Kiyosaki

Nový měsíc sebou přinesl nové lidi na Kiyosaki. Kopec už se začínal podobat mýtině a lidé co pracovali na hradu byli vidět jak se zbavovali špalků, který stále koukali ze země. Jiní byli vidět jak zarovnávají vrchol kopce potřebné ke stavbě. Začínali se také vztyčovat špagáty kudy měla vést zeď. Yoshitsune, byť opilec, ji podle archytekta samotného naplánoval velmi chytře a tak bylo potřeba málo změň.
Madarame jako samotný se začal potom starat o jejich finance, o nové muže a o vše ostatní. Kazehaya tak měl stále dost na svém talířu ale už toho nebylo tolik aby neměl čas, jak on řekl, na sebe.
Yognarr už také začal pochycovat nějaké ty slovíčka. Dětská mysl přeci jen chápala ty jazyky trochu rychlejš než ta dospělá a tak už dokázal něco málo vykomolit.
Takeshi měl s gangy pravdu. Skutečně bylo lepší počkat na jejich první tah. Trvalo necelé tři týdny a gangy skutečně ukázali jako poměrně chytří jedinci. Jakmile jim bylo naznačeno že ve městě nejsou výtaní a s Takeshiho "Varováním" v podobě napíchnutých hlav na kůl jim bylo jasné co se stalo když půjdou proti nim.
Starosta ho informoval že většina bývalých gangsterů opustila ostrov.


Uplynulo přesně 26 dní od chvíle kdy spolu s Hikari naposledy promluvili. Kazehaya zrovna seděl u stolu když dorazil právě Madarame.
"Mladý pane je zde pár věcí které si žádají Vaši pozornost." začal jeho vlastním monotóním tónem, který však měl jasný podtext.
"Ohledně dovážky železa... Naše lodě začínají hlásit více a více pohybu v téhle oblasti. Nejspíše se doslechlo že se zde po vodě pohybují větší sumy peněz z našeho menšího obchodu." menší obchod byl samozřejmě obrazně řečeno. Stavba hradu přinášela jistý zisk a měla i obrat. Samozřejmě s různými nákupy a s různými pohyby po vodách zde byli aji rizika. Bohužel jedno z nich teď přišlo
"Chci tím říc že jsme přišli o týdenní přísun železa, který činní 25 Yoků (Místní váha). A tím i o 280 Amethystů (Zlatých)." což byla poměrně četná sumička peněz. Nic nad čím člověk mohl jen tak kýchnout. Madarame si toho byl vědom a tak nepříchazel jenom s brekem ale i s řešením.
"Po probrání situace s Takeshi-sama je zcela jasné že se jedná o piráty z Morino regionu. Vzhledem k diplomatické situaci je tedy nemůžeme vytrhnout, jak se říká, za kořen ale budeme to tak muset udělat na vodě. Co doporučuji je oddělit jistou částku našeho dřeva na stavbu lodí, výstavbu přístavu a najmutí posádky, aby jsme měli čím bránit průplav mezi Kiyosaki a pevninou."



+1 Charisma
+1 Vnímání
+280 Sword

Kazehaya

Obrátil som hlavu k môjmu učiteľovi, ktorý práve prišiel s novinou, ktorá by sa len sťažka dala zaradiť medzi radostné alebo pozitívne. 
"Madarame-san." Poukázal som na prázdnu stoličku, ktorá sa nachádzala pri stole, za ktorým som sedel aj ja.  Ako mi nahlásil správu o pohybe a aj o tom, že sme prišli o týždenný prísun železa a zlatých, mimovoľne som zvraštil obočie. Pošúchal som sa na hlave. Nie že by mi ma nechal v tme, navrhol aj riešenie, na ktoré prišli spolu s Takeshim. Bolo rozumné vyčleniť nejaké drevo na stavbu lodí. Ostatne práve pre to bol tento ostrov pre môjho otca taký lukratívny.
"Koľko lodí by vedelo zabezpečiť prieplav? Povedzme, ak by sme chceli celú vec nepodceniť. Nerobí mi problém celú stavbu hradu spomaliť, alebo na čas pozastaviť." Prehovoril som k môjmu učiteľovi. Piráti.. ktorý sa odvážili zaútočiť na lode môjho otca museli byť buď veľmi blbý, veľmi prefíkaný, alebo veľmi schopný. Teraz na seba v podstate upozornili, tak pravdepodobne očakávali odpor v ich prípadných útokoch.

