Callenhad (Město)

Netrvalo to dlho a na moju pascu sa niekto predsa len chytil. Celkom som ale obdivoval, koľko ľudí sa držalo stranou. Keď som bol ešte malý zasran, dosť som si dovoloval. Ale na druhú stranu som vtedy vedel fakt rýchlo utekať a mal som za sebou Dicerovu skupinu, takže.. moje ego bolo tiež trocha inde, než u dnešných faganov.
Zaregistroval som, že ma nejaký tlstčí chalan prenasleduje. Nebolo to také ťažké, keďže som sa na oboch koncoch už niekoľko krát pred tým nachádzal. Navyše v tom bol fakt zlý. No to do mňa vrazil nejaký druhý mladík, ktorého som v momente chytil za ruku načahujúcu sa za vreckom s peniazmi, vykrútil som mu ju a ešte som mu aj podkopol nohu, aby sa vytrel na zem.
"Si zúfalý, alebo sprostý.." Vytiahol som spod kabátca dýku a varovne som sa pozrel na tlsťocha. Aby sa radšej nepribližoval.
".. čo z toho?" Postavil som sa na chlapcovu hruď jednou nohou, dobre že som na neho nedupol. No nepotreboval som ho zraniť.

Tlusťoch jak už to tak bylo vzal při první chvíli nohy na ramena. Erlan, jak se elf jmenoval, si na to jen zaskřípal zuby a podíval se na jeho zeleného věznitele.
Za začátku se vzpouzel, vzpíral a snažil se vysmeknout.
Poté se rukou znažil nahmatat dýku, kterou měl pečlivě schovanou. Bylo to vlastně jen nějaké šídlo ani se nejednalo o dýku ale i to dokázalo zabít.
Když však jeho pokusy přišli na zmar, přestal a kapituloval.
Poprvé se mu podíval do očí.
"Co ti je do toho?" řekl. bylo mu jasný že teď přijde velmi nepěkná část jeho dne.

Keď sa zmietal pre niečo v jeho oblečení, len som ho viac pritlačil nohou.. aby sa mu ťažšie dýchalo a aby mu z hlavy vypadli tie somariny o to, že sa niečo pokúsi.
"Tsch.. a ešte aj drzí." Začal som si v ruke pretáčať moju vojenskú dýku. Stále som sa na neho pozeral, aj keď som si dával celkom pozor. U deciek si trebalo dávať pozor. Niekedy boli sami, niekedy ich vybehlo tridsať. Aj keď tak zoskupený v Callenhade nikto nebol.
"Si v nejakom gangu?" Spýtal som sa ho znova. Mohlo mu prísť divné, že som ho ešte nezačal mlátiť.

Když mu zatlačil na plíce ještě víc, Erlan mu poté když na chvílu trochu povolil flusl na oblečení. Původně to mělo být do ksichtu ale neměl takovou sílu v plících na to aby flus doletěl tak daleko.
"Co ti je do toho?" zeptal se podruhé, teď už však více zmateně kluk.
Nechtělo se mu moc povídat něco muži, orkovi, když mu šlapal nohou na hruď a doslova mu vyrážel dech z plic.
Erlan se už o nic nepokoušel. Věděl že křičet v tomhle městě němá cenu.
"Nejseš moc chytrej hm? Kdybych byl v gangu nekradl bych peněženky... a nenechal bych po sobě šlapat..." řekl Erlan.

Zamračil som sa. Nečakal som, že by bol aj v tejto situácii niekto tak drzí.. ".. a navyše sprostý.." Povzdychol som si. Naozaj, nebolo jednoducho lepšie prosíkať o milosť? Ja by som to v jeho prípade robil, teda.. v jeho veku som bol už u vrabčiakov ale.. aj tak. 
"K čomu ti len pomôže, keď ma vyprovokuješ hmm?" Spýtal som sa pomerne pokojne a len som z neho nakoniec nohu zložil.
"Ak chceš odísť z tejto diery, poď za mnou." Otočil som sa mu chrbtom a dýku som si schoval späť do kabátca. Vrecko som si schoval taktiež, keďže som nepotreboval, aby ma obskakovali ďalší. Nevedel som či ma pôjde za mnou, no ak nie, tak to tak či tak nemalo cenu.

