Kiyosaki

Kazehaya

Odpovedal mi aj muž, no ja som sa len slabo pousmial. Rozhodne nie víťazoslávne skôr.. ťažko povedať.
Opustil som tanto k zemi a len som si potľapkal čierno-červenú katanu. "To som sa pýtal tohto tu." Odvetil som mužovi. No katanu som nevyťahoval. Napadlo ma, že by možno nebolo od veci mať u neho malú službu, než z neho nepriateľa. Ako mŕtvola by mi bol nanič a ja som si nebol istý, do akej miery by som vedel použiť Ramz či Borg za požičanie si many od Yokaia.
"Nevyzeráš na miestneho.. takže to pre teraz nechám tak. No ak máš nejakú.. spojitosť s gangom.. preruš ju, inak ťa prídem navštíviť znova." Odvetil som mu, na čo som len pootvoril dvere von a ešte raz som sa na muža pozrel. 
"Dlhuješ mi... nevychádzaj do zajtra z domu.. do vtedy by mala byť situácia ako tak upokojená." Dodal som, na čo som len vyšiel a dvere som zas zatvoril.

"Postavte pred dvere jedného z mužov, na môj príkaz, túto chatrč každý nechá na pokoji, je čistá." Odvetil som dvojici vojakov, ktorý ma doprevádzali a celiu silou vôle som sa snažil zakryť bolesti, ktoré mi pulzovali do pravého ramena..
"Kde je môj.. kôň.." Zamrmlal som. Mal som v pláne len zvyšku rozkázať aby pokračovali bezo mňa a .. no ja som sa poteboval poponáhľať do tábora, kde bol nejaký medik. Nemyslel som si, že by ich vytiahli do boja, keďže sme ich tu na 500 mužov nemali veľa.

V jeho pohledu mu moc nedlužil. Přeci jen on trochu dlužil jemu že nezamířil na krk ale na rameno. Nu což nechal malichernosti být a jen kývl. Kazehaya si také uvědomil že byť jeho zbraň byla zrovna vytažená z jeho ramena, byla absolutně čistá bez sebemenší známky že by někdy byla v jeho ramenu. Byla to jiště zvláštní věc tahle Katana.
"Dobrá tedy." Bylo trochu zvláštní co udělal potom a to bylo to že vzal kus hadru  a začal čistit podlahu od několika kapek krve, které tam Kazehaya po sobě nechal.

Venku ve městě mu muž jen cosi odsalutoval a sám si vzal na starost tuhle chajdu hlídat. Přeci jen to nebylo nic těžkého a bylo to lepší než chodit po městě a dělat tohle.
Dorazil také Yoshitsune. Který neměl na brnění ani škrábanec ale jeho meč byl rudý jako ranní slunce. Podíval se na jeho jak zatínal zuby ale přesto na něm nebylo vidět nějaké viditelné zranění. Pod jeho krunýřem však vytíkala krev.
"He?" řekl podiveně. Kůň tu nebyl. Moc jich tu totiž na ostrově neměli z prostého důvodu že tu nepředpokládali mít velké bitvy na pláních. Kazehaya prakticky viděl jen mezky co tahali klády.
Yoshitsune se poškrábal na hlavě a bylo vidět že měl dvě možnosti ... no nakonec tseknul mezi zuby a řekl.
"Fajn... Naskoč." a ukázal mu na záda. Pravděpodobně měl v plánu s ním utéct.

+80 Sword.

Kazehaya

Na chvíľku som sa len pozeral na Yoshitsuneho. Nope.. toto nebude fungovať.
"Nie nič v zlom ale nie.." Uchechtol som sa a len som si začal rozväzovať chránič na pravom ramene. 
"Pomôž mi s krvácaním.. po tom to zvládnem do tábora aj po vlastných.. asi." Zamrmlal som a ako mi chránič padol k zemi, stiahol som si z ramena časť kimona ktoré už bolo nasiaknuté krvou. Zároveň som si pri tom sadol a oprel sa o jedne z domov. Nebolo mi dobre, trocha sa mi točila hlava. Sám by som sa úprimne ošetril len ťažko.

