Lewsbry

Jak už ten "bručoun řekl" bylo to kousek za vesnicí. A vesnice nebyla daleko. A tak Kazehayovi netrvalo dlouho najít les a také netrvalo dlouho najít chatku která se nijak zvlášť neukrývala před zraky lidí. Byla tu přece jenom právě pro ně. Byť se jí dost často prostí lidé vyhýbali. Přeci jen ne každý Hraničáře měl v lásce. Někdo o nich mluvil jako o šarlatánech a jiný zase jako o hrdinech. Jak už je to ale v tomhle světě pravda někdy bývá někde uprostřed.
Tak tedy přešel z chatky a ani nemusel klepat. Už z dálky ho vítalo sekání dřeva a tak viděl muže, v hraničářské zeleni, jak sedí za domem a seká dříví. Bylo na něm vidět že má nejlepší léta už za sebou ale stále měl svalnatou a postavu a byl v dobré kondici.
Byl docela ... vyjímka co se hraničářů týká. Normálně to byli malý chlapíci kteří měli od země méně než průměrný puberťák. Tenhle byl přesný opak. Kazehaya ho typoval několik čísel méně než od dvou metrů.
Nedokázal by se k němu přiblížit a Hraničář o něm věděl dřív než on věděl o něm.
"Oi." houkl na něj když si viděl představit že jde nejspíš za ním. Konec konců nikdo nešel do téhle části lesa když nešel za ním.
"Tak ven s tím. Čeho si žádáš." už předtím než by se Kazehaya mohl představit a než by mu dal dopis do ruky. Když už byl teď předním, Kaze mohl vidět četné vrásky na jeho obličeji a pepřově zbarvené vlasy. Vypadal že měl už něco k padesátce. Co si dobře pamatoval, Hraničáři odcházejí zhruba v tom věku do výslužby. Padesát byl ten věk kdy sbor naznal že je načase vybrat nového muže na to aby hlídal kraj. Většinou to přišlo jeho učni... ovšem Kaze zde nikoho neviděl a ani neslyšel.

Moja cesta netrvala dlho. Sotva som vyliezol z Lewsbry a už som narazil na les, na ktorého okraji sa mala nachádzať už spomínaná chatrč hraničiara. Už z diaľky som počul rúbanie dreva. Na chvíľku som sa zastavil na mieste a zas som raz nasal pomerne príjemný vzduch, ktorý sa v tejto časti kráľovstva nachádzal. Bol rozhodne príjemnejší než vo veľkých mestách, plných odpadu. Vedel by som si predstaviť byť takým hraničiarom.
"Dobrý deň prajem!" Podvihol som ruku na hraničiarove "Oi" po tom, ako som ho zbadal. Na tvári sa mi zas raz objavil úsmev.
"Bol som poslaný do jednej z baní, ževraj mi budeš vedieť ukázať cestu." Nadhodil som narovinu, zatiaľ čo som sa rukou začal hrabať vo vnútorných vreckách. Z tých som nakoniec podal listinu. Stále mi to však k nemu chýbalo niekoľko krokov. A tak som sa k staršiemu mužovi vydal. Na hraničiara vyzeral staro. Ako keby ho zachvíľu čakala výslužba, ak sa už v nej náhodou nenachádzal.

"Vokaž."řekl Sven poté co k němu přišel s tím dopisem. Už předtím netrpělivě gestikuloval aby mu ten dopis podal tím že pobízel k němu. Když už byl u něj s obálkou, tak mu ji téměř vytrhl z ruky, podíval se na pečeť s přivřeným okem a poté si povzdechl. Byla pravá.
A tak ji pomalu rozlomil, přečetl si obsah s tím že nějaká slova jako "lord Jason" a "jeskyni s Plummardy." přečetl nahlas. Spíše tak sobě pod nos. Asi zlozvyk který pochytil po letech samoty. U jeskyně s plumardy si ho přemeřil od hlavy až k patě aby zjistil co tam chtěl sakra dělat.
když na nic nepřišel vrátil se k dopisu a za doprovodu mumlání ho dočetl a pak tam stál a díval se do něj dokud se po dlouhé pauze nevydal do chatky s prostým.
"Moment." řekl mu jen tak mezi řečí.
Když se vrátil u opasku měl sekyru a na zádech velkou kuši.Jeden si nikdy nebyl jistý.
"Tak pochoduj." řekl mu a mávl na něj aby ho následoval a už začal.
"Tak povídaj. Proč tam chceš šmejdit?"

