Kiyosaki

Vypočul som si ho. Ostatne o všetkých jeho možnostiach som vedel. On vedel že o nich viem, inak by nedávalo absolútne žiaden zmysel aby som mu to takto povedal. 
"Nemal by som ti to za zlé, ak by si ma udal.. a nešiel by som, ak by si sa rozhodol tu krvolomne ostať.. len.. eh.. chápeš.. emócie." Pokrčil som ramenom. Môj tón bol ospravedlňujúci a hlavne nehraný. Pre čo by som mu aj klamal, alebo sa ho snažil nejak.. kto vie.
"Tsch.. ako keby tu bol niekto, kto je schopný postaviť sa mágovi." Poznamenal som sarkasticky. Aj keď Yoshitsune slovo mág nikdy nepočul a mohol si len domyslieť, čo tým myslím. Pochopiteľne som do toho "nikoho" nerátal práve tuto môjho priateľa. 
"Pamätáš si toho mladého orka? Ygga?" Spýtal som sa ho a len som poukázal smerom na prístav. "Je to stroskotanec. Pred pár hodinami dostal správu od svojho kapitána, že je na ceste sem." Vysvetlil som Yoshimu. "Plánujem sa nalodiť tiež." Dodal som a len som sa pomaly otočil k ceste dole. 
"Poďme ho teda nájsť čo hovoríš.. a pripraviť sa na náš.. grandiózny útek!" Rozhodil som rukami, no možno to nebol úplne šťastný pohyb, keďže sa mi tvár skrivila od bolesti.
"Ah kura.. bolo mi to treba.." A s tými to slovami som sa otočil dole. Mal som v pláne nájsť Ygga, dohodnúť sa s ním a po tom nejakým spôsobom tajne zbaliť nejaké zásoby. Hlavne teda peniaze. Úprimne som si ani nevedel predstaviť, ako veľkú hodnotu drahokamy v kráľovstve budú mať.

Yoshitsune tedy pokrčil rameny a kývl na něj. Neměl moc zbaleno. Rozhodl se před odjezdem skočit domů a nabrat svoje věci potřebné na cestu a řekl že si ho najde. Navíc přehlídnout loď v přístavu nebylo zrovna nejtěžší a věřil tomu že ho dokáže najít v případě že by byli někde jinde.

Město se mu mihlo jen pohledem. Musel si dávat majzla na to aby ho jen tak někdo neviděl jelikož se určitě na tenhle den budou lidé vyptávat. Nikdo teď ale nic nepodezíral a tak se musel jen chovat ... normálně. A nebo taky ne. Přeci jen pokud vše půjde dobře bude odsud pryč během pár dní a kdo ví... možná i dřív.

Yggnarr byl v táboře, postával u brány a na tváři měl samolibý úsměv. Přeci jen v jeho hlavě už odsud bude za chvíli pryč. Přišla mu totiž další zpráva přímo pro něj a tak už věděl že to není dny ale hodiny či minuty dokud nezakotví.
Chtěl na něj mluvit jeho rodnou řečí ale nakonec se zadržel a řekl v té ostrovní prostě a jednoduše.
"Zdravím." řekl nadšeně. Ork byl dost chytrý na jeho rasu, přeci jen jinak by si ho Lawrence tak dlouho u sebe nedržel. Vrazil mu tedy jak jen nenápdně dokázal lístek do ruky a začal si to v klidu pochodovat kamsi na jih.
Na lístku bylo napsané.

byla nadrápaná v jejich jazyce a tedy opravdu hrozným písmem.No byla čitelná.
Věděl o který poloostrov se jednalo. Už ho jednou viděl z majáku když s Yoshitsunem hledali místo na hrad.

