ?

Yoshi se ušklíbl zatímco mlácnul po hlavě jednoho kostlivce a ten se předním rozpadl na prach.
"Věc se má tak mladý pane." řekl sekaje na dalšího bastarda hledajíc chvilku toho aby to vysvětlil proč jsou v takovéhle prekérní situaci.
"Čím dál poběžíme hala bala tím víc jich naším útěkem přivoláme." řekl a opět se odmlčel aby se mohl starat o kostlivce který přibíhali jeden za druhým. Ovšem Yoshi je odrážel s lehkostí. Skutečně to bylo jen o tom dokud jich nebude kolem nich příliš. Zatím to vypadalo že jeden spadl a druhý naskočil na jeho místo, no nemohlo to tak být věčně.
"Je docela problém najít jejich hnízdo i bez toho aniž by je měl..." zasekl se Yoshitsune zatím v jeho řeči a uhýbaje dvoum kostlivcům zatímco je seknul vejpůl a poté dvěma rychlými bodnutími ukončil jejich pohyby.
"... hned za prdelí." ukončil tak svoji myšlenku. Mlčel potom tak dlouho že Lawrencovi došlo že už nic jiného na srdci neměl.
"Co to říkal?" řekl skrze zuby Lawrence který očividně měl pokrk tomu že musí pokaždé pokládat takovouhle stupidní otázku.
Celou dobu je pozoroval zatímco pálil jeden šíp za druhým... dokud teda se neozvalo hlasité "prásk" jak mu tětiva praskla. A jelikož neměl moc čas na to si natáhnout novou magickou nit ozvalo se hlasite "svist" jak tasil svůj meč aby mohl odhánět kostlivce tímhle způsobem.
Tvářil se však hodně pasivně. Spíše sledoval jak si počínají jeho dva kolegové. Kazehayovi došlo že si je trochu testuje.

"Ah.." Povzdychol som si, zatiaľ čo som zas ustúpil do strany a hrot katany som sa posnažil zabodnúť jednému z kostlivcov priamo do lebky, na čo by som sa doň zaprel nohou a odkopol ho od seba, no stále by som sa pri tom navážil dopredu a v podstate by som naň "dopadol" so sekom, ktorý by mu zvyšok lepky rozdrvil. Tieto rany istoty sa mi vôbec nepáčili. Bolo oveľa jednoduchšie odstaviť "človeka" teda.. nie že by som sa o to reálne niekedy pokúšal. Aj ako Thomas som bol celkom pacifista a na veľa "banditov" som za svoj život nenarazil. Trocha som zaškrípal zubami, keď som sa len tak tak vyhol ruke jednému z kostlivcov, ktorá následne letela k zemi.
"V skratke.." Odvetil som Lawrencovi a švihom katany som sa od seba snažil odraziť jedného z popolniakov.
"Je jednoduchšie to tu vyčistiť.." Zas som sa na chvíľku odmlčal, teda.. sčasti. 
"KORA!" zaťal som dosť očividným spôsobom do kostlivca.. v podstate ako nejaký drevorubač do stroma, alebo skôr ako nejaký "popravčí" ktorý ide niekomu odseknúť hlavu..
".. uff...." Rukávom som si zotrel pot z čela a následne som katanu prechytil do oboch rúk.
"než sa .. prebiť jedným smerom a vpadnúť do ďalšieho hniezda." Vyšlo zo mňa rýchlejšie, než by ma jeden mohol rozumieť. No mal som celkom na mále. Na rozdiel od Yoshitsuneho som nebol tak skúsený a ani zďaleka tak schopný.. no a Lawrence.. ten bol tiež kategória sama o sebe.

