Kiyosaki

Zakroutil hlavou a dodal.
"Žádné rozkazy. Jen ať vyčkáme na Vás." řekl prostě. Takeshi nebyl hlupák a věděl že ho dříve či později cesta zavede sem. Docela by ho překvapilo kdyby sem nepřišel. Samozřejmě také když řekne "čekejte na Kazehayu" a Kazehaya by nepřišel. Vojáci by věděli že je něco špatně a vydali by se ho hledat. Muž málo slov ale vždycky byl na dva kroky napřed. Tedy aspoň se snažil být.
To ale nebylo všechno.
"Madarame-sama měl problémy na stavbě. Banda chlápků s červenými hvězdami na zádech se snažila podpálit dřevo. Neúspěšně, nutno podotknout." řekl muž ale naneštěstí pro Kazehayu pokračoval dál se špatnými zprávami.
"A další zprávy byli z přístavů kde naši muži přistihli hluk mužů snažil ukrást naše drahokamy z obchodů." odflusl si muž zlostně když si na to vzpomněl. No samozřejmě nebyli
"Nepřišli jsme ani o vidru ale naneštěstí pro nás pár mužů je zraněno." řekl. Vypadalo to že oni gangsteři útočili na více frontách najednou. Nejzajímavější bylo také to. Že se všechno tohle sesypalo přesně v den kdy Takeshi musel odsud pryč. Věděli snad o jeho odjezdu dopředu? Nebo se jednalo o hodně špatnou náhodu.

Kazehaya

Len som prikývol. Tak nakoniec sa nerozlúčil s poslednými rozkazmi. Ostatne aj tak nemal ako dávať pozor na to, aby sa dodržali.
"Môže mi niekto doniesť vedro s vodou?" Spýtal som sa, no bol to skôr rozkaz. Nebol ale mierený na dôstojníka, skôr na niektorých z pobehujúcich vojakov. Zatiaľ sme prešli hlbšie do tábora a ja som zo seba dal dole tie špinavé skrvavené handry. Chcel som sa umyť, zatiaľ čo si vypočujem, čo mi mal dôstojník povedať.


"To znie dosť koordinovane... na bandu posraných vidiečanov." Odvetil som skôr pre seba, keď som si vo vedre, ktoré mi pravdepodobne priniesli, začal drhnúť ruky. To že som tam bol do pol pása nahý, nikomu nemohlo vadiť. Boli to predsa len vojaci.
"Koľko ich bolo? približne.. skupina.. dav..  a koľko mužov zranili?" Predsa len nebol moc konrkétny a mňa tieto infomrácie dosť zaujímali.
"Počkajte.. ešte pred tým, pošlite eskortu do môjho domu. Nepotrebujem aby z mojej ženy spravili rukojemníka."  Dodal som, Yoshi-ho som nespomínal keďže no.. niečo mi hovorilo, že nájsť jeho bolo proste.. no mohlo to na chvíľu počkať. Neodvážil som sa nikde poslať len jedného muža, to by mohli gangy začať využívať a vyberať si svoje "ciele". Sila týchto 500 bola hlavne v ich počte.

Jeden z přihlížejících vojáků odešel tedy pro vědro a když ho donesl, zasalutoval a už byl zase fuč. Tábor byl teď v pohybu a vypadalo to že se tohle rozneslo daleko. Kazehaya zatím dával jen otázky a žádné rozkazy. Tedy kromě vědra a tak tam muž jen postával a čekal.
"Jak skupinka od stavby tak skupinka u lodí nečítala víc jak tucet mužů." odpověděl mu na tu první otázku. Sám tedy přesně nevěděl kolik jich bylo a jen tlumočil to co slyšel od prvního důstojníka, kterej to měl od Aokiho kterej byl jeden ze zraněných mužů. Mohlo jich být míň mohlo jich být víc. Tucet byl ale dobrý odhad a shodovalo se to se zprávami od Madarameho. Proto řekl že "Ani jedna skupinka nepočítala víc než..."
"Rozkaz pane." řekl muž a vyrazil dát pokyn jedné jednotce aby šla k jejich dvěřím. Kdo ví jestli by zaútočili na jeho dům a kdo ví jestli by se Hikari neubránila. Tak či tak jistota je jistota.
Když se potom vrátil tak stále čekal. Přeci jen si myslel že budou další rozkazy. Nebyl tak naivní že to tady bude konec a bylo mu jasné že je předním dlouhé dopoledne a ještě délší noc.

