Lewsbry

Neplánoval som sa k nim priblížiť. Ako sa .. pravdepodobne sčasti aj vďaka môjmu kúzlu, prechod otvoril a po skale sa vydali ďalší dvaja netopiery, v podstate som stále v sede po tom na zemi vypálil ďalší Ramz, a ak som mal čas a trafil som ho, tak aj po tom druhom. Nechcelo sa mi moc vstávať na nohy a zas sa pustiť do boja katanou. Nie, ak som to vedel dokončiť touto bezpečnejšou cestou a pekne na diaľku.

Netopýři pištěli a pištěli a tak se Kazehayovi těžko mířilo. Navíc si instikntivně jednou rukou snažil zacpat uši a tak pálil jednou... podruhé a potřetí. Prakticky dokud mohl. Nevěděl kolikrát vystřelil. Avšak po chvíli už křik neslyšel a viděl dva netopýry na zemi. Jeden byl na několik centimetrů od něj. Jediné co slyšel byl křik netopýra z jeskyně jak tam piští z té rány co mu Kazehaya uštědřil a to bylo tak vše. Nevěřil že by netopýři byli dost chytří na to aby na něj číhali. Z toho co o nich za tu krátkou dobu zjistil tak bylo jasné že po něm šli docela bezmyšlenkovitě. A tak nějak cítil že tohle bylo vše, co na něj hnízdo hodí. Už jen zbývalo zbavit se umírajícího netopýra.

+140 Arcane
+140 Sword
+1 Síla Vůle

A pálil som.. jeden Ramz za druhým. v podstate až kým sa mi nepodarilo zneškodniť aj predposledného netopiera. No.. a po tom mi už ostalo zabiť len toho posledného. keďže som sa cítil dosť grogy, rozhodol som sa to dokončiť svojou katanou. Aj keď bol zvuk stále nepríjemný.. bol už len jeden, a moja hlava dosť otupela a tak som ho vnímal len tak na polovicu.

Keď to bolo dokonané, a ja som sa uistil že tu už nič iné nie je.. vrátane mladých, tak som sa dal do pomerne špinavej roboty upaľovania a rezania. Bol to starý zvyk od Thomasa.. a navyše som mal celkom dobrú predstavu na čo "uši" od plummardov použiť. Alchýmiu som zanedbával dosť.. a ak by sa mi od hostinského podarilo kúpiť nejaké vybavenie ako kotol a prázdne flašky.. dnešok by som ešte zužitkovať vedel. 
Zas som si raz cez tvár natiahol kus handry, ktorý som aj navlhćil, a následne som sa po zozbieraní uší vydal smerom von z jaskýň. Bol som rád za to ticho.. neuveriteľne rád. Stretnúť tak niekoho kto by na mňa začal hulákať, asi by som sa neudržal a zarezal ho.

A tak zabil toho posledního jednou rychlou ranou, a byl na cestě ven. Netrvalo dlouho najít cestu zpátky. Přeci jen to byla stejná cesta, jakou šel sem.

Když vylezl ven, všiml si že tam ještě čeká Sven, opřený o skálu
"Well well well. Color me impressed." řekl Sven skoro až pochvalně když vyšel ven Kazehaya. Vypadalo to že nečekal že se vydere ven živý a zdravý.
Sven se podíval do jeskyně a poté ohrnul nos nad smradem který se odtud táhl. Očividně tu na něco čekal ale nějak se mu do toho nechtělo.
"Well měl bych je po tobě zkontrollovat. Že tam žádnej nezbyl... Ale moc se mi dovnitř nechce... Tak co kdybych tě vzal na slovo a věřil ti že ti žádný neunikl... a ty zase řekls že jsem je vážně zkontroloval hm?"
Bylo je na něm jak bude reagovat. Přeci jen neměl povinnost mu tímhle způsobem vyhovět a kdyby skutečně nějakého minul Jason by se dozvěděl že mu lhali.

+ 10 uší z Plummardů

Vytrepal som sa z bane s vakom plným uší od netopierov, respektívne plummardov. Bol som citlivejší na svetlo. v rukách som zas raz držal jednu už dohárajúcu fakľu, ktorú som len pri vchode hodil niekam na skalnatú zem a s chuťou som si odpľul a nadýchol sa ako tak čerstvého vzduchu.