Z ramena Kazehayovi neustále tekla krev a tak bylo vidět že se se nakonec bude lepší ji zastavit co nejdříve. Viděl to i Yoshitsune, který nakonec kývl a začal si hlavou probírat kde že by mohli něco takového provést. Byť tábor nebyl zrovna daleko, furt byl dost daleko na to aby je po cestě někdo mohl přepadnout a s tíhmle becmocným tělem kolem ramena by neudělal moc.
Kazehaya začínal vidět také matněji a matněji a bolest mu více prolézala tělem, jak adrenalín vyprchával. Naštěstí pro něj muž minul plíce a rozhodně na tohle nepojde. Také díky tomu jaký typ to zbraně byl, těžko by se mu do rány mohla dostat nějaká infekce.
Co však bylo na zbrani špatné bylo jakou silou mu vjela do ramene a tak rána byla poměrně otevřená a hluboká.
Nebylo to tak daleko do Kazehayova domova a tak se nakonec Yoshi rozhodl že přivést mohameda k hoře bylo teď těžší než přinést horu k Mohamedovi.
Byl si jistý že ty doktory dokáže dovést k němu bez problémů a když se o něj někdo postará v mezi čase...
Podpíral ho tedy svou vahou a odnesl ho o pár ulic dozadu s občasným ohlídnutím se že po nich nikdo nejde se nakonec dostali do strážené budovy.
Kam je ihned pustili.
Uvnitř seděla jen jeho žena, která si poté oba dva muže změřila pohledem, ne však předtím než téměř vytasila katanu, připravená je oba srrazit k zemi. Když však uviděla kdo že to vtrhl dovnitř, její stisk povolil.
"Ah... Výborně slečinko." liboval si Yoshitsune když uviděl že byla stále vzhůru a téměř jí Kazehayu předhodil. Pravděpodobně to byl jeho plán od prvého začátku.
"Postarejte se o lazara než donesu někoho kdo mu to zašije..." řekl a mávl jí napozdrav než opět zmizel ve dveřích.
Hikari se podívala na Kazehayu. Hikari byla ledascos, možná k němu byla lhostejná a nějak zvlášť ho nemusela, ale rozhodně nebyla tip člověka, který by ho tu nechal vykrvácet.
Vstala tedy ze židle, stoupla si za jeho záda a v rychlosti začala zdělávat jeho brnění. Když už byl krunýř a nárameníky dole, zmateně v nich hledala díru, kterou by meč projel ale ta tam samozřejmě nebyla.
"Jak...?" uniklo jí mezi řádky. Ale věděla že na to teď není zrovna dvakrát dobrá chvíle. Posadila ho teda na židly a přinesla čistý ubrus který poté rozrhla vejpůl, podívala se na něj a zeptala se.
"Dokážeš si to tam přitisknout sám?" bylo to něco... Určitě by to zpomalilo krvácení. Otázka byla jestli měl teď vůbec sílu k tomu aby to zvládl.

Kazehaya

Nechal som to na Yoshitsuneho, keďže sa mi samému začali podlamovať nohy a nebyť toho, že ma podoprie, tak by som sa pravdepodobne teraz plazil po štyroch a aj to nie príliš rýchlo. Celá.. cesta ku mne domov ubehla veľmi .. no točito. Ani som nevedel že sme u mňa, kým ma Yoshitsune v podstate nepohodil na jednu stoličku. Nebyť stola vedľa nej tak by som sa strieskal na zem. Takto som sa len ako tak stola zachytil a na stoličke sa vyrovnal. Ani som na Yoshitsuneho nestihol zvolať a on zmizol, ponechajúc ma napospas mojej žene. Úprimne som proti nej nič nemal a tak som sa ospravedlňujúco usmial. No nevedel som sa k nej otočiť, keďže pristúpila za mňa a začala mi rozväzovať brnenie a dávať ho dolu. Na jej otázku som len neurčito pokývol hlavou.
Vedel by som podobné zranenie ošetriť aj sám, aspoň kým by neprišiel nejaký doktor.. no vysvetľovalo sa mi to ťažko a nemyslel som si, že na to mám príliš sily. Len som sa pootočil na Hikari a "zblednuto som prikývol". Zobral som si od nej jednu polovicu  toho obrusu a handry, na čo som spravil niečo, čo pravdpodobne nečakala. "nepridržal" som si to na rane, začal som si to tam doslova pchať, ako keby som sa ranu snažil obrusom vyplniť. No takmer som pri tom zamdlel od bolesti. Samozrejme spraviť si tlakový obväz by bolo jednoduchšie, ale na to som potreboval .. viac energie. Už teraz som vyzeral tak, že ma každý malý pohyb toho stojí hrozne veľa.

Koukala se na tebe s trochu podivným výrazem no nakonec tě nechala rvát si ubrus do rány zatímco ona pokračovala v tom co chtěla dělat a to že dala hrnec s vodou nad kamna a zatopila v nich. Věděla že většina doktorů potřebovali vřelou vodu no na co to už byla druhá věc. A tak tedy tam dělala to co dělala a poté se vrátila ke stolu.
Docela jí přišlo divný proč se hnal do předních linií když mohl stejně tak dobře zůstat tu sedět na prdeli. No nebyla dobrá chvíle na to mu něco takovýho dávat na talíř a tak jen hikari seděla a čekala než přijde Yoshitsune.