Ustúpil som o krok dozadu a len som si zaloźil ruky na hruď po tom, ako si prebral ten list od lorda Jasona. No a čakal som. Nedlao sa povedať, že by som hraničiara pozorne sledoval. Skôr ma zaujalo jeho okolie, chatka v ktorej býval.. no a les na ktorého okraji sme sa nachádzali. 
"Huh?" Moja pozornosť skočil späť k hraničiarovi. No ten len naznaćil aby som vyčkal a vydal sa do svojej chajdy.. z ktorej si vytiahol kušu.. kušu.
"Tie niesú.. zakázané?" Spýtal som sa a prstami som si poklepal po druhej ruke. Zlhboka som sa však nadychol a len som pokývol hlavou. Kto vie, ja som zákony nepísal a ani som si ich zväčša nepamätal.

"No, mám to tam vyčistiť. od Plummardov.. nemáš nejaké fakle? Musím priznať že som sem vyrazil značne nepripravený..." Odvetil som mu, rovno aj s nejakou prosbou. Ono fakla bola jedna vec, lampa by bola lepšia.. no s fakľou by som vedel tie potvory pravdepodobne vyčmudiť.
"A sieť.." Dodal som. Bol hraničiar, určite mal sieť.

Sven se nechápavě podíval na tu kuši. Upřímně neviděl zda-li byli nelegální.
"Možná." řekl a pokrčil rameny, ne že by tedy sám věděl přesně. Možná byli možná ne. Tak či tak neviděl nikoho kdo by ho za to Hraničáře strčil na špalek a tak se rozhodně nebál že by za to přišel o hlavu. Ve skutečnosti kuš nosil protože mu dělalo problém napnout jeho starý luk. Nebyl jediný z hraničářů, kteří se v důchodu uchýlili k téhle zbrani.
Poslouchal jeho důvody k tomu proč se chtěl vydat do té jeskyně a uchechtl se. Nevěřil že by to dokázal ale tak kdo ví... možná si tam nešel pro smrt. Tak či tak nevěřil mu natolik aby mu dal jeho náčiní zadarmo. Přeci jen kdyby v té jeskyni pošel... přišel by o dobrou síť a pochodeň. Proto po chvíli řekl jen
"Dvě stříbra." a než stačil nějak argumentovat
"Přeci jen nic mě nezaručí že se mě to vrátí v celku.... nebo že se to vrátí vůbec" řekl Sven a zazubil se skrze zažloutlé zuby.

Nad jeho cenou som na chvíľku prevrátil očami. Naozaj po mne chcel peniaze ? Po mne? Pre čo by si to nevypýtal od lorda Jasona?
"Vyzerám na to, že mám dve strieborné.." Zaklamal som a len som sa začal obzerať na okolité stromy, snažiac sa odhadnúť v ktorej by mohla byť veľa živice. Ono pochodeň som si vedel vyrobiť aj sám.. ale tá sieť ma mrzela.
".. bohovia pre čo si každý myslí, že tam otrčím kopytá? Ah.." Poškrabal som sa vo vlasoch a len som s pokrútením hlavy podišiel k jednému zo stromov, na ktorý som zaklopal. Nie že by mi to niečo viac povedalo.
"Nemôžeš si tie peniaze vypýtať od Lorda Jasona? Očividne.." Poukázal som na list. "U neho pracujem." Dodal som a pomaly som tasil katanu. Bol som celkom seriózne pripravený mu tu jeden zo strmov zničiť. Samozrejme by som ho neprerúbal, ale dosť možno by po mojej maličkosti vyschol.