"Oh.. " Bol som trocha prekvapený z návrhu, ktorý mi vonku hraničiar dal. Celkom so ho zvaźoval, no .. predsa len mi nechcel požičať sieť. Len som teda nakoniec pokrčil ramenom.
"Všetci čo boli vnútri, sú mŕtvi. Ak sa tu v priebehu ďalších pár dní nasťahuje ďalšia tlupa.. eh.. nie je môj problém." Pokrčil som ramenom. Predsa len tak úloha neznela, ak som si dobre pamätal. Mal som vyčistiť jaskyňu od Plummardov. A bol som v tom, že sa mi to podarilo.
"Rob čo chceš.. cestu späť nájdem, ďakujem." Dodal som následne. Potreboval som si trocha odkašľať, kvôli divnej pachuti, ktorá sa mi z toho smradu robila v ústach. No a ak už hraničiar nemal čo dodať, tak som sa vydal späť do Eagle Nest.

Sven očividně neměl radost z toho jak neutrálně mu odpověděl. Co po něm chtěl bylo aby ho vlastně kryl a řekl mu "Jo v pohodě neprásknu tě".
Jason mu totiž rozkázal aby jeskyni prověřil, pro případ že by něco minul. Aby věděl že skutečně dovnitř může poslat dělníky. Svenovi se dovnitř nechtělo. Prodírat se temnými chodbami plných hoven a smradu... Teď mu však nedal jinou možnost.
Máchl teda nad ním rukou když ho tam nechal u jeskyně a řekl.
"Fajn. Tak běž." takovým pasivně agresivním tónem a když šel do jeskyně tak si mlel pod vousy jestli to má vůbec za potřebí na staré kolena a něco o "dnešní mládeži"

A tak si tedy šel po svých. Cesta byla poměrně bezpečná ale slunce už se přehouplo daleko přes poledne a tak zde mezi skálami byla docela stín. Teprve až když vylezl z údolí bylo vidět že je ještě pár hodin do setmění.
Do "Eagles Nest" to byla kratší cesta než sem. Přeci jen hraničářova chatka byla trochu z ruky. A tak tam dorazil zrovna ve chvíli kdy většina rekrutů odcházela. Při pohledu na něj se mu obloukem vyhnuli.
Byl docela pohled na něj. Přeci jen měl na sobě několik litrů krve, šaty mohl prakticky vyhodit, pochyboval že se to z nich dostane, a smrděl že na něj štěkali psi z vesnice.
První kdo si ho všimli byli dva stráže, které ho předtím pustili dovnitř, jeden z nich si vyvrátil žaludek. Zda-li to bylo z toho pachu nebo z té krve, Kazehaya nevěděl.
Druhý strážce měl co dělat aby toho prvního nenapodobil.
Tentokrát nepotkal strýce, nádvoří bylo prázdné. Tedy až na Jasona. Stále bylo totiž slyšet jak někdo mlátí do kovadliny.

Bolo mi celkom jedno čo si o mne hraničiar myslel. Možno sa mi to časom vypomstí ale hej. Bola to jeho práca, rovnako ako tá moja bola zbaviť sa tých potvor.

Do Eagles Nestu som sa dostal pomerne skoro. Aj keď som cestoval prevažne v tieni a tak sa vzduch okolo mňa zas o niekoľko stupňov ochladil. Nebolo to bohvie čo, už vôbec nie, keď sa na mňa lepilo toľko krvi od Plummardov, koľko som jej na sebe mal. Cítil som sa odporne. A keď zaschla.. 

Ako som priśiel k bránam, tento krát som vôbec nemal problém prejsť. Prvý zdráždnik sa vyvrátil rovno. Dobre že nemal zatvorenú helmu. ten druhý no.. vyzeralo to tak, že ho tiež pekne naplo.
"Zdravím páni.." Neodpustil som si suchú poznámku a následne som sa vydal priamo k hradu, čo bola ešte niekoľko minútová prechádzka. Rekrúti sa na cvičisku už nenachádzali, res som ich stretol práve vo chvíli, keď začali odchádzať. No a oni sa mi pochopiteľne vyhli. Pred tým ma pravdepodobne videli v takom humornom svetle, moźno trocha otravnom.. teraz? hej, vsadil by som zvyšok svojich peňazí že so mnou ani jeden z nich nechcel mať nič spoločné. To som však v pláne nemal, čo už..

