Lewsbry

Zľahka som sa pousmial, no možno až trocha smutne?
"Svet by bol krásny.. ak by to bola vždy možnosť hm? Proste utiecť." Povzdychol som si, no následne som ho už neprerušoval, až kým zdánlivo nedohovoril.
Jeho slová o inštitúte som prešiel s ďalších úsmevom. Tento krát trocha.. kajúcnym?
"Hah hej, možno by som o to záujem mal ale... povedzme že všetky moje úspory z domoviny išli sem." Poukázal som prstom na už spomínaný medailón, ktorý som mal zavesený na katane.
"Nesťažujem sa ale.. rozhodne to nebola škola, ktorá človeka pripravý na .. no vieš, život." A poukázal som späť od miesta, odkiaľ sme odchádzali.
Následne som sa ho spýtal už skôr podrobnosti. Koľko asi taká škola stojí. Resp štúdium na nej. Ako často tam otvárajú možnosť študovať a ak mali, tak čo bol vekový limit. No a.. v takomto smere sa pravdepodobne viedol zvyšok našej cesty. V neposlednom rade som sa spýtal o jeho meno, ak mi som na neho niekedy v budúcnosti zas raz narazil.

No a po tom sme dorazili do Eagles nestu. Pre zmenu pri pohľade na mňa strážnici pravdepodobne nevyvrhli svoje raňajky či obedy.. a ja som Inkvizítora viedol priamo k hradu.
"Hey kozo.." Prehovoril som k nejakému .. rekrútovi? Ťažko povedať.
"Je Lord Jason, alebo jeho strýko doma? Pošli pre neho.. máme tu jedného Inkvizítora na vyplatenie." Poukázal som na muža, ktorého som sprevádzal, na čo som mal v pláne čakať na nádvorí.

A tak mu teda řekl tyhle serepetičky.
Ohledně ceny, nevěděl. Sám měl studium zadarmo a už to bylo tak dávno... Ohledně jména mu řekl že se jmenuje "Manfred ale každej mě říká Fred." zda-li se Kazehaya představil nebo ne bylo na něm ale Fred se na jeho jméno neptal.

"Ser Malister je na nádvoří. Lord Jason je pryč." řekl rekrut jednoduše a tak šli spolu na nádvoří.
Podobný obrázek jako předtím kdy viděl jak Jasonův strýc drilluje rekruty a když je uviděl zarazil se. Oboum kývnul zvlášť a poté čekal až co z Manfreda vyleze.
Malister byl stará liška, která věřila jen sobě ... sobě a institucím. Věřil slovu Inkvizitora jakoby bylo jeho vlastní, když mu řekl že má držet lidi od toho místa dokud nebude úplněk, jen přikývl a poté neměl problém s tím mu předat odměnu.
Fred poté jen zamručel když chytil sáček s goldy a poté hodil dva zlaťáky směrem k Kazehayovi.
"Za tu pomoc." řekl prostě. Nemusel mu pomáhat s mrtvolami a stejně tak na něj nemusel čekat. Poté se jen zeptal na to že "kudy do Claremontu." a Malister mu vysvětlil cestu.
Fred opět jen zamručel a vydal se aji se svým hřebcem na cestu.
"See ya later kid." bylo poslední co mu řekl a poté popohnal koně k cestě.

Jasonův strýc poté začal s tím že.
"To by bylo. Pokud bys chtěl se vrhnout na další úkoly, řeš to se Svenem." řekl mu Malister to co mu měl vyřídit. Sven asi věděl o těch místech víc, než kdokoliv jiný. Malister by už už odcházel ale nakonec ještě dodal že...
"Jo a... Vyřiď mu ať kolem té paseky vztyčí víc cedulí. Taky ... mohl bys říct hostinskému aby to vyhlásil ve vesnici." bylo to napůl otázky, napůl rozkazy ale... spíš to znělo jako ... ochotný rozkaz.



+2 Zlatky

"Kaze.." Prikývol som mu taktiež na "formálny" pozdrav...