Lawrence tedy jen kývl. Ještě chvíli své dva společníky sledoval ale když tak nějak zjistil na jaké úrovni vlastně jsou a udělal si o nich nějaký takový obrázek přestal sekat kostlivce nechal meč snést se zpátky do pochvy.
Udělal jednoduché gesto rukou směrem k nebi, jakoby pobouzel někoho aby vstával vzhůru. Druhou ruku si, přitom podržel na spánku a oči se mu lehce rozzářili. Ze země se poté vznesla hlína a popel, smíchali se v jedno a vytvořili golema, který stál jako strážní věž před Lawrencem. Tyčil se do úctyhodné výšky, snad dobrých 7 metrů né li více. Yoshi zalapal po dechu a upustil svůj guard, tak že musel Kazehaya oplatit jeho gesto a prasknout jednoho kostlivce který na něj každou chvíli měl skočit.
Tohle však byl jen první krok v Lawrencově plánu. Dále začal v tichosti nasazovat zpátky tětivu do luku a poté ji naplnil manou že začala vibrovat až bylo slyšet nějaké vysokofrekvenční zvonění ve vzduchu. Znělo to jako křídla tisíce kolibříků. Zatímco Golem drtil lebky všem kostlivcům kteří se dostali blízko, Lawrence se zhluboka nadechl a vystřelil jediný šíp do vzduchu. Tenhle šíp však byl velký jako kmen stromu a ozářil všecho kolem bledě modrým světlem. Vyletěl snad dobrých dvacet metrů do výšky kde se jako ohňostroj rozpadl na tisíce malých šípů které se s hvizdem začali snášet zpátky k zemi a poté jako krupobití začali dopadat na všechny ty kostlivce kolem a kolem.
Golem jen nahnul svoje obrovské tělo jako nějaký deštník nad trojic mužů a zabránil tak zbloudilím šípům aby zasáhli je. Po asi pětivteřinové spršce bylo tohle vše u konce a kostlivci se proměnili zpátky na prach a po tom všem kraválu zde bylo až podivně ledové ticho.
Yoshi se nevěřícně koukal na Lawrence a jen stačil vysypat ze sebe...
"Hachiman..." což byl na ostrovech legendární lukostřelec známý z legend pro podobný skutek jaký teď Lawrence vykonal.
Lawrenc mezi tím jen otřel pot z čela a podíval se na prasklou tětivu a na konečky jeho prstů které byly lehce spálené.
"Nerad bych tuhle věc dělal víckrát... takže doufejme že to bylo naposledy." řekl lehce unavěně.

Istú chvíľu tento súboj s popelákmi ešte pokračoval. Bolo to skôr o vytrvalosti. Nemyslel som si že by mali šancu nás poraziť, ale ak by sme narazili na druhé či tretie hniezdo.. no bol by to problém. Tak trocha som tiež pokukoval po Lawrencovi. Síce využíval mágiu aj pred tým, ale upodozrieval som ho z toho, že sa šetrí.. čo bolo pochopiteľné. Teda nie že by to čo robil nebolo obdivuhodné ale nepatrilo to pod dvatsiate + poschodie. No.. a po tom to začalo.

Vytvorenie golema Yoshiho tak prekvapilo, že som sa sám musel prisunúť k jeho boku a jedného z kostlivcov odraziť. V podstate som ho presekol napoli v obvode pása, po čom som ešte pootočil katanou a zabodol ju do zeme, na miesto, kde mal lebku.
"Tak.. tomu hovorím splatená služba." Uśkrnul som sa na neho. Sám som vyzeral trocha divoko, ale určite nie tak "prekvapene", ako by som mal. 

Po tom sa golem nahol nad nás ako prístreśok, a na zem dopadol roj .. no nevedel som to presne popísať. Manových šípov? Prišlo mi to niečo viac ako len klasická surová mana. Zotrel som si, aj keď skôr už tak zo zvyku, katanu do rukáva a následne som si ju zasunul späť za opasok.
"To by bolo.." Prehovoril som v reči ostrovov a len som prikývol na Lawrencove slová. Rukou zovretou v päsť som buchol, aj keď len kamarátsky, Yoshitsuneho do hrude.
"To záleží na tomto tu starom vlkovi." Bolo vidieť, že toto bolo niečo ako jeho eso. Teda.. pravdepodobne nie - posledná možnosť, ale .. hej. Tiež som dúfal, že sa nedostaneme do situácie, ktorá by Lawrencala zahnala na jeho hranice.
"Môžeš sa zas ujať vedenia?" Bola to tak spolovice prosba, a spolovice očakávanie, venované Yoshimu. smer vedel ale.. stále tu boli tie hniezda.