Kývol som Yggnarrovi na pozdrav a len som si od neho zobral papierik. To.. bolo rýchlejšie, než som si myslel. Prekvapilo ma, že to bolo tak rýchlo. Sám som sa predsa len chcel ešte rýchlo pripraviť. Za dve hodiny? Stihnem vôbec znova nájsť Yoshitsuneho.
Čupol som si tak, aby ma počul len ork a na chvíľku som sa naň zahľadel. 
"Yoshitsune ide tiež.. zbehnem pre neho do mesta.. pokojne choď napred." Odvetil som mu a len som orka potľapkal. No a to som mal aj v pláne spraviť.
Mal som ešte dve hodiny. A plánoval som ich zužitkovať na plno. Najprv som si teda chcel ísť po peniaze. Aspoň teda tie, ku ktorým som mal prístup. Nie že by mi na lodi boli niečo platné, ale v ďalšom prístave? a prístave po tom? Nikdy ich nebolo dosť. To som sa naučil už ako Thomas. No.. a keďže som bol stále oblečený v podstate v "turistickom" a jednoduchom oblečení, ani som sa neplánoval prezliekať, len si ešte do batohu zbaliť nejaké to kimono.. a mohol som vyraziť. Ak by sa ma niekto pýtal, tak by som proste povedal, že idem zas trénovať do hôr a v meste som sa zastavil len po Yoshitsuneho a po nejaké zásoby. Nebolo by to nič zvláštne, keďže to tiež nebolo prvý krát.

Nikdo neměl zvláštní otázky ohledně toho kam se chystá. Přeci jen tu byl na vrchu řetězce a tak to nebylo dvakrát tak pravděpodné že někdo bude mít otázky.
Hikari doma nebyla. Byl to pro ni právě čas na knihy a tak ani nedostal příležitost se s ní rozloučit, tedy pokud by ji vůbec využil. Nebylo chytré to říkat nikomu dalšímu.
Peníze se nacházeli v táboře. Teda všechny ty co používali na různé obchody se dřevem a tak podobně. Určitě by se dalo nějak vysvětlit kdyby si truhlici vypůjčil ale nebylo by to bez podezdření.
Doma měl Kazehaya svůj měšec. Osobní tedy. Asi 12 safírů a pět Amethystů. Docela četná suma v království ale bylo to relativně nic oproti té truhlici.
Yoshitsuneho hledat nemusel dlouho jelikož ten stál u brány a čekal na něj. Zeptal se jednoduše strážných jestli ho neviděli procházet a oni řekli že šel do města. Čekal tedy u brány zatím a poté by navštívil přístav kdyby dlouho nevycházel a večer by šel k němu. Takhle by prakticky nemohl utéct jinudy aspoň v jeho hlavě. Nemohl plavat a přeléz zeď jednou rukou by bylo docela těžké. Pokud tedy neviděl k přístavu plout loď jediný exit byla brána.

Nad truhlicou som úprimne moc nerozmýšľal. Síce som niekde vzadu v hlave vedel, že sa nachádza v tábore a že by bolo možné z nej peniaze vybrať, ale.. nezaobišlo by sa to bez zvedavých problémov .To predsa len nebolo niečo, čo som mal na starosti ja. Ja som sa truhlici ani nedotýka.. zväčša. A teraz som to neplánoval "zmeniť". Keď som bol teda zbalený, keďže som si do kimona schoval aj tanto a do ruksaka pribalil wakizashi. Dokonca som si zobral aj druhú katanu, ktorú som si zasunul do opasku k tej, v ktorej sídlil Yokai. Keď už nič iné, tak by som to vedel niekde predať. No a keď som bol pripravený, vyrazil som teda. Celá príprava mi trvala aj s hľadaním Yoshiho cca hodinu.

Toho som našiel pri bráne. Vymenil som si s ním kývnutie hlavou a vyrazil som smer zátoka. Bez zbytočných slov alebo zastavovaní sa. Mal som byť unavený, no nedočkavosť a isté očakávania ma napĺňali energiou.
"Oh bože nech už sme tam.." Povzdychol som si. Proste.. som chcel byť na lodi. Aj keď som mal posledne morskú nemoc, tento krát by som to nejak prežil. Zvykol by som si. Ostatne som paŕ krát na lodi stál, ale skôr na takých, čo boli zakotvené v prístave.