Ten dorazil o několik desítek minut později zatímco na něj Hikari dávala pozor a čekala jestli bude při vědomí s doktorem v zádech.
Byl to typický bojový doktor. Flekatý červený úbor, který byl původně jen červený ale krev dělá hodně, značil doktora. Měl sebou jen brašnu s šitím a nějakými těmi oblbováky které ho měli dostat do stavu ve kterém mu nevadilo že se mu někdo hrabal v rameni špičatou jehlou.
Medicína na ostrovech, byla část alchymie a část to co bylo v království. Poslední co Kazehaya mohl vidět a cítit bylo to, že mu doktor dal pod nos nějakou lahvičku u které si párkrát Kazehaya čichnul a pak byl mimo. A jediné co ho pronásledovalo byli divné halucinace a bludy. Několikrát se probudil z tohohle stavu a klouzal tam a zpátky mezi vědomím a bezvědomím.

Když se probudil v posteli o bůhví jak dlouho potom byl nahoře v posteli slabý a vyčerpaný. No naživu a stále jako Kazehaya. Rameno ho stále pálilo ale už mohl alespoň zatnout pěst bez toho aniž by si nadělal do kalhot.
Kazehaya mohl vidět Yoshitsuneho jak podřimoval v koutu místnosti a čekal na něj až přijde k sobě.

Kazehaya

Úprimne som začínal byť viac a viac mimo. Keď prišiel doktor, to niečo, čo mi strčil popod nos ma vyplo behom veľmi krátkej chvíle. človek by až mohol uvažovať nad tým, či som neupadol do bezvedomia kvôli zraneniu skôr, než kvôli ten flaštičke.

Prebral som sa s dosť veľkým bolehlavom. To je tak keď stratíte veľa krvi. Cítil som sa slabý a ani som sa nemusel vidieť na to, aby som vedel že musím pripomínať nejakú smrťku. Moje prebudenie spočívalo v tom, že som otvoril oči. Povedal som si že zodvihnúť teraz hlavu by možno nebol najlepší nápad a tak som ju len otočil na stranu a rozhliadol som sa po miestnosti. Snažil som sa určiť hlavne to, aká bola časť dňa. No pohľad mi padol na Yoshitsuneho.
"Y..ehm.. Yoshi.. u rv-a.." Pokúsil som sa do úst nahromadiť nejaké sliny a prehltnúť, aby som si trocha navlhčil hrdlo. Keď sa mi to podarilo, odhodlal som sa k ďalśiemu. "Yoshitsune!" Znelo to takmer ako rozkaz. Dokonca som pozbieral dosť síl aj na to, aby som zvýšil hlas. Cítil som, že to bude lepšie.. aspoň po tom ako sa najem a napijem, potreboval som energiu.

"Já nespím!" vykřikl ze spánku Yoshitsune, který sebou škubl když na něj někdo zakřičel. Bylo na něm vidět že opak byl ještě před chvílí pravdou ale jelikož to řekl plně za vědomí, no nebyl to technicky za to lhář no ne?
Netrvalo dlouho a všiml si že jejich "lazar" se konečně probral k životu. Kazehaya moc nevěděl jak moc času uteklo a nebo co se dělo všude kolem. No ať už se všechno vyvinulo jakkoliv. Budova tu furt stála. Yoshitsune byl naživu a jejich hlavy nebyli napíchnutý na kůlech před vesnicí. Takže zas tak hrozně situace ve městě dopadnout nemohla?
Kazehaya si mohl také všimnout že na nočním stolku je hliněná nádoba s vodou a malý hliněný hrnek u ní.
Vzhledem k tomu že místnost byla osvětlená bez nějakých lamp a svící byl "den" nejlepší odhad toho všeho. Díky roletám však nepoznal jestli ráno, poledne či podvečer. Což však mu poté docela hezky nahrál Yoshitsune.
"Ah... Dobré ránko." řekl Yoshitsune s trochou entusiasmu ve tváři. Jakoby říkal "Je dobré že seš tu zase zpátky." ale ne slovy spíše pohledem a tónem hlasu.

Musel som sa nad jeho reakciou zasmiať.  Keď som sa ale vládal aj smiať, musel som nakoniec zvládnuť sa aj posadiť nie? No a tak som to skúsil. Išlo to pomaly. Telo som mal úplne zoslabnuté a stuhnuté. Niečo mi hovorilo že to nebola len jedna noc, ktorú som preležal. Ako prvé som sa načiahol po džbáne. Potreboval som uhasiť smäd.. a že som ho mal obrovský. No neplánoval som do seba vyliať všetko, ale ísť na to pomaly. Pár dúškov, po ktorých by som vypil ďalších pár dúškov. Len som Yoshitsunemu prikývol na jeho "dobré ráno" a následne som ostal ticho, no môj pohľad hovoril za všetko. Zatiaľ čo som popíjal, chcel som vedieť .. proste vedieť. Ako to dopadlo, čo bol za deň, ako na tom som.. a podobne.

