Lewsbry

Severská oblast a samotný kras byl opravdu zrádná cesta. Tímhle směrem moc karavan necestovalo, za čež z části mohlo neshody mezi rody Hugh a Urley. Rod Urley tedy posílal své výrobky spíše na jih a stejně tak dělal i rod Hughes.
A tak šel sám. Cesta byla chladná a byť jste tu byli uprostřed toho čemu seveřané říkali "léto" bylo zde pouhých sedm stupňů nad nulou. Už Claremontské léto bylo né více jak dvanáct nad a to jen díky tomu že jste byli u moře. Čím víše tedy šel tím větší zima. Projít tímhle krajem mu zabralo několik dní a to minul veškerou osadu a téměř nic tu nežilo takže na lov mohl zapomenout. Poté co přelezl tyhle skály po zrádné cestě konečně našel dobrý ukazatel a byť název "Eagle´s Nest" neznal tak byl za něj docela rád skoro stejně, jako za investici do kabátce.
Došel do malého městečka kde vlál prapor černého orla na červeném pozadí. U brány stály dvě chabě vybavené stráže které ho bezeslova pustili dovnitř. Bylo pravé poledne takže se nebylo čemu divit.
Cesta ho poté nepochybně zavedla do hospody a jelikož nebylo z jedné hospody moc co vybírat vybral si právě ji.
Byla malá se dveřmi co skřípali a s hostinským, kterému chybělo levé ucho. Rozhodně to tu nevypadalo bohatě.
ze středu města dokázal také vidět hrad na jednom skalnatém vršku. Tedy.. "hrad" spíše to vypadalo jako ruina která každou chvíli spadne.
"Přejete si?" zeptal se ho hostinský krkolomným hlasem. Mluvil jakoby spolkl kaštan a nemohl ho vykašlat.

Cesta nebola žiadny med. Nebyť roku stráveného v Claremonte, pravdepodobne by som ju nezvládol čisto kvôli tej teplote. No keďže som investoval do plášťa a navyše som bol zvyknutý spávať vonku a zväčša v chlade, miestne počasie mi momentálne.. až tak nevadilo. Nedalo sa to porovnať s priam brutálnou zimou, aspoň tou poslednou. No aj tak sa mi veľmi rýchlo minulo aj to posledné, čo mi ostalo z jedla a posledných pár dní som v podstate len žúval korienky. Aj by som si niečo ulovil ale.. na nič som nenarazil. žiadna väčšia zver, a tá menšia? zalezená v norách.

Podarilo sa mi ale doraziť k tabuli, ktorú som vedel prečítať. To bolo.. no bol som veľmi rád.  Eagle´s Nest som síce nepoznal a netušil som, čo očakávať.. ak to stále bolo aspoň trocha udržiavané sídlo alebo dedina, znamenalo to teplú večeru.

U brány ma strážnici nezastavili. Dalo sa im vôbec hovoriť strážnici? Možno som bol príliš rozmaznaný z akadémie ale bol som si takmer istý, že medzi nimi a nejakými lapkami bol rozdiel snáď len v erbe.  No moje myšlienky som si nechal pre seba a môj žalúdok ma prinútil vyhľadať hostinec.
Otvoril som škríjúce dvere a zložil som si z hlavy slamák, pod ktorým som mal hlavu a uši obviazané látkou čisto pre to, aby mi neodmrzli.. a aby som si hlavu udržal v relatívnom teple. Musel som vyzerať trocha vtipne, keďže mi z bandáží trčali vlasy ako sa im len chcelo.
"Dobrý deň prajem." Pozdravil som trocha roztraseným hlasom a pohľadom som začal hľadať kozub, ak bol vôbec rozohriaty. Minimálne som si začal šúchať ruky do seba a aj som si dýchol do dlaní.
"Máte na ohni niečo teplé?" Spýtal som sa ako odpoveď v podstate na jeho otázku, a pomaly som si niekde sadol. Ak bol oheň, tak čo najbližšie k nemu. Ak nie, tak pravdepodobne kúsok od baru.
"Komu to tu patrí? Nikdy som v týchto končinách nebol." Spýtal som sa na také rozprúdenie konverzácie. Predsa len som s nikým nerozprával posledné týźdne. Chýbalo mi si s niekým pokecať.