V Eagles nest to bol pomerne krátky proces. Po chvíľke sa k nám dostal Malister, ktorý inkvizítora vyplatil a ten m z výplaty hodil dve zlatky. Lepšie ako nič.. Zachytil som ich ešte vo vzduchu a schoval ich do náprsného vrecka. Následne som len kývol Fredovi na rozlúčku a pozornosť som venoval Malisterovi.
Trocha ma zarazilo, že ma bral ako errand boya. Ale hej, väčšina jeho Rekrutov by pravdepodobne nevedela o čo sa presne jedná.. a tak som len s nehraným otráveným výrazom otočil koňa, pohodlnejšie som sa poposúval v sedle a zamieril som si to do hospody podať hostincovi správu.. a po tom za Svenom, u ktorého som veril, že ho nájdem v jeho chajde, alebo minimálne pri nej. Úprimne som si mal v pláne dať tak dva dni voraz. Bol som vyčerpaný, keď už nijak inak.. tak psychicky. Možno som mal v pláne splašiť nejakú mladú dievčinu, ak tu nejaká bola.. poriadne sa vykúpať.. a jeden minimálne celý deň prespať a nevyliezť z izby. Oh nemohol som sa dočkať.. ale hej, najprv návšteva Svena.

Skutečně ho našel u chatky. Bylo docela příhodné mít koně pořád u sebe. Přeci jen to bylo jen pár minut ale pěšky by se tam trmácel bůhví jak dlouho.
A tak došel k chajdě a našel tam svena podobně jako předtím. Tentokráte měl u sebe haldu hrotů z luku a nadával jak dlaždič u toho že...
"Třicet sedm let ve sboru a kam to dotáhnu? Na posranýho šípaře." řekl a hodil další šíp do sudu. Měl u sebe asi tři sudy plné hrotů a několik dalších sudů které čekali na to, až je naplní šípy.
"Ještě rok Svene... Ještě jeden posranej rok v téhle díře a poté Albien... Hraničářská základna..." řekl si pro sebe. Samozřejmě slyšel že Kaze k němu přichází ale nebral si ho v tom tantru moc navědomí.
"Nech mě hádat. Další pičoviny. Tohle by se za starého Lorda Mallistera nestalo to ti povím..." řekl a v tichosti proklínal Jasona za jeho stupidní úkoly.
"Takže?" zeptal se ho a nejradši by ho kopnul aby odsud rychle zmizel.

Mať u seba Shade bolo celkom požehnaním. Všade som sa vedel dostať o toľko skôr. Holka si to ani nezaslúžila.. ešte som ju predsa len ani nestihol vyložiť. 
Svena som počul už z diaľky nadávať. Presne na takúto osobu som ho typoval. Starého dláždiča, ktorý nadával keď musel robiť prácu, ktorá ho nebavila. Nie že by sa pred tým zabával. Pravdepodobne sa tiež nudil, ale vo svojom vlastnom.
"Tak trocha som dúfal, že mi o tom povieš ty... ale okay začnem." Pokrčil som ramenami, na čo som zosadol z Shade, priviazal som ju o drevený plot a oprel som sa kúsok od nej.
"Pamätáš si to.. prekliate miesto? Je to vyčistené a Malister chce, aby si okolo čistiny vyvesil viac tabúľ. Do úplnku tam nesmie vkročiť ani noha.." Dodal som a tak trocha som očakával ďalšiu vlnu nadávok.
"Čo máš pre mňa ty?" Spýtal som sa a z jedného vaku od Shade, som vytiahol mapu, kde so mal poznačené isté miesta kde bolo treba vyriešiť problém, ktorý sa nikomu inému nechcel riešiť.

Při zmínění o cedulích jen protočil panenky ale... nakonec jen kývl. Asi v něm byla přeci jen špetka toho hraničáře a věděl že tohle bylo potřeba udělat. Přeci jen tím že vyřeší problémy předtím než se stanou, si ušetří práci.
Poté však zmateně zamrkal při jeho otázce.
"Jak co pro tebe mám? Co po mě chceš? Máš snad mapu ne?" řekl mu dost nabubřele. Očividně došlo k nedorozumnění. On se ho měl zeptat na nějaký místě na mapě aby se o něm dozvěděl víc. Sven ho neměl někam poslat ale měl mu jen dát víc info. Matně si vzpomínal že něco takového říkal aji Edwin.
"Neříkej žes ju ztratil?! Víš jak dlouho sem se s ní sral?!" opět docela nasraně. Nehodlal mu kreslit další jen protože byl natvrdlej dost na to, aby ju po dni ztratil.