Yoshitsune se posadil na židly dál a když se na něj podíval věděl že bude muset začít.. No jen nevěděl odkud. A tak začal od chvíle co ztratil vědomí.
"Když si byl out... tak trochu se tu objevil problém.... no né tak úplně problém jako spíš ..." soukal ze sebe ale věděl že to půjde trochu složitěji udělat a popsat. Musel tedy začít tím co si možná Kazehaya neuvědomoval.
"Je to týden od chvíle co proběhl ten útok. A jak určitě víš tak tenhle ostrov je prakticky spolehnutý na tvoje rozkazy.... No a jelikož si tu nebyl při vědomí a "chain of command" hovoří jasně..." začal za sebe soukat jakoby se mu snažil vysvětlit co a jak a proč...
"Není to nejhorší co se mohlo stát!" řekl hned a začal máchat rukama jakoby to opravdu tak nebylo ale ...
"Každopádně Hikari tedy převzala vedení." řekl mu tedy nakonec aby se konečně mohl dostat do toho co že se tu mohlo dělat. V jistém slova smyslu to dávalo tedy smysl. Byla tedy na samotném konci veškerého tohohle režimu.
"Normálně by to šlo... syn, otec, bratr,strýc, děd, dcera,matka a až potom žena... Ovšem jelikož nikdo nebyl k dispozici museli jsme zahrabat docela dost hluboko na to aby se tenhle ostrov nečekal týdny než někdo z pevniny dojede sem a nebo dokud se neprobereš." vysvětlil nakonec jak že se tedy Hikari dostala do téhle pozice, zatím vůbec neříkaje co že v té pozici udělala.
A potom začal o tom jak ten den jejich vojska tedy prošacovali různé baráky, jak našli několik těch mundůrů v různých barácích, jak vyslíchali několik těch u kterých se to našlo. Řekli jim jak různými proslovi a s tím že byla "S lidmi v okolí na rovinu" se snažila vyžehlit, do jisté míry úspěšně do jisté neúspěšne, tuhle situaci. A potom se vrátil k těm výslechům.
"Tvrdili že to není jejich do poslední chvíle..." pronesl mezi tím. Řekl mu že jich takhle bylo příliš na to aby to byla náhoda. Neměli co ztratit a vážně to byli většinou prostí lidé.
"Tu Hikari napadlo... že možná někdo nasrtčil tyhle uniformy do jejich brlohu a že to byl asi někdo zevnitř." řekl Yoshitsune. Poté řekl jak chytře to udělala když svolala poradu u které to před všemi těmi "hlavními" oznámila do světa že "Našla toho zrádce" a že se na něj chystá překvapení."
"Nutno dodat že den na to náš starý dobrý starosta opustil město." řekl mu a naznačoval že je celkem jasné kdo že ta krysa vlastně byla.
"A to je tak asi vše."

No a tak som si vypočul všetko to.. čo sa tu za posledný týždeň udialo. Spočiatku som uznanlivo prikyvoval hlavou, no po tom sme sa dostali k "chain of command" debate a ja som viditeľne zbledol. Úprimen som si myslel źe nebodaj nejaký retard z armády niekoho popravil, bola tu rebélia a ja sa vlastne ani nenachádzam na ostrove ale doma v Kyosanto. No.. našťastie to prebrala Hikari a ja som si z vďačnosti vydýchol. Nepodceňoval som ju.. to nie. Práveže som ju v tomto smere videl v lepšom svetle než väčšinu mojich mužov a kapitánov.. vlastne všetkých mojich mužov, hlavne veliacich. Bola to banda neschopných kreténov... fakt že hej.
Z jeho slov som pochopil, že mesto je v relatívnom .. pokoji. Nenastala žiadna rebélia po ktorej sme boli prinútení vyvraždiť populáciu - tak nejak by to dopadlo nechať to na kapitánoch - a hlavný podozrivý zdrhol po tom, ako ho Hikari pripravila do .. no dosť očividnej pasce. Nad poslednou vetou som sa musel zasmiať. Vlastne som sa začal smiať tak, až ma rozbolelo telo.. čo v mojom prípade nebolo moc. Chytil som sa za brucho a pokývol som hlavou. 
"Hej.. starosta bol jeden z mojich typov, .. vlastne jediný.. no nebol som si istý." Priznal som sa Yoshitsunemu a len som sa pomaly postavil na vlastné nohy. Cítil som sa fakt zoslabnuto. Musel som vyzerať ako úplná troska. 
"Nepripravil v tomto dome niekto niečo pod zub? Umieram.." A možno to ani nebol vtip, kto vie. Fakt mi krútilo črevá.