"A vypadá Lord Jason jako někdo kdo by mě to proplatil?" řekl mu Sven ihned zpátky a stálě měl nastavenou tu ruku. Očividně se od jeho pána nedočkal štědrých odměn. Sven nepochyboval o tom že by ho poslal zpátky s prosíkem.
Poté jen unaveně zamával dopisem na který tak hezky ukazoval.
"Koukej nic se tu nepíše o tom že ti mám "Dát co ti na očích vidím" Takže ber nebo neber." řekl prostě řekl mu jednoduše. Stále se nevyjádřil k tomu poukazu že jestli vypadá na někoho kdo by měl dvě stříbra. Přeci jen viděl jeho medailu. Nepochyboval že dvě stříbra vyhrabe.

"Hai.." Odvetil som mu, čo mu pravdepodobne moc nepovedalo, no moje prikývnutie mu už mohlo dopomôcť k pochopeniu súhlasu s jeho otázkou. Naozaj vyzeral ako niekto, kto mi mu to preplatil. Mohol byť na tom ako zle chcel ale dve strieborné by u seba našiel. Na jeho ďalśie slová som len kývol ramenom.
"Tak v tom prípade neberiem.. ale nesťažuj sa, ak ti tu po lese budú poletovať nejaký zblúdilý plummardovia." Dodal som a keďže to vyzeralo tak, že sa s ním predsa len nedohodnem, tak som si začal vytvárať provizornú fakľu. Nájsť drevenú palicu, obviazať handrou, natrieť smolou.. no, pokojne ich spraviť aj viac. Ako handru som mohol použiť moje staré oblečenie, ktoré som mal vo svojom "vaku".

Sven se zasmál a poté stáhl ruku která stále čekala na peníze. Lehce si popohodil kuš na zádech a řekl.
"Fine by me." a poté šel k jeskyni.
Na Svenovi bylo jasně vidět jeho věk a jeho lhostejnost k tomuhle všemu jasně značila že už měl tohohle všeho docela dost ale stále dělal to co musel.
"Nu což. Jdeme." řekl už tedy konečně a vyrazil kamsi na sever.

Po chvili dorazili pro Kazehayu do povědomého prostředí. Byli to přesně ty pískovcové skály kterými sem přišel. Šli po jedné hlavní cestě, která byla v minulosti pravděpodobně dost používaná, ovšem teď byla už dost zasypaná štěrkem ze skal a prorůstaná trávou, která byla dost odolná žít v tomhle prostředí.
Po asi půl hodině na cestě se z hlavní cesty oddělili a šli do průrvy, asi široké na kočár.
Kazehaya si mohl všimnout že boky cesty byli opracované a uměle rozšířené. Netrvalo ani pět minut než došli k jeskyni.
Už po cestě mohl vidět hodně guana a puch který zde byl, byl opravdu na vyzvácení.
"Nom... hodně štěstí." řekl mu a poplácal ho po rameni.
Poté si vzal kuši do ruk, opřel se o bok skály a protáhl se až to zapraskalo.

A tak som teda pokračoval vo výrobe fakľí. Predsa len mohol som mať akékoľvek schopnosti, ale ak som v jaskyni nič nevidel..  boli mi na nič. No a keď som bol hotový, len som sa zas obrátil k hraničiarovi, kývol som na neho a spolu sme sa vydali ďalej. Respektívne on viedol, a ja som sa držal pár krokov za ním.

Netrvalo dlho, cez les sme takmer ani nešli, aspoň nie cez ten hustý. Ocitli sme sa pri pieskových skalách, okolo ktorých som už išiel, alebo som si aspoň myslel že som okolo nich išiel. Pravdu povediac, nevidel som mapu ale bol som presvedčený, že cestou k miestu kde sídlil lord Jason, som sa stratil.. a pravdepodobne som aj chvíľku blúdil. Po ďalšej pol hodine sme sa ocitli pri jaskyni.