"Máme tu několik čerstvých králíků. Sedm bronzových za zvěřinu a 4 za ovesnou kaši." řekl muž který neustále popotahoval nosem. Vypadalo to jakoby ho trápil nějaký dlouhověký neléčený problém ale nevypadal nějak nakažlivě. Kaze to vyděl u několika lidí předním. Přeci jen zdravotnictví tu nebylo na špici.
Když se zeptal komu to zde patří jen opět popotáhl a řekl.
"Rodu Malisterům. Tedy teď už spíš Lordu Jasonovi a jeho strýci. Moc už jich nezbylo." řekl, zasmál se jeho černému vtipu a poté rozkašlal.
Hospoda sama o sobě působila chátrající atmosférou. Byly tu stopy zašlé slávy jako několik hlav kanců, divokých vlků a dokonce obří hlava, ovšem na všechny jen padal prach. Také si všiml že tu nebylo dost děveček a o všechno se tu starali asi dva lidé. Hostinský a očividně jeho žena. Asi tu neproudilo tolik lidí aby si mohl dovolit více.

Len som spokojne prikývol. Zverina znela dobre. A aj hostinský bude pravdepodobne rád za to, že ju reálne predá a nebude ju musieť zjesť sám.
"Tak teda zajac." Na chvíľku som sa zamyslel. "Nemáte náhodou ten.. nápoj, neviem ako sa to volá. Alkohol, robí sa z kozieho mlieka ak si správne pamätám?" Možno som povedal úplnú blbosť, ale zdalo sa mi, že na severe pili niečo.. také. Chcel som to ochutnať. Pohodlnejšie som sa teda usadil. Spoza opaska som vytiahol oba moje, bezpochyby exotické, katany a položil som ich o stôl, za ktorým som sedel. Taktiež som si začal dávať dole plášť.
"Oh, a viaže sa k tomu nejaký príbeh?" Spýtal som sa zo záujmom, vykladajúc si jednu nohu cez druhú. Nahol som sa dozadu a pohodlne som sa oprel o drevo. Toto miesto nevyzeralo na moc no, tak nejak zdielalo celkový dojem z celého tohto sídla. Schátralo.. zanedbane. No príliš som sa tomu nedivil. Kým mi bude chutiť králik, nechcel som sa sťažovať.

"Máme tu trochu piva..." řekl zmateně hospodský. Očividně to co chtěl neměli. Kdyby chtěl pivo tak by ho i donesl spolu s králíkem.
"Ah... no je to dlouhý příběh ale ... proč ne?" řekl si hospodský a přisedl si k němu poté co mu přinesl králíka. Doufal že dostane za příběh trochu připlaceno přeci jen to byl také součást jeho práce.
A tak začal.

"Lord Jason byl třetí syn v řadě a tak nikdy nebyl veden k tomu aby vládnul. Třetí syn je ten co má chránit bratry a přesně tenhle typ byl Jason." řekl muž a po větě se odmlčel aby se nadechl a upravil chraplák. Stejně tak dělal po každé třetí větě.
"Vlády se tedy ujal Jasonův nejstarší bratr.Gerold kterému bylo teprve dvacet let. Byl to dobrý lord ale ... trochu chamtivý. Jason byl tehdá u modré růže takže jsme ho tu moc nevídali." řekl a zavzpomínal.
"Myslím že se vrátil když mu bylo nějakých dvacet? Tenkrát to byl "Ser" Jason. A docela proslulý v mnoha bitvách. Vídávali jsme ho často ve vesnicích... Mezi kováři a devečkami.. když to tu ještě žilo." zavzpomínal na očividně lepší časy hostinský. Dokonce bylo vidět že má i slabý úsměv na tváři. Netrval však dlouho
"Pak nás opustil i Gerold... bílá smrt tomu říkali. Zbledl a jako stěna a už ho nikdo z postele nevynesl. A tak... se ujal vlády Tybold. Ten ... nejméně připravený..." řekl s povzdechem hostiský. Očividně neměl v lásce jejich předchozího lorda.
"Byl to ... rozmazlený spratek a závidel úspěšnějším bratrům." řekl potichu aby ho nikdo v prázdné hospodě neslyšel
"Jason byl jeho utěrka a posílal ho prakticky na všechny sebevražedné úkoly s hrstkou modrých chlapců... A Jason je splnil... což snad bylo ještě horší než kdyby tam umřel.. Tedy v pohledu Tybolda"
řekl a zasmál se tomu všemu. A nakonec ta nejbolestivější část. Jelikož začal jasným bolestivým povzdechnutím.
"A pak přišla samozřejmě rebélie. Rod Hugh a Rod Urley se vypravili na válečnou výpravu a rod Malister mezi nimi. Jakožto vazal rodu Hughes jsme tedy byli skřípnutí mezi "Sokolem" a "Rytířem"
Jason vědom si toho že tahle bitva k nim přijde dříve nebo později odtáhl s armádou na pomoc rodu Hughes. Boje byli dlouhé a nakonec... Nikdo nevyhrál . A kdo prohrál jsme byli my." řekl a naprázdno polkl
"Vydrancovali nás, mnoho lidí uteklo a když se vrátilo... a viděli své domy v popelu... odešli. Jason se vrátil s jeho pravou rukou strýcem a našel hrad v troskách s mnoha kameny z katapultu a jeho bratra rozdrceného pod sutinami spolu se zbytkem jeho rodiny." odmlčel se. Očividně i on ztratil mnoho a nevědomky si sáhl na ucho, které tam nebylo.
"Od té doby to tu chátrá." řekl a ukočnil tak ten rozhovor.

