Lewsbry

"Spíše bych to nazval jako ... věci co nikdo nechce dělat." řekl. sarkasticky. Bylo tam více věcí než jen okultismus. A už by odešel když však uslyšel něco, co by mohl být problém.
"Mě nebo Jasona tu nenajdeš... po nějakou dobu." řekl a dodal.
"Jasonův strýc to tu má zatím nastarost." očividně měli něco na práci a jelikož si to vyžadovalo přítomnost obou z nich. Asi politika?
A potom už jen kývl na to že si může nechat tu mapu a z dalším kývnutím odešel.

"Wow.." Povzdychol som si. Len som prikývol, spravil nejaké to trocha súhlasné a trocha otravné zabručanie, ponaťahoval som si ruky a s ďalším povzdychom, som sa postavil. Zamával som mu na pozdrav a následne som len zašiel do svojej izby. V podstate mi toho moc neostávalo.. obliekol som sa. Cez moju prvú košelu, som dal krúžkovanú košelu mŕtveho rytiera, obul som si tiež vysoké boty, prehodil cez seba cestovný plášť, na hlavu bandáže a slamák aby mi nebola príliš veľká zima na uši.. no a vydal som sa z hospody smerom von. 
Pôvodne som chcel ísť pešo, no následne som sa rozhodol nasadnúť na koňa. Ak to bolo miesto, ktoré považovali za prekliate.. nemyslel som si, že tam narazím na jedinú živú dušu. A hej.. kôň mohol stále utiecť. Zo sebou som si zobral moju Akai katanu, druhú som zatiaľ nechal v izbe. No.. a vydal som sa na dané miesto. Po ceste som však "nespal". Predsa len.. už som tu raz na banditov narazil, len na mŕtvych. No karta sa mohla veľmi rýchlo obrátiť.

Cesta k lesu netrvala daleko, přeci jen to byla to malá oblast, a tak asi po necelých dvou hodinách na východ dorazil na místo. Trvalo mu to přeci jen tak dlouho, protože tu byl prvně a ne že by tu byli ukazatele které by křičeli "Dřevorubecký kemp".
Nakonec však narazil na něco co jasně značilo to, že byl blízko a tím bylo velká cedule s nápisem
"NEBEZPEČÍ. VSTUP NA VLASTNÍ RIZIKO." a čím byl blíže tím víc cedulí. Bylo u nich symbol hraničářů a pravděpodobně to byl Sven kdo je tady vztyčil.
Když přišel cestou blíže viděl vymýcený palouk a několik chatek v relativně dobrém stavu. Nebylo tu nic vypáleného a nebo něco podobného. Ovšem všude kolem se držela podivná mlha a z dálky mohl vidět že tam bylo několik těl z nihž jedno vyselo na provazu z jednoho blízkého stromu. Každopádně k tomu aby viděl víc by se musel přiblížit a bylo jen na něm jestli to chce dělat.

Cesta mi trvala cez dve hodiny. No a ja som si nebol úplne istý, či vôbec idem dobre. Samozrejme stále som chodil po "ceste", no tá bola čím ďalej, tým menej udržiavaná, alebo skôr vychodená. Navyše tá tabuľa o nebezpečenstve. Spočiatku som ju ignoroval, no po približne ďalších dvadsať metrov som nakoniec zliezol z koňa, ktorého som o jednu z týchto tabúľ uviazal. Nie však silne.. keby že sa naplaší, tak sa bude vedieť uvoľniť či utrhnúť. Ak by sa mi tu niečo stalo, nechcel som ho tu nechať zdochnúť. Bol to zdomácnený kôň.. pravdepodobne sa vráti do Lewsbry, keďže tam bol posledný deň-dva ustájený.

No a naďalej som išiel po vlastných. Už z diaľky som videl podivnú hmlu, do ktorej mi neostávalo nič iné, len vstúpiť. Rukou som nahmatal pred sebou, ako keby som sa jej chcel sprv dotknúť. Chcel som skúsiť, či mi nebodaj nezačne leptať ruku.. a po tom? Rukou som mávol do strany. 
"Borg.." šepol som, na čo sa moje telo obalilo ochrannou vrstvou na oko takmer neviditeľnej many. Nie, neplánoval som to riešiť sám. Ale potreboval som vedieť, čo to je za kliatbu.. aspoň nejakú jej časť. Určite by som ju nespoznal, no čím viac si z nej odskáčem, tým lepšie by som ju vedel popísať danému inkvizítorovi. O kliatbach som ani z univerzity nevedel moc.. len niečo málo..a jedna z info bola o tom, aby sme sa s nimi radšej nezaoberali, ak sa tomu dá vyhnúť. Kedže som v diaľke uvidel niekoľko pomerne zachovaných chalúp a mŕtvych tieľ, rozhodol som sa opatrným krokom ísť smerom k nim. Jednu ruku som mal stále priloženú na čepeli. No úprimne.. nevedel som od čoho čakať útok.

