Kiyosaki

Tábor se nacházel na pobřeží. Kousek od města. Byl v malé zátoce kde bylo vidět několi stanů. Přístup byl jednou cestou, semknutou mezi dvěma útesy. Bylo to dobře obrněné místo. Na pobřeží bylo mnoho malých loděk které pravděpodobně muži používali k rybaření, a i teď jich pár viděl s udicemi na břehu, užívající ci pohody a klidu. Měli to tu krásné. Rozhodně jim po pár měsících tohle všechno bude připadat jako nuda, ale první týdny? Měli opravdu dobrou morálku a pohodu.
Kazehaya tedy přišel do tábora za přítomnosti Akai, která ho tiše následovala. Kazehayovi bylo jasné že muži k němu nemají respekt takový jaký ukazovali vůči Takeshimu. Přeci jen on byl v jejich očích dítě. Takeshi také vybral několik velmi elitních mužů kteří byli z klanu Ashikaga. Byli vybráni k tomu aby je na ostrov následovali. Byla to elita mezi elitou a fungovali jako dústojníci téhle malé armády. Tihle muži chodili kolem s fialovou šálou na důkaz důvěry jejich starému klanu.
Byli také zavázáni vůči jeho ženě a tím nějakým způsobem vůči němu.
Hideo je vybral jelikož potřeboval někoho kdo bude cvičit jeho muže a taky nechtěl postrádat svoji vlastní elitu.
Když byli v táboře tak bylo tedy na něm kam a nebo co bude dělat.

Kazehaya

Tábor vyzeral v poriadku. To že boli oveľa viac lojálny môjmu bratovi mi vôbec nevadilo. Mohli ma brať ako dieťa, v podstate som ním bol.. a navyše dieťa aj tak vždy každý podceňoval... a taktiež som ich nechcel momentálne k ničomu využiť. Ako som chodil po tábore, snažil som sa naraziť na priestor, kde vojaci zväčša trénovali. Nemyslel som si, že by bolo prázdne. Predsa len sa staĺe museli udržiavať v kondícii a v technike. Takeshi na nich musel byť tvrdý.. alebo som v to aspoň dúfal. Pochopiteľne som sa k nim chcel pridať. Problém bol len v tom, že som si potreboval požičať brnenie, keďže to moje no.. úprimne som ani netušil kde je. Včera pri "vybaľovaní" som bol jednoducho príliš mimo, neschopný v podstate hocičoho.

Nakonec našel tedy nějaké to provizorní cvičiště. Jeho brnění které bylo stále doma mu ani nebylo na obtíž, jelikož většina mužů trénovala bez něj s dřevěnými meči. Ti co brnění měli na sobě trénovali tím způsobem jako byl běh a nějaké ty výpady do vzduchu. Samozřejmě optimální trénink by byl v brnění aby si na něj tělo zvyklo, ale vypadalo to že trénink byl poměrně lehký.
Ke Kazehayovi se nikdo moc nehlásil. Ano na všechno mu odpověděli a ne že by ho neuposlechly, ovšem nikdo nebyl dvakrát šťastný kdyby s ním zkřížil meče. Přeci jen je to nevděčná věc. Kdyby ho udeřil, mohl přijít o hlavu, kdyby na něj šel z lehka, mohl by ho zbuzerovat že tohle není žádný trénink.
Muži to tu viděli se svými důstojníky. Kazehaya věděl že tenhle trénink byl na nic. Relaitvně řečeno. Potřeboval někoho kdo na něj půjde zuby nechty.
Věřil že Takeshi by byl jeden z nich ale ten se jasně vyjádřil že nic takového hodlat nedělá.

Kazehaya

Toto bolo.. otravné, viac než otravné. Moja nálada razom klesla pod bod mrazu. Netrvalo dlho kým som pochopil, že mojimi vlastnými mužmi pravdepodobne nebol nikto, kto .. by to myslel vážne. No zatiaľ som z tohto miesta neodchádzal. Napadla ma ešte jedna vec.
"Akai-dono, ste bojovníčkou?" Spýtal som sa, zatiaľ čo som sedel na jednom zo sudov s kimonom pod zadkom, keďže som mal práve za sebou jeden neentuziastický zápas. Príliš opatrný.. či už som na môjho súpera zatlačil, alebo nie. Dohromady som z toho zas nemal nič. Pre to ma napadlo, že možno niekto komu.. v podstate nemôžem tak či tak nič svojim postavením "spraviť", ako tuto Akai.
"Nenahneval by som sa, ak by ste ma poctili cvičným súbojom." Dodal som po chvíľke, pri čom som si v jednej ruke pretáčal bokken, len tak z nudy.

