Cesty a planiny

Začal jsem myslet na její vlastní vzpomínky, nejprve na prchajícího dřevorubce a alchymistu, poté na umírajícího lovce a následně na dva inkvizitory. Přidal jsem k tomu vlastní představu dívky vracející se ke stromu který mi ukázala a přicházející inkvizitory.

Rozhlédl jsem se a došel za ostatními, plán byl jednoduchý Jane a já se dojdeme podívat co se stalo, zatímco Thoren nás bude krýt z dálky. Malik zůstane u karavany pro případ útoku ze zálohy. Hlavou se mi honily myšlenky o tom co by se tak mohlo posrat.

"Co si o tom myslíš?" otočil jsem se na Jane, zatímco jsem pohledem projížděl celé okolí jestli něco nespatřím.
Náhle mi hlavou projela myšlenka. "Hele jak moc v okolí působí otrokáři?"

Jason sa Brooka naozaj nedočkal. Nebolo sa príliš čomu diviť. V meste býval minimálne rok a pravdepodobne si naozaj musel ešte mnoho vecí pred odchodom zariadiť. Nakoniec sa pre to vydal na cestu sám.

Jason cestoval niekoľko hodín. Išiel po pomerne používanej ceste a tak po nej stretol mnohých ľudí. Či už obdchodníkov, alebo obyčajných pocestných, prechádzajúcich z dediny do dediny, či smerujúcich priamo do niektorých z miest. No čím išiel viac na sever a  bližšie k svojmu domovu, tým menej a menej ľudí nakoniec stretával. Bol to pomerne normálny jav. Čo ale tak normálne nebolo, bol podivný výjav, ktorý sa nachádzal pred ním. 
Bol ešte deň. Nad hlavou mu svietilo slnko, no necelý kilometer pred ním sa rozprestierala hmla. Bola hustá tak, že cez ňu jednoducho nebolo vidieť, ako mlieko. Jason vo vzduchu cítil, že nie je príliš vlhko. Od rannej rosy už bolo niekoľko hodín ďaleko a tak nebol príliš dôvod na to, aby sa tu táto hmla nachádzala.
Jason sám nebol príliš skúsený v mágií, rozhodne túto školu nepraktizoval a tak nedokázal vycítiť neprirodzenú energiu, ktorá z hmly vychádzala. No aj tak cítil istý.. podivný úmysel, účinok, či proste atmosféru. Niečo podobné cítil aj od "nemŕtvych", ktorých už prednedávnom pár krát stretol. Bolo len na ňom, či sa k hmle priblížiť, alebo sa vrátiť späť. No bola to na prvý pohľad jeho jediná cesta. Jedine že by sa chcel ešte predierať cez hustý les, čo by zas nezvládol jeho kôň.

Cestoval jsem po téhle cestě několikrát předtím a nejspíše, pokud budou bohové dobří, bych cestoval i několikrát potom. Tohle však bylo něco co jsem zde viděl poprvé. Podiveně jsem se koukal na tohle předemnou. Mlha která rozhodně nebyla přírodní. Nedávalo to smysl aby byla. Tady? V tuhle chvíli.
S magií, kletbami a podobnými věcmi jsem neměl zkušenosti, pokud tedy nepočítáte bitvu proti armádě nemrtvých, a tak tohle pro mě byla španělská vesnice.
Někdo by mě nezval odvážným ale tohle bylo zbytečné riziko. Spěchal jsem domů natolik abych zbytečně riskoval svůj život? To ne.
Tahle cesta ale jak věděl byla frekventovaná a tak jsem se rozhodl pro následující. Zesedl jsem ze sedla. Přehodil přes sebe kroužkovou zbroj, schovanou v sedlových brašnách. Štít jsem vzal z poku onoho koně a na štítu byl velký znak rodu Malisterů.
Nešel jsem dovnitř mlhy. Nebyl jsem blázen. Koně jsem uvázal k nedalekému stromu a sedl si na jeden kámen u cesty.
Čekal jsem. Přeci jen musí někdo jít mým směrem dříve či později. Možná bude vědět víc. Možná něco přijde z mlhy abych viděl víc. Možná se mlha rozplyne. Trpělivost růže přináší.

Rozhodnutie Jasona ho stálo minimálne niekoľko hodín. Z hmly nikto nevychádzal a kupodivu ani nikto nešiel zo smeru, z ktorého prišiel on sám. Ako sedel, pravdepodobne si ani neuvedomil, ako začína byť unavený. Hlava mu stále padala na bok, až eventuálne naozaj zaspal. Bol to zvláštny pocit, ako keby bol omámený.

Nič sa mu nesnívalo a ani sa sám nezobudil. Najprv mohol pocítiť vlhký pocit na tvári, ktorý neutíchal, skôr sa ako keby "násobil". Ako sa trocha prebral, vedel celkom presne určiť, odkiaľ tento pocit pochádza. Nebozkávala ho žiadna žena, no olizoval ho istý tvor. Bol to veľký čierny dire-wolf, ktorého keby pred tým nevidel, pravdepodobne by mu nahnal dosť veľký strach. Predné laby mal vyložené na hrudi Jasona, ktorý sa počas spánku zviezol na zem. Ňufákom mu stále očuchával tvár a snažil sa ho prebrať. Sem tam zavil, nevyzeralo to tak, že by mal niekde na blízku jeho spoločníčku.

Rychle jsem sebou cuknul a probral jsem se stejně rychle jako jsem usnul.
Rychle jsem sebou cuknul a uviděl toho velkého černého vlka. Nebudu lhát zakryčel jsem nahlas jelikož jsem si málem nadělal do gatí ale když se ten vlk na mě nehnal aby mě neroztrhnul hrdlo a když mě dokonce olizoval došlo mi že jsem ho už potkal.
Odkašlal jsem si a natáhl k němu ruku abych ho pohladil po nose.
"Nazdar chlapče." řekl jsem byť trošku rozespale a chvilku mě trvalo než jsem se plně nastartoval.
Ani jsem si neuvědomil že jsem byl tak unavený no pravdou bylo to že jsem byl na cestě už nějakou chvíli. Ale něco na tom bylo zvláštního. Něco mi říkalo že jsem usnul s pomocí někoho jiného. Možná ta mlha?
Vstal jsem a kouknul na koně, jestli tam stále byl, přešel si všechno vybavení a nakonec se zvedl ze země. Teprve teď mi došlo že tu někdo schází.
"Kde máš paninku chlapče?" zeptal jsem se k vlkovi. Tak trochu jsem tušil. "Očistit zem od zla", "Podivná mlha" a teď ten pes mě najde právě u ní. Něco mi říkalo že to není jen shoda náhod.