Madarame si založil ruce na prsou a zmíněnou židly nepřijal. Přeci jen to bylo známka sobě rovnosti a jeho výchova podle zákonů a tradic mu to prostě nedovolovala. Místo toho vytáhl z rukávu mapu s ostrovem a začal ukazovat.
"Mezi pevninou a námi je zhruba 30 kilometrů (řekl něco jinýho ale ať to pochopíme nebudu tu psát všechny jejich arbitrální jednotky xD), Loď s větrem v zádech to zvládne přeplavit za půl dne. Je mnoho možností. Zpočátku bych navrhoval se soustředit na osm lodí. Čtyři v našem přístavu a čtyři v přístavu na pevnině. S každou jednou lodí zásob poslat dvě lodě strážní které se potom vymění s loďmi v přístavu. Což samozřejmě zajístí bezpečnost našich lodí ale problém se všemi ostatními zůstanou. Samozřejmě tím snížíme náklady na posádky jelikož menší počet lodí znamená míň lidí na palubách." řekl prostě. Byla to ta méně agresivnější možnost která zaručovala bezpečí jejich lodí a jen jejich lodí. Pirátství by tedy stále bylo velký problém už ale ne pro ně.
"Druhá možnost je znásobit počet lodí alespoň na 40 lodí a udělat si tak dominanci kolem ostrova. Zajistit že neproklouzne ani racek o kterém by jsme nevěděli. Po čase by jsme zmapovali nejvíce ohrožená místa, místa s nejvíce útoky a vybalancovali lodě tak aby byl na vodách pořádek a mír." řekl prostě Madarema. Každé mělo své pro a proti. Je pravda že v budoucnu bylo na programu vytvořit co nejvíce lodí otázka byla jak dlouho by jim to trvalo. Na co už byl Madarame samozřejmě připravený.
"Řekněme odhadem že stavba lodi se vším všudy by se dala zvládnout za pět měsíců za předpokladu že na jednu loď vyčleníme 12 schopných mužů. Co se týká dřeva tak zhruba 40 pořádných místních dubů by mělo na loď stačit." samozřejmě to nebylo řešení hned na teď.

Kazehaya

Postavil som sa a zhrnul zo stola všetky nepotrebné veci, aby som môjmu učiteľovi spravil priestor pre mapu. Ako ju rozprestrel a oboznámil ma zo situáciou, bolo zjavné že nie je žiadne "krátkodobé" riešenie. Kvôli pirátom sa nielen spomalí výstavba hradu, ale aj obchod ktorý sa v tomto mestečku po mojom príchode začal rozrastať. Bolo by síce v záujme ľudí aby sme chránili aj ich "lode" ale.. jednoducho sme na to nemali prostriedky. No niečo ma napadlo.
"Dobre, pozdáva sa mi prvá možnosť. Na tú druhú podľa mňa nemáme dosť pracovnej sily a nie som si istý, či je zdravé zamestnať polovicu ostrova v tomto priemysle. Lodí by som postavil desať, pri čom by dve z nich boli v zálohe ak by sa im podarilo niektorú potopiť." Vysvetlil som môj dodatok ku plánu a len som poukázal na mestečko, v ktorom sme sa nachádzali. 
"Päť mesiacov je príliš dlho. Pozastavíme práce na hrade a najprv zabezpečíme prístav, inak sa so stavbou nikam nepohneme." Navrhol som. Hrad mohol počkať, vojaci to bez kasárni vydržia aj celé mesiace ak nie roky a toto bola momentálne priorita. 
"Postaráš sa o to?" Pozrel som sa učiteľa. Bola to skôr rečnícka otázka, bolo mi jasné že sa o to postará, pravdepodobne k tomu ešte niečo zaujímavé a chytré aj povie či dodá. Len to muselo ísť cezo mňa. Ostatne ako každé dôležité rozhodnutie.

"Jistě. Současnou chvíli máme 50 lidí na hradě. S takovou cháskou by jsme mohli udělat ... loď za měsíc? Možná déle. Přeci jen tu hovoříme o absolutních amatérech." poškrábal se na bradě. Bude to chtít dobrou organizaci těchto lidí. Někoho zkušenějšího než žebráky a dřeváky.
"Postarám se tedy o to. Najmu i nějaké muže co jsou schopni udělat pořádnou loď. Mezi místními se určitě někdo najde. Konec konců mluvíme tu o ostrově. Samozřejmě se jedná o další výdaje ale jsou to věci které považujeme za nutné." měl pravdu. Přeci jen jedna věc byla naučit žebráky kácet dřevo a nebo vykopat základy. Jiná byla naučit je postavit loď která někam vůbec dopluje. Nejednalo se o vědu a mít někoho zkušeného na jejich dohled bylo jistě potřebné.
"Chcete se o jejich výdaje postarat sám a nebo necháte rozhodnutí na mě?" řekl prostě. Samozřejmě Madarame by nikdy nešel do červených čísel. Přeci jen měl přístup k jejich "ledgeru". Jen byla otázka jestli Madaramemu věřil s touhle věcí.