Kazehaya

Začal som si oplachovať aj tvár, až som na seba nakoniec vedro takmer celé vylial. Svojim spôsobom ma to trocha aj prebralo. Bolo vidieť že dôstojník čakal na rozkazy. 12 ľudí .. dve skupiny, po mne šli dvaja. Nastal tu istý.. problém. Musel som jednať.. musel som jednať teraz. Nechcel som, ale bolo zjavné že ak teraz ustúpim a nechám vojakov v pozadí, budú si myslieť, že z ostrova odišiel ten "tiger" ktorého sa reálne museli obávať a ja som len nejaké šteňa. No bol som rozhodnutý, a bolo to na mne vidieť.
"Potrebujem aj druhého dôstojníka.. do veliteľského stanu... teraz." Otočil som sa, pokojne by som aj zachytil jedného z vojakov na to, aby svojho veliaceho išiel hľadať a dotiahoľ ho tam. Tomu ktorý mi teraz robil spoločnosť, som naznačil, že tam ideme aj mi. 
"Koľko mužov máme k dispozícii, koľko jednotiek, koľko kapitánov.." Na chvíľku som sa zastavil, no ďalšie slová som si šetril už do veliteľského stanu.
"Sme schopný ešte dnes, prečesať dedinu?" Spýtal som sa na rovinu. Nepýtal som sa hneď na dve veci, na ich názor, ako aj na schopnosť tejto "armády" zmobilizovať sa a ísť do akcie.

"Hai!" křikl muž. Byť ho nerespektoval stále ho poslouchal. Přeci jen tak zněli rozkazy a on se teď nebude stavět proti nim byť měl poslouchat dítě. Proto se rozeběhl do velitelského stanu a křičel ať donesou "Higeho" byla to pravděpodobně přezdívka. Znamenala něco jako "Plešoun"
"15 pluků po 32 vojácích, každý pluk pod jedním kapitánem... V současné době máme o jednoho kapitána méně. Než je pluků. Některé pluky sou již na předělených místech. Jiné jsou v jiných městech." řekl prostě a bylo jasné o koho šlo. Yoshitsune.
"Poté jsou zde dva vrchní důstojníci." řekl a bylo jasné o koho šlo i teď. Samozřejmě hovořil o těch dvou.
"Celkem tedy 496 lidí... mínus 7 raněných. V současné době se v táboře nachází..." řekl ten striktní a asertivní muž. Dokud se nezarazil a nepodíval se na plešouna aby ho dostal z horké kaše. Ten se jen uchechtl pro sebe a řekl.
"7 pluků." dodal holohlav. A poté se odmlčel. Tehdy se zeptal Kazehaya na to jestli jsou schopni pročesat město.

Oba dva důstojníci se na sebe podívali a poté jeden po druhém kývli. Odpověděl teď ten "chytřejší" a nebo pokud Kazehaya preferoval tak ten "s klidnou hlavou" a nebo "s holou hlavou?". Opravdu by se měl naučit jejich jména. Ale přeci jen teď na to nebyla doba.
"Je to možné. Jaké jsou jejich přesné rozkazy?" ptal se na to jak moc mají být důkladní? Jak moc mají být ... striktní.

Kazehaya

Zatiaľ čo som dostával presné informácie ktoré ma do teraz ani moc nezaujímali, prišiel do stanu aj druhý z dôstojníkov, na ktorého som len stroho prikývol. Nemal som mu za zlé že mu to chvíľu trvalo. Ostatne aj ja som prišiel dosť neohrabane. Ani som si neuvedomil že som mal na sebe stále v podstate len nohavice, za ktorých viazaním som mal zastrčené dve katany.. ako z nejakého pofiderného príbehu o mladom hrdinovi. Ale ja som žiadny hrdina nebol, no na druhú stranu som mal v rukách menšiu armádu.

Otázka ktorú mi nakoniec ten "chytrejší" položil.. bola.. Bolo vidieť že som si nebol istý ako na ňu odpovedať. "Ľudia ktorý nebudú klásť odpor, nemajú čo skrývať.. Čo sa týka ostatných.." Založil som si ruky na hruď. Toto mohlo dosť poškodiť moju reputáciu. No na druhú stranu ju svojim spôsobom aj "vylepšiť". 
"Radšej utrpím na cti než na životoch mojich mužov. Obaja máte viac skúseností než ja, čo navrhujete?" Spýtal som sa ich po lopate. Ostatne spýtať sa o radu nebola žiadna hanba. Stále bolo rozhodnutie na mne. Ale ten kto nepočúval ľudí pod nim, respektívne kto si ich aspoň nevypočul, bol predom predurčený k záhube.

