Jeskyne poblíž Le Chevalet

Erlan jen souhlasně kývl na Luzze a posbíral nože.
Když se zeptal na odměnu Adrian se zamyslel. Pravda je že to v okolí byl lehký problém ale právě protože to bylo jen opravdu něco s čím si poradí každý sedlák s kyjem...
"Nemyslím si. Přeci jen jsou to jen kryse... mážná kdyby jsme je stáhli něco by nám dal koželuh za srst... ale furt to je jen krysa.... nic zázračnýho..."
Adrian poté šel kupředu aby lesem nasměroval směrem k tomu útesu kde byli údajně ty krysáci. Přičemž ještě začal trochu obezřetně říkat.
"No uvidíme co jak bude s nima. Jen bacha na ty potvory sice by vás museli doslova obklopit v roji aby tě dokázali zabít, ale nikdo nechce dostat nějakou infekci..." řekl Adrian. Byli to mrchy pěkný v tomhle smyslu. Přeci jen se jednalo o mrchožrouty a tak měli v ústech horší situaci než v Callenhadských stokách.
Poté co prolezli hustým lesem začalo prosvítat skrze husté jehličí více a více světla, dokud se nenalezli přímo na kraji toho lesa a pod nimi už jen spád a útes k vodopádu. Most byl asi půl kilometru od nich a zhruba stejně bylo po jejich pravici město.
"Tak a jsme tu...Teď už jen najít tu díru..".řekl Adrian potichu aby snad ty krysy nevyděsil. Vydali se lesem a rozdělili se pro efekt.
Netrvalo dlouho a byl to právě Luzz který asi po 200 krocích našel onu jeskyni. Bylo trochu těžké ji najít, pravda. Nebyla totiž v lese a taky se skrývala dole pod útesem, kde byl malý plácek.
Luzz ji objevil náhodou když uslyšel zapištění od útesu a uviděl jak jedna s krys uslyšela jeho dusot a zalezla zpátkdy do jeskyně.
Stačilo jen slést po kameních dolů asi 5 metrů a byli jste u jeskyně.


-5 Knives

Prikývol som. "Hej.. tiež mi to príde ako príliš veľa práce zo sťahovaním z kože a podobne, než čo by sme za to reálne dostali.. a pri troche smoly by nás ešte obvinili z pytliactva." Poškrabal som sa na hlave no neostávalo mi nič iné, len znova prikývnuť. 
"Hej, hlavne si treba dať pozor na nohy. Radi sa zakusujú do kotníkov, kurvy malé.." A tak sme sa teda vydali hľadať jaskyňu. Tento krát som bol ale múdrejší.
Ešte pred tým som sa len na chvíľku zastavil a naznačil som im, aby chvíľu počkali. 
"Adrian.. koľko máš u seba pochodní?" Asi vedel kam tým mierim. Ja som pri sebe ako to už bolo vidieť, žiadnu nemal. Erlan tiež nie..

"No já myslel že ty doneseš... nikdo mi neřekl že mám nějké vzít!" řekl na svoji obranu Adrian kterého fakt že oba zapomněli na pochodně zaskočil...
Poté se ale vzpamatoval...
"No ale jsme v lese... stačí trocha smůle od stromů, napatlat ji na nějakej kus hadru a místo hřebíku použít šíp..." řekl Adrian a roztrhl kus černého hadru který měl kolem krku jako šále, poté přešel ke zlomené větvy, a hadr do ní omotal, následně na to došel ke zdravému smrku do kterého na místě u kůry vrazil dýku a po chvíli už tekla ven smůla.
Nakonec ji pečlivě nemáchal do šátku který obalil kolem klacku.
Erlan udělal to samé, přeci jen lepší jsou dvě než jedna a pokud by se do práce zapojil i Luzz měli by tři...
"Doufám že dostanu kompenzaci za šálu le Luzzerg?" zeptal se lišácky Adrian a hrdelně se zasmál, zpět v dobré náladě.