Oblast kolem mlhy měla těžký vzduch a chlad, byl všude přítomný. Každý instinkt mu velel aby se otočil a utíkal pryč co mu nohy stačili. Přeci jen to nebylo zrovna dvakrát příjmený pocit a Kazehaya nemohl nic než smeknout před někým kdo se tímhle živil.
Předním bylo tedy malá osada, která dříve sloužila jako příbytek pro dřevorubce, jejihž těla byla rozeklátá něčím co vypadalo jako drápy či...? Nemohl to poznat. Jen viděl že jsou zešlehaní jako na různých místech.
Všude kolem byly poházené větve, klady a podobně. Nic neobvyklého na dřevorubeckou osadu která byla očividně rozrušena. Tela byla perfektně zachovaná i navzdory tomu že tu leželi už nějakou dobu. Možná součást kletby? Opět... nevěděl. Věděl putnu.
Když však přišel blíže a blíže ve vesnici mohl vidět škrábance na zdech a i na jediném velkém stromu, který byl jako prostředek vesnice. Pravděpodobně to byl ovocný strom, proč by ho tu jinak měli, ale byl úplně mrtvý.
Oběšenec, který na něm vysel měl na hlavě pověšenou ceduli s nápisem "Zrádce".
Kazehaya také viděl několik vran poletovalo kolem tohohle místa a docela dost špatný pocit se mu prohnal myslí. Netrvalo dlouho a uviděl proč.
Mlha a mráz se začala zvedat kolem toho stromu poletovat jako silné tornádo zvedajíce se výš a výš dokud kolem nebyla téměř žádná mlha. Jakoby ji cosi pozřelo. A po chvíli se z oběšence vzneslo cosi mrtvolného co bledě zářilo barvou měsíce, mělo černý plášť a byť to nepoznal jasně to křičelo nebezpečí. Jakmile tohle monstrum bylo venku, mlha se v silném poryvu větru rozlezla zpátky po okolí.
Mrtvolné klepání a hlasitý dech byl jasná známka toho, že se ta věc nechystá jen tak sedět a skutečně po něm po krátké pauze rychle vyrazila.

Nemal som z toho dobrý pocit. Ako som vstúpil do hmly, premkol ma chlad.. ani som si nebol istý či to bola zima kvôli klesajúcej teplote, alebo kvôli strachu, ktorý sa mi začal zakrádať v hlave. Bol som stále.. na špičkách.. obrazne povedané. Videl som telá, ktoré boli rozoklané.. no pomerne dosť zachované, kvôli zime? Muselo tu byť pod nulou. No alebo to bola súčasť kliatby no ja som na ne príliš odborníkom nebol.
"A to si za toto tu nechávajú platiť?" Povzdychol som si, no pokračoval som ďalej.

Všimol som si strom.. bol približne v strede dedinky.. a na tomto strome bol obesený človek. Bol to ten, ktorého som musel vidieť z diaľky. Z nejakého dôvodu som si predstavoval, že tam bol obesený nejakou liánou, a že sa tu pobláznili rastliny.. no celkom som si oddychol, že to nebol tento prípad. Nechcelo by sa mi presekávať kukuricou.
No pravdepodobne by kukurica bolo lepšie než to, čo ma nasledovalo teraz. Zrazu sa niečo začalo diať s hmlou. Ja som sa len obzrel, no .. len na veľmi krátky čas. Hmla sama o seba sa začala koncentrovať okolo obeseného tela, až vytvorila silné tornádo, ktoré začalo formovať bytosť.. nemohol som to popísať inak, než prízrak?
"Chikushō!?" Zaklial som prekvapene a v momente som sa otočil a rozutekal späť na miesto, odkiaľ som sem prišiel. Ako som sa obzrel cez rameno, všimol som si, že tá .. bytosť vyletela za mnou.. a že je sakra rýchla. Nepredbehol by som ju a nič mi negarantovalo, že sa bude držať len tohto miesta. V momente som sa na päte otočil a s hlasným "Shine!" Som tasil Iado, posilnené ohnivým enchantom priamo na tento podivný prízrak. Ak by to bolo aspoň "nejak" efektívne, tak by som trielil ako o život, späť...

