Lewsbry

Chvíľku som si muža prezeral. Nepozeral som sa mu priamo do očí, skôr som si ho premeriaval. Podobne ako on uź mnoho krát mňa.
"5 rokov hm?" No viac som to už nekomentoval. Nevedel som, či ho považovať za talentovaného, alebo nie, no prikláňal som sa skôr k tej prvej možnosti. No viac sme už o tejto téme nedebatovali a spoločne sme sa vrátili do Lewsbry.

Už v relatívnom bezpečí, ktoré polorozpadnuté hradby Lewsbry a nie úplne vytrénovaná garda predstavovali, sme sa s Edom dohodli na meistne stretnutia, na čo sa naše cesty rozišli. Ja som mal v pláne zvyšok noci oddychovať, respektívne prespať. Predsa len ma boj s Arachnidmi pomerne dosť vyčerpal. Ono to nebol žiaden med metať arcanický channellighting, jeden po druhom, a následne sa ešte aj oháňať mečom.. rozhodne to patrilo k jedným z mojich ťažších encounterov.

Ráno som vstal pomerne zavčasu. Zobral som si moju "klasickú" katanu, zatiaľ čo Akai katanu som tento krát nechal v izbe. Nechcel som riskovať, že zas raz omylom vyšlem oheň priamo uprostred súboja s chieftanom a po tom ma rozdupe väčšina jeho prisluhovačov. Vydal som sa pre to k ukazateľu, kde som buď čakal na Edwina, alebo tam on už čakal na mňa.

Edwin tam skutečně čekal. Opřený o cedulu a bez nějakého očividného škrábnutí či zranění. Pravděpodobně všechno dopadlo dobře.
"Yo." řekl Edwin poté co si odflusl směrem k cestě. Vypadal dost unavený, pravděpodobně celou noc neprospal ale nevypadal že by sebou měl každou chívli seknout.
"Napumpoval jsem ho dávkou dost velkou na to aby ho trápili žaludeční problémy dost dlouhou dobu." řekl Ed a zacukali mu koutky. Byla to taková spokojenost za dobře odvedenou prací.
Měl u sebe také něco, co předtím neměl v lese a tím bylo černý luk.
Kazemu pravděpodobně došlo proč ho do lesa netahal protože při vzpomínce na mnoho stromů a ztísněná místa, by s tím asi dost dobře nemířil.
"Takže zbytek je na tobě." řekl mu prostě.

Edwin tam naozaj čakal. Všimol som si, že má na sebe luk.. takže pravdepodobne bude niekde lurkovať pre.. kto vie čo?
"Yo.." Odzdravil som ho podobným spôsobom, až na to odpľutie. 
"Oh.. takže orský náčelník bude full-of-shit hm?" Predstavil som svoj prvý pokus o slovnú hrátku o vtip, na ktorom som sa možno zasmial len sám, takým tým tichým ani nie moc očakávajúcim  - ha ha ha. Prikývol som a pomaly som sa teda vydal na miesto, kde som mal včera pomerne príjemnú konverzáciu so ženou, ktorá by ma dosť možno vedela rozpučiť medzi jej stehnami. Ono orkovia.. berserker a tak. Mal som v pláne teda pristúpiť na jej návrh. Ono pre čo iného by som tam išiel tak okato? Aby som ich tu všetkých vykinožil do jedného? Byť toho schopný tak tu nemusíme hrať túto šaškarádu.