Oba dva jakoby svorně pozvedli obočí. Nikdo se jich na názory nikdy neptal. Takže to pro ně byla docela novinka. Podívali se tedy jeden na druhého jakoby doufali že někdo z nich začne. No nakonec to byl právě ten s vlasama co začal.
"Hm... Asi bych je pověsil nad bránu aby na ně bylo vidět? Co se staně s těma co půjdou proti Mikazuki?" řekl skoro váhavě. Nebyl si tím přesně jistý jen se koukal podle toho co dělal Takeshi.
Holohlav měl trochu jiný názor a tak se o něj nebál podělit.
"Možná by nebylo naškodu se pokusit nějaké z nich dostat zpátky do tábora a položit je na skřipec..." dostat z nich více. Poté se však podíval na Kazehayu. Jakoby něco zjistil.
"Mluvíme o těch gangsterech že ano?" ujistil se najednou holohlav. Přeci jen si teď uvědomil že mohl hovořit o vesničanech co by kladli odpor. Jakmile to řekl i vlasáčovi došlo že to mohlo být myšleno takhle a tak souhlasně přikyvoval jakoby se na to chtěl zeptat sám. Což nechtěl.
"Možná den v kládách těm co budou klást odpor?" navrhl plešoun. Klády bylo veřejný trest kde se lidi dali mezi dvě klády a poté na ně místní lid házel zbytky. Byla to docela věc na zvednutí morálky a trest zároveň.
"Ano to zní rozumně." shodl se vlasáč.

Kazehaya

Úprimne som nemoholu uveriť mojim ušiam. No dosť možno došlo k nedorozumeniu. To sa ich naozaj nikdy nikto nespýtal na názor? Museli toho.. reálne zažiť.. tak veľa. Aspoň som v to dúfal?
"Dobre.." Dodal som nakoniec a vyzeralo to tak, že som došiel k záveru.
"Dnes túto dedinu vyčistíme od tých radikálnych kreténov. Prečešeme každý jeden dom, bez výnimky... ak sa nám niekto postaví do cesty, ide do želiez.. Ak niekto vytiahne zbraň, zabiť. Nápad zo škripcom nie je zlý. Potrebujeme aj živých, budú rozlezený v ostatných mestách a časom sa budeme musieť vysporiadať aj s nimi.. možno nám .. budú vedieť poskytnúť informácie." Zložil som si ruky zas k telu. "Idem s vami." Dodal som nakoniec s dosť rozhodnutým hlasom. "Vyrazíme nad ránom, ešte pred východom slnka. Nech sa zatiaľ muži pripravia a odpočinú. Ja sa vrátim do dediny, pripravím sa, nájdem toho blbého ožrana a spojím sa s vami počas akcie." Nastala ďalšia odmlka. "Otázky?"

Oba muži ho bedlivě pozorovali když vykládal svůj plán a jestli měli nějaké pochyby měli je pohřbené hluboko uvnitř. Takhle ovšem Mikazuki fungovali. Že "Tělo" bylo jen tak silné jako "mozek" operace. A "chain of command" tu byl jasný.
Nakonec se jen Kazehaya zeptal jesli bylo vše pochopenbo a nebo jestli má někdo ještě otázky.
Muži si vyměnili pohledy. Už po třetí? A nakonec kývli. Brali to jako rozschod a tak jejich pobyt ve stanu zatím skončil a každý z nich si šel po svém. Nebyla jejich pozice si s někým protiřečit a nebo navrhovat věci. Oni tu byli od toho aby vymysleli jak tyhle nápady zrealizovat.
Kazehaya byl tedy ve stanu sám. Mohl si nějakou tu chvíli dát oraz. Jít domů a nebo cokoliv co ho napadlo. Přeci jen před ním pravděpodobně byla dlouhá a bezesná noc a zda dopadne v jeho prospěch už bylo jen ve hvězdách.

Kazehaya

Toto bolo choré. Pochopil som to v momente, Keď už nič nehovorili. Oni naozaj nechali celú túto situáciu na mojich ramenách. Bezmozgový primitívny čuráci ktorý boli v podstate úplne nepoužiteľný. To naozaj nikdy nepotrebovali použiť vlastnú hlavu. Nepovzdychol som si, pretože by bola moja nespokojnosť dosť jasne najavo. No .. a nepotreboval som ich tu ešte aj zdeprimovať. Aj keď ma to teda stálo veľa vnútorného úsilia.