Mračil som sa. Ono cítiť to.. niečo nebolo práve príjemné. 
"Ehh.." Rukou som si zakryl ústa a s povzdychom som sa obzrel po okolí. No.. a po tom na hraničiara. Ten mi len poprial hodne šťastia a oprel sa o bok skaly.
"Je hlboká? Rozvetvená?" Spýtal som sa. Ono už mi raz bolo naznačené že sa tu nebudem potkýňať o vlastné nohy týždeň ale, stále.. nemal som ako vedieť čo ma tam vnútri čaká. Sám som si zatiaľ pripravil jednu z faklí a kresadlo, ktorou som ju mal v pláne zapáliť.  Katanu som zatiaľ mal v púzdre.

Bylo vidět že už ho začínají otázky unavovat. Proto protočil oči a vypadal dost otráveně.
"Chlapče." řekl Sven a hlasitě si povzdechl. Měl očividině dost málo podrobností o téhle oblasti. Věděl konkrétní místa, přeci jen cestu našel napoprvé a bez sebemenší zarážky a obtíží. Ale vypadalo to že už tu délší dobu nebyl. Ostatně jeho další výrok hovořil jasně.
"Je to už dvacet let co jsem tady chodil. Za mě tu byla díra do zemně ze které tahali rudu a člověk se tu musel prodírat v jednom a tahat to kládkou nahoru." řekl mu a ukázal na porolozpadlou a zchátralou konstrukci.
Poté si však povzdechl. Jakoby zjistil že jeho vztek není skutečně mířený na něj ale ve skutečnosti je naštvaný na něco jinýho. Proto dodal.
"Co tím chcu říct že nevím v jakým je stavu."

"Yare..." Povzdychol som si a zas som len kývol ramenom. Čo iného mi ostávalo robiť. Viac info by som nedostal nech už by som sa pre mňa za mňa aj postavil na hlavu. No a tak som teda škrtol kresadlom, zapálil fakľu a jednou pokrupal som si prstami na voľnej ruke. Ruku som následne zodvihol nad seba s otvorenou dlaňou.
"Borg!" A moje telo obalila tenká, takmer neviditeľná vrstva manového štítu. Bol to už nejaký čas, kedy som toto kúzlo nepoužil priamo k obrane, no .. dúfal som, že svojim schopnostiam stále môžem veriť. Ono ja som sa príliś nemal v pláne nechať trafiť, no ak ma swarmnú viacerý plummardi, len katanou by som sa obránil ťažko. No a tak som tasil do voľnej ruky. Fakľou som si začal raziť cestu tmou a moje kroky ma zaviedli do hĺbky jaskyne. Môj krok bol pomalý, oči obozretné.. a snažil som sa nerobiť moc hluk. Bol deň, takže som očakával že Plummardi budú vnútri, a že budú spať.

Už když přistoupil do jeskyně, tedy lépe řečeno do dolu, co ho první trefilo do nosu byl ten puch. Stálo ho to veškerou zdatnost na to, aby nevrhnul včerejší oběd, večeři a kdoví co ještě ven.
Na druhou stranu to bylo docela dobré vodítko. Bylo tu několik šacht a několik vykopaných chodeb. Ale stačilo jít za puchem a najít tu správnou cestu.
Šlapat ve výkalech obrovského netopýra byla také docela nepřijemná věc.
Kolem také viděl kostry ohlodané, vysáté na morek. Bylo to vše. Od krav, ovcí, psů a aji lidí. Ne tedy moc ale několik lidských tu bylo.
A tak pomalu a polehoučku šel do útrob téhle jeskyně, dokud nenarazil na větší prostranství. Byla to punkevní jeskyně na kterou očividně kopáči narazili náhodou a u několika stalaktitů bylo vidět spící netopýry.
Tedy, nazvat je netopýrem bylo .. špatné.
Tělo plummarda bylo asi tak velké jako tělo teenagera. Rozpětí křídel nemohl zatím vidět jelikož několik netopýrů, který zatím napočítal 5, vyselo od stropu dolů. Ovšem hrubý odhad mohl být kolem 4 metrů.
Zatím si ho nevšimli. Byl den a tak byli v hlubokém spánku.

