1. Chapter

First topic message reminder :

Francis bol na ceste už niekoľko dní. A ešte ďalších niekoľko dní mu cesta do najbližšieho veľkého mesta bude trvať. Do teraz mu nerobilo problémy vystačiť si sám. Ostatne cesta ktorou išiel, sa nachádzala dostatočne ďaleko od konfliktov, ktoré kráľovstvo Estonia malo zo svojimi západnými susedmi. To znamenalo málo dezertérov na hraniciach a pomerne bezpečné a strážené obchodné cesty, ktoré pochopiteľne ako pocestný mohol využiť.

No aj po niekoľkých dní sa nakoniec jeho šťastie obrátilo proti nemu. Začalo pršať. To čo spočiatku bola len slabá prehánka, sa zmenilo na lejak. To čo bolo len vzdialené mrholenie, sa zmenilo na hromy a blesky, ktoré mu teraz šľahali nad hlavou. No pred sebou v diaľke uvidel niekoľko svetiel. Keď oblohu preťal ďalší blesk, svetlo z neho na pár sekúnd osvietilo hostinec. Bol to jeden z tých hostincov, ktoré stávali pri rozcestiach a ktoré si zabezpečovali obživu vďaka pocestných a obchodníkom, ktorí sa u nich zastavovali. Pochopiteľne Francis sa mohol rozhodnúť ísť ďalej, ale najbližšia dedina bola podľa jeho informácií na pol ceste od tohto hostinca k jeho cieľu, čo znamenalo minimálne ďalšie 2-3 dni cesty,

Tábor přišel dříve než jsem čekal a cesta samotná utekla celkem rychle. Pomáhal jsem kde to jen šlo. Ne protože by mě nějak na těch lidech záleželo, ale protože mít sto přátel je lepší než mít sto nepřátel. A tak jsem tedy vždycky s humorem přiložil ruku k dílu. Někdy jsem sám nevěděl kde tahle maškara koční a kde že to vlastně já začínám. No každopádně jsem za celou cestu neviděl něco za co by mělo cenu riskovat krk a tak jsem jen šel svým tempem s touhle skupinkou.

V táboře sem poté lehl nejbližší místo ovšem ony skřeky a křiky mě stále nechávali s otevřenýma očima. A tak jsem je sledoval. Přeci jen to byla dobrá rekreace jako každá jiná a taky sem věděl že bych tam nemohl nakráčet jen tak aby se nechumelilo a všechny je střískat do latě dřeveným klackem. To by působilo docela protikladně od toho krotkého míliuse na kterého jsem si hrál. Na druhou stranu pokud budou na stejné úrovni mohl jsem si dovolit trochu rekreace a nakonec se "nechat porazit". Potřeboval jsem na sobě nacvičit a tak jsem se chvíli koukal.... a koukal...
A nic jsem nezjistil. To už tak hold bylo když váš jediný dobrý příklad byl muž co byl míle nad nimi. Oproti Bernardovi byl každý trash.
Chceš tím říct že oproti Bernadovi si byl ty trash že jo? řekl opět hlásek v hlavě.
"Eh... proč ne." řekl jsem nakonec vstal jsem a oprášil si zadnici od prachu na zemi. Poté sem nastavil ruku na to aby po mě někdo hodil meč a čekal jsem na soupeře.

Keď sa do kruhu postavil Francis, ostatný sa na neho trocha spýtavo pozreli. No nebolo to nič odsudzujúce. Kapitán len pokrčil ramenom a pohodil mu jeden z drevených mečov.
"Kto sa k nemu pridá hm?" Spýtal sa a pozrel sa po okolí. No skôr než sa stihol ozvať niekto zo žoldnierov, do kruhu vpadol bard. 
"Ja ja ! hey bratku ... " Podišiel ku kapitánovi a zobral si od neho drevený meč.
"Prečo by ste šikanovali začiatočníka hmm? Toto bude pekný duel medzi začiatočníkmi, nie je tak?" S otázkou sa otočil k Francisovi, ktorý.. mohol zjavne vidieť, že ak bard niekedy držal nejaký meč, tak to bolo maximálne tak na javisku.  Pár krát s ním zamával, že takmer kapitánovi vypichol oko a tak sa kapitán len s úškrnom zaradil niekam do kruhu. Väčšina žoldnierov tak nejak stratila záujem. Síce tu ešte tak štyria postávali, spolu s ľuďmi od umelcov, no skôr pre to, aby si z vás dvoch robili srandu. A to ešte len začali stávky..