Akai se na něj podívala a poté se rozhlédla kolem. Rozhodně jí nebylo příjemné trénovat takhle na očích. Navzdory tomu všemu byla docela soukromá osoba, tichá a velmi uzavřená. Přeci jen byla součást její práce si ho proklepnout, dříve či později, a tak jí hrál do karet že se jí zeptal jako první.
Akai tedy nakonec kývla a sama si vzala jeden boken a mírně se nadechla když ho vzala do ruky. Poté s ním udělala pár lehkých švihů ve vzduchu natáhla ruku s mečem do roviny aby zjistila jak je těžký, a poté dokonce snažila zjistit kde má meč rovnovážný bod.
Bylo vidět že se velmi vyzná v tomhle řemeslu. Akai vypadala na dvacet let ale jako Thomas se mnohokrát setkal s tím jak mana prodlužuje mládí. Zajímalo ho jestli její skutečný věk není větší než se mohlo zdát.
Když tohle všechno proběhlo nakonec se tedy Akai s mečem v ruce postavila naproti němu a vyčkávala. Bez jakékoliv grimasi ve tváři, její oči upřené na něj čekajíc na pohyb.

Kazehaya

Takmer to vyzeralo tak, že to nakoniec neodmietne.  No aspoň nad tým rozmýšľala. Bola hanblivá? Mne osobne by nevadilo, keby že sa presunieme do domu no, nebol som si tak úplne istý, či tam vôbec bol priestor k takýmto.. veciam.

Ako nakoniec prikývla, len som sa viditeľne potešil a zoskočil som zo suda, bosými nohami priamo do v podstate rozšlapaného blata. Ostatne som mal na teraz iba "Shimo"- nohavice. Prebehol som do kruhu, v ktorom sa zvyčajne takéto cvičné súboje. Bokken som držal v jednej ruke, pri čom som si obe poriadne ponaťahoval. Potočil som sa na jdnu strnau, druhú, pár krát som poskákal na špičkách. Bol som celkom nedočkavý. Naozaj som neveril že by práve ona bola osoba, ktorá by si dávala pozor na moje "postavenie", predsa len v tejto situácii sme si boli v podstate rovný. Chvíľku som o nej stratil pohľad, keďže som sa sám stratil v myšlienkach, no keď som sa otočil smerom k nej, už tam stála.. pripravená na pohyb. A tak som sa otočil oproti nej. Oboma rukami som chytil boken v úplne klasickom postoji. A následne to začali pomerne.. rovnako ako každý iný súboj. Aspoň z mojej strany. Začal som sa približovať pomalým pristupovaním, v podstate pripravený vyraziť vtedy, keď to bolo treba. Vôbec som nepoznal rozsah jej schopností a aj pre to som chcel zaútočiť prvý. Aby sa keď tak mohla prispôsobiť. Po jednom malom kroku dopredu, následoval rýchly výpad a pokus o bodnutie smerom k jej hrudi, na čo som mal v pláne rýchlo boken stiahnuť späť, opísať s bokenom kruh v oblúkovom seku, ktorý by jej mieril na hlavu.

Po jeho výpadu kupředu se s výdechem Akai postavila z dráhy toho úderu pryč přičemž lehce nastavila "čepel" do krytu tak aby jeho meč lehce klouzal po její čepeli. Nenásledoval žádný ten další výpad, který by testoval jeho obranu, nenásledoval žádný odzbrojovací manévr. Akai poté co nechala Kazehayu prakticky udeřit do prázdna se postavila opět do obrané pozice a s ledovým klidem ho nadále pozorovala s čím že přijde.
V jejím postoji a v jejím přístupu nebyl ani jeden zbytečný pohyb. Vše prostě byl účebnicový příklad toho jak že má takovýhle kryt vypadat.