Ako všetci zo stanu odišli, sám som sa rozhodol odísť rovno aj z celého tábora. Mal som v pláne vrátiť sa späť domov a do večera si ani nie tak pospať, ako sa pripraviť a oddýchnuť si, navliecť sa do brnenia.. cez ktoré by som prevesil "generálske" kimono môjho klanu a následne polemizovať nad nesmrteľnosťou chrústa, až kým by nenastal "čas".

"Je to trochu nefér takhle uvažovat nemyslíš si, mon petit cherry. V podstatě zase brečíš že ti nikdo nepomůže. Chudáček Thomas na všechno sám... Chudáček bezmocný Kazehaya, bez bratra za zády..." zašeptal mu hlas do hlavy z jeho Katany ovšem poté i kdyby mu chtěl Thomas či Kazehaya odpovědět ozvalo by se jen hrobové ticho. Přeci jen to řekl protože se tady nudil v tom meči a přišla mu to jako věc jak si nudu zkrátit.

Po cestě domů se nic závažného nestalo. Ulice vypadali klidné a lidé na nich stále nevěděli co je čeká. Kolik z nich tu zejtra nebude?
Doma nebylo nic extra. Klid před bouří byl ten pocit. Nervy drásající ticho. Možná to byl jen vnitřní pocit. Kdo ví.
Ještě předtím než se došlo ráno dorazil Yoshitsune. Tentokráte ve zbroji. Měl na sobě zelenavou samurajskou zbroj s maskou na krku která vypadala jako démoní. Přeci jen to byl docela pohled na něj a vypadal opravdu jako někdo vystřižený z novely.
Nic neříkal když došel jen si sedl na jeho stoličku. Čekajíc zatímco se ticho neslo stanem a jediné co bylo slyšet bylo křičení rozkazů a pochodů sem a tam od místa na místo. ¨
Kazehaya mohl mít už čiští hlavu a promyslet si všechno. Stejně tak jako Yoshitsune, který si už od Higeho vyslechl svoje rozkazy, které s grácíí odmítl a ať si najdou jiného šaška na kapitánování. On tu byl teď s jinou úlohou. Do tábora se otočil jen pro zbroj a když si vyslechl že už byl fuč, šel do jejich "centrály."
Pokud by Kazehaya nic neřekl Yoshitsune by po chvíli prolomil ticho tím že
"Chceš si o tom promluvit?" a pokud by i poté následovalo ticho jen by čekal dokud nepůjde prolít krev.

"Zaujímavé ako mi vieš čítať myšlienky.. a zároveň si tak tak zlý v ich interpretovaní." Prebehlo mi hlavou. No nepotreboval som mu nič vysvetlovať, keďže ma jeho názor na mňa príliš nezaujímal. A tak som sa teda pobral späť domov.

S nikým som sa po príchode nerozprával. Len som sa vrátil do izby, kde pravdepodobne bola moja žena. Chvíľku som po nej pokukoval no aj keby som chcel začať rozhovor, čo som možno chcel, tak som nevedel ako. Pre to som sa len prezliekol do mojej výzbroje, pri čom som si helmu dal pod pazuchu a rovnako ako som prišiel tak som aj odišiel do inej miestnosti. Tam som si len sadol za stoličku a popíjal som slabé saké. Nepotreboval som sa opiť, no chcel som sa uvoľniť, trocha si oddýchnuť.. a čakať.

Yoshitsune prišiel o pár hodín už vo svojej zbroji. Sadol si na stoličku, ktorú ako asi jediný nikdy neodmietol a ja som ho pozdravil s podvihnutým pohárikom. 
"Ponúknem ťa?" Spýtal som sa ho. Z môjho hlasu bolo cítiť, že mi je celá situácia buď ukradnutá, alebo som patril k tým pokojnejším ľuďom.
Na jeho otázku som .. no nebol som si istý ako odpovedať, chcel som ? o čom?
"Úprimne.. to len chcem mať za sebou a potom sa poriadne vyspať." Odvetil som mu. Necítil som sa "dolu", takže som nepotreboval priateľský rozhovor. Ostalo nám len čakať.

Z meče už samozřejmě nic nevyjelo. Žádná další hláška. Kdo ví jestli ho vůbec slyšel a kdo ví jestli ho vůbec chtěl poslouchat. Kazehaya však v jeho předchozích slovech poznal Takeshiho. Už to nebylo prvně co ho někdo nazval děckem a brečounem. Pravděpodobně to řekl jen aby ho nakrkl. Co jinýho to mohlo být.