Na chvíľku som sa na neho nechápavo pozrel.
"Si slepý či?" Spýtal som sa ho podobným tónom a zamával som mu pred ksichtom mapou, ktorú som už pred tým vytiahol zo sedla.
"Proste mi povedz o nejakej ďalšej veci, to čo je najbližšie eh.." Pokrčil som ramenom, roztvoril som ju a náhodne som poukázal na značku, ktorá sa mi zdala k Eagles nestu najbližšie.
"Toto?" A následne som mapu aj s miestom ukázal hraničiarovi. Niečo mi hovorilo, že si budeme naozaj rozumieť.
"Čo je tam za problém?" Dodal som.

"Choď do hader koukal jsem se na šípy." řekl Sven kterej si očividně mapy nevšiml. Měl toho docela dost a upřímně ho ani moc nevnímal. Kdyby na něj teď vytáhl katanu pravděpodobně by dál nadával na to že musí dělat šípy. Možná nebyl v tak dobrém střehu jak si myslel.
Když viděl jak ukázal na západní značku u hor jen se uchechtl.
"Jo tohle." řekl a poškrábal se na bradě. Nebylo to asi něco co by měl zrovna v lásce a při vzpomínce jak odtam vyvázl s tím že mu sekera proletěla o vlásek kolem hlavy, by se mu člověk ani nedivil.
"To je lom. Obehnanej dřevěnou zdí. Potom co byl lom při nájezdu evakuovanej a prázdnej po nájezdu, si ho osídlili orci z horskejch klanů kteří přepadávají místní a tak podobně."řekl a mávl rukou.
"Máš zjistit co se dá a pokud bys to zvládl tak aji vyřešit." upřímně to vypadala jako práce na hraničáe a ne na nějakého kdo měl s diplomacií žádné zkušenosti.
Kaze samozřejmě nevěděl že Orkové mají hraničáře za vrahy a za nečestné bojovníky a nenávidí lidí skoro tak jako lidé nenávidí elfy. Možná Jason doufal že s orkama bude mít trochu lepší vyřídilku když k nim půjde jiná rasa.

"Oh.. samozrejme.. orkovia." Povzdychol som si a len som si moje zaslúžené voľno práve predĺžil o ďalší deň .. ktorý budem potebovať len na nejakú blbú prípravu.
"Ah poser ma.." Zaklonil som hlavu a pozrel sa na oblohu. Najprv nejaký wraith.. po tom orkovia z kmeňov. Snažil som sa ešte raz spomenúť na dôvod, prečo som od Jasona vlastne nežiadal žiadne peniaze? Jednou rukou som sa poškrabal na takom tom malom strnisku, ktoré mi začalo na brade rásť. Celý tatko..
"Vieš mi povedať koľko ich tam je? Dvanásť? dvesto?" Predsa len "z horských klanov" bola pre mňa nie príliš .. informácia k svetu.

Sven pokrčil rameny a zatvářil se typem "A jak mám tohle kurwa vědět". Byť byla přesně jeho práce tohle vědět.
"Víc jak dvacet, míň jak padesát." řekl Sven docela širší pojem ale na jeho obranu měl za sebou docela povyk a několik seker. Nebyl tedy zrovna dvakrát připravený a ani ochotný počítat jejich hlavy.
"Byl jsem rád že jsem odtam vyvázl živej. No nedivím se jim. Náš řád a jejich druh mají trochu špatnou společnou historii." řekl a udal důvod proč nedokázal říct jediné slovo směrem k nim.
Sven se potom zazubil křivými zuby a sledoval ho jak bledne. Rozhodl se ho popíchnout.
"Copak nasral sis do gatí? Chceš zkusit jinou značku posero?" zeptal se ho.