Pri pachu ktorý sa po šachte niesol, som pár krát musel zastaviť a naozaj sa psychicky premôcť k pokračovaniu. Nebolo to lepšie ani po tom, čo som si stiahol niekoľko bandáží z hlavy na nos. Látka.. tomu proste nepomohla. Chýbal mi čerstvý vzduch..a chýbal mi veľmi.

Po ceste som pár krát stúpil do ostatkov, vlastne.,. som sa istými miestami musel prebrodiť. Prehnité vycucané zdochliny.. niektoré dokonca aj ľudské. Nebol to pekný pohľad.
"Fakt chcem pre neho robiť v podstate zadara?" Povzdychol som si, aj keď uprostred vdýchnutia som si to rozmyslel a potlačil som ďalšiu dávku.. zvratkov. Našťastie som toho až tak veľa nejedol. Ísť sem s plným žalúdkom..

Vďaka smradu som ale vedel, kam ísť. Aspoň som dúfal že to bude len jedna z ich dier a nôr. Pristúpil som až k útrob jednej z jaskýň, kde sa nachádzala prasklina. Bola dosť veľká na to, aby sa tade vedeli ľudia bez problémov prestrčiť.. pravdepodobne ju vykopali ako poslednú. Resp na ňu narazili. A tak som cez ňu aj prešiel. No a.. uvidel som ich. Zatiaľ len päť, no každý z nich bol len o niečo menší než ja. Pomaly ako ľudia, ale netopiere.. a zatiaľ všetci spali. 
"Dobre.." Pošepkal som si skôr pre seba a snažil som sa rozhliadnuť po viacerých. Následne som len chcel fakľu zaseknúť do niektorého zo skalných výbežkov pri trhline a zasunúť katanu späť do stance, z ktorej som vychádzal do Iada. Boli pomerne vysoko.. celkom ma sralo, že som ignoroval hodiny lukostreľby, a že som žiaden luk u seba nemal.

"Haaa-dan!" Vydýchol som z pľúc nahromadený vzduch. Počas toho som taktiež tasil katanu a poslal smerom na plummerdov moje Iado, smerujúce na diaľku. Tak trocha som dúfal že ich dostanem čo najviac, no bolo možné že to nezabije ani jedného? Nebol som si vôbec istý ako sú odolný.. ak ale boli len niečo ako netopier, nemal by som s nimi mať problém. Katanu by som sa po tom pohybe zas posnažil zasunúť do púzdra a pripraviť sa.. na niečo, škrekot.. útok.. nemyslel som si, že sa mi podarí spraviť druhý tento útok stále z utajenia.

Poprvé co techniku použil to bylo nevědomky a tak si možná plný potenciál téhle síly nezměřil. Teď to bylo něco jiného. Ono soustředění nevědomky do krystalu nasálo manu a bylo jí trochu více než Kazehaya mohl čekat.
Jakmile tedy se rozpřáhl mečem onen sek naplnil plamenem asi dvojnásobně silným než předtím a ten se poté rozletěl na spící Plummardy.
Ti samozřejmě byli už v tu chvíli vzhůru jelikož burácení ohně a kazehoyovo zvolání bylo dost na to probudit mrtvolu, natož někoho kdo byl slepý a řídil se podle zvuku.
Několik stalagnitů onen sek přeseknul a tak mohl kazehaya vidět jak padají k zemi.
Co mohl také vidět bylo celou jeskyni. Nemohl si všimnout všech detailů kolem jelikož měl co dělat aby zpočítal kolik netopýrů vyselo na stropě. Bylo jich tam o dost více než těch pět. Někteří menší jako mláďata a někteří stejně velcí jako oni. Odhadoval to na tucet, možná něco víc. Samozřejmě tucet včetně těch čtyř kteří se v plameném chuchlanci a s hlasitým pískotem řítili k zemi.
Další co Kazehaya všiml bylo kolik mu to vycuclo many. Ano zdvojnásobil účinek ale bylo to jakoby mu na chvíli někdo vyrazil dech a proto musel zalapat po dechu. Cítil se jakoby byl podvodou několik minut a konečně se mohl nadechnout.
Tenhle pocit trval jen chvíli a kazehaya ho znal. Cítil se jako když trénoval manu a vytřískal několik spellů najednou.
Plummardi se tedy začali dávat do pohybu a ti co byli blíže se snášeli ze stropu k zemi a letěli za ním. s hlasitým kvýlením.