A tak dorazili do zátoky za poloostrovem bez sebevětších potížích. Bylo vidět že Yoshitsune měl docela velký a těžký ruksak plný všecho možného. Ovšem z toho jak to chrastilo to nejspíše byli Amethysty. Kazehaya moc dobře věděl že jich má od něj 5 za den a jelikož už ho zaměstnával aspoň měsíc. Yoshitsune pil, šukal a karbaníkoval jako by žil poslední den ale pochyboval že by je všechny jen tak rozfofroval. Pravděpodobně jich měl v ruksaku docela dost.
Thomas si ani nedokázal představit kolik mu to v království vynese.
Ygnarr na ně už čekal opřený o jednu bílou skálu. Voda tu byla dost hluboká na to aby tu byl dobrý přístav. Yoshitsune cosi takového říkal aji když vyhlíželi místo na hrad.
"Tohle místo sem si vybral sám." řekl Ygnarr v jazyce království načež jen Yoshitsune pokrčil obočím nechápavě.
"Je tu dost hluboká voda. Lawrencovi bude stačit ať sleduje kompas." a poté už se jen opřel aby čekal.
"Nikdo ti nerozumí zelenáči..." řekl mu zpátky ale i tak sám nevěřil jestli to je pravda.

O půl hodiny později mohli v dálce vidět plachtu lodi která se blížila směrem k nim. Měla červenou barvu lodi a jela k nim od někud z jihu. Čím blíže a blíže se blížila tím jasněji bylo vidět vlajka.
"To je loď Morino klanu!" křikl Yoshitsune když uviděl do červena zbarvenou vlajku. Byl z toho všeho trochu nervózní jelikož to ho docela vyvedlo z míry. Buď se na ně chystal útok a nebo byl Yoshitsune teď nepřímo donucen k dezerci. Jiná možnost tu nebyla.
Chvíli přemýšlel nad tím že ještě stále mohl Kazehayu s tím orkem setnout, tady a teď. Dokonce měl ruku na kataně a upřený pohled na ty dva. Byl by za hrdinu?
Nakonec povolil stisk. Zhluboka si vydechl a zakroutil hlavou.
Loď se tedy neúprosně blížila a nakonec byla už kousek od nich. Na lodi nebylo moc lidí.  Přísahal by
že tam nebyl... skoro nikdo? Nikdo kdo se staral o plachty, nikdo v koši a dokonce i kotva odpadla sama od sebe.
"HEYA!" zakřičel kdosi z lodi. Byla to válečná loď. Potřebovala asi posádku tak ... 30ti můžu. Ovšem nikoho jiného z lodi zatím neslyšeli než ten jeden, jediný hlas. Potom přešel na příď lodi. Muž měl na zádech luk, přes hlavu kapuci, na tváři úsměv a svítivě blonďaté vlasy zářili ve svitu slunce.
Poté se podíval na Ygga.
"Copak zelenáči našel sis tady bandu šikmooček který ti dělali společnost?" zeptal se žertovně orka.
Yoshitsuneho postoj polevil a nechápavě koukal na loď. Snažíc se najít někoho kdo by jí hýbal.

Dorazili sme do zátoky a ja som zas kývnutím hlavy pozdravil Ygga. Ten sa rozhovoril v obecnom, keďže si myslel neviem.. že mu asi Yoshi bude rozumieť. Ten mu odsekol v jazyku ostrovov a ja ? Ja som nemohol inak než po pohľade na Yoshiho vybuchnúť v malom závaly smiechu. Mal som.. sakra dobrú náladu. takto úprimne m smiať Yoshi snáď ešte ani nevidel. Nekomentoval som to však a ak sa na mňa Yoshi nechápavo pozrel, len som pokýval hlavou.
"Neskôr.. už tak si na vážkach." Odvetil som mu priateľským hlasom.

