Callenhad (Město)

A tímhle způsobem prakticky proběhl zbytek cesty.
Erlan byl sice nasraný na Luzze že měl chuť mu vrazit šídlo do krku ve spánku, ovšem fakt že se o to ani nepokusil a fakt že se zlepšoval mílovými kroky, značil to že jeho motivace, ať už jakákoliv, byla silnější.
Když dopluli do přístavu slovem pokročilý by jste Erlana nenazvali ovšem začátečník se mu taky říci nedalo ačkoliv se to neobešlo bez proklínání, nadávek a četných modřin.
Díky se však od Erlana nedočkal. Za tu dobu strávenou mu bylo jasné jaký typ muže to byl.
Mluvil jen zřídka a jen když se ho na něco někdo zeptal, či jeho zvědavost překonala jeho nedůvěru a obezřetnost. Zdál se být chytřejší než většina žebráků ale neměl žádné vzdělání a čtení či psaní pro něk byly španělská vesnice. V čem však exceloval byli reakce a reflex. Někdo by ho nazval "eflem do morku kostí" jelikož občas se vážně zdálo že vidí co se stane předtím než se to stalo.
Luzz však viděl že to není elfská krev, jelikož sám jí měl polovinu, co ho tak činí ale prostě jistý kumšt a vrozený talent, chcete-li.
Byla to Janekka, která po celou dobu plavby seděla osamoceně dole v kajutě zabraná do své práce, která jim přišla zdělit to že, je "konečná stanice v dohlednu" a poté odešla fuč.
Před lodí byl obrovský most, větší než cokoliv co kdy Luzz i Erlan viděli a na obou stranách od sebe vzdálený několik stovek metrů, byli dva různé přístavy pro dvě různé města.
Lodě samotné obroti kolosu nad nimi byli malé a stěžně nedosahovali ani do poloviny mohutných oblouků.
V přístavu na levo vyhodili kotvy, plachty byli zhozené jelikož je už dobrých pár desítek kilometrů nesl jen proud.
Erlan stál jelikož mu nebyli přiděleny žádné rozkazy a napadlo-ho že stát tu z Luzzem je přeci jen menší otrava než kdyby mu někdo nedej bože řekl aby vynesl ven bedny. Možná kdyby věděl že ty bedny nejsou pro místní přístav, činil by jinak.
Na loď, téměř okamžitě vstoupil muž menší postavy, s černou šálou kolem krku, navoskovaným knírkem nahoru a širokým úsměv.
"Vítejte v našem krásném městečku le Luzzerg." řekl se silným franzouckým přízvukem Adrian.
"Mé jméno je Adrian."

-Přesun-

+120 SBW

Erlan bol celkom zaujímavá kopa. Za čas strávený s ním som ho v podstate celkom dobre spoznal. Za túto chvíľu pomerne dosť intenzívneho tréningu ma presvedčil, že by mal byť schopný sa na ulici ubrániť proti väčšine vagabundom, ktorý za moc nestáli. Tí čo za niečo stáli, by si len tak na nejakého žobráckeho chlapca pravdepodone netrúfli. Stačilo ho už len obliecť, aby vyzeral aspoň trocha obstojne a kto vie, možno aj bude vyzerať k svetu.
Tak sme nakoniec došli do mesta. Celý čas som bol na palube, opieral som sa o korbu lode a sledoval mesto, alebo skôr mestá, ktoré sa nachádzali v okolí. Už pri prvom pohľade na most som vedel, že tade cesta nepovedie.. pašovať sa bude musieť pekne po vode. No, nemohol som sa dočkať, kedy začnem. Mladý postával len kúsok odo mňa a ani jeden z nás očividne nemal príliš v úmysle.. rozprávať. Aspoň nie teraz. Na loď po zakotvení vošiel muž, ktorého som takmer nespoznal, keďže som si na tú jeho nakreslenú podobizeň moc nepamätal.
"Luzz, teší ma." Podal som Adrianovi ruku. 
"Toto je Erlan, Janneka je.. kde vlastne tá ženská je?" Spýtal som sa, no príliš mi to nevadilo. Pravdepodobne riešila ešte nejaké papiere či loď ako takú. 
"No, nerád by som z lode odchádzal bez nej.. Erlan, dones z podpalubia niečo pod zub a taktiež niečo na spláchnutie." Sadol som si na zábradlie lode a len som tak spýtavo rozhodil rukami. 
"Som samé ucho Adrian.. čo pre mňa máš?" Samozrejme som myslel informácie. Teda.. dúfal som, že aspoň budeme mať kde prespať, keď už bol domáci.