Kazehaya

Prikývol som.
"Mali by sme sa zamerať aspoň na prvé dve lode, ako eskortu, po tom uvidíme. Nechám to v tvojich rukách Madarame. Ak by boli problémy s peniazmi, vyexportujeme viac surovín." Navrhol som. no následne som si len odovzdane povzdychol. Príliš som túto noc nespal a tak mi rozmýšľanie chvíľu "trvalo" a nieslo zo sebou istú daň, v podobe bolesti hlavy.
"Máš pre mňa ešte niečo?" Spýtal som sa ho, zatiaľ čo som vyhľadal pohár vody, z ktorého som sa napil. Nemohol som stále slopať iba saké, inak skončím ako môj učiteľ śermu.

"Bude to vše." řekl prostě Madarame. Poté už nic jiného tady neměl a práce ho čekala venku. Bylo jí docela dost z toho co tady teď řekli. Upřímně nebyl nadšený že ho sem na ostrov povolali. Přeci jen to bylo docela pokles od Kansaie. Madarame byl však vždy nad věcí a jeho schopnosti, loajalita a i trocha optimismu mu nikdy nedovolili něco takového odmítnout. Tak či tak tu zde byl a hodlal s tím naložit jak nejlépe uměl.
Proto se pouze tedy uklonil a odešel z jejich skromné předsíně.

O půl hodiny později.


Dveře se opět otevřeli dokořán. Nebyl to Takeshi ani Madarame či Yoshitsune. Stála tam Akai ovšem pohled na ni byl teď doslova šokující. Doslova si ji v prvních momentech nedokázal ani vybavit jako Akai nebýt toho stejného oblečení. Vypadala snad na sedmdesát let, kdo ví jestli né víc. Bylo to opravdu bizzarní jak se tahle proměna mohla nastat.
Vlasy měla plné šedin, obličej samá vráska. Oči bledé skoro slepé. Její tělo však stále nebylo pokrčené a vešla dovnitř s rovnými zády a celkem svižným krokem.
V rukou samozřejmě držela katanu zabalenou červenou hadrou.
"Kazehaya-dono." řekla mírně chraplavým hlasem a s mírnou úklonou. Bylo jasné proč zde byla. Samozřejmě si všimla jeho překvapení a jen se usmála.
"Naše metody si vyžadují jisté oběti. Není to však nic nad čím si je třeba lámat hlavu. Za pár dní bude vše v normálu. Tak jako vždy." řekla prostě na vysvětlenou.

Kazehaya

Vrátil som sa teda k svojim veciam, ktorých práve teraz príliš nebolo. Túto miestnosť som používal ako kanceláriu kde som trávil väčšinu času, ak som práve netrénoval alebo nedohliadal na veci osobne. Dvere sa otvorili po druhý krát, keď som k nim podvihol pohľad, videl som Akai. 
Na prvý pohľad som ju nespoznal, no určitá podobnosť tam bola. Vyzerala.. staršie, o niekoľko desaťročí staršie. Aj keď pred tým by som ju odhadoval len na niekoľko rokov staršiu než Kazehaya, teraz by mi mohla byť babkou. Keď sa mi pozdravila, ľahké prekvapenie mi z tváre zmizlo. Bola pravda že som podobný jav už nejaký ten rok nevidel, ale nebolo to nič "zvláštne". U Clarifel, alebo aj na akadémii to oblo bežným javom. Vytvorenie meča pre ňu musela byť obrovská záťaž a to čo som teraz videl, bol pravdepodobne jej skutočný vek po tom, ako nedokázala svoju "mladosť" zásobovať svojou manou. No to ako to rôzny mágovia robili, som zatiaľ nevedel a ani neštudoval. 
"Nemusíte mi to vysvetľovať Akai-dono." Postavil som sa s úsmevom a len som sa jej zľahka poklonil. Následne som rukou poukázal na stoličku, ktorú pred tým odmietol Madarame. 
"Ponúknem ti niečo na jedenie? Pitie? Musela si mať náročnú cestu. Pokojne si pár dní oddýchni." Bolo vidieť, že môj pohľad stále behal k meči, ktorý nebol jej. Bol som nedočkavý.. a hrozne ťažko som to skrýval. Zrazu ma nezaujímal žiaden hrad, žiadny piráti a už vôbec nie manželka.