Na chvíľku som sa na Svena pozrel. Pod päťdesiat.. čo mohlo byť pokojne aj štyridsaťpäť. Bez šance, že by som sa ich dokázala zbaviť nie diplomatickou cestou.
"A čo mám s nimi asi tak kurva urobiť? Poprosiť ich, aby odišli?" Zamrmlal som otrávene. Nebol som ani len dobrým.. vrahom či zakrádačom, aby som sa ich vedel zbaviť pod záštitou noci. Možno by som mal na tom začať pracovať? Keď.. ah.. keď som si spomenul na mladého orksého námorníka a jeho berserk.. a teraz by som sa mal srať s berserkom radovo desiatkám dospelých orkov. No mohol to osrať pes. No a po tom som sa zas raz otrávene pozrel na Svena. Mať ego a nebyť unavený z môjho posledného dobrodružstva, tak by som sa naň aj oboril. Ale teraz?
"Vyzerá to tak, že pred tebou neskryjem absolútne nič.." Pousmial som sa a pomaly som sa začal stavať.
"Pôjdem si vymeniť plienku.. see ya.." A následne som len vstal, schoval mapu späť do sedlového vaku.. no a išiel som si oddýchnuť. Aspoň po psychickej stránke.

Moje tri dni oddychu boli až smutno bez nejakého eventu alebo.. niečoho prospešného. Pôvodne som si pomyslel, že by bolo fajn zbaliť nejakú miestu dievčinu a aj som sa o to pokúsil, dokonca aj pomerne dosť subtle spôsobom no.. byť elfom nebolo ľahké... Až som rozmýšľal nad tým, že by som si vymyslel nejaký šikovný spôsob, ako moje elfské črty zamaskovať.. Ale nakoniec som sa na to vykašľal. No a po tom? Po tom som sa vydal splniť moju úlohu. Netušil som ako.. ale potencionálne päťdesiat orkov? Nemienil som s nimi bojovať.

K lomu to nebylo daleko, a bylo to stejnou cestou jako dřevorubecká osada. Dokonce si matně vzpomínal na ukazatel když šel s Fredem cestou sem a tak nezabloudil.
Světe div se se po třech hodinách chůze dostal k pohoří, jehož jméno neznal, a po chvíli uviděl onen ukazatel hlouběji do hor s nápisem "Lom" pod kterým byla další Svenova cedule "NEVSTUPOVAT. ORCI" A standartní symbol pro negramoty. Červená lebka značící smrt.
A přesně tam teď šel. K lomu vedla klasická polňačka vysypaná kamením. Cesta se táhla ještě dobrých deset minut k úpatí hory, když konečně uviděl opevněnou palisádu. U které stála banda Orců.
Nevypadali moc vstřícně ale na druhou stranu o něm věděli a neútočili. Přeci jen to byl Elf a ty měli orkové rádi o trochu více než lidi. Ale opravdu jen o trochu.

A tak som išiel.. výnimočne som sa neviezol na koni. Nechcel som, aby mi ho ukradli. Ako som kráčal smerom k lomu, tak som si všimol tabulu s tým aby Ľudia nvestupoval, že tu sú orci. Nevedel som, prečo by ju sami orci nevydrbali niekam preč. Alebo sa báli ísť tak ďaleko z lomu? 

Cesta bola z kamenia, vysypaného.. No a keby som bol stopár, možno by som aj vedel rozoznať jednotlivé stopy v okolí no.. nebol som. a tak som len zarypol pohľad niekam do zeme, aź kým som nevyšlapal k obrnenej palisáde, popri ktorej stála nie príliš príjemne vyzerajúca banda orkov.
Podišiel som ešte bližšie. Nesnažil som sa tváriť nijak. Iba moje staré trocha tupo vyzerajúce ja.
"Ay.." Mávol som im na pozdrav a na chvíľku som to zahral na to, že mi došiel dych .. a tak som si odfúkol.
"Ehm.. môžem ísť dovnútra?" Spýtal som sa na začiatok, sledujúc jednu zelenú tvár za druhou. Nasrať by som ich naozaj nechcel.

Orkové z blízka vypadali o dost děsivěji než z dálky. Také si ale všiml že jsou to vyloženě divoši. Byli obalení v kožešinách zpletené obyčejnými věcmi. Místo šperků měli na sobě zuby ze zvířat a jeden měl uši, které nepochybně byli lidské, obvěšené kolem krku.
Co se týkalo zbraní... žádná sláva. Jeden měl dřevěnou kladu do které byli nabodané hroty šípů a druhý nesl něco co vypadalo jako narovnaný krompáč.
Když k nim přišel blíž ukázal na něj jeden z nich dlaň.
"Loghat!" zakřičel na něj ork. Vypadal docela klidně na to že se tvářil tak že by ho nejradši zašlapal do země.
"Torgat zul ma narak!" křičel opět na něj orkštinou chlápek a ... Kazemu došlo že ani jeden z nich neumí normální řečí. To co mu říkali jasně znamenalo aby se nehnul. No Kazemu nic jiného asi ani nezbývalo. Tedy mohl se otočit a zdrhnout pryč.
"Marak shul?" zeptal se ho znova ale tentokrát na něco jiného. Když viděl nechápavej výraz v jeho tváři zopakoval to znova a trochu víc nahlas...