No stále som počul trieskanie kovu o kov, ktoré vychádzalo z kovárne. Zamieril som teda tam, snažiac sa ignorujúc zápach, ktorý zo mňa musel ísť. Ja som ho už úprimne ani moc necítil. No to bolo z toho dôvodu, že si naň musela moja hlava zvyknúť.
"Lord Jason?" Spýtal som sa nahlas ešte pred tým, než som sa nejak priblíźil. Nechcel som aby po mne to kladivo hodil .. predsa len.

Jason a jeho rytmické bušení kladiva se nedalo přeslechnout. Bylo docela zarážející že nad tím ztrávil téměř celý den. Pravdepodobně tu nebyl nikdo jiný kdo by to udělal.
Sudy kolem, které byli předtím prázdné, byli po okraj plné hrotů na šípy. Jeden sud měl bodkin hroty a druhý měl hroty připomínající šipku.
Jeden na zvířata a na neozbrojené, druhé na zbroj. Co se však krátilo bylo ingoty. Vypadalo to že Jason už vyčerpal to co měl připravené. Zda to bylo všechno co tu bylo a nebo vše co chtěl vyrobit, těžko říci.
"Hm?" řekl nepřítomně a podíval se kdo po něm volá. Když ho uviděl od krve kladivo se mu zarazilo v jedné podobě a nesneslo se na kovadlinu. Nic však neříkal a až na počáteční zaražení si zachoval stejný výraz.
Kladivo poté položil ke kovadlině přestal. Stejně jako předtím si otřel ruky hadrou a umyl si obličej v sudu. Poté naznačil na Kazehayu aby udělal to stejné.
"Beru to tak že je práce hotová." řekl a neptal se na detaily jelikož ho nezajímali. Důležité bylo že to je hotové a jak se mu to povedlo bylo pasé. Ostatně čekal že Sven bude mít co dodat jestli byl sám a podobné věci.
Což mu připomnělo.
"A Sven?"

Aj by som si pošúchal oči, ale radšej som si to rozmyslel. Predsa len infekcia a podobné veci. Zas som si však odpľul. Okay.. nezvykol som si na smrad, stále ma štval. 
"Yo.." Pozdravil som môjho pravdepodobne nového lorda a len som vďačne ruky odviazal od bandáží a ponoril ich do vody, kde som si ich poriadne aj s tvárou vyumýval. Aspoň niečo.
"Hai.." Odvetil som mu na súhlas a zároveň som prikývol hlavou, aby som tomu dodal váhu. Predsa len on nemusel vedieť čo to znamená "Hai", ale dovtípiť sa to mohol.
"Išiel to po mne skontrolovať a ja som naň nečakal." Zas pomerne strohá odpoveď. Doumýval som si tvár a len som pokrčil ramenom, pomaly som zo seba začal dávať dole kabát.. ak už nič iné, aspoň ten som musel vydrhnúť. Nemusel byť pekný, ale nemusel smrdieť.
"Mám na neho počkať? Som ubytovaný v hostinci kúsok od brány. Zišla by sa mi kúpeľ .. tak môžem prísť po tom." Dodal som a spýtavo som sa na Jasona pozrel. Ruka mi pri tom skôr tak automaticky zašla na rukoväť katany. Len som si ju oň oprel. Bol to zvyk, ktorého som sa nechcel zbaviť.

Byl trochu zkleslý že teď musel čekat, což moc neměl v lásce. Ne že by byl netrpělivý jen mu to přišlo jak zbytečná ztráta času. Na druhou stranu to nebyl člověk kdo by věřil jeho slovu jen tak pro nic za nic. A tak mu nezbývalo nic jiného než právě to.
Nakonec tedy kývl ale ne na všechno.
"Někoho za tebou pošlu až mě Sven řekne víc." řekl mu a pak mu mávl na rozschod. Přeci jen jeho Pragmatismus byl takový že ho zatím nějak nepochválil ani nic podobného. Po pravdě měl pro něj už připravený další úkol a nejradši by to měl z krku teď ale co se dalo čekat.
Něco málo přeci pro něj udělal. Mávl na něj ať ho následuje a přišel ke stolu kde cosi hrubým písmem načmáral. Nedělal žádné kudrlinky ani to nebylo moc úhledné. Dokonce tam nechal šmejr od železa takže dopis byl začerněný. Poté nad svící, jejíž plamen už se skoro dotýkal stolu, rozžhavil rudý vosk a udělal pod dopis pečeť.
"Dej to hostinskému." řekl mu prostě a poté by mu mávl na odchod.

