1. Chapter

First topic message reminder :

Francis bol na ceste už niekoľko dní. A ešte ďalších niekoľko dní mu cesta do najbližšieho veľkého mesta bude trvať. Do teraz mu nerobilo problémy vystačiť si sám. Ostatne cesta ktorou išiel, sa nachádzala dostatočne ďaleko od konfliktov, ktoré kráľovstvo Estonia malo zo svojimi západnými susedmi. To znamenalo málo dezertérov na hraniciach a pomerne bezpečné a strážené obchodné cesty, ktoré pochopiteľne ako pocestný mohol využiť.

No aj po niekoľkých dní sa nakoniec jeho šťastie obrátilo proti nemu. Začalo pršať. To čo spočiatku bola len slabá prehánka, sa zmenilo na lejak. To čo bolo len vzdialené mrholenie, sa zmenilo na hromy a blesky, ktoré mu teraz šľahali nad hlavou. No pred sebou v diaľke uvidel niekoľko svetiel. Keď oblohu preťal ďalší blesk, svetlo z neho na pár sekúnd osvietilo hostinec. Bol to jeden z tých hostincov, ktoré stávali pri rozcestiach a ktoré si zabezpečovali obživu vďaka pocestných a obchodníkom, ktorí sa u nich zastavovali. Pochopiteľne Francis sa mohol rozhodnúť ísť ďalej, ale najbližšia dedina bola podľa jeho informácií na pol ceste od tohto hostinca k jeho cieľu, čo znamenalo minimálne ďalšie 2-3 dni cesty,

Ako sa Francis spýtal otázku, mohol započuť až uši trhajúci škrekot. Zavíjanie niektorého z tých, ktorý kráčali bližšie a bližšie k táboru. Bol to rámus, ktorý by prebudil pomaly aj mŕtveho. No nikto z jeho spoločníkov sa nepostavil. No a on mohol prvý krát vidieť nie aj obrysy postáv, ktoré sa približovali. Boli to muži? ženy? ťažko povedať.. dobrým názvom by bolo - "telá". Dotrhané telá. Niektorým chýbali končatiny, niektorý sa skôr plazili než chodili.. a všetci mali jeden cieľ - tábor. Nešli z jednej strany, ale skôr tábor ako taký obkľúčili. Jeho otázka stále ostala nezodpovedaná. A aj keď ju mohol hľadať u bytosti sediacej pri ohni, nakoniec sa jej ani nedočkal. Iba ticha.. Vyzerala že s ním buď prestala komunikovať, alebo mu nechcela odpovedať na túto otázku, prípadne na ňu nepoznala odpoveď. Kto vie. Za isto vedel len to, že to nebola "bytosť", ktorá by sa dala prečítať ako ľudia.

A potom přišlo to co z okolí. Skříkot, který opět nikoho neprobudil... Docela zvláštní... Ne že bych měl tedy moc času na to si teď s tím vším dělat starosti. Přeci jen sem tu měl bandu mrtvol kteří se ke mě stahovali jako mračna. Tedy možná ke mě. Taky se mohli stahovat k té dívčině, nebo k tomu ohni.
Tak či tak to teď bylo docela putna. Protože sem neměl moc času na to hádat k čemu že ti mrtvolňáci jdou.
Tak či tak jsem věděl že většina těch mrtvol a příšer noci se bojí ohně a tak jsem hledal něco jako louč či něco podobnýho co bych mohl čapnout a zapálit o oheň. Přeci tu něco takovýho u toho ohně muselo bejt no ne?
Kdybych nic takovýho nenašel věděl jsem že čapnout větev by bylo téměř na nic. Máchl bych jí tak maximálně jednou či dvakrát a oheň by byl fuč.
To by mě tedy nezbývalo nic jinýho než jen vzít do ruky meč a zjistit co se stane když nějakou tu potvoru udeřím. No neměl jsem chuť moc odcházet od toho ohně a zkoušet se jimi probít. Něco mi říkalo že se u toho ohně mám držet.
Taky tu byla otázka ohledně té dívčiny. Z všeho co jsem slyšel od bernarda byla jasné že "Neuzavírej dohody s něčím co neznáš." a tak jsem zatím odolal tomu abych řekl něco na styl.
"Trochu pomoci by se šiklo." místo toho jsem jí řekl.
"Proč jsem jedinej kdo je vzhůru?"