Čoskoro sme videli aj loď.. teda .. pol hodiny bolo nič, v porovnaní s troma rokmi či koľko som na ostrovoch strávil. Keď sa ale ukázalo, že to je loď klanu Morino.. zas som vybuchol od smiechu. 
"Hahahah.. on UKRADOL loď klanu Mrino?! Oh mám ho rád a ešte som ho ani nevidel." Prehovoril som, čím som chcel aj Yoshitsunemu dať dôvod, pre čo nás tu teraz no.. povedzme že som si všimol jeho ruku na katane. Nakoniec k tomu našťastie nedošlo.. a z lode vyskočil jediný muž, ktorý sa začal rozprávať s Yggom. ja som sa zatiaľ venoval Yoshitsunemu.
"Nikto tam nie je hej.. tento muž on.. eh, je niečo ako Akai, ale bez meča v ktorom by sídlil nejaký Yokai.. neviem ako ti to vysvetliť." Ťukol som ho do ramena a len som sa pomaly priblížil ku mužovi v kapucni. Úprimne tu bolo tak teplo, že som jeho kapucňu moc nepoberal.. ale tak každému jeho. 
"Ay...   eh.. " Rozmýšľal som, ako začať. No pravda by sa mala povedať ako prvá nie?
"Musíme ísť, to je vlajka nepriateľského klanu, a ak ťa niekto v meste videl.. čo ťa asi videl... " Prehovoril som k mužovi obecnou rečou.. s ktorou som hovoril dobre, ako niekto, kto sa v kráľovstve narodil. Určite lepšie, než čo by ma bol schopný ork za tak krátky čas naučiť. No to vedel rozoznať iba Lawrence a ork, Yoshi bol teraz v tme. Len som dúfal, že si to ešte nerozmyslí.

Yoshitsune se na něj podíval a zakroutil hlavou. Nevěděl co myslí, nevěděl co se tu děje a nevěděl co po něm chtěl. Prostě radši teda mlčel a sledoval, litoval že neměl flašku rumu.
"Aaah..." řekl a podíval se na vlajku která vlála na stěžni. Samozřejmě nepřemýšlel na to že by to mohlo mít nějaké vážné následky že to byla špatná vlajka v těhle vodách.
Lawrence poté nasměřoval ukazováček směrem k plachtě nahoře a vystřelila z něj úzká nitka která poté se napletla k provazu.
Yoshitsune pro sebe cosi zaklel. Měl problém s Yokai a tohle mu přišlo jako sakra blízko k tomu co dělali oni.
Jen si tedy flusl do písku a přemýšlel zda se neotočit a jít pryč.
Lawrence poté jen zatnul ruku do pěsti a provaz poté začal rychle stáčet dolů až po chvíli byla vlajka na palubě.
Nějak dvakrát se neptal na to odkud umí jejich jazykem mluvit ale opět... čas a chvíle.  Jen se tedy zamračil a poté kývl.
"Upřímně jsem doufal že by to mohlo mít opačný efekt." přiznal se a řekl mu důvod proč tam tu vlajku nechal. Nakonec ale pokrčil rameny. No pokud to bylo tak jak to bylo tak neměli času nazbyt. Podíval se na Ygnarra... zelenáč jim očividně věřil dost na to aby je sem pozval a jelikož z nich necítil žádnou magii... zatím mu to stačilo. Kdykoliv je mohl hodit přes palubu.
"Fajn tak není času nazbyt." řekl a poplácal se po stehnech. Potom na ně mávnul a hodil jim žebřík k nohou.
Kazehaya mohl vědět že bude mít více otázek poté na lodi a bude to opravdu křízový výslech. Přeci jen by nebral na loď jen tak někoho ale to že Ygnarr s tím byl v pohodě zatím stačilo... No Ygnarr byl furt děcko a tak třeba něco přehlídl.