___
dotadočne:  sling weps: +50

Podíval jsem se na toho barda docela s trochou přehnané opatrnosti.
Ty ho sežereš za živa... ozval se hlas který stejně jako já viděl to co předemnou stálo. Nebylo problému na něj skočit a zmalovat ho mečem do modra ale proto jsem tady nestál. Tak trochu jsem doufal že mi někdo skočí na pomoc a zastaví toho blbce aby si to rozmyslel.
To máš za to že každýho bullshituješ ozval se hlásek v hlavě. No věděl jsem že to bude docela špatný výsledek ať to udělám jakkoliv. Přeci sem ho tady nemohl před všema jeho kamarádama zmalovat do modra...
Ale ... proč bych nemohl na druhou stranu. Ok Francis... co tím získáš... pomyslel jsem si a opravdu jsem začal přemýšlet nad tím že z toho nějak vycovou. Nakonec však mě napadlo něco lepšího. Proč ne?
Uvědomil jsem si že už je to nějakou chvíli co tam postávám a tak jsem nakonec řekl.
"Fajn." kapitulovaně jsem rezignoval a pošel naproti němu. Nakonec mi došlo že jedna věc je ho zmalovat do modra a druhá je ho jen zhodit na zadnici.

Nastalo chvíľkové ticho. No.. za to mohol hlavne Francis, ktorý sa na chvíľu pozastavil a nič nehovoril. Bard vyzeral zaujato, možno si myslel, že si to Francis rozmyslel? Kto vie. Nakoniec ale k tomu pristúpil a na bardovej tvári sa roztiahol úsmev.
"Nič sa neboj priateľu, lebo hľa moja hrdosť mi nedovolí vážne ťa zraniť!" Zaštebotal Bard, čo vyvolalo dosť sarkastický druh smiechu minimálne u jedného žoldniera. Aź si utrel slzu. Keď už nič iné, aspoň to pre nich bolo doviadlo. No a Bard teda vyskočil okatým, otvoreným a divadelným spôsobom kupredu, držiac meč v jednej ruke. Chcel s ním bodnúť a bolo vidieť, Že si sám neni istý, či vôbec hrot meča dočiahne na Francisa.

No tak děj se vůle boží. Pomyslel jsem si když jsem viděl jak ke mně vykročil s tím dřeveným pahýlem. Prostě a jednoduše jsem udělal základní úder. Normálně bych se zaměřil na jeho prsty ale jelikož jsem věděl že je loutnista potřeboval, nechtěl jsem mu je zlámat. Přeci jen bych rád došel s nimi ještě do nějakého města bez toho aniž by mě probodávali vražednými pohledy.
Počkej... Co když tě taky šmelí? ozval se hlas v mé hlavě a než jsem k němu lehkomyslně vyrazil ztuhl jsem.
No co když... Přeci jen mohl doopravdy použít moji taktiku proti mě? No rozohodně jsem se teďka zasekl a přemýšlel. Místo toho, abych šel tedy po jeho zbrani tak jsem zkusil analyzovat jeho postoj.  
Jelikož chtěl udeřit, očividně, bodnutím. Jednoduše jsem chytl "meč" do dvou ruk s tím že jeho spodní ruka spočívala na jeho stehnu a meč poté byl v úhlu namířený na barda.
Pokud by bard teda bodl stačilo zvednout meč vzhůru,odklonit ten jeho a zároveň bodnout. To byl tedy můj plán s jakou silou bych udeřil to už záleželo jen jak "schopný" by byl jeho výpad.

Francis sa tento krát plietol. Jeho obozretnosť v jeho očiach pravdepodobne dávala zmysel, no teraz nebola na mieste. Respektívne.. jeho súper nebol nieKto, kto by maskoval svoje schopnosti. On ich naozaj nemal. Akonáhle mu Francis odklonil meč, bard prekvapene zazmätkoval a sotva sa stihol lajdavo ohnať a Francis mu uštedril bodnutie do hrude. Ozvalo sa tupé "Uhh", ako mu z pľúc vyśiel vzduchu a on o pár krokov odstúpil. Dokonca sa aj rozkašľať.
"Hah..haha.." Snaźil sa zo seba vysúkať, no nebolo to nič v porovnaní s výbuchom smiechu, ktorý, bol doprevádzaný zo strany žoldnierov. "Oh pre boha.." Konečne bol schopný nadýchnuť sa a len pokrútil hlavou. "Nie.. kašlem na to, radšej ostanem pri svojich strunách.. " Zas sa zasmial. Bola to.. rýchla prehra.. no a on si to rýchlo priznal. Len bodol drevený meč do zeme a radšej sa z kruhu odpratal. 