Yoshimu chvíli trvalo než tohle všechno překousl. Přeci jen na co byl zvyklé byli občasné Yokai meče ale něco takovéhohle viděl poprvé. Uvažoval nad tím odkud a jak tohle všechno pochází či funguje. Bylo toho trošku moc. Ano, viděl jak předtím ovládá tu loď ale tohle? To bylo trochu někde jinde.
Nakonec na něj promluvil Kazehaya a tak dvakrát mrkl a uvědomil si co se po něm chce.
"Jo...V pohodě." řekl nakonec a začal vést cestou kterou mu Lawrence naznačil gestem ruky.

Tak šli skrze tohle pole mrtvoláků ještě dobré dvě hodiny skrze pařák a vedro které, čím se víc blížili středu ostrova, gradovalo. Kazehaya nedokázal říct jak velké vedro tu skutečně bylo, ale připadalo mu to jakoby se vařil ve vlastní kůži. Nakonec se však na ně usmálo stěstí a kompas začal ukazovat více do prava a už nešli jen rovinou a nakonec? Došli k pohoří a jeskyni. Nebyl pochyb že kompas ukazoval do útrob téhle obrovské jeskyně. Skutečně měla strop snad 7 metrů vysoký. U jeskyně byli hrubě nařezané značky, pravděpodobně nějaké primitivní rasy.
"Aah... Taramani... " řekl prostě Yoshi a poškrábal se na hlavě. Jako by to byla špatná správa. Poté když viděl zmatené pohledy začal vysvětlovat.
"Je to primitivní rasa tady na ostrovech... Asi pět metrů vysocí..Jelikož tu není moc jídla na ostrově, žerou co se naskytne. Někdy i svoje mladé. Čas od času chytnou nějakého mladého draka..." řekl prostě a poškrábal se na hlavě. Potom se podíval na Lawrence a řekl.
"Pokud ho chytly už ho asi sežrali..." řekl mu tedy nakonec bez nějaké servítky. Přeci jen ani nemusel. Kazehaya tu byl od toho aby mu to přetlumočil.



+90 Sword

Na Yoshiho som prikývol a následne som sa zas zaradil na neho. Dával som si pozor, aby som nestúpil niekde, kde som nemal. Respektívne aby som mu stále dýchal na chrbát. Nepotreboval som vyvolať ďalšiu z týchto tu vĺn popolniakov.

Cesta to bola neuveriteľne úmorná a dlhá. Moje kimono bolo prepotené a ja som ho mal rozopnuté tak, že som v podstate chodil do pol pása nahý. Vlasy som mal spotené a aj keď som sa ich snažil držať v uzle, teda sa vždy rozplietol a tak mi spadali na chrbát, do tváre a na hruď. Vyzeral som tak trocha ako nejaký Yokai, ktorý sa za svojho Života musel upiecť presne na mieste, kde sme sa teraz nachádzali.
No po ďalších chvíľach to vyzeralo tak, že kompas začal ukazovať trocha stranou, smerom k rôznym.. boli to kopce a jaskyne? Boli to jaskyne!

Ale prekvapení bolo viac. Pozeral som sa na Yoshiho pohľadom, ktorý naznačoval istú neistotu. 
"Oni.. jedia drakov?" Spýtal som sa neveriacky. Ako keby to bol vtip. No vedel som že si srandu nerobí. Keď si robí srandu, začne sa vždy hrozne humorne smiať. Teraz bol v pohode.. takže to bola vážna informácia. 
Pozrel som sa na Lawrenceho a poukázal som smerom k jaskyni.
"Si si istý, že je ten koho hľadáme živý? Títo tu na raňajky jedia mladých drakov." Oznámil som mu skrátenú verziu. No nemyslel som si, že vie čo očakávať. Ani ja som nevedel čo očakávať. Ak som chcel vidieť draka, nebol som si istý či na ražni.. a obklopený peťmetrovými obrami ktorí by si na ňom práve pochutnávali.