"Kdyby šlo do tuhýho dej mu herdu na solar. Pravděpodobně by měl co dělat aby se tam před všema neposral." řekl prostě Ed. Sázel na to že takový brut, jaký už od pohledu byl ten jejich náčelník, se nebude chtít zesměšnit před jejich rodem a tak by dělal vše proto aby sračky zadržel.
A poté už ho nechal jít kam jen chtěl a sám se vydal jiným směrem. Měl ještě před sebou nějaké serepetičky a čím dříve je vyřeší, tím dříve bude moct usnout.
U tábora potkal stejné orky jako včera kteří si ho jen změřili upřeným pohledem. Těžko říct zda nějak pochytili to co tu včera s Torakou probírali ale nejspíše ne.
Teď už jen stačilo vyzvat jejich náčelníka k souboji. Po chvíli orci zavolali Toraku, aby předešli tomu co včera.
Ta vylezla a mírně se usmála na něj. Jen pozvedla obočí, aby věděla jestli může začít a když Kaze kývl, nebylo na co čekat.
Začala cosi křičet v orštině na čež sebou dva orkové po jejím boku škubli a pozvedli oči nevěřícně z Toraky na Kazeho a pak se začli hrdelně smát tomu absordnímu návrhu, který jim Toraka dala. On a jejich náčelník?
Poté Toraka začala cosi dodávat a pohledy se změnili. Kdo ví co jim řekla ale ... tak či tak to muselo fungovat a tak mávla na Kazeho a naznačila mu aby jí následoval.
Uvnitř starého lomu plného orků a jejich hrubých stanů.
Další její slova byla směřována na orky uvnitř tábora a jednalo se o dlouhý proslov a slova jako makgora a "Chief" se objevovali dokud zbytek tábora nezačal hlasitě skandovat jméno MARAK a zaměřili se ke obrovskému stanu, který nepochybně patřil Marakovi.
A Marak z něj skutečně vylezl. Vypadal jako hora svalů. Hlava pokrytá černými vlasy, ruky větší v obvodu než Kazeho stehna a měřil skoro dva a půl metru. Hlasitý řev jasně naznačil že byl ochotný přijít a vydat se proti němu a když odhodil své rameníky a štít a nastavil ruku směrem do davu. Očividně to bylo velké gesto, které si vyžadovalo velký potlesk a jásot. Kaze ho zatím nechápal ale když k němu přiběhli orci co mu rychle strkali zbraně do rukou nějak ho pochopil.
Marak poté sáhl na jednu ze zbraní, která se ukázala jako sekera a jen kývl hlavou, zvedl sekeru a zakřičel ovšem po chvíli rychle přestal. A byť to zahrál tak že si orkové nevšimli, Kaze poznal účinky Edova jedu.
Toraka mu poté potichu řekla že. "Pamatuj na ty pravidla nebo jdeme oba pod drn." řekla mu nervózně a poté se odsunula stranou
Ork měl pravděpodobně v tu chvíli co dělat aby se nevygrcal. Také se potil a měl pod očima mírné kruhy. Asi toho moc nenaspal.
Orkové poté za skandování sloganu Makgora udělali kruh a Kazeho začali strkat do jeho středu a tak byla umělá aréna rychle vytvořena.
Kruh měl něco přes deset metrů v průměru a uvnitř něj byli pouze Kaze a Marak.

A tak som sa ocitol zas raz pred orkami, pri vstupe do lomu, ktorý momentálne slúžil ako ich tábor. No nie na dlho. Stretol som sa s Torakou a kývol som na súhlas. Mohli sme začať. Po tom to začalo.
Prvá reakcia na jej slová smerovaná k orkovi bol smiech. No po tom im povedala čosi ďalšie, čomu som zas ako inak nerozumel. Až som si hovoril, že som namiesto jazyka trpaslíkov mohol doma śtudovať jazyk orkov. Ono trpaslíci aspoň boli civilizovaný ale u týchto bastardov mi to mohlo zachrániť kožu.
"Prečo sa furt púšťam do nejakých riskov.." Povzdychol som si popod nos, ako som vstúpil do tábora. Tých orkov tu bolo dosť. Viac, než by som si ich trúfol nasrať. Vedel som ale že pre nich je impozantná sila, a tak som sa netváril vystrašene. Ono vystraśený som nebol.. stále bol omnoho hrôzostraśnejší ten wight. Tam však išlo o iný druch hrôzostrašnosti to bola pravda. 
Snažil som sa ale vyzerať silne, pevne.. málokedy som odvrátil pohľad no na druhú stranu som sa ako keby na orkov ani len nepozeral. Možno trocha cocky prístup? Kto vie.

Toraka zas raz vyhlásila framfáry a spustila reč, ktorá ju pravdepodobne postavila do nejakého hitlistu. Teda.. ak som to posral ja, nebude na rade ona? Nie že by ma až tak trápila to nie, len ma udivovalo, ako v niekoho ako ja vkladá toľko dôvery. Navyše keď už spomínaný Marak vyšiel zo svojho stanu.. rozdiel čisto vo fyzickej hrubej sile medzi mnou a ním bol.. zjavný. A že mal kopec priaznivcov. 
Orkovia ma "odzbrojili", snáď až na moju katanu, ktorú som mal stále pri páse. Sám som si tu toho ale veľa nebral.. v podstate som tu teraz stál len v nohaviciach, s obnaženým topom, podobne ako tento prerastený ork. Orkovia ma následne posácali do kruhu, ktorý okolo nás utvorili a zápas sa mohol začať. 