Akai zakroutila hlavou a už podruhé mu dnes někdo odmítl židli. Možná to byla ta stolička? Kdo ví. Každopádně začala vysvětlovat proč že se nezdrží.
"Ba naopak. Měla jsem hodně odpočinku na lodi a moje cesta je teprve na začátku." řekla lehce unaveně a vypadalo to že se tady už dlouho nezdrží. V zadu v hlavě jí taky křičelo že se tady každou chvíli ukáže Takeshi a přeci jen nechtěla aby jí takhle viděl. Kdo ví jak by reagoval.
"Čím dříve se vrátím na ostrov tím líp mě bude. Moje sestry a bratři mě poté předají část jejich síly a vše bude ve zprávných kolejích." řekla prostě. Bylo asi pro ni jednoduší katanu odevzdat a poté se vrátit na ostrov a "revitalizovat". Možná ostrov s démony byl blíže než si Thomas myslel? Kdo ví. Dávalo by to smysl.
Nakonec tedy k němu přišla odhalila červený zavoj a ukázala mu jeho nový meč. Byl určitě zvláštní už na pohled a Thomas/Kazehaya jen mohl žasnout a teprve teď mohl skutečně pochopit jak vzácní a vážení jsou ti akai.
Byla to katana, špička byla stále zahnutá ovšem katana sama o sobě byla rovnější. Tsuba měla tvar hvězdy a hvězda ... nemohl to jinak říct? Vypadala přesně jako "Cross-Guard" který se používal v království. Bylo to jako směsice obou dvou světů.
Poté mu Katanu předala uklonila se mu, ještě jednou a naposledy, couvla a řekla. Thomas s meče mohl cítit manu ovšem nebylo to to samé jako když ho cítil z meče jeho ženy. Došlo mu že teď přijde na to toho démona probudit.
"Nechť Vás provází na cestě." otočila se a zmizela z jeho života tak rychle jak do něj znovu vešla.

Kazehaya

Povzdychol som si. Nebyť toho, že mi doniesla katanu, pravdepodobne by moja dobrá nálada trocha.. zavrávorala. Nevedel som či je to tou stoličkou, Yoshi si na ňu vždy sadol veľmi rád... možno to bolo ním? Nakoniec som ale prikývol. Ostatne predstava stráviť niekoľko dní na ostrove s mojim bratom bola dosť strašidelná aj pre toho najlepšieho lovca Yokai. 
"Nebudem ťa teda zdržovať." Prikývol som a ako odhalila katanu, ktorú mi priniesla, celkom nedočkavo som ju zobral do rúk. Cítil som z nej manu, aj keď to bola trocha iná a hlavne miernejšia senzácia, ako keď som sa ocitol v prítomnosti mojej manželky a jej meča. Katanu som si prechytil do jednej ruky a len som si ju priložil k boku, no zatiaľ som si ju nedával za opasok. Úprimne sa mi ju vôbec nechcel opúšťať.
Na jej slová som prikývol, na čo sa už vyparila.. a ja som sa otočil priamo k dverám, za ktorými sa nachádzal jeden z vojakov. Ako som cez ne pretrčil hlavu, premeral som si vojaka od hlavy až k päte.
"Choď a zavolaj mi sem Yoshitsuneho." Bol jediný príkaz, ktorý som vojakovi dal, na čo som sa vrátil späť do mojej kancelárie, kde som nedočkavo začal kráčať od jedného konca miestnosti k druhému. Najradšej by som tasil teraz.. no chcel som si to nechať na potom, niekde na odľahnuté miesto.. les, kto vie ako "prebudenie" tohto meča bude vyzerať? Poznal som približné schopnosti, ktoré som mal pred troma rokmi.. aj keď neboli nič, o čom by sa malo písať domov, stále boli dostatočné na trebárs zrámcovanie tejto budovy. Čo ak by sa to vymklo? Kto vie.

Strážník vypadal jakoby mu zrovna řekl ať jde zabít nějakého Yokai. Zbledl a otevřel pusu jakoby chtěl nějak odporovat. Nakonec však jen kývl a s povzdechem vyrazil k Yoshitsunemu. Doufaje že ho najde na jeho obviklém místě.

Yoshitsune dorazil asi o půl hodiny později. Vlasy rozpuštěné plné sena. Pod okem monokl, poškrábaný na tváři a bílo černého kocoura v jeho výstřihu.
Vypadal rozhodně jakože měl za sebou zajímavou noc. Hlasitě si zívl když přišel do místnosti, poškrábal se ve vlasech kde narazil na dlouhé stéblo trávy. Místo toho aby ho hodil na zem tak si ho vrazil do koutku pusy.
"Zdrávas." řekl prostě hlasem zastřeným a sledoval jeho výraz a postoj. Samozřejmě si všiml katany. Trochu byl zastřený. Očividně si hlas včera skoro vykřičel při nějaké příležitosti v hospodě. Samozřejmě se téměř inhed svezl na stoličku a podepřel si hlavu na stolu.