Yoshitsunemu bylo jasné že celé tohle předstírá. Musel být nervózní ale nechtěl do toho vrtat. S chladnou hlavou do tohohle nešel nikdo. Přeci jen to byla dvojsečná zbraň. Pokud to udělá dobře nikdo mu ani nepogratuluje ale pokud udělal pičovinu nikdo na to do smrti nezapomene. Ale každopádně, jak už bylo řečeno, neměl důvod do něj vrtat.
A tak se jen zaklonil na židle a zavřel oči, čekajíc na to "až kohout zakokrhá".


Kazehaya vtrhl do jedné chatky. Nepamatoval si kolikátá už byla. No nebyla to první chajda a nebyla jistě ani poslední. v téhle chajdě na něj už ale někdo čekal. Dům byl pěkně zařízený s mnoha obrazy který stotožňovali mnoho žen a mužů. Nic však Kazehayovi neříkali.
Chajda byla však velmi prostá a vypadalo to že tahle místnost sloužila jako ložnice, kuchyň ... vlastně tu neviděl žádné další dveře. Byla to nepochybně jediná místnost v budově... Or was it?
Sedíc na židly v jinak poměrně prázdné místnosti byl starší muž. Padesát? Šedesát...let maximálně. Stále ve formě vojáka a s mečem položoným na rameni.
Když se otevřeli dveře ani sebou nehnul a jen se podíval na Kazehayu a viděl v něm dalšího lorda který jen zneužíval svojí síly a moci k jeho vlastnímu prospěchu.
"Můžu Vás požádat aby jste odsud odešel mladý pane?" řekl unaveně muž. Očividně ho už od pohledu nenáviděl. Jeho a vše co představoval. Neútočil na něj ale jeho postoj jasně říkal že se nebál ho odsud vyhnat pokud by tu zůstával délší dobu.

Kazehaya

Nastal čas.. a tak som sa spolu s Yoshitsunem vydal von, kde nás už čakala garda niekoľkých vojakov. Mesto bolo spočiatku pokojné, no po čase sa v ňom začal šíriť dosť chaos. Ostatne jediná organizovaná zložka tu momentálne bola armáda, ktorú som mal pod palcom ja. Užíval som si túto moc? Určite nie. Netrvalo dlho, kým som sa pridal k "vlne", ktorá systematicky začala otvárať jednotlivé domy, poniektoré na silu.. poniektorý sa podvolili. No bolo ich menej, než som čakal. 
Vedel som že s tým ľudia budú mať problémy, ale najväčší odpor som čakal od radikálcov. Kto by si bol pomyslel, že som sa sám mýlil. Nutno podotknúť že ani moja katana neostala dlho čistá a ja som bol prinútený ju niekoľko krát tasiť a niekoľko mužov či žien zarezať. Niekoľko ľudí som dokonca popravil priamo na ulici po tom, ako ich vojaci vytiahli s dôkazom, že patrili ku gangu ktorého meno sme ani nepoznali. Nie však všetkých. Ako som sa dohodol so strážnikmi, niektorí proste išli do okov na vypočúvanie. Bolo to náročné, rozhodne to nebolo ľahké a podobne a ja som ani nebol v pozícií, kedy by som o tom mohol nerozmýšľať. Spočiatku vojaci postupovali systematicky podľa rozkazov, neskôr ich však pravdepodobne začali ovládať aj emócie. Predsa len aj mi sme mali "straty".. a oni tu spolu boli už niekoľko mesiacov, všetko priatelia, takmer bratia. Musel som ich kontrolovať.. nemohol som len tak vypnúť.

Ani som už nevedel koľkatý to bol dom, no vstúpil som do ďalšieho. Jednou rukou som otvoril dvere, zatiaľ čo druhá bola položená na rúčke od tanta. Ak som sa niečo naučil, tak to bol fakt, že vo vnútri sa oveľa ľahšie bojovalo s krátkymi čepeľami, keďže tu jednoducho nebol priestor na sekanie mečom / katanou. Čakal som čokoľvek. Čakal som muža ktorý by na mňa v momente vybehol, niekoho kto by sa len krčil v kúte a čakal. čakal som prosby.. vyhrážanie sa.. krik.. čokoľvek. No tento dom ma zaskočil. Jeho požiadavku som na chvíľu nechal visieť vo vzduchu. Takmer to vyzeralo, že ju zvažujem no.. len ma zaskočila. Navyše tento muž bol ozbrojený a z jeho postavy bolo zjavné, že sa jednalo pravdepodobne o bývalého vojaka. Toto mohol byť problém.
"Môžeš ma o to požiadať.. ale nemôžem odísť skôr než vykonáme prehliadku." Odvetil som mu, na čo som vstúpil do vnútrajška jeho domu.
"Ja ťa ale budem musieť požiadať, aby si odložil svoju zbraň a vyšiel na ulicu." Dodal som, a len som čakal. Nepribližoval som sa dosť blízko na to, aby som bol v rane jeho prípadného útoku. Ostatne vrhnúť na mňa sa pomerne úspešne mohol už aj teraz, ale aspoň by som mal viac času na reagovanie.