Monstrum na jeho útok nijak nereagovalo, prostě letělo stejným směrem kterým letělo předtím. A Kazehaya mohl vidět proč po chvíli.
Jeho útok, měl asi takový efekt jakoby mlátil do vzduchu. Jakmile do toho monstra udeřil jeho útok jen nečině proletěl skrze něj a zažehnul jednu chatku za ním, která však po chvíli přestala hořet díky mlze, která byla všude kolem. Monstrum se poté přiblížilo blíže k němu a přejelo mu drápy po břichu a nebýt obou dvou ochran, borg a kroužková tunika, byl by po srmti a vypadal by jako dřevorubci kolem něho.
Díky oboum ochranám měl jen mělké rány v kůži ale něco mu říkalo že příště už tak šťastný nebude.

Môj útok vyšiel na nivoč. Doslova prízrakom iba prešiel.. naozaj som čakal "niečo", bol predsa len.. prízrak? a enhant bol mágia nie? Chcel som zablokovať jeho výpad no prízrak mi rozškrabol borg a aj kovovú košelu. No.. stále som žil. Úprimne som hlavne kvôli adrenalínu necítil boelsť, no zaregistroval som že viem stále hýbať nohami.. a tak som nebol preskenutý na polovicu. 
No adrenalín mi tiež prečistil hlavu.. môj útok nefungoval, no jeho útok bol sčasti zastavený borgom a mojou košeľou.. bolo to ako keď som v chajde bojoval s chalanom, ktorého meč prechádzal cez moju obranu len s tým, že jeho som nevdel vyblokovať vôbec. Tu? Pravdepodobne to stálo za pokus. 
A taktiež ma napadla druhá vec... drukou som spravil neručitý znak a smerom na miesto, kde sa hompáľalo telo, mi z nej vyletel Ramz. Výboj surovej many, ktorým som chcel telo trafiť. Bol to len odhad.. zo všetkých tých príbehov a kníh ktoré som čítal o Yokai, alebo o prízrakoch.. poviedky.. a tak, proste.. hint. Čo ak bol nejak na to telo napojený? Čo ak by som ho spálil? Kto vie. Najprv som chcel vyskúšať, či nejak zareaguje na môj ramz.

Jakmile se ten Ramz dotknul té mrtvoly a ta vzplála v plamenech přízrak se na zlomek vteřiny zastavil začal kvílet a šílet a dosloveně zvedal mlhu všude kolem ale nezmizel. Místo toho byl mrtvolně rudý, jakoby sám byl v plamenech a stejně tak i okolí se začalo obalovat plameny a teď vypadal i dost větší a kvílel jako zběsilý.  Bylo jasné že tohle bylo nad Kazehayovu úroveň a také mu bylo jasné že ne jen tak někdo teď vezme tuhle srajdu za 50 zlatých.
Tohle všechno ho však přízraka na chvíli zarazilo a jen tam stál a kvýlel.

A ja som začal zdrhať. Aspoň ako mi to moje .. no nevedel som či sú to škrabance alebo niečo vážnejśie, dovolili. A tento krát som sa už ani neobzeral. Svet sa zbláznil.. prežil som devätnásť rokov ako Thomas bez nejakých šialeností, následne 3 roky ako Kazehaya vo vojnových časoch na ostrovoch, ale takúto sračku? Na to som sa mohol tak zvysoka vysrať.

Nezastavil som sa dokonca ani pri koňovi. Ani som ho nerozväzoval, len som presekol opraty, vyskočil mu na sedlo a nasmeroval ho preč.. popohnal ho preč. Ani som nevedel ktorou cestou sa vraciam, či mám vôbec nejaký smer len.. preč. Jediná moja túžba bola z tohto miesta vypadnúť čo najskôr, ako to len šlo. Pravdepodobne späť do Eagles Nestu? To by ma napadlo tak hodinu po tom, Čo zo mňa aspoň trocha opadol adrenalín. o mŕtvolne bledým by som byť neprestal.

Trvalo, kým som sa.. upokojil. Niekoľko kilometrov.. hodín? Kto vie. Kôň už nebežal, iba kráčal.. tiež unavneý z toho, ako som ho hnal.. no a tak som sa rozhodol zastaviť a na chvíľku sa pozbierať. Prezrel som si ranu, no nebolo to nič vážneho. Bol to "clean cut", ktorý sa mi už stihol zachrastiť a ja som nemienil charsty trhať. Sadol som si na riť vedľa Shady a s povzychom som začal sledovať oblohu..

Až kým som sa zas nepostavil, rozhodnutý pre zmenu nezdrhnúť niekam do teplých krajín. Najlepšie by som urobil, ak navśtívim Inkvizítora.. no a kde inde nejakého nájsť, než v Ulfrics hall? Prišlo mi to ako miesto, kde by som ich vedel kontaktovať, takže som sa tam spolu so Shady vydal.