Na pivo som nakoniec prikývol. Bola to škoda, chcel som vyskúšať tú severskú koziu srandu. No možno to bolo viac na severe, alebo v inej časti tejto.. oblasti? Kto vie. S prísľubom príbehu sa mi na králika čakalo o niečo lepšie. Bol som celkom nedočkavý po nových informáciach. Respektívne po spoločnosti.

A tak som sa pustil do králika. Nahol som sa ponad stôl a začal som rukami rozoberať mäso, ktoré som si začal dávať do úst. Na hostinského som hodil pozorný pohľad, ktorý sem tam prešiel k pivu, ku králiku a späť na neho. Jeho príbeh tohto miesta bol zaujímavý. Ako inak to bol príbeh .. v podstate vojny. Ani som nevedel že tu bola nejaká rebélia ale ..nebol som si úplne istý či som vôbec bol stále "Thomasom", keď sa tieto udalosti stali. Naklonil som hlavu na stranu, no podobné myšlienky som rýchlo zahnal a vypočul si  zvyšok príbehu.
"Hmm.." Vyšlo zo mňa, hlavne kvôli tomu, že som mal stále v ústach kus mäsa. "Ou.." Na chvíľku som sa odmlčal.
"A nový lord.. Jason, sa to tu snaží zas spojazdniť?" Spýtal som sa, po čom som si odpil z piva. "Vyzerá to tak, že vedel oceniť pomocnú ruku." Bolo to skôr konštatovanie, ktoré som si povedal popod nos. Založil som si ruky na brucho a len som sa pohodlnejšie oprel o lavicu.
"Tento lord Jason, vedel by som ho tu nájsť? myslím dnes.." Spýtal som sa jednu z mojich posledných otázok, ktoré som na hostinského mal.

Na to jestli chce další pintu se ho neptal. Trochu se kopal do hlavy že si možná příběhem odradil zákazníka.
"Snaží. Tedy.. dělá co může. Spíše se mu to tu sype pod rukama." řekl a poškrábal se na hlavě. Nevěděl v jaké situaci tedy moc je.
"Nejspíš ho najdeš na Lewsbry." řekl a poškrábal se na bradě. Jakože to dávalo smysl ne? Kde jinde by mohl být.
Poté už jen tak trochu čekal jestli za svůj příběh dostane nějakou tu minci. Přeci jen co jiného mohl čekat?

Zas som prikývol a ešte raz som si odpil z piva. Nechcel som druhé čisto z toho dôvodu, že by som sa pravdepodobne opil. Predsa len som na alkohol nebol až tak zvyknutý.. nie po poslednom roku. Pre to som si len zľahka, do rúk odgrgol a ospravedlňujúco som sa pozrel na hostinského.
"Pravdepodobne tu ostanem cez noc, pripravili by ste mi izbu?" Spýtal som sa, zatiaľ čo som mu z vnútorného vrecka na mojej košeli vytiahol niekoľko bronzových mincí, v hodnote jedného strieborniaku. Následne som sa len postavil, kývol som na hostinského a pomaly som sa vydal von, smerom k polorozpadnutému hradu, menom Lewsbry. Bolo na čase navštíviť miestneho lorda.