Kazehaya

Boken som znova stiahol k sebe, spolu s ústupom. Čisto z toho dôvodu, aby som jej nedal príležitosť k protiútoku. Vlastne som sa hneď stiahol do obrany, aj keď to vôbec nebolo potrebné keďže nezaútočila. Vyzeralo to tak, že ma testovala, a ja som s tým bol v poriadku. Keďže ma chcela otestovať, tak .. som zas vykročil kupredu. Nepouźíval som žiadne zložité techniky, len úplné základy, no ktoré som mal za posledné tri roky nacibrované ako to len "šlo". Dôvod bol jednoduchší. Považoval som ju za niekoho schopnejšieho.. komplikované výpady by ma len pomýlili a to by mohla veľmi ľahko využiť proti mne. 
Konkrétne teraz som mal v pláne spraviť ďalší oblúkový sek, ktorý som začal ťahať popri mojej pravej strane. Bol to ten typ s prikročením, kde bola reálna šanca ju trafiť až v momente, keď pristúpim a katana by sa už mala nachádzať na jej dosah. Predpokladal som že sa pravdepodobne vyhne dozadu, keďže.. to bol asi ten najjednoduchší spôsob obrany, aký teraz mohla spraviť.

Úplně stejně jako předtím se Akai postavila z dráhy na pravou stranu od jeho úderu z vrchu a poté dala meč jednoduše do střechy na její levý bok. Jelikož už nebyla uprostřed dráhy meče, Kazehaya mohl udělat bylo tedy pozměnit dráhu úderu. Prakticky tím limitovala jednoduché finty. Kdyby skočila dozadu, Kazehaya mohl přejít k bodnutí a nebo k seku.
Takhle, když uskočila na jednu stranu, musel útok přijít z té strany a nebo Kazehaya musel začít další útok.
Měla velmi dobrou obranu a něco mu říkalo že celý tenhle souboj nejede na plno. Otázka byla jak moc že se tedy Akai brzdila.

Kazehaya

Ako prešla na stranu, ja som len boken potiahol ďalej, rýchlo som jeho čepeľ otočil smerom ku mne, v podstate som si ho priložil k boku a druhou rukou ho chytil za čepeľ, ako keby som ho mal v púzdre. Tento krát som vyrazil dopredu o niečo rýchlejšie, dravo, samozrejme som sa pred tým musel otočiť smerom k nej. Mal som v pláne použiť Iado. Moja ruka, s ktorou som pridržiaval čepeľ, pri tom teraz fungovala ako pošva katany. 
"Sek" za použitia Iado som pri tom ťahal skôr do podbruha, až niekam k nohám. Sám som sa pri tom pohybe dopredu dosť prikrčil, ako keby som išiel "spadnúť" a svoju váhu využiť k tomu, aby som sa nohami vedel ľahšie odraziť kupredu.

Stala se věc druhá že si Kazehaya uvědomil selhání útoku předtím než dopadl a snažil se celý útok provést znovu a lépe.
Poté co proti ní vyrazil tímhle způsobem se Akai postavila vúči němu čelem načež se natočila tak aby ze sebe udělala menší cíl a natáhla pravačku s mečem v takovém bodnutí do prázdna. Byl to účinný manévr který se používal aji v království. Jednalo se vlastně že prostě člověk nastavil svůj meč vúči protivníkovi a říkal mu "ani krok dál". Jedna věc je to takhle rozepsat ale nic vás nemohlo připravit na to, jak rychle to vše Akai udělala.
V Kazehayovích očí to vypadalo jakoby v jeden moment stála nehybně ve střeše a kdyby člověk mrknul už na něj číhala špička bokenu která mu jednoznačně značila území.
Nebylo nutno dodat že si Kazehaya pohyb rozmyslel. Cuknul sebou a zastavil v tom pohybu co měl naplánovaný. Byl to prostě instinkt.
Akai tam tedy teď stála a výhružně na něj ukazovala bokenem.