Nerozumel som im ani pol slova. No na druhú stranu gestikulácia orka, ktorý si ma zobral na parádu aspoň čo sa slov týkalo, bola spočiatku pomerne dosť jasná. Mal som stáť... no a tak som sa zastavil. Bolo pravdou že by mi mali naháňať väčší strach ale po tom wraightovi? Či ako sa volal? Tak nejak som k tomu nevidel dôvod. Oni aspoň krvácali..
"Hmm?" Podvihol som k nemu pohľad. Zas niečo, čo som mu nerozumel. No a na čo tak kričal? Len som podvihol ruky a ramená v geste, ktoré mohlo znamenať len nevedomosť. To či pochopil, že mu rozumiem hovno no..
"Ey.. ja to rozumiem úplné hovno" Jedným prstom som naznačil k môjmu uchu, a následne som tou istou rukou mávol niekam do vzduchu, ako keby som niečo vypúšťal. Všimol som si, že patria skôr k primitívnym orkom.. teda rozhodne patrili k primitívcom. Ich zbrane boli otasné, ich oblečenie nebolo tak ďaleko od toho, čo človek videl na zvieratách.. kože a kožušiny, v podstate takmer vôbec neopracované. Hlasno som si povzdychol. 
"Marak shul?" Spýtal som sa, snažiac sa napodobniť jeho prízvuk, no gesto s uchom a rukou a pokrčením ramien bolo stále rovnaké.

"Do Marak shul. Zu Marak shul!!" křičel opět na něj zpátky ork a očividně se ho teď zeptal na úplnou pičovinu a ork byl trochu v koncích.
Místo toho ale začal křičet druhý ork cosi jiného
"Toraka!!" ozvalo se od toho druhého. A potom... Nikdo nic neříkal dokonce i druhý ork přestal a jen bedlivě pozoroval Kazeho aby neudělal nějakou pičovinu.
"TORAKA!!!" křičel druhý ork po krátké pauze sledování Kazeho div si nevykřičel plíce a jeho křik začal doprovázet boucháním na vrata. Kazehaya by přísahal že z toho řevu mu začlo pískat v uších. Možná za to ale mohla nadmořská výška.
Po chvíli se však zevnitř ozvalo.
"Kadan! Do ter.." a z lehce pootevřené brány se vydrala orkská žena. Narozdíl od orků, byla v celkem normálním oblečením. Tedy... látka byla normální. Byla sešitá z mnoha kusů oděvu. Její boty byli mužské střevíce, kterým chyběla špička a skrze ně trčeli její nohy. Ve vlasech měla barevné provázky a vypadala celkem k světu. Dala se zařadit za ... někoho normálního. Tedy oproti orkům.
Když vylezla skrze bránu probodla si ho pochybným pohledem. Všimla si zbraní, oblečení a uší.
"Ani slovo co? Tak co tu chceš." zeptala se ho obecnou řečí. Která zněla celkem přirozeně.