Erlan se chvíli zmateně koukal když tlak z jeho hrudního koše povolil.
"To je nějakej trik?"řekl prvně když čekal že se opravdu schílí k nějakýmu přepadení či něco takovýho. Nejspíš ho střelí někam do otroctví či něco takovýho. Možná ho přehne nad stolkem a dá mu to ze zadu... kdo ví co takový orci dělají ne?
"Oi!" zakřičel na něj postavil se na nohy a podíval se prvně za odcházejícím orkem a poté se rozhlídl kolem. Callenhad byl díra která mu nic nedala. Erlan vždycky snil o tom že jednoho dne přijde něco, šance které se chytne... a jeho život se změní. Ovšem párkrát tu šanci již viděl a udělal věci které místo toho aby ho posunuli nahoru, ho srazili ještě níže. Vždycky si řekl "One last time..." a tak to dopadlo i tentokrát.
S jeho argumentem že "horší už to být nemůže" se tedy vydal za Luzzem který ho nakonec dovedl do přístavu. Po celou cestu Erlan nervozně žmoulal jílec rezavého šídla a koukal se všude kolem, kam že ho ten neznámý vede. Když došli k lodi nervózně se zastavil a otevřel pusu, aby ji hned poté zavřel. Nevěděl na co se zeptat... Jelikož měl tolik otázek.
Na Luzz mel štěstí v neštěstí. Jelikož očividně zapomněl že loď má odjet až zítra tak navzdory tomu tam Janekka byla.
"O den dříve?"zeptala se zmateně. A dodala
"Loď ještě není naložena..."

Tak nejak som ho ignoroval. Bolo na ňom, či zostane na zadku, alebo sa zodvihne prdel a pôjde za mnou. Viac som mu dať nemienil, len túto šancu. Predsa len som ho v podstate nepoznal. 
Dorazili sme až do prístavu a ja som úspešne ignoroval každý jeho pokus o rozprávanie či navodenie konverzácie. Neodpovedal som na žiadne prípadné otázky. Nakoniec sme prišli až k lodi, ktorá naozaj vyzerala tak, že sa dnes ešte nikam nechystá. Zbežne som si ju prezrel, až kým mi oči nepadli na dievčinu menšieho vzrastu. 
"Janekka ak sa nemýlim? Nie, nie, len sa obzerám." Pozdravil som ju kývnutím hlavy. Mladého som chytil za rameno a len som ho poposunul dopredu. 
"Budeme mať o pasažiera viac, toto je.. eh.. ako ti vlastne hovoria mladý?" Spýtal som sa elfa. Bolo by blbé mu stále hovoriť nejakou prezývkou. No ak sa mi jeho meno nebude páčiť, mienil som mu naozaj nejakú dať.

Aye. A ty budeš Luzz. řekla a natáhla k němu překvapivě velkou dlaň.
Když Luzz trhl s Erlanem ten se ze samého překvapení div nepřerazil.
"E...Erlan." řekl nakonec Erlan.
Janekka se jen podívala na něj a potom na loď. Samozřejmě nevěděla o koho jde ale dokázala si představit proč je tady. Ona samotná neměla žádný názor na nové pasažéry.
"Aye. Nepotopíme se kvůli jedné špéjly navíc." řekla. Loď byla klasická plachetnice. Se dvěma stěžni. A s kabinou která byla určená pro Luzze a s podpalubím čítající asi 14 vrabčáků. Luzzovi bylo jasné že tohle je jedna z těch standartních lodí cestující na trase Callenhad - Alberon. Pravděpodobně si udělají menší zastávku v Le Chevallet aby je tam vyhodili.
"Mno móžeš jít do kabiny. A přečkat dokavaď nenaložíme." řekla Janekka nakonec.
"Ta loď... je vrabčáků že jo? Co semnou bude?" dostal ze sebe Erlan, snažíc se znít co nejvíc sebevědomně.