"Good enough." něchtěl aby s ním bojoval ale jen chtěl vědět jestli může počítat aby šel s ním. Upřímně pochyboval že by Wrathionovi stál po kotníky ale že byl ochotný se o to pokusit bylo vše co potřeboval. V hlavě si zatím projížděl co bude potřebovat a co po něm bude požadovat až tam přijedou.
A tak mu ukázal ať jede napřed a zatím nic neříkal. Neříkal nic moc, pokud by se ho na něco nezeptal.

Na druhý den kolem poledne se dvojice dostala zpátky k tomu místu. Inkvizitor očividně neztrácel čas a jeli do pozdní noci kdy konečně nechal koně odpočinout a na palouku usedl do tureckého sedu a meditoval do raních hodin, kdy sebou trhl, vzbudil Kazeho a jeli dál.
A tak tu byli v docela dobrém stavu. Naštěstí pro Kazeho mu Fred dopřál odpočinku a půjčil mu jeho táborové přípravy. Tak měl docela dobrou noc.
Když přijeli k tomu všemu, Kaze viděl že mlha byla o dosti tlustší než když přijel předtím a viděl že červená záře pulzuje od toho stromu.
Fred se na něj otočil a konečně řekl co od něj bude potřebovat.
"Ok. Takže potřebuju aby sis vzal lopatu, vykopal hrob u té jabloně mířící na sever. Potom najdeš tělo toho chlápka, hodíš ho do hrobu a zapálíš ho ať je v jakýmkoliv stavu. Pochybuju že zhořelo na popel." řekl a hodil po něm olej z brašny který měl na sobě skobu a tak si ho mohl připnout na opasek. Poté po něm hodil aji lopatu, kterou měl u sebe od té chvíle když odjeli.
"Hlavu na jih a nohy na sever. Neposer to je to důležitý." tuhle instrukci oddělil. Bylo tedy jasný že to bylo dost důležitý. Dokonce mu ukázal kterým směrem je jich a kterým je sever."
"Já odlákám toho přízraka ale ..." řekl a nastražil prst. Nebylo to asi vše jednoduché a veselé pro Kazeho.
"Jakmile ten přízrak ucítí že se pálí jeho tělo. Stane se něco jako předtím. Normálně by se kletba dala zlomit jednoduše. Najít to co ho tu drží, zlomit to a rozuzlit to. To už ale není možný." řekl a trochu ho probodl pohledem jakoby říkal "Yeah to je tvoje chyba."  
"Každopádně potom co ho zapálí je dost možný že se po tobě rozběhne. Taky je dost možný že povolá různý menší přízraky na jeho pomoc." řekl jednoduše, jakoby to bylo něco co ani nestálo za zmínku.
Poté po něm hodil olej a dodal.
"Pokud si to namažeš na meč. Budeš je moc trefit." dokončil tedy tohle všechno a pak se chytl za hlavu a hodil po něm sáček který vážil zhruba kilo. Jakoby na něco zapomněl.
"Poté už je jen třeba hrob zahrabat a kolem hrobu nasypat sůl."

A tak sme sa vydali na cestu, kde som spočiatku viedol keďže no.. vedel som kade sa tam dostať v podstate po pamäti. Inkvizítor mal v pláne cestovať až do úplnej tmy a až po tom sme si na pár hodín mali v pláne odpočinúť. A ďalšie ráno? Ďalšie ráno bolo na čase zistiť, ako vlastne ten blbý prízrak  vyriešiť.  Došli sme k miestu kde sa na prekliate územie vchádzalo. .a hmla? No.. bola oveľa hustejšia, než pred tým.
"Hmpf.." Poznamenal som pre seba. Znelo to ako taký povzdych, typu: sucks, but you gotta do what you gotta do..
A následne sa ku mne zas otočil Inkvizítor a začal hovoriť o tom, čo vlastne treba robiť. Bolo zaujímavé že si myslel, že mu vôbec budem chcieť nejakým spôsobom pomôcť. Sám som prekvapene zamrkal.
"5 goldov z odmeny... zobral by som 10 ale keďže to vyzerá tak, že už tak pracuješ pod cenu..." Pokrčil som ramenom. Bola to taká moja podmienka. Navyše by bol blbý, ak by si myslel, že by som bez vidinou "hocičoho" riskoval svoj krk.. zas. Ja som nebol zaviazaný Jasonovi v podstate nijak. Nebol som jeho rodinou, a on nebol mojim pánom. A začal som rozmýšľať či sa mi vôbec pre neho pracovať chce. Ale tak hej, jeden misstep mi nepokazí celú mienku. No na jeho slová som prikývol. Mal som dobrú pamäť, a počúval som ho pozorne. Schytil som do rúk lopatu, flaštičku s olejom som si pripol o opasok, a jeden z vakov som priložil ku koňovi. 
"Ak sme dohodnutý.. pôjdem vykopať ten hrob." Predsa len začať teraz, bez toho aby sme boli pripravený no.. mal by to na tričku on.