Prikývol som. Nič viac som teraz nechcel.. len sa okúpať, oddýchnuť si a možno povariť niečo z tých uší, ktoré som nasekal od netopierov. Predsa len by bolo dobré ich buď usušiť, alebo spraviť ešte takto za čerstva. Keby že zhnujú.. tak by ma ten smrad asi naozaj zabil.. no..
z mojich myšlienok ma vytrhol Jason, ktorý ma zaviedol k stolu, kde načmáral niečo na zdrap papiera ktorý zapečatil a následne mi ho podal. 
"Uhm.." Prikývol som a papier som si strčil do náprsného vrecka plášťa. To zakrvavené nebolo ono.. môj plášť sám o sebe nebol premokavý a tak sa tam krv nedostala. Následne som sa od tohto rádoby hradu vydal do hostinca.

Mal som v pláne podať mu list a následne ho poprosiť o prichystanie kýbla s vodou, najlepšie niekam von, kde som to mohol poriadne ušpiniť. Chcel som najprv vykúpať seba, no a následne aj moje oblečenie. Aspoň do nosnej miery.

Cestou zpátky se nic zajímavého nestalo, přeci jen tu moc živo nebylo. A tak prostě došel do skoro prázdné hospody, prázdné až na hospodského, předal mu dopis a hospodský si ho pomalu přečetl. Očividně to nebyl nejlepší čtenář ale číst uměl.
Jednalo se prakticky jen o to že má jeho ubytování brát do odvolání jako službu jeho pánu. Vysloveně ale napsal pouze ubytování. Jídlo bylo stále na Kazehayu.
Hostinský ho aji poslal k sudu, který používali na koupel a řekl mu že ho může použít aji k vyprání jeho věcí.
Pak už bylo na něm jak zbytek času využije.

Nom, toto bolo trocha sklamanie. Nečakal som nejaké extra služby ale na to, že som mu práve vyčistil jeden z dolov ktoré mu budú zarábať peniaze welp.. mohol k tomu hodiť aspoň obed. No povedal som si, že to stále viac menej bola len skúška.. a možno po nejakej ďalšej budem mať zopár ďalších benefitov. Ono ak nie, tak by môj pobyt v "Eagles nest" nebol vôbec dlhodobý.

S mojim časom som naložil naśledovne. Najprv som zo seba dal dole svoje veci, okúpal som sa a poriadne vydrhol, no a následne som sa snažil vydrhnúť aj svoje veci. Voda v sude bola nakoniec tak červená, ako keby sa v nej nachádzalo nejaké sladké víno. A mimo iné.. zmesky z špiny, ktorú som na seba za ten čas cesty a boja stihol nabrať.
Keď som sa zas raz cítil ako človek, v podstate som len oddychoval. Ležal som v mojej posteli, podriemaval a rozmýšľal nad tým, ako použiť uši, ktoré som mal momentálne vo vaku uložené pri okenici. Chcelo to vymyslieť niećo rýchlo. Možno by som aj začal ale.. keďže som nevedel kedy ma Jason zavolá - očakával som že to bude skoro - tak som nevede, koľko by som na lektvari mal času.

Druhý den ráno, těžko říct kolik bylo hodin ale bylo to rozhodně brzo. Se ozývalo bušení na dveře jeho místnosti.
Poté co Kazehaya otevřel, ať to bylo po jakkoliv dlouhé době, mohl vidět že za dveřmi stál Jason.
"Hm..." kývl na pozdrav. Narozdíl od něj vypadal že už je nějakou chvíli na nohou. Což bylo docela zvláštní jelikož slunce ještě ani zcela nepřehouplo přes horizont.
Jason měl na sobě tuniku a vlasy měl stáhle za hlavou. Vypadal trochu lépe jak kovář ale o dost hůře než "Lord".
"Sven potvrdil to co si říkal." řekl mu jen tak mimochodem a kývl k němu, chvíli poté co překročil prah a poté téměř v zápětí vytáhl opět zapečetěnou obálku a podam mu ji se slovy.
"Potřebuji někoho kdo by tohle doručil do Ulricovi síně."
Když si Kazehaya obálku převzal mohl cítit že uvnitř je cosi jiného kromě dopisu. Vypadalo to jako nějaký prsten, podle hmatu, ale skrze červenou obálku s orlem nemohl vidět co přesně to je zač.
"Je to pro jednoho známého kdo by nám výměnou mohl poskytnout nějaké lidi a já nemám moc koho postrádat jelikož Sven..." řekl skrze zuby ohledně muže kdo měl cestu podniknout.
"Je zaneprázdněn." dodal prostě.