Prikývol som a prijal som jej ruku, ktorou som potriasol.
"To rád počujem, tuto Erlan si svoju cestu odmaká, ako každý." Na jazyku ma zasvrbelo dodať, okrem mňa, ale nepotreboval som zbytočne provokovať ostatných. Nemal som to v povahe. Aspoň nie, keď mali byť podo mnou a rešpektovať ma.
"Náh.. musím si ešte niečo vysporiadať.. dorazím sem večer a vyrazíme zajtra, ako sme mali pôvodne v pláne. Tuto Erlana môžeš zatiaľ zapriahnuť do nejakej práce.." No sotva som to dopovedal a chlapec sa ozval. 
"Čo myslíš?" Pozrel som na neho s ďalším pobaveným úškrnom. "My sme vrabčiaci.. a to čo s tebou bude, je čisto v tvojich rukách.. Teda v mojich, ale to ako ťa použijem, bude záležať hlavne na tom, ako rýchlo sa budeš vedieť učiť." Odstúpil som o pár krokov a vytiahol som z kabátca ďalšiu dýku, ktorú som chlapcovi hodil k nohám.
"Ak ju predáš, tak ťa zabijem. No budeš potrebovať niečo lepšie než tú škrabku na zuby, čo máš pri sebe." Po týchto slovách som sa definitívne otočil a znova som zamieril do Callenhadu.  Mal som v pláne navštíviť jedného môjho známeho. Majiteľa bordelu v ktorom som vyrastal. Prípadne ísť pozdraviť dievčatá.. už to bol nejaký čas, čo som ich videl. Vždy bolo dobré sa sem tam vrátiť za svojimi koreňmi a pripomenúť si, odkiaľ som vlastne prišiel.

"Aye" řekla Janekka a mávla mu na pozdrav když odcházel. Byla podivná, to se musí nechat.
"No na co kókaš vyžle. Čapni bednu a nakládaj oi?" řekla Janekka směrem k Erlanovi a zapřáhla ho do práce.
Erlan stále zmateně chytl dýku. Neměl zatím žádný výraz díků či něco takovýho ale rozhodně měl k Orkovi menší odpor než pred chvílí. O vrabčácích věděl něco málo, kdo ne?, ale nikdy k nim neměl žádnou velkou touhu se připojit.
No a tak Luzz odešel k Modré Lady.
Uvnitř to bylo v tomhle čase poměrně prázdné. Přeci jen většina lidí co tam bývala v noci teď měli práci a dívky noci měli teď zase volno.
Dveře byli zavřené a zamřené, to však Luzzovi nečinilo žádný problém.
U baru seděl muž, postarší s monoklem na oku a zaražený do knih. Když si všiml že dovnitř vešel luzz jen nos, který doposud zabořený do knih byl, otočil na něj.
"Žádný respekt k zamčeným dveřím hm?" řekl Polard, poté se uchectl a vrátil se ke knize.
"Typické. Holky ještě spí.. což ty víš takže sem nejdeš kvůli nim hm?" řekl Polard který byl v byznysu už léta a stále dýchal. Chytrá hlava a zkušenosti byli tedy samozřejmostí. Neptal se ho však co chce. S tím ať přijde Luzz.

Dorazil som až k miestu, kde som bol snáď tisíc krát. Ako mladý som mal celkom šťastie. Aj keď som vyrastal v Callenhade, len málokedy sa stalo, že by som musel spať pod otvorenou oblohou. Dievčatá sa o mňa starali dobre. Vždy som si hovoril, že im to niekedy odplatím. Dnes to však ešte byť nemalo. Vedel som že bude zamknuté, no stále som mal svoj kľúč a ak starý nevymenil zámky, ani som sa v tom nepotreboval špárať šperhákom. 
Otvoril som dvere. Nesnažil som sa byť extra nenápadný. 
Pohľad sa mi stretol s Polardom. Posledné roky sa na ňom celkom podpísali.
"Mal som niekedy?" Pousmial som sa a len som sa sám postavil za bar, z ktorého som vytiahol nejaký lacný rum. Odšpuntoval som zátku a poriadne som si z fľašky napil. Vždy mi chutilo viac to lacné pitie, než to drahé.. kto vie prečo.
"Nah.. prišiel som aj kvôli nim. Pozrieť ich.. ale prišiel som aj za tebou." Sadol som si vedľa neho, chrbtom k barovému pultu a znova som si odpil. Tento krát nie moc. Nechcel som byť na trosky. Zajtra ma čakal dlhý deň.
"Povýšili ma.." Bol to až povzdych. Vždy som to chcel, teraz som mal zmiešané pocity. "... a keďže si asi jediný človek, ktorému v tomto meste verím.. prišiel sa ťa spýtať o radu."

"2 stříbrný." řekl skoro mimochodem když se Luzz napil z lahve ale nos z knihy ani nezvedl.
"Pokud povyšujou nýmandy jako seš ty tak jde svět solidně do hajzlu." řekl a hlasitě zaklapl knihu. Poté přešel za bar a hodil ji pod pult, kde patřila.
"No povídej, nemám celej den. Musím se starat o bar." řekl a ukázal kolem jakoby tu mělo být narváno po strop.
Polard byl vždycky mrzout ale nebyl křivej. Pokud jste věděli jak kolem něj chodit dal se vydržet.