Inkvizitor byl očividně nakrnutý tím, že ho chtěl takovýmhle způsobem vydírat. Navíc se šeredně pletl.
"Fajn tak mi to hoď zpátky." řekl inkvizitor jednoduše a ukázal ruku. Upřímně mu chtěl nechat polovinu až potom co by se vrátili zpátky ale nebyl to typ který by si rád určoval podmínky a podobné věci. Nebyl to ten typ který by pomoc odměnil jenjasným úsměvem a děkuji. Taky... nedělal tohle pro peníze. Dělal to pro zkušenosti.
Nesnášel ale když si lidé mysleli že nad ním mají nějakou páku ať už byla jakákoliv. A upřímně ho hodně nakrklo že si Kazehaya takhle určoval podmínky. Manfred byl teď tedy docela nakrknutý. Pravděpodobně to bylo o něco těžší v tomhle případě ale co už. Poradí si nějak.
Jen tam teda stál s nataženou rukou a čekal až po něm Kazehaya hodí jeho věci zpátky a může se do toho pustit sám.

Pokrčil som ramenom, a len som mu hodil veci späť. Najprv lopatu, po tom som si odopol tú flaštičku s olejom, hodil mu aj ten, a v neposlednom rade kýbel soli.
"Tak teda veľa šťastia. Zlaté za prácu si budeš môcť vyzdvihnúť v Eagles Nest, od Lorda Jasona." A následne som len otočil koňa s tým, že som sa do Eagles nest aj rozhodol ísť. Pochopiteľne som to tu mienil zajtra skontrolovať, keďže jeden si nikdy nemohol byť istý. Pre zmenu som sa však rozhodol k hmle nepriblížiť, ak tu už bude. Bolo by to niečo na štýl "nope its still in shit". Ta trocha som ale dúfal, že sa to tomuto Inkvizítorovi podarí vyriešiť.
"Sayonara!" Mávol som mužovi rukou na pozdrav v mojom viac menej rodnom jazyku a vydal som sa späť.

"Počkej tady." řekl mu nabubřele Inkvizitor. A potom se vysvětlil.
"Nebylo by to poprvé když by si někdo vzal odměnu za moje skutky." řekl prostě a potom dodal.
"Taky... nevím cestu." zabručel potom a zesedl z koně a začal s přípravou.
Sedl si na paty s kolenama u sebe a potřel si meč stejným olejem, který předtím házel Kazemu.
Poté vytáhl jednu lahvičku z brašny a vyjel ji s ošklivou grimasou. Kaze mohl vidět jak mu tepna na krku začala rychle pulzovat a barva jeho očí se změnila na černou a stejně tak jeho obličej měl ocelovou barvu spolu se  zbytkem jeho kůže. Poté vyrazil s další lahvičkou a vyjel ji v jedom velkém loku. Jeho zuby se začali prodlužovat a jeho rysy začali být více... kočkovité.
A poté už jen zapálil lucernu u jeho kalhot a vyrazil směrem k mlze s hlubokým výdechem. I přes tohle všechno, Kaze ucítil trochu nervozity na straně Inkvizitora.
A i přes to šel směrem k mlze.
Po chvíli to uvnitř malé vesničiky začalo, velké tornádo s červenými záblesky se vzneslo kolem jabloně a začali se ozývat strašlivé zvuky. Křik, pískot a všechno možné. Kaze si možná mohl v tuhle chvíli říct, že je přeci jen rozumnější zůstat tady. I teď měl problém udržet zuby u sebe aby mu nervózně nerachotěli. Vzduch samotný tedy ztěžknul.
Poté se ozval hlasitý výbuch, křik přízraku a následovalo fialové světlo. Poté další výbuchy a další...  
Opět různá světla se objevovala z vesnice. Oranžová, fialová a různá podobná světla. Po chvíli viděl jak se jedna z chatek vzplála v plamenech od něčeho co některý z nich udělal.
A tohle trvalo dobré půlhodiny dokud se nazčalo ozývat pískot toho přízraku které trvalo asi pět minut. Poté červené světlo, stejné jako předtím kldyž Kaze zapálil ten přízrak a o pár minut poté se mlha začala rychle stahovat kamsi do vesnice a byla fuč.
Bylo po všem. Ale Inkvizitor se z vesnice nějakou chvíli neobjevoval a Kaze nemohl vidět na dálku jestli je v takovém nebo makovém stavu.