Kazehaya

Takmer som sa prepadol dopredu. Prudko som jednou nohou vykročil, no nespravil som k nej krok, to nie. Skôr som sa tým zabrzdil. Stále som bol prikrčený a boken som mal v počiatočnej podobe Iada.
"Ahahah.. Akai-dono.." Usmial som sa na ňu dosť.. milo a nefalšovane. Taký ten spôsob, kedy som videl, že som v maléry, resp že som sa doň takmer namočil. "Ide z vás strach." Dodal som. Myslel som to ako pochvalu. Aj keď som netušil, či to pre ňu niečo znamená.. keďže to prišlo odo mňa. No na tom tak nezáležalo, bol som civilizovaná "talkative" osoba, aj čo sa boja týkalo. Sotva som ju videl, bola to pravda.. keby že ma nechá prepadnúť ap ohne sa až vtedy, určite by ma vyradila. Katanu som znova dal do normálnej polohy, nie do Iada. Chytil som ju oboma rukami a zhlboka som sa nadýchol, vydýchol.. za prvé som sa snažil zoceliť to, ako ma teraz aspoň po psychickej stránke vyhodila z rovnováhy. Aj by som povedal, že sa mi to podarilo, no rozhodne som bol oveľa.. oveľa viac na pozore. To som bol aj pred tým ale.. teraz sa mi určite ťažšie útočilo. A tak som tam na chvíľu iba ostal stáť s váhou, ktorú som preniesol na špičky. Čepeľ pri tom smerovala niekam k zemi. Nie úplne, ale rúčku som mal na úrovni môjho pásu a hrot bokenu smeroval niekam k jej kolenám. V podstate to bola pozícia, z ktorej som vedel veľmi rýchlo spraviť "strechu", resp blok smerom hore a vykryť tak prípadný útok. No dostatočne rýchlo? Kto vie.. bude vôbec útočiť? Kto vie.

Akai na to nic neříkala, bylo vidět že teď se soustředila na jiné věci než na jeho poznámky. Byla absolutně soustředěná na svoji obranou pozici a jakmile viděla že ten manévr dosáhl žádaného účinku jedním pohybem stáhla meč k sobě a opět tam stála v tradiční pozici.
Jakmile jí tedy po chvíli Kazehaya naznačil že měla přejít do útoku Akai to poznala. Přesto čekala. Zda-li to dělala proto aby se trochu vydechnul, přeci jen v pravém souboji by nejspíše na něj skočila ve chvíli kdy zaváhal. Teď mohl Kazehaya napočítat do deseti předtím než uviděl další pohyb.
Akai začala postupovat proti němu. Pomalu. Krok za krokem. Kazehaya mohl čekat nějaký ten "umf" kupředu. Prudký pohyb následovaný rychlým útokem. Ale to se nestalo. Krok za krokem, metr za metrem se Akai blížila. Pomalu. A už byla u něj. Kdyby Kazehaya zvedl meč mohl ji udeřit. Nechávala ho hádat. Celou tu dobu. Zaútočí? Chce abych zaútočil? Byla tak blízko že mohl slyšet jak jí písek pod nohama šoupe. Chtělo to veškerou trpělivost kterou měl Kazehaya v těle aby tak neudělal a jestli ji měl, to už byla otázka.
Pokud by to vydržel až do samého konce kdy už byli doslova na dosah rukou, asi dva metry, přišel byl lehký výpad vůči jeho levému boku.

Kazehaya

A ja som čakal. Úprimne som bol sa snažil byť uvoľnený, no nie moc.. proste taká tá hranica pri ktorej je človek dostatočne napružený na to, aby stihol reagovať, no dostaotčne uvoľnený na to, aby nereagoval prirýchlo a zbrklo. Až mi po tvári stiekla kvapka potu. Vlastne som sa celkom potil, keďže tu bolo teplo a naša posledná "výmena" bola dosť dynamická, aspoň z mojej strany. Teraz však bolo čas na sústredenie. Úprimne som ju nemal v pláne približovať sa donekonečna, no keď vstúpila do mojej komfortnej zóny, tak rovno zaútočila a tak som dovtedy nemal príliš dôvod rozháňať sa, iba ak si udržať vzdialenosť.
Ja som sa rozhodol pre tvrdý bok. Podvihol som rúćku katany k môjmu lícu a čepeľ som stočil dolu pozdĺž môjho tela, čím naše bokeny do seba narazili. Resp ona narazila do mňa a ja som sa skôr snažil "absorbovať" jej výpad, než ho presmerovať. Chcel som vidieť aká je silná. Úprimne ma to zaujímalo čisto z toho dôvodu, že nevyzerala ako niekto fyzicky silný, no ak bola ovplyvnená "mágiou" a manou, jej fyzická sila mohla byť niekoľko násobne vyšŠia než tá moja. Úprimne som riskoval prelomenie bokenu a dosť veľkú potubu pred mojimi neznalými mužmi. No trocha som vsádzal na to, že ma tu nebude chcieť prvým úderom prizabiť, ak by toho bola schopná.