Obrazy si stále nemohl dobře prohlédnout ale viděl několik mužů a žen. Jednalo se o podobizny a byli dobře udělané olejomalbou. Muž zjevně neměl problémy o peníze, což v tomhle městě bylo lehce podezdřelé. Všechny chajdy byli předtím doposud docela ... prosté.
Muž si ho ještě jednou přeměřil od hlavy k patě. Zvažoval svoje možnosti ale ne nadlouho. Viděl co udělali v okolí.
"Tohle je můj dům. Vím že máte technicky "právo" na to si dělal v tomhle "rajónu" co chcete. Jsou tu moje věci. Soukromé věci." řekl prostě. Nevipadal jako někdo kdo by byl gangster... ovšem dobrý gangster nikdy nevipadá jako gangster.
"Řeknu vám to ještě jednou. Naposledy." řekl a vstal ze židle. Zatím se k němu nepřibližoval. Nechtěl se po něm vrhnout. Zatím. Ovšem vypadal jako někdo kdo se nehne ani o píď a byl přesvědčený o tom že on je ten, kdo je tu teď v právu.
"Můžu Vás požádat o to aby jste odešel?"

Kazehaya

Povzdychol som si. Svojim spôsobom som ho chápal. Vyzeralo to ako .. draho zariadená chajda. No a mi sme sa príliš s interiérom. S povzdychom som len vojakom za mnou naznačil, aby ma tu nechali samého a len som za sebou zavrel dvere. Viac menej som mu tým naznačil, že odtiaľto neodídem. Aspoň teda zatiaľ.
"Toto nemá nič spoločné s právom, ale s partiou ľudí, ktorí sa rozhodli sabotovať našu prítomnosť na tomto ostrove. Neviem či si jedným z nich, no tvoje slovo mi stačiť nebude. Tak mi povedz ako túto situáciu vyriešime hm?" Spýtal som sa ho. Ruku som pochopiteľne nedával dole z tanta. Bolo vidieť, že som pripravený tasiť ak to bude potebné, no zatiaľ som nevyzeral priamo ako niekto, kto by išiel do "útoku". Chcel som si vypočuť, či bude mať aj nejaký rozumný návrh, alebo sa zas len bude opakovať.

"Prostě a jednoduše odsud vycouvej a jdi si po svým." odpověděl mu. Asi to byla jediná situace jak odsud odejdou bez konfliktu pokud bude Kazehaya stále naléhat tímhle směrem. Ale byl připraven na to kdyby tímhle směrem dál pokračoval.
"Maš stovky chajd za sebou a stovky před sebou. Co ti znamená jedna další?" řekl prostě s klidem. Neječel na něj, neobhajoval se a nesnažil se ho uplatit či přesvědčit lživými věcmi. Řekl mu prostě tak jak tuhle situaci viděl. Nebylo na tom nic k světu. Řekl prostě jen jednu věc co mu přišla jako rozumná a poté se odmlčel.
"Pokud budeš i dál naléhat, tak mi nedáš jinou možnost." řekl nakonec. Byl to ještě kluk a v jeho hlavě nepochyboval že by ho dokázal seřezat. Navíc si byl vědom že to není tak někdo a i přes to by neváhal ho setnout k zemi. Buď to byl někdo kdo neměl co ztratit a nebo někdo kdo měl co tajit. Jak někdy ty dvě věci byli podobné.
Kazehayovi bylo ale jasné že jestli ho tam nechá a nebude nic dělat nejspíš přijdou další jeho muži k téhle chajdě a to by nemuselo dopadnout dobře.