Kazehaya

Trvalo to rozhodne kratšie, než sa mi zdalo. Stepoval som z jednej strany miestnosti na druhý dostatočne dlho na to, aby som si myslel, že sa za chvíľu bude stmievať. No to bolo zapríčinené iba mojou nedočkavosťou, čo bol tiež fakt, o ktorom sa ma snažilo presvedčiť moje vlastné logické ja. Nakoniec sa ale dostavil a ja som si ho pomerne dosť kritickým pohľadom premeral. Vyzeral že sa zas pobil, ožral.. a že ho poškrabala nejaká ženská ku ktorej bol moc drzí.. no a tomuto mužovi som platiť nehorázne peniaze. Keď už nič iné, aspoň bol niekým, kto ma pri tréningoch nešetril zo strachu o vlastný život.

"Yo.." Pozdravil som ho. Schválne som počkal kým si sadne, schválne som chvíľku ostal ticho. Čisto pre to, aby som ho trocha podpichol.
"Ideme do hôr." Vyslovil som nakoniec, keď sa mi zdalo, že je usadený dostatočne pohodlne na to, aby sa mu nechcelo vstávať. 
"Musím rozlúštiť túto krásku a netrúfam si na to, robiť to tu." Pozrel som sa na rukoväť červeno-čiernej katany, ktorú mi Akai doniesla. Následne som len naznačil hlavou, aby ma následoval a naozaj som mal v pláne na istý čas z dediny odísť. Bude to trvať hodiny? deň? kto vie. Pravdepodobne by bolo dobré dať niekomu vedieť. No stále som mohol správu poslať po niektorom z vojakov.

Yoshitsune se poškrábal na hlavě. Očividně tady došlo k trochu nedorozumnění a teď jen jak mu to podat.
"Hm... V tom je Yokai že?" řekl a ukázal na červenou katanu. Nebylo o tom pochyb. Přeci jen to nebylo poprvé co tenhle meč zmínil. Jen ho nikdy nenapadlo že se zeptá jeho. Byl tu totiž malý problém. Který se mu ostatně hodlal v zápětí zdělit. Jeho zdráhavé šolichání bylo jasné že jeho odpověď ho moc nepotěší.
"Pravda je že tohle?" řekl a poklepal rukama na jeho katany. "Je čistě kus ocele a dřeva." řekl a pokrčil rameny. Yoshitsune těm mečům nevěřil. Byli podle něj prokleté a nečisté. Navíc je nikdy nepotřeboval jelikož sám byl rychlý a hbytý bojovník. Dokonce se rovnal či předčil ty které tyhle meče nosili a nebylo pro něj nic víc naplňujícího než pocit že vlastní silou "přemohl Yokai". Byl to přesně ten typ který si v hlavě vždycky myslel jak je něco takového jako z legend a tak se nikdy nesnažil přijít s tímhle mečem do styku.
"Promiň chlapče ale s tímhle jsem ti k ničemu. A pokud bys mě to dovolil nechci s tím mít nic společnýho." řekl upřímně jelikož vážně byl a vážně nechtěl.

Kazehaya

Prekvapivo som zažmurkal. Nebol som prekvapený že "Yokai" meč nevlastnil. Ostatne to som vedel, z toho jeho bolo cítiť úplné hovno, iba pach železa.
"Čo myslíš že po tebe chcem pre boha.." Uchechtol som sa a len som naznačil, aby ma nasledoval.
"Nepotrebujem tvoju pomoc, len nechcem, aby ma zožrali vlci keď budem meditovať." Dodal som pomerne jednoducho. To či som ju nepotreboval alebo potreboval bolo síce otázne, no za prvé.. som si veril, a za druhé som naozaj nechcel, aby mi hlavu odkusol nejaký vlk, zatiaľ čo sa budem snažiť "odhaliť".. alebo prebudiť meč, ktorý som teraz držal v rukách.
Na koniec som sa ešte na chvíľku pozastavil a znova sa naňho obrátil.
"Ale ak ti to je proti srsti.. pokojne tu ostaň a dal vedieť Takeshimu, alebo Madaramemu, kam som išiel.. " Dodal som, na čo som sa vybral do lesov a hôr v ostrove, .. no či už sám alebo v spoločnosti, záležalo od neho.