Na Akai bylo vidět že se nesnaží ho ztrapnit. Spíše si testovala to jak drží meč, na co se spoléhá, jak je klidný a jak je zbrklý. Zda-li si taky Kazehaya uvědomil že bojuje se stejnou silou a stejnou rychlostí jako on a že tak činí schválně, už byla věc druhá.
Jakmile tedy začal proti ní tlačit a snažit se jí přetlačit či "otestovat" bylo to jako tlačit proti zdi. Ani jeden se nehnul o kousek. Z dálky to tedy mohlo vypadat jakoby si byli rovni. Ovšem z bližšího pohledu bylo jasně vidět že Thomas ztěží bojuje o každý centimetr, který vzápětí dostane Akai zpátky bez sebevětšího úsilí.
Nakonec přišlo typické rozuzlení tohohle střetu. Když Akai lehce povolila svůj tlak, zatímco natočila katanu na stranu. Jeden boken klouzal přes ten druhý. Akai přitom udělala lehké kroky dozadu až nakonec oba bokeny byly oddělené.
Akai špičkou jejího bokenu sledovala ten jeho, pro případ že by se Kazehaya odhodlal k útoku.

Kazehaya

Samozrejme som sa ju snažil pretlačiť, ale keď som videl že to nikam nevedie, v podstate sme sa ocitli v takom.. bode mrazu, kde sme na seba iba pozerali, obaja stojac vo svojej pozícií. Tesne pred tým, než sa Akai pohla, som sa ešte stihol zas usmiať takým "uchechtnutím", pri ktorom som vyceril zuby. Aj keď mi tu dosť nakladala, aspoň z môjho pohľadu, tak ma to neuveriteľne bavilo. Rozhodne viac než s hociktorým z týchto vojakov. No v tom sa pohla a nastalo rozuzlenie, pri ktorom sme obaja kontrlovali čepeľe našich bokenov, ktoré po sebe vkĺzli a taktiež som hneď na to okopíroval jej pozíciu. Teda nebolo to ani tak okopírovanie, skôr som sa do nej automaticky postavil. Rúčka pri mojej tváre, s hrotom čepele smerujúcou priamo na ňu. Začal som sa hýbať do strany, ako keby som ju chcel obkrúžiť, pomaly.. krok po kroku, a následne som na Akai zas zaútočil v sérii výpadov, rozhodnutý sa v prípade potreby stiahnuť dozadu a prejsť do obrany.

Konec duelu nastal prakticky v dalších deseti minutách. Akai jednoduše uvolnila svůj postoj, sklonila meč a lehce se uklonila vůči Kazehayovi. Byla to jasná známka toho že to byl konec. Kazehaya byl udýchaný, spocený z horka a ze slunka. Z lehkých výpadů bylo také Akai jasné že začíná zpomalovat. Proto to v tu chvílu utla, jelikož jí bylo jasné že další informace z tohole souboje by pro ni byli na škodu než na užitek.
S hlavou stále směřující k zemi poté řekla
"Dobrý souboj." načež odnesla Boken zpátky odkud ho vzala.
Okolní muži to brali jako skvělou zábavu a tak je někteří z nich obdařili potleskem a jiní souhlasným kývnutím.
Akai poté nečinně postávala u bokenů a čekala na Kazehayu co a jak že bude teď dělat.

Kazehaya

Bol som zaliaty potom. Práve sme si vymenili ďalšiu sériu výpadov a sekov, po ktorých som zas raz musel odstúpiť. Postaviť boken do obrannej pozície bolo stále ťažšie a ťažšie. Aj keď neubehlo veľa času, bol to intenzívny súboj a ona perfektne dokázala nastaviť svoje "ja" len kúsok nad moju úroveň. To znamenalo len to, že musela byť odo mňa aź nepredstaviteľne silnejšia. N onedalo sa od lovkyne "Yokai" diviť.  Keď sa nakoniec uvoľnila a uklonila. Sám som jej prejav následne zopakoval. Sklopil som hlavu dolu na znak vďaky.
"Ďakujem za váš čas Akai-dono." Následne sama odložila boken a ja som tak ešte nespravil. Len som sa odpratal bokom a uvoľnil priestor pre ďalších cvičiacich. Nemohol som si pomôcť a no.. usmieval som sa pre seba. Bol to super spôsob, ako si vyčistiť hlavu.