Zatiaľ som ignoroval jeho pomerne absurdnú sumu za flašku rumu. Len som si potichu popíjal. tento krát som si ale vytiahol pohárik a tak to bolo aj takým civilizovanejším spôsobom.
Na jeho slová som sa musel zasmiať. Neurazili ma, či už to myslel vážne, alebo ma chcel len podpichnúť.. alebo oboje.
"Tak to som rád, že som zatiaľ tvojim jediným zákazníkom." Žmurkol som na starého.
"Zajtra ráno sadám na loď, ktorá ide do Le Chavelat. Rozšíriť tam no.. vieš.. pôsobisko. V podstate taký vlastný podnik. A aj keď iste vieš, že sme žoldnieri.. táto výhovorka nepostačí na pokrytie ostatných aktivít. Tak trocha som dúfal, že dáš starému priateľovi nejakú radu.. na rozlúčku vieš." Žmurkol som na neho a znova som sa pousmial, venujúc sa môjmu drinku.

Když se ho zeptal na radu Polard se uchechtl.
"Vrabčáci jsou na hlavu když tě dali do vedení... Nesvěřil bych ti ani vozejk s mrtvolama..." poté se však napil, povzdechl... odmlčel se a po chvíli...
"Víš jak dlouho tohle vlastním?" začal svůj monolog Polard a než by čekal na jeho odpověd pokračoval.
"30 let." poté se usmál a opět položil řečnickou otázku.
"Řekni mi... kde je nebližší bordel kromě tohohle?" zeptal se ho. Luzz si opravdu nedokázal vybavit kde tu byl nejbližší bordel. Věděl o pár co bylo na druhé straně města, o několika uprostřed ale...
"U přístavu žádnej hm?" dokončil jeho myšlenku Polard.
"Vždycky když sem se dozvěděl že nějakej chytrák se rozhodl začít ve stejným řemeslu přišel jsem k němu se slušnou sumou peněz aby šel o dům dál, a když byl moc chamtivej dal jsem dvakrát tolik k vám do cechu a ujistil jsem se aby šel o dům dál." řekl prostě. Poté přešel k flačcer rumu nalil si znova a napil se. Dříve by taková věc mu skřivila obličej, po těch letech už to však s ním ani nehlo.
"Najdi si něco, v čem nebudeš nikomu šlapat v zelí." řekl prostě Polard a podíval se na Luzze aby mu dal konečně slovo.

Len som tam v tichosti sedel a počúval. A že som mal čo počúvať. Bol som rád, že som sa zastavil za ním. Zamýšľal som sa nad jeho slovami a v podstate mi ani nenapadlo mu nejak oponovať. Mal pravdu, však som sám pár krát túto jeho ponuku predostrel jeho potencionálnym sokom v obchode. Len som sa musel znova usmiať.
"A toto Polard.. je dôvod prečo som prišiel najprv za tebou." Nalial som si ďalší pohárik. 
"Nemáš tu aj nejaké jedlo? Teda viem že nie si hostinec ale.. dievčatá tiež musia niečo jesť." V podstate som sa mu snažil naznačiť, že viem, že tu nejaké jedlo má. Nechcel som piť na lačno. U Vrabčiakov som sa síce trocha najedol ale, kvôli "zhonu" nie dostatočne. Rýchlo mi trávilo.
"Oficiálny obchod bude taký.. ako zvyčajne. Žoldniery. Ak s tým niekto bude mať problém, budem sa mu proste musieť postaviť. Cez to cesta nevedie.."  Popremýšľal som nahlas.
"Vieš, som celkom ambiciózny, časom bude celý Chavelat môj. Každý jeden nelegálny obchod.. každý jeden miestny obchodník.. Aj keď mi to možno bude trvať tých tridsať rokov." Znova som sa uškrnul. Bol to dobrý cieľ. Splniteľný. Predsa len som nemienil mesto ovládnuť dievčatami, ale po zuby ozbrojenými žoldniermi, ktorý už dnes mali nejaké to meno.

"Jídlo v bordelu? Jasně hned vedle zpovědnice..." řekl a ukázal na zadní část místnosti. Kde nebylo zhola nic.
"Dělej si co chceš." řekl Polard a mávl rukou. Bylo mu celkem putna co si Luzz počne. Polard měl ještě dalších dobrých 10 let když bude čas hodný a tak už mu nějaké tyhle řeči o ambicích nic moc neříkali.
Polard opět do sebe natlačil jednu skleničku rumu a poté se protáhl a podíval se na Luzze zda má ještě něco na srdci.