No ten vytiahol iný žoldnier, ktorý si ho položil na rameno a len na Francisa kývol hlavou. "Cítiš sa ešte? Tamten ništ nebol." Vyzval ho. Tváril sa pomerne normálne. Či si potreboval niečo dokazovať.. kto vie. Nebol to jeden z tých, ktorý pred tým zápasili, takže Francis nevedel ako na tom chalan je. Bol to muž, ktorý bol približne rovnako vysoký ako on, a mal .. typickú žoldniersku postavu. Trocha svalov, no nie moc. Na druhú stranu vyzeral ako niekto naozaj vytrvalý.

Když na mě vrhnul s tím že jeho bodnutí bylo ... no takové jaké bylo. Bylo težké vypnout reflex. A tak jsem se přistihl že jsem odrazil jeho meč stranou a tupou stranou z něj vyrazil ducha. A až poté jsem se zastavil. Uvědomil jsem si že neznám ani jeho jméno a tak jak tam kašlal tak jsem ho poplácal po zádech a řekl.
"Promiň že jsem tě takhle zaskočil. Nechtěl jsem si tě nějakým způsobem dobírat." řekl jsem to aby to nepochopil špatně. Ne že by mi na něm nějak záleželo ale vypadal jako lepidlo téhle skupiny. A tak jsem nechtěl si rozezlít všechny okolo.
Normálně už bych toho všeho nechal ale poté vstal další z těch mužů za pohledů všech ostatních mě vyzval.
Měl jsem takový ten pocit jako jsem měl už tolikrát předtím. Věděl jsem na co mě ten chlápek vyzval. "Pissing Competition" byli celkem běžné a já jsem se teď dostal přímo do středu toho všeho. Přesně tenhle typ lidí jsem neměl rád. "Macho" kteří si chtěli něco dokazovat. Bylo mi celkem jasný že když tady tohle přijmu ocitnu se v souboji, kde mu nebudu ani po kotníky. Přeci jen když někoho vyzvu musím mít docela dost dobrou šanci k tomu abych ho porazil. To mě tolik podceňoval?
"Proč ne?" řekl jsem nakonec a postavil se před něj s mečem v rukou. Mohlo to být všechno v mé hlavě ale někdy jsem přeci jen chtěl tomuhle typu lidí trochu vrátit.

Bard sa na jeho útechu len zasmial a mávol nad tým rukou. Nevyzeralo to tak, že by mu to moc zranilo Ego. Ako by aj, keď sa odpratal za jednou zo slečien a tá mladšia si ho v momente zo smiechom privinula k sebe. Francis si mohol všimnúť, ako ho láskyplne pohladila po vlasoch. Buď to bol jej brat, alebo naozaj veľmi dobrý priateľ. No skôr než z nich stihol vyčítať niečo viac, musel dávať pozor na žoldniera.

Ten na jeho odpoveď prikývol. 
"Spin.." Predstavil sa a ako to už chodilo, pretočil si pár krát meč v ruke. Prikrčil sa v kolenách a obozretne sa začal pohybovať k Francisovi. Respektívne "krúžiť". Ako keby hľadal slabinu v jeho obrane, kedy vyraziť a tak. Nepatril príliš ku taktikom, ale zopár jaziev ktoré mal na rukách ukazovalo k tomu, že si už niečím prešiell.

Trochu závistivě jsem se podíval na toho barda, kterému vpodstatě holka skočila kolem krku. Hlavou mi projelo že jsem přeci jen měl jít po těch prstech. Stejně nehrál tak dobře.
No dlouho mi to nevydrželo protože teď jsem měl trochu jiný cíl. Spin byl teda přesně tím.
Divný jméno pro divného chlapa. pomyslel jsem si ale jen sem se v duchu uchechtnul. V duchu. Nechtěl jsem ho zbytečně vyprovokovat.
"Francis jméno mé." řekl jsem. Neudělal jsem hlubokou poklonu a tak se jen pokrčil v kolenech. Stále to byla taková šaškařinka abych nějakým způsobem udržoval kontext. Jelikož teď jsem se nehodlal držet zpátky. Něco mě prostě trochu poškrábalo na špatném místě když jsem viděl toho Spina. Ani to nebyla jeho vina, možná mi připomínal někoho z minulosti... No nebyl jsem tu od toho abych dělal psychologický obraz ale od toho abych ho zmaloval na modro.
"En garde." řekl jsem se širokýlm úsměvem a zaujal jsem postoj. Ani jsem nevěděl co to znamenalo. Bylo to něco co jsem pochytil od Bernarda. Podle všeho jsem ho mohl teď poslat do hajzlu a smát se s úsměvem neviňátka. No pochyboval jsem že to ví on.
Opět jsem se ho znažil zanalyzovat a tak jsem prakticky dělal to co on, jen s tou vyjímkou že můj meč vždycky "counteroval" pozici toho jeho. Čekajíc na výpad.