Kazehaya

Nakoniec v mojich očiach klesol. Vyzeral ako rozumný muž s ktorým sa bude dať dohodnúť.. no nedalo. 
"V tom prípade si nemyslím, že nájdeme rozumné .. východisko." Povzdychol som si a len som sa trocha prikrčil. Pripravený na výpad. No nebol som ten, kto útočil prvý. Bola to škoda? Kto vie. No bolo vidieť že sa s ním nedohodnem, keďže ja som potreboval prečesať každú jednu chatu on, aj keby som ho nechal, by sa následne postavil poniektorým z mojich mužov. Rozhodne som ho ale nepodceňoval. Vyzeral staro.. no to svojim spôsobom aj môj otec či Yoshitsune. No netrúfol som si ho porovnať s nimi, nedostával som z neho taký ten vibe, ako keď som v blízkosti tých dvoch.

"Takže sis zvolil smrt." řekl s trochou smutku ve hlase onen stařec a povzdechl si nad tím vším. Ještě však vypadal že tohle všechno bylo přeci jen tak jak si to představoval. Nepochyboval o tom že jeho hrdost a pýcha ho nedokáže zabrzdit a zjistit jinou alternativu. Byl s tím smířen ve chvíli kdy došel dovnitř.
Ještě předtím než se na něj vrhnul však měl na něj prosbu a byť tam čekal s katanou na plně připravenou nehodlal začít. Tedy zatím.
"Předtím než začnem. Můžeme jít ven?" řekl muž po chvíli. Vypadalo mu že mu o dost více záleží na téhle chajdě než na něm samotném a tak vybídnul tohohle kluka aby odsud zmizel ven a byl připraven na vše co s tím přijde. Pokud by ně něj skočil tady a teď, budiž. Jen by trochu litoval toho aby dostal krev na některé z těch obrazů a nebo nedej bože aby tu něco zničil.
Poté jen čekal jestli se pohne ven.

Kazehaya

Nastal druhý povzdych. Ani som nemohol povedať, že sa preceňuje, lebo som úprimne nevedel ako na tom je a aký je medzi nami rozdiel. No ďalej som mu už neodpovedal. Pristúpil som k nemu so značným úmyslom na to, zaútočiť. Určite by som sa mu neotočil chrbtom a nevycúval von.. a určite by som nevyśiel von, kde by mal zo svojou zbraňou výhodu toho, že tam mal priestor na šerm koľko len potreboval. Mal som v pláne zaútočiť za použitia Iada. No neútočil som na jeho telo, na to som teraz nemal dostatočnú blízkosť. Útočil by som priamo na jeho zbraň, prípadne jeho ruku, guard alebo zápästie, za úmyslom mu buď tú ruku zraniť, alebo v prípade jeho bloku či protiútoku, meč odkloniť a otvoriť si ho tak k nasledujúcemu výpadu.

Muž vytáhl meč poměrně rychle když si všiml že na něj teď Kazehaya skočil. Vypadalo ho že ho to všechno velmi mrzelo a že doufal že tohle vše bude na něj moc. Taky mu bylo jasné že tohle bude jeho poslední dny na živu. Přeci jen poté co na něj zaútočil dříve či později přijde někdo silnější než tenhle klučina a on tuhle jeho "pevnost" nedokáže bránit navěky věků. A tak tu zemře. Byl s tím smířený a nebránil se tomu. A tak se tedy přešlo na boj.
Pro Kazehayu bylo docela dobré že si zvolil bojovat v domě ale ne z toho důvodu že měl muž katanu a on Tanto. Přeci jen si byl muž vědom svých slabin ale také svých silných stránek.
Místnost sama o sobě nebyla ani 5x4 metry velká a tak tu skutečně nebyl moc prostor na manévry a byť byl muž dost na svých nohou na špičkách udělal jen gesto, které mu připomnělo Akai.
Přešel do jednoho z rohů místnosti, hbitým pohybem na muže jeho věku a nastavil špičku katany proti němu. Udělal si tak dobrý metr prostor do kterého s Tantem prostě nemohl vstoupit. Kdykoliv kdy by zaútočl na jeho meč jen by uhnul čepelí stranou a udělal by protiútok.

Vyzeralo to tak, že patril k jednému z tých typov, ktorý sa zameriavali na obranu a protiútoky. Čo som bol aj ja.. len s tým rozdielom, že ja som mal na sebe samuraiské brnenie, zatiaľ čo on bol iba v kimone. Nie že by som ho podceňoval, to nie.. no na rozdiel od neho som si mohol dovoliť riskovať oveľa viac. Natrčená špička katany síce vyzerala "nebezpečne", no nebola to ani zďaleka neprekonateľná obrana. V podstate som na neho taktiež natrčil špičku môjho tanta, len s tým rozdielom, že som mal obe ruky pred sebou a tú v ktorej som držal tanto, bola o niečo viac vystrčená. V podstate som do neho znova vstúpil len s tým, že som tanto využil ako "štít", po ktorej mala jeho katana kĺzať. Robil som niečo podobné ako on. Ak mal v pláne katanu stočiť do strany, tanto by ho len nasledovalo. Ak by ju stočil do druhej, čepeľ by vyblokovalo moje brnenie, resp chrániče na druhej ruke a on by sa tak otvoril k útoku. Bol som rozhodne ten, ktorý teraz "tlačil" dopredu.