No.. a tak to bolo. Naša vstupenka na loď. Pre istotu som po očku kontroloval Yoshitsuneho, ktorý aj cez.. moje včasné varovanie očividne stále mal svoju myseľ nastavenú .. no pomerne dosť tradičným spôsobom. Ale nemal som mu to za zlé. Kto vie.. tisícky rokov dozadu, možno aj v kráľovstve mágov videli ako démonov alebo čo. Moje vedomosti neboli také "obsiahle."
Po rebríku som ako prvého nechal ísť Ygga, po tom Yoshitsuneho a následne som mal v pláne vyštverať sa aj ja. V mojich pohyboch bol elán. Rameno trpelo.. fakt že hej, ale v mojich pohyboch bol aj cez to elán. Na loď som sa viditeľne tešil a ani som sa to nesnažil zakryť. 
"Cítiš to priateľu?!" zakričal som na Yoshiho.. "Hahaaaaa" Rozhodil som teraz len zdravou rukou, keďže svoju lekciu som sa naučil už pri majáku. Svoje slová som ale nedokončil. takto som si však predstavoval slobodu. Úprimne som netušil čo robiť. Vyzeralo to tak, že Lawrence loď vedel riadiť nejakým spôsobom aj sám. A tak som sa na "kapitána" len so záujmom pozrel.. stále tam postávajúc. Úprimne som rozmýšľal, ako by som moju situaćiu vysvetlil Yoshitsunemu. Samozrejme Lawrence to pochopí.. je to "mág", na podobné nevysvetliteľné sračky bol zvyknutý. No Yoshitsune na druhú stranu.

Takováhle loďka byla jako obrovská loutka v rukách někoho jako byl Lawrence. Za pohybu rukou, prstů a prudkých škubnutí se plachty šponovali, kormidlo točilo a nakonec i kotva sama od sebe zvedla. V tu ránu už jen čekali za vítr, který jim foukal přímo do zad. Bylo to poprvé co viděl tuhle show, která byla více než impozantní, v akci a to mu ani nedošlo že i onen příznívý vítr byl ovlivněn kormidelníkem, navigátorem a kapitánem v jedné osobě.
Na pravoboku jim teď zůstával ostrov a na levoboku otevřené moře.
Pluli kamsi na jih, a ani Lawrence přesně nevěděl kam. Jen se držel červené tečky na jeho kompasu která mu ukazovala kde je jeho další "pasažér."
Když už byly na otevřeném moři Lawrence jen udělal obrovský uzel na lanech a uvázel je ke stěžni a tak si loď držela kurz.
Yoshitsune celé tohle sledoval s trochou skepticismu v očích a očividně, podle postoje, tomu chlápíkovy co tu teď provozoval divadélko nevěřil ani nos mezi očima a tak zatím seděl opřený o zábradlí na přídi.
Ygg prakticky ihned vyšplhal do koše na stěžni kde se usadil a sledoval okolí.
Lawrence nakonec řekl.
Cosi do kompasu, pravděpodobně podobnou zprávu která byla poslaná i jim, a poté se usadil na jednom ze sudů. Přehazujíc v ruce minci a sledujíc racky. Nic neříkaje.

Sám som sa usadil na schodisku, ktoé viedlo ku kormidelníkovi a snažil som sa niečo spraviť s vlasmi. Teda.. snažil som sa ich zaviazať do copu, aby mi nepadali do očí a ja som si tento morský vietor mohol vychutnať plnými dúškami. Bol to dobrý pocit. Výnimočne ma dokonca obišla aj moja "malátnosť", ktorú som zažil počas mojej prvej plavby. Možno za to mohla absencia mojej.. teraz už bývalej ženy. Že by som mal skôr fóbiu z nej než morskú chorobu? A možno boli len tichšie vlny, to už vedel ukázať len čas. Istý čas som len sledoval, akým spôsobom Lawrence pohyboval loďou, sem tam mi pohľad prešiel na Yoshitsuneho a následne mi zablúdil niekam na šíre more, kde som zatiaľ nevidel nič.. žiadnu pevninu, ak som sa teda neotočil späť k ostrovu, čo som nespravil.