Tak trocha som sa pristihol, ako sa mi do tváre začína nahŕňať pobavený úškrn. Očividne som ho urazil.. alebo niečo vtom zmysle.. a to som ani netušil čo som vlastne povedal, len som zopakoval jeho otázku? Preboha to mal každý primitívny ork v hlave nasraté?
No v tom zakričal druhý ork.. Toraka.. a po tom to zakričal ešte raz. Nezdalo sa mi, že by to bolo mierené na mňa. Možno meno? A nakoneic sa môj typ aj potvrdil. Z brány vyšla orkská žena. Nevyzerala.. zle. No nebol som Yoshi, ktorý by dokázal pretiahnuť čokoľvek čo malo aspoň jednu dieru a tak som si postačil s tým že.. vyzerala lepšie ako jej mužský súrodenci.
"Ehm.." Na chvíľku som tam len ostal stáť, rozmýšľajúc, čo by som jej vlastne chcel povedať.
"Nevyzeráś ako niekto.. kto ich má pod palcom." Poukázal som na orkov no následne som len pokrčil ramenom na štýl, že to vlastne vôbec nie je moja starosť.
"Oh veľmi špecifickú vec vlastne... máte niečo ako .. šéfa, lorda.. kráľa.. eh.. vodcu?" Spýtal som sa. "Niekoho kto tu rozhoduje oveciach? Potrebujem s ním hovoriť.. " povedal som jednoducho. Ako keby sa jednalo o každodennú záležitosť.

"A proč bys to chtěl?" zeptala se se zájmem. Kdo ví třeba by jí aji mohl pomoct v téhle situaci. Ale sama věděla že je to zbytečná otázka. Protože to co chtěl bylo nemožný
"Každopádně to ti težko projde. Marak není zrovna dvakrát upovídanej." řekla a naznačila na dva stráže u brány, kteří z Kazeho nezpouštěli oči. Dokonce ani nemrkli když řekla.
"Nikdo včetně těchle dvou análních kolků tady neumí mluvit jinak než naší řečí." řekla Toraka a při slově "naší" si poklepala na hruď, tak aby náhodou nedošlo k nedorozumnění.
Dva orkové očividně nehnuli ani brvou poté co je nazvala tak jak je nazvala a stále nezpouštěli oči z Kazeho. Jeden dokonce zavrčel. Což bylo docela smutné vzhledem k tomu jak ho zrovna nazvala.
"Jenom já." řekla hrdě Toraka.

Na otázku pre čo by som to chcel, sa mi zas raz podvihol kútik úst. Bola to tichá otázka, niečo na štýl "čo myslíš?", no keďže som nechcel aby si to vyložila ako výzvu, tak som s tým radšej prestal a pohľad som na chvíľku venoval dvom análnym kolíkom.
"Dojemné." Kto vie, prečo som sa práve v tejto situaći rozhodol byť sarkastický debil. Možno to bolo tým, že som mal valstne celkom nervy? Nie hnev, ale skôr.. nervozita, a toto bol môj spôsob, ako sa s ňou vysporiadať.
"Síce nerád ale, môžeš prekladať nie?" Spýtal som sa jej zas, nespúšťajúc oči z orka, ktorý na mňa práve zavrčal. Yep.. v mojej tvári sa definitívne objavila výzva. Niečo na štýl -tak to skús.  No bol som uvoľnený, nie napätý.. ak by to náhodou naozaj skúsil, bol som pripravený veľmi rýchlo jednať. Ale nie nie.. neprišiel som sem bojovať. Nie s päťdesiatimi orkami.. a tak som pohľad zas raz stočil k dievčine.

"Nasrat. Nikam nepůjdu. Kdo jsem?" řekla trochu obranně s tímhle vším. Vypadala že má téhle role docela dost. Překladačem pro hromotluky tady. Měla ráda svůj klan, ale proklínala dne kdy se naučila tenhle jazyk.
"A na něco jsem se tě ptala. Slovo a oni a zbytek tábora jdou po tobě tak mě radši odpověz hm?" řekla mu jednoduše. Při slově oni, ukázala na ty dva vedle ní a při "zbytek tábora" ukázala ... no na zbytek tábora.
Očividně na ni nedělalo tohle Kazeho divadélko žádný dojem a tak se jen opřela o bránu a čekala co jí odpoví. Bylo to laxní oproti němu. Očividně jednala s horšíma hromotlukama než byl tady ten otrhan a tak neměla důvod se ho nějakým způsobem bát. Ono taky, se dvěma hromotlukama po boku má člověk docela dost velké sebevědomí.