"Díky chlapče." řekl prostě a pokrčil rameny. Potom odešel. Vypadal dost nevrle když se mluvilo o těch mečích. Měl dost proti tomuhle tématu ovšem odkud vítr fouká bylo už druhé. A tak se vypravil na různá místa. Nakonec ho napadlo že se bude lepší vidat za těmihle lidmi sám. Přeci jen posílat Yoshitsuneho který potom hledal Madarameho a posílal ho za ním, bylo moc klikaté. Kdo ví jestli by ho muži v horách našli? Nebylo to jisté to určitě ne. Navíc Madarame byl po cestě a když k němu přišel z onou otázkou.. Madarame se zastavil a podíval se na něj s povitaženým obočím.
"Mladý Pane... dovoluji si podotknout že mám na svém talíři docela dost... Opravdu váš trénink nepočká?" řekl mu to tak taktně jak jen mohl. Vždyť ho taky před chvílí poslal zařizovat všechny ty věci s loděmi! Byla pravda že tohle bylo docela možné že tohle bude trvat několik dní. Či týdnů a nebylo rozhodně chytré Madarameho jen tak odhodit stranou.
Pak tu byla otázka ohledně Takeshiho. Který, jak už mu to bylo podobné, nebyl nikde k nalezení a tak mu zbývali dvě možnosti.
Říct si o nějaké muže z tábora a v hlavě ho škrábala možnost říct i jeho ženě ale ...

Kazehaya

"Madarame-san, tento krát vám nehovorím aby ste išli so mnou, zvládnem to aj sám, len vám nechcem robiť starosti s náhlym...  " Na chvíľku som sa odmlčal, keďže som nevedel nájsť so právne slovíčko, ktoré by sa teraz hodilo. ".. no zmiznutím." Takeshi by sa teda pravdepodobne potešil, ak by som záhadné "umrel" a zároveň aby to nebola jeho pričinením, no takú radosť mu snáď nespravím. Toto však naozaj nemohlo počkať. 

Nakoniec som sa teda rozhodol ísť sám. Ostatne tto bol plán už od začiatku. Buď Yoshitsune alebo nikto. Mojej žene som v tom lepšom prípade neveril.. a o horšom sa mi ani nechcelo rozmýšľať. Takeshi bol ako vždy out a už mi raz jasne naznačil, že mi nijakým spôsobom s tréningom nepomôže.. no a mužov som zaťažovať nechcel. Keď už som eda vybavil svoju "neprítomnosť" u Madarameho, neostávalo mi nič iné, len si zbaliť niektoré veci, deku, jedlo.. a vydať sa do divočiny, ktorá tento ostrov v podstate úplne pohlcovala.

"Dám to vědět ostatním." řekl tedy prostě Madarame a vrátil se ke své práci. Přeci jen jí měl víc než dost. Nebylo na něm mu něco takového zakazovat. Přeci jen byl nad ním. Stejně však měl své další povinnosti.
Když šel kolem jeho budoucího obydla mohl vidět jak se změnila situace kolem. Byl už vidět vrchol kopce na kterém nestál jediný strom. Bylo vidět něco co připomínalo hnědou bouli s několika malými človíčky kolem kteří táhly velké klady dolů. Kazehaya si také všiml velkého překladiště kousek od města kde probíhalo řezání na kratší špalky. Pravděpodobně to bylo místo kde se připravovali na prodej.
Také mohl vidět několik ohňů kde se pálili větvě a tak to vypadalo z dálky docela zajímavě.
Hor tu bylo několik. Většina z nich byla pískovcová a z dálky vypadali jako nějaké obrovské kamené stromy. Samozřejmě vylézt na ně by člověk potřeboval řádný trénink ale najít si uprostřed džungle tiché místo asi nebyl problém.
Nějaké to jezero možná?

Kazehaya

Keď som bol pripravený a zbalený, musel som pripomínať kohokoľvek iného, než nejakého bohatého chlapca či nebodaj mobilitu. Predsa len som išiel do brírody.. divočiny.. nepotreboval som vyraziť dobre. Mal som na sebe iba klasické sivé kimono pofidernej kvality. Kúpil som si ho už dávnejšie, no zatiaľ som nemal príležitosť na to, si ho na seba obliecť.
Keď som bol pripravený, ešte som si moju novú katanu zasunul za viazanie kimona, cez chrbát som si prevesil vak pod ktorým bola pripevnená hrubá deka a následne som teda vyrazil. Radšej skôr, než si ma stihol odchytiť Takeshi s otázkou: "čo zas vystrájaš".. no momentálne som tu ani nebol potrebný a môj učiteľ bol tak či tak schopnejší, než ja v.. diplomacii a riadení druhých ľudí.