Francisov protivník naozaj netušil, čo to nejaké En garde znamená. No všimol si, ako mečom kopíruje jeho pohyby. Následne len "srkol" sopeľ do úst a odpľul si niekam bokom, aby sa mu lepšie dýchalo. Ako to spravil a videl že Francis neútočí, tak vyrazil. pristúpil rýchlym krokom, počas ktorého ťahal sek smerom na Francisove rebrá. Bol to nižší útok. Vystrčenú mal dominantú ruku s mečom, podobne ako aj nohu na rovnakej strane. Druhú ruku si držal skríženú pri tele, pravdepodobne na obranu pred prípadnými tupými sekmi. Samozrejme podobná obrana by mu proti mečom bola platná, len ak by mal dosť dobré chrániče. Na druhú stranu to bolo stále lepšie, než aby mu mala voľná ruka poletovať zo strany na stranu a jednoducho tak zo seba spraviť ľahký terč.

"Bojování s mečem je čistě o tom abys dělal co nejeefektivnější pohyby." vzpomněl jsem si na jednu z lekcí, kterou mi Bernard udělil poté, co mi téměř zlomil zápěstí když jsem se na něj vrhnul s co nejsilnějším sekem u kterého sem měl meč až někde v oblacích.
Naučilo mě to neuhýbat hekticky, neútočit s předvídatelnými seky a hlavně se okatě nesoustředit na jeden cíl.
Bylo docela jasné kam že mě chce seknout a díky pozici jeho těla a seku stačilo udělal krok na moji pravou stranu. K tomu aby mě trefil by se musel otravně otáčet a rotovat a poté by byl jeho úder tak slabý že bych ho lehce odklonil.
Můj první instinkt byl také zaútočit na jeho ruku ale věděl jsem že to je špatný instinkt. Přeci jen jí mohl lehce zatáhnout k tělu a já bych tam jen stál, tak jako teď on a nechával bych odkryté celé tělo.
Prvně jsem ale čekal až promáchne a jestli že nějakým způsobem neotočí meč vůči mě.
V tom případě bych přešel k relativně jednoduchému bloku.
Kdybych ho však překvapil a on jen promáchl. Opětoval bych sek ovšem mířil bych na rameno ruky, ve které neměl zbraň.

Muž po Francisovi nesekol, ako keby išiel zaťať do stromu. A aj keď prvý krát minul, nebolo to niečo, čo by ho vytrhlo z rovnováhy. Šikovne meč rukoväť meča vytiahol hore a čepeľou tak vyrazil Francisov pokus o protiútok. V podstate pouźil techniku strechy, čím mu podvihol čepeľ a následne odstúpil.

Zas raz začal okolo Francisa krúžiť, s tým.. že si pár krát pretočil meč v jeho dominantnej ruke. Teda samozrejme, ak sa na neho Francis nevrhol v ďalšom protiútoku. ťažko povedať, či nechával Francisovi priestor k útoku kvôli tomu, lebo si ho testoval, alebo kvôli nejakému inému dôvodu. Jeho tvár bola viac menej nečitateľná. Taký ten - ďalší nudný deň v práci - typ výrazu.

Odplivl jsem si ve chvíli kdy udělal tu střechu a vykryl ten meč. Ne že bych to nějak nečekal a tak jsem prostě a jednoduše sekl do prostoru mezi námi a odskočil do zadu.
Bylo to takové gesto, které sem se naučil tak trochu sám. Možná to byla chyba ale v mé hlavě to bylo prostě z toho důvodu abych pokryl prostor mezi námi a on nemohl ihned útočit když jsem uskakoval.
Potom jsme začali opět kroužit a já využíval téhle chvíle abych si opět projel jeho postoj a postavil se tak, abych měl lepší pozici kdyby na mě zaútočil. Zatím to vypadalo že jsem ho lehce předčil v obratnosti a možná i v síle. No nevypadalo to že bych si na něj troufl skočit a jít "full force".
Většinou jsem chtěl souboje ukončit rychle jelikož jsem neměl zrovna nejlepší výdrž, ale to neznamenalo že jsem bojoval s vyloženými kartami.