Nakoniec to vyzeralo tak, že ma dnes Jason už nezavolá. A tak som zas raz zašiel za hostinským. Potreboval som niekoľko vecí. Nejaký starý kotlík, niekoľko prázdnych lahiev ktorých sa vedel zbaviť a ďalšie veci som si viac menej vedel zaobstarať aj sám. Predsa len za vodu som nemusel platiť, stačilo si ju ísť nabrať von. Mal som v pláne si v izbe spraviť takú tu základnú alchymistickú.. niečo, no a uvariť si potiony ktoré by zlepśovali sluch, a dovolili mi tak trebárs pohybovať sa v tme bez toho, aby som sa príliš potreboval spoliehať na moje oči. Hostinský mi dal to, čo som ptoeboval s tým, že sa na cene dohodneme neskôr. Teda.. nečakal som že by to bolo niečo extra drahé.. rpedsa len, druhá až tretia ruka ...

Ďalšie ráno ma zobudilo klopanie. Rozlepil som oči a len som na dvere hodil jedne nevrlý pohľad.
"Hrmpf... hai hai.." Vyšlo z mojich úst, a ja som sa na posteľ najprv posadil. Bol som trocha rozlámaný. Ani nie tak z námahy, ale v posteli som už nejaký čas nespal.. a tak ma tá mäkkosť doslova odrovnala a ja som v nej zarezal jak bábika. Bol som nahý, no to som teraz neriešil. Postavil som sa na nohy a s rozpustenými vlasmi som podišiel k dverám, ktoré som otvoril. 

Prekvapene som sa pozeral na Jasona. Moje vlasy boli.. no takmer dredovité, ale viac menej čisté.. no hrozne strapaté. Možno by bolo na mieste sa ospravedlniť, no nespravil som tak.
"Ohayo?" Zamrmlal som a cez rozlepené oči a takmer zalepené uši, zaznamenal, čo po mne vlastne Jason chcel. Len som do rúk zobral obálku, ktorý som si v ruke poťažkal.
"Lordovi Ulricovej siene?.. alebo mám nájsť niekoho konkrétneho?" Spýtal som sa a len som obálku zatiaľ položil na jeden zo stolov.

"Ne ... Lordovi ne."  řekl a zakroutil hlavou.
"Jedná se o místního lichváře. Jmenuje se Edwin. Místní už budou vedět. Jsem s ním domluvený na obchodu." řekl mu a z toho jak mluvil to znělo jakoby uvnitř toho dopisu bylo něco docela cenného. Přeci jen každý rod měl něco co by se v nejhorších chvílích dalo zpeněžit a vypadalo to že přesně něco takového teď měl Kazehaya v ruce.
"Najdeš ho v hospodě u hradeb. Zlámaná Vdova." řekl mu pravděpodobně název hospody a poté dodal a ukázal na pečeť na dopise která ho držela zavřený.
"Pouze pro jeho oči. Jsou tam dosti důvěrné informace." řekl mu Jason. Okem poté přejel po kotlíkách a lahvých ale nic neříkal. Spíše si jen udělal mentální poznámku. Poté dodal.
"Dotazy?"

Pri vysvetľovaní som sa načiahol po čutore s vodou, z ktorej som si odpil. No a snažil som sa popri spracovávaní informácií aj trocha prebrať. Áno.. mohol by som byť hore v momente, no to by to musela byť pohotovosť.
"Ahh... chápem." Šepol som s chápavým prikývnutím. Vyzeralo to pomaly, ako keby sa snažil kontaktovať nejakú zberbu ako vrabčiakov či tak. Hej, tomuto miestu by to mohlo len prospieť.. a ja nie som nikto, kto by mohol súdiť.
"Edwin Lichvár." Zopakoval som a na chvíľku som sa zahľadel ako keby niekam za Jasona. Následne som si zas len pre seba prikývol presvedčený, že to meno nezabudnem. Pamäť som mal predsa len vždy dobrú. Jedna z vecí, ktoré mi ostali po Thomasovi.