Moja cesta viedla k pohoriam na tomto ostrove. Chcel som ísť niekam, kde nebolo príliš veľa ľudí. Nepotreboval som vyšlapať priamo na vrchol, tam by bola iba zbytočná zima. Skôr.. nájsť si nejaké odľahlé miesto v prírode. Hľadal som malú čistinku, nepotreboval som byť nutne pri vode, aspoň nie priamo. Potok by bol fajn, ale aj tak by som sa utáboril aspoň 10 minút cesty od neho. Predsa len rieka priťahovala rôzne zvieratá a ja som sa im chcel vyhnúť. Ak som takéto miesto našiel, strávil som nejaký čas jeho upravovaním. Napríklad odhrabaním lístia či konárov, založenie ohňa.. boli to veci ktoré som si pamätal ešte z mojich "dobrodružných" čias ako Thomas, aj keď.. no bol som pomerne limitovaný a nikdy som v tom nebol extra dobrý, takže mi to pravdepodobne nejaký čas trvalo. Mojim plánom na dnešok bolo teda.. hlavne sa utáboriť, aspoň kým nepríde noc. "Trénovať" som mohol aj počas tmy.

Kazehaya

Keď som sa ocitol pred starostom. V podstate mi neostávalo nič iné než jednať. Vreco som len pohodil na zem, stále sa ale pozerajúc na staršieho muža. Nemal som príliš náladu na nejaké politické hry a rozprávanie.. a bolo vidieť že by v tomto prípade nikam neviedli.. rozhodne by ma neobmäkčili.
"Potrebujem vedieť mená týchto dvoch mužov, mená ich rodín, kde bývajú.. s kým sa stretávali.. Budem čakať na prvé informácie zajtra na poludní, u mňa v kancelárií." Dodal som stroho, no prísne. Rozhodne som sa nehral žiadne hry. Ani som od neho momentálne nič nechcel počuť. Bolo zjavné, že je práve toto rozkaz, nie prosba...

No a po tom som mal v pláne odísť. Ak ma nezastavil, čo by však nebolo rozumné. Mal som v pláne odbiť ho nepríjemným pohľadom. Nemal som čas na to sa s ním vykecávať. Potreboval som sa vrátiť späť do domu, potreboval som nájsť moju ženu.. Yoshitsuneho a Madaramu.. počínajúc mojou ženou.

Starosta jen bezmocně rozhodil rukama a potom se poškrábal na hlavě. Poté se podíval na ty hlavy a vygrcl ze sebe oběd. Trvalo nějakou chvílu než doázal zavolat lidi kteří by mu s tímhle pomohli.

Jeho manželku samozřejmě bylo o dost jednoduší najít jelikož u Yoshiho nikdo nikdy neviděl kde že se nachází. A jelikož nebylo ráno a už po poledni. Nejspíš najde ženu s knihou v posteli... a to se taky stalo.
Když došel domů uviděl deja-vu. Stejně jako před měsícem jeho žena ležela v posteli. Knihu v ruce zažraná natolik že když přišel ani mu nevěnovala prosté "ahoj" nebo tak.
Název knihy byl tentokrát podivný. Většinou se jednalo o nějaké příběhy místních lidí nebo známé knihy z pevniny. Přeci jen moc lidí číst neumělo a tak to bylo docela luxus.
Tentokráte ale kniha měla prostý název "Kiyosaki".

Kazehaya

To ktorú knižku čítala mi bolo momentálne celkom ukradnuté, takže som si to ani nevšimol. Teda.. dosť v tom hralo rolu aj to, že sa ma pred pár hodinami niekto pokúsil zabiť. Ostatne.. keďže som sa neumyl, stále bolo dosť vidieť moje skrvavené oblečenie, ako aj ruky.. ktoré som mal od krvi ešte od urezania hláv tým magorom. 

"Si tu? Dobre.." Začal som pomerne jednoducho a podišiel som k jednej zo skríň, kde som mal uloženú katanu, ktorú som reálne vedel tasiť bez toho, aby som pol dňa strávil v nejakom mojom vlastnom svete.
"Najbližšie dni nevychádzaj, a vždy maj pri sebe katanu. Dnes ma niekto zameral, pravdpodobne gangy.. môžu sa o niečo pokúsiť aj voči tvojej osobe." Povedal som, zatiaľ čo som si aj druhú katanu zastrčil za viazanie kimona a do vnútorného vrecka som si ešte schoval malé tanto, respektívne nôž. No.. a následne som mal v pláne z miestnosti zas odísť a trocha vyspovedať strážnika. Napríklad o tom koľko je vlastne pri sídle vojakov, a či sa tu niečo "nestalo" počas mojej neprítomnosti. Napríklad či tu nebolo niekoľko zvedavých očí.