Yoshi kývl. A potom ale naznačil prstem jednu aby ho zarazil.
"Jsou rychlý, silní ale primitivní. Taky... zabít mládě draka je jedna věc. Druhá věc je vypořádat se s jeho taťkou nebo hůř... matkou." řekl Yoshi a poškrábal se na zádech skoro nevědomky.
Lawrence si odkašlal a kývl.
"Téměř jistě. Kompas by nás k mrtvole nevedl." řekl. Trochu ho zarazilo s kým se tu potýkal ale fakt že dokáží zabít draka, byť mladého, mu pár vrásek na tváři přivodil. Začal si nervózně pohrávat s mincí v jeho ruce a nakonec ji chytil a rozhodl se co udělat dál. Lawrence však stuhl jelikož se z jeskyně začalo cosi ozývat. Byly to jasné zvuky oněch obrů kteří se blížili k nim. Možná je zaslechli nebo ucítili? Tak či tak Lawrence nazančil ať se schovají a sám zaskočil za nejbližší kámen a pokukoval jen očkem do jeskyně.
Yoshi skočil do výšky a šplhal po boku skále, schovávajíc se za jakousi kamenou římsou.

Po chvíli rámusu se zevnitř vytrásali obři kteří nechávali ruku u svého ucha, aby poslouchali okolí. Bylo jasné že šli po sluchu a ne po čichu. Byli celkem dva. Velcí asi 5 metrů, jeden o pár palců víc. Vrčeli na sebe a vydávali podivné skřeky a nakonec ten jeden vrazil tomu druhému facku. Už už by se do sebe pustili, nebýt toho že z jeskyně se vyštrakal muž. Byl to očividně Argonián ovšem na tváři měl podivné malování podobné tomu na jeskyni. Měl červené šupiny a byl úplně nahý. Taky se plazil po čtyřech jako nějaký ještěr. Očividně tady něco nehrálo..
Připlazil se k jednomu z obrů a otřel se mu o nohu. Obr, který si ho všiml, se nejprve na něj zlostně podíval a poté se hrdelním smýchem, který roztřásl horu zasmál a hodil si ho na rameno. Kde mu Argonián poté zůstal.
Poté ten obr mávl na kolegu a vrátil se do útrob jeskyně.
Argonián se poté na rameni otočil směrem na Lawrence a udělal na něj prosebný výraz který jednoznačně znamenal "POMOC!"

Když oba z obrů byli v jeskyni Lawrence naznačil aby se přemístili dál aby nebyli slyšet a když už naznal že byli mimo doslechl začal.
"No... tak to bylo docela... Silné..." řekl a poškrábal se na hlavě. Byl v jistém slova smyslu pobavený vidět Arthura v takovémhle postavení. Ovšem na druhou stranu to bylo také docela vážná situace.

"Najlepšia kombinácia.." Zamrmlala som sarkastickým hlasom. No dosť potichu aby každý pochopil, že to boli slová smerované čisto pre moje vlastné uši a svedomie. Pozoroval som, ako si Lawrence pohadzuje mincou, keď v tom som aj ja započul zvuky smerujúce z jaskynu. Otočil som sa jej smerom. Netrvalo dlho a Lawrenc naznačil, aby sme sa schovali a tak som aj mal v pláne urobiť. Rozbehol som sa k niektorému zo skalnatých výbežkov, za ktorý som si sadol. V podstate som si oň len opieral chrbát, natŕčajúc uši a sem tam vykukujúc, aby som videl situáciu pred jaskyňou.

Z jaskyne vyšli dvaja obri. No nevidel som.. všetko. Skôr len útržky. Zaregistroval som aj aragoniána ktorý sa choval ako nejaký ich domáci mazlíček. Nevedieť že sú Aragoniáni humanoidná a inteligentná rasa, rovnako ako ľudia, tak by som mu to možno aj zožral. Z jeho gesta smerom k Lawrencovi som však pochopil, že toto jeho divadlo nebolo tak úplne dobrovoľné a skôr išlo o nejaký jeho spôsob prežitia.