Na chvíľku som sa pozastavil. "Dobre vieš že bordel je tá najlepšia spovednica.. aspoň pre informátorov.. akým si aj ty." Žmurkol som na neho a pomaly som z vrecka vytiahol dve strieborné, ktoré som mu tu nechal.
"Nah.. rozmyslel som si to Pôjdem.. pozdravuj za mňa dievčatá. Ak všetko pôjde ľahko, už sa neuvidíme." A s týmito slovami som aj odišiel do ulíc Callenhadu.

Nemal som v pláne toho robiť moc. Len som sa ešte stavil po elfa a dal som mu spraviť tetovanie, samozrejme som mu predstavil také tie klasické pravidlá o tom, ako sa neoplatí vrabčiakov príliš zradiť.. už som mal zopár krát úlohu, vypátrať a zabiť zbehlého magora.. no plánoval som sa potulovať po Callenhade až do neskorého večera, na čo by som len zaliezol na loď a tam vyčkal, až kým nezodvihneme kotvy.

Všechno proběhlo hladce tak jak jen mohlo.
Ve městě byl sice humbuk jako obvykle a projít bez zranění či pokusu o přepadení byl um. Ať už to bylo tím že Luzz uměl ve městě chodit, nebo faktem že tetování na ruce mnoho lápků odradilo, nebo možná tím že si nikdo na orca netroufl, či kombinace více možností nikdo nevěděl, ovšem Luzz i Erlan se na večer ocitli na lodi.
Luzz sdílel kajutu s Kapitánem lodi, jménem Karl, pašerák ve svých 40ti letech se známky šedin na hlavě.
Karl toho moc nenamluvil, jelikož mu ve dvaceti vyřízli jazyk.
Jediné co tedy dokázal byli pohunky a hrdelní křik ovšem navigovat loď na jezeře a ukrýt se ve stínech mraků a různých ostrůvků uměl jako nikdo jiný.
Většinu cesty Karl ztrávil na lodi takže se dalo říct že Kabina byla jen Luzze, vyjma těch chvil kdy potřeboval Karl využít postel na spánek.

Na druhý den ráno, kdy teda zvedli kotvy se loď dala do pohybu s vlajkou Vrabce vysoko na stěžni.
V podpalubí bylo tradiční design navržený vrabčáky. Byli to velké kajuty které sloužili pro převoz rekrutů a žoldáků, pod prkny podlahy se však skrývalo vše od kradeného zboží, po různé drogy, či jiné nelegální věci které potřebovali vrabčáci, či jejich klienti, převést.
Prkna byli přibouchaná na pevno a posádka je tedy po každém naložení a vyložení musela vypáčit hřebíky a zatlouct podlahu na určitých místech nanovo.
Tím se však zajístilo že jen ten kdo opravdu věděl co má hledat takovou věc našel a posádka lodi, vyjma němého kapitána, Luzze a Janekky, neměla o zboží vůbec tušení.
Luzz tedy seděl ve své kajutě a mohl si vybrat jak stráví následující dny.

Kajutu som síce nemal tak úplne pre seba, no príliš dlho som sa v nej ani nezohrieval. Bol som rád vonku, na čerstvom vzduchu. Vlastne som celkom miloval cestovanie. Neskončiť u vrabčiakov, pravdepodobne je zo mňa buď pirát, alebo by som patril k posádke explorerov. No život mi pripravil inú.. cestu. Hneď druhý deň cesty som si dal do kajuty zavolať Erlana. Sám som sedel na kapitánovom stole a len som si počas čakania na chlapca brúsil jeden z nožov.

Erlan poslušně dorazil o chvíli později.
Mohlo za to hodně efektů, zvědavost a starost o to že kdyby neuposlechl mohli mu podříznout krk, hodit přes palubu a on by nemohl ani hnout prstem. Ať už Erlanovi záleželo jen na málo věcí, jeho krk byl jednou z nich.
A tak tedy přišel a bez zaklepání vešel dovnitř, rozhlédl se po kajutě která byla prostá typu, dvě postele, skřín, krb a stůl, než jeho oči konečně našli Luzzovi.
"Volals?" zeptal se s jistou zvědavostí ve hlase.