Následne som ale predsa len podišiel k Lawrencovi. Oprel som o jednu z bední a len som si ruky založil na hrudi, pozorne sledujúc mladého muža. Alebo.. aspoň muźa ktorý pôsobil mlado.
"Neverím .. že nemáš žiadne otázky.. sem s nimi." Navrhol som mu. Úprimne som nevedel, čo všetko by ho mohlo zaujímať a pre to som zatiaľ nič k mojej a Yoshitsuneho situácie nepovedal.

Lawrence si chvíli jen sledoval oblohu a nekoukal k němu když na něj mluvil. Jen nevědomky přehazoval minci mezi prsty a sledoval modrou oblohu. Ještě dobrých pár vteřin poté co domluvil no nakonec mu věnoval pohled a jen pokrčil rameny.
Myšky mu v hlavě kousali na důvody odkud umí jejich jazyk a proč že se chystá opustit rodnou zemi ale přeci jen by tomu zatím nevěnoval pozornost. Tedy, nebýt toho že se nezeptal.
Poté jen začal.
"Upřímně jsem to nechtěl nějak řešit. Přeci jen je to nazávěr tvůj důvod proč a jak... Ale když už si to nakousl..." Lawrence působil docela lehkomyslně. Přeci jen nebral ho moc napozornost ani jako potencionální hrozbu. Jediné co mu stačilo, zatím tedy?, bylo nějaké slovo dvanáctiletého děcka a to bylo vše. Co kdyby byl Kazehaya nějaký místní terrorista? Buď nad tím nějak nepřemýšlel a nebo mu to bylo šum a fuk.
"Seš z království, mám pravdu?" zeptal se na věc která ho zajímala jako nejvíc. Zatím sice nevěděl jak a proč... ale byl si téměř jistý tímhle malým faktem.

Podobne ako Lawrence, aj ja som ostal istý čas v tichosti. Začal som si mimovoľne okusovať nehet. Keby že si to uvedomím, tak s tým aj prestanem ale.. nestalo sa tak. Snažil som sa sformulovať odpoveď ktorá.. by ho príliš neodradila od nejakej ďalšej spolupráce. Nakoniec som zo seba vydal nespokojné "niečo", hrdelný zvuk, až zachrapčanie. 
"Záleží od.. uhla pohľadu. Je to komplikované.. "bol" som z kráľovstva.. teraz som z ostrovov." Povzdychol som si a len som sa presunul na okraj dreveného rámu lodi o ktoré som sa zas len oprel. Zhlboka som sa povzdychol. "V tomto tele som sa.. ocitol. A mohol som sa prispôsobiť alebo zomrieť.. a keď si vezmeš tradicionalistickú a nedôverčivú náturu môjho priateľa voči všetkému "neprirodzenému" a "magickému".. vieš si predstaviť že to nebola prechádzka sadom." Pokrčil som ramenom a slabo som sa usmial.  Ostatne som počítal s tým, že práve s Lawrencom nemusím byť až tak opatrný v týchto veciach. Určite bol "otvorenejší" než Yoshitsune.. no hej, kto nebol otvorenejší než Yoshitsune. "Oh a on o tom nevie, nikto o tom nevie... oni pripisujú všetky magické veci démonom... je to .. hmm.." Na chvíľku som sa odmlčal, no následne som pre nedostatok správnych slov len zas pokrčil ramenom. 
"Si z Arcanea? .. alebo patríš skôr k tým túlavým mágom?" Spýtal som sa ho nakoniec. Ostatne Arcaneum bol monopol.. ak sa za tých pár rokov niečo nezmenilo, o čom som viac než naozaj pochyboval.

"Zajímavé." řekl prostě Lawrence a pokyvoval si. Byl zvyklý na ledacos a tak mu tohle nepřipadalo neuvěřitelné. Slyšel příběhy o duchách co v noci kradli lidem těla a slyšel příběhy o lidech s dvěma dušemi v jednom těle. Ohledně téhle disciplíny v magii moc lidí nevědělo a také se s ní moc pokusů nedělalo.
"Nemusím ti vysvětlovat tedy proč by ale tuhle historku nebylo dvakrát tak moudré prospěvovat v království." řekl prostě a naznačil že by si bylo lepší tohle nechát prosebe. Přeci jen smrt byla mágův největší sok a bylo jen pár těch kteří jí obelstili a nikdo kdo by jí porazil.
Lawrence na jeho otázku zopakoval jeho odpověď.
"Záleží na úhlu pohledu." řekl a vyhrnul si rukáv ukazujíc dvacet devítku na jeho předloktí.
Dvacet devítky byly v citadele byly nechvalně známí. Bylo to nejvyšší patro kam se člověk dostal před poslední zkouškou Arcanea. Říkalo se jim "odpadlíci" a nebo "Wild Card". Některé 29tky totiž dalece přesahovali schopnosti tohohle patra a tak jejich číslo a schopnost vůbec nebyli rovnoměrné.
Podobně na tom byli i 14tky ale těch bylo velmi málo. Přeci jen zkoušky na patnácté patro byli relativně lehké. Ovšem na třicáté patro, to byla věc jiná. Nějací lidé se je rozhodli ani nepodstoupit z toho kolik lidí se z nich nevrátilo. Nikdo ve skutečnosti nevěděl co za zkoušku to je. Jelikož aji ti co ji podstoupili neměli nejmenší potuchu o tom, co že obnáší.
"Technicky vzato jsem. Prakticky se tam 10 let nevkročil. " dokončil tak Lawrence.

"Humpf.." Zamrmlal som si popod nos. Naozaj nemusel. Byť Lawrence viac akademický typ, pravdepodobne by sa snažil ma skôr rozpitvať a "preskúmať", než si len túto informáciu zobrať k srdcu a ďalej ju nikam neposunúť. "To je prvá vec o ktorú sa pri návrate do kráľovstva pokúsim.." Prehovoril som so značnou dávkou sarkazmu v hlase. 

Ako mi ukázal jeho číslo, podvihol som obočie.
"Desať rokov.." Poškrabal som sa na hlave a zas som si raz prezrel loď a spomenul si na to, akým spôsobom ju vlastne Lawrence ovládal. "Hah.. ja som bol.. ani neviem na ktorom.. jedenásť? trinásť?" Pokrčil som ramenom. Pokrčil som ramenom. Bol úplne iná liga. Ja som sa na mága len hral.. on ním naozaj bol. Ruky som si založil na hruď a na chvíľku som si ho premeral.
"Vieš ako v niekom prebudiť manu? Pokúšal som sa o to posledných päť rokov.. ale neúspešne." Potľapkal som po meči. "Tak trocha očakávam že mi k tomu pomôže tento mamrd ale eh.. radšej by som nevyužil pomoc Yokaia. Ostatne raz som to už zvládol, pod vedením istého Clarifel ale.. " Pokrčil som ramenom. "Sám od seba? Ak to je možné tak neviem ako." Dodal som. Ostatne prebudiť moje "schopnosti" by mi dalo istý.. istú hranu, aj voči Yokaovi ako takom. Podľa našeho posledného stretnutia dosť oslabol a to bolo čo.. pár dní? Koľko bude trvať kým sa mi úplne podvolí? týždeň? mesiac? rozhodne som typoval že menej, ak mu zoberiem aj tú jednu páku na vyjednávanie, ktorú medzi nami stále má. No a Lawrence by mi k tomu mohol pomôcť.