Marak držal obojručnú sekeru.. ja ? ja som bol pomerne dosť uvoľnený, až laxný, ako keby som ani neplánoval bojovať. Jednu ruku som mal "ledabolo" opretú o rúčku mojej stále zasunutej katany. Moje oči však priam prebodávali orka a mojim telom začal zas raz behať adrenalín.

Hrobové ticho naplnilo tábor jelikož nikdo nevěděl co má teď dělat. Takováhle situace se totiž dost často nestávala. Ovšem vypadalo to že Toraka hovořila pravdu a že orci po něm nepůjdou jelikož by nechtěli riskovat hněv předků. Vyhrál férově, alespoň si to orkové mysleli.
Toraka tedy začala jim říkat jaké byli Kazeho požadavky, byť Kaze se k tomu neměl co a jak vyjádřit. V tu chvíli pochopil že ho orkyně tak trochu využila, prakticky si odříkala co jí bylo potřebné a něco navíc. Ničemu z toho ale Kaze nerozumněl.
Orkové poté začali na ni křičet ale ona jen zakroutila hlavou a řekla jim cosi, ukazujíc na Kazeho a všichni ztichli.
Trvalo to ještě několikrát takhle ale nakonec Toraka přinutila orky aby kapitulovali.
Poté... to bylo u konce a orkové šli ke svým stanům pravděpodobně se balíc pryč.
Toraka poté k němu přišla a jen na něj kývla.
"Gratulace. Orkové budou pryč do druhého dne. Přemístí se zpátky do hor a budou zpátky otravovat trpaslíky." řekla na vysvětelní.

+200 Sword
+1 Obratnost

"Kura... kurae.. AARG!" S vypätím všetkých síl som zo seba orka zvalil na zem, na čo som sa k nemu iba postavil, zovrel som do ruky rukoväť katany a vytiahol som mu celu katanu z hlavy. Pár krát som máchol mečom do strany, aby som zbavil čepeľ krvi.. no to nestačilo, nikdy to nestačilo. Vytiahol som si spoza opaska kúsok handry, ktorý som nosieval presne na tento účel a zotrel som aj ten zvyśok krvi pred tým, než som katanu zas raz dal späť do púzdra.

No a Toraka robila svoje. Blbý som nebol. Bolo zjavné že ma využila na .. kto vie? pouźila ma ako nejakého svojho "šampióna"? Ktorý jej vybavil miesto chieftanky? Ak orkovia vyznávali silu, mala by si dávať pozor.. lebo obhajovať som naozaj nič nemienil.
"Mali by.." Odvetil som jej pomerne sucho, zatiaľ čo som naznačil rukou na mŕtveho chieftana.. teda bývalého chieftana.
"Existuje dôvod, pre čo sa dnes ráno neprebudil so zarezaným hrdlom." No a s týmito slovami som sa otočil späť k svojim veciam, oblečeniu.. a po tom späť  na východ z lomu..

Toraka poté jen kývla a poté řešila svoje věci. Měla toho docela dost udělat předtím než mohla konečně odejít.
Orkové mu jen s vrčením udělali cestu ven a nechali ho napokoji. Přeci jen dodrželi svou část dohody a tak se Kaze nemusel obávat, že by po něm někdo hodil sekeru když by se nedíval.
Cestou zpátky Kaze potkal Svena který na něj kývl a jen vysvětlil že je tu aby "Dohlídl na to aby ty potvory skutečně odtáhli." a to bylo tak všechno co k němu řekl.
A kam šel Kaze poté už bylo jen na něm.

A ja som odišiel. Po ceste von som stretol Svena, na ktorého som sa musel zľahka uškrnúť.
"Si si istý že chceš, aby ťa videli?.. ako si sám povedal eh, nemajú príliš dobrý .. feel k hraničiarom." Dodal som, no naśledne som ho len poplácal po ramene s takým tým "veľa zdaru" spôsobom a vydal som sa späť do Lewsbry. Mal som v pláne ísť za Jasonom, alebo Ma.. no.. jeho strýkom. Neplánoval som oddychovať a správu o tomto "tu" som chcel tak nejak podať sám. Síce mi niečo hovorilo.. že ma Edwin už predbehol, ale still..