Hostinský jen kývl a lehce se usmál. Přeci jen byl rád že si ho tu nechá a trochu si zarobí.
A tak se tedy vydal k Lewsbry. Mohl jít bránou ale kratší to bylo dírou v jedné ze zdí, kterou lidi používali jako nějakou pseudo cestu.
Byly na boku stráže a tak to očividně bylo docela známé místo.
Stačilo poté vylézt kopec byla před ním majetátná ruina. Očividně tu bylo několik padlých věží a nějaký ten garrison byl docela omezený.
Ovšem stále měli docela problém s cizinci a tak když přišel k polorospadlé bráně tak ho dvě stráže zastavili.
"Halt. Zděl svůj úkol." řekla stráž jakoby tu nějaký úkol snad měl a druhý ho opravil.
"Co tu pohledáváš?"...byť né moc taktně.

Prechádzal som sa naozaj v troskách. Ale stále tu žili ľudia a tak sa dalo hovoriť o civilizovaných troskách. Až ako som prechádzal dierou v stene, tak som pochopil plnú mieru hostinského slov, že sa mu to tu zosypáva pod rukami.

Ďalšou zastávkou bola až k vchodu do ruiny Lawsbry, kde ma zas raz zastavili stráže. Prekvapene som sa pozrel na prvého.. "Úkol?" Zľahka som sa pousmial, no priateľsky. Necítil som sa moc ohrozene, aj keď sa .. snažili pravdepodobne pôsobiť drsne.
"Snažím sa zastihnúť lorda Jasona." Odvetil som nakoniec a pokrčil som ramenom. 
"Počul som, že by sa mu hodila pomoc.. a moje služby sú lacné." Dodal som následne a pomaly som vykročil vpred, teda skôr.. som sa tak naklonil dopredu, s rukami za chrbtom v prapodivnom geste, ktoré by pochopili pravdepodobne len na ostrovoch.
"Tak...že.. môžem vstúpiť?" Ruky som spoza chrbta rozpojil a len som jednou naznačil kupredu, s ľahkým úsmevom. Až teraz som uvedomil, že vlastne stále pravdepodobne vyzerám ako decko. Síce ako sedemnásťročné, ale stále decko.

"Ty seš jeden z těch nováčků?" zeptal se na něj a podíval se na něj blíž. Skutečně se mohl vydávat za někoho kdo mohl být potencionální rekrut. Přeci jen tu jich bylo moc málo na to aby zaplnili celý hrad.
"No tak to bys měl jít asi na nádvoří. Zrovna tam cvičí." řekl mu a nechal ho projít dovnitř. Řekl mu muž. Heh... to bylo skutečně jednoduché. Představa že by to byl někdo kdo je tam chtěl vysekat a tihle ho pustili dovnitř jakoby byl jedním z nich.
Tak či tak si Kazehaya nemohl stěžovat protože on dostal to co chtěl.
Na nádvoří skutečně trénovali. Ozývalo se také četné mlácení do kovadliny a několik křiků a rozkazů.
Bylo zde asi dvanáct mužů seřazené do kolečka. Mladíci různého věku a různého původu. Bylo zde pár elfů, několik seveřanů.
"Parry, Riposte..." křičel na ně postarší muž a dával jim rozkazy, zatímco na ně útočil. Když provedl dva rychlé údery a elf jen mávl do prostoru docela neohrabaně. Zastavil se a podíval se na oblohu, jakoby říkal že "za co mě trestáš".
"Ale no tak. Uši máš délší než všichni tady a neslyšíš co ti říkám?" obořil se na něj. Byl poněkud starší na to aby to byl Jason ovšem nesl barvy a i orlici na prsou a tak to mohl být, podle povídání hostinského, jeho strýc.
Prohlížej si propast...
"Hej kam ty brejlíš? Pojď sem ... Parry a Riposte." křikl na něj, očividně si ho také zpleltl a kdyby Kazehaya jen cosi řekl tak by mu skočil do řeči s jeho připravenými slovy typu ...
"Žádné ale... přijdeš pozdě a ještě keci?"

"Eeeeeh.." Naklonil som hlavu na stranu. Bol dobrý nápad vydávať sa za nováčka? No stihol som sa len trocah nervózne zasmiať a prekĺznuť cez nich smerom.. na nádvorie. Bolo dobré vedieť, že majú niekoľko nových nováčikov a rekrútov. Znamenalo to, že toto miesto pravdepodobne bude mať aspoň nejakú šancu na vzchopenie.