Za posledné dva dni to bolo druhý krát, kedy som nemyslel na pomerne dosť kritickú vec, ktorá pri podobných prechádzkach bola potrebná. "Hej hej.." Chcel som zastaviť Adriana, no to už na svojej šále spáchal zločin. A to sme boli tak blízko pri meste. Nie že by sme sa niekam ponáhľali.. Možno som ich mal napodobniť aj ja ale.. nespravil som to. Len som natrčil ruku smerom k Adrianovi, ako keby som očakával, že mi jeho faklu dá. 
"Tak či tak si lukostrelec.." Usmial som sa, až som sa zasmial rovnako, ako pred chvíľkou on. Dokonca aj bez toho, aby som mu odpovedal, či dostane nejakú kompenzáciu za šálu, alebo nie.

Adrian si zapsal že připomenout šálu na list co má udělat po tom a hodil po něm pochodeň.
A tak se skupinka s Erlanem v popředí, Luzzem uprostřed a Adrianem vpozadí dostala pomalu dolů k jeskyni. byla docela velká a zevnitř se ozývali zvuky a chrčení těch potvor.
Když Luzz zapálil tu pochodeň uviděl že uvnitř byl poměrně prostor. Chodba byla vysoká asi dva metry a široká asi 3 a něco.
Táhla se dolů a doprava.
Uvnitř bylo pět těch zvířat a další se nepochybně skrývalo hlouběji. Zatím ale neutočili, asi měli nepochybně strach.
Erlan držel nůž v jedné ruce a pochodeň v druhé. Byla zapálená od křesadla a Erlan ji měl v plánu použít jako kyj.
Adrian se zeptal na poměrně chytrou otázku.
"Co chceš s něma dělat? Všechny do jednoho zabít? A nebo je zavřít mezi dvěma body a nechat vyhladovět?"

Zobral som si pochodeň do ruky. "♫ Ďakujem ♫" 
A tak sme zliezli do jaskyne. Sám som pred vstupom vytasil cutlass. Išli sme pomerne v jednoduchej formaćií, pri čom náš lukostrelec bol medzi nami, keďže som bol príliš lenivý si roztrhať oblečenie a spraviť z toho plachtu. Teda.. keby že tu je Janekka..
No moje myšlienky sa upriamili do prítomnosti, keď sme narazili na prvú zberbu.
"No.. ak sa ti nechce hladovať spolu s nimi.. to by trvalo moc dlho. Navyše sú to hraboše, možno by si spravili ďalšiu cestu." Pokrčil som ramenom a len som pár krát ťukol mečom po okraji jaskyne. 
"Nemal by si začať strieľať?" Spýtal som sa Adriana a tupou plochou stranou cutlassu som drgol Erlana, aby sa lukostrelcovi uhol z cesty.
"Dávaj nám pozor na chrbát mladý. Ak všetko pôjde dobre a Adrian má dosť šípov a dobrú mušku.. nebude to trvať dlho." Znova som sa veľavýznamne pozrel na Adriana. Bolo vidieť, že chcem vidieť, čoho je s tým lukom schopný.

Adrian jen kývl.
"Nejsem žádnej Robin Hood... ale krysáka ještě trefím... Jakmile ale nás budou mejt jako hrozbu... půjdou po nás... I krysa zahnaná do kouta se bude bránit" řekl Adrian natáhl luk a podíval se na své dva kolegy.
Vybral si jako terč toho nejblíž k nim aby odstranil toho kdo by se k nim dostal nejdříve.
S melodickým zvukem tětivy šíp vyletěl na první krysu a projel ji hlavou jako by byla ze želé.
Poté natáhl další šíp a tentokrát jím střelil po kryse nejdál k nim aby měl nejlepší šanci namířit.
Další tři se však rozutekly k nim a bylo už na Erlanovi a Luzzovi aby je dostal.
Erlan tu nejblíš praskl vší silou pevnou dřevěnou větvý po hlavě. Byť něměl dost sílu na to aby ji zabil, stačilo ji omráčit a zbytek už nůž dodělal.
Další dvě byli u Luzze zrovna ve chvíli kdy ta nejdál od nich padla mrtvá od Adrianova šípu. Bylo jasné že tyhle jsou pro něj.