Cestu do Lewsbry už Kaze začínal znát pomalu jako své boty a tak mu pomalu ale jistě začínala ubýhat rychleji. Když tedy došel do Eagles nest o něco dřív než by možná čekal, uviděl že práce je v plném proudu a že hrad se začíná podobat no... hradu. Jedna věc je postavit hrad od základu no druhá je ho opravit.
Možná to bude o trochu rychleji než by člověk čekal. Samozřejmě tu byla otázka kamení ale když teď nesl dobrou zprávu o tom že je lom prázdný? Neviděl moc důvodů které by překáželi v další konstrukci.
Navíc včerejší noc nesla úplněk a to znamenalo, že se mohli vrátit aji dřevorubci.
Jason byl opět na nádvoří. Tentokrát to byl on kdo komandoval okolní vojáky k tréninku i on se postavil do ringu.
Bylo zvláštní ho pozorovat v akci. Docela z něj sršela autorita a když mluvil, nikdo z rekrutů neřekl ani slovo.
Když si všiml Kazeho a také toho jak měl na tváři podlitinu spojil si dvě a dvě.
Kývl jen na starého Malistera a odešel k němu. Změřil si ho pohledem a pouze souhlasně kývl. Byl to jeho způsob jakým mu říkal "Good job"
"Takže... předpokládám že vše proběhlo bez problémů?" zeptal se a jeho seriózním stylem.

Celkom ma prekvapilo, ako sa za tých paŕ dní Lesbry vedel zmeniť. Teda stále vyzeral ako zrúcanina, no tento krát sa na nej pracovalo. väčšina sutín, aspoň na tých dôležitých miestach, už bola preč. Nohy ma zas raz zaviedli na také cvičisko, kde som zväčša mal šťastie na to naraziť na Malistera, jasona, alebo niektorého z rekrútov, ktorý by ma vedeli ďalej nasmerovať. A tam som ho uvidel aj tento krát. Dokonca sa priamo zapojil do cvičenia nováčikov. Inokedy by som sa pozrel a aj by som sa k nim možno pridal, no práve mi začalo zas raz pulzovať v nose od rany, ktorú mi uštedril ork. Rukou som sa pokúsil napraviť si nos, z ktorého sa zas raz spustila spŕška krvi. No nemal som s tým moc čo robiť a tak som ju len vysmrkával niekde k zemi, aź kým to neprestalo.
"Yeah.. balia sa. Aspoň podľa toho čo mi bolo povedané." Prikývol som nakoniec.
"Ževraj otravovať trpaslíkov.." Ani som nevedel, či to myslela ako vtip a tak som to ako vtip ani nepovedal. No pravda bola taká že Lom by mal byť zajtra prázdny.
"Vadilo by, keby že si dám na pár dní pohov? Wright, pavúci.. orkovia.. I could use a book, pre zmenu." Pár krát som pokrúžil dotlčeným ramenom. Ono keď vás prevalcuje dvestokilový zelený čurák, tak to bolí.. nech už vyviaznete z akéhokoľvek zranenia.

Jason s jeho kameným obličejem přikývl a navíc možná měl pro něj dobré zprávy. Tedy... záleželo jestli to bude podle jeho gusta. Přeci jen od něj něco potřeboval ale nebylo to na stejný způsob, jakým byl Orc a nebo Wraith.
Jason se neptal na to jestli by souhlasil a nebo odmítl prostě mu řekl co se děje a poté by mu Kaze mohl jeho nabídku odmítnout.
"Vlastně se chystá v Yorrensku tradiční turnaj. Já sám na takové věci moc nejsem... Ale bylo mi řečeno že by to mohlo přidat na naší prestiži a dá se to využít i jako místo proto aby jsme naverbovali nové muže." řekl mu na začátek a Kaze si pravděpodobně mohl myslet že poněm bude chcet aby se účastnil ve jménu jeho rodu ale opak byl tak trochu pravdou.
"Za dva týdny přesněji řečeno. Potřebuji se dostat trochu do formy a strýc už mi nestačí." řekl a kývl hlavou zpátky na cvičiště k postaršímu Malisterovi.
"Takže každé ráno od šesti a každý večer v šest. Po dvou týdnech tě naoplátku vezmu sebou a můžeš si užít toho klidu. Well? What do you say?" řekl nakonci takovým typickým strohým gestem. Pokud by ho odmítl nic by se nestalo.