Na nádvorí naozaj cvičili. Iśiel som tade hlavne z toho dôvodu, že som nevedel.. kam inde by ma mohli moje kroky zaviesť. A navyše som bol zvedavý. Ak cvičili, tak to znamenalo že mali pravdepodobne nejakého učiteľa. Už z diaľky som počul výkriky, autoritatívne. 
No.. a tento autoritatívny postarší chlapík ktorého som odhadoval na Jasonovho strýka, si ma vśimol. Zatváril som sa až príliš previnile. 
"J.." Sotva som stihol vysloviť slabiku a zas sa do mňa pustil. 
"Bakayaro.." Poškrabal som sa vo vlasoch a .. chcel som niečo povedať, no nakoniec som sa len pousmial a zľahka som sklopil hlavu. Bolo to to ospravedlňujúce gesto. Spoza púzdra som vytiahol obe moje katany a len som podišiel k stojanu pre cvičné meće. Položil som obe moje zbrane tam, zatiaľ čo som odtiaľ vytiahol ten drevený. Pár krát som si ho poťažkal v ruke. Obrátil som sa k môjmu novému trénerovi.  Tak nejak som čakal, až po mne švihne a ja mu budem môcť predviesť "parry". Bol som tiež celkom zvedavý, či sa ma bude snažiť trocha pošikanovať, alebo nie.

A tak tedy ho muž sledoval a už už mu bylo jasné že možná udělal chybu. Přeci jen tu nebyl každý nováček co měl meč a natož dva a ještě takové, které ani on neviděl. A proto zpozorněl.
Také byl více připravený na to co se mohlo stát ale přeci jen... "Je to jen děcko" byl jeho pohled. Lehce ho tedy podcenil. Nešel, jak se říká "full force".
Středně těžce zamířil na jeho rameno a dostal co chtěl. Parry a riposte.
Kazehaya prostě odvrátil meč stranou a poté pleskl bokem meče starce přes opasek.

"Offf" ozvalo se. Ne že by ho rána nějak bolela, měl na sobě brnění, spíše ho překvapila.
Studenti kolem se zasmáli se zavřenou pusou. Což se jejich učiteli zrovna nelíbilo. Máchl po studentovi rukou, jakoby odháněl muchu a řekl,
"Tři kola kolem hradeb a nemysli si že nepočítám." řek mu přísně bez toho aniž by z Kazehaye zpustil oči.
"A ty, co tu chceš?" řekl mu. Očividně to nebyl rekrut.

Keď môj drevený meč dopadol na starca, pochopiteľne som nešiel celou silou. Bola to len technika, no dobrá technika..  Následne som len odstúpil a ospravedlňujúco som sa na muža pozrel. "Nemal som v pláne.. no.." Poukázal som hlavou smerom k rekrútom. Následne som len odložil meč a zas si založil katany späť na miesto.
"Hľadám Lorda Jasona, vyzerá to tak že rekrutuje.." Poukázal som smerom na rekrútov, respektívne toho, kto začal robiť kolečká.
"Hľadá aj niekoho.. schopnejšieho alebo?" Spýtal som sa pravdepodobne jeho strýka. Následne som však len mávol rukou. 
"Ah kde je moje vyhovanie... " Natrčil som k nemu ruku.
"Kazehaya... druhé meno nemám." Pokrčil som ramenom. Mohol si pravdepodobne vśimnúť odznak z univerzity, ktorý sa mi húpal na jednej z katán, tej viac.. fancy katán.

"Pfhe" řekl mu chlápek a podíval se na něj. Teď si všiml měsíce, všiml si katan a tak mu bylo jasné co se stalo. Někdo nejspíš dokončil Akademii a rozhodl se vydat na jih hledat práci. Nebylo to obvyklé ovšem tenhle byl první kdo přišel za nimi. Asi nebyl místní. Už podle jména to bylo jasné.
Kdyby byl věděl by v jakém jsou stavu.
"Podívej se kolem sebe chlapče." řekl a ukázal gesto na rozpadající se hrad. Kazehaya si uvědomil že tu neběhá žádné služebnictvo, neprobýhají tu žádné opravy. Jediné co mohl slyšet bylo rytmické bušení do kovadliny které by naplňilo jinak tichý hrad a jeho nádvoří.
"Vypadáto že si můžeme někoho takovýhohle dovolit?" zeptal se ho opět uštěpačně.
Nakonec zíral na jeho ruku no zatím ji nevzal.

