Callenhad (Město)

Kývl jsem Jane na pozdrav a došel za Argoniány.
"Zdravim, mohl bych vám s něčím pomoct než vyrazíme." nabídl jsem se. Ne, že bych byl tak ochotný člověk, ale chtěl jsem zabít nudu než dorazí zbytek skupiny.

"Ne, že by mi do toho něco bylo nebo se tím něco měnilo, ale co vlastně vezete? Ptám se proto abych věděl jak velké potíže můžeme čekat po cestě." tohle byla jediná věc kterou jsem chtěl doopravdy vědět. Samozřejmě je pravděpodobné, že se je někdo pokusí okrást ať vezou cokoliv, ale v případě něčeho opravdu cenného by jsme mohli narazit na větší potíže.

Trochu jsem se usmál, obsah vozu mě zase až tak nepřekvapil. Nebylo to sice nic vzácného, na druhou stranu zásoby pro celou vesnici však mají větší cenu než by se mohlo zdát, takže se asi naše cesta úplně bez problémů neobejde. Nezbývalo mi nic jiného než počkat na zbytek skupiny a pak se můžeme vydat na cestu. Čas jsem si alespoň trochu ukrátil údržbou zbraní.

Už jsme tu všichni ,takže jakmile budete připraveni můžeme vyrazit." došel jsem informovat Auguse.
Byl jsem nakonec docela rád, že Thoren je lukostřelec. Podle mě je vždycky lepší mít v malých skupinkách širší rozmanitost bojovníků, dává to víc možností a naše skupinka byla dostatečně různorodá.

Posadil jsem se na zadní část zadního vozu abych měl přehled jestli se někdo nás napadnout ze zálohy. A konečně jsme vyjeli. Uvědomil jsem si jak málo vlastně vím o svých spolupracovnících a přemítal jestli by nebylo lepší se s nimi zkusit něják sblížit.

Dicer

Jak už to měl ve zvyku seděl si Dicer a pofukoval z fajfky když se spolu s Luzzem prodíral po stranách stoky, která vedla od jezera až k základně.
Mnoho lidí říkalo že Callenhad je město zlodějů a bez stráží, přesto tuhle stoku cech jakožto Vrabčáci používali jako jejich hlavní vchod jelikož člověk si nikdy nemohl být příliš jistý a v Callenhadu měli zdi uši.
Dicer se podíval na toho orca po jeho boku. Znal ho už od dob kdy byl škvrně. Dicer sám byĺ tehdy o jednu ruku bohatší a o dost peněz chudčí. Byl teprve jedno pírko a velel malé skupince která čas od času využívala služeb tohohle malého zelenáče.
Po čase mu přišel na chuť, tak jak už to v tomhle byznysu jen šlo, a když přišel o ruku a byl zvolen jako hlavní rekrutér, měl pro něj své měké místo. Ne že by to byl jistý druh nadržování jen pokaždé když mu poskytl příležitost ten zelený mužík ji nepromrhal. Proto se za něj Dicer přimluvil když se otevřela jedna z buněk. Tenhle fakt mu zatím neříkal.
"Jedy by si řekl že když tuhle stoku budeš navštěvovat každej den... zvykneš si na smrad." řekl Dicer když byly už  někde uprostřed cesty.
"Jeden by se pletl."

Starý dobrý Callenhad. Nikdy nesklamal. Takmer som už za tých pár rokov zabudol, aká diera to vlastne bola. Nemohol som povedať, že sa mi tu priam páčilo, aj keď smrad mi až tak nevadil, no možno za to mohla fajka, ktorú som mal v ústach a ktorej dym aspoň trocha tlmil zápach zo stoky, ktorou sme práve s Dicerom prekračovali.
"Pri bohoch... " Povzdychol som si, keď som prekraćoval neidentifikovateľnú vec, ktorá v minulosti pokojne mohla byť telom.
"Jeden by si pomyslel, že by sme po tých rokoch, zmenili miesto na niečo.." Pohľad mi zamieril k stenách, na ktorých to bol samý sliz, huba a hniloba, ".. čistejšie." No možno to bol zámer, kto vie. Pre čo však, som nemal najmenšie tušenie. Obhliadol som sa poza rameno, nie že by som v tom šere toho moc videl. 
"Nechýbal si mi Dicer, rovnako ako toto miesto... a neverím že som chýbal ja tebe." Pokrútil som si fajkou v ústach a po týchto slovách som z nej znova potiahol. No len som zistil, že vyhasla. V tomto vlhku som sa ani nemohol diviť. Chcel som to mať za sebou. ".. tak prečo som tu?" 