Podívala se na něj jak byl zakrvavený. Na moment. Jen byla zvědavá jestli to byla jeho krev ale podle toho jak byla už teď tmavá znamenalo že už tam byla nějakou dobu a podle skrvn bylo jasné že to byli cákance narozdíl od krvavých kol které by byly z ran. Po tomhle pohledu se teda vrátila zpátky ke knize a čekala co že jí má říct. Ne že by to byla dlouhá řeč.
"Jo jo..." mávla rukou Hikari stále zabraná do knihy. Neměla o sebe strach a Katanu nosila u sebe skoro pořád. Bylo jí jasné že jí to říká jen protože by pro něj byl docela problém ji zachraňovat a nebo řešit že je mrtvá. Tak či tak na jisté úrovni jí to udělalo radost. Ne že by to na ní bylo poznat a nebo že by to z ní nějak dostal.

Když přišel ke strážníkovi a zeptal se ho jestli tu bylo něco neobvyklého jen výjmenoval lidi jako Akai, Madarameho, Yoshitsuneho. Takeshiho a Hikari kteří tu byli. Kromě toho nic mimořádného a nic co by upoutávalo pozornost. Pravděpodobně nesledovali přímo jejich dům jelikož to by bylo docela okaté. Museli ho vyčmuchat někde po cestě.

Kazehaya

Po tom, ako som spovedal strážnika, som mu viac menej len dal zopár pokynov aby bol "vigilant" a že by sem čoskoro mal dojsť niekto, kto sa k nemu pridá. V podstate som ho varoval, že môžu nastať nejaké problémy. Typoval som že muži sa cítili pomerne bezpečne. O banditov sa sprvu postaral Takeshi a gangy aspoň na prvý pohľad odišli, takže nemali pre čo očakávať problémy a celú túto.. výpravu sem, mohli brať ako príjemný niekoľkoročný výlet. To sa ale malo zmeniť. 

Do tábora vojakov som nikoho neposielal, mal som v pláne tam prísť po vlastných. Samozrejme som bol viac obozretný, než pred tým. Úprimne s tým ako som vyzeral, by ku mne prišiel len blázon. Ja by som sa samému sebe vyhol stretnúť ma celého dokrvaveného. Úplná mátoha.

Ve městě Kazehaya zcela jistě přitahoval pozornost... což nebylo zrovna dvakrát dobré. Možná nebylo na škodu se převlíct.. kdo ví jestli mu ten čas navíc pomůže. Každopádně ve městě nepotkal překážku která by ho zpomalila či zastavila. Lidé se mu vyhýbali a pravděpodobně ho ani v těch zkrvavených hadrách nepoznali. Nikdo se mu přeci jen neuklonil.

Když došel do tábora mohl ho vidět už v plném pozoru. Očividně dostali od někoho echo. Jeho bratr nejšpíše odcházel hopem ale ne tak rychlým aby se nerozloučil s muži a nezdělil jim jaká je situace. Docela to zjednodušovalo Kazehayovi práci.
První koho potkal byl mladý Ork který akrobaticky přeskakoval po zdi kolem brány. Byla to jeho oblíbená činnost. Byl mrštný na svůj věk a lezl po zdech jako pavouk. Kazehaya se domníval že se to naučil na lodi. Co si pamatoval tak hodně malých děcek jezdilo na lodích a šplhalo po stěžni a by hlásili nepřátele. Možná byl ork jedním z nich? Teď měl ale na práci jiné věci než orka.
U brány ho zastavil jeden z důstojníků. Jednalo se o toho výbušného důstojníka kterého potkal u incidentu s Orkem. Jméno si zaboha v téhle situaci nemohl vzpomenout.
"Kazehaya-sama!" křikl voják a postavil se do pozoru.

Kazehaya

Všimol som si hneď niekoľko vecí. Tábor bol v pozore, čo znamenalo že im musel Takeshi dať Echo. To znamenalo, že dosť možno Maramane a Yoshitsuki taktiež boli "zalarmovaný", kto vie. Taktiež som si všimol orka, no tomu som teraz nevenoval pozornosť. Čomu som ale venoval pozornosť bol jeden z dôstojníkov, ktorý ma zastavil. Nemohol som mu to mať za zlé, zdiaľky ma naozaj človek sotva mohol spoznať. 
"Pohov.." Kývol som smerom k dôstojníkovi a pravdepodobne sme zamierili do tábora.
"Aká je tu situácia? Vyzerá to tak, že ma Takeshi predbehol." Spýtal som sa ho. "Zanechal vám rozkazy?" Dodal som, keďže to bolo pomerne dôležité. Neplánoval som ísť proti jeho rozkazom, len mi to prišlo tak, že ich zatiaľ len "varoval" a ostatok nechal na mňa.