Kúsok od ohňa ležal jeden zo žoldnierov, okolo ktorého sa povalovala jedna z faklí ktorú sa mu podarilo zobrať. No nepodarilo sa mu ju zapáliť. Ako keby oheň len olizoval naolejovanú handru.. no bez výsledku. Nechytala sa. Mohlo to byť dosť frustrujúce. 
Jeho ďalšia otázka bola odpovedaná zas šifrou, no tento krát aspoň dávala ako taký zmysel.
"Ako by mohli ?" Odvetila bytosť a po dlhom čase spravila niečo, o čom Francis možno aj pochyboval, či je toho schopná - pohla sa. Postavila sa a ak si ju znova prezrel, mohol vidieť že okrem plášťa utkaného z tieňov, je nahá. Aspoň čo mohol tak od pohľadu povedať. Predsa len ten plášť zahaľoval jej telo, až na nohy, ruky a tvár. 

Spravila niekoľko krokov, ktoré Francis nepočul, ba ani nezaznamenal. Podišla k jednému zo spiacih žoldnierov, od ktorého pred tým Francis zobral fakľu. Čupla si k nemu a tvár naklonila nad tvár žoldniera. Bola od neho len malinký centimeter.
"Ako by mohli.." Zopakovala znova. ".. keď tento dar nepatrí im, ale tebe. Mohol by si sa ty prebudiť, v sne druhého?" Podvihla svoj pohľad na Francisa snáď prvý krát, odkedy ju zaregistroval. Tento krát na neho svoje prapodivné oči uprela priamo. Priťahujúc ten jeho pohľad. Očakávala odpoveď. Francis pocítil, ako sa v jej pohľade začína strácať. Ako keby sa začal "prepadávať" do hlbokej studne plnej čiernej smoly, neschopný úniku.

Nakonec jsem uviděl a onen heuréka moment kdy jsem se rychle a obratně po pochodni vrhnul. Poté jsem se ji rychle snažil vrazit do ohně ale... ani puf. Nehořela.
"No jasně že nehoří. Proč by taky měla.." řekl jsem si pro sebě.
Hodil jsem tu pochodeň tedy po jednom z těch těl který se začali přibližovat, blíž a blíž. Lepší než ji jen tak hodit na zem. Aspoň teda v mé palici. Asi to byla chyba toho ohně. Přeci jen byl zelenej a tak kdoví co to bylo zač. No tak se
Sen? pokud tohle byl sen tak jsem byl tedy docela imaginativní snář. Tohle tedy bylo opravdu docela trip a né sen. Všechno se mi zdálo opravdový na to abych to poznal jako skutečný a nic nenasvědčovalo tomu že se mi to zdá.
A pak zase ten pohled. Nemohl jsem uhnout... a jako bych byl v transu. Místo pohled jsem měl na jednom místě. Zkusil jsem místo toho vytáhnout meč a říznout se do nohy. Bolest někdy probudila hlavu? Co já vím. Znělo to jako lepší alternativa než se nechat vtáhnout do toho... Čehosi.
Pokud tohle byl pro ni dar, tak ta dívčina určitě neměla hodně přátel.

Francisovi sa podarilo uchopiť meč. Podarilo sa mu ho aj vytiahnuť, aj keď s dosť trhavými pohybmi. Stále ale nebol schopný od bytosti odtrhnúť pohľad. Ako sa pripravil zarezať si do nohy.. nepocítil žiadnu bolesť. Vlastne si ani nerozpáral nohavice. Jeho meč sa v rukách začal rozpadávať na niečo, čo mu pripomínalo úlomky skla. Meč sa rozpadol celý a tieto úlomky sa sformovali v ruke bytosti, ktorá sa len tak načiahla do vzduchu. Tá sa zas pousmiala. Meč si v ruke poťažkala, prechytila ho za čepeľ a rúčkou ho Francisovi znova podala.
"Budeš svoje nohy ešte potrebovať, dieťa Queliy-i." A s týmito slovami sa.. no Francis to nedokázal príliš pobrať. Na neho ešte "hlbšie" pozrela... jeho ruka k meči vyštartovala automaticky. Bol to reflex? Ocitli ste sa. 
"Prebuď sa chlapče... kým máš ešte aspoň zopár zrniek času." Čím bližšie sa jej slová blížili ku koncu vety. Tým viac znela tak, ako prvý krát.. echo hlasov, ktoré nepatrili nikomu konrkétnemu ale zároveň všetkým. 