"Yada yadaa.. toľko rečí." Pretočil som si cutlass v ruke a ako vystrelil prvý šíp, len som sa spokojne pozrel ako kryse preletel hlavou. Druhý trafil tú za no to už sa po nás zvyšok rozbehol. Erlan sa začal hrať s jednou. Bolo vidieť že sa trocha bojí, alebo .. ho možno len chytil amok? No možno som si to len nahováral. Ja som v momente vyrazil dopredu. Bez štipku strachu alebo pochybnosti. Boli to predsa len.. krysy.. a ešte k tomu dve. Jednu som mečom rozsekol pri ustúpení do strany a do druhej som následne z celej sily kopol, ako som k nej prikročil bližšie. Dostať vojenskou botou .. to mohlo bolieť. Samozrejme som to ukončil ďalším bodnutím, ktorým som kryse mieril na krk. Teda, aspoň som sa o to pokúsil.

Po tomto úkone som len pár krát trhol šabľou do strany, aby mi z nej odfŕkla krv týchto malých potvor.
"No.. pôjdeme ďalej nie?" A tak som išiel popredu. Postupoval som normálnym tempom, ani prehnane pomaly, no ani rýchlo. Dostatočne na to, aby som neprehliadol žiadnu prípadnú dieru či zákrutu, do ktorej by sa nejaká potvora mohla schovať.
"Musíme zabiť všetky.. a všetky by tu mali byť. Ak ma pamäť neklame, sú to hlavne nočné tvory, v podstate ako krysy.. takže očakávam, že tu budú teraz cez deň, všetky spať. Koľko šípov ti ostalo?" Po celý čas čo som reptal, som kráčal kupredu.

"20..." řekl okamžitě Adrian. Poté přešel k jedné kryse a vytrhl z ní šíp, kterej byl v celku. Druhej projel skrze krysu a a zlomil se takže ten je zvedl a uložil ho do kapse. Hrot se ještě dal použít.
"21." opravil se Adrian.
Erlan se podíval na pochodeň která zhasla poté co jí uděřil krysu. A tak přišel k té Luzzové a zapálil si od ní tu svou.
"Měli by jsme si ale dát bacha. Určitě jich bude víc než 5 dál... Taky bych nesázel na to že budou spát... tyhle očividně byli vzhůru." řekl zcela jistě Adrian. Jelikož ty krysy žili uvnitř tak museli mít uvnitř nějakou potravu. A v jeskyni je jedno co je za čas jelikož ve dne i v noci je tma.

A tak se parta vydala dál... netrvalo dlouho a další krysy se vynořili na scéně ovšem zabít je nebyl problém. Sem tam nějakou skolik Erlan, ovšem o většinu z nich se postarali Adrian a Luzz... když však šli hlouběji do tunelu krysy už byli skoro žádné ... ovšem jejich koster tu bylo až až. Parta se zastavila když objevili po stranách sliz.
"Něco tu nehraje... Podle mě tu nejsme jediní lovci..." řekl Adrian.

Naklonil som pochodeň k tej Erlanovej, ktorá sa znova zapálila. Živica robila svoje.
"Yeah.. tieto svine mávajú pod zemou celé svoje kolónie.. keby bolo zle, odídeme a vyčmudíme ich tu ohňom." Navrhol som. Síce sa tu po tom bude dať ťažšie dostať.. a tiež tu bolo riziko že nás niekto uvidí ale heh, lepšie ako prísť o život nie?
A tam sme šli ďalej. Narazili sme na ďalšie a ďalšie krysy, ktoré sme pri našom postupe likvidovali. Teda o väčšinu som sa postaral ja s Adrianom, aj keď mladému sa tiež sem tam podarilo.
No po tom sme začali stretávať iný jav. Kostry.. a že ich bolo. Nakoniec sme po stranách objavili aj sliz.. a to sme sa zastavili. Zamračene som sa na tieto slizké steny pozeral.
"To zaisto nie sme.. " Povzdychol som si a znova som pochodeň namieril niekam pred seba. Mali sme pokračovať? Alebo nie..
"A nemyslím si, že sme vyzbrojený dosť na to, aby sme vedeli skoliť niečo o dosť väčšie, než krysy." Predsa len Adrian bol lukostrelec a Erlan mal len dýku a faklu, bol by dobrý len ako návnada. 
"Vraciame sa späť. Pôjdem posledný. Po ceste zo sebou zoberieme niekoľko tých krýs.. mám nápad." Žmurkol som na tých dvoch a len som ich popohnal. Predsa len, ak už tu bol sliz, museli sme už byť v miestach, kde sa tá neznáma vec pohybuje.