"Tradičný hm.." Neznelo to ako typ turnaju, ktorého by sa mohol zúčastniť elf, ale hej.. kto vie. Za otázku nič nedám nie?
"Ten turnaj je len pre lordov? Alebo a na ňom môže zúčastniť aj eh.. elf ktorý si prešiel akadémiou." Spýtal som sa ho celkom úprimne. Síce som na to v žiadnom prípade nemal oblečenie, keďže to moje staré z akadémie bolo no.. staré a skrvavené ale. Následne som sa len zasmial a pokývol som rukou. 
"Oh nie nie, skôr navštívim miestny obchod s.. hókus-pókus." Naznačil som prstami pomerne tradcké šarlatánske mávnutie prstami. No následne som prikývol.
"Dobre, budem mať z toho osoh aj ja. Dlho som nemal proper.. tréning." Prikývol som a ako som chcel odísť dať sa trocha do kopy, ešte som sa zastavil a zas som sa k Jasonovi vrátil.
"Neukázali by ste mi ako sa oháňať kladivom?" Spýtal som sa zrazu, v podstate out of blue a poukázal som prstom smerom, kde bola forge.

"Nemohl." řekl mu prostě a neobaloval to v žádných sladkých řečích. Jason a tradice byli trochu v ruku v ruce. Tenhle turnaj se vždycky pořádal jen pro urozené syny, barony, vévody a lordy.
"Je to turnaj urozených." řekl to jako fakt a nijak se tím nepovyšoval. Jednoduše to tak bylo.
Když na to souhlasil jen mu poté tuhle maličkost také odkýval a měl se na odchodu když v tom přišla jeho nabídka zda mu neukáže to s kovařinou.
Upřímně ho trochu zaskočila. Nebyl zrovna člověk co by se nějakým způsobem vrhal do tréninku řemesla.
Jedna věc také byla aby Lord měl koníčka ale druhá byla aby Lord učil někoho kovařině.
"Nemám na to čas." řekl a zakroutil hlavou a odmítnul ho jak nejlépe uměl. Přeci jen tu běhal od něčeho k nečemu a svůj volný čas teď vymezil na ten trénink. Poté však mírně dodal že "Není to nic těžkýho." ale Kaze věděl že tam někde přeci bude háček.
"Mužeš ji použít pokud budeš chtít. Mám pár knih." řekl mu. V podstatě to znamenalo já tě to nenaučím ale můžeš se to naučit sám.
Poté už je vyrušil nějaký muž v červené tunice který se Jasonovi uklonil a začal.
"Dopis pro Vaši excelenci." a předával mu dopis který si Jason jen vzal, prohlídl si pečeť a mírně se usmál poprvé něco takového viděl na něm kaze a tak se asi jednalo o dobré zprávy.
Poté mu jen kývl na rozloučenou a odebral se do útrob hradu.

Po tom ako sme sa s Jasonom dohodli, tak som teda odišiel späť do mojej izby u hostinca, zmiť zo seba krv a pot.. a špinu, a myšlienky. 

Následovné dva týždne ubehli pomerne monotónne, no ja som mal monotónnosť celkom rád. Človek si pri monotónnej činnosti vydýchol. Hlavne keď mal nejaký režim, nepotreboval vôbec romzýšľať. Navyše sa nedalo povedať, že by som sa nudil, to vôbec nie. Po ránu som trénoval s Jasonom, po tom som sa "samoučil" kováčskemu remeslu, pokecal som s Edom, Stanom alebo hostinským, možno skúsil zas raz šťastie u nejakej miestnej slečny, no a následne som zas raz trénoval s Jasonom. Nič viac, nič menej. Bolo to len pár činností ktoré ma ale udržiavali viac menej fit. Nezlenivel som vďaka trénngu s Jasonom a pri kovadline to tieź práve po fyzickej stránke nebol med. Minimálne dva dni som mal tiež úplný oddych, pri ktorom som sa len keď tak kúpal v neďalekej rieke, alebo si čítal poniektorú z kníh, ktoré by mi Jason požičal.