Tohle bylo na mě moc... Jakože vážně bych se nejradši zahrabal někam do nějaké té jámy a umřel. Já sem nechtěl moc že jo? Jen jsem chtěl jít z města do města, vydělat si prachy a žít poklidnej život... Místo toho tu mám teď bohy, černotu propasti a noční můry.

Když jsem se probudil bylo na mě vidět pot a to že jsem byl vyklepanej dost na to všechno. Trvalo mě asi dobrých pár vteřin že jsem se uklidnil.
Byl to jen sen... byla mantra kterou jsem si vklidu opakoval jako ukolébavku a snažil se na to nemyslet. To že jsem měl v ruce meč bylo ale docela divné. Přeci jen jsem si pamatoval že jsem ho měl jen ve snu vytažený ... ne?
Nakonec ta mlha přišla a já sem jen řekl.
"To si snad děláte prdel." pro sebe a ticho. Moje hlava byla prostě taková že pokud se mi to nezdálo tak za chvíli tu máme kavalérii kdoví čeho a kdoví s kým. Nazvěte to předtuchou a nebo šestým smyslem. No každopádně sem  Snažil jsem se identifikovat odkud v tom snu přišli. Třeba byla nějaká strana odkud bych mohl prolézt pryč a nechat tábor na pospas? Jako kdybych jim něco dlužil... nehodlal jsem pro ně chcípnout...
Pokud mě ale pameť nešálila tak přicházeli odevšud ... Aspoň v tom snu.
"Ok... Síla v počtech tedy." řekl jsem si pro sebe.
Udělal jsem tedy šaškárnu ve svém starém já. Snažít se probudit celý tábor, udělat ze sebe idota mě nevadilo pokud by to zachránilo můj krk.
"Vstávat a cvičit přátelé! Hezký nový den slunce svítí kolem a kolem a mládí máme jen jedno tak s chutí na cestu!" začal jsem křičet z plných plic a budil jsem různý lidi po mé cestě k ohni uptřed. Bylo mi jedno kolik je hodin ale rozhodně nebylo ráno a slunce určitě nesvítilo. Účelně sem dělal co největší rámus, Dokonce jsem našel hrnec a mlátil do něj bokem meče.
Nechtěl jsem budit paniku ale chtěl jsem, pokud jsem se tedy nepletl, je mít všechny na nohou.

Hukot ako prvého prebudil žoldniera, ktorý mal byť na stráži. Vyskočil na nohy a v momente do ruky zovrel kopiju a začal sa rozhliadať. Ostatne hluk bol dostatočný na to, aby zobudil úplne každého. Aj toho najtvrdšieho spáča a.. žoldnieri neboli práve najtvrdší spáči. 
"Čo sa kurva deje?!" Zamrmlal žoldnier po pravici no a.. nebol sám. Po chvíle bolo zjavné že ešte ráno nevie a tak poniektorý z nich škaredo na Francisa pozerali. Teda prevažne kočovníci. Žoldnieri boli.. v strehu. Predsa len oni týmto životom žili a tak nejak očakávali, že im v noci môže niekto ohlásiť echo.
"Ryšavec! Čo sa deje? Videl si niekoho?" Spýtal sa ho kapitán hrubým hlasom, no nepozeral sa priamo na neho.. skôr niekam do hmly, ktorá sa pomaly začala zaťahovať k táboru. Keď už nič iné, aspoň sa ich Francisovi podarilo postaviť na nohy a do pozoru.
"Ja.. ja nič nevidím kapitán.." Zamrmlal chlapík, ktorý mal strážiť. Na to sa len zasmial elf, pobavene ale aj nervózne. "Ako keby si ty niekedy niečo videl tučniak.." Odvetil mu elf. No boli príliš dobrý priatelia na to, aby to jeden povedal vážne, a druhý by to bral osobne. 
"Oh drž hubu špicavec.." Zamrmlal žoldnier a len si odpľul. No tak nejak každý vyčkával či Francis niečo povie. No ale.. každý sa stále obzeral po okolí. Pripravený na nečakaný útok. Ostatne aj "tiene" niekedy vedeli byť skrytý lučišníci.