Ruku som stále držal natočenú smerom k mužovi. V podstate som v tejto pozícii čakal. Možno som sa len trocha naklonil dopredu. Na jeho výzvu som sa naozaj obzrel... po čom som pokrčil ramenom v geste, ktoré naznačovali, že mi na tom až tak veľmi nezáleží.. nech už to "to", malo byť čokoľvek.
"Nepotrebujem veľa. Izbu v hostinci.. teplé jedlo.. povedzme že som druhý Rodrigo Lerida!" Sám som sa svojim slovám zasmial. Nikdy som príbeh toho felly nemal rád ale, prečo ho teraz nevyužiť hm? A po tom som sa zas omdlčal. Bolo otravné mať stále natrčenú ruku, no dal som mu ešte možnosť ju prijať.

"Pche..." řekl nejdříve ten stařec a chvíli na něj koukal a nakonec... mávl rukou. Vzal v potaz že by je možná chtěl nějaký z rodů kolem odstranit a tak poslal vraha ale... tu nebylo moc co získat.
"Kdo jsem já abych soudil." řekl mu nakonec a měl ho za koho chtěl. Nakonec to nebylo na něm aby ho poslal po svých a nebo ho tu přivítal s otevřenou náručí. Takže si tím přestal lámat hlavu a mávl rukou k výhni.
"Běž za Jasonem a co s tebou udělá on je jeho boj." poté už přestal mu věnovat pozornost a začal se starat o rekruty, kteří už tam netrpělivě čekali a poté na ně začal pokřikovat.
A tak byl poslán k výhni kde kovář rytmicky bušil do kovadliny. Zda mu došlo že to byl Jason nebo ne bylo už jen na něm. Bylo to tak trochu naznačeno no mohlo to být zvláštní vidět místního lorda jak kuje ocel a vytváří z ní hroty na šípy, meče a přilbice. Očividně se toho tady povalovalo dost.
Muž měl na sobě kovářskou zástěru, byl černý od uhlí od hlavy až k patě a vlasy měl svázané za hlavou do copu, aby si je nepopálil od výhně.
Neslyšel jejich rozhovor. Ignoroval to co se děje na nádvoří a i kdyby chtěl přes ten rámus tady by nebylo slyšet ani vlastní slovo.
Ovšem všiml si ho a tak zastavil jednu ránu do kovadliny a kladivo zůstalo ve vzduchu.
"Hm?" řekl prostě tenhle muž mnoha slov.

A tak som stiahol ruku späť k sebe. Položil som si ju na bok a len som prikývol. Odpustil som si poznámku typu: "pravdepodobne nikto dôležitý" - a následne som sa teda vydal smerom, ktorým mi naznačil, aby som išiel. Bolo to ku zvuku, ktorý sa rozliehal celým hradom. Zvuk kováča, ktorý práve tvaruje železo svojim kladivom. 

To že sa jednalo o Jasona som spočiatku nevedel. Napadlo ma to až po tom, ako som sa na neho zapozeral.. a tak nejak som nevedel kade ďalej. PLus k tomu dopomohlo aj to, že mi na chvíľku venoval pozornosť. No a ja som si to mohol ovoriť.
"Lord Jason?" Spýtal som sa s podvihnutým obočím a ďalším ľahkým úsmevom. Nie že by som sa mu vysmieval, to nie skôr.. by som sa cítil trápne, keby že sa pomýlim.
"Počul som, že by sa vám hodila pomoc.. hocijaká pomoc." Pokrčil som ramenom a len som potľapkal po katane.
"Je na tom niečo pravdy?"

Jason se na něj podíval a viděl oškubaného ... elfa? s medailí z Linn institutu. Bylo to jako vidět prase s bonetem. Ne něco co vidíte každý den. A tak se přeci jen na chvíli odlepil od práce, přešel k vodě a opláchl se. Někdy si musel dát oraz i on.
Přitom však moc neztrácel čas a začal s otázkami.
"A proč bys to dělal?" zeptal se ho zatím co si hadrem omýval saze z obličeje. Když to měl hotové, zaměřil se na něj znovu.
"Aye je pravda že potřebujem pomoc. Očividně." řekl a nepřímo naznačoval na to kde se nacházeli. Přeci jen to nebyl žádný luxusní palác ani předtím co se to tu sesypalo k zemi a nejspíš nebude ani poté co to tu opraví.
"O pár líg na jih je rod Hughes a ti by mohli platit zlatem. O pár líg severně je Claremont a určitě se najde nejeden rod s hlubšími kapsami než náš." řekl mu zatím co si vě vědru umyl aji ruce a poté, když naznal že je relativně čistý přešel k němu, rovný jak podle pravítka se na něj podíval. Nevypadal jako veselá cháska. Spíše byl někdo kdo je poněkud ostrý a otrhaný. Působil spíše jako voják v armádě než jako Lord. Tak nějak to mohl z těch příběhů od hostinského.
"Nemůžu si pomoct ale ... proč bys šel sem?" položil otázku. Neměl vlnu v očích. Viděl jaká je situace a nedokázal si přestavit situaci kdy by byl na jeho místě že by přišel sem.