Muž zaútočil po druhý krát. Vrhol sa na Francisa a ten tento krát mohol jasne vidieť "chyby" v jeho pohyboch.. hlavne teda vďaka jeho "analyze". Pred prvou výmenou ešte nedokázal úplne odhadnúť či je jeho súper silnejší, alebo slabší.. no teraz zaručene vedel, že by ho vedel poslať k zemi ak nie pri druhej, tak pravdepodobne pri tretej a zaručene pri štvrtej výmene sekov a úderov. Bol o viac než polovicu pomalší, o niečo slabší a hlavne bolo vidieť, že za chvíľu stratí chladnú hlavu a skôr bude súboj niesť v duchu "vybijeme zo seba zuby". Aj tento jeho útok bol dosť zbrklý. Pristúpil znova. Chcel Francisa bodnúť do hrude, následne stočiť meč do strechy (pri prípadlom vyblokovaní z Francisovej strany) a zo strechy zaútočiť oblíkovým sekom, ťahajúcim sa zhora, na Francisove rameno. No tam jeho taktika či plánovanie končilo.

Po chvíli mi bylo jasný že jsem sebe stále podceňoval. Doopravdy jsem nevěděl jak jsem byl nad těmihle muži napřed. A teprvě po tomhle souboji mi to začalo docházet. Nemohl jsem si to však nechat vlézt do hlavy a stále jsem se soustředil na můj cíl. Měl jsem teď hřejivou potřebu ho porazit a poté se chovat skromně jako mílius abych ho nakrkl. Věděl jsem že ale většina lidí spadne před cílem. Proto jsem jen odrážel útok za útokem. Dokud nedošlo k tomu jeho poslednímu a já uviděl skulinku. Spíše to byla díra jako do vrat od stodoly. A tak jsem se rozhodl udeřit.
Jeho meč letěl na moje rameno. Byl to prostý sek a jako takový se dal lehce odrazit. Věděl jsem že tihle cápci se lehce vyprovokují a tak jsem ho opět nesekl přes prsty, nýbrž jsem meč zastavil a poté sem udělal kroužíví pohyb zápěstím, Snažil jsem se aby ten meč pustil a tím pádem bych ho odrzbrojil.
Potom už bych doufal že je po všem.

Spin úprimne netušil, čo sa stalo. Nebol si síce istý že Francisa trafí do ramena, no na druhú stranu naozaj neočakával takú.. "techniku". Ako si mohol pred tým Francis všimnúť, žoldnieri moc technický neboli. A toto ho jednoducho prekvapilo. Na tvári sa mu objavila bolestná grimasa, no keďže by radšej prišiel o meč ako o zápästie, tak ho upustil a ten sa preletel dobrý meter od nich, kde sa len tupo odrazil od zeme, kde aj ostal nakoniec ležať. 
Spin sa trocha naštvane na meč pozrel no nakoniec len prikývol. Vedel kedy prehral. Vytiahol si z vrecka mešec s dvoma mincami a pohodil ich elfovi, ktorý sa len zasmial a jednu z nich hodil Francisovi. Bola to jedna strieborná, ktorú si práve Francis týmto svojim divadlom zarobil.

Elf poplacal Spina po ramene. "No nič brat môj, nemôžeš stále len vyhrávať." Uškrnul sa dosť viditeľne pobavený týmto divadlom a následne len zas kývol na Francisa.
"Vedel som že ma oči neklamú ryšavec, si dobrý šermiar... aspoň pre normálnu zberbu ako mi." Dodal v podstate pochvalu a len mu mávol, keďže sa sám pobral ľahnúť si niekam k ohňu a pomaly zaspať. Síce ešte bolo svetlo, no aj to pomaly zapadalo.

______

+ 1 silver
+ 100 sword

Chytil jsem obratně stříbrňák a kývl na znamení. Poté ho hodil mezi ostatní a prakticky na tom byl o trochu lépe než předtím.
Asi mě měl prokouklýho od chvíle kdy jsem se mu pokoušel zalhat v baru. To bylo první na co jsem myslel když mi něco takovýho řekl. Nu což. Tak či tak tohle byl docela dobrý výsledek. Jen jsem doufal že Spin není jeden z těch lidí co by poté co byl poražen dlouho mu hořela zášť vůči mě.
A tak můj kostým byl dole a já jen pokrčil rameny. Snažíc se znít tak jako já než jako ten nekňuba na kterého jsem se doteď vydával.
"Nebyl jsem si jistej jak moc vám můžu věřit. Každopádně stále jsem na váhách." řekl jsem a pokrčil rameny.
Byl to dobrý mechanismus obrany. Vydávat se za někoho koho všichni kolem podceňují. No to že mě někdo občas prokoukne se hold mohlo stát.