"Aye... lepší by bylo kdyby jsme se obrátili a přišli jsem s tím aby jsme věděli o co jde." řekl Adrian a vytáhl malou lahvičku aby nabral trochu slizu. Ovšem jakmile se přikrčil k tomu co vypadalo jako zelený sopel země se poprvé zatřásla.
"Co to...?" řekl Erlan zničeho nic a namířil pochodeň nejprve dopředu a poté za sebe a nakonec na zem.
Země byla prašivá hlína, téměř jemná jako písek.
Znova se otřásl komplex. Tentokrát však silněji.
"Měli by jsme jít." řekl nakonec Adrian ale bylo pozdě.
Třetí otřes byl téměř pod jejich nohama a poté se ze země cestou kterou přišli vynořila obrovská stonožka. Byla velká že zabírala téměř celý prostor téhle chodby a prakticky je teď hnala do kouta, jelikož zobírala celý prostor chodby.

"No.. stačí že vieme, že to žerie krysy.. nejaký chlast alebo jed a v.." Ani som moje slová nedopovedal, keď sa ozval prvý otras. Znova som sa zamračil. 
"Mali by sme.." Prikývol som po ďalšom otrase no pri tom ďalšom sa z cesty, z ktorej sme vyšli, vynorila pomerne dosť nepríjemne a veľko vyzerajúca obluda. Uskočil som k stene, čo bola vlastne jediná možnosť. Bola to.. veľká stonožka. Aj keď vyzerala, že mala na sebe chytín an ie chĺpky. To mohol byť fakt že prúser. Nepochyboval som o tom, že by som pravdepodobne vedel zdrhnúť, ak by som týchto dvoch nechal napospas tejto veci no, to by som asi nebol príliš dobrý leader. 
"Erlan, schovaj tú dýku a drž moju pochodeň. Adrian za nás a snaž sa to odstreľovať, mier na hlavu." Zaťukal som si rýchlo na čelu a len som Erlanovi moju pochodeň hodil. Teraz mal mať dve. Sám som spolu s cutlassom vytiahol aj dlhšiu vojenskú dýku a postavil som sa do stredu. Čakal som, že tento tvor bude rýchli, no neohrabaný.. mohol ísť len jedným smerom, cezo mňa. 
"Držte sa po stranách chodby.. budem robiť návnadu, v strede."

Erlan tam stál se dvěma pochodněma v rukou jako trubka což se mu vůbec ale vůbec nelíbilo. Proto jednu z nich položil na zem aby alespoň mohl té bestii vrazit kudlu někam, což by jí nepochybně nic moc nedělalo.
Adrian na prázdno polkl. Vždycky měl problém s přerostlými věcmi a nepochyboval o tom že kdyby to byl pavouk místo stonožky začal by tu křičet jako pětiletá holka.
Místo toho však založil šíp do tětivy a vystřelil. Moc mířit nepotřeboval, jen netrefit Luzze, jelikož ta mrcha se skoro minout nedala. Zasáhl ji a šíp její měkké tělo projel. Ovšem jednalo se o hmyz a docela velký. Jediné co to udělalo bylo to že stonožka podivně zapištěla a dál se drala proti Luzzovi.

A tak som tam stál. Ako taký štít medzi nepriateľom a mojim spojencami. Stonožka si to razila ku mne a v momente keď sa nejaké jej chápadlo či tykadlo či noha, dostala na doraz, rozsekol som ju svojim cutlassom, zatiaľ čo dýku som stále držal pri tele, ako poistku. A sekol som znova. Rozmýšľal som nad tým. Nakoniec to asi nebol chytín, čo som zistil po tom, ako sa šíp zabodol pomerne bez problémov do jej tela. A tak som sa snažil sekmi a bodaním stonožku prinútiť k ústupu, alebo k smrti, ak by sa mi podarilo useknúť niečo pre ňu životne dôležité.

Kusadlo bylo roseknuto vejpů ale stonožka se nevzdávala. Spíš jí to ještě více rozuřilo a moc tomu nepomohl i fakt že se dva další šípy zarazili stonožce do těla a to že po ní Erlan hodil jeden z nožů, co mu Luzz dal.
Velký výpad proti Luzzovi téměř celým jejím tělem, co čekat od hloupého hmyzu, jí sice způsobil několik ran ovšem její tělo padlo celou vahou na Luzze.
Luz byl teď přimáčklý k zemi asi 20ti kily váhy jejího trupu, které tlačili na jeho nohy.
Erlan se k němu přihnal a vrazil té stonožce jeho délší nůž někam co vypadalo jako oko, zatímco Adrian ji bombardoval dalšíma šípama...
Nakonec sebou stonožka zamlela naposledy a jak široká tak vysoká se rozplácla po chodbě.