"Uvidím co se s tím dá dělat." řekl Yoshitsune a zvedl se ze židle odcházejíc do útrob budovy.
Rameno Kazehayovi začalo přicházet k sobě. Stále to bylo jakoby mu někdo vyvrtal díru do ramena, a prakticky to byl fakt, ale už to nebylo že by nepohnul s celou rukou.
Thomas ani Kazehaya neměli zkušenosti s tím jak se taková rána bude hojit ale muselo mu dojít že ještě nějakou chvíli si bude muset vystačit s levačkou.
Do místnosti se po chvíli otevřeli dveře ale nebyl to Yoshitsune nýbrž Hikari kdo dorazil. Očividně jí bylo řečeno že se probral zpátky do života jelikož místo toho aby byla nějak překvapená nebo tak jenom řekla.
"Yo." a sedla si na Yoshitsuneho židlu.
Byla oblečená v barvách jejího klanu. Pravděpodobně tady neměla jiné "sváteční" hadry. Byla vystrojená docela do parády, vlasy opět stáhlé do drdolů na hlavě.
Někdo v její pozici by možná čekal na to aby jí poplácal někdo po zádech a řekla jakou dobrou práci že to odvedla. Hikari taková nebyla. Spíše než chválu byla vděčná že se věci vrátí do normálu a ona bude zpátky tady v klidu a pohodě.
"Město je více méně v klidu. Od té doby byli většinou ty gangy přesunuti do jiného města, starosta prchnul to Yakusoku, což se zdá být místo kde ty krysy mají největší hold. U bran jsou od té chvíle povinné prohlídky lidí, nikdo nejde dovnitř ani ven bez toho aniž by nebyl prošacován. Lidém bylo zakázáno nosit zbraně uvnitř města bez našeho povolení." řekla aby shrunula situaci více méně. Yakusoku bylo město na druhé straně ostrova. Nebylo tak velké jako tohle ale i tak čítalo přes pár tisíc obyvatel.
"A budeme potřebovat nového starostu."

Kazehaya

Prikývol som a len som ho nechal odísť. Chvíľku som tam sedel, s džbánom vody stále v jednej ruke. Snaźil som sa hýbať druhou. Išlo to.. trocha. Kým som vedel hýbať prstami, tak som mal pomerne vysokú nádej v tom, že toto zranenie nebude nijak trvalé. Napadlo ma, že by som mohol oprášiť moje vedomosti o alchemy a prípadne teraz, v čase keď som moc nemohol vyvíjať fyzickú aktivitu, robiť.. všelijaké hókusy pókusy, kto vie na čo by som prišiel.

Do miestnosti vstúpila Hikari. Trocha ma prekvapila, keďž som očakával Yoshitsuneho s nejakým sluhom, jedlom a tak.. Nie že by som ju nerád videl.
Kývol som jej hlavou na pozdrav a vypočul som si teda aj jej verziu toho, čo sa stalo. 
"Oh, si plná prekvapení Hikari-san." Pousmial som sa. Nemal som náladu byť nepríjemný a zatiaľ ani dôvod.
"Môžem ti len poďakovať.. naozaj som sa obával, čo by z mesta ostalo, ak by kontrolu prebral niektorý z .. kapitánov." Bol som rád že tu nie je Takeshi. To by to boli celkom jatka. Aspoň som si to myslel. Podľa môjho názoru, moja rodina jednoducho nevedela ako pracovať s ľuďmi. Ostatne.. som si nebol istý, či ja môžem ísť dobrým príkladom.
"Rád by som ľudí kompenzoval, za zničený majetok ak už nič iné." Povzdychol som si, no nebol som si istý, či to bola téma, ktorú som chcel preberať s ňou. A tak som ju otočil späť na starostu. prikývol som.
"Možno mám.. niekoho. Starší muž.. miestny, nezainteresovaný v politike.." Poznamenal som. Bolo to vtipné, lebo som ani nevedel, ako sa volá. Pomaly som sa posnažil postaviť, keďže ma už nebavilo čakať na jedlo.. plánoval som prísť za ním. Očami som začal hľadať moju "Yokai katanu", ktorú by som zatiaľ používal ako nejakú barlu, ak by bolo treba.
"Som rád, že sa ti nič nestalo." Dodal som nakoniec "akoby nič" a úprimne som po týchto slovách chcel utiecť. No nemal som na to moc energiu a tak som sa skôr "odkulhával" smerom k dverám.

Hikari očividně nebyla dvakrát někdo kdo stál o poklony a nebo něco takového. Jen hold věděla že nebyla jiná možnost než zaskočit a že kdyby to neudělala ... alternativy byli horší.
Proto jen kývla na první dvě věty a nějak jinak nereagovala.
"Těžko říct kdo z nich by to přijal. Hodně jich umřelo." řekla prostě skrze zuby. Měla na jednu stranu pravdu. Hodně těch na který to starosta narafičil byli už dávno pod zemí a další z těch umřeli při té čistce. Určitě tu teď byla nějaká nenávist vůči Kazehayovi a jeho rodině.
Na starostu se neptala dál. Přeci jen věděla že tu musel znát další lidi vhodné na kandidáty a tak na to nějak neragovala.
Když řekl že je rád že se jí nic nestalo jen se zasmála pro sebe. Nic víc neříkala ale taky nic víc nebylo zapotřebí. Nebyla moc sentimentální aby se začervenala a nebo aby řekla jak ráda to slyší.
"Řekla bych nápodobně..." ale říct to nemohla. Protože tu seděl s dírou v rameni. Byl to pokus o vtip byť její humor byl takový jaký byl.
"Každopádně zbytek už nechám být." byla očividně ráda že tenhle týden už má za sebou a může být zase ve svém živlu.