Francis sa zobudil na to, že mu je až neprirodzená zima. Cítil vlhkosť, no nepociťoval žiadny dážď.. len nepríjemná vlhkosť. Ak otvoril oči, videl aj príčinu tejto vlhkosti. Vzduchom sa niesla až mliečna mlha, ktorá vo svojom objatí držala celý tábor. Francis nedokázal rozoznať nič za okraje tábora. Nikto okrem neho sa na túto zimu nezobudil a oheň v podstate len "blábolal", mal veľmi, veľmi slabý zelenkastý plameň. Francis započul občasné zapraskanie, hlavne teda za jeho chrbtom, kde sa mala nachádzať zvalená kláda o ktorú sa uložil. Tá bola.. prehnitá. Na dotyk sa doslova rozpadla. Bol si ale celkom istý že by si neľahal k prehnitej kláde. Príliš vecí mu teraz nedávalo "zmysel", no stále bol schopný zachovať si pomerne čistú hlavu. Vždy mal "silnú vôlu", väčšiu, než bolo u ľudí zvykom.

Probudil jsem se při tomhle tom všem. Dvakrát dobře mě z tohohle nebylo když jsem viděl co že se kolem všeho děje. Bylo to něco jako vystřižený z Bernardovejch storek o kledbách a přízracích. Přesně to co by člověk nechtěl potkat uprostřed noci.
"Skvělý." řekl jsem si pro sebe sarkasticky a hlasitě si povzdechl. Nikdo jiný se zatím neprobudil a já jsem za to byl docela vděčný. Panika byla poslední co jsem teď potřeboval. Cokoliv nepřirozeného bylo pro prosté lidi hned důvod k panice.
Taky mě přišlo divný... že tu žoldáci nemají ani jednu stráž. V horším případě stráž měli a už byla ta tam...
První co jsem tedy udělal že jsem se rozhlédl kolem, snažit se najít něco nepřirozeného.... kromě toho že všichni spali jako zabití, všude kolem byla divná mlha a vypadalo to že zachvíli začnou pršet rosničky. Snažil jsem se najít někoho koho jsem přehlídl. Nějakou stráž možná? Noční hlídku?
Moje oči nakonec padli na zelený oheň.
"Co to ..." řekl jsem si pro sebe.
Si zase něco hodil do těch tvejch lektvarů cos neměl... přiznej se Francis.
Trochu jsem chtěl aby to byla pravda. Ale věděl jsem že to pravda nebyla. Lektvary jsem nevařil ani napamatuju. Tohle bylo... skutečný? Nedokázal jsem posoudit. Možná to byl hodně živý sen.
Potom jsem sebou cukl když jsem ucítil hnilobu a zjistil jse že strom , o kterého jsem se doteď opíral, byl prohnitý.
Silněj jsem se propleskl abych se ujistil že se mi to nezdá. No potom jsem šel k tomu co mě přišlo nejdivnější a to byl právě oheň.

Francis z ohňa necítil žiadne teplo, zápach.. nič. Ako keby tam oheň ani nebol. No všimol, si, že sa oň predsa len niekto zohrieval. Dlhé biele ruky, ktoré boli od lakťov vyššie schované v tmavom plášti. Aj keď si bol Francis istý, že si pri tom túto osobu nevšimol, jej prítomnosť ho neprekvapila. Aspoň nie takým "hrr" spôsobom. Uvedomil si, že pri ohni čupela stále. To len jeho oči túto osobu do teraz odmietali zaregistrovať. Bola to žena. Čena ktorej pokožka bola kriedovo biela. Neprirodzene.. ani nevyzerala ako človek, rozhodne ale nevyzerala ako mŕtvola. Jej pokožka bola na pohľad ako hodváb, neuveriteľne pôvabný hodvám, ktorý do vzduchu kričal prosbu o dotyk, o pohladenie. Táto žena bola odená v plášti, ktorý by Francis nenazval inak, než tmou alebo tieňom. Bol čierny a človek by mohol odprisahať, že nevidí jeho obrysy. Povieval vzduchom aj cez fakt, že Francis necítil žiaden vánok. Dievča malo zahalenú hlavu, no bolo jej vidieť do tváre. Oči malo čierne ako noc, no ako noc, sa v nich nachádzali "hviezdy". Tisíce malých svetielok, ktoré sa ani len nedali spočítať.
"Zaujímavé všakže?" Prehovorila bez toho, aby otvorila ústami. Hlas nepripomínal ženský. Bola.. to.. zmeska. Echo, v ktorom sa ozívalo ako mladé dievča, tak aj starý chlap. Francisa z tohto hlasu začala bolieť hlava, len čo ho počul.  Tento distress si táto bytosť všimla a na jej tvári sa objavil ľahký, ospravedlňujúci úsmev. "Prepáč.." Stále bol jej hlas echom, ale pre zmenu len rôznych dievčenských hlasov.. bol teda o dosť znesiteľnejší, možno až príjemný.