Počas toho ako som sa presekal poniektorými kúsadlami a tými jej nohami, uvedomil som si, že je tento tvor naozaj.. viac nepríjemný než nebezpečný. Moja najväčšia starosť bola, aby mi slizom nepostriekala moje oblečenie, keď ju budem zabíjať. Možno aj preto ma trocha prekvapil jej výpad, ktorý som zablokoval prekrýžením oboch mojich zbraní, no tupou stranou, aby som to.. no nemal na sebe. Zletel som na zem a ona mi zalahla nohy, no nebola moc ťažká, aspoň táto časť jej tela. V podstate som sa celkom šikovne znova vysunul, no to už bolo po nej.
Pozrel som sa s obavami na moje čepele, ktoré naozaj od jej slizu boli.
"Bolo mi to treba?" Povzdychol som si a len som sa odvrátil na tých dvoch. Teda hlavne na Erlana.
"Povedal som.. drž pochodne.. " Zavrčal som a len som si s povzdychom na chvíľu sadol na okraj jaskyne. Dýku som zabodol do zeme a pritiahol som k sebe pochodeň, ktorú Erlan upustil na zem. Chcel som si ohňom vyčistiť meč .. ako aj dýku, keďže no, nemal som v pláne ich takto dať do púzdra a ani za opasok.
"No, keďže ste skolili túto neúprosnú beštiu.." Poukázal som už o niečo čistejšou čepeľou smerom na rozvaleného červa.
"Ako sa asi vrátime späť.. hm?" No.. a Erlanovi mohlo dojsť, pre čo som bol na neho trocha.. namrzený. Mohol si tiež uvedomiť, že žiadne z mojich sekov neboli smrteľné.. skôr som sa ju snažil odplašiť.

Když ležel na zemi chtěl mu
"Naser si Luzz."řekl Erlan bez pozlátka. Byl očividně nasranej na Luzze ještě víc než on na něj. Upřímně měl proč. Však byl nedávno na ulici a žebral... Místo toho aby Luzz byl rád že našel někoho kdo si při pohledu na stonožku nenasere do gatí, tak si stěžuje na to že mu zachránil život a pustil pochodeň?
"Pochodeň beru... Ale pokud mě budeš vičítat že sem tě nenechal rozmačkat na kašu..."
Adrian který byl celým tím podobně zaskočený, dodal.
"Je pravda že nejsme mentalisti... A pochybuju že bys ju zahnal... však vidíš co ta věc udělala..." řekl Adrian. Navíc nemohli tušit jak těžká ta věc vlastně byla.
"Navíc vždycky je cesta... Nebo se tou věcí můžeme prosekat..." řekl Adrian který však fakt že by se soukal skrze vnitřnosti obrovské stonožky ca dobrou věc zrovna dvakrát neměl...