A tak 10 dní uteklo jako voda. Během tohohle času se nic extra nestalo. Kaze neměl u výhně tolik času, kolik si možná zpočátku představoval. Přeci jen Jason ji také potřeboval čas u kovadliny a tak ho párkrát odehnal aby se mu nepletl pod nohy.
Knihy které mu dal byli dost staré, plné sazí a očividně dost používané. Byli však velmi informativní a díky nim se dokázal alespoň nějak posunout.
Tréninky probíhali docela tvrdým tempem. Jason byl očividně lepší než on. Nebyl tak rychlý jako princátko, které potkal na turnaji. Ovšem co postrádal v síle a nebo v rychlosti, si kompenzoval v dvaceti letech zkušeností.
V porovnání s těmi co byli na univerzitě, se jisto jistě řadil někde do vrchního percentilu.
Z tréninků si odnášel řadu oděrek a byť to byly jen cvičné meče, poslední dny se přistihl že neměl ani chuť přijít ke kovadlině a radši se naložil do řeky a relaxoval.
Eda a Svena moc neviděl. Sem tam přišli na hrad ale Ed byl celé dny na různých místech a vracel se jen zřídka.
Za celou tu dobu už byli práce na hradě téměř hotové. Díky znovuotevření lomu sem začal proudit nový kámen a dřevorubci sem nosili neopracované kmeny téměř denně ze kterých místní řezbáři tvořili střechu.
Na desátý den mu u tréninku Jason řekl že večerní trénink nebude, že se připraví na zítřejší cestu a tak taky udělali.
Druhý den ráno přišel na nádvoří a viděl Jasona v nablískané zbroji s tabartem jeho rodu přehozený přes krunýř.
Vedle něj byl Edwin v černém.
Oba byli na koních a čekali na něj. Jeli docela nalehko. Přeci jen žádná zvláštní escorta. Jason by takhle nejel ale neměl rytíře na ukázku... a s těma rekrutama se ukazovat nikde nechtěl.
"Kdyby se někdo ptal, seš můj sluha." řekl mu Jason téměř rozkazem a poté se na dvou denní cestu do Yorrensku vydali.
První den přespali v hospodě poblíž mostu přes řeku a druhý už spali v Yorrensku, kde měl Jason hospitalitu místního Lorda. Na hradu byli více významní hosté a tak tam nebylo místo. Ale Lord pro ně zařídil jeden městský dům. Měli tak postaráno o jídlo, teplo a střechu nad hlavou.
Co se jedná o město bylo relativně velké. Kaze věděl že se mu říká "srdce severu" a skutečně tak vypadalo. Navíc bylo teď plné stáků, kupců a plné života. Jak se tak říká.
Den před turnajem mu Jason řekl že za čtyři dny budou odjíždět. Zněla to jako informace a nerozkazoval mu aby jel s nimi. Protože ho technicky vzato nezaměstnával a nebyl jeho podaný.
A tak bylo jen na něm co se zde rozhodne dělat.


+50 Blacksmith
+150 Sword

Jedna z vecí ktoré mi boli trocha proti srsti, bolo moje momentálne takzvané služobníctvo. Respektívne služba "Jasonovi", proste.. sluha. nemal som rád slovo sluha. Samozrejme späť na ostrovoch som bol ist čas obklopený sluhmi. Aj pre to som si neodpustil pozánku typu: "Povýšil som huh?" No nijak ďalej som to nekomentoval a tak cesta smerom do Yorrensku bola aspoň z mojej strany pomerne tichá. Dokonca som na cestu ani moc nedával pozor. Aj keď na koni, tak som si "čítal". Bola to trocha iná kniha než o blacksmithingu, no stále mi prišla pomerne zaujímavá. Rôzne teórie o rôznych veciach, koho by to nebavilo.

//presun

Dorazil o dva dny později. Jel trochu rychleji zpátky než tam. Možná vztek a možná už chtěl mít tuhle kapitolu dávno za sebou.
Lewsbry našel trochu jiné než předtím. Bylo zde o dost více lidí, kteří by se o tohle místo starali. Lidé opravovali bránu,  vozili sem více šutrů z lomu aby postavili vypálené domy... Rozhodně to vypadalo že se město, jak se říká, zvedá z popela. Doslova.
Uvnitř hospody bylo také pár lidí. Na baru seděl jeden osamocený žoldák s černými vlasy staženými do drdolu. Měl ostře řezanou tvář a elfské rysy. Kaze ho nepoznal, jelikož ho v životě neviděl.
Další lidé seděli o kousek dál, bavíc se u stolu s karbanem.
Hostinský si ho všiml, bylo mu tedy možná divné že se vracel tak brzy ale co on věděl.
"Zdravím mladý pane." pozdravil ho vesele když si všiml že se vetřel do dveří.
Měl pro něj docela dobré novinky ale nechtěl mu je jen tak zdělit ve dveří.