Pred odchodom som sa ešte otočil a.. po tom som len prikývol. Kým som ostal mimo tej hmly, tak by som mal byť v poriadku nie? A tak som len zosadol z koňa, chytil za opraty toho jeho a neostávalo mi nič iné, než vyčkávať.

A že sa spustila naozaj .. silná show. Kopec farieb.. kriku a výbuchov. Povedať, že som mal čo robiť s koňmi bola jedna vec, no mal som čo robiť aj zo sebou. Svojim spôsobom si vo mne inkvizítori práve vybudovali istú dávku rešpektu. Ja by som do toho pekla za 50 goldov určite nešiel. Navyše tento ich súboj trval.. pol hodinu? a ja som ani nemal tušenie čo sa dialo. Sotva som niečo videl. Po tom ale hmla začala ustupovať a.. nastalo hrobové ticho. A ja som tam ostal čakať.
Inkvizitor po nejakej chvíli nevychádzal.. a ja som počkal ešte ďalších minimálne desať minút. Predsa len kto vie, možno stále potreboval spraviť nejaký rituál alebo tak.. no keď ani po desiatich minútach nič, tak som sa rozhodol ísť prezrieť situáciu. Stále veľmi veľmi opatrne. Nechcel som ho vyrušiť ak naozaj niečo robil. No tak trocha som očakával, že nájdem polomŕtveho inkvizítora kľačať a opierať sa niekde o strom či o budovu. Nebolo by to deja-vu?

Nic takového ho ale nečekalo. Když přišel do osady, viděl jak to tu bylo poničené. Mnoho ohořelých bok budov, několik šrámu od drápů a podobné věci. Po Inkvizitorovi ale ani stopy a skutečně viděl jak tu byl hrob u jabloně a kolem něj hozená sůl kolem do kola.
Jediné co mohl vidět bylo že všude kolem byli stále mrtvoly dřevorubců a slyšet krákání vran, které stále poletovali kolem jabloně.

"Hmpf.." Zamrmlal som si pre seba. Vyzeralo to tak že tie mrtvoli buď niekto porozhadzoval alebo..
"Nejaký necromancy biznis.." Povzdychol som si. Vrany tu stále boli, poletovali okolo a krákali.. no ale všimol som si hrob. Ešte raz som sa obzrel. Po inkvizítorovi ani stopa. Po hmle tiež nie. Nezdalo sa mi tiež, že by som naďalej cítil ten.. divný pocit. Bolo to dokonané? Niečo tu však rozhodne muselo smrdieť. Pochyboval som, že sa Inkvizítor iba išiel vysrať za nejakú chajdu.
"Hey!" Zakričal som zrazu. "Stále na žive?!" Dodal som vzápätí a nastražil som uši, rozhliadajúc sa. Pomaly som ale kráčal k jednému z tých domov ktoré to schytali. Možno tma preletel prízrak, možno ten inkvizítor ? Kto vie. Snažil som sa prípadne na zemi nájsť nejaké stopy po oboch.

Chvíli to vypadalo že se opravdu odpovědi nedočká. Vypadalo to že tu měli nějaké zvláštní síly v praxi a že se Inkvizitor vypařil jako pára nad hrncem. Kdesi se však ozval jeho hlas.
"Yeah." řekl hlas z ničeho nic po chvíli co se Kaze tak rozkřičel. Inkvizotor měl na sobě šrámy a jeho brnění bylo nasáklé krví. Očividně to s ním ale nic moc nedělalo. Neopíral se o chatku a nevypadal že by měl každou chvíli zkolabovat. Na jeho pravačce byla zaschlá krev.
V rukou měl lopatu a odcházel z mýtiny za vesnicí.
"Je potřeba ty chlápky pohřbít." vysvětlil prostě a ukázal na těla kolem.
"Jinak tu budeš mít místo přízraků necrophágy." a vysvětlil co mu tak dlouho trvalo. Další věc proč by se mu hodil profesionál. I kdyby Kaze přemohl přízrak sám, pochyboval že by ty mrtvoly pohřbil. Přeci jen už jednou podobnou věc neudělal.
Inkvizitor se podíval na Kazehayu.
"Pomůžeš mě s něma?"