Týmto však pre mňa tréning neskončil. Aj keď so mnou už Akai ďalej nebojovala, dal som si len krátku pauzu na to, aby som chytil svoj dych, napil sa.. a následne som sám podišiel k figuríne, kde som pravdepodobne ešte nejakú tú hodinu strávil. Bol to čisto tréning techniky, výbušnosti.. precíznosti, ako aj po fyzickej stránke. Keď už som mal dnes v pláne sa hýbať, mal som v pláne to dotiahnuť do vyčerpania.

No a po tom som išiel späť do mesta. Samozrejme som sa pred tým nezabudol okúpať v oceáne, ktorý bol pri vode, aby som zo seba zmyl ten pot a špinu zo súboja. Do mesta by som prišiel viac menej čistý, už v normálnom oblečení, no s rozpustenými mokrými vlasmi, ktoré zatiaľ nestihli vyschnúť. Mal som v pláne zamieriť "domov" a tak nejak sa spýtať, napríklad ženy, či sa niečo zaujímavého v mojej neprítomnosti stalo.

Thomasův samostatný trénink dokázal trvat několik dalších desítek minut. Přeci jen se už den začal chýlit ke konci a tělo patnáctiletého kluka zvládne tenhle nápor jen do jisté míry.
Město se začalo přesunovat do noční fáze života, když se stánky začali polízet a hospody naplňovat. V přístavu mohli vidět několik kotvících lodí kteří přijížděli s novými zásobami či úlovky.
Poté co došli do jejich sídla mohl Kazehaya vidět že se atmosféra moc nezměnila. Jeho žena se jen přesunula z obývacího pokoje do ložnice, kde ležíc na posteli stále zabořená do knih. Takeshi byl stále kdoví kde a tak domem běhali jen různí úředníci, důstojníci a služební. Nečekalo na něj nic nového.

Sword: + 125

Kazehaya

Vrátil som sa domov. Príliš sa tu toho za ten deň nezmenilo.. no sám som bol dosť unavený na to, aby som s tým niečo robil. Mal som v pláne v podstate sa iba najesť a následne sa vyspať. Ako som vkročil do spálne a teda pravdepodobne som sa pred tým rozlúčil s Akai, tak som za sebou iba zavrel dvere. Oči mi padli na moju manželku, ktorá si čítala knihu.
"Yo!" Pozdravil som ju, na čo som len podišiel k šatníku, kde som sa začal prezliekať do niečoho pohodlnejšieho. V podstate som sa pri tom snažil nejak nadviazať konverzáciu s mojou ženou. taký ten typický chit chat, čo robila, ako sa mala.. boli sme predsa len "ľudia" a mne sa celkom cnelo po niečom ako kontakte. Ostatne keby že to z jej strany nie je možné, tak by som proste išiel spať.

Akai pozvedla obočí, poté však jen kývla hlavou na jeho rozloučení a šla kamsi pryč. Jak už na ní bylo zvykem nebylo poznat žádné rozpoložení a nebo vyvedení z míry. Prostě a jednoduše dělala to co uznala za vhodné.
Uvnitř ložnice tedy už jen seděla na posteli Hikari. Tentokráte již v nočním úboru a s rozpuštěnými vlasy. Pravděpodobně už za sebou měla koupel a čekala až prolouská poslední stránky knihy než ulehne.
"Yo." odpověděla mu prostě stále zabořená do knihy. Nevypadala nějak nabručeně nebo tak něco. Očividně jí samota vyhovovala a nebo ji preferovala nad jeho společností. Tak či tak byla v celkem neutrálním rozpoložení.

Kazehaya

A v takomto smere sa teda ubiehal aj zvyšok nášho večera. Respektívne môjho. Bolo síce ešte skoro, no schválne som chcel ísť spať teraz, aby som bol schopný vstať ešte niekoľko hodín pred svitaním. Prečo? No.. chcel som videiť dedinu počas hlbokej noci. Nemyslel som si že sa niečo stane, alebo že niečho budem svedkom. Ale za pokus to stálo nie?