Kazehaya

Nakoniec sa mi pohľadom podarilo naraziť na môj Yokai-meč. Bolo zvláštne o ňom rozmýšľať ako len o katane, keďže no.. predsa len.. no zatiaľ mi to muselo vystačiť. Načiahol som sa po ňom a ako som ho chytil do rúk, len som sa oň nakoniec zaprel a použil ho ako barlu na to, aby som.. no nestratil rovnováhu. Trocha sa mi zatočila hlava kvôli tlaku, no nakoniec som to ustál a spravil som zopár opatrných krokov po izbe. 
"Yeah.. tak nejak očakávam že moc nie. Ale neplánujem sa s tým moc zaťažovať. Ich voľba." Pokrčil som zdravým ramenom a pomaly som sa vydal k šatníku, odkiaľ som mal v pláne zobrať nejaké.. "kimono" a pomaly sa pobrať von. Ešte som sa s Hikari rozlúčil, ak sa teda so mnou naďalej nechcela rozprávať, vydal som sa najesť a po tom vyriešiť poniektoré veci a záležitosti. Ako napríklad navštívenie toho neznámeho a ponúknutie mu miesta, ktoré si ani nezaslúžil. No .. niečo mi hovorilo, že to bude lepšie, než vyhlásiť konkurz. Len mi ostávalo dúfať, že to prijme.

Hikari samozřejmě nic jiného neříkala. Byla už ráda zase ve své místnosti, v klidu a pohodě. Někde hluboko však byla ráda za tenhle týden, který jí připomněl že dokázala mnohem víc než na sobě dávala znát.
Převlíct se jednou rukou se ukázalo jako docela složitý úkol no po pár minutách, během který přišel Yoshitsune s jídlem a musel se chechtat jak se do Kimona soukal, nakonec svého nepřítele zdolal.
Samozřejmě jeho jídlo čítalo rybinu ale už si na ni zvykl. Na ostrově moc jiného než ryby neměli ale uměli je připravovat na mnoho způsobů a tak pokaždé chutnali trochu jinak.
"Na porcházku?" zeptal se ho sarkasticky a sedl si na stoličku. Kazehaya si mohl všimnout že to byla stejná stolička na které sedával dole. Asi si ju do pokoje přitáhl aby tady mohl sedávat. Nemusel to dělat. Přeci jen to nebylo v popisu jeho práce ale ... dělal to. Z jednoho nebo druhého důvodu.

Nakoniec sa mi podarilo navliecť do Kimona. Ani som si neuvedomil, že sa už v mojej blízkosti nachádzal Yoshitsune. Respektívne sedel na stolićke po tom, ako mi doniesol raňajky. Na jeho otázku som prikývol a počas raňajok som mu vysvetlil, kam mám vlastne v pláne ísť. Úprimne to zas boli hory. Chcel som trénovať s mojim "mečom" a nepotreboval som žiadne zvedavé oči. Mal som v pláne zo sebou zobrať tiež mladého orka, takže by mojou prvou zastávkou bol vojenský tábor. Úprimne som ani nevedel, či je ešte v poriadku. No nemal by sa zúčastňovať tej akcie ktorá sa stala pred týždňom... predsa len nebol "vojak". Yoshitsunemu som povedal, že má na teraz voľno. Ostatne on s tým mojim mečom nemal dobrú.. "skúsenosť", alebo ako to povedať.

Yoshitsune pokrčil obočí když si všiml že si ani nevzal to jídlo ale nechal ho být. Rozhodl se ale dát echo ostatním lidem v táboře, jako byl Madrame, pro všechny případy. Přeci jen věděl co se stalo minule když odešel do hor nikdo nevěděl jestli ti cápci tady nemají stále nějaké kořeny. No nechtěl ho mít na triku úplně sám.
Když šel městem mohl vidět jak mnoho se změnilo. Ležel tu takový depresivní opar a vojáci chodili sem a tam, davajíc na město pozor jako nějaké ty stráže. Atmosféra byla dosti "Těžká", jakoby lidé nevěděli jestli se mají strachovat o další takový "nájezd" a nebo ne. U brány ho pozdravili vojáci, kteří šacovali všechny muže a ženy aby jim našli nějakou zbraň nebo spojitost s tím gangem.
Jeho ostatně nechali pokračovat do tábora bez nějakého protestu.
Ygnarra našel v táboře stejně jako předtím. Lezl nad po bráně a skákal z místa na místo. Když si ho všiml pozdravil ho v jazyce ostrovů. Bylo už to nějaká doba co ho začali učit a tak už ledacos pochytával.