Odmlčal som sa. Vlastne som na slová ani jedného a ani druhého nehovoril nič. Len som pohľad upriamil na mladého a no, nebol to moc pekný pohľad. Bol to ten typ, ktorý navodzoval atmosféru, ktorá by sa dala krájať nožom. Adrian bol starší a správať sa vedel. Bol opatrný zo svojimi slovami. Ak bol chytrý, mohlo ho dokonca napadnúť, že to bola skôr taká skúška.. no bola pravda, že ma ešte nepoznali tak.. dobre.
Ak som sa niekedy naozaj podobal na orka. Bolo to teraz. V tme, ktoré osvetľovalo len svetlo pochodní, odrážajúce sa od mojich momentálne jantárových očí. Bolo vidieť, že tými svojimi slovami.. vo mne vybudoval celkom solidnú základňu hnevu, ba až takej živelnej zúrivosti, pre ktorú boli Orský žoldnieri a nájazdníci tak známy a obávaný.
Bolo tiež celkom pozoruhodné, teda pravdepodobne. Že aj cez fakt, že som bol zjavne vytočený. Som sa vôbec netriasol. Ani sa mi nezrýchlil dych. Bolo to také to ticho pred búrkou, kedy som si len s ľadovou ľahostajnosťou v duchu hovoril pre a proti k tomu, či Erlana rozpárať ako prasa. No nakoniec som si len povzdychol a sám som sa zasmial. Pohľad som zavŕtal niekam k dýkam a stále s hlbokým úškrnom, som si pošúchal čelo.
"Dám ti veľmi.. veľmi, dobrú radu do života mladý." Poukázal som na Erlana.. a následne som prstami ukázal číslo 2.
"Na svete sú dva spôsoby, ako vyriešiť konflikt s tvojim nadriadeným. Za prvé.." Poukázal som na Adriana.
"Je spôsob, ktorý použil tuto Adrian. Nie agresívny.. nie invazívny.. boli to sugescie. Mohol tiež zvoliť zdvorilejší prístup, ale prisudzujem to tomu, že ma už za ten krátky čas oťukal a vidí.. že nie som pojebaný psychopat, ktorý by mu kuchol hrdlo za tieto jeho slová. Taktiež to pripisuje tomu, že je pomerne dôležitou súčasťou tohto môjho pokusu o vytvorenie Cartelu v Le Chevalet.. čo ty, nie si." Postavil som sa zo zeme, na čo som si len už očistené čepele schoval tam, kam patrili. Zobral som zo zeme pochodeň a len som prešiel popri mladom, smerujúc hlbšie do jaskyne. 
"A po tom tu bol tvoj spôsob.. arogantný.. agresívny, v podstate si v ňom vyzval a napadol moju autoritu..." Na chvíľku som sa odmlčal. Len som sa zastavil a ešte som Erlanovi venoval jeden dosť varovný pohľad.
".. nie si idiot. A tak ťa nechám porozmýšľať nad tým, aké to podľa teba mohlo mať následky, keby že tu nestojím ja.. ale iný veliteľ... a je úplne jedno, z akého Cechu." No.. a tak sme pokračovali hlbšie. Adrian bol pravdepodobne dosť rozumný na to, aby na mňa teraz moc nehovoril.. a Erlan ? No.. v najhoršom sa to naučí tou zlou cestou.

Erlan mlčel.
Nemohl jste o něm říct že by byl dvakrát mluvící typ a taky jste však nemohli říct že je ten typ co by se s vámi hádal, když přijde na takovéhle věci. No jelikož tak nějak hlas v pozadí doufal v to že se u vrabčáků nějakou chvíli zdrží rozhodl se spolknout jedovaté poznámky a dál pokračovat.
Jeho plán usadit se a vypracovat se v Chevalletu se změnil na získat zde zkušenosti a odejít po chvíli.
Adrian zatím pokoušel hasit oheň a tak řekl...
"Tohle je speciální druh té stonožky. Tenhle druh žije v párech, tohle byl chlap podle měkkého krunýře. Zatímco matka chrání vejce a muž obstarává potravu... Čili by jsme se měli připravit na setkání s matkou..." řekl a poškrábal se na krku.
"Na druhou stranu pokud je tady tak matka potřebuje dostatek místa na kladení vajec... což znamená že někde dále bude dost místa na případný domov..." řekl Adrian na tu pozitivní větu.
Teď byla chvíle rozdat rozkazy na bezesporné setkání s onou matkou.

"To znie celkom pozitívne. No budeme potrebovať viac ľudí na.. spevnenie tohto.." Fakľou som prešiel po okolitej chodbe. V podstate tu neboli žiadne trámy.
"Ale všetko časom hm? Každopádne.. hovoril si že samec zháňa potravu a má mäkký krunýř.. matka vydrží ranu mečom?" Spýtal som sa ho. To by bol celkom problém. Okrem jeho luku sme tu príliš veľa "prierazovej" sily nemali. Žiadna kopija.. ani tak.