Po tom ako sa obri vrátili späť do jaskyne, som sa zas vystrčil z úkrytu a krokom som sa vydal k Lawrencovi. Spolu s Yoshim sme sa vydali trocha ďalej z dosahu, aby nás nebol počuť.
"Myslíš, že si ho pomýlili s mladým drakom?" Spýtal som sa celkom seriózne. Ono to mu vôbec nemuselo ostávať veľa času pred tým, než si ho upečú. Založil som si ruky na hruď a len som prechádzal pohľadom raz z Yoshiho a raz z Lawrenceho. Ja som teda plán nemal, a tak som tak trocha dúfal, že niečo napadne niekoho z tých dvoch. Keďže však bol kapitánom Lawrenc..

"Je to možnost. Těžko říct co si o něm myslí. Arthur je docela vychcanej takže pravděpodobně využil jejich tuposti k vlastnímu prospěchu... Kdybych si byl jistý že jsou tam jen ti dva..." řekl a poškrábal se na hlavě. Pravděpodobně by si na ty dva obry troufl. Kdo ví kolik jich tam ale v té díře je. Mohlo jich tam bejt pár ale mohlo jich tam být taky tucet.
Yoshi k nim přiběhl trochu později a jen řekl směrem ke Kazehayovi
"Co to bylo za potvoru? Nemyslím ty obry ale toho... Draka?" očividně Yoshimu tak Argonián připadal a tak pravděpodobně Kazehaya nebyl daleko od pravdy.
"Jak dobrý mají sluch?" zeptal se ke Kazehayovi, a nepřímo k Yoshimu, Lawrence. Když mu to přetlumočil Yoshi se jen zamračil.
"Jak netopýr. Slyší líp než vidí." řekl Yoshi jako odpověď když mu otázka byla přetlumočena.
Lawrence se zamračil nazpět. Očividně to byla docela obtížná situace. Nemohl tam vlítnout na slepo a pokusit se je vymlátit. Nemohl se tam připlížit protože by ho v jeskyni nepochybně slyšeli.
"Napadá Vás něco?" zeptal se k nim znovu Lawrence.

Podvihol som jedno z obočí. Arthur bolo zvláštne meno pre Aragoniána. Bol to rodený mešťan? No.. nie že by na tom teraz záležalo. "Yeah nemyslím si, že sú len dvaja." Prikývol som na Lawrencove obavy. Tiež sa mi nepáčila predstava toho, že by sme ich tam mali ísť vysekať. Ono ja som ani nevedela ako by som takého obra zabil.. ale asi veľmi opatrne, a v najlepšom prípade veľmi rýchlo. Od neho by mi stačila jedna rana a z mojej hlavy by bola kaša.

Dobehol aj Yoshi a ja som mu v krátkosti vysvetlil, že to nebol malý drak ale niečo ako vták na lodi len, tiež iný druh. No.. v rýchlosti a v skratke, nebolo to až tak dôležité. Následne som sa zahral na tlmočníka. No a po tom nastalo ticho. Až kým k nám neprehovoril Lawrence.
"Vieš mu poslať správu? Keby že sa mu podarí vybehnúť.. a mi by sme zasypali vchod..." Na chvíľku som sa odmlčal. 
"Teda ty.." Predsa len, ja som prístup k svojej mágii stále nemal. V tomto by som vedel byť nápomocný ale takto.. som mohol použiť tak maximálne svoju hlavu a nápad. Následne som sa obrátil k Yoshimu.
"Napadá ťa niečo?" Prechádzanie z reči do reči mi išlo stále lepšie, ale bola to nehorázna otrava.. nemohol som sa dočkať na niekoľko týždňovú cestu loďou, pri ktorej by sa aj Yoshi nudil dosť na to, aby sa učil jazyk.