Ok aspoň ju vidí. A že nic nevidí. Aspoň sem nebyl blázen. Mlha existovala.
Furt jsem ale tak trochu nevěděl říct co se mě to stalo."Joo měl jsem sen kdy se mi do duše zahleděla někdo kdo mohl a nemusel být bohyně uprostřed mlhy ze které se začali blížit mrtvoly a varovala mě před tím že nemám moc času a pak jsem se probudil." Když bych tomu nemohl věřit ani já jak tomu mohli věřit oni. Těžko. Takže sem opět začal neutrálně a zkusil říct druhou věc.
"Všichni mě teď dobře poslouchejte." řekl jsem. Byla mě putna jestli mě "VŠICHNI" poslechnout. Jak sem řekl bylo mě jedno kdo z nich pojde. Důležitý bylo aby mě alespoň někdo poslechl.
"Vemte si zbraně, pojďte k ohni. Cestoval jsem dlouhou dobu s jedním z Masek na to, abych dokázal poznat nepřirozené když ho vidím." řekl jsem jim prostě. Byla to samozřejmě jedna velká lež. Neměl jsem ponětí jestli to byla prokletá mlha, jestli to byla skutečná mlha a nebo jestli se mi ani tohle nezdálo. Důležitý abych tuhle lež uměl prodat a aby mě ostatní věřili že "vím co dělám." a potom už jsem mohl vymyslet další kroky.
Ve snu to bylo tak že oheň byl uprostřed toho nebezpečí a já sem se cítil bezpečně napadlo mě že to je možná konektnutý k tomu že bych to samé měl udělat teď? Kdo ví.

Muži sa trocha nevrlo pozreli na Francisa.. a po tom späť na kapitána.. a zas na Francisa. Nebol to nevrlý pohľad ktorý by naznačoval že ho nemali radi.. čo možno ani moc nemali, práve ich zobudil. Skôr sa im ale nepáčila predstava, že by sa tu teraz mali zapodievať nejakými spookmi. Kapitán si povzdychol a pošúchal si spánok pravou rukou. 
"Si si.. ÚPLNE istý?" Spýtal sa Francisa, no keďže nikto z nich tu žiadnym expertom na podobné veci nebol, len prikývol. Na slová Francisa sa však nikto nepohol. Ostatne on nebol ich veliteľ.
"Zbaliť tábor, pripraviť kone, hýbeme sa pome pome." Zaklopal si mečom o štít a muži sa v momente dali do pohybu. V podstate spravili niečo úplne iné, než čo navrhoval Francis. 
"Pohnite sa šmáraja, nezastavíme, kým nevyrazíme z tejto poondiatej hmly. Potrebujem dve patroli, ty a ty, pome." Začal vydávať rozkazy a Francis zrazu videl, ako vedeli byť žoldniery efektívny. Bolo to niečo úplne iné, než ich "prístup" k práci doteraz. Šľapali ako hodinky. Bez zbytočného reptania.. ono možno bolo dobre, že boli zobudený tak ostro. Aspoň nikto nemal ani len náladu na to, sa tu hádať alebo oponovať. 
"Ak chceš byť k úžitku, pomôž im zapriahnuť kone. Ak nie tak aspoň nezavadzaj." Zamrmlala kapitán smerom na Francisa, keď sa pretlačil oproti neho a zapálil jednu z faklí o oheň. Podal jednému z mužovi, ktorý ju zasunul na svoje miesto na koči, do takého držiaka. Bolo ich.. viac. Očividne to nebolo prvý krát, čo museli cestovať po tme.