"Aye... Možná nějaké dřevorubce.. jelikož dřeva máme kolem dost..." řekl Adrian.
Dále pokračovali dolů hloubš a bylo vidět že koster přibývalo. Blížili se.
KDyž přišla otázka, Adrian jen pokrčil rameny... Nebyl žádný inkvizitor jen si pamatoval věci. Tyhle mrchy si totiž docela oblíbili tuneli kolem Chevalletu a tak neměl čest osobně doposud, ale hodně lidí s nimi měli problémy.
"Jen sem slyšel že je odolnější..."
Erlan, který šel s pochodní první zakašlal. Světlo odrkylo velkou punkvu v jeskyni. Strop tu byl vysoký a dokonce sem dopadlo světlo prasklinou ve stropu.
Ovšem celá místnost, která by jindy byla krásná byla pokrytá slizem, mrtvými kostrami krys svléknutou kůží té příšery a příšerným puchem...
Jo a samozřejmě také obří stonožkou asi 1,5x větší než její druh. Která byla omotaná kolem vajec.
Jakmile druhé světlo naplnilo slabě osvětlenou místnost a ta mrcha ocejtila, či uslyšela byla v režimu chraň vejce... a tak se napřímila a hlasitě zaječela...

Prikývol som. Tiež to bola možnosť. Len som príliš nechcel, aby o našom "úkryte" vedel hneď každý.
"A taktiež kopec chlastu.. a veľa ohňa.. na spálenie mŕtvol." Dodal som. Predsa len.. mne sa nechcelo s tými mŕtvolami príliš babrať a pitvať. Navyše teplo ohňa by mohlo vysušiť steny a spraviť ich trocha stabilnejšími. Aj keď podľa všetkého, tu už nejaký ten čas tieto chodby boli. Ako ale Erlan zakašľal a mi sme sa ocitli v omnoho väčšej miestnosti, nebyť zvyknutý na Callenhad, asi by som sa dovracal.
".. plnú prdel.. chlastu a ohňa." Zamračil som sa a len som znova tasil môj cutlass. Pozrel som sa na obriu stonožku, ktorá bola predsa len o niečo väčšia, než jej druh.
"Trafíš jej ústa?" Spýtal som sa Adriana a zatiaľ som sa moc nehýbal. Pravdepodobne sa neobmotá od vajec a tak.. som si myslel, že by bol dobrý nápad, snažiť sa ju zabiť skôr, než sa k nej vôbec priblížime a zároveň si držať odstup.

Adrian se zamračil a řekl...
"Když budou blízko... Možná..." byť představa že by se k té bestii dostal tak blízko aby trefil její hubu moc libová nebyla.
Erlan se zamračil a podíval se na místnosti. Nakonec ukázal na horu.
Přímo nad tou mrchou vysel jeden ze stalaktitů. Špičatý jako obří kopí.
"Kdyby se nám povedlo ho zlomit... Nějak." řekl ale sám věděl že je to long-shot... Jen nechtěl bejt úplně zbytečnej.
Byla pravda že kdyby se jim povedlo ulomit stalaktit u kořene byl by s tou potvorou konec dřív než by se pohla... jak ale tohle vyřešit byla věc druhá.

"Blízko? A to som počul, že to s lukom vieš." Uškrnul som sa, no bolo vidieť, že som ho len trocha podpichol a nemyslel som to príliš vážne. Keď sa ozval Erlan, sám som musel najprv zaostriť pohľad na dané miesto, aby som to videl.
"Máš dobré oči Erlan.." Pochválil som ho, no malo to istý háčik. Nemali sme to čím zhodiť. Pozrel som sa znova na Adriana.
"Trafil by si to? Sám sa do lukov príliš nevyznám. Ale videl som chlapíka, ktorému šíp prešiel štítom a prebodol ruku. Majú silu.. možno.." Naznačil som hlavou smerom na to miesto, kam pred tým ukazoval Erlan.

Adrian se podíval na onen stalaktit... byl asi 40 centimetrů v průměru... a Adrian s prostřelováním vápence moc zkušeností neměl.
"Těžko říct...Ne že bych trénoval na prostřel vápenců denno denně.... Ani nwm jak je tvrdej... Trefím ho ... to jo... ale jestli spadne..." řekl Adrian
Stonožka byla očividně z jejich povídání né dvakrát nadšená. Její ocas se ohnal po stalagnitech kolem ní a zlomil je vejpůl, což znamenalo dvě věci.
Buď je její kůže tak tvrdá, nebo ty šutry tak měkké.
Erlan uděřil do jednoho z nich hruškou jeho dýky aby zkusil zda ho zlomí vedví. Jediné co se mu povedlo bylo do něj udělat malej zub a uštípnout kus vápence.