Muž na sobě nedal vědět téměř nic. Stále tam stál s katanou nataženou vůži němu a pokračoval vé své taktikce. Měl totiž Eso v rukávu díky kterému souboj skončí každou chvíli. Byl si tím téměř jistý když viděl jak Kazehaya postupuje.
Stalo se něco s čím Kazehaya nepočítal. Muž bodl s katanou dopředu ve chvíli když začal Kazehaya tlačit vpřed a chtěl, jak říkal, využít Tanto jako štít. Katana však proklouzla jak skrze tanto tak skrze jeho brnění a Kazehaya ucítil palčivou bolest v jeho rameni do kterého se pod brnění zasekla a udělala v něm podstatně velkou díru.
Muž poté katanu vytáhl z jeho ramena ven skrze jeho brnění. V brnění ani v tantu nebyla žádná díra ani žádný škrábanec a přesto z jeho ramene triskala krev.
Jediné co mohl u rychlého bodnutí zaregistrovat bylo to že z jeho katany jakoby unikal šedivý kouř v určitou chvíli.
Poté co takhle bodl se stáhl zpátky do obrany a čekal jak bude dále reagovat. Kazehaya se musel rychle poučit jelikož jeho taktika byla vniveč.

Kazehaya

Aj keď ma zaujímalo, pre čo si bol taký sebaistý, príliš som nemal čas nad tým rozmýšľať. No pochopil som to vtedy, keď jeho katana prešla mojim tantom. Nezničila ho, ale.. ako keby moje tanto nikdy neexistovalo. No bol to len zlomok sekundy a ja som sa naozaj nestihol ohnúť. Zaborila sa mi do ramena a ja som nezvreskol od bolesti len kvôli adrenalínu, ktorý ju takmer úplne utlmil. Moja reakcia ale nebola "ústup". Stále som bol príliš ďaleko od jeho tvári a tak som si voľnou rukou tanto prechytil (keďže v pôvodnej som v podstate stratil cit a inak by mi vypadlo), a snažil som sa mu zarezať zápästie ruky, ktorú mal vystrčenú.. no a potom prišiel ústup. Pravá ruka mi len vysela vo vzduchu a ja som si mimovoľne rukou v ktorej som teraz držal tanto, nahmatal miesto, kde nebola vôbec diera.. Aj tak som ale cítil ako ma pomerne rýchlo opúšťa sila.
"Ten pact.. stále stojí?" Spýtal som sa nahlas, no pokriveným hlasom. Nehovoril som ale k mužovi, aj keď to tak mohlo znieť.. len slovo "pakt" bolo.. no .. zvláštne. v tejto situácii. Prehovoril som k Yokai, ktorý stále sídlil v jednom z mojich mečov, ktoré som mal za opaskom. Ustúpil som v podstate až k dverám, no bolo vidieť že ma neopustila "vôla" bojovať. Aj keď zranenie, ktoré mi uštedril, mohlo byť za pár minút pokojne fatálne.

Muž trochu překvapeně koukal na Kazehayu když ho chtěl seknout po zápěstí. Jediné co stihl udělat bylo otočit ruku lícem vzhůru a jeho tanto tak sklouzlo po jeho "bracerech" které měl pod kabátem. Rozhodně vypadal připravený.
Muž to samozřejmě pochopil že byla otázka směřovaná na něj a samozřejmě lehce svěsil meč.
"Sem muž svého slova." řekl prostě a stále tam stál s Katanou kupředu. Jak už bylo řečený předtím byl opravdu přesvědčený o tom, že nejlepší řešení by bylo to, aby odsud Kazehaya odešel a vše bylo tak jak má.
Ovšem že Yokai se chyt toho co mu jeho pán nabízel. Předtím než však něco řekl se mu zavrtal dohlavy aby se přesvědčil že to není typ že mu teď zalže aby přežil, a poté se z toho vykroutí nějakým způsobem. Pokud by v něm našel nepochybný důkaz o tom že nehodlá porušit slib, jeho síla byla k mání.