Povzdychol som si, zas s tou otázkou. Ono v podstate som ich chápal. Jasona a aj toho muža ktorý pedroval rekrútov. Vedeli že toho nemôžu ponúknuť veľa a taktiež vedeli, že to je vidieť. Rovnako ako ani neskočili po prvej príležitosti získať do svojich radov niekoho ako ja. nebol som najlepším śermiarom no niekto kto si prešiel akadémiou jednoducho nebol lacný špás.

A na jeho otázku? Pokrčil som ramenom. 
"Sám neviem." Odvetil som úprimne a len som sa oprel o podporný trám, ktorý držal strechu nad kováčskou dielňou. Ruky som si pri tom zaloźil na hruď.
"Pravda.. keby že mi ide o peniaze.. mohol by som ísť po kráľovskej ceste, a usadiť kdekoľvek, kde nemajú až taký problém medzi seba zobrať elfa." Prikývol som. Hlavu som natočil niekam hore  a na tvári sa mi objavil zamyslený výraz.
"Ak by mi išlo o peniaze.. mohol by som ostať v službách môjho otca.. a mať všetky peniaze ktoré kedy nejaký človek bude potrebovať kažodpádne - " Zvýraznil som posledné slovo, na čo som sa prestal opierať a len som rukami neurčito naznačil smerom ku mne.
"Tu som.. dotrhaný takmer - elf . S naivnou myšlienkou toho, že sú veci, ktoré si za peniaze človek nekúpi." A zas som sa raz oprel.
"Nájdem to tu? Neviem.. ale som ochotný to skúsiť." Pokrčil som zas ramenom. 
"Tak?"

Jason ho poslouchal. Nebyl jeden člověk na monology a délší proslovy. Muž činnu se mu dalo říct. Nikdy nebyl někdo kdo měl nadání pro slova a proslovy. Ne že by byl hlupák jen věřil v činy. A tak na něj dojem neudělala teatrálnost ale spíše fakta. A kdo by byl kdyby v těch řádkách nenašel to že mu nešlo o peníze a to mu trošku zvedlo obočí. Taková ta jiskra že ... toho bych mohl využít.
"Dobrá." řekl nakonec ale ještě tu neměl Kazehaya dobojováno. Bylo to takové dobrá které jasně značilo že tu bylo ještě něco ve vzduchu, co bylo potřeba vyřešit než ho přijme do svých služeb. Bylo to docela zvláštní přemýšlet nad tím zda vzít někoho kdo to bude prakticky zadarmo ale ... Jason byl jeden z těch kdo neviděl účel pro tupý meč a v životě potkal mnoho těch kdo měli zbroj nejlepší kvality a poté je probodl farmář s vidlema.
Co Jason potřeboval nejvíc bylo někdo komu by mohl říct "jdi tam a udělej tohle" a on to udělal.
"Tak tě trochu prověříme." řekl Jason a odmlčel se. Přemýšlel nad nějakou věcí co mu dělala největší starost a nebyla tak závážná aby ji přidělil jen tak někomu. Něco dost obtížného aby to nezvládl každý sedlák ale nic co by si nevyžadovalo přítomnost Lorda. Když na to přišel jen řekl.
"Máme tu doly které jsou už několik let opuštěné. Jeden z nich byl zvláštně výnosný. Věc se má tak že při kopání narazili na hnízdo Plummardů." řekl Jason, odmlčel se zda se Kaze chytí a jelikož se nechytil vysvětlil.
"Je to nejnižší forma upíra. Tedy..." řekl Jason a uchechtl se nad tím to naznačit upírem a jak pošetile to mohlo znít že by toho elfa poslal na upíra.
"Je to spíš přerostlej netopýr. Dokonce ani není infekční. " řekl prostě. Pak se zarazyl, začal přemýšlet jestli tu bylo něco co by měl ještě vědět a když zjistil že ne, dořekl co po něm teď chce.
"Vyčisti to hnízdo a pak si popovídáme. Pokud přijmáš pošlu s tebou někoho aby ti ukázal cestu." řekl mu prostě Jason a poté jen čekal