Keď som zas otvoril oči, všade bola ešte tma a aspoň v dubove, v ktorej sme sa nachádzali, bolo príjemné ticho. Snaźil som sa moju manželku nezobudiť. Až to vyzeralo tak, ako keby som mal v pláne vykradnúť sa za nejakou mojou milenkou čo.. som neplánoval. Prešiel som zas do môjho šatníka, kde som na seba hodil pomerne jednoduché oblečenie. Vlastne bolo až moc jednoduché. Jediná vec ktorá ma spájala s nejakou royalitou bola celková čistota no nič iné. žiadne extravagantné vzory, žiadne prešívané zlato či striebro. Taktiež bolo sivej farby, takmer čiernej, ale nie úplne. Pochopiteľne som si zobral aj katanu, no tento krát nie za opasok, ale cez ramená a na chrbát.
"Dobre.. " Povedal som si sám pre seba a s úškrnom som sa potichu vykradol na chodbu, plánujúc prejsť do ulíc tohto nočného, čoskoro mestečka.

Jeho žena spala jako zabitá a tak nepotřeboval moc taktu ani nemusel být žádný ninja, aby se dostal z postele nepozorován. Nechrápala nebo tak něco ale byla očividně tvrdý spáč. Přeci jen několikrát předtím se Takeshi dostal do jejich pokoje aby to s ní ani hnulo. Na jednu stranu... byl to Takeshi, na druhou se vždycky vzbudila až podle vlastního biorytmu.
Uvnitř domu v tuhle hodinu nebylo ani živáčka a tak se mohl přesídlit na ulici kde už to bylo něco jiného. Ulice byla relativně prázdná. Přeci jen tu někdo byl. Respektive seděl.
Vedle vchodových dveří seděla Akai. Prakticky tam klečela na kolenou, jakoby meditujíc, opřená zády o zeď. Bylo vidět že doposud měla zavřené oči jakoby byla v nějaké formě spánku ovšem když cvakli dveře automaticky jí to vyvedlo z této fáze.
Stále v oné pozici se tedy z úrovně Kazehayova pasu na něj zvědavě koukala. Nic však neříkala. Jen vstala oprášila ze sebe prach lehce se protáhla a to bylo asi tak všechno.
Čekala tam na něj jen nečekala že se dočká tak brzo. Trochu štěstí pro ni že se nevykradl oknem. To by tu asi čekala nějakou dobu.
Pro ni to bylo docela štěstí. Musela si tedy dát do svého mentálního deníčku že si bude muset dát více pozor a v noci být více ve střehu.

Kazehaya

Toto bolo.. divné. Vyšiel som potichu z dverí, tak potichu, ako som len vedel.  Pravdepodobne som sa teda nevyhol podivným pohľadom poniektorého zo strážnikov, ktorý mal práve službu, no môj čarovný úsmev ho určite presvedčil o tom, že je všetko v poriadku.

Vonku ma však čakalo prekvapenie. Akai.. ktorá tam kľačala vedľa dverí. Pozeral som sa na ňu teda oveľa viac prekvapene, než ona na mňa.
"Ty aj niekedy spávaš?" Vyšlo zo mňa bez toho, aby som si čo i len dával pozor na jazyk. No.. bolo to z prekvapenia, neustrážil som si svoju etiketu a zatiaľ som si ani neuvedomil, že som ju nijak "úctivo" neoslovil. Iba obyčajné ty, ako s každým iným človekom.

Akai samozřejmě nic moc na to neřekla. Nebyla očividně ten typ co si potrpěl na nezávazné konverzace. Jejich krédo si nepotrpělo na kamarádíčkování se mezi jejich klienty. Nic dobrého z toho nevznikalo. Dříve by se na to možná koukala jinak ale čas jsou zkušenosti a ona nehodlala udělat stejnou chybu dvakrát.
Proto jen kývla hlavou na souhlas? Neutrální odpověď? Aby mohla aspoň něco odpovědět? ... Prostě kývla hlavou.
Samozřejmě teď měla povinost ho následovat a tak jen postávala na nohách sledující co že bude mít v plánu udělat.