Nakonec jsem se nějakým způsobem dostal k tomu plamenu. Táhlo mě to k tomu jako můru. Poté sem sebou škubl. Když jsem si uvědomil že někdo... něco? sedělo u toho ohně.
Ah, jak bych si přál abych přimíchal něco co jsem neměl. pomyslel jsem si kysele když jsem uslyšel ten hlas ze kterého mě hlava bouchala jako bych byl pod zvonem ve zvonici. Zachovat klidnou hlavu se lehko řeklo a ztěží udělalo a tak jsem musel dávat pozor abych nedal najevo že drnčení zubů není ze zimi.
Potom jak se mi to omluvilo tak sem nic neříkal. Potřeboval jsem se uklidnit. Už to že jsem neutíkal s nohama na ramenou a s křikem v ústech bylo docela, podle mého, známka odvahy.
Napočítal jsem do třiceti. Zhluboka jsem se nadechl a teprve potom jsem řekl.
"V pohodě..." řekl jsem trochu kostrbatě. Moje hlava možná byla trochu šílená když první moje myšlenka byla že "Hej kdyby tě to chtělo zabít už by to udělalo" a tak mě asi k nečemu potřebovalo. Z toho hlasu sem si nedělal žádné iluze že to byla nějaká mladá dívenka. Nevinost, krása a podobné věci tím vás lidi dostanou. Však já sem dělal podobný věci. Něco mě říkalo že vytáhnout meč a vrhnout se na ni taky nebylo řešení.
Snažil jsem se tedy být v pozoru a to mrtvolné ticho, mě už docela dráždilo někde v zadu v mé hlavě. Nevěděl jsem co je. Neměl sem s tímhle zkušenosti. Bernard by věděl. Já? Pff ani páru. Proto jsem
"Nevadí když si sednu?" řekl jsem nakonec. Nikdy jsem Bernarda moc neposlouchal ohledně těchle věcí... ale jediné co se shodovalo snad u všech jeho příbězích je že člověk měl k tomu přistupovat s klidem. Načež jsem si sedl. Naproti ní. Snažil jsem se jí lépe prohlídnout abych měl nějakou představu na co, či na koho, se to dívám. Neptal jsem se co že chce, byť určtiě něco chtěla jelikož z nějakého důvodu jsem byl jediný kdo ji nějak zaznamenal. Nepochybně s tím přijde ona.

Dievčina, alebo skôr bytosť prikývla a naďalej držala načiahnuté ruky k ohňu, ako keby si ich oň naozaj ohrievala. Francis vedel, že sa nepozerá naňho, ale niekam smerom k ohňu. Aj keď v podstate nemala "zorničky", niečo mu hovorilo, že neupútal jej pohľad.. a taktiež mu niečo hovorilo, že by aj chcel, aby to takto ostalo. Celá táto bytosť vyzerala, ako keby do tohto sveta nepatrila. Už len tie farby, či už jej tela, alebo toho jej plášťa, ktorý si v podstate robil čo chcel. Bol ako keby ušitý z tieňa a podľa toho čo Francis o napríklad mágii počul, to úplne pokojne mohla byť pravda. 

"Je to tvoja jediná otázka, dieťa Queliy-i?" Odvetila mu otázkou a Francis konečne rozoznal aspoň niečo, čo .. mu niečo hovorilo. Queliy bola bohyňa, ktorú uctievali ľudia. Niečo ako ich predchodca, stvoriteľ, jedna zo štyroch sestier, ktoré dali svetu život. Ak ste teda verili podobným náboženským príbehom. Francis si bol istý že nejeden zo žoldnierov na sebe mal náramok ktorý zobrazoval symbol tejto bohyne. Bola to predsa len taká.. patrónka ľudí. Ak sa na ňu Francis stále pozeral, v hlave sa mu ozvalo také to varovanie od Bernarda. Až o sekundu na to is uvedomil, že k nemu zas hovorila ona, ale slovami, ktoré voľakedy povedal jeho učiteľ.
"Ak sa príliš zahladíš do temnoty..." Nedopovedala.. a Francis mohol len hádať, či to myslela ako hrozbu, alebo nie. No poznal zvyšok tej vety - tak sa temnota zahľadí do teba. Možno to bola metafora? Kto vie. Možno sa len necítila dobre, keď na ňu tak civel.