Zodvihol som pohľad k mladému a len som brúsku odložil na stôl. "Volal.." Prikývol som a odložil som ešte aj dýku, znova pekne pod kabát, kde na ňu len tak niekto neprišiel. Postavil som sa, zobral som dve drevené stredne dlhé palice a jednu som mu hodil. Mali sme tu miesta celkom.. no dosť.
"Erlan.. ty nemáš príliš skúseností s bojom.. že? V tom prípade tento čas venujem tomu, aby som do teba vtĺkol aspoň nejaké základné pravidlá.. útoky.. či obranu. Proste aby si neskapal v prvej potýčke s nejakými lúzami Le Chavelatu." Pousmial som sa a len som si palicu pár krát pretočil v rukách. "Tak poď.. najprv mi ukáž, čo v tebe je." 

"V boji?" zeptal se se zdvyženým obočím Erlan. Přeci jen se dostal do četných šarvátek a okusovaček ale nic co by člověk nazval "bojem". Né že by na to neměl žaludek, nebylo by to poprvé co by někoho připravil o život, ovšem předtím to dělal kamenem či svojím šídlem. Něco takhle dlouhého v ruce neměl (no homo), ale čekal že princip bude stejný. Nenech se udeřit a bodej špičatým koncem.
Erlan teda chytil do ruky onen klacík s překvapivou hbytostí a lehkostí.
Poté se na něj podíval, uvědomujíc si že ještě neodpověděl a tak zavrtěl hlavou.
Erlan však nebyl ten typ člověka co by na Orca skočil s plnou dávkou síly a bezstarostně by ho řezal hlava ne-hlava.
Přeci jen si dal dvě a dvě dohromady že tenhle zelenáč asi zas takovej zelenáč nebude a i v boji na nože bylo jasné pravidlo. "Počkej na svou chvíli, není třeba 30 řeznejch ran ale jedno hezké bodnutí."
Postavil se tedy do postoje a byť se dalo vidět že k šermu měl daleko, jistý postoj a to že si udržoval odstup na dvě délky meče byla známka toho že už někdy nějaký podobný souboj viděl.

Pozornejšie som si ho pozrel, no trocha spýtavo. Chcel ma nechať zaútočiť prvého? nerobilo mi to problém, vlastne ma to celkom potešilo. No stále to nebola bohvie aká taktika. Prikrčil som sa teda, znížil som ťažisko a pár krát som palicou pokrútil v ruke, až som na neho predsa len vyrazil. Bol to rýchli výpad vpred, pri ktorom som sa mu sekom snažil šľahnúť po zápästí, v ktorom držal svoju "zbraň".

Erlan, nezvyklý na souboj s "meči", udělal to co byl zvyklý ze soubojů s nožem.
Tam fungovalo to že když vám soupeř šlehl po pravačce prostě jste si přehodili hbytě nůž do levé ruky a tu pravou jste dali fuč, mezitím útočili jste rukou druhou.
No jak už asi člověku došlo, meče nejsou nože, jsou těžší a mají jiné těžiště a navíc jsou velmi, VELMI, jednoduchý terč když letí ve vzduchu.
Proto když si takhle přehodil z jedné ruky do druhé stačilo už jen prasknout přes ten klacek a ten by se rozletěl na kam mu to jen prostory kajut dovolili.

Videl som, že má nejaké skúsenosti. No nejednalo sa o boj s niečím, čo bolo dlhšie než nôž. V momente som mu sekol do palice, ktorá odletela k zemi. Keď už ma nemal ako ohroziť, len som mu rýchlo podkopol nohy a ako zletel, hrot "palice" som mu priložil na hruď.
"Dobre.. to bola fakt katastrofa." Odstúpil som a len som mu naznačil, aby sa znova postavil. 
"Začneme útokom, po tom prejdeme k obrane. Takźe.. vidíš túto kládu?" Poklepal som po drevenom stĺpe, ktorý držal strop nad nami. 
"Obalíme to nejakou látkou a ty sa naučíš aspoň základné výpady..." A tak sa aj stalo. Nechcel som to tu kapitánovi oškrieť a práve pre to som len zobral jednu z mojich diek, ktorú som okolo stĺpa omotal. Netrvalo to dlho. Začal som vysvetlovať Erlanovi základné výpady, ktoré zahŕňali jednoduché seky zo strán a bodnutia. Zatiaľ nie kombinácie.. len pekne postoj a .. úplný základ. Bol som zvedavý, či sa dnes niekam posunieme.