"Vše zavčasu Luzz." řekl samolibě Dicer a dál se prodíral stokou.
Odhadl by to člověk tak na pět minut když konečně se objevilili u jednoho se žebříků vedoucí nahoru. U kterého byli pochodně a dva svalovci pro všechny případy.
Když uviděli Dicera jen kývli a ten si chudák povzdechl při pohledu na žebřík a s pahýlem se vysoukal nahoru po něm.
Když vešli do centrály "zadním vchodem" uvnitř bylo pylno jako obvykle, plno lidí popíjejících v baru na sebe křičelo různé pokřiky a mezi nimi byla podstatná většina vrabčáků. Zadní části téhle místnosti sloužili jako ubytovna a jako místo kde byli přidělovány mise.
Právě do jedné z místností byl Luzz odveden a v ní seděli kolem stolu 4 muži a dvě ženy postávali v pozadí.
"Konečně." pronesl muž, elf zhruba 35 let, když se dveře otevřeli a dovnitř vešel jak Luzz tak Dicer.
"Netrpělivý jako vždy..." ceknul Dicer když zahlédl muže, který měl přezdívku "Losos" jak se napřímil v židli.
Ostatní muži si krátli čas různými věcmi.
Jeden z nich seděl s překříženými rukami na prsou, druhý se snažil vyškrábat zbytek kuřete z mezi zubů a třetí cosi zapisoval do papírů a vypadalo to že si ani Luzze nevšiml.
Ženy byli zatím tak nehybné jako stěny a těžko se jim zkrze stín koukalo do tváře.
Dicer se posadil u stolu k nim a ukázal Luzzovi na židly která seděla jim na proti.
Za tu dobu co byl ve vrabčácích dva z nich poznal.
Jednalo se o vysoko postavené členy a tak bylo jisté že tohle nešlo o jen tak ledajaké sezení.
Losos si netrpělivě odkašlal, nejprve jednou potichu, poté více nahlas a nakonec už to bylo tak nepřirozené že konečně i ten muž co měl nos v papírech zvedl hlavu.
"Áhh..." pronesl postarší muž a zvedl hlavu na Luzze. Poté se porozhlédl po místnosti aby se ujistil že jsou všichni na místě a pomalu začal.
"Jistě se dívíte proč jste tady... teda pokud už nevíte proč jste tady... potom se jistě už nedivíte. Každopádně věc se má tak ..." řekl a začal se opět hrabat v papírech, aby našel ten správný, celá ta věc trvala nějakou chvíli a nikdo, až na Lososa nevypadal že by mu nějak vadilo jak dlouho tohle trvá. Konečně našel to správné lejstro.
"Tady to je..." řekl a poté začal číst.
"Tímto dnem zde přítomný ...." to už bylo ale na Losose moc a vrazil pestí do stolu tak silně že sebou stařec trhnul až mu papír vypadl z rukou.
"Chceme ti nabídnout pozici. Povýšení. Tři pera místo dvou a vše co k tomu patří." řekl nakonec Losos očividně už netrpěliví dosti.
Luzz o něm slyšel hodně. Byl jeden z Opeřenců a byl znám pro svoji dovednost s lukem, výbušnou povahu a efektivní metody.

Nedokázal som byť znechutený zo smradu príliš dlho. Ako sme vyšli po rebríku hore a ocitli sme sa v hube vrabčiakov, na tvári mi začal pohrávať spokojný úškrn. Mal som to tu rád. Bolo tu teplo, dobrá nálada. To že sem tam niekto prišiel o prsty, patrilo ku kažodennej rutine.
Vyhol som sa zopár letiacim pohárom a len som od seba odsunul niekoľko podnapitých vrabčiakov, až kým som spolu s Dicerom nedošiel do miestnosti, kde bolo trocha viac kludu.
Bola tu celkom spoločnosť.. a ja som pri nej aspoň zatiaľ držal hubu. Sadol som si na ponúkané miesto, po čom som si už aj tak vyhasnutú fajku, schoval do náprsného vrecka.  Oprel som sa lakťami o kolená a naklonil som hlavu k tomu pisárovi, ktorý na mňa začal rozprávať. Našťastie ho ale prerušil Losos. 
"Óó.. niekto vám otrčil kopytá..." Spýtal som sa prekvapene a konečne som sa trocha dokázal uvoľniť. Takže som nespravil žiaden prúser.
"Beriem, ešte niečo?" Strohá odpoveď, no bol som ten typ, ktorý niekedy proste išiel priamo k veci. Povýšenie som bral tak trocha ako Dicerov krok. Predsa len sme mali istý.. vzťah. Dosť možno mi toto moje povýšenie pripomenie, keď bude niečo potrebovať.