Nad jej otázku som sa na chvíľku pozastavil. Prekvapenie bolo vidieť aj na mojej tvári. 
"Oh no ja neviem, niekto kto rozumie obecnej reči napríklad?" zamrmlal som pomedzi privreté pery, ako nejaký brčoun. Dosť ticho na to, že to možno celé ani nezaznamenala. Naklonil som hlavu na stranu. Nie že by som si nechcel pomeriť sily s týmito dvoma. Ale zbytok tábora predsa len znel tak desaťkrát nad moje schopnosti. Možno by som dokázal tak desiatku usmažiť reťazovým Ramz ale čo ten zvyšok? A čo ak mali luky? oštepy?  Pohol som s pravou rukou a pomedzi prstami mi prebehlo niekoľko manových "iskier". Dokonca aj zapraskali.
"Hmpf.." Odvetil som na jej v podstate hrozbu. Nakoniec som však prikývol.
"Dobre, fair enough.." Ruky som si založil na hruď a pohľad som venoval už iba slečne orkovi.
"Spolu zo svojimi.." Jednu ruku som zložil z hrude a mávol som s ňou neurčito... smerom k nej, k jej orkom, k jej táboru.
".. by ste mali zvážiť iné miesto na pobyt. Lom patrí miestnemu lordovi, a lord tohto lorda, je rasistický kretén." Na chvíľku som sa odkašľal a celkom úprimne som sa na orkiňu usmial. Rukou som zašiel k špičke môjho špicatého ucha. 
"Viem o čom hovorím, ver mi." A zas som ju založil na hruď. 
"Pre to som tu, aby som s vami dohodol podmienky vašeho eh.. odchodu. Aj keďže mi nedali žiadny priestor k vyjednávaniu nom.. takže ma skôr ber ako eh.. poslíčka asi.. yep, to je najlepší popis mojej momentálnej pozície." Zas som raz pre seba prikývol. No a po tom som utíchol, zas sledujúc jej kolegov.

Torace poté co kaze dokončil jeho řeč se mírně rozblikali očka. Dokonce měli podobnej problém a kdo ví. Zatím to vypadalo že oba jejich problémy mají stejné řešení.
"Marak je zase rasistický kretén který si myslí že tímhle naučí lidi lekci." začala Toraka s povzdechem a zakroutila hlavou. Očividně s ním nebyla řeč. Nenechal si radit od jejich druhu a natož od někoho zvenku.
"Ujal se vedení teprve nedávno poté co bývalému náčelníkovy urkoutil hlavu a shodil ji ze skály." řekla a zavzpomínala.
"Poté mu přišlo jako dobrý nápad vzít kmen a zaútočit na tenhle lom... Těm co byli proti ukroutil hlavy a zhodil je ze skály..." řekla a opět zopakovala tuhle frázi.
"Neříkám že celej klan je proti němu. Ale ti co jsou se bojí mluvit."
"Znažím se mu to co navrhuješ ... už nějakou dobu doporučit. Nejsem idiot a došlo mi že jak tu začali čuchat Zeleňáci tak by jsme měli začít črtat dny na kalendáři." řekla Toraka jakoby se snažila mu ukázat že jedná opravdu upřímně.
"Kadan... Zu Parak!" křikl na ni jeden z orků. Očividně se mu nelíbilo co trvá tak dlouho s tímhle vším a Toraka ho jen odbyla prostým.
"Du ramka ze zukur." a ork už nic nenamítal.
"...Ale je to idiot a nedá si říct." řekla a znova zakroutila hlavou. Očividně mluvila pravdu, proč by něco takového říkala jen tak mimochodem.

Vypočul som si jej slová. znelo to tak, že tu mali prednedávnom nejaký vnútorný konflikt. No.. bolo to u nich asi normálne? Hej vnútorný konflikt v kráľovstve mohol znamenať hladomor na ďalšie desaťročie. Proste úplne iný svet. Na chvíľku som sa poškrabal na brade, snažiac sa vymyslieť nejaký.. niečo. Čo by nám obom mohlo pomôcť. Ono v podstate som nemusel dávať jediný mrd o tom, čo sa tu s nimi stane. Ale keďže toto bola momentálne moja úloha a úprimne.. Jason nemal prostriedky na to sa tu pobiť s orkami - boh žehnaj že to náčelník Marak nevedel - tak.. by bolo dobré premyslieť si to teraz, resp to teraz aj vyriešiť.
"Pomerne dosť krútenia krkov na tak malý kmeň." Povedal som už s neutrálnym hlasom, ktorý sa nesnažil nikoho podpichovať. 
"Takže hovoríš že problémom je Marak.. no ak by tento problém meno Marak zmizol zo sveta.." Naznačil som rukami gesto.. ako keby niečo vybuchlo, alebo sa vyparilo do vzduchu.
"Nenastúpil by nejaký Marak druhý s úplne rovnakým názorom? Mohol by som ho zabiť pravdepodobne.. uraziť jeho česť dosť na to, aby si pre mňa prišiel osobne.. ale eh chápeš. AK by som to musel robiť znova s nejakým jeho nástupcom." Zľahka som sa uškrnul, nie obavene, skôr utrápene, až otrávene, ako keby som sa chystal urobiť niečo nepríjemné čo sa mi jednoducho hnusý. 
"Až tak dobre ma Jason neplatí." Dodal som. Zas raz niečo riešiť cestou násilia. Ale keď ono s rasistickými kreténmi sa toho o moc viac robiť nedá.