Jestli že to byla moje jediná otázka. Jasně že to nebyla moje jediná otázka! Měl jsem jich tunu ale nikdy není chytré skákat do neznámých vod. Prvně jen smočíš kotník a vyzkoušíš vodu.
Na bohy a podobné věci jsem nevěřil. Věřím tomu co vidím. No zda teď vidím něco z toho? Kdo ví. Já rozhodně ne. Tohle bylo trochu nad moji úroveň znalostí.
Poslouchal jsem její výklad a nemusela říct ani půl té další věty abych si uvědomil jak její věta končí.
"...temnota se podívá na tebe." řekl jsem jí jednoduše načež jsem ihned odvrátil zrak k zemi
Jakobych cítil a nebo si vzpomenul na něco. Možná to byl instink. Spíše jsem věděl že se na to, ať to bylo cokoliv co sedělo předemnou, moc dobrý nápad se na ni koukat nebyl.
Nakonec se mi ze sebe podařilo i vysoukat.
"Co po mně chceš?" zeptal jsem se tedy na důležitou otázku. Bylo to něco? bylo to nic?

Bytosť na jeho dokončenie vety nijak nezareagovala. No aj ticho vie byť súhlasom a tak si ho teraz Francis mohol ako súhlas vyložiť. No ticho po chvíľke preťal iný zvuk. Nebolo to nič náhle. Skôr sa ten zvuk z ticha vynoril, ako keď sa z tieňa vynorí priateľ, ktorý chce druhého nastrašiť. Pomaly, nečakane.. no svojim spôsobom mierne a stupňujúco. Bol to šuchot. Francis nebol stopár, no aj on rozoznal šuchot toho, ako niečo prečesáva trávu. K tomu sa do zvuku pridalo aj isté praskanie, naťahovanie.. niečo neprirodzené... a následne? dych. Zvuk výdychu, alebo skôr výdychov. Ako tichý krik o pomoc, no bez slov a bez kriku. Bol to zvuk ktorý Francis nikdy pred tým nepočul, no zas mu to raz pripomenulo jeho učiteľa. Hovoril mu o tom, aký zvuk vydávajú stratené a zblúdilé duše, nie tak úplne mŕtvy, no určite nie živý.. a on si ho vedel prirovnať presne k týmto slovám. No nebol to zvuk, ktorý by vydávala bytosť. Či ich už tiež počula, alebo nie, nevyzerala, že by ju to nejak trápilo. Ako keby to pre ňu vôbec nebol dôvod na nejakú paniku, aj keď sám Francis začal cítiť, ako mu myseľ zožiera paranoja a ľahký panický záchvat. Bolo to zvláštne, no práve táto osoba, ktorá tu sedela pri zelenom ohni, začala pôsobiť ako určitý zdroj "pokoja", niečo.. o čo sa mohol oprieť, niečo, o čo sa mohol v neznámom zachytiť a udržať sa pri zmysloch.
"Ja? hmm.." Osoba sa na chvíľku zamyslela. No stále nezodvníhala pohľad  ohňa. ".. neviem. To ty si ten, ktorý ma sem privolal.. pritiahol.." Bola pravda že toto jej až kryptické rozprávanie ničomu príliš nepomáhalo. Ale možno sama nemala odpovede, kto vie. Francis si mohol vśimnúť niekoľkých "tieňov", alebo skôr obrysov osôb, ktoré sa pomaly začali objavovať na okraji tábora. Vynárať sa z hmly.. no rozoznať ich nevedel. Vyzeralo to ako.. ľudia, no už ich siluety boli strhané.

Co se to sakra děje... pomyslel jsem si kapitulovaně když jsem viděl všechno kolem. Prý že jsem jí já přivolal. No nevzpomínám si že bych dělal nějaké ty rituáli no na jednu stranu jsem možná usnul trochu více na křivo a občas jsem mluvil ze spaní... Nakonec jsem zakroutil hlavou a věděl jsem že já na tohle nějak nepřijdu a s tím co se dělo kolem sem měl teď jiné problémy.
První co mě napadlo bylo se zeptat "Proč jsem si tě přivolal?" ale nakonec sem věděl že to byla docela špatná otázka. Lepší by možná byla...
"Dejme tomu že bych si tě přivolal. Proč bych to dělal? Co tě konkrétně kvůli mé osobě sem přitáhlo?" řekl jsem a hlavou mě proudilo docela dost bizarních myšlenek a důvodů. Vědomky jsem to neudělal a nevědomky už byla druhá věc. Taky jsem nevěděl jestli jí má zrovna věřit.... Však strašáku pod postelí lidé taky jen tak nevěří každé slovo.
Nahmatal jsem taky meč, ne na ni, tedy zatím. Nevěděl jsem co je v lese zač ale rozhodně jsem se cítil klidněji když jsem měl jílec v rukou.