Atmosféra v mestečku bola.. no ťažśia, než čo som si pamätal. Ale nebolo to niečo, s čím som si chcel teraz zaťažovať hlavu. Gangy to vyprovokovali samé a aj keď som bol ja ten, kto vydal rozkaz. Bola to skôr reakcia než niečo, čo bolo v pláne počas dlhej.. dlhej doby. Odzdravil som mužov kývnutím hlavy a tichým "pohov", na čo som vyrazil k táboru. 
Ygnarra som našiel v tábore, ako zas preskakuje jednu z barikád.
"Ygnar!" Zamával som naň rukou a privolal ho tak k sebe. 
"Poď so mnou, mám v pláne ísť do hôr.. na pár dní." Vysvetlil som mu, na čo som len naznačil, aby sme sa najprv vydali do tábora pre nejaké zásoby. Úprimne som Ygnarrovi chcel dať minimálne jednu z kopijí, keďže katany no.. to bol trocha drahý špáz a žiadnemu vojakovi by som takú zbraň nezobral, ak by ju vlastnil. Kopija mu teda musela stačiť. Na čo? na obranu.. celú túto situáciu predsa len odštartoval môj posledný výlet.

No a následne som v podstate chcel ísť na to isté miesto, k tej istej čistinke, ako pred tým. Zatiaľ v tichosti. Ak sám Ygnarr nenaštartoval konverzáciu, tak sme si obaja užili pomerne dlhú.. a tichú prechádzku. Mne to robilo trocha problém, hlavne kvôli ruke. Aspoň som mal ešte druhú, s ktorou som sa vedel opierať o katanu. Yokaovi mohlo vadiť, že katanu využívam na podobné účely ale.. ja som mal v tomto svoju filozofiu, aj čo sa týkalo zbraní. Boli predsa len "nástroje" a ja by som ich krivdil, keby že ich nevyužívam vtedy, keď ich potrebujem. Bolo pri tom jedno, na aký účel.

Trvalo mi, kým som sa vrátil do mesta. Čisto z toho dôvodu, že som bol celkom unavený po mojom zranení. tento výlet po lese som si mohol naozaj rozmyslieť. Na druhú stranu som bol ale rád, že som tak nespravil. Po ceste som mal čas na to, aby som premýšľal, za ktorou z dvoch osôb ktoré som reálne chcel osloviť, mám ísť ako prvou. Nakoniec som sa rozhodol, že ako prvého oslovím Yoshitsuneho. Čisto z toho dôvodu, že som s ním mal viac priateľský vzťah, než profesionálny. Aspoň z môjho pohľadu. Samozrejme.. bol môj podriadený, no nikdy som sa tak k nemu nesprával. Aj keď som ho za to platil, vždy som ho skôr "požiadal" o to aby niečo spravil, než mu dal viditeľný príkaz. No a tak som mal v pláne Yoshitsuneho nájsť.. a následne ho odtiahnuť na maják. Keďže to bolo miesto, kde nás ani za boha nikto nemal ako počuť. Aspoň nie niekto, o kom by sme nevedeli.

Yoshitsune byl kousek od tábora. Sedíc opřený o bránu a čekajíc na to až se vrátí. Přeci jen viděl že si vzal orka s ním a tak viděl že jakmile se ten zeleňáč vrátí Kazehaya bude zpátky po chvíli.
Docela ho překvapilo že ten ork tedy doběhl první a Kazehaya nebyl nikde viděn.
Když se ho zeptal kde že je, tedy když ho chytl za zápěstí a trhl sním k němu div mu nevykloubil rameno a ne řekl "KDE JE KAZEHAYA?" což orka docela viděsilo... Až potom mu bylo řečený že ještě musí něco udělat, byť krkolomně.
Kazehaya došel po chvíli a řekl Yoshitsunemu aby ho následoval.
Celý se mu to zdálo tak trochu podivný ale udělal co mu bylo řečený.
Dokud teda nedošli do majáku.
"Takže?" zeptal se netrpělivě a čekal na to co že bude se dít.