No otázku jeslti jsem si jistý jsem musel jen kývnout. Byla to střela do tmy. Nebyl jsem si ale kdybych teď ani předtím ale nerozhodnost bylo zlo a tak jsem se možná bláhově rozhodl věřit snu více než možná bylo nutné.
S čím jsem však nebyl dvakrát tak rozhodnutý bylo to že se ten kapitán rozhodl jít nebezpečí přímo do náruče. Tohle byla podle mě neuvěřitelná hovadina ale všichni ho poslouchali jako bezmoci zatímco na moji radu, počkat u ohně, nikdo nehleděl.
"Jak prasata na porážku." řekl jsem si pro sebe pod nos ale nic dalšího jsem nedělal. První můj nápad byl je trochu postrašit tím že bych řekl něco na styl "Fajn pokud chcete chcípnout na cestě poslužte si a směle vzhůru za nebezpečím..." nakonec proč je o tom přesvědčovat.
Pokud mě probijou cestu skrz ně ven budu mejt o problém méně. Neměl jsem v plánu se vrhat do prvních linii ani si hrát na nějakého hrdinu. Jen jsem tedy pokrčil rameny a dal se do pohybu.
Nebyl jsem z toho však nějak dvakrát nadšený ale dělal jsem vše proto aby se camp dal do pohybu. Přeci jen to nemohli stihnout! Pokud ti mrtvolňáci opravdu existovali... a blížili se. Nemohli jsme jim utéct ani to stihnout. Aspoň tak jsme to viděl.
Lepší stupidní nápad udělaný perfektně, než odfláknutý. Šel jsem tedy k těm koňům a pomohl jim.

Jeho slová buď prepočuli, alebo na teraz ignorovali. No keď sa začal hýbať a pomáhať s táborom, Kapitán len stroho a spokojne prikývol. Rýchlosť "balenia" táboru bola.. veľká. Mali to nadrilované do bodky a nerobili žiadne zbytočné pohyby. Zapálilo sa ešte niekoľko fakiel a začali sa zapínať popruhy na koňoch, keď v tom.
"Ey!" Ozvalo sa niekde z okraja tábora. "Vidím dakého!" Bol to jeden zo žoldnierov - ktorí v rukách držal kopiju. Resp teraz v jednej držal fakľu a v druhej kopiju. "Kto si fekcher a što tu robíš huh? Idz... oh u bohoch ." Po chvíľke dobehol k táboru. Najprv bolo vidieť len svetlo fakle, no nakoniec prišiel aj on.  Ukazoval niekam za seba. "Što mi neuvierice kapitáne neuvierice!" Začal reptať. Bolo vidieť, že sám nevedel čo videl. 
"Dobre, tak sa zaraď a priprav, vyrážame."  Zvolal kapitán a z boku zobral jelení roh, do ktorého silno fúkol. Ozval sa zvuk, ktorý k táboru zvolal všetkých "roztrúsených" zvedov, ktorý hlásili podobný pohyb, ako prvý žoldnier.

No a po tom sa karavána pohla. Presne vo chvíli, kedy prvé siluety boli vidieť zo smeru, ktorým sem pred nocou prišli.. a pomaly bolo vidieť ďalšie. Nemohla ale byť hlboká noc, pretože bola rozhodne lepšia viditeľnosť, než by mala byť len za pomoci zopár fakieľ a jednej sympatikovej lampy - čo bol vynález ktorým sa nemohol pýšiť každý, ale konkrétne títo kočovníci si ho zaobstarali.
"Ideme späť na cestu, v lepšom prípade do prvého checkpointu dorazíme do pár hodín, v horšom.. no.." Nedopovedal a kapitán len pokrčil ramenami. Nasledovali zopár rýchlych rozkazov. Francisa sa žiadne netýkali, keďže nepatril k žoldnierom a tak .. mal viac menej voľnú ruku. Elf sedel, alebo skôr kľačal na streche jedného z koča. Konkrétne toho, čo šiel vzadu. Za posledným kočom šli dvaja žoldniery, ktorým viac menej kryl chrbát, keďže oni sa rozhliadali po inom okolí a taktiež robili živé chodiace zdroje sveta. V strede sa z každej strane hýbali dvaja. No Francis si mohol všimnúť že to bola kombinácia jedného žoldniera a jedného kočovníka, ktorý v rukách trímal obojručnú sekeru na štiepanie dreva, z druhej strany bolo to isté. Traja žoldnieri spolu s kapitánom robili vanguard pred celým kočom. Bolo viac menej na ňom, kam sa postaví.