"Ísť za Edwinom, Lichvárom, ktorý prebýva v hospode s menom Zlámaná Vdova." Zopakoval som ešte raz na jeho otázku o dotazoch. Len som pokývol hlavou.
"Ak mi nechýba žiadna ďalšia podstatná informácia.." na chvíľku som sa zahľadel Jasonovi do očí.
"Tak to bude všetko čo potrebujem." Dodal som následne, pár krát som žmurkol a Jasonovi som sa otočil chrbtom, berúc list zo stolíka. No nepresunul som ho ďaleko, len som ho pre zmenu hodil na posteľ.

Chcel som sa obliecť, veci som už mal usušené, keďže som využil kozub na dolných poschodiach. Len mi stačilo nahodiŤ si ich na seba, dať si obálku do náprsného vrecka pod tuniku a následne vyraziť ďalej. Jednu z mojich katán (tú normálnu), som pri tom nechal opretú o roh miestnosti, a taktiež som si tu nechal väčšinu vecí, ktoré som jednoducho nepotreboval. Vrátane všetkých novo vzniknutých lahvičiek.

Potreboval som sa najprv dozvedieť cestu, no to som sa mohol spýtať kohokoľvek. Nebol som si úplne istý či tadeto chodil dostavník.. a ak áno, pravdepodobne by som ho aj využil. To bola moja prvá priorita.

Byl docela rád že se chytnul hned. Přeci jen nepotřeboval a ani nechtěl tady ztrávit celý den.
Ne že by mu vadil fakt že je nahý. Jason si za dobu v kasárnách užil více než jednu mužskou nahotu ale nikdy jí moc nehodoval. Proto se na něj koukal docela hlostejně. V jeho očích mohl být stejně tak oblečený a výsledek by byl stejný. Měl toho dost na práci po včerejší debatě se Svenem a proto vstával takhle brzo.
"To by bylo vše..." řekl při odchodu a pak... přeci jen dodal.
"Doufám že s tím neutečeš. Nemám jich na rozdávání." řekl a ukázal na obálku s prstenem. Poté odešel a nechal ho tam s dopisem a odešel se věnovat svým povinnostem

Cestu hledat nebylo zapotřebí. Ukazatel značil že několik kilomterů jižně, né více jak dva dny cesty, se nacházelo místo kam směřoval.

Chladný vzduch ktorý sa do mňa oprel, keď som vyšiel z hostinca, mi vyvetral hlavu. Pár krát som sa zhlboka nadýchol a nechal vánok, nech mi rozčesáva vlasy.. no a naśledne som si vlasy a uši zas raz obviazal bandážmi, dal som si na hlavu slamák a tuhšie som sa zababušil do cestovného plášťa, ktorý bol viac červený než kedykoľvek pred tým. Ani to nebola pekná červená.. skôr tmavá, takmer čierna.. 
V Eagles nest som našiel ukazovateľ, ktorý značil smer cesty k Ulrics Hall. Malo to byť niekoľko kilometrov, maximálne dva dni cesty.. aspoň poľa môjho odhadu. Len som si pre seba prikývol, potľapkal som si vak v ktorom som mal nejaké to jedlo od hostinského (ktoré som pred tým musel kúpiť), a vydal som sa po vlastných, pomerne svižným krokom. Na cestu som sa celkom tešil. Aj keď na koni by som si ju možno užil trocha viac.

(presun)

A tak po velmi tiché cestě, dorazili navečer do Lewsbry. Vesnice byla ještě více mrtvá než tomu bylo přes den.
Kaze byl sám. Edwin se od něj odpojil a zamířil rovnou do Hradu. O tom co tam chtěl dělat se mohl jen Kazehaya dohadovat, ale měl určité nápady. Sám proto zamířil do hostince, kde čekal obvyklou účast a také se mu jí dostalo.
Hospoda vypadala stejně jako když jí opustil. Mrtvě a osamoceně.
Dokonce musel chvíli bušit na dveře aby se dostal do hospody kterou hospodský před nějakou dobou zavřel.
Eventuelně, ať už dělal cokoliv usnul. A na druhý den ráno se prospal bez nějakého přerušení. Očividně za ním nikdo nedošel aby ho potřeboval nutně teď a tak měl čas pro sebe a mohl se sám rozhodnout co bude dělat.