Uškrnul som sa. Bol to ten priateľský úškrn. Človek by si pomyslel do dnes narazím na človeka, ktorý sa rozprával tak rád .. ako ja. Ale oni nie, každý to tu bol muž činu. No čo už. Toto miesto nemohol zachrániť snílek ale niekto, kto mal reálne riešenia a spôsob uvažovania.
Zas som raz prikývol.
"Yeah.. niečo mi to hovorí." Povedal som pri zmienke o Plummardoch. Aspoň to neboli obrí pavúci. Keď som sa tak rozpomínal na moje stretnutie s nimi, prišlo mi až patetické ako neschopný som vtedy bol, čo sa meča týkalo. Furt sa spoliehajúc len na mágiu.. no nič, život naučí ľudí veľa.

"Ako veľká je tá baňa? Nie je to jedna z tých.." naznačil som neručito rukami. 
"Kilometrových, ktoré trvá preskúmať niekoľko dní, hm?" Musel vedieť kam tým mierim. Nebol som si istý ako sa mám na túto jeho úlohu pripraviť.

"Nezabloudíš." řekl mu aby ho ujistil a když už teda byli hotový tak si nebylo třeba otálet. Den byl mladý a Jason měl hodně na talíři kromě něj.
Odešel tedy od výhně, bez toho aniž by mu naznačil že ho má následovat nebo ne, a přešel k jeho strýci který tam zrovna cosi diktoval jednomu žáku. Jason mu něco tiše zdělil a poté se odebral zpátky k výhni a na Kazeho jen kývl. Po chvíli už bylo slyšet jak Jason opět mlátí do kovadliny.
Strýc se nachvíli koukal od odcházejícího Jasona na Kazehayu nakonec si však povzdechl a mávl rukou. Kdo byl aby soudil. A tak přešel ke stolečku na nádvoří, který sloužil jako provizorní "kancelář", vytáhl žlutý papír, cosi na něj naškrábal, poté ho přeložil a zapečetil to voskem se znakem orla.
Když k němu šel něco si mrmlal pod nos a z toho mála zaslechl jen "udělej tohle" a "udělej tamto...". Očividně nebyl spokojený s tím co tady musí dělat. Ale také to mohla čistě být jeho bručounská povaha.
Když už byl na krok od něj vrazil mu dopis do ruky a řekl.
"Severně u vesnice, kousek od lesa, je hraničářská chajda. Je tam místní hraničář Svenn. Ukáže ti cestu." řekl mu prostě a poté odešel zpátky k rekrutům, doufaje že to bylo vše.

"Humpf.." Prikývol som, odťukol som sa od stĺpa a pomerne veselým krokom som sa vydal za Jasona, ktorý ma zaviedol zas za jeho.. pravdepodobne strýkom, ktorého som zas nasledoval k písaciemu stolčeku. 
"Vyzerá to tak, že som sa dostal do tímu." Môj úsmev bol trocha potemhúsky, možno zľahka provokačný? ale len trocha. Nechcel som si to tu pokaziť. Nie že by som teda prišiel o veľa, ale stále.
Zobral som si od muža list. Až nanútene. Bolo vidieť že je zo svojou pozíciou buď nie úplne spokojný, alebo to bol prirodzený hudnrút. Vsadil by som skôr na to druhé. Prikývol som na jeho slová a jednou rukou som mu mávol. To nemal ako vidieť, keďže sa mi hneď otočil chrbtom.
"Nom tak nič.." Zamrmlal som si v jazyku ostrovov a podľa inštrukcie som sa vydal k severnej ceste. 

Po ceste som rozmýšľal nad tým, aké to asi je byť takým hraničiarom. Nevedel som o nich moc. Len to, že strážia hranice zväčša pred nie príliš civilizovanými severanmi, ktorí kráľovstvo niekedy poctia svojimi nájazdmi. No typoval som skôr, že fungujú ako scauti než ako bojovníci. Predsa len, jeden muž by neobstál proti jednej raiderskej skupine nie?
Po ceste k nemu som však nič.. zvláštneho nerobil. Len som sa venoval svojim myšlienkam a taktiež som sa snažil nestratiť. List som mal uložený vo vnútrajšku môjho už sčasti obnoseného oblečenia, ktoré som dostal na univerzite.