Cesta do Lewsbry mi trvala menej, než pôvodne ehm.. mala. Možno to bolo kvôli tomu, že som Shade hnal viac, než si to chudák dievča zaslúžila. Klamal by som, ak by som si povedal, že to vo mne nepení a že mi je to jedno. Neoblo. S Lewsbry som mal svoje plány. Teda žiadne rozdel a panuj skôr, som chcel vybudovať istú.. dôveru a zázemie kde by som sa moholvrátiť po prípadných cestách alebo tak no.. to už bolo v pase.

Vrazil som do hospody v podstate stále dosť podráždený, s kruhami pod očami no.. a v podstate som si moje okolie či okolie baru ani moc nevšímal.
"Shine.." Zamrmlal som smerom k barmanovmu entuziastickému pozdravu. Síce tomu nerozumel ale z tónu hlasu bolo vidieť, že to nemusí byť nič extra príjemné. Resp ani nie tak príjemné, ako skôr niečo na.. odstrašenie? Resp naznačenie že nemám náladu na konverzáciu? Chcel som sa ísť rovno zbaliť. Nahádzať si veci do sedlových vakov a zas raz odísť.

"Ale..." řekl hostinský ale zbytek už nedořekl. Místnost se ponořila do temnoty vycházející od toho muže na baru, který doposud nečině seděl. Jediné co Kaze mohl slyšet bylo povědomé svist, jak někdo vytahuje meč z pochvy. Nebo snad katanu?
Tak či tak se po krátké chvíli temnota vypařila. Mohlo to být několik vteřin kdy téměř nic neviděl a neslyšel.
Po chvíli se však svět vrátil do normálu a Kaze mohl vidět jak všichni muži a ženy, kteří byli v místnosti byli mrtvý. Všichni s jednou jedinou dírou v hlavě. Skrze oko. Rychle a bezbolestivě. Chvíli mohl nechápavě sledovat svět kolem něj a jediné co viděl že se muž vypařil bezestopy.
Dokud ho z jeho vlastního stínu nebodla skrze žaludek Katana a ruka poté zajela zpátky do stínu.
O chvíli později se vynořil ten neznámý muž zpoza baru vedle mrtvého hostinského. Poznal ho až promluvil v jazyce ostrovů hlasem, který patřil Takeshimu.
"Zdravím tě bratříčku." řekl s rukou stále na kataně. Mohl to ukončit. Tam a tehdy. Skrze oko stejně jako všechny ostatní. Očividně to neudělal. Chtěl vidět jeho reakce.

Sotva som spravil ďalší krok, keď sa miestnosť ponorila do tmenoty. Pochopiteľne som zbistril, no nemal som ani len tušenie, čo sa dialo. Akonáhle som ale započul pomerne povedomý zvuk? Moja ruka bola v momente na katane, a ja som bol pripravený taktiež tasiť.. no temnota ustúpila a ja ? Ja som tam stále stál. Všimol som si že sú všetci mŕtvy, až na mercenaryho, ktorý tam nebol. Spravil to on? Chcel som spraviť ďalší krok kupredu, no v tom sa z tieňa vynorila katana, ktorá ma bodla do žalúdka a danom mieste mi do celého tela vystrelila ostrá bolesť. Chytil som sa trocha nechápavo za ranu. Spočiatku som ju ani nevnímal.. prečo?
No v tom ? V tom sa z tieňa vynoril aj nikto iný, než môj brat. Proste moje posraté šťastie. Ja som sa na nohách neudržal, nie kvôli tomu zraneniu. Padol som na kolená, no stále som sa zapieral o katanu a používal ju tak trocha ako barlu. Spočiatku som vyzeral prekvapene, ako keby som stále nechápal čo sa deje.. no po tom mi to došlo.
"Prečo.. by.. s..si sa jebal .. cez pol sveta z.. za mnou?" Zamrmlal som so značnými ťažkosťami, keďže ma bolelo aj dýchanie a no, nebolo to nič príjemné. Prižmúril som oči, aby som naň lepšie videl, na jeho tvár ktorú som videl snáď prvý krát v živote.. no a v tom som sa zasmial. Bol to tichý bolestný smiech. Možno smiech zúfalstva?
"Hah.. hahah.. you fucked up.." No ďalej som k tomu nič nehovoril, len som sa uškŕňal. No a v tom som nazhromaždil arcanickú energiu do mojej pravej ruky a v momente som po ňom chcel vybáliť jeden z arcanických výbojov. Pravdepodobne to tu podpáli.. no čo už. Aj tak tu bol každý jeden človek mŕtvy. Vrátane mňa.. nerobil som si ilúzie. 
"Pretože teraz.. poznám tvoju tvár.." Dodal som, no skôr pre seba. Ak som mal ešte možnosť.