"Můžu to zkusit." přikývl nakonec Lawrence. Přeci jen to byla možnost. Naznačil jim aby tu čekali a on mu poté jen pomocí kompasu poslal zprávu a připravil se k boku jeskyně, co nejtišeji mohl.
Yoshi jen poté kývl hlavou že měl přeci jen nějaký nápad a řekl.
"Vylákat je jednoho po druhém ven. On s tím lukem klekne na tu římsu. Bude je kropit a my čekat dole. Východ není tlustej natolik aby se jich na nás vyvalilo víc než jeden zároveň. Takhle by se nám je podařilo vymítit. Tedy pokud ten blonďák je dokáže vystřílet všechny." řekl Yoshi co napadlo jeho. Potom však skřivil ksicht a dodal.
"Samozřejmě nevíš co udělají s tím ... Drakem. Ale proč by ho zabíjeli. Jsou tupý na to aby si dali dva a dva k sobě." řekl a pokrčil rameny. Očividně slovo Argonián na něj bylo stále trochu jazykolam a tak ho nahradil nečím bližším.

Poté už jen čekali půl hodiny na Lawrence, který se vrátil z prázdnou. A zakroutil hlavou na Kazehayu.
"Pravděpodobně ho mají na krátkém vodítku..." řekl a povzdechl si. Za pokus to ale stálo.

Kým Lawrence odišiel predať správu Arthurovi, ja som si vypočul Yoshiho nápad. Pochopiteľne som mal v pláne predať ho ďalej, aj keď ten môj mi prišiel.. lepší. Čisto z toho dôvodu že s nimi reálne nebudeme musieť bojovať.
"A vieš koľko ich tam.. býva? "Všetci" sú neurčitý pojem.. ak sú "Všetci" piati tak to znie ako fajn nápad, ak ich je desať.." Pokrčil som ramenom. "Alebo viac.." Poškrabal som sa na brade. Lawrence po chvíľke prišiel s nie príliš dobrou správou a ja som mu povedal Yoshiho nápad. Respektívne pretlmočil.
"Tiež .. ak by sme ich vylákali dvoch.. a on by prišiel s nimi.. ale je to jedno veľké asi.." Dodal som ešte svoju myšlienku. Ruku som položil na rukoväť meča a pohľad som obrátil niekam k oblohe, ktorú cez smog sotva bolo vidieť.
"Toto miesto mám radšej čím ďalej.. tým menej a menej." Zamrmlal som si skôr popod nos, ktorý som si aj pošúchal a konečne´rozhodnutie som nechal na lukostrelcovi.

Lawrence se po chvíli zamyslel a řekl.
"Kdo ví? Každopádně stejný problém jako když jsme sem přišli. Máme kolem pole těch mrtvoláků. Řekněme že se nám povede vylékat dva, ten váš hoch vyleze ven. Složíme toho obra.. nebo dva a potom ...?" řekl a pokrčil ramenem nechal ho nad tím chvílu uvažovat.
"Určitě ti co půjdou zevnitř se po nás rozběhnou. Nejspíš budou rychlejší než my... A tvůj kamarád měl docela problém se sem dostat skrze to pole. Co když šlápneme vedle při útěku? Těžko se nám povede se postarat o ty obry a o ty mrtvoly zároveň." řekl a povzedchl si. Opravdu se mu do toho moc nechtělo.
Yoshi celou tu dobu mlčel ale přečetl atmosféru... a plán byl v nedohlednu řekl tedy takový... "long shot" jak už to bývá.
"Kdyby se nám povedlo sem přívest nějakýho draka..." řekl Yoshi a poškrábal se na bradě.