Ospravedlňujúco som sa na Yoshitsuneho pozrel. No po tom sme bez slova mierili k majáku. Ako sme sa nachádzali hore a ja som sa opieral o drevené zábradlie, musel som si na chvíľku oddýchnuť. Predsa len ten výšľap hore PO tej "prechádzke" ma takmer stál pľúca. A tá ruka...
"Takže.." začal som a zľahka som si odkašľal. Nechcelo sa mi moc chodiť okolo horúcej kože.
"Do pár dní.. možno dnes, možno za týždeň, príde do prístavu loď. Táto loď patrí .. Explorerom, čo je istá.. skupina ktorá pochádza z kráľovstva ľudí." Začal som.. no a takmer som sa začal zamotávať. Nechcel som predsa chodiť okolo horúcej kaše nie?
"No a ja na túto loď chcem nastúpiť Yoshitsune.. a odísť." No a ako som tam stál opretý o zábradlie, len som k Yoshitsunemu otočil hlavu. Podvihol som zdravú ruku a "ťukol" som ho päsťou do hrude.
"Vieš že ťa vidím viac ako priateľa, než ako služobníka.. nom a tak chcem aby si sa pridal." Uškrnul som sa.
"Námorníci majú veľa chlastu.. a v kráľovstve je veľa exotických slečien a markytániek... príde mi to ako niečo, o čom by sa ti mohlo len snívať nie?" V mojom hlase sa ozývala.. bolesť. Nikdy ju tam reálne nepočul, ale možno aj áno len.. bola vždy veľmi dobre maskovaná. No nevedel som o mojej domovine rozprávať s úplne chladnou hlavou. Nech už sa mi vtedy u trpaslíkov stalo čokoľvek, stále som bol len "človek". A moja domovina mi jednoducho chýbala.

"Co...?" zamrkal dvakrát pro sebe Yoshitsune jelikož opravdu nechápal odkud vítr fouká. Však tady nechával všechno co doposud znal kvůli něčemu co neznal.
"Jak to víš? Všechno tohle? Sakra a proč bys chtěl tohle opustit?" bylo to pro něj docela nepochopitelný. Však měl peníze, moc a možnosti o kterých by si ostatní nechali zdát... a tohle zahodit bylo nepochopilené šílenství.
"Víš že bych tě teď měl nahlásit Hideovi... Takhle budeme oba na špalku ... tedy aspoň já, kdyby nás někdo slyšel." zradit svůj klan bylo na ostrovech tabu a jen tak ho ospustit taky. Yoshitsune samozřejmě neříkal že by mu přišla tahle nabídka lákavá ale jednoduše mu nevěřil. Jak by taky mohl? Nic mu doteď nenasvědčovalo ani neměl žádné zprávy o tom že by něco takového se chystalo.
Krávloství? Exploreři? Co to bylo za slova? Však to znělo jak nějaká nadávka. Nakonec ho napadlo o co že to mohlo jít. A tak se nadechl a chápavě začal kývat.
"Slyšel jsem že ty meče můžou mít zátěž na hlavu... Plus to zranění. Neměl bys tady tak lítat...."

Bolo toho dosť. Pravdepodobne som mu mal dať trocha času na.. spracovanie, ale ten som nemal. Podľa slov orka tu bude pravdpeodobne do jedného dňa.. a ja som sa mu rozhodol veriť. Tento krát som sa na Yoshitsuneho pozrel zcela vážne. Ostatne aj pred tým som sa na neho pozeral vážne, no teraz.. tam bol istý náznak chladu?

"Prečo? Hah! Yoshitsune... ja som iba otrokom môjho vlastného mena. Každá jedna osoba ktorú stredneš tam dole." Rukou som poukázal smerom k mestu. "Je slobodnejšia než ja.." Odfrkol som trocha naštvane. Ale táto zlosť nebola smerovaná na Yoshitsuneho. Bol to taký všeobecný hnev. Úprimne jeho zmienka o tom meči ma zamrzela a tvár sa mi trocha pokrivila.
"Vieš.. myslel som si že máš o mne trocha vyššiu mienku." Povzdychol som si a otočil som sa späť k zábradliu a výhľadu.
"Proste viem... ako? Nemám právo na malé tajomstvo?" Spýtal som sa ho už jemnejším hlasom, na čo som si povzdychol. "Nahlás ma.. zastav ma.. rob čo uznáš za vhodné Yoshi, ale ja som sa už rozhodol." Dodal som, na čo som ešte chvíľku vyčkal. Tak trocha som čakal, že sa rozhodne teraz. Ostatne ak by sa rozhodol ma teraz omráčiť, čo by som s tým spravil.. nič.

"Hou hou hou..." řekl a začal máchat rukama kolem a kolem. Z výšky asi každý člověk vypadá malej. To bylo to co si Yoshitsune pomyslel. No poškrábal se na hlavě. Byla na něj vyklopena hromada bůhví čeho a on se v tom snažil něco najít.
"Neříkám že tě budu pokoušet zastavit ale prakticky nemám jinou možnost než jít s tebou." řekl uprímně a potom vysvětlil proč.
"Když zjistí že seš fuč nejsem tak dobrej lhář na to abych se z tohohle vylhal." řekl a poškrábal se na hlavě.
"Taky mi moc nesluší tě jít teď udat. Protože je mi to proti kožichu..." řekl na druhou stranu. Byl očividně
"Navíc umřít při grandiózním útěku je trochu lepší než popraven za neposlušnost..." řekl a pokrčil rameny.
"Nevím odkud vítr fouká ale vím že je lepší jít s větrem v zády než proti němu. Kudy tedy?" pokrčil tedy ramenama usmál se a rozhodl se vstoupit do nezmáma.