Kiyosaki

Kazehaya

Najradšej by som ju niekam poslal. Človek sotva mohol byť nejak extra incognito, alebo nenápadný.. keď vedľa neho stála dosť zjavne členka jedného z najznámejších sekt / klanov, alebo nech už boli čokoľvek, na ostrovoch. Keď len neurčito kývla. Povzdychol som si a rukami som sa na chvíľku zakryl tvár. No.. nakoniec som len mykol ramenom a vydal som sa po svojich, s ňou pravdepodobne idúcou len kúsok za mojim chrbtom. 

No a tak som sa vydal na moju malú obhliadku tejto tu dediny, držiac sa prevažne v tme a na miestach, kde ma bolo ťažšie vidieť. Teda rozhodne som nešiel naprostred ulicami, kde by som bol na očiach. Keďže som cez deň nenašiel žiadnych tých členov "gangu", tak trocha som si myslel, že ich možno nájdem v noci. Ako by som ich spoznal? No typoval som, že u seba mali niečo ako zbrane. Minimálne niečo, čo by zbrane mohlo pripomínať. Keďže vojaci zatiaľ nehliadkovali v uliciach, keďže k tomu nedostali príkaz, tak by mali byť dosť na očiach. Prípadne sa možno nachádzali v nejakých podnikoch, alebo pred nimi.. ak ovyhadzovači. Odpovedí mohlo byť veľa.

Byť si Kazehaya mohl myslet že by upoutávala pozornost hlavně Akai tak nebyla jediná. Kazehaya byl neobratný a nevšímal si těch drobností kteří tvořili rámus a maglajz všude kolem.
Navlíct se do černého oblečení a hrát si na ninju z vás ninju neudělá. I kdyby první a poslední věc byla pravdou problém byla věc jiná. Bylo tu velmi málo lidí. Kazehaya měl stále obrázky ze své domoviny. Kde gangy prodírali tmu noci, dělajíc různé ilegální obchody skryté před zraky lidí v různých temných zákoutích měst. Proč to dělali? Aby unikli pozornosti strážím.
To ale jednoduše nefungovalo ve městě kdy Gangy sou ta "autorita".
Po přejítí několik ulic, plížíc se ve stínech města, mohl Kazehaya vidět různé ožrali, vystražené bezdomovec které vzbudil a nebo několik raních ptáčat a nebo nočních sov.
Nic co by nasvědčovalo organizovanému zločinu.

Kazehaya

Rozhodol som sa zo seba ďalej nerobiť somára. Tak či tak mi to za prvé nešlo, a za druhé to vôbec nevyzeralo tak, že to má cenu. Po asi hodine som si uvedomil že ani nemá cenu príliś hľadať niečo konkŕetne.. a tak som si vytypoval jedného takmer ožratého muža, ku ktorému som jednoducho prišiel a rozhodol sa ísť v podstate s pravdou von.. hneď.
"Yo !" Potľapkal som muža po ramene, aby si ma.. no všimol. Dúfal som že nebude moc zapáchať a źe je stále v stave mi poskytnúť informácie, ktoré som potreboval.
"Hmm čo keby som ťa pozval na ďalšie kolo hm?" Spýtal som sa ho. V podstate bolo.. jasné, že od neho niečo chcel.

"Cožše...?" podíval se na něj chlápek který se sotva držel na nohách, motajíc se a opírající se o stěnu.
Když se na něj podíval, celý v černým, katanu u boku s Akai za zády bylo na něm vidět že si těžko dokáže uvědomit jak reálná tahle situace vlastně je.
Muž se nejdříve podíval na Akai, potom na Kazehayu, potom zpátky na Akai a nakonec se usmířil s pohledem na prázdnou flašku. Nakonec se začal hlasitě smát, načež se zakuckal, chytl se za břicho a vysypal zbytek svého žaludku na stěnu před sebou.
Očividně, nebyl v moc dobrém stavu k tomu aby celou situaci pobral. Natož aby z něj něco dostal. Kazehayova další myšlenka o tom že by ho pozval na další byla taky problém sama o sobě. Důvod proč ti ožrali byli na ulici s flaškama, byl protože ve městě nebyla hospoda co měla otevřeno.
Akai, která celou tu dobu tiše stála za jeho zády měla v hlavě vnitřní boj. Samozřejmě z jejího kréda by měla celou tu dobu nečině stát a mluvit jen když jí bude položena otázka jelikož cokoliv by řekla sama by mohlo ovlinit jeho jednání a tak ovlivnit pohled na tu osobu za kterou ho měla. Sama ale věděla že tahle filozofie má chyby a taky... byli už tři hodiny ráno a oni tu chodili za ožrlacama. Bylo to jen do jisté míry co dokázala stát s tvrdou tváří.
"Ehm..." upozornila na sebe Akai a když jí začal věnovat pozornost řekla. Napovrch se nemohlo zdát nic jiného na Akai takže Kazehaya ani neměl tušení o jejím vnitřním souboji.
"Co přesně je vaším cílem jestli se můžu zeptat?" řekla to tak taktně a snažila se navést rozhovor k tomu co už sama věděla. Byla chytrá takže si dala spojení s tím co jim Starosta řekl a s tím co teď dělal