"Je tu možnost."  upřímně nečekala že by Maraka zabil ale co jí do toho bylo. Buď by ho rozmačkal marak a nebo by Maraka rozmačkal on. Tak či tak neměla co ztratit.  Pokud se chce nechat zabít, tak tu měla ideální prostředek k tomu.
"Mak-gora" čekala zda by se chytil na tuhle věc a když se nechytil tak kývla hlavou a začla vysvětlovat.
"Ritualistický souboj. Jedna zbraň, žádné brnění, žádná magie, žádné jedy. Na život a na smrt. Je to duel na čest. Většinou... je to o pozici vůdce. Což by v tvém případě nešlo. Ale..." řekla ono ale
"Není tomu tak vždycky. Někdy náčelník vyzve jiného náčelníka. Pokud bys ho porazil klan by neměl jinou možnost než dbát na tvé přání a odejít." řekla s úsměvem. A orci za ní se nechápavě podívali jeden na druhého a pokrčili ramenama. Očividně se jim tohle moc nelíbilo ale ... co mohli dělat?
"To že nejseš náčelník je putna. Můžu říct že si ze sousedního elfského kmene... Sežerou to aji s botama." řekla a udělala lehký shrug.
"Samozřejmě by nejvíc ideální dovést toho Jasona... Který je skutečným "náčelníkem"." řekla zamyšleně ale byl to long shot takže to ani dál neříkala. Byl to její původní návrch který chtěla dát komukoliv kdo tohle místo vzal útokem.  Chtěla to říct aji tomu zeleňáčovi ale tihle po něm hodili sekeru dřív než se k němu dostala.

Môj plán cez náčelníka ktorý inému orkovi odkrútil hlavu, prepáliť dostatok veľa arcanickej mágie na to, aby z jeho tela ostal popol.. zrazu zlyhal. Vôbec som tieto ich rituáli nemal v láske, ako som práve zistil.
"Ou.." Zamrmlal som si skôr pre seba a na chvíľku som sa nad jej slovami reálne zamyslel.
"Jedná sa o nejakú.. konkrétnu zbraň?" Spýtal som sa jej a ruku som položil na katanu. No v hlave sa mi začal vytvárať taký ten obraz toho, ako stojím bez brnenia či mágie voči nasratému, veľkému svalnatému orkovi ktorý cez berserk pravdepodobne ani len nebude cítiť, ak do neho meč zabodnem. Ako by som vôbec niečo také zabil? Bol to ich veliteľ, musel byť.. silný. No ako silný? Prednedávnom by som sa bez problémov na túto cestu dal. Ale po tom ako som bojoval s princom... nah, existovali jedinci ktorý jednoducho prevyšovali moje chápanie.
"Hmm.. môžem sa spýtať Jasona len, absolútne nechápem, pre čo by niečo také robil. Proste by stačilo ak by dal rozkaz a.. " Naznačil som smerom k táboru za ňou. ".. chápeš. Na kmeň je vás dosť ale voči lordovi? voči kráľovstvu? Ts.." Zakýval som hlavou. No to som jej hovoriť nemusel, ona to chápala.
"Nemôžeš náčelníkovi povedať že som pretiahol jeho papa alebo také niečo? Niečo čo by ho vyprovokovalo prísť.. sem? Neplánujem bojovať fér chápeš.." Pokrčil som ramenami. Ostatne to čo navrhovala ona by bolo viac nežn efér voči mne.