Zas som sa raz poškrabal vo vlasoch. No.. príliš sa mi do toho nechcelo. 
"A po tom by si zasypal ten vchod do jaskyne ?" Dodal som.. predsa len, bol mág. ja som vedel že zasypať taký vchod, na to jeden nemusel byť ani len dobrým mágom. S povzdychom som potľapkal rukou po katane. Zas som raz zatúžil vedel z prstov šľahať blesky. Ah o koľko bol vtedy život jednoduchší. No oháňať sa mečom bolo tiež zábavné len.. nie keď ste pred sebou mali mať päťmetrového obra.
"A naozaj si nemyslím že sú obri a mŕtvoly takí kamaráti." Dodal som k Lawrencovi na jeho posledné slová. Ono keby že do takého pola šlapne obor, a mi by sme sa dokázali nejakým spôsobom schovať.. Na slová Yoshiho som ani nevedel, či mám reagovať.
"Prečo by proste drak nezožral nás..?" Spýtal som sa ho. No.. ja som o drakoch vedel naozaj úplné hovno. To Yoshi tu mal s nimi asi najviac skúseností, ak vôbec nejakého na tomto ostrove stretol.

"To si nemyslím ani já. Pokud jsou ale něco jako obři od nás... moc by se s něma nemalovali. Pár máchnutí kolem nějakou palicí... možná ohnat se něčím. Nechcu sázet na to že by mohli hrát v náš prospěch..." Lawrence k tomuhle přistupoval více racionálně. Chtěl mít jistotu plánu. Kór když se jednalo o něco takového, jako byla sázka života jednoho z jeho posádky. Proto přecházel ze strany na stranu a přemýšlel co a jak.
"Jen hážu do větru... Kdyby se nám podařilo je poštvat proti sobě..." řekl a fakt jen říkal to co si myslel. A taky chtěl vidět draka...
Tohle přehazování nápadu, tam a zpátky trvalo tak dlouho dokud se z jeskyně nezačal šířit opět dusot. Když se tam Lawrence a skupina podívali. Zjistili že dva obři, jiní od těch dvou předtím. Vyrazili kamsi ven. Měli přes rameno dlouhou zbraň. Jeden držel cosi co vypadalo jako stěžeň lodi a druhý nesl přes záda kotvu.
Šli kamsi do neznáma. Pravděpodobně na lov.
"No tak alespoň víme že tam byly alespoň 4... a teď o dva méně. Bude jich tam víc než 4... Arthur by si pravděpodobně se dvěma poradil když by ostatní dva odešli na lov." řekl Lawrence který už očividině ztrácel trpělivost když přemýšlel nad tím jak jeho přítele už možná co nevidět napíchnou jako jednohubku na oheň.
"Počkáme pět minut. Vy dva k jeskyni. Já vytvořím golema. Budu je sestřelovat. Pokud jich tam nebude víc než 8... Pravděpodobně je sestřelím. Pokud neminu. Pak můžeme zkusit tvou část plánu a zdrhnout. Samozřejmě můžete jít k lodi a nechat mě tady. Jen chcu podotknout že ji bezemně s největší pravděpodobností neuřídíte." řekl a usmál se na ně, zatímco šel na svoji římsu.

Chvíľu trvalo, kým sme sa nakoniec dohodli. Ono robiť prekladača bola vždy neustála zábava. Až som si spomenul na môjho otca - pisára a úradníka, ktorý prekladal ako knihy, tak niekedy aj konverzácie či rôzne spisy.. ak bolo treba. Rukou som si prešiel po vlasoch, až som si ich zas raz zahodil niekam z tváre. Musel som povedať že ma pobavila jeho posledná poznámka. Pravdu povediac.. mal vlastne pravdu. Ja som o ovládaní lodi vedel kulové.


"Tak teda.. poďme.. neumrieť prosím." Povedal som obecnou rečou a keď sa na mňa Yoshi pravdepodobne zas nechápavo pozrel, len som mu pretlmočil plán a dodal aj s voj.. dodatok. Zas som raz tasil katanu, ktorá mi tu pravdepodobne bude úplne k hovnu, no a išiel som na dohodnuté miesto, naznačujúc Yoshimu, aby sa ku mne pridal. Keď sme boli trocha ďalej od Lawrenceho, ešte som sa naň raz pozrel.
"Necítim sa na .. hranie sa na hrdinu úprimne." Poznamenal som smerom k nemu. V podstate to bol taký ten môj spôsob, ako mu zdeliť, aby bol opatrný, pretože ja tu kvôli aragoniánovi rozhodne neumriem.