Chvíľu trvalo, kým sa mi podarilo dostať sa do mojej izby. Tak trocha som si nechal v hlave poznámku, že si musím nájsť spôsob aj na nočné von/dnu, napríklad cez okno? Kto vie. Nie je to vlúpanie, ak je to moja izba nie? No nakoniec mi neostávalo nič iné, než ľahnúť si do postele a zaspať. Bol som celkom vyčerpaný z dvoch dní jazdy. Nebolo to totiž dosť na to, aby si moje nohy a zadok zvykli na konské sedlo.

Ďalší deň ráno som sa zobudil sám od seba, pomerne skoro, nespal som dlhšie než sedem hodín no podľa všetkého mi to naozaj stačilo. V podstate som na seba iba navliekol nohavice v samuraiskom strihu a vydal som sa bosky a bez trička von, do chladného vzduchu. Pri odchode som len kývol na pozdrav hostinskému, ak som ho teda stretol.

Mal som v pláne si zatrénovať, čo sa tela týkalo. Predsa len som mohol mať šerm akokoľvek dobrý, ale ak som nezapracoval aj na mojej fyzickej stránke, hociktorý pleb s lepšou životosprávou ma jednoducho mohol .. premôcť po fyzickej stránke. Trocha ma stále bolelo  ego po tom, ako som dostal na prdel od princa... nebudeme si klamať. A tak som započul svoju dennú rutinu, ktorú som mával ešte na ostrovoch. Len pochopiteľne o niečo ťažšiu. Behanie okolo Eagles nest, nejaké tie šprinty, nejaké to posilovanie, a taktiež Iado, aj keď len v podobe tieňového boja a pilovania techník a predstavovania si svojich súperov.

Po Kazeho tréninku k němu přišel Edwin. Viděl ho už z dálky a tak se pravděpodoně neměl čeho bát. Nebylo to tak že by se k němu plížil s nějkým postraním úmyslem či něco podobného. Měl na sobě celkem "casual" oblečení. Bíle triko, lněné kalhoty a obyčejné boty bez tkaniček. Dal se zplést za normálního měšťana a i tohle ale vypadalo jako luxusní oblečení v tomhle kraji. Nesnažil se tedy zapadnout ale spíše se nesnažil okolní lidi děsit.
Jeho tetování byli zakryté a vlasy umyté. Vypadal docela k světu. Ovšem Kaze v něm stále viděl tu podobu se kterou se setkal jako první. A byť se snažil sebevíc, žluté zuby mu zůstali.
Edwin vycházel směrem od vesnice když kazeho potkal.
"Zduř." řekl mu stejný pozdrav jako už předtím.
"Řekl jsem Jasonovi o naší cestě." řekl prostě aby tak nějak viděl proč je tady. No nešel k němu se zbraněmi takže to muselo dopadnout nějak relativně dobře.
"Není to moc muž na detaily. Tak či tak věřil mému úsudku." řekl prostě Edwin. O jeho úsudku už veděl svoje. Ve zktatce. Lhal jim v mnohém ale nebylo to o ničem co by jim bylo na škodu.
"A kdybys měl zájem je tu pro tebe i nějaká ta práce."

+20 Sword

Počas môjho cvičenia som si kútikom oka všimol, ako ku mne kráča Edwin. Keďže bol ale zatiaľ ďalej, tak som mu nevenoval pozornosť a pokračoval som vo svojej "kate" s katanou aj naďalej. Bol som už celkom spotený, no nebolo to to úplné vyčerpanie. Nesnažil som sa zničiť hneď na začiatku dňa. Stále som potreboval fungovať.
"Ohayo!" Pozdravil som Edwina s ľahkým povzdychnutím po tom, ako som zas raz tasil katanu spôsobom, akým to robia v Iado. V podstate mohol počuť hlavne to "Yo" a tak to znelo ako celkom univerzálny pozdrav. No nechcel som ho ignorovať.. a tak som sa zas vzpriamil, hrot katany som sklopil k zemi, o ktorú som ju položil.. a o katanu som si oprel obe ruky.
"To rád počujem." Povedal som s istou dávkou úprimnosti a na Eda som sa celkom.. veselo uškrnul, hravo, ako týnedžer, čím som v podstate bol.
"Niečo konkrétne? Či skôr.. na štýl "buď po ruke?" " Spýtal som sa ho po chvíľke premýšľania a zatiaľ som sa tam stále len opieral a oddychoval.