- 1/2 všech spellů na použití počas souboje.

Zavrávoral som. Úprimne som nechcel použiť špeciálnu schopnosť môjho meča, no keďže som v tom nebol.. "dobrý", tak som ju musel mimovoľne naplniť mojou manou. Dalo sa to vôbec? Asi.. áno. Spravil som krok dopredu, no rýchlo som sa snažil spamätať a zas sa postaviť pevne, s rukou zas raz zvierajúc katanu. Bolo to trocha neśťastie, no aspoň som sundal štyroch naraz... no a naučil som sa, že môj meč dokáže využívať aj priamo moju manu. Aj keď.. ten pomer musel byť katastrofický. Síce bol môj útok silný.. oplatilo sa mi ho vymeniť za Ramz? ťažko povedať. Nemal som však čas na to, to teraz riešiť. 

Ako sa po mne rozletelo niekoľko Plummardov, v podstate som sa prikrčil a v momente som zas tasil, pomocou Iado. Tento krát ale len základnú techniku, ktorou som toho prvého chcel preseknúť na poli v momente, keď sa dostal dosť blízko. Hneď na to by som si katanu tým istým ťahom položil na rameno a druhou, teraz už voľnou rukou, som vypálil Ramz do ďalšieho z plummardov. Nepoužíval som "chain" verziu môjho kúzla, ale len základnú, s projektilom, ktorý vyzeral ako eletkrický zap, len s tým, Že to moc s elektrinou nemalo spoločného. Ak som mal šťastie, mohlo to preraziť aj dvoch.. ak by stáli za sebou, no ja som moc na šťastie neveril, resp som ho moc nemal.

První netopýr se snesl k zemi dříve, než stačil na Kazehayu sáhnout. Naneštěstí pro kazehayu kusi jeho těla si zachovali momentum, které mířilo k němu, a tak na něj letěla jeho mrtvola a trafila ho do ramena na levé straně. Pravá půlka těla narazila do díry vedle něj.
Kazehaya tedy zavrávoral a proto měl co dělat aby trefil dalšího netopýra. Do něj ranz narazil trochu větší tupou silou a tak ho v letu zastavil a proto padl na zemi.
Jakmile byli netopýři v letu byli docela obratní a tak by se ranzu nejspíše i vyhnuli, kdyby nezjistili že tu nebylo moc prostoru na manévrování a také tu byl ten problém, nebo výhoda?, že střela přišla naposlední chvíli.
Tak či tak další dva byli dole ale Kazehayovi bylo jasné že ještě chvíli a bude tu docela ... přeplňěno netopýry. Přeci jen tu moc místa na jejich těla nebylo.

Tak nejak som nepoćítal s tým, že do mňa narazí časť netopierovho tela, no nemohol som sa čomu diviť. V podstate som ho trafil na poslednú chvíľu a jeho telo niekam dopadnúť muselo. To ma vychýlilo, a ja som svoj Ramz musel vystreliť minimálne tak z polovice na slepo. No aj tak sa mi podarilo netopiera trafiť. Predsa len to bolo dosť rýchle kúzlo a on nemal moc priestora k manévrovaniu.