Kazehaya

Uhol som sa do strany v momente, keď som videl že muž ide vyvraciať svoje.. nech už to bola večera, raňajky alebo len čisto chlast. 
"Ah .." Povzdychol som si. Tento tu bol moc opitý a tak som ho naďalej ignoroval. Pomaly som sa vybral kráčať po ulici ďalej, no zastavila ma Akai, ktorá sa ozvala. Zatiaľ som s ňou nebol tak dlho, aby mi to prišlo naozaj, naozaj divné. A tak som naozaj nemal tušenie, či je to v tej ich sekte normálne, alebo nie.
"Úprimne." Pootočil som hlavou na stranu a zapozeral om sa niekam do tmavých ulíc dediny.
"Nemám tušenia." Pokrčil som nakoniec ramenom. 
"Vieš, mňa moc nebaví táto politická hra do ktorej sa ma každý snaží zatiahnuť Akai." Vyšlo zo mňa po chvíľke a len som sa sám zasmial. Takmer mi vyšlo z úst, že sa na to možno všetko jedného dňa vykaślem a na prvej lodi odplávam niekam do riti. No najprv som tak či tak potreboval môj meč.. a hej, Takeshi by mi bol hneď za zadkom, takže by som ďaleko asi ani nedośiel.
"Ale myslím že viem ako sa k tomu postavím." Dodal som po chvíľke a len som si, takmer z trucu, sadol k vchodu pri jednom z ešte stále zatvorených obchodov, prípadne stánkov. Kde som sa len hlbšie zababuśil do kimona a Akai som naznačil, že si pokojne môže sadnúť vedľa mňa.
"Vieš hrať Shogi?" Spýtal som sa jej. Možno nebola dobrá, prípadne nemala potrebné viesť rozhovor, no ja som tu plánoval sedieť až do rána, takže som dúfal, že mi aspoň spraví.. "nejakú" spoločnosť. Aj keď pravdepodobne nie úplne živú.

Akai měla hodně co mu říct. Chtěla mu říct jak si vlastně tohle celé na sebe hodil sám, že přeci nemusel chodit po městě a dělat tyhle všechny věci. Začala se zamyslet nad všim tíhmle jeho jednáním. Proč nepočkal na to než mu někdo řekne jak na to nebo co má dělat.
Chvíli tam stála a koukala se na něj a pak... to nakonec viděla.
V tuhle chvíli si dokázala představit obraz Kazehaye. Jeho osobní poslání a přesvědčení. Samozřejmě když něco takového Tanya najde bylo už jen pár kroků ke konci.
Viděla ho jako někoho kdo je uvězněný, toužíc po svobodě více než cokoliv jiného. Snažíc se získat nějaký ten smysl v této situaci a nebýt odkázaný na rozkazy. Celé tohle v jejích očí byla šaráda a Kazehaya chtěl alespoň nějakou věc udělat po svém, byť byla odsouzená k selhání.
Akai se tedy usmála. Někdy trvalo Tanye roky či měsíce než člověka pochopila, pokud si dobře pamatovala Takeshi s ní byl přes rok a půl než se dostala do té jeho palice. Ovšem Kazehaya byl otevřený a dalo se pochopit kde že to stojí.
Nakonec viděla obraz Yokaie před sebou stotužňující Thomasovu touhu po svobodě a samostatnosti. Vypadalo to že její práce se začíná chýlit ke konci.
Akai jsou trénované roky a roky k tomu aby poznali lež a jsou v tom lepší než kdokoliv jiný. Jak už v království tak i mimo něj a navíc když Akai ví tak se řídí svojí duší. Věděla že jí nelže.
"Vypadá to že s Vámi nezůstanu tak dlouho. Zpočátku jsem čekala že vzhledem k vaší rodině tohle bude opět maraton. Ale ukázalo se že se jedná o jeden ze sprintů." samozřejmě by v tuhle chvíli bylo hodné dodat že to není Kazehayova rodina, ale Akai byla chytřejší než to, nikdy neví kdo že poslouchá.
Bylo na ní vidět že za chvíli příjde rozloučení.

Kazehaya

Ako som tam sedel, v podstate sama Akai ostala stáť. Jej slová ma vôbec nepotešili. Viac menej som tušil, čo tým chce povedať. Respektívne to nebola žiadna hádanka, len hra zo slovíčkami. Len som potichu prikývol, no na mieste som ostal sedieť.
"Nikdy som nebol jeden z tých tvrdých orieškov pravda.." Aj ako Thomas som sa príliš nestránil, respektívne nezakuklil pred ľuďmi. Bolo jednoduché ma spoznať. Tu to teda bolo omnoho zložitejšie, no to hlavne kvôli postaveniu a kvôli tomu, že ma každý videl za nejakou maskou. Bola škoda, že asi jediná osoba s ktorou som sa mohol rozprávať otvorene, čoskoro odíde.
"Kedy odchádzaš?" Spýtal som sa jej, zas v podstate bez taktu. No takto to bolo lepšie.. takt bola iba maska. Morálne hodnoty medzi dvoma ľuďmi až tak veľa neznamenali a už vôbec nie, keď sa jednalo o takú somarinu, ako bolo nejaké stupidné oslovovanie. Úprimne som to z celého srdca nenávidel, no sám som bol v tejto situácií viac menej spútaný. Nemohol som sa správať "inak", nie na očiach "druhých" ľudí.

"Brzo." řekla mu prostě a jednoduše. Znělo to skoro tak že to bude v následujících hodinách. Znělo to dokonce tak, že kdyby teď našla loď z ostrova ve tři ráno tak už by tu ani nestála. Přeci zatím čekala.
"Ale ale ale..." ozvalo se najednou z ulic a Kazehaya ten hlas poznal. Když se otočil uviděl Tekshiho jak tam stojí uprostřed ulice. Zněl pobaveně jakoby nemohl věřit vlastním očím.
"Nová místa, staré tváře." zachechtal se pro sebe Takeshi
"Takeshi-dono...." řekla Akai opět jejím tónem který na sobě nic nedal znát. Kazehaya si mohl všimnout toho že však ztuhla a vypadala mnohem více jako socha než se mohlo zdát na první pohled. Tak či tak ona atmosféra ve vzduchu se dala krájet.
Takeshi na sobě nedal znát jak dlouho věděl že tady Akai je, či zda je celou tu dobu šmíroval. Každopádně to tak nejspíš nebylo jelikož zněl vyloženě překvapeně. Svět byl malý. Přeci jen věděl že přijde Akai kvůli meči ale že ji opět kruh vybere pro jeho rodinu byly šance tak astronomické, že by ho ani ve snu nenapadlo že se tak stane.
Kdyby možná ten den, kdy sem Akai prvně přišla použil dveře a ne okno ke svému odchodu... kdo ví jak by se situace až doteď změnila. Opět to byla jeho analitycká mysl která si prostě nedokázala představit tuhle náhodu. Nezajímalo ho jaký šašek v červeným přijde. Všechny je měl za stejné panáky. A tak se nikdy nepodíval do přístavu když ten neznámý přijel.
Potom se poprvé podíval na Kazehayu. Jak tam sedí na ulici oblečený v černém dělajíc kdovíco a bůhví proč. Kdyby na tváři neměl masku doslova by se dala vidět tvář která doslova říkala "pathetic".
"Co to máš na sobě?" zeptal se ho nakonec.

Kazehaya

To bola .. no minimálne škoda. čo však bolo omnoho horšie bol príchod môjho milované staršieho brata. Bol snáď tou poslednou osobou, ktorú som chcel teraz vidieť. Taktiež niekto, kto mi úplne vedel skaziť moju vnútornú pohodu.
Pozrel som sa jeho smerom a len som následne prevrátil očami. Bolo vidieť že z neho práve teraz nadšený nie som. 
"To sa ma naozaj pýtaš ty?" Spýtal som sa ho minimálne s rovnakým podtónom hlasu, ktorý mi venoval on. Bola to taká tá typická bratská .. výmena? Aj keď len veľmi rýchla. Ja som nebol ten, kto tu všade chodil s maskou, zahaľujúc svoju tvár a vyzerajúc ako ten najtemnejší pomaly vrah, pripravený zmrzačiť akéhokoľvek nepriateľa.
"Hrám sa na ninju samozrejme." Odvetil som mu nakoniec a len som sa zasmial. "Pôvodne som si chcel zatrénovať ale poznáš to.. keď si v rodine, tak na teba proste každý serie a pozerá inak." Posťažoval som sa mu, no.. nebolo to úplne sťažovanie. Skôr taká malá debata so mnou samým. Viac menej som mu aj povedal, aký som mal včera deň. Ak vedel čítať medzi riadkami. 
"Takže mi neostáva nič iné.. len sa na niečo hrať." Dodal som nakoniec a pokrčil som neurčito ramenami.

"Breč se na ramenu někoho koho to zajímá." řekl Takeshi prostě a ledově. V jeho pohledu zněl jako malé děcko kterému dali zaracha. Takehsi ovšem měl teď trochu jiné zájmy a pohledy a tak mu nevěnoval mnoho sekund.
"Tak už se budu těšit na naši spolupráci" řekl a zachechtal se při pomyšlení že tady Akai bude ještě nějakou chvíli. Ne že by k ní něco hlubšího cítil ale protože si dovedl představit jak nepříjemné to pro všechny strany vlastně bude. Akai mu však odfoukla vítr z plachet kdy řekla.
"Bohužel naše spolupráce nebude tak dlouhá." řekla Akai. Nevypadala že by to řekla nějak uštěpačně něbo aby si to užívala. Spíše to řekla jako fakt. Ovšem někde hluboko jí něco hřálo.
Takeshi se znovu podíval na bratra a povzdechl si. Věděl co tím myslí. Jediný důvod který by měla Akai by byl ten že už její práce byla u konce.
Ani tohle nemohl udělat dobře. Nejenom že prakticky si za všechny ty prachy koupili jeden den přítomnosti Akai na ostrově, jeho "zábava" se omezila na co... několik hodin? Ani to ne. S největší pravděpodobností na tuhle chvíli protože jak ji zná bude odsud chcet co nejrychlejš odejít. Nejspíš už by byla na lodi kdyby nebylo takhle brzo ráno. Samozřejmě to způsobilo že plány Hidea o tom jak si převrátit lid na svoji stranu se sesypal jako domeček z karet. Bylo to nepříjemné a to docela dost. Chvilku si pohrával s myšlenkou navlíct někoho do šatů Akai a vydávat ju za ni. Nakonec však věděl že jediný způsob jak z ní teď ty šaty dostat byl ji zabít. Po chvíli přemýšlení věděl že to není to nejlepší řešení.
Podíval se teda na Kazehayu a řekl mu.
"Běž se oblíct do něčeho normálního."

Kazehaya

Túto situáciu som si užíval najviac asi ja. Aj keď ma Takeshi pomerne rýchlo sprdol, no moje "sťažnosti" aj tak boli myslené skôr na provokáciu jeho stranou a ako také šikovné polo-klamstvo a polo-pravda. Dokonca sa z mojej strany ozvalo aj uchechtnutie. Moc som sa ho nesnažil zakryť, bol som celkom úprimná osoba. Keby že nemám absolútne žiaden zmysel pre moje osobné bezpečie, pravdepodobne by som "podotkol" niečo na štýl - vyzerá to tak že niekto Takeshimu zobral hračku. No nebol som si istý či by ma sundala skôr Akai, alebo on.. pravdepodobne Akai.

Keďže sa tu nachádzal Takeshi, ani som nemusel rozmýšľať čo sa stane ďalej. Zaprel som sa do katany, pomocou čoho som sa vyštveral na nohy a len som si ju následne oprel o rameno. Pochopiteľne stále netasenú, aj z púzdrom.
"Potrebujem s tebou niečo prebrať.." Tento krát sa môj tón hlasu zmenil.. a bol smerovaný priamo na Takeshiho. Bol to ten typ, ktorý naznačoval, že preberať to tu na ulici možno nebol úplne najšťastnejší nápad.

Akai samozřejmě nezůstávala dlouho stát. Celá tahle situace jí byla velmi nepříjemná a proti srsti, jak se tak říká. Přeci jen jí bylo příjemnější čekat o samotě někde v přístavu, v klidu a v pohodě. Než se nechat vyslýchat Takeshim no a jelikož neměla žádné zavazadla ani nic co by potřebovala si vzít sebou, nebylo potřeba se tu dále zdržovat.
Proto se jim oboum uklonila a s prostým "Naviděnou." odešla do hlubin města. Nechávajíc za ní dva rozhádané bratry.
Takeshi měl teď špatnou náladu, neboť si předsi jen představoval že jich plán dopadne lépe. To byl vážně tak plochej že jí trvalo den na to ho přečíst? Probýhalo Takeshimu hlavou. Věděl že jí pravděpodobně musel něco říct že i navzdory tomu jak inteligentní Akai byla nebyla až tak inteligentní. Chvíli se za ní koukal skřípaje zuby. Poté utkvěl pohled na Kazehayu a zůstal na něm viset pohledem dobrých šest sekund. Potom teprve promluvil. Zpod jeho masky by Kazehaya nepoznal co si asi myslel nebo nad čím přemýšlel. Přeci jen ale z atmosféry bylo jasně poznat že uvažuje nad dalším krokem. Strach byl jistě na místě jelikož Takeshiho ruka při celé té chvíli poklepávala na rukojeti jeho katany. Nad čím přemýšlel se těžko dalo poznat.
"Fajn." řekl nakonec a mávl rukou na signál aby ho následoval.
Šli samozřejmě zpátky do jejich sídla kde se posadili do jídelny ke stolu. Takeshi si položil obě ruce na stůl a čekal jako socha.

Kazehaya

Vyzeralo to tak, že sa na seba budeme pozerať obaja. Neuhol som od neho pohľadom, aj keď pre mňa to bolo ľahšie, keďže on mal na sebe masku. Na druhú stranu povedať, že sa ním necítim "ohrozený" .. by bolo klamstvo. Nakoniec sme sa ale obaja pohli, chvíľu po tom, ako sa s nami rozlúčila Akai.
Mohol som ho napomenúť, že na niekoho kto do dnes ani jeden krát nestratil chladnú hlavu, sa správal naozaj ako dieťa. Respektívne som z jeho reakcií.. pohybov a podobne, dostal ten pocit. Ako keby mu naozaj utiekla hračka, s ktorou sa chcel hrať. Bol Takeshi krutým človekom? Ak áno.. mal byť po kom. Ešte teraz som mal v hlave tú spomienku spred niekoľkých týždňov, keď dal môj otec popraviť nejakého muža za to, že si robil srandu z mojej potencie.

Nakoniec sme prišli späť do sídla, kde sme si obaja sadli za stôl, v podstate oproti sebe. Ja som sa stále neprezliekal, ostatne teraz som bol "doma". 
"Včera som sa stretol zo starostom." Začal som našu konverzáciu a len som sa na chvíľku zastavil a služobníctvu venoval pár slov k tomu, aby nás pohostili. Na to som mu v podstate v skratke rozpovedal, o čom som sa zo starostom rozprával. Respektívne o možnostiach, ktoré som momentálne teraz mal.
"Myslím že by som vedel vyriešiť situáciu v meste s gangami, problém je v tom.. že ich neviem nájsť. Buď som slepý alebo sú aspoň pre mňa na nerozoznanie." Stále tu pochopiteľne boli aj ostatné problémy, ale aspoň toto bola jedna z vecí, ktorá sa dala vyriešiť pomerne rýchlo.

To že se sešel se starostou ho nepřekvapilo. Přeci jen to byl on kdo mu řekl aby ho vyhledal. O čem mluvili už bylo poměrně jedno proto ho nesledoval a navíc měl plné ruce práce s vlastními věci. Například celý ostrov.
"Oh?" řekl pobaveně pro sebe Takeshi jakoby pochyboval o tom že se Kazehaya postár o gangy. Docela ho zajímalo jak by si to představoval a tak sí založil ruce na prsou a začal.
"Řekněme že bych je našel. Řekl bych ti kde jsou. Co bys dělal potom?" zeptal se. Přeci jen to byla logická otázka. Jedna věc by vedla k druhé a oni by mohli nakonec na tom být hůř než teď. Sám měl určité plány jak se snima vyrovnat. Jeden z nich lepší jak ten druhý ale kdo ví. Třeba se do jednoho z nich trefí. Bylo by to takové malé bezvýznamné plus.

Kazehaya

Na chvíľku som sa zastavil. Možno to bol tón jeho hlasu, možno jeho gestikulácia. Napodobnil som jeho gesto, aj keď skôr podvedome. Založil som si ruky na hruď a oprel som sa o stoličku.
"Takmer som zabudol.. že som tu vlastne len po mene." Povzdychol som si. Myslel som tým fakt že.. som reálne nemal žiadne slovo. V podstate som bol len "tvár". Teoreticky by moju úlohu mohol zahrať ktokoľvek, keďže nikto v tejto diere pred pár dňami ani nevedel, ako vyzerám.
No rozhodol som sa o moje nápady aj tak podeliť.
"Jedna z dvoch možností, buď ich krivo obviniť a po tom sa ich zbaviť, alebo im ponúknuť oficiálnu funkciu, ktorú nebudú môcť odmietnuť." Ostatne v druhom prípade, by sme nepotrebovali použiť "našich" ľudí do pozície stráží, čo by zvýšilo naše rezervy.. respektívne neminulo.

"Hm..." nadechl se po jeho výroku Takeshi. Bylo vidět že přijde nějaká délší řeč a tak bylo dobře že oba seděli. Začal s první věcí. Která byla rozumnější ale měla chyby.
"Pokud jim nabídneš funkci co jim brání dělat to co doposud a jen žít z našich peněz. Co jim brání v tom aby za našimi zády nedělali přesně to co nechceme? Co jim můžeme dát co oni sami už nemají?" zeptal se spíše řečnickou otázkou Takeshi.
"Říct že výhružka z toho že by jsme je jinak vyhladili tak ta je ve vzduchu už teď nemyslíš si? Přeci jen ani oni nemůžou být tak stupidní aby si mysleli že je tu necháme organizovat si vše po svém." řekl Takeshi, vydechl se. Nadechl a pokračoval.
"Proto je lepší zeptat se než co uděláme my s gangy... tak co gangy udělají s náma." dodal a zastavil se. Nechal ho aby pobral to co mu teď řekl ovšem nedal mu prostor se k tomu vyjádřit. Zatím.
"Mysli. Pokud se na nás při první chvíli otočí tak je jasný že s námi neměli v první řadě chuť ani úmysl spolupracovat." což byl fakt. Přeci jen s čím příjdou oni bylo nejisté a chodit po tmě na slepo vede k pádu.
"Gangy jsou naší nejmenší starostí. Jsou slabí. Kdykoliv budeme chtít máme je na lopatě a přesně tam kde je chceme. Zoufalý. Zmatený. Jako myš v koutě." dodal Takeshi. Rozhodně nad tím přemýšlel už nějakou chvíli a přeci jen, měl na to více než den. Fakt toho že byli "slabí" byl ovšem diskutabilní. Slabí na Armádu? To ano. Silní dost na to aby pokřivili jejich reputaci? Kdo ví. Každopádně Takeshi věděl že kdyby jejich první impulz byl na něj zaútočit tak to můžou použít ve svůj prospěch.
"První tvá možnost je poslední řešení. Druhé je ukvapené." řekl Takeshi. Samozřejmě neříkal že obě byli špatný postup jen že tu bylo pár kroků předtím než je musíte podstoupit.
"Nejlepší je tedy čekat." dokončil svoji řeč ohledně Gangů. Vysypal toho na něj docela dost. Vypadalo to že umí použít aji více než jednoslové věty když to bylo potřeba. Bylo také zvláštní že se nad ním u rozhovoru nepovyšuje spíše jen metodicky rozebíral jeho argumenty tak aby mu ukázal že se mimo.
"A zaměřit se na něco co je jistota a ne risk." dopověděl a čekal.

Kazehaya

Nemohol som povedať, že by som s ním nesúhlasil. Ostatne bol v týchto veciach skúsenejší než ja a tak mi neostalo nič iné, len si ho vypočuť a prikývnuť. V podstate som ani nenavrhol zlé možnosti, len ich nebolo potrebné riešiť teraz. Odlial som si saké, ktoré nám prinieslo služobníctvo, do pohárika a odpil som si z neho. AJ keď bolo v podstate ešte len ráno, nebolo to množstvo, z ktorého by som sa vedel opiť.

"No.. v tom prípade sú tu stále piráti. No vykynožiť tú zberbu .. na to si nemyslím že máme prostriedky." Myslel som tým lode, bojové lode. Samozrejme sa mohli ukrývať aj na pevnine, no nevedeli sme kde. "Jedine že by sme našli prístavy, v ktorých sa ukrývajú. Ale to vôbec nemusí byť na tomto ostrove. Vieš niečo o ostatných mestách?" Spýtal som sa ho. Určite o nich niečo vedel nie? Ostatne kde inde by sa posledné dni flákal, ak nie tam.

Kazehaya se tedy zaměřil na jejich další problém a tím byli piráti. Samozřejmě že to byl problém Čím nebezpečnější tyhle vody budou tím horší bude přesvědčování místní na jejich stranu. Opět to ale byla věc se kterou nemohli teď nic dělat. Což mu ostatně v zápětí vysvětlil.
"Nebudou na tomhle ostrově." přešel rukou jeho návrh a zatím o dalších městech nic neříkal jelikož mu to nepřišlo důležité. Zatím. Přeci jen už tak nějak tušil co že se to bude dít dál.
"Pokud moje domněnka bude správná tak budou na území Morino klanu." řekl prostě Takeshi. Což mohl být problém. Morino klan měl území na sever od nich. Určitě by neřešili že na jejich území sídlí někdo kdo drancuje území jiné klanu.
"Čili jejich základnu nevymlátíme jen tak a nemáme lodě na to se jim postavit na vodě." řekl prostě a jednoduše. Ostatně kvůli tomu byli tady. Pokud si dobře pamatoval tak Hideo říkal že je potřeba vybudovat loďstvo.
"K tomu je ostatně potřeba dřevo, kterýho je plný prales a ten je plnej lapků a banditů." řekl Takeshi. Poté se zastavil a tak nějak vše viselo ve vzduchu. Tichá slova která jakoby dávala najevo že něco Kazehaya zvoral a že celá předchozí konvezrace právě směřovala k tomuhle momentu.
"O což už jsem se postaral. Jelikož, jak už víš, to není tvoje práce." zarazil ho rychle Takeshi aniž by ho nechal přijít s nějakým dalším návrhem jak na věc. Takeshi ho skrze masku probodl pohledem aby věděl že se tón jasně změnil.
"Když jsme sem přišli řekl jsem ti jasně že tvojí prací je vybudovat nám tu hrad aby jsme měli pevné postavení na ostrově." řekl nakonec Takeshi a narazil na kámen úrazu. Jakoby ho celou tu dobu navíjel přímo k tomuhle momentu a pomalu ho navíjel blíž a blíž jako rybu dokud ho nezaseknul a už bylo pozdě.
"Řekni mi. Jak se plížení v noci, hledání gangů a soustředění se na piráty přibližuje k základům toho všeho? Už máš vyhlídlé místo na hrad? Nebo snad zajištěné muže k práci? Máš připravené tesaře a řemelsníky? Plánaře?" Samozřejmě si nebyli jistý zda-li něco z toho udělal ale byl si jistý že chození po tmě uprostřed noci ničemu takovému neslouží.
"Nebo lépe. Podnikl si něco k tomu aby jsme se alespoň o krok přiblížili tomu hradu?" řekl Takeshi. Samozřejmě že odpověď byla ne a tak tam jen čekal. Jeho hlas naplnil celou místnost bez toho aniž by křičel a váha jeho slovo teď ležela Kazehayovi na ramenou a jen na něm jak z toho vybruslit.

Kazehaya

Samozrejme že sa konverzácia musela dostať do týchto vôd. Akonáhle povedal že to je niečo, čo nie je moja práca, len som si povzdychol a v ruke som pár krát pretočil už prázdny pohárik od saké. Čo som mu mal na to povedať? Odpoveď viac menej poznal. 
"Nie." Odvetil som mu stroho, no nebolo to hlasom niekoho, kto sa nebodaj kajal.
"Viem len že tu je pomerne dosť veľa .. ľudí, ktorí by sa dali zamestnať ako pracovná sila." Následne som sa na neho trocha otrávene pozrel, podoprel som si hlavu rukou, ktorá zas bola opretá o stôl.
"A ostatne s veľa vecami sa ani nepohnem. Ja nie som žiadny stratég Takeshi.. ani remeselník.. o stavaní hradov viem hovno a o ich polohe tiež." Zaklamal som. Teda aspoň sčasti.. no moje neprofesionálne informácie by boli len na škodu.
"A na tomto ostrove máš síce niekoľko stavbárov lodí, no .. to je všetko. Prísť za nejakým a spýtať sa - "hej, nevieš mi postaviť hrad?" by bolo trocha hlúpe." 

Poprvé za celou tu dobu co s Takeshim mluvil, tak mu Takeshi řekl něco co by se dalo říct trochu mírněji než rozkaz nebo z patra.
"Podívej. Je na tobě vidět že se tu koušeš nudou. Nemůžeš ale čekat že na tebe bude spoleh když nezvládneš ani takovouhle prkotinu a chodíš s brekem za starším bráchou že "Tady nejsou stavitelé" takže to znamená pro tenhle projekt konec." Potom si sedl na prdel ke stolu a řekl mu opět něco upřímnýho. Viděl ho v tomhle světle už dlouho. Někdo kdo nebyl na tuhle roli připraven, zvyklý a ani ju nechtěl. Byl z jiného masa než on, Hideo či Rei. A tak ho poslat stranou a dát mu bezvýznamnou roli bylo podle Takeshiho nejlepší řešení. Jenže Hideo měl čest svého rodu v potaz a tak si nenechal vzít dohlavy že jeho syn bude úředník někde stranou. Proto Kiyosaki.
"Pokud hodíš lopatu do žita. Fajn. Někdo to vezme za tebe. Jen nečekej žádnou změnu. Budeš tady zavřenej v baráku a budeš se kousat nudou." řekl prostě. Znělo to prostě tak že teď měl možnost. Říct na tuhle práci ne a prostě nechat někoho jiného ať se o to postará. Ovšem co by byla jeho práce po tom Takeshi neříkal.
Bylo vidět že mu jeho otec ani Takeshi nevěří na nějaké ty akce s vojáky a podobné věci. O všechno podobné se staral Takeshi. Tak nějak to byla jeho role tady.

Kazehaya

Jeho ponuka bola zaujímavá. Úprimne by to bolo presne to, čo by som chcel, až na jeden malý háčik a to bolo v podstate toto tu domáce väzenie. S povzdychom som si pošúchal hlavu a jeho slová som si nechal prejsť rozumom. Zvažoval som to, naozaj áno. No ostatne.. som stále nemal príliš možnosť. Keby že sa o tomto dozvie môj otec, pravdepodobne bude zúriť.. a jeho som provokovať nepotreboval.
"Nah, poradím si." Povedal som nakoniec, aj keď bolo vidieť že s pomerne dosť veľkou nevôľou. Nevedel som si ale predstaviť, čo iného by som robil. Sedel tu.. zo svojou ženou, na riti, a nevychádzal, pretože by som to mal v podstate zakázané? To už radšej budem stavať hrad. Nech už by mal vyzerať či fungovať akokoľvek. 
"Len hrad.. žiadny banditi.. žiadne gangy, nestarať sa o nič.. len hrad. Správne?" Založil som si ruky na hruď a pozornejśie som si Takeshiho prezrel. Radšej by som zažil nejakú.. akciu, prípadne cestovanie, no to sa nemalo stať. Aspoň nie tak skoro.

"Fajn." řekl Takeshi. Zda-li zněl potešeně nebo zklamaně se nedalo poznat. Přeci jen byl furt schovaný za maskou takže se těžko dalo vidět jeho reakce a emoce. Měl však už rozhovor tímhle za uzavřený jelikož už mu na srdci nic jiného neměl. Tohle bylo vše.
Takeshi se nakonec zvedl od stolu a upravil si svoji róbu. Naposledy se podíval na Kazehayu, mávl mu na pozdrav a pak vyšel dveřmi zpátky do ulic nechajíc ho tam samotného u stolu. Kazehaya teď potřeboval si usmyslet jak pude pokračovat, kde začne a čím hlavně začne. Přeci jen, jak už sám řekl, před ním nebyl jednoduchý úkol, no nebyl ani nemožný.
Musel si usmyslet co a jak udělá dříve. Rozhodně potřeboval někoho kdo mu hrad navrhne a někoho kdo se postará o vše okolo.
Kazehaya měl několik možností. Vzít si celou věc nastarost a prakticky celou stavbu přehlížet do detailu a nebo najít lidi kteří se přijdou s několika plány a Kazehaya je nasměruje jedním nebo druhým směrem.

Kazehaya

Kývol som mu na pozdrav a ako odišiel, ešte som dopil jeden ďalší pohárik a následne som sa rozzohdol predsa len prezliecť. Neobliekol som sa do ničoho slávnostného. Normálne jednoduché oblečenie. Stále typické pre niekoho vyššie postaveného, vo farbách môjho klanu, no koniec koncov nič priam extravagantné a do oči bijúce. Následne som sa rozhodol ísť znova do mesta. Tento krát však už zas za účelom, ktorý mal čo to spoločné s hradom.

Remeselníci sa vždy dali viac menej vyškoliť, aj z tých, čo boli tu. No stratégovia nie. Rozmýšľal som nad tým, že by som dal po nejakého stratéga/architekta poslať. Možno aj po remeselníka, ktorý by miestnych priučil remeslu. Ako som kráčal po ulici, napadlo ma tiež, kde by mohla byť dobrá poloha hradu. Ostatne práve toto tu bolo prístavné mesto. Keby že ho postavíme pri vode, mohlo by to vyriešiť množstvo problémov,  Rozhodol som sa zas prísť k vojenskému táboru.

Tento krát som ale išiel na istotu, nie kvôli tréningom. Mal som v pláne vyhľadať čo najvyššie postaveného veliteľa, keďže som si myslel že tento človek bude mať pravdepodobne skúsenosti s obliehaním, či už sa toho niekedy zúčastnil, alebo študoval taktiku, či už z pohľadu útočníka, alebo obrancu.

Když odcházel Kazehaya z města začínalo svítat. Mohlo tedy být maximálně něco kolem páté ránní. K táboru to chvíli trvalo a tak se dostavil právě včas aby viděl ranní rozcvičku. Jelikož hledal nějakého důstojníka, měl docela problém. Jeden z "kadetů" mu řekl že s nimi jelo pár zkušenějších mužů ale že ti jsou zde spíše na velení než na trénink. Pravděpodobně si kadet myslel že jde opět trénovat, asi už ho viděl včera nebo slyšel o jeho souboji, když mu ale Kazehaya vysvětlil že přesně o to co je potřeba a ať ho zavede za jeho velícím mladík ho váhavě poslal za velitelem jeho pluku. Který ke všemu ještě stále spal. Naskytla se tedy poněkud komická situace.

Jak kadet tak i Kazehaya přišli do velitelského stanu. Byl o trochu větší než ten normální a tak bylo od prvního pohledu poznat že se jedná o někoho "významnějšího". Při otevření záclon vniklo světlo do stanu které prudce oslnilo nahého muže ležícího jak ho panbůh stvořil na tatami bez přikrývky, která byla skopaná na druhé straně stanu.
Na zemi leželo několik pohárků Sake, spolu s velkou dýňovou lahví. Už z venku jste mohli slyšet chrápání a když jste otevřeli záclony přidalo se k tomu aji puch alkoholu a kdoví čeho ještě. Spoďáry byli koplé přededveřmi a ne všechny byli mužské. Kazehaya zatím neviděl žádnou ženu ale pokud zde nějaká za noc byla, kdo ví? třeba ty dámské spodky byli jeho..., tak už byla dlouho pryč.
Muž sebou trhnul a vidíc siluetu muže ve dveřích, se značnou kocovinou po včerejsku se na Kazehayu osoplil.
"Vojáku.. Deset kol kolem táboru a botu doprdele jestli okamžitě nezmizíš!" osoplil se na něj oslněný muž.

Kazehaya

Chvíľu trvalo, kým sa mi podarilo prísť do tábora.. a ďalśiu, kým som zastihol jedného z vojakov ktorý by ma vedel nasmerovať. Pravdepodobne si myslel že chcem zas trénovať. Nebolo by to tak úplne klamstvo, ale kvôli tomu som tu nebol a tak som mu vysvetlil opak. 

Následne ma zaviedol do stanu jedného z dôstojníkov ktorý.. na mňa urobil svojim spôsobom dojem. Jednou rukou som si zapchal nos a radšej dýchal iba ústami. Samozrejme aj ja som vedel byť v rôznych stavoch po rôznych príležitostiach. Ale tento tu ma zatiaľ prekonal.. na plnej čiare. Keď po mne v podstate hneď zakričal nejaký povel, len som sa laxne otočil k vojakovi a pozrel som sa mladému mužovi priamo do očí.
"Som presvedčený že hovoril k tebe." Čo síce nebola pravda, ale aspoň mi to dalo možnosť k tomu, ho odtiaľto vyhnať. K nahému kapitánovi, alebo nech už jeho hodnosť bola akákoľvek, som zatiaľ nehovoril. Skôr som čakal, kedy našu prítomnosť opustí uź spomenutý vojak.