Na jeho pozdrav nereagoval nějak zvláštně. Jen kývl.
Když se ho zeptal na to jestli šlo o něco konkrétního tak přeci jen kývl a začal.
"Jason je toho názoru, že potřebujeme lidi. Bez nich je to tu tady jen jedna velká ruina. A k tomu je potřeba udělat více možností a více ... benefitů pro to aby se vrátili zpátky." řekl a zdělil mu to co pravděpodobně řešili spolu s Jasonem nahoře.
"Věci jako ten důl." dodal aby to ukázal na příkladu.  Poté sáhl do brašny kterou měl připlou na opasku a vytáhl mapu a poté mu mávl aby ho následoval.
O několik chvil došli zpátky do hospody kde ji konečně rozroloval na stůl a sedl si k němu. Byla to mapa toho rajónu který patřil Jasonovu rodu a na něm byli různé červené značky které pravděpodobně měli nějaký účel. Nemusel ale hádat dlouho jelikož na jednu z nich ukázal.
"Tohle jsou věci které je třeba vyřešit. Každý z nás dostal podobnou mapu s nečím co by bylo pro jeho expertízu." řekl mu prostě. Také si vzpomněl něco matně o tom že sven byl zaneprázdněnej. Pravděpodobně to ani jeho neminulo.
"Mám ti říct... abys začal tady." řekl mu s mírným povzdechem Edwin. Pravděpodobně už měl od Jasona nějaké lehké instrukce. Poté ťuknul na značku východně od Lewsbry.
"Jedná se o starý dřevorubecký kemp a údajně je tam nějaká kletba či co... přesně nikdo moc neví jelikož Sven se k tomu místu ani nechtěl přiblížit. Jen víme že tam nebyla před tím nájezdem. Jestli půjdeš pro Inkvizitora a nebo jestli se to o to pokusíš sám je na tobě." řekl prostě a dodal s hlasitým výdechem skrze jeho nosní dírky. Očividně přišla ta horší část. Ostatně tomu značilo i jeho svraštělé obočí.
"Ohledně peněz... tam je největší problém. Na zlomení kletby jsou pravděpodně největší výdaje ze strany inkvizitora... někdy chtějí až stovky zlatých. Který my nemáme... Takže 50 zlatejch je vše co jsme schopní naschromáždit..." řekl mu prostě a jednoduše.
"Pokud si troufneš sám je to tvoje. No a pokud seženeš inkvizitora pod cenou tak si zbytek můžeš nechat." řekl mu a zavřel jeho monolog

Prikývol som. "To znie rozumne." Predsa len bez ľudí to nešlo. Aj ten najviac nedobytý hrad a najkrajšie pastviny by čoskoro schrátrali do džungle a ruin. Nie že by som toho niekedy bol svedkom, ale toto miesto hovorilo samé za seba.
No a tak sme sa vydali späť do hospody, pri ktorej som si zas založil katanu do púzdra a ešte pred ňou som sa rýchlo opláchol s vodou zo studne, aby som príliš nezapáchal. Síce to tak posledné dni nevyzeralo ale.. na čistotu som si dal celkom záležať. Predsa len som bol civilizovaný človek.

Sadol som si teda za stôl a pozrel sa na mapu, ktorú vytiahol Edwin. "Oh.. mojou expertízou je okultizmus." Zľahka som sa pousmial. Kliatba vôbec neznela.. dobre. Ono posledne keď som išiel do niečoho úplne neznámeho, tak ma to stálo život. No hej, bol som mladší.. sprostejší.. Na chvíľku som si pošúchal bradou, no bez bližších info som nemal nad čím rozmýšľať. Odpustil som si poznámku o tom, že sa Sven celkom fláka.. a následne som prikývol.
"Dobre, pôjdem si to miesto obzrieť... a uvidíme. Vyhľadám teba alebo Jasona, keď sa vrátim. Pre ďalšie info" Postavil som sa a len som rukou naznačil k mape. 
"Môžem?" Predsa len, ak každý dostal mapu, tak pravdepodobne táto patrila mne, nie? Mal som v pláne sa ísť do izby trocha pripraviť a v podstate vyraziť hneď, ako to bude možné.