Čo som si uvedomil bol fakt, že tu čoskoro nebude dosť miesta.. nie len pre boj, ale aj pre hocijaký pohyb. Zatiaľ však tá situácia neprišla a tak som len spravil ľahký krok bližšie k praskline. Mal som v pláne cez ňu vyliezť von, aj keď nie teraz skôr.. keď sa mi to tu bude z dať preplnené netopiermi. Obe ruky som chytil na rúčku katany a pripravil som si ju k ďalśiemu seku. Len som dúfal že sú ako každé iné beštie.. sprostý ako polená.. a že sa ku mne budú spúšťať ďalej tak, ako do teraz tí dvaja. Aj keď som už nevyužíval Iado, stále som bol schopný šermiar a celkom som si veril. Mal som v pláne zraziť minimálne ešte dvoch rýchlou sekvenciou pomerne jednoduchých sekov. Nemal som voči sebe ozbrojeného súpera, a tak som sa nemusel dostávať cez nejakú ich obranu.. len.. som ich musel poraziť jedným úderom.. kvôli ich váhe a rýchlosti. Bol by problém, nechať poniektorého z nich do mˇan vletieť. Aj cez fakt, že mi stále okolo tela pulzovala moja manová bariéra.

Další dva na něj naletěli ale tentokrát jeden z nich použil něco na co Kazehaya nebyl připraven.
Začal hlasitě pištět tak že mu to způsobilo neuvěřitelnou bolest v hlavě, začal vidět dvojmo a měl podivnou rovnováhu že se začal sebou kymácet. Netopýři už byli skoro u něj a Kazehaya měl několik vteřin na to aby se rozhodl jak dál pokračovat.

"Č.. to.." Rozkročil som širšie nohy a snažil som sa zaostriť pred seba, no videl som minimálne štyroch. Vedel som ale že vidím dvojmo, keďže som sa už v minuloste opil a.. spoznal som, kedy mám roztrieštený pohľad. No nebol to len zrak, celá moja rovnováha bola mimo. Toto vedel použiť každý z nich? Chrbtom som sa oprel o stenu za sebou. Chcel som sa prestrčiť von ale netrafil som.. a tak som tu aspoň takto ostál opretý o stenu. Mal som v pláne katanu namieriť pred seba a prípadne nechať netopiera, nech naletí priamo do mňa.. alebo aj oboch. Bolo to trocha riskantné a ja som nevedel či to štít vydrží, no takto by som sa nemusel starať o to, kde vlastne sú, a proste by som ich katanou rozsekal a umlátil vtedy, ako sa budú snažiť prebiť cez môj manový štít.

Kazehayova taktika byla v tuhle chvíli to nejlepší co mohl dělat. Netopýr se na katanu nabodl ale poté opět momentum ho zvedlo ze země a tak Kazehaya letěl hezkých pár metrů zpátky do chodby kde se klouzal po zádech dokud se nezastavil. Druhý netopýr si uvědomil že už není místo kam by mohl letět a všiml si katany a tak zpanikařil a místo toho aby se nabodl do katany která zabila jeho bratra, rychle sebou ve vzduchu trhl a narazil do stalagnátů.
Pištění přestalo a tak se Kazehaya mohl vzpamatovat. Díky štítu měl na sobě jen několik oděrek a krev. Ovšem štít už byl fuč.
Měl několik desítek vteřin na to aby se dostal zpod mrtvoli. Nemohl to vidět, ale netopýrům bránil ten netopýr v tom, ten který narazil do stalagnátu, aby proletěli zkrze díru k němu. Ovšem jen do chvíle dokud se ten netopýr neoklepe.

Ako sa prvý netopier nabodol na katanu, stále do mňa vrazil svojim telom a mňa odhodilo do chodby, ktorou som sem priśiel. Teda ak sa tomu dalo nazvať chodba.. skôr druhá jaskyňa. 
"Shimatta.." Zaklial som si popod noc a len som sa zas pozviechal na nohy. Mal som na sebe pár škrabancov, no väčšiu časť sily.. a zranení si odniesol manový štít. Ten sa ale rozpadol.. a ja som tam bol zas len zo svojim holým krkom. To sa mi moc nepáčilo, no lepśie ako mať dolámané rebrá. Prevalil som mŕtvolu, ktorá ma zavalila, na bok.. a následne som z nej vytasil katanu.