Chvíľu to vyzeralo tak, že mi ani nikto neodpovie, no nakoniec sa predsa len ozval. Otočil som k nemu pohľad hneď na to, ako sa vynoril.. tak trocha som očakával že bude dotrhaný viac. Možno že to bude len ďalší prízrak ale.. nič z toho sa nestalo. Ani som sa neuškrnul. Videl som zaschnutú krv na jeho pravej ruke. Nič si z toho nerobil, no niečo mi hovorilo, že je jeho. Predsa len ten wraith, alebo nech sa to volalo akokoľvek,

Potichu som prikývol a len som sa rozhliadol po prvej mŕtvle. "Ak mi povieš, čo to sú necrophágy." A následne som sa mu teda rozhodol pomôcť, no pravdepodobne to celé korigoval on. Nevedel som či ich neche pochovať niekam.. špecificky. A pravdpeodobne sme sa aj striedali s lopatou, keďže som si nemyslel, že ich má viac, než jednu.

Na to jen kývl. Přeci jen tahle znalost pomohla i jeho řádu když víc lidí vědělo co jsou to necrophágové a tak u toho když táhl, s lehkou grimasou, jednu mrtvolu za vesnici začal říkat.
"Necrophág je typ monstra živící se lidským masem. Jsou různé druhy těchle potvor. Drowner, Rothfiend, Ghoul a Water Hag jsou asi ty nejčastější." řekl prostě a hodil první mrtvolu do hrobu. Měl už jich vykopaných celkem pět. Očividně v tom měl docela zkušenost. Poté ukázal kam má začít kopat další hroby a zatím začal vidlemi, která našel nedaleko od chatek, nahrnovat hlínu do hrobu.
Když byl takhle hrob zahlazený vrátili se zpátky a Fred pokračoval.
"Jdou jako mocha k hovnu k hnijícímu masu... necháš to tady pár dní a máš tu menší kolonii. Nejčastěji žijou pod zemí a kopou tuneli." prohodil když nahazoval další mrtvolu na záda, poté se napil lahvičky která mu opět lehce změnila barvu pokožky. Tentokrát na oranžovou. Poté opět opakovali proces s tím že pohřbili další mrtvolu.
"Někdy. Když je měsíc nízko a v úplňku, se mrtvoly proberou k životu a přemění se na nějakou z těhle potvor. Vetšinou se jedná o nepohřbené mrtvoly. Mrtvoly na které nesvítí světlo." řekl a dodal že.
"Nikdo přesně neví proč má měsíc na tyhle... věci takový účinek." řekl a porkčil rameny. A tímhle způsobem mu řekl ještě různé další detaily. Že prostředí má vliv na to jaké monstrum z mrtvoly vzejde. Utopenec ve vodě, rothfiend je z hnijící mrtvoly, ghoul je nejčastjěší a je to "jakákoliv mrtvola". Foglet je mrtvola v mlze, Wight je mrtvola nalezená na pouštích a v podobně teplých oblastech. Poté že ženy se většinou nemění na ghouly a foglety. Většina z nich se proměnujě na "hagy" což jsou potvory které fred jako "Starý babky se svislýma kozama." ale fungují podobně. Podle podnebí ve kterém umřeli jsou poté přeměněný.
"No narozdíl od Wraithů jako byl támhle ten je dokážeš zabít čímkoliv... jsou stále z masa a kostí. Ale stříbro pomáhá." řekl když pohřbili posledního.

+1 Štěstí

A tak som mu začal pomáhať najprv s ťahaním mrtvol, a po tom aj s vykopávaním hrobov. Bola to pomerne náročná práca a tak som po čase zo seba zhodil tričko, aby som sa trocha schladil.. a pokračoval som ďalej.
"Hej povedz, tým že žijú pod zemou.. nebolo by lepšie tie mŕtvoly spáliť?" Spýtal som sa v istom štádiu nášho rozhovoru, práve ako som jednu z mŕtvol hádzal do už vykopanej jamy. Na chvíľku som si oddýchol. Na rozdiel od môjho kolegu, som nemal žiadne.. potiony ktoré by mi dokázali doplniť energiu, a tak som si musel vystačiť s mojim vlastným telom.
"Aspoň niečo.." Zamrmlal som pri poznámke o tom, že na rozdiel od Wraithov sa dajú zabiť v podstate hocičím. Niečo mi hovorilo že som sa do tohto okultistického biznisu nechcel vešať.
"A ako zabiješ Wraitha.. potrebuješ spraviť ten.." Rukou som naznačil na hrob, ktorý bol posypaný solou, resp miesto okolo neho. "rituál?" Dodal som otázku. ".. žiadny iný spôsob? Z nejakého dôvodu som si myslel že mágia je tak trocha univerzálna.. a funguje na všetko. Aspoň čo sa surovej many týka." Odpľul som si a dal som sa do kopania druhého hobu.
"Heh.. think again.." Dodal som si už skôr pre seba.