Losos se podíval na starce který poté začal přehrabovat v papírech.
Dicer na Luzze pomalu mrknul aby mu naznačil komu může poděkovat.
Když z něj začal pomalu číst ... "Odejte lodí po jezeře ke dni na zítří..." Losos už byl na nohou a papír mu rychlím trhnutím z rukou vytrhl.
Luzz se podíval na ty dva další kteří jen tiše seděli. Muž s párátkem se stále staral o jeho dásně a "tvrdý jako skála" muž na sobě nedával nic vědět. Zajímalo ho kdo jsou... ty dva ještě nikdy neviděl. Admistrativního pracovníka znal pod jménem "Guma" díky tomu jak často přepisoval a gumoval jeho poznámky. Věděl že má mysl pro obchod, peníze a administrativu... proto si ho tu Vrabčáci dlouhá léta drželi navzdory jeho... povaze.
Losos přejel papír nahoru a dolu a krátce zo zhrnul.
"Za doprovodu Janekky se vypravíš lodí do Le Chevalet, kde na tebe bude čekat práce. Prvním úkolem je zajistit centrálu pro vrabčáky, zapustit kořeny a krůček po krůčku vybudovat něco co by nám přineslo peníze... standatrní šarže 33% všech peněz jdou cechu zbytek je na tobě jak s nimi naložíš. Pokud zjistíme že si necháváš větší podíl než je zde napsán, jedna z vran bude poslána se smlouvou na tvoji hlavu.  Na místě na tebe bude čekat muž s jménem Adrian, který zná město jako své boty. Janekka na tebe počká u lodi. Do začátku ti cech přidělí standartní šarži 100 zlatých a po další tři měsíce každý měsíc 20, pak už je na tobě. Pokud zjistíme že s penězmi si naložil pro vlastní potřeby... kontrakt bude vypsán na tvou hlavu a jedna z Vran... " řekl Losos rychle jak jen to šlo a u poslední věty už jen odmával rukou, jakoby chtěl říct že je asi jasné co by obnášel zbytek věty.
Losos si byl vědom toho, že kdyby nechal tuhle věc číst toho starého Gumu, byli by tu do noci, proto lepší se dotoho pustit sám, byť byrokracii nesnášel...
"Dotazy?" povzdechl si

Pohľad mi skočil na Dicera. Na mrknutie som prevrátil očami. Toto mi bude pripomínať ešte veľmi dlhý čas. Ostatne ešte aj dnes, mi pripomína nejakú maličkosť spred pomaly dvoma desaťročiami. Pre to som sa sústredil skôr inde. Začal som rozmýšľať nad ďalším spoločenstvom, v ktorom som sa nachádzal. Poznal som okrem Lososa ešte aj Gumu,no o tých zvyšných dvoch.. ani tušenia. Muselo to byť tiež nejaké veľké ryby.
Nakoniec mi Losos zhrnul to, čo by od Gumy zabralo minimálne dva sudy piva, aby som to tu tak dlho vydržal.
Bolo to veľa peňazí. Za to by sa dalo zariadiť.. niečo skromného, no to na začiatok stačilo.
"Dobre, to znie celkom reálne." Pohodlnejšie som sa oprel o stoličku a prstami som sa poškrabal na čiernej briadke. Očami som bol mimo. Už teraz som rozmýšľal nad mojou úlohou, no chýbalo mi dosť podstatných informácií. O Le Chevalet som vedel úplné hovno. Nevedel som, ako sú tam na tom so strážnikmi. Koho podplatiť, koho nie.. ako to tam vyzerá, kde by sa dala táto základňa postaviť proste.. veľa otáznikov.
"Len jedna vec. Neposielajte mi tie mince hneď. Nechcem mať u seba toľko zlatiek. Najprv sa tam porozhliadam, uvidím čo a ako. Po tom vám dám vedieť, kedy bude správny čas." Nemyslel som si, že to bolo moc trúfalé. V podstate som od nich nič nechcel, len aby mi tie peniaze nedávali hneď.