Ze spod Takeshiho noh vyběhl stín, který jakoby spolkl jeho bolt, směrem do nicoty. Vypadalo to že Takesi to kontroloval skoro bez sebevětších potíží. Možná proto byl od něj dál. Protože nevěděl co čekat. Nedělal si iluze, že by člověk jen tak stagnoval. Přeci jen on šel neustále kupředu a tak předpokládal že všichni ostatní dělali taky, a nebo se vypařili.
"Přesně tak." řekl mu prostě. Jeho kdákání o tom že už zná jeho tvář mu bylo jedno. Tak či tak ji ukazoval jen těm kdo měli jednu nohu do hrobu. Viděl ledacos, že se lidé upnou na různé věci před smrtí. Nebyl úplný netvor aby mu řekl že mu je to k ničemu.
"Otec zuřil. Zrada ho bolela víc než všechny kolem. Dal ti vše a ty si utekl při první příležitosti." řekl Takeshi. Nebyl tu z nějakého osobního poslání. Dokonce i teď...
"Víš co mi řekl? Řekl mi ať tě dovedu zpátky... po tom všem." řekl a zakroutil hlavou. Přeci jen tohle bylo moc i na něho. V jeho pohledu byl blázen co se vlastní krve týkalo a i přes to všechno ho chtěl věznit, dokud nebude ochotný spolupracovat.
"Víš že kdyby si ho o tohle prosil možná by ti to i dovolil?" řekl a rozmáchl se rukama kolem. Samozřejmě to byla představa že by se muselo stát hodně věcí.
"Pro něj je rodina všechno..." řekl a odplivl si k zemi. Z toho jak kaze krvácel to bylo docela jasné že tohle bylo smrtelné.
"Say what you must. I wont let you suffer. Least I can do for him." řekl Takeshi a přiložil si ruku na Katanu aby ho připravil o krk.

Vypočul som si ho.. aj keď to bolelo. Teda fyzicky to bolelo. Moje zranenie krvácalo jak divé a ja som si prestal cítiť končeky prstov. 
"Oh.." Zamrmlal som.. bola to trocha oneskorená reakcia na fakt, že pohltil môj arcane magic. Tiene.. ničota? temnota? Kam siahali schopnosti jeho meča? Nezávidel som mu. Úprimne som ho považoval za niekoho nie úplne rovnocenného čisto z toho dôvodu, že bol "zaostalý". Ak sa stále snažil rozmýšľať tradičným spôsobom aj po tom, čo na svojich cestách videl v kráľovstve. No nie.. tieto myšlienky mi teraz hlavou nebehali. Boli omnoho jednoduchšie.
"And yet..." Sám som roztiahol len jednu ruku v podobnom geste ako to spravil aj on. Druhú som ale nechal na katane. Potreboval som stále aspoň kľačať.
".. here we are." Dodal som s ľahkým úsmevom, ktorý sa tak trocha vysmieval všetkým jeho slovám. 
"... dal mi všetko to, po čom som netúžil.. whoa.. not impressed." V podstate som sa len tak trocha odtiahol ku stene, kde som si sadol.. a kde som sa aj oprel, neschopný stať. Aspoň som ale stále pozeral na Takeshiho.
"Go on then.. len si.. užívam show." Snažil som sa mávnuť rukou nad tým všetkým, no sila ma opustila aj v prstoch, nie to ešte v celých rukách. Mohol si všimnúť že je niečo zlé. Ja som sa.. nebál. A nebola to delúzia. Delussion vyzerala inak, videl to už v očiach veľa ľudí. Bolo niečo, čo som mu jednoducho nehovoril. No a ani som mu to hovoriť nechcel. Nebol som úplný debil. Povedať mu teraz pravdu by znamenalo ešte veľmi veľa dlhých múk pri ktorých by sa ma snažil viac "spovedať". A zas tak odvážne som sa naoza necítil.