Mal som chvíľku čas, kým sa netopier ktorý zatarasil cestu stihne vstať na nohy.. či skôr krídla, alebo ako to chodili.. no a to by mi teraz nevyhovovalo. Ak by zas začal pišťať. Rýchlo som pristúpil a jednou bodnou ranou som sa mu pokúsil preťať lebku, na čo by som zas odstúpil. Nebol som si úplne istý čo sa bude diať, či ich napadne telo odstrániť a prederú sa ku mne, alebo tam ostanú.. no moje svetlo bolo veľmi limitované a tak som sa posnažil zapáliť druhú fakľu a zasadiť ju do prvého drŽiaka, na ktorý by som narazil. Predsa len táto časť bane bola voľakedy využívaná, za isto tu budú kovové držiaky na fakle.

Hledat kovové potkou nebyl problém opravdu. Bylo jich tu na straně u každé šachty několik. Netopýr který seděl na zemi před puklinou se začínal oklepávat a další netopýři zatím kroužili a vyčkávali až se oklepe zcela.
Z jeskyně se ozýval vzdálený pískot ale byl o dost slabší a tak na Kazehayu nepůsobil tak silně, jako když ho předtím slyšel z pár metrů.
Kazehaya měl tedy ještě pár vteřin aby příležitosti toho, že byl netopýr omráčený jakkoliv využil a tak se rozhodl ho bodnout do hlavy, což nebylo moc obtížné.
Přeci se netopýr cítil asi dvakrát hůř než Kaze předtím.
Pískot poté zesílil když si všimli že Kazehaya odstranil dalšího z nich. Když jich začlo pišetět pět naráz, bylo to docela moc.
Instintkivně přiložil ruce na uši aby tak předešel bolesti.
Další plán netopýrů bylo odklidit cestu a proto se za doprovodu hlasitého pískotu začli snášet k mrtvole aby ji odtáhli pryč a šli ke Kazehayovi.

Tak trocha som dúfal, že ten piskot vedel len jeden z nich. Prečo? Kto vie.. možno u nich fungovali nejaké alfa-beta vzťahy a len alfa bol dosť schopný? No piskot ktorý ma zas takmer omráčil mi povedal niečo iné. Bolo to hrozné. Odstúpil som niekoľko krokov dozadu a rukami som sa snažil zapchať uši, čím mi až vypadla katana z rúk. Padol som na zadok, uvoľnil som jednu ruku z mojej hlavy, schmatol som s ňou katanu a odsunul som sa po zadku ďalej do miestnosti.. čakajúc, kým odpracú tú mŕtvolu. Ono.. moc mi v tomto stave neostávalo. Sedel som na zadku viac menej schválne. Ako som sedel, tak som sa nekolísal.. no a pred seobu som mal len jeden cieľ. Nepotreboval som nijak špeci mieriť. 
"Držte už huby, kora!" Zreval som nahlas a vypálil som ďalší Ramz priamo do diery, kde už začali vycházať prvé netopiere. Zas v podobe projektilu. V podstate.. som ich takto chcel odstreľovať. Zas bola možnosť, že by jeden prešiel viacerými, ak by boli blízko pri sebe, alebo sa hrnuli za sebou, no to som priamo ovplyvniť nevedel.

Ranz opravdu prošel více... bohužel pro Kazehayu jeden z nich byl ten, který už byl dávno mrtvý, ten koho se snažili přemístit.
Druhý to schytal do toho, čemu by jste u člověka řekli rameno. A tak se začal opodál svíjet a nahlas pištět. Bolest mu očividně bránila v pohybu ale dokázal to tělo odnést daleko natolik aby se dva netopýři vlezli skrze díru.
Jeden z nich lezl po stropě, zatímco druhý na všech čtyřech plazil k němu.
Kazehaya někde v zadu udržoval počet a věděl že už nemohlo být mnoho netopýrů pokud se tedy nějací neukrývali mimo jeho dohled a tak mohl vidět "světlo na konci tunelu".