Losos se při narážce na to, zda by mohli poslat peníze až posléze podíval na muže, který měl doposud práci s kuřetem a se zbytkem jídla.
"Aye. Móžu to zařídit." řekl muž s jasným severským hlasem a dál se věnoval svým potřebám,
Losos na to jen kývl a podíval se na Luzzerga.
"O rekruty do tamnějších řad se postaráš ty sám. Dicer s tebou probere koho ze zelenáčů si sebou můžeš vzít..." řekl na závěr Losos a konečně vstal s hlasitým povzdechem. Poté jen kývl na ostatní že je rozchod. A ti se jeden po druhém zvedli.
Gumovi to trvalo další dvě minuty než pobral všechny jeho lejstra, která úhledně složil do perfektního štosu, převázal provázkem a poté složil do kožených desek.
Teprve tehdy odešel spolu se dvěma ženami, které ho dál doprovodili.
V místnosti zůstal jen Dicer který na něj mávnul aby sedl židlí k němu a poté zavolal děvečku aby jim donesla pivo a něco na zub.
"Takže... názor?" zeptal se Dicer bez nějakého zvláštního tónu.

Prikývol som. Počkal som, kým nakoniec všetci odídu a až po tom som si prisadol bližšie k Dicerovi. Zobral som krčah piva a vďačne som sa na dievčinu pozrel. Potreboval som to, spláchnuť tú pachuť kanála z úst.
"Aaah... toto som potreboval!" Zotrel som si penu z úst a brady.
"Tak, názor.. lepšie ako kopať latríny za nejakého tretieho bastardského syna, kto vie ktorej diery." Pokrčil som ramenom a spod kabátca som vytiahol dýku, na ktorú som napichol kus mäsa a začal ho s chuťou jesť.
"Viac ti nepoviem. O Le Chevaletu hovno viem." 

"Co si pamatuju je to docela zvláštní místo. Dvě města, blízko u sebe odělené obrovským mostem. Každé město pod jiným rodem, který je pod jiným lénem. Takže můžeš si představit jak to tam v minulosti vypadalo. Most tisíce mrtvol. Další známý název." řekl Dicer a poté si upil z piva a potáhl z fajfky.
"Le Chevalet je pod rodem Lawford. Poměrně početný rod čistě bohatý skrze danění věcí které proudí přes most." poté vstal na židly, vešel ke složkám které byli vzadu místnosti a očividně mu patřily, a vytáhl štos papírů jeho vazby. Poté před něj hodil dva pergameny s popisem těch dvou, kteří mu byli přidělení.
"Když budeš sám, taky by nebylo od věci si něco takovýho vést."

Prekvapene som sa na Dicera pozrel. "To som už vlastne počul. Most tisíc mŕtvol... celkom nešťastný názov." Znova som si odkusol z mäsa, ktoré som zapíjal pivom.
"Chmm takže je na tom mesto pomerne dobre.. vieme o nejakých ďalších tlupách?" Tešilo ma, že to je mesto, ktoré sa nachádza pri vode. To znamenalo prístav.. alebo som v to aspoň dostal. Prístav sa dal vynikajúco využiť na pašovanie tovaru a pašerácku činnosť ako takú. Určite to bolo jednoduchšie, než sa to pokúsiť dostať cez brány.
Zobral som si od Dicera dva pergameny, ktoré som si zľahka prešiel. Trpaslíčka a štyridsiatnik človek. No... nebol to najlepší začiatok, ale lepšie ako nič. 
"Yep, s týmto sa dá pracovať. Kde ich nájdem? Sú tu?" Kývol som hlavou k dverám, ktoré viedli do spoločenskej miestnosti.

"Poslouchat sem tě asi zapomněl naučit hm? Vopravdu sem si myslel že po těch letech se naučíš ty důležitý věci udržet v té tvé zelené palici..."
řekl a vypadal docela nakrkle. Připomnělo mu to docela doby kdy do něj musel doslova vytřískat většinu těch dobrejch vlastností, a pryč s těma špatnejma. Někdy litoval toho že nebyl tvrdší. Poté se však obměkčil a s povzdechnutím zopakova.
"Janekku najdeš u přístavu. Adrian tě seznámí s městem. Je místní." poté se zvedl přičemž dopil pivo a nohu kuřete si odnášel v ruce sebou, přičemž říkel ještě.
Pokud si zapomněl aji to... tak loď odjíždí zítra...Mezitím můžeš projít hub a zkusit najít někoho kdo se k tobě připojí. Nebo můžeš začít s ostatníma od pýky... To už je natobě." a odešel se věnovat svým povinostem.