Fred se na něj podíval a bylo vidět že toho ještě hodně neví o monstrech tohohle světa. Docela by mu nepřál aby narazil na něco horšího než je tohle.
Je hodně monster kterým neublíží téměř nic. Včetně magie. A člověk musí mít přesný postup na to jak s nimi jednat." řekl prostě s úšklebkem. Jakoby říkal že něco takového není vhodné řešit, když člověk neví s čím má tu čest.
"Ohledně přízraků. Jsou dva způsoby." řekl zatímco odcházel ke koni. Poté se však zarazil a zamyslel. Vypadal že si trochu protiřečil.
"Well... tedy tři ale..." řekl to takovým tónem že ten jeden ani není dobrý způsob na to, aby někdo něco takového dělal a byla by to blbost to udělat.
"Každopádně. Jeden způsob je zlomit to, co je váže k tomuhle světu. Pro někoho je to pomsta, pro jiného je to nedokončená kniha... Jakmile člověk tohle vyřeší Wraith je fuč. Druhá... je to co jsme teď udělali.Uvěznit ho v hrobě a zadržet ho tam. Stačí sůl nebo stříbro. Po čase se wraith vypaří. Do té doby ale bych doporučil aby k tomu hrobu nikdo nechodil. Alespoň do příštího úplňku."
Když byli u koní, fred se vyšlehl do sedla a chytil se přitom za bok. Měl očividně stále rány které hojil pomocí lektvarů, který zase vyšlehl, ovšem stále mu překáželi.
"Doveď me teda k tomu..." řekl a zapomněl na Jasonovo jméno a tak jen máchal rukou ve vzduchu a čekal až ho Kaze doplní.

"Hmpf.." Potichu som zas len prikývol. Na znak toho, že rozumiem. Proste.. vo svete bolo plno príležitostí k tomu nečakane umrieť. kto by si to bol pomyslel. Nebola to prechádzka ružovou záhradou.
"Prízrak je naviazaný na svoje telo.." Zamrlal som zas, skôr pre seba. 
"Pre to bol tak rozzúrený, keď ho trafilo moje kúzlo.. a pre to trebalo zakopať jeho telo. Okay.. to si zapamätám." Prikývol som nakoniec a len som spolu s inkvizítorom Odišiel späť na miesto, kde sme nechali kone. Nasadol som na Shade a po výzve, aby som ho doviedol k Jasonovi, som koňa poophnal smer Eagles Nest.
"Nie som si istý či bude doma.. ale jeho strýko by mal mať rovnaké právomoci." A tak sme sa teda vydali na cestu.

Ešte skôr než sme do Eagles Nestu prišli, pribižne tak hodinu skôr, som sa pri ceste zas raz otočil na Inkvizítora.
"Ako sa jeden pridá k vášmu rádu hm?" Spýtal som sa ho po chvíľke. 
"Nezdalo sa mi, že by som tam u vás videl nejakého rekrúta." Nie že by som sa k nim chcel priamo pridať ale, zaujímali ma informácie, aspoň tie všeobecné. Kto vie, možno sa mi niekedy do budúcna hodia. Už ako Thomas som bol dosť knihomol... a stále som toho vedel tak mizerne málo.

"Jen ti to říkám chlapče. Až příště uvidíš přízraka radím ti vzít nohy na ramena." řekl prostě jelikož on musel použít vše v jeho repertoáru k tomu aby vyvázl se svým životem na druhé straně.
"Taky že ne." řekl Fred. Očividně to byl celkem pohodář, narozdíl od stereotypu který se o inkvizitorech panoval. Dalo se s ním mluvit, byť byl trochu emočně plochý.
"Branže jako tamta jsou už pro vycvičené Inkvizitory. Rekruty zahrnuje středisko v Albienu. Učí se na Mereddu věci jako kledby a jak s nima zacházet a tak podobně. Poté přejdou na Cestu s jedním z našich učitelů kde se učí v praxi. Potom chodí rok sami a poté jsou přiděleni na jednu ze škol a nebo se rozhodnou brouzdat světem." řekl s pokrčením ramen. Někdo udělal to a jiný zase ono, podle toho co říkal. Přeci jen Inkvizice je nějak nekomandovala.
"Ostatně... Meredd je otevřený pro věřejnost. Takže pokud bys měl zájem..." řekl a pokrčil rameny.
"Není to levný... Ale je to levnější než Linn institut." řekl a ukázal na jeho medailonek. Co by to byl za Inkvizitora, kdyby si ho nevšiml.
Pokud by měl nějaký otázky dál, Fred by mu je nejspíš zodpověděl. Pokud ne mlčel by až do té doby, než by se rozdělili.