Mávol som nad jeho pokarhaním rukou. Ostatne ako vždy. Nemohol odo mňa čakať, že si zapamätám každú malú blbosť. "Nu že počkaj na chvíľku, Janekka je tá trpaslíčka? Sakra.. som si spoćiatku myslel že to je nejaký informátor.." Pošúchal som si čelo voľnou rukou. "Za to môže určite ten smrad Dicer. Callenhad je choroba ti vravím. Mali by zmeniť hlavný Hub." Prikývol som a sám som sa postavil. "A presne to urobím. Nemôžem byť jediný schopný poriadneho boja v celej skupine. Zbila by nás prvá pouličná tlupa miestnych lapiek." Otvoril som dvere, do ktorých som sa aj postavil.
"OI OI!" Zakričal som na ľudí, ktorý sa momentálne v Hube nachádzali.
"Niekto sa chce pripojiť? Nové pôsobisko. Slávny a všetkým známy Le Chavelat!" Zasmial som sa. Nemyslel som si, že by na toto zabralo veľa ľudí. Ale ja som nepotreboval veľa ľudí. Potreboval som ešte jedného magora, ktorý by bol schopný v boji.. akomkoľvek.

Luzzerg vykročil do místnosti, se vší parádou obeznámil všechny v okolí, zaujal jejich pozornost a ... nikdo se nehlásil.
Nebylo divu... vlastně po nich chtěl aby opustili své domovy, pro vidinu zajíce v pytly, pro člověka kterého neznali.
"Jó málem bych zapomněl." ozval se Dicer a došel zpátky k Luzzergovi, jelikož opravdu zapomněl.
"Kérku pořídíš v zadu. Je načase přidat další pírko." řekl prostě na Luzze.


O hodinu později opět Luzz stál v hubu s čerstvým tetováním na ruce. Nebyla to nijak přijemná záležitost, jelikož tetování bylo poměrně bolestivé, ale muž který jej dělal byl za ty léta v něm poměrně zběhlý, takže Luzz musel naznat že bylo úhledné.
Luzzerg však dostal nápad. Teď mohl už sám nabrat do řad vrabčáků. Třeba by mohl někoho najmout mimo hub? Určitě by našel někoho kdo by chtěl jít pryč s Callenhadu + dostat práci.
Takových tu byli mraky...

Tak, mal som tretie pierko. Celkom som sa divil, že to dali niekomu tak mladému, ako som bol ja. Poniektorý si na túto pozíciu brúsili zuby celé desaťroćia. 
"Hmm.." Porozhliadol som sa po okolí a len som bez slova z tohto miesta odišiel. Plánoval som ísť do ulíc Callenhadu. Možno sa mi predsa len niekto bude pozdávať.

Úprimne som sa nemienil po Callenhade prechádzať príliš dlho. Určite som nechcel ísť na nejakú výletnú pochôdzku. Mal som namierené do prístavu, kde sa zväčša tak či tak dialo najviac. Tetovanie som mal prekryté šatkou obviazanou okolo zápästia a v ústach som mal znova fajku, z ktorej som si pobufkával. Vtip bol v tom, že som zo seba schválne spravil nejaký target. Mešec s drobnými sa mi pohupoval za opaskom, priviazaný pevnou šnúrkou. Bol to taký ten môj spôsob, ako sa nechať okradnúť. Samozrejme by som o tom vedel, keďže som niečo také čakal.. bol som zvedavý, kto sa chytí..
Na ďalšieho člena som nemal príliš veľké očakávania, skôr som teraz hľadal nejakého trúfalého mládenca, alebo dievčinu.

Jeho plán vyšel z jisté míry. Zloději kolem něj viděli ten měšec a rozdělili se na dva, nerovnoměrně početné tábory.
Jeden z nich prokoukl léčku kterou Luzz naplánoval.
Nikdo v Callenhadu nebyl tak blbý aby nechal mešec takhle okatě vyset pokud by nechtěl aby jej někdo uviděl.
A pak tu bylo pár takových kteří nepoznali léčku ale netroufli si na toho orka.
Byl tu jen jeden blázen který si léčky nebyl vědom a byl dosti zoufalý, a nebo troufalý, k tomu aby mu tzv. skočil na špek.
Myslel si že bůhví jak nebyl chytrej když řekl svému kumpánovi, nějakému obtloustému chlapci, očividně taky žebrákovi, aby ho začal pronásledovat a že Tal do orka